Skip to main content

Full text of "Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was preserved for generations on Hbrary shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 

to make the world's books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject 

to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge that's often difficult to discover. 

Marks, notations and other maiginalia present in the original volume will appear in this file - a reminder of this book's long journey from the 

publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we liave taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personal, non-commercial purposes. 

+ Refrain fivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's system: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the world's information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the world's books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



\ 



OTTUV 

1/ 



SLOVNiK NAUCNt 



I LLUSTROVANA 



ENCYKLOPiEDIE OBECN^CH VfiDOMOSTl. 



DEVATENACTY DIL 



P - Pohof. 



SE 17 PfelLOHAMI A 253 VYOBRAZENIMI V TEXTU. 



1902. 

VYDAVATEL A NAKLADATEL J. OTTO V PRAZE. 

TISKEM CESKfe GRAFICK* SPOLECNOSTI .UNIE. V PRAZE. 



AEsl 



VESKERA PRAVA SE VYHRAZUjf. 



Nove pribyll spolupracovnlci 



Dr. Baborovsky JiM, assistent che- 

mie na ^esk^ university Bb. 

Bayer Emil, professor na c. k. ies. 

gymn. v Bm6 • EmB, 

Dr. Drachovsky, praktikant finan^ni 

prokuratury v Praze Dr. 

Dr. Frankenberger Ot, docent na £es. 

university v Praze OFr, 

Dr, KarAsek Josef, spisovatel ve Vidni -ard^ 
KoattI Josef, professor na c. k. gymn. 

V Truhldfsk^ ul. v Praze JKl. 

Koudeika 6., c. k. poSt. a telegr. in2e- 

n^r V Praze BK, 



Kozel Viclav, assistent na c. k. vySSf 

r^dlce V Kar]{n£ K^L 

Dr. Krofta Kami], praktikant zemsk^ho 

archiva v Praze KKr. 

Dr. Navr^til Michal, magistrdtni kom- 

misssdP v Praze Dr.JV 

Dr. Smetinka Emil, professor na stdt. 

prflmyslov^ Skole v Praze .... Smt, 
Svoboda J., m£st. zv£rol^kaf v Praze JSbd. 
Dr. VotoSek Emil, doc. £es. techniky Vot. 
Zykan Lad., professor na Ceskoslov. 

akademii obch. v Praze Zkn, 

2llka F., evang. fardF v MSlnice . . Fia, 



Zemfell spolupracovnlci 



Be6ka Karel, professor pfi i!istav£ pro 
vzdildni uiitelek v Praze, f 27. kv$t. 1902. 

D5rfl Gustav, spisovatel, f 18. c^na 1902 
▼ Praze. 

Dr. Durdfk Josef, professor na £es. uni- 
versity v Praze, f 30. 5na 1902 t. 

Ekert Frantiiek, fardf u P. Marie Sn62n^ 
V Praze, t 20. kvgt. 1902 t. 

Ibl Cendk, c. k. professor iea, redlky na 
Kril. Vinohradech, f 25. bfezna 1902 t. 



Dr. Kurz Vil^m, c. k. professor, spisov. 
a poslanec, f 6. bfezna 1902 v Praze. 

LepaF Jan, b^v. f editel £es. dstavu ke vzdi- 
lini u^itelfl v Praze, f 1. £ce 1902 t. 

Dr. Sch5bl Josef, professor na c^es. uni- 
versity V Praze, f 6. dubna 1902 t. 

Dr. TaHr MatouiS, professor na £es. uni- 
versity V Praze, f 30. srpna 1902 v Hlubok6. 

Winter ArnoSt, gymn. professor v Rych- 
nov6 n. Kn., f 13. ^na 1902. 




p. 





C. 2983. 
InidAlka P s Gradualu Meniiho 

mista praisk^ho t r. 1572. 

Rakopis ▼ c. k. univ. knihovni 

pralski. 



Pje temna 
soahldskaex- 
plosivni,vzni- 
kajici zadr2e- 
nim a ndbl^m 
propuStJ^nfm 
proudu v^de- 
chov^ho me- 
zi obStna rty, 
bez soudasn^- 
bonapStihla- 
sivek.Celkem 
jest p hUska 
velmijednot- 
nd, jejii po- 
vaha se m6- 
niledarozlid- 
n^m nastro- 
jenim jazyka 
adutinyiistni 



(v nSkter^ch jazycich je velmi podstatn^ 
rozdfl mezi p v pi, pj a v pu), V jazycich 
indoevr. p b^valo dosti ^ast^ a vitSim dilem 
se zachovalo bez podstatn^ch zm^n ; tak pflv. 
pro V stind. pra, f, ngo, fat. prO', slov. pro, 
pfiv. pl^6 V stind. pldv€, f, nXico, lat. piuit 
»prSf«, slov. plovn »plovu« atd. V jazycich 
slovansk^ch p zaniklo pfed n, i, t, v (tak 
t. kanouti m. *kapnouti vedle kapati, vosa 
V. lit. vapta, st(^. spu »sypu«, infin. suti m. 
*supti)] kde je v podobn^ch pfipadech p, 
hud se vyvinulo analogif (na pf . kapnouti die 
kapati) anebo bf vala za nim samohldska (na 
pf. ptdk z *p9tak9). Znak p se vyvinul z foe- 
nick^ho pe prostfedim feck^ho n (ovSem 
z tvarA tohoto s kratSim druh^m ramenem, 
dasto zahnut^^m: P a pod.). Zty-, 

P. jako2to zkratka v fimsk^ch ndpisech, 
rukopisech a pod. znamend: Publius, Po- 
pulus, Pontifex, Proconsul, Pater a j. 

P. pfed jm^nem osobnim znadi Pater 
(otec duchovnf). 

P. V cbemii znacka pro fosfor. 

p. V hudb6 znaci piano nebo poco. 

p. pfi citdtech spisfl t. c. pagina (strana). 

p. V deitin^ pfed osobnimi jm^ny = pan. 

Pa., lif. zkratka pro sev.-amer. stdt Penn- 
sylvanii. 

Paalzow: 1) P. Henriette, spisovatelka 
nSm., roz. Wachova (♦ 1788 v Berlinfe — 
t 1847 t.). Provdala se r. 1816 za prusk^ho 

Ottftv Slovnlk NauCn/, vr. XIX. 5^ 1902. 



majora P-a, s nimi se odebrala na R^n, ale 
po pdti letech dala se rozv^sti a 2ila potom 

V Berlin^ u sv^ho bratra, malife Vil. Wacha. 
Svoji pov^st zaloiila romdnem Godwie Castle 
^1836, 3 sv. ve Vratislavi, anonymnS; 8. vyd. 
Stutg., 1884), po nhmi nasledovaly nejlepii 
jeji price St, Roche (Vratisl., 1839, 3 sv., 
6. vyd. Stutg., 1884) a slabSi romdny Thomas 
Thyrnau (t., 1843, 3. sv.; 7. vyd. t., 1888) a 
Jacob van der Sees (t., 1847, 3 sv., 3. vyd. 
Stutg., 1874). Velmi dovednS a jist£ um61a 
ovladati Idtky bistorick^, jich2 u2ivala ve 
smvslu aristokratick^ romantiky, a s jistou 
Sffkou a optimistick^m ndzorem spojovala 
jemn^ pozorovaci talent a svrchovanS jasn^, 
propracovan^ sloh. PozddjSi jeji pokusy fe- 
$iti probl^my psychologick^ nedafily se ji. 
Souborn^ vyddui jejich spisfi vySlo ndkoli- 
krate (naposledy ve 12 sv. v §tutgartd, 1884). 
Srv. Ein Schriftstellerleben, dopisy jejimu 
nakladateli Josefu Maxovi (Vratislav, 1855). 

2) P. Carl Adolph, fysik nSm. (♦ 1823 

V Rathenowd), stal se r. 1856 uditelem fy- 
siky na dSlostfeleck^ a in2en^rsk^ Skole 

V Berlin^, kde se X.€i habilitoval jako docent 
na university. V letech 1868—69 piisobil na 
university v Bernu, odkud se vrdtil zasc do 
Berlina. R. 1873 povoldn za professora fy- 
siky na techniku a vojenskou akademii v Ber- 
line. Experimentdlni price P-ovy, z nichi 
n^kterd provedl spolednS s H. Rubensem 
a H. W. Vogelem, jsou vdtiinou z elek- 
tfiny. Studoval zejm^na v^boj elektrick^ 

V i&cincich jeho tepeln;^ch, sv£teln^ch a mag- 
netick^ch, urdoval galvanickou vodivost ka- 
palin a zjemnil velmi ddmyslnS mSfeni in- 
tensity proudu stHdav^ho u2itim principu 
bolometrick^ho. Prace P-ovy uvefejneny jsou 
vdtSinou v Poggendorffovjch a Wiedeman- 
novjcb Annalech. nvk, 

Paaxl, divise v Kapsku na sv. od Kap- 
sk^ho mdsta, zaujimi plocbu 1580 km* s 21.369 
obyv., z nichi jest 8199 b^lochiiv a 12.895 
Hottentotfl, jest na v. ohranicena pohoHm 
Drakensteen, kter^ zabiri sv^mi odhoHmi 
i do dzemi divise, a md pfidu velmi i&rod- 
nou, kterd plodi nejvice a nejlepii vino z ce- 
16ho Kapska. Z c^innosti prflmyslovd jak]^si 
v^znam md jirchai^stvi, kolafstvi a diStlni 
vlny. — HI. mSsto t. jm. leii na lipati po- 
hofi Drakensteen uprostfed vinic a oranio- 



z Paaru — Paasche. 



vjch haja na trati P.-Kapsk6 mesto, mi 7668 
obyv. a jest oblibcn^m Ictnim sidlem oby- 
vatelfl Kapsk^ho m^sta. Tir. 

z Paaru, pfijoicni knl2eciho rodu, jeho2 
erb jest cisafsk^ orel a na jeho prsou itit 
slo2en^ z n£kolika poli obsahujici erbovni 
znameni rodova. Pochazeji pr^ z Lombardie 
naz^vajicc se po mSstS Paaru. Od XV. stol. 
ddlili sc na dv6 v^tve, z nich2 mladsi od- 
dala se poStovnictvi a dobyla si o nc vcli- 
k^ch zdsluh. Z t^to byl Martin jii v XVI. stol. 
ncjv. poStmistrera v PreSpurcc a syn jehq 
Petr V t(*mie iifad6 v Nizozemsku. Jan, bratf 
tohoto, koupiv Hartberk ve St^rsku u^inSn 
byl od arcikn. Karla dddi^n^m nejv. po5t- 
niistrem v jeho zemich. Mdl n^ko.ik synfl, 
z nich2 Rudolf oddal se vojenstvi a byl od 
r. 1626 velik Jm pfevorem fddu sv. Jana Jer. 

V Cechach, a Jan KriStof, pfedck nyni 2i- 
jfcich. Tcnto koupil od Jana Jakuba Magni 
(1623) nej vvS§{ d vorsk^ poitmistrovstvf, r. 1624 
obdrzel ai&di^nd nejvySSi poStmistrovstvi 

V Uhrdch a v Cechdch (kromS Slezska), 
r. 1629 ve vnitrorakousk^ch zemich a r. 1630 
ve Slczsku. Od t^ doby, kdo byl nejstariim, 
psal se nejvyiSSim dSdi^n^m poStmistrem, 
ostatni jen dWi^n^mi poSlmistry. Cis. Fer- 
dinand II. jemu (4. bfcz. 1623) a vSemu rodu 
potvrdil stav pansk^ pro 6.iSi a erb polcpSil 

V Cechdch koupil r. 1627 Velctice a M6cho- 
lupy, je2 pak nale2ely vedlejSi linii toho rodu, 
totii Juliovi, kterf nabyl r. 1648 inkolatu 

V Cechich, a jeho potomstvu. Karel, syn 
Jana KriStofa, od r. 1636 fi'Ssk^ hrab^, ob- 
driel r. 1651 kral. povol'-ni, aby si zasnoubil 
FrantiSku Polyxenu ze Svamberka. S ni vy- 
ienil Kestfany, obdriel r. 1652 inkolat v Ce- 
chdch a majestdtem ze 14. led. 1654 hrabdci 
jeho stav potvrzen pro Ccsk^ zcm£. T. r. 
obdr2eI tak6 od cisafe dfistojenstvi palatin- 
sk6. Protoie 1 rod pp. ze Svamberka smrti 
Adama ze Svamberka vymfel, vymohl si 
u cisafe, aby erb jeho do sveho pfijal (28. list. 
1665). Dal si jej na destn^ misto na Sti'tek 
polo2en^ uprostFed. Po jeho smrti man2elka 
prodala Kestfany a zemfela r. 1704 v Praze 
u vysokt'm vSku. Synov^ z tohoto maniel- 
stvf byli Karcl Josef a Josef Igndc. Tcnto 
(♦ 31. kvct. 1660) byl ve slu2bdch dvorsk^ch 
u Josefa I. a jeho manfelky (f 22. pros. 1735) 
a byl 2cnat s M. Annou FrantiSkou z Vald- 
Steina (t 1744), ktcra drzela od r. 1717 Bu- 
di§ov na Morav6; ten pak mfil syn Quido 
Josef Osvald. jenf r. 1746 bezdStek zemfel. 
Karel Josef (♦ 20. kvet. 1654) byl c. k. radou 
a rytifcm zl. rouna. Dflchod nejv. poStmi- 
strovstvi postoupil r. 1720 dvorskd komofe, 
od kter^ito doby zflstal rodu titul »nejvy§Sf 
h'sskj dvorsky a general ni d6di(^n]^ch zemi 
po5tmistr« (po r. 1806 slovo »fiSsk^« od- 
padlo). Koupiv Zdcchovice (1722) zemfel ve 
Vidni 12. kvat. 1725 (man2. M. Renata ze 
Sternberka). Synovd jeho Jan Adam (♦1680, 
t 3. kv6t. 1737) a Jan Leopold (* 1693 — 
t 25. cna 1741) drzeli spolccnd Zdcchovice 
a tento s M. Terezii ze Sternberka vyienil 
Bechyni, Smifice a Vys. Veseli a zaloiil tak 



nyn£j§i bohatstvi. VSechny ty statky i po- 
lovici Zdechovic a BudiSov po bezd^tn^ch 
str^cich zdMil syn Jan Vdclav (♦ 1729). 
Prodav Smifice (1780) cfsafi Josefovi, vy- 
m5nil si za BudiSov Karda^ovu 6.e£ici mno- 
hcm v^nosnijSi. Majestdtem z 1. srpna 1769 
pov^Sen byl do kniieciho stavu krdl. C., tak 
aby hodnost tu mel kaid^ prvorozen^; dne 
5. srpna ndsledovalo tot^2 z kanceldfe fi$- 
sk6 a propfij^eno privo bfti zlatou a stfibr- 
nou minci, jako i palatinat v^tSi pro nSj a 
ka2d<5ho prvorozence (f 4. ice 1792, man2. 
Antonie hrab. Esterhdzka,  1710 — f 12. bfez. 
1771). Syn Vdclav (♦ 1744) pfikoupil Plu- 
hov]^ 2d'ar (1793) k kc6ci a z man2. M. An- 
tonie kn$2ny LiechtenSteinsk^ (♦ 1749) zplo- 
dil nfekolik synfl. NejstarSi Vaclav (♦ 1770) 
byl hejtmanem c. k. p^liho pluku Terzy a 
padl V Italii 30. dub. 1800. Druh^, kni2e Jan 
Karel, bojoval v 1. 1788-89 s Turky jako 
hcjtman, r. 1792—96 v Nizozemsku, na Rjn6 
a V Italii, r. 1797 stal se majorem, vybojoval 
si V bitv6 u Lcgnana kfi2 voj. f^du M. Te- 
rczie. jako nejvySSi bojoval v Italii, a2 r. 1806 
opustil vojenstvi, jemu2 r. 1809 zase se od- 
dal; pak bojoval, jsa brigddnikem, u Ogrun6, 
kde2 t62ce poranln. Odtud se oddal sprav6 
sv^ch panstvf, k nim2 pfikoupil Dra2id. Ze- 
mfel 30. pros. 1819. Od r. 1805 byla man2. 
jeho Aloisia Guidobaldina hrab. Cavriani 
(♦ 1783 — t 2. bfez. 1861). MladSi jeho brafi 
Jan (plukovnik, rytif nSkolika fddfl, t 23. fij. 
1839), Ludvik (♦ 1783, c. k. major, t 17. fij. 
1849 vKysku), MikulaS (* 1785, rytif fidu 
sv. Jana — f 1824) nemeli potomstva. Karlfiv 
nejstarSi syn Karel (^1806) pfikoupil r. 1825 
Opafany a o2enil se r. 1832 s Idou M. Leo- 
poldinou kn^2nou LiechtenSteinskou (* 1811, 
t 27. cna 1884). Vyziskal fdl zl. rouna a ze- 
mfel 17. led. 1881. Bratfi jeho byli Alfred 
(* 1806, FML., t 26. dub. 1885), Vdclav 
(♦ 1810, c. k. major, f 12. list. 1890), Lud- 
vik (* 1817, c. k. vyslanec ve StokholmS, 
t 6. led. 1893), z nichz tento mh\ potomstvo. 
Po kni2eti Karlovi zflstalo n^kolik synfiv a 
deer. NejstarSi z nich kni2e Karel Jan V4c- 
lav (* 7. cce 1834) dr2i Bechyni, Opafany, 
Kard. feeiici a Vysok^ Veseli. Syn z kn62ny 
Leopoldiny roz. markr. Pallavicini (♦ 1845) 
jest hrabfe Alfons, od r. 1901 2enat^ s Eleo- 
norou roz. knS2nou Windischgratzovou. S6k. 

Paasoh H e i n r i ch, ndmof nick^ spisovatel 
n6m. (♦ 1835 v Dahme v HolSt^nsku). Vstou- 
pil do slu2eb n^m. spolkov^ho lod'stva, od 
r. 1852 slou2il v ddnsk^m ndmof nictvu, r. 1862 
a2 1870 velel jako kapit^n lodi rusk6. Posl^ze 
usadil se v Antverpach, kde 2ije jako2to in- 
spektor angl. Lloydu. Napsal pro odborniky 
dflle2it^ trojjazydn^ slovnik: Vom Kiel \um 
Flaggenknopf (Antv., 1885; 2. vyd. Hamb., 
1894), pak Illustrated Marine Encyclopedia 
(Antv., 1890). 

Paasohe Hermann, ndr. hospoddf a po- 
litikn^m. (* 1851), jest professorem ndr. ho- 
spoddfstvi na vys. Ikole technick^ v Berlin^. 
V 1. 1881—84 byl ilenem fiSsk^ho snSmu, 
od r. 1893 ilenem prusk^ sndmovny i fiS- 



Pabelsdorf — Pacak. 



skdho sD^mu. Napsal : Die Geldentwertuttg ^u 
Halle in den iet^ten Decennicn dieses Jahrhun^ 
derts (Halle, 1875); Ober die Entwickelung der 
Preise und der Rente des Immobiliarbesit\es 
in Halle a. d, S. (t.. 1877); Studien uber 
die Satur der Geldentwertung und ihre prak- 
tische Bedeutung in den let\ten Jahr\ehnten 
(lena, 1878); Wandlungen in der modernen 
Votkswirtschaft ( Mar b., 1890); Zuckerindustrie 
und Zuckerhandel der Welt (Jena, 1891); Kul 



grafii P-ovou); LandwirttchaftUche Betriebs- 
lehre (2. vyd. Darmstadt, 1842); Landwirt- 
schaftliche Taxationslehre (Vid., 1863, 2. vyd. 
1863) a Anleitung ^wr Rindviehiucht (Stutg., 
1851, 4. vyd. 1880). 

Pabulatores (lat, pokrm hledajici) sluli 
ve III. stol. po Kr. poustevnici, kteh polo 
nebo docela nazi potloukali sc* po lesich 2i- 
vice se jen koHnky a bylinkami. 

P&o, jm^no slavn^ rodiny litevsk^ (erbu 



tur- und Reiseski^ien aus Nord- und Mff«/- ' Gozdawa). Z dlenfl toho rodu vynikaji: 
amerika (Magdeb., 1894). MikuUI (f 1585), biakup kijevsk^ a r. 1562 

PabelJidorf viz Pavlov ice. vyslanec polskj^ v MoskvS; jsa stoupencem 

PaMnloe, kdysi m£ste6ko. nyni ves v Ce- reformace, musil r. 1582 zfici se biskupsk^ho 
chdch, hejtm. a okr. Kutnd Hora, fara Tfe- ! stolce a byl pak kasteldnem smolensk^m. 
bonin, p5. Cerv. JaDOvice; 88 d., 483 ob. 6. I Napsal verSem Epittola ad veros Christi jfde- 
(1890), Itf. 5k., kostel sv. lakuba, vdp. lomy, ! /« (1679). — Stanislav (f 1588) vyzna- 
dva ml)^ny a opodil panskd myslivna. B^v. menal se v bojfch proti Moskv^; MikuIdS 
tvrz by la rodn^m si diem starolitn^ho tes. (f 1649), biskup ve 2mudi, byl velik^ pH- 
rodu z Pabdnic, pozd^ji Vora6ick^ch . znivec Jesuitfi; Petr, od r. 1626 vojevoda 
z Pab^nic. V XV. stol. vystfidali se na trock^, ii6astnil se s lisp^chem v^lek proti 
tvTzi Kaplifov^ ze Sulevic, rodina z KoSina, Moskvd, Turkfim a Sv^dsku; podobn^ Sa- 
Petr Janovsk^ ze Suchotlesk, Slavatov^ muel (f 1622), litevsk^ korouhevnik a plu- 
z Chlumu, V XVI. stol. Lukavedti z Luka- kovnik pod Chodkiewiczem. Tak^ Michal 
vec, jimi po bitv6 B61ohorsk^ vzaty v plen, Kazimir (tl682),velik^hetmaD litevsk^, bo- 
darovany jesuitsk^ kolleji v Kuto^ Hofe a joval proti MoskvS i Sv^dflm a Janovi So- 
pHpojeny k panstvi kfesetick^mu. biesk^mu dopomohl hlavn^ k vit6zstvi u Cho- 

Pablaaloe, iH Fabianice (rus. IIa6ia- tina (1673). Jeho bratr KriStof (f 1684) byl 
Hifi^e), ro^sto V rus. gub. piotrkowsk^ a tkjezdS \ velik^m kancldf em litevsk^m. Michal Kazi- 
laskdm na f. Dobrzynce, uprosti^ed rozs^h* i mir a Kri$tof povznesli nejv^Se moc a v^- 
lych lesfl, v nichi pramenf t. N6r, md 26.892 ' znam sv<Sho rodu na LitvS, proto2e v§ak pfe- 
obyv. (1S97), v£t§inou katolikflv a iidd, ka- kdieli zvolenf Jana Sobieskdho (stojice vcele 
tolicky kostel, synagogu, 2 dkoly, chudobi- strany rakousk^) a ani potom — zejm^na 
nee, tovarny na %boii vlnSn^ a bavln^n^, pySn;^ Michal Kazimir — nepfestavali vSude 
platno, papir a hospoddfsk^ stroje, £il^ ob- prek^2eti jeho snahdm, Sobieski proti nim 
cbod, velik^ v^rofni trh, poStu a telegrai. Tsr, snaiil se vyzdvibnouti moc Sapiehu. Z ostat- 
Pabitva viz Man<Svr 2). nich tfeba vzpomenouti vilensk^ho biskupa 

PablO'Witz viz Pavlovice. MikuUSe StSpdna (f 1684), kter^ zaloiil 

Pabst: 1) P. Frantiiek Antonin, spi- slavn^ dominikdnsk^ kli^ter Pozai^cie 
sovatel ^esk^ ; studoval v Praze prdva a byl v Choro§6i. M i ch a e 1 i!i£astnil se konfede- 
zkouSen^m radnim u magistr^tu ve Vysok^m race Barsk^ a .211 pak ve Francii. Posledni 
MJt€. V 1. 1809—10 vyddval ias. »Der Volks- mu2sk^ eien rodu Ludvik Michal (f 1835) 
freundc, kter^ vychazel tak^ po £esku (s ni- byl nejprve napoleonsk^^m generdlem, potom 
zvem »Cesk^ LidumiN). Krom^ belletrie za- 2il v rusk^m Polsku, vynikaje vzacn^m smy- 
b^val se d^jcpisem a napsal: Der patriot ische slem pro um6ni a politick^m liberalismem; . 
Genius Bohmens an die Karl-Ferd. Universitat liiastnil sc velrai 6inni povstdni r. 1830—31 ^ 
\u Prag (1809); Kronika nejnovijsi a vimd jakojeden z vfldcd jeho a vystfihoval se pak 
poielky^U starofitnefw a noveko ndroda 6e- do ciziny, kde2 (ve SmyrnS) zemfel. Jeho je- 
ikeho (psana pAvodn^ n6mecky a pfelo2ena | dind dcera provdala se za kn. Sapiehu. 
do fcStiny RuHkem a H^blem; 4 sv., 1809 Pao, bac (n6m. Batmen), dfivgjSf stfibrn^ 
ai 1827); Die Kriegsposaune (1814). P. byl drobnd penize Sv^carsk^ a jihon€meck^. Ra- 
jmenovan dlcncm uien6 spole^nosti zhofc- 2eny pr^ prvnS koncem XV. stol. mdstem 
leckd. Bernem se znakem bernsk^m, mcdvSdem. 

2) Heinrich Wilhelm v. P., hospoddf Do r. 1851—52 byl bat^ ve Sv^carech V,© 
a uCitel n6m. (♦ 1798 — f 1868 v HQttel- franku Sv^carsk^ho (£i livru) a dfilil se na 
dorfu u Vidn6). Byl hospodafem, r. 1823 10 centimfi. Hodnota jeho kolisala se mezi 
acitelem na hospod. i&stavu v Hohenheimu, 1353-0*1385 K. I nyni sluje ve Sv^carech 
r. 1831 tajemnlkem hosp. spolkfi darmstadt- y^^ franku bati (^^ 2 sous = 10 centimes), 
skj^ch, r. 1839 feditelem hospod. akademie Cesk^ p. mel 4 krejcary nebo 2 orty. 
V Eldenc, r. 1845 f editelem akademie hohen- Pao4k : 1) P. (tak^ Paczak)FrantiSek, 
heimsk^, r. 1856 rak. min. radou v minister- . sochaf a fezbaf cesk^ {* bezpochyby v 2irci 
stvfe orby i f editelem hosp. $koly v Uh. Sta- ' v Hradecku ast koncem XVII. stol.). Byl 2d- 
r^ch Hradech, posl^ze r. 1861 pfednostou kern sochafe Mat. Brauna a 2il v 1. 1720—50 
odboru pro zem6d6l8tvi v nov^ zfizen^m v LitomySli, kde zhotovil mnoho soch, obra- 
ministerstvu obchoda a ndr. hospod^fstvi. zfiv, oltafflv i relieffl jak v kamene, tak ve 
Napsal: Lehrbuch der Landwirtschaft (Darm- dfeve, jak pro chrdmy, tak i pro budovy 
8tadt, 1833, 2sv.; 7. vyd. Vfdeft, 1877, s bio- svfitsk^, zejm(5na pro dSkansk^ a piaristsk^ 



•V. 



Pacca. 



chrdm v Litomyili a d£k. chram v Poli^ce. 
Bohuiel, 2e prace jeho z valn^ £asti pfiily 
na zmar dilem po£iry, dilem jin;^mi ncho- 
dami. Dosud zachovaly se jeho velik^ a 
krdsD^ socby Nanebev^etf P. Marie na ndmisti 

V Chrudimi a v Poliice. 

2) P. Jan (tak6 Pacalt), sochaf £esk^, 
asi pHbuzn^ pfed. (♦ v 2. pol. XVII. stol. 

V 2irci V Hradecku — f ^740 v Kuksu.). Byl 
rovnhi iikem Mat. Brauna a prace jeho, 
sochy a reliefy jak v kameni, tak ve dfevj^, 
byly dfive velmi rozSifeny po kosteh'ch, kli- 
iterich a zdmcich ^esk^ch, najm6 v Chru- 
dimsku, Boleslavsku a Kladsku. Nejvice jeho 
praci bylo na statcich um^nfmilovn^ho hra- 
bSte A. F. Sporcka v Ly86, Hefmanicich a j. 

3) P. Bedfich, advokdt, politik a spis. 
ees. (* 13. zdfi 1846 v B^lohradi u Nov6 
Paky, kde otec jeho byl justicidrem). Nlrodni 
Skoly navSt^voval v Led£i, hlavni Skolu a 
ni2§l gymnasium ▼ Kfem2i v Dolnich Rakou- 
sich, kam otec jeho jako tifednik byl pfe- 
sazen. Od roku 1861—65 navSt^voval vySSi 
gymnasium v Jindf. Hradci a odbyv roaturitu 
(1865) odebral se na prdvnickou fakultu 

V Praze. R. 1868 pro ostrou fei, jii mh\ 

V kruhu studentsk^m v hostinci pod sv. Ma- 

tSjem V Sdrce, byl zemsk]^m jako2to trestnim 

soudem v Praze odsouzen k pStilet6mu t£2- 

k^mu ialdfi, kter^ito trest vrchnim soudem 

praisk^m zv^Sen na 10 let; nejvyi$im v$ak 

zase na p^t rokfi byl sni2en. Tfi roky z to- 

hoto trestu odbyl ve spole^nosti Bardka, 

J. M. Cern^ho a K. Tflmy v trestnici 

u sv. Vdclava v Praze. Zde konal jazykovd 

i statovddeckd studia. Amnestii udSlenou 

hrabStem Hohenwartem dne 7. dnora 1871 

nabyl svobody. Mezi vazbou pozbyl otce a 

krdtce potom, kdy na svobodu se dostal, 

matky. Roku 1872 dosdhl hodnosti doktora 

prdv. K vyzvdni dra Julia Gr^gra vstoupil 

do redakce >Ndrodn{ch Listfi«, kde zfistal 

a 2 do r. 1875. V dob6 1^ vyd. pfeklad Macchia- 

velliho »I1 principe«. Opustiv drdhu 2urnali- 

stickou, oddal se praktick^mu prdvnictvi. 

Odbyv praxi i zkouSky, usadil se r. 1883 jako 

samostatn^ advokatna Hordch Kutn^^ch. S po- 

cdtku stranil se i&plnd 2ivota vefejn^ho. Te- 

prve r. 1885 pfi schiizi po odhaleni pomniku 

b^v. spoludruha, odpovSdn^ho redaktora 

>mr. Listfl« Jos. Bardka, pronesl fe£, v n]2 

£inil trpk^ v^citky tehdejSimu vedeni strany 

svobodomysln^. Potom vidime ho horlive 

tidastniti se narodni prace, jako jeho bratra 

An ton in a, c. k. notdfe v Chrudimi, kter^ 

]I2 r. 1878 zvolen byl do snemu desk^ho 

jako kandiddt strany svobodomysln^. V Ho- 

rdch Kutn^ch P. zvolen byl za starostu 

>Sokola«, pak vysldn byl do obecniho a okr. 

zastupitelstva. Kdy2 r. 1889 strana svobodo- 

myslna v Cechdch dobyla netuSendho vit^z- 

stvi pfi snfimovnich volbdch vieobecn^ch, 

zvolen byl tak^ P. za venkovsk^ obce kutno- 

horsk6 a 6dslavsk^ do sn6mu krdl. Cesk^ho. 

Po druh^ zvolen r. 1895 a po tfetf r. 1901. 

Na rad6 ff§sk6 zasedd od r. 1891 za skupinu 

venkovsk^ch obci okresfi Cdslav, Kutnd Hora, 



Chot6bof , Habry a Uhlifsk^ Tanovice. Pfi 
nov^ch vSeobecD^ch volbdch f iisk]^ch r. 1897 
i r. 1901 zachovana ma byla dflvSra volii- 
stva nezmj^n£n6. V dob6 opposi^niho roz- 
machu v ndrod^ P. ndleiel jak na sn6mu, 
tak ve vfdefisk^m parlament^ k nejhorli- 
vSjSim a neipracovit^jiim poslancflm. Op£- 
tovn£ byl aenem rakousk^ dele^ace, v ni2 
proslovil dflrazn6 a obsa2n6 fe£i. Za vlady 
hr. Badeniho, kdy2 zddlo se, 2e nastivaii 
pffzniv^jSi iesk^mu ndrodu pom^ry, vedl 
obti2n6 vyjedndvdni s vlddou jako £len par- 
lamentni kommisse desk^ho klubu. V^sledek 
tSchto transakci byla.zndmd jazykovd nafi- 
zeni, je2 bohu2el zdhy byla zase zruSena. 
Za trvani dclegaci v £nu 1901 vyli^il P. pfi 
audienci na hrad6 budinsk^m cisafi nepo- 
kryt6 sti2nosti ndroda Cesk^ho a bez obalu 
ukdzal k tomu, 2e uskutedn^ni nivrhfi na- 
rodu Cesk^mu nepffzniv^ch u£ini boj v Ce- 
chich permanentnfm. Kdyi r. 1901 dr. 
Engel, b^val^ pfedseda klubu £esk]^ch po- 
slancfl ve Vidni, fiSsk^ho manddtu ji2 ne- 
pf ijal, P. zvolen byl jeho ndstupcem v pfed- 
sednictvf. Pro svou nedmornou pill, od- 
born6 vj^domosti, opravdovost pfesv6d£eni, 
vlidnost a ochotu P. tS§i se ilctS a va2- 
'' nosti nejen sv^ch kollegfi, n$br2 i politi- 
ck^ch odpiircfl. Je zvldfti odbornikem ve 
v^cech tiskov^ch a v otdzkdch jazykov^ch. 
V t6 pfiiinS napsal £etnd pojedndni do 
mnohjrch casopisuv a vydal rflzn^ spisy 
obsahu cenn^ho. Uvadime zejmdna: Boj \a 
immunitu poslaneckj^ch Mi vubec a ieskj^ch 
\vldsti; Nikolik slov pravdjr kjaiykouemu no- 
H\en{\ Crty k upraveni Jaiykove otdxky. Se 
zwhtwhX^m ministrem dr. Kaizlem vydali spo- 
I le£n6 broSuru: O stdtoprdvnim programu 6e- 
I skem, Spisy P-ovy, hlavnS jazykov^ch po- 
I m^rii se t^kajici, vyznamendvaji se zevrub- 
I nou znalosti t^to obsa2n^ a zarovefi obti2n6 
latky, vynikajice jak pfesnosti formy, tak 
dflkladnosti obsahu. Dr.N. 

Paooa [paka] Bartolommeo, kardindl 
fimsk^ (* 1766 — f 1844). Byl r. 1785 arci- 
biskupem in partibus a nunciem v Kplini 
n. R., r. 1794 nunciem v Lisabon^, r. 1801 
kardindlem, nace2 vrdtil se do 6.ima, kdei 
stal se r. 1806 stdt. sekretdfem a v nesho- 
ddch pape2e s Francii energicky hajil zdjm& 
cirkevniho stdtu, tak 2e r. 1808 pape2 Pius VII. 
jmenoval jej prodatarem. Je2to napsal r. 1809 
klatebni list proti Napoleonu I., byl zdroveft 
. s pape2em od Francouzfl jat a v£znSn na 
pevnosti Fenestrelle v Piemontsku. Po kon- 
korddtS s Napoleonem byl sice propuSt^n^ 
ale je2to s Consalvim pfemluvil Pia VII., aby 
konkordat zrudil, byl od Napoleona vypo- 
v^dSn. Po pddu cisafovg vSak zase nastou- 
pil svoje tifady a v§i silou zasazoval se o za- 
vedeni dfiv^jSich pom£rflv a odstrafioval 
i dobr^ novoty Francouzfiv. R. 1815 ildastnil 
se tit^ku papeiova pfed Muratem do Janova 
zfidiv V 6.imS t. zv. Giunta di Stato, kterd 
vljdla misto pape2e. Za Lva XII. jmenovdn 
r. 1830 biskupem ostijsk^m a velletrijsk^m. 
Jeho prdce literdrni jsou d&le2ity jako hi- 



Paccanarisl^ — Pacifick^ zelcznice. 



storick^ doklady pro doby souv£k6. Jsou to 
lejm^na: Memorie istoriche del ministero di 
due viaf(gi in Francia e della cattivitd n^l 
castro di San Carlo (6.im, 1830, 3 sv.); Aie- 
morie istoriche sul soggiomo del Cardinal B. P. 
in Germania ij8S-g4 (t., 1832); Notiiie sul 
Portogallo con una breve relatione della nun- 
\iatura di Lisbona iygS^t802 (t, 1835, 3. vyd. 
1845); Relatione del viaggio di papa Pio VII 
a Genova (Orvieto, 1833; spisy tyto vydiny 
tak^ po n^mecku f AugSp., 1831—36 v 6 sv.]. 
St^. Notizie istoriche intorno alia vita ed agli 
scritti di F. P.,arcivescovo di Benevento, pub- 
blicatc dal Cardinale B. P., suo pronipote 
(Modena, 1838, Orvieto, 1879), kter^ito spis 
vydal synovec jeho Bartolommeo P. 
(♦ 1817 V Benevento — f 188l)» ^^ >". 1876 
rovn62 kardindl. 

Paooanmrlsti [paka-], kongregace kato- 
lick6 >viry Te2iiovy«, kterou zaloiil Mik. Pac- 
canari V riimh r. 1798 n^hradou za fdd je- 
suitfl. Sjednotili se ji2 r. 1799 se spole^nosti 
Congregation du Saeri Coeur^ kterd pod ochra- 
nou kardindia Migazziho a arciv^vodkyn6 
Marianny z Neudorfu u Vidnj^ pfesfdlila se 
do Hagenbrunna a potom r. 1798 v Praze 
naddna nov^m listavem. fi.idov6 kolonie mSli 
P. V Italii, HoUandsku, Francii a Anglii a 
r. 1800 usadili se v kim£. Po rekonstrukci 
jeauitfl pfeSli k t6mto, pfes vflli sv^ho za- 
kladatele. 

Pao6 [p^s], angl., krok, chod; sportov- 
nici rakou£t( tim nazna£uji nejrychlejii b£h 
kofisk^, t&prk, trysk (v. Carriere 1). FM, 

Paoeoo [-i^koj, m. v ital. prov. Trapani 
na Sicilii, na trati iel. dr. Palermo-Trapani, 
ma 6111 ob. (1891), vinafstvf, p6stovini oku- 
rek a melounfl. 

Paoelloe, ves v Cechich, hejtm., okr., 
fara a p$. Blatnd; 34 d., 203 ob. 6. (1890), 
na hofe zv. Kfesovec kaple z r. 1765. Sta- 
vala zde pr^ tvrz. 

PaoeHoe, Pa^ef ice, ves v Cech., hejtm., 
okr. a pi. Turnov, fara JeniSovice; 81 d., 
461 ob. t. (1890), 2tF. Sk., brouSeni skla a 
sklen^n. perel. Cdsti obce Stadlo a Studnice. 

PaoeUuky, Pacedlky, ves na Morav£, 
hejtm. a pi. Holeiov, okr. Bystfice p. H., 
fara Prusinovice; 46 d., 259 ob. t. (1890) a 
lenni statek arcibiskup. kapituly v Olomouci. 
Ves pfipomfnd se r. 1270 jako lennf statek 
biskupa olomouck^ho. 

Paoetti fpac^ti] Camillo, sochaf italsk^ 
(• 1760 v feimi — t 1826 v MilanS), byl pro- 
fessororo na akademii mildnsk^. Z jeho praci 
nejpozoruhodn^jli iest obrovskd socha Mi- 
nervy V BreFe milansk^, dv6 Viktorie a ni- 
kolik relief^ na obloaku miru tam2e, pak 
Ganymed s orlem Juptteroyjrm, 

Paoohionl [paki-J Antonio, 16kaf ital. 
z Reggia (♦ 1666 — 1 1726), byl Idkem Mal- 
pighiov^m a pflsobil jako praktick]^ Idkaf 
V Tivoli a ftfmi. Analogif s pfisobenfm srdce 
na ob<&h krevnf byl sveden k domn6nce, 2e 
tvrdi plena mozkovd, kterou2 jinak sprdvn^ 
popfsaje, sklidd se z trojfch svaliiv a ^tve- 
rfch ilacb, tak 2e tfm vznikaji tepav^ po- 



hyby mozku, kter^mi2 nervov^ fluidum uvadi 
se z komor mozkov^ch v proud^ni po vei- 
ker^m t£le. Die n6ho nazvdny byly chomdiky 
omoze^nicov^, kter62 i na vnitrDim povrchu 
lebe^ndm zvlaitni doliky zpflsobuji, granu- 
lacemiPacchionsk^mi. Srv. Opera omnia 
(ftim, 1741). 

Paolent (lat.), churav^, nemocn;^. 

PaoifLo [pcsifik], angl. zkratka pro ndzev 
Tich^no okednu (v. t.). 

Paoifloki ieleznloe {Pacific railways) 
naz^vd se v Sev. Americe 6 ielezni6nich trati 
spojujicich bfehy okednu Atlantsk<Sho a Ti- 
ch^ho, kdeitoodpovidajicijjmieleznice vjiini 
Americe naz^vaji se transandinsk^, drdhy pak 

V Mexiku a Stfedni Americe oba okedny ty 
spojujici (ieleznice Tehoantepeckd a Panam- 
skd) zvlistnfm ndzvem se neozna^uji. P6t 
z.tdchto 2eleznic ndle2{ Spoj. Obcim sev.- 
amer. i jest jejicb stavba a rychl6 rozmno- 
2ovdnf V torn to stdtS jednfm z nejvStiich v^- 
konfi V oboru 2eleznictvi sv£ta. Nejstarii 
z nich iest drdha Ce'atral- and Union-Pa- 
cific, kterd stav^na byla od 1. tct 1862 zd- 
roveft ze dvou konca, z Omahy a ze San 
Francisca, 10. kv^t. 1869 pak obe proti sob6 
postupujici trati spojily se u Promontory 
Point na Slan^m Jezef e v Utahu. Stavbu pro- 
vedly 2 soukrom^ spole^nosti, Union Pacific 
Railroad Company a Central Pacific Railway 
Company, jim2 Spojen^ Obce poskytly ne- 
ztiro2itelnou pfij^ku 49,453.100 doll, a vlddni 
pozemky v lihrnn^ ploie 25 mill, akrii. Drdha 
tato vede z New Yorku pfes Filadelfii, Chi- 
cago, Omahu a Ogden do San Francisca 

V d^lce 5412 Arm, nejvyiif jeH bod jest ve 
Skaln]^ch Hordch prflsmyk Evan (2568 m 
n. m.). Druhd z t^chto 2eleznic, Atchison- 
Topeka- and Santa F^, vznikla r. 1881, 
vede rovn62 z New Yorku do San Francisca, 
aviak pfes Kansas City, Deming a Albuquer- 
que, V ddce 7480 km, S ni spojuje se od 
r.l883Southern -Pacific-Rail wayjdouci 
z Nov^ho Orleansu pfes £1 Paso a Los An- 
geles do San Francisca a majfci d^lku 4015 Arm. 
Tento podnik dostal od vlddy darem 46 mill, 
akrd pozcmkfi. V r. 1883 postaveny i ob6 
dalii p. 2. Spoj. Obci, toti2 v srpnu Atlan- 
tic- and Pacific-Railroad, jdouci mezi 
New Yorkem a San Franciscem pfes St. Louis 
lidolfm f. Kanadian v celkov^ d^lce 5560 Arm, 
a 8. zdf i Northern-Pacific-Railway, b6- 
2icf z New Yorku pfes Duluth na Hofejiim 
jezefe k listi f. Columbie, kde konbl se 
2 vStvemi v Portlandu a TacomS, mdfic 
5839 Arm. Od vlddy ud£leno t^to 2eleznici 
47 mill, akrfl pozemkfl. Tyto hlavnf trati 
transkontinentdlnf, jich2 i&hrnnd d^lka £ini 
28.306 Arm, rozv^tvuji se ve sv6m prAb6hu 
na viechny strany a zahrnuji do sv^ dopravy 
tak ^etn^ vnitroamerick6 2eleznice, 2e urnof- 
nSna jest liiasnd rozmanitost smSrAv a cest 
dopravy osob i zbo2i z ka2ddho mista Spoj. 
Obci k pfistav£lm a pobfe2i okednu Atlant- 
sk^ho i Tich6ho. V KanadS zahdjena byla 
28.5na 1886 Canadian-Pacific-Railroad, 
postavend syndikdtem evropskjch a amer. 



Pacifick]^ okean — Pacius. 



kapitalistfl mezi Montrealem a Vancouverem, 
kterd vede pfea Ottawa, Port Arthur, Win- 
nipeg a Skaln6 Hory, vysild z Montrealu 
v^tve do Qaebeku a Halifaxu a mifi z Mont- 
realu do Vancouveru 4778 km, z Quebeku 
do Vancouveru 4916 ^m a z Halifaxu do 
Vancouveru 6028 km, jsouc tak disti nej- 
kratSi dopravni cesty z Evropy do V^chodni 
Asie ( Liverpool - Quebek - Vancouver-Yoko- 
hama). Stavba tdto ieleznice dostala od vlddy 
subvenci 25 mill, dollar&v a pozemky v roz- 
m6ru 25 mill, akrfl, k cemul pozd^i ddno 
jeit^ 22Vs mill. doll. I tato transkontinen- 
tdlni draha md cetn6 trati pobocn^, kter^ 
spojnji ji s p-k^mi z-mi ve Spoj. Obcich a 
dflleiit^mi misty kanadsk^mi. Projektuje se 
pak od ni odbocka k Portu Nelson na zdtoce 
Hudsonsk^, kterou by spojeni Evropy s V^- 
chodni Asii bylo zkrdceno na mmimum 
15.806 km, — Srv. R. v. Schlagintweit, Die 
pacifischen Eisenbahnen in Nordamerika 
(Gotha, 1886). 2'sr. 

Paolilokjr oke&n viz Tich^ okean. 

Paoiflkaoe (z lat.), upokojeni, zjed- 
ndni pokoje, utiSeni vzpoury. 

Paolflk&l (z lat.), kfii s ostatky, zvan]^ 
odtud, 2e kn6z, divaje jej libati, fiki pax te- 
cum (pokoj s tebou). 

Paoinl |pa6'ni]: 1) P. Giovanni, hud. 
skladatel ital. (* 1796 v Syrakusdch, ac fi- 
kalo se mu v Italii P. di Roma — f 1867 
v Pescii). fiyl ve zp^vu idkem Marchesio- 
y^m, V harmonii a kontrapunktu Matteiho 
V fiologni, Furlanettov^m v Bendtkdch. Tamie 
byl kapelnikem u sv. Marka a r. 1813 debu- 
toval operou Anetta e Lucindo v Mildn6, na- 
tei napsal asi 90 oper, z nich2 nejzndm^j^i 
jsou: Gli Arabi nelle Gallie (1828); Ultimo 
gtorno di Pompeia (1825); Saffo (1841); Me- 
dea (1843); La regina di Cipro (1846); Nic- 
colo de* Lapi. Spile t^ okolnosti, 2e dovedl 
uiiti forem stdvajicich, ne2 aby byl vynikl 
samostatnou tvdrci silou, d^koval P. za svoji 
oblibenoft, kter6 po Rossinim tdSil se jen 
Mercadante. V hromadn^ch effektech opery 
P-ho poskytuji zv]i&t velmi mnoho. Kdyi 
posledni jeho prdce na divadle Fenice v Be- 
ndtkach setkaly se s neilspSchem, zanechal 
komposice dramatick^ a zfidil ve Viareggiu 
hudebni $kolu, svdho £asu velice vyhlaSenou, 
kterou pozd^ji pi^enesl do Lukky. Napsal pak 
35 oratorii a kantat, mnoho mSi atd. a byl 
^inn^ tak^ jako hudebni spisovatel. Zajimavy 
jsou v§ak zvldSt^ jeho Le mie memorie arti- 
stiche CFlor., 1865, dokondl Cicconetti, 1875). 

2) P. Filippo, l^kaf ital. (♦ 1812 v Pi- 
stoji — t 1883 ve Florencii). Prozrazoval 
zahy velikou zalibu pro v^d^ pfirodni, stu- 
doval ve Florencii a v Pise, jii r. 1835 pfed- 
lo2iI l^k. spolednosti florenck^ pojedndni 
o zvlaStnich tSliskach, jimii citn^ nervy prstfl 
se zakon^uji, nedoSel vSak uznani. Drobno- 
hledn^mi studiemi zab^val se horlivS i v Pise, 
sestrojil tak^ zvl. drobnohledy a pracc jeho 
o sloieni sitnice, elektrick^ch ^strojflv clektr. 
ryb a chorobn^ch zra^ndch sliznice sti^evni 
pfi cholefe jsou zvla5t6 pozoruhodny. Zji- 



stilf jii r. 1854 a 1855, 2e pfidinou cholery 
jsou milliony tycinkovit^ch mikrobA, mezi 
nimi2 mnoh6 zahnut^, kter^2 zavledeny jsou 
do Evropy z Indie a je2to tu nenachdzeji 
dostatek podqainek k trval^mu iivotu, po 2 
al 3 letech hynou, tak 2e pak i cholerov6 
epidemie vymizeji. )e tudii P. velmi vdin^m 

f)fedchfldcem Kochov^m. Tak^ jako soudni 
^kaf vynikal. Z jeho ^etn^ch spisfl sluSi 
uv^sti : Nueve ricerche microscopiche suHa tes- 
situra interna delta retina (1845, takd n<^m.); 
Sulla struttura delV organo elettrico del Gin- 
nolo (1852); Osserva\ioni microscopiche e de- 
du\ioni patologiche sul colera asiatico (1854); 
Sulla causa specifica del colera asiatico etc. 
(1865); Sulla respira\ione artificiale (1874); 
Di alcuni pregiudi\H in medicina legale (3. vyd. 
1877) a j. v. 

Paoinotti [pa£i-l Antonio, fysik ital. 
(♦ 1841 V Pise). Studoval v Pise, kde jeho 
otec ji2 byl profes^orem, r. 1861 stal se assi- 
stentem pfi fysikilni laboratofi pisansk^ uni- 
versity, potom professorem v Bologni, r. 1873 
prof, na university v Cagliari a posl^ze 
r. 1882 V Pise, kde pflsobi dosud. R. 1864 
vynaSel t. zv. Pacinott&v prsten, kterjr 
tvoH podstatu stroje Grammeova (v. Elek- 
trick6 stroje, str. 490), a napsal ltXxi€ 
rozpravy fysikdlni do >Nuovo Cimento« a 
>Rivista del Vimercati« a j. 

PaoinsU tdliska jsou zvUStni pod^lna 
zrnka ai 2 mm dl., vrstevnati, jimii zakon- 
cuji se n£kter^ nervy v podkoznim pojivu 
dlan6, chodidla, prstfl, v okoli kloubQ, ale 
i V okruii stfevnim. PokUddna jsou za t^- 
liska hmatovd a byla pfed Pacinim, kter^ je 
podrobn^ studoval, zpozorovdna jii Vate- 
rem (1684— 1751), anatomem ve Vitemberku, 
procei naz^vana jsou tak6 n^kdy die tohoto 
tfelfsky Vaterskjmi. 

Paoiscent (z lat.), il m 1 u v c e ; smlouvajici 
strana. 

Paoinoll [pa£u-] (Paciolus) Luca, Ui Lu- 
cas de Burgo Sancti Sepulcri (die ro- 
diSt£), mathematik italsk^ 2. pol. XV. stol. 
Byl minoritou a vyucoval mathematice v Pe- 
rugii, Neapoli, Milan6, Florencii, kim^ a Be- 
natkdch. Vydal: Summa di arithmetical geo- 
metria, propor^ioni e propor^ionalitd (Ben., 
1494 ; 2. vyd. 1623) a Divina proporiione, opera 
a tutti I'ingegni perspicaci e curiosi necessaria 
(t, 1509). 

Paoius Fredrik, nejslavn(y§i skladatel 
£udsk^, rodem N6mec (♦ 1809 v.Hamburce — 
t 1891 V Helsingforsu). Vzdfilav se pode 
vlivem Spohrov^m a Hauptmannov]^m byl 
sprvu druh^m kapelnikem krdl. kapcly ve 
StokholmS a r. 1834 jmenovan professorem 
hudby na university v Helsingforsu, na je- 
ho2 hudebni iivot m£l rozhodn^ vliv. R. 1845 
zaloiil V Helsingforsu Spolednost symfoni- 
ckou, r. 1848 Jednotu pSveckou a provddSl 
tu postupnS i nejslo2it£jSi dfla evropsk^ch 
mistr&, col pro tehdejii hudebni pomSry 
dudsk^ bylo s v^znamem dalekosahl^m. Vedle 
t^tO svd dirigentsk^ iinnosti P. komponoval 
a to zejmdna opery: Honba krdle Karla (na 



von Pack — Pacold. 7 

historicko-romantick^ text Z. Topelia, pro- 1 ji2 i&(^astnil se s armddou general^ Scotta. 
vedeni r. 1852 ochotniky s neobyceinjm i Fo valce P. pfidfelen byl posadkdm ve Flo- 
uspichero; nekter^ £isti z ni\ jako melodie j rid6 a propuStSn byv od vojska r. 1853 
>Och hafvets unga tclrna«, dokoace znarod- , vratil se do Evropy. AvSak jeitS t. r. vratil 
n€ly) a Princeina Kyperskd. Z ostatnich skla- : se do Spoj. Obci, Zde hospodafil krdtk^ 
deb uvddime: Fantasii pro housle (1842), j cas na farm5 ve Virginii a pak zelinafil 
KoDcert pro housle (1845)« n^kolik pochodd, v Savann6, odkud zajel do Ria de Janeiro, 
kaDt^t a j. Nejv6tSi dfile2itosti nabyl vSak | hodlajc hledau v Brazilii diamanty. Ale ne- 
P. jakoito skladatel vlasteneck^ ndrodnimi ; pochodiv vrdtil se do New Yorku a odtud 
pisnSmi Suomis sang, Soldatgossen, Friis- vypravil se r. 1857 do Australie, kde z Mel- 
bdner a skladbou ndrodni hymny ^uchonsk^ ^ bournu vyhledal zlatodoly portlandsk^, kter^ 
Vart land na slova Runebergova r. 1848. Po-|tehdy jii byly vyderpdny. Proto odplul do 
sledni jeho praci by la opera Loreley (na | Kalkutty, Idkdn pov^stmi o nov^ch lo2iskdch 
slova Em. Geibela) z r. 1887. P. nebyl sice , zlata ve V]^chodni Indii, jimii ov&em iSpln$ 
tvflrcem n$jak6 narodni hudby cuchonsk^, ; byl zklamdn. Pfes Hong-kong vrdtil se do 
ale dal aspoft impuls k p^stinf hudby v Cu- , Adelaidy v Australii a odtud vypravil se 
chonsku na zdkladech hudby moderni. Gh. k fece Lachlanu, kdc doloval s n6kolika 
von Pack Otto, rada v^vody Jifiho Sas- soudruhy se znamenit^ra iSsp^chem na zlato. 
k^ho (* ok. r. 1480 — f 1637). Studoval Ponfekud obohacen odplul r, 1862 ze Syd- 
V Lipsku prava a vstoupil pak do slu2eb ncye kolem mysu Hornova do Londyna, 
v^vody Jifiho Sask^ho, jehoi dflvSry v§ak pfes Pafi2 odejel do Cech a usadil se v Ro- 
zneuiil pro svoje obohaceni. Byv pak pro- vensku u Turnova. Ale jii r. 1864 vydal se 
puStdn dopouStil se r&zn^ch neplech. Tak znova do Australie, ze Sydneye bral se k zd- 
namluvil r. 1527 lantkrabeti Filipovi Hess- 1 livu Carpentarsk^mu, hledaje zde zlato, avSak 
k^mu, 2e v^voda Jiff vstoupil s Jdchymera I. zklarain vrdtil se do Sydneye a odtud r. 1865 



Braniborsk^m a krdiem Ferdinandem Ces- 
k^m a nSkoIika biskupy v tajn^ spolek'^proti 
protestantismu a zvlistS proti kurfirltovi 



pfes Nov^ Zealand, kter^ procestoval po 
ccl6 d^lce od j. k s., zase do Cech, kam2 
zavital r. 1866. R. 1869 byl nucen prchnouti 



sask^mu a sam^mu Filipovi, ba ukdzal' z Cech, jeito vyddn na nSho zatyka^ pro 
r. 1528 lantkrabeti v Drdidanech dokonce pobufujici fe^i, i uiel do NSmecka a odtud 
i opis pffsluSn^ smiouvy. V6c byla pravdfi- r. 1870 pfes London do Portu Elisabeth 



podobna a kurfirSt i Filip hned zbrojili 
k obran^ a vpadli r. 1528 do franck^ch bi- 
skupstvi. Na radu Lutherovu fddala obvi- 
n^nd kniiata za vysv6tleni, nacei P. byl 



V jiini Africe. Nejprve cestoval do Bloem- 
fonteinu, pak k fece Vaalu a odtud vydal 
se k Zambezi, ale vrdtil se do Kimberleye, 
kde fidil kopdni diamantfl do r. 1875. Nd- 



v Kaaselu vysl^chan, ale necht61 odvolati ' sledkcm uddni, 2e posild do Evropy Spatn6 
df iv^jSiho sv^ho tvrzeni, 2e origindl smiouvy zprdvy o ^innosti vlddy kapsk^, odeSel do 



mh\ V rukou, tak 2e Filip iddaf pfece aspo^ 
ndhradu za svoje zbrojeni. P. uprchl do 
Nizozemska, ale byl tu po n£kolikalet^m 
potulovdni a dobrodru2n^m 2ivot6 r. 1536 



Transvaalu a teprve r. 1877 vrdtil se k fece 
Vaalu, zab^vajc se ddle hledcuim diamante 
s dosti vtlik^m lisp^chem v Keiskamm6, 
odkud V 1. 1883—84 podnikl pfes Transvaal 



zat^en, a kdy2 byv mu^en pfiznal se ke ; cestu do Svazijska a zem^ ZulQv. Od r. 1884 
svjm podvodfim, byl pro zradu a bufi^stvi | pfestdvaji vSecky zprdvy o P-ovi, a2 r. 1887 
popraven 8. iSn. 1537. Ale P-ovo jedndnf za- 1 ozndmeno ndhl6 jeho umrtl v Keiskammd, 



nechalo po sobe na dlouh^ das trpkost na 
obou jim rozvad^n^ch strandch. Srv. Ehscs, 
Geschichte d.r P-schen Handel (Freiburk, 
1881); W. Schomburgk, Die P-schen Handel 



kde a2 do sv(5 smrti hledal diamanty. P. vy- 
konal ve vSech p6ti dilech svita cesty ne- 
obydejne rozsdhl^ a odvd2n6, av$ak v^znam 
jejich jest v pomSru k jejich rozsahu jen 



(v Histor. Taschenbuch 1881, str. 185); H. nepatrn^, jednak proto, 2e byly rdzu pHliS 
Schwarz, Landgraf Philipp und die P-schen dobrodru2n6ho a spekuladniho, jednak 2e 
Handel (Lip., 1883); na to odpovid' Ehse- , sdm nezanechal 2ddn^ch soustavn^ch a uspo- 
sova: Landgraf Philipp v. Hessen und Otto ; fddan^ch zdpisQv o nich. Teprve po smrti 



jeho die jeho dopis&v a vypravovdni zpra- 
covdny tyto cesty ve spise: &nka Paclta 
cesty po sviti. Vzdfilal Dr. Jaroslav Svoboda 
(Ml. Boleslav, 1888). 7sr. 



von P., eine Entgegnung (Freib., 1886). 

Paolt (Pazelt) Cen^k, cestovatel 6esk^ 
(♦ 14. ice 1815 V Turnov6 — f 1887 v Keis- 
kamm^). NavStSvoval obecnou Skolu ve sv6m 

/odiSti, nade2 v Jibing vyu^il se mydldfstvi. ' Pacold Jifi, professor na ^esk6 vysok^ 
jako tovaryii procestoval Cechy, Moravu a i Skole technick^ v Praze (♦ 24. dubna 1834 
Rakousy a pfiSel i do Uher, avSak zdhy za- , v Chrudimi). Absolvoval redlku v Chrudimi, 
nechal sv^ho femesla a v^noval se ve Vidni pak stavovsk^ polytechnick^ ilstav v Praze 
brouSeni drahokamA. R. 1842 odeSel do Var- 1 a vstoupil do stavitelsk^ praxe. R. 1859 stal 
Savy za obchodem s drahokamy, av$ak po i se assistentem stavitelstvi na td2e polytech- 
mnoh^ch ztrdtdch v tomto obchodS odebral | nice u prof. Wiesenfclda. R. 1863 habilito- 
se r. 1846 do Spoj. Obci sev.-amer., kde na val se jako soukrom^ docent pro hospoddf- 
cestS z New Yorku do Nov^ho Orleansu skd a prAmyslov^ stavitelstvi na t^m2 iSstavf . 
dal se najmouti na 5 let do vojska Spoj. Po reorganisaci vysokjch Skol technick^ch 
Obci, kter^ privS vypovfid^ly Mexiku vdlku, v Praze stal se r. 1865 placen^m docentem 



8 



Pacotille — Pacta conventa. 



pro encyklopacdii pozemnlho stavitelstvi a 
r. 1871 tidnfm professorem pozemnfho sta- 
vitelstvf, podriev pfi torn jelt£ encyklo- 
paedii stavitelstvi pro oddftleni strojnick6 
i chemick^. Byl n6kolikrdte pfednostou od- 
dSlenf stavitelsk6ho a r. 1889 rektorem. Vy- 
pracoval n6kolik n^vrhd na praisk^ £in2ovni 
domy, zlepSil v^penn^ peci s vrchnitn naho- 
zero, kter^ si dal t6i patentovati. T£iiSt6 
prdce P-ovy spo^ivd v jeho dinnosti u^itel- 
skd a spisovatelsk^. Jako horliv^ u£itcl vy- 
choval celou generaci technikov, z nichi 
mnozi po21vaj( zvudn^ho jm^na. Napsal: Sta- 
tika konstrukci po\€mniho stavitelstvi (1881); 
Stavitelskf praktik (1883), kter^ r. 1887 do- 
sp61 druWho vyddni. V 1. 1878 -81 vydival 
autografie Studie po\emniho stavitelstvi a ko- 
ne£n6 r. 1890 za^al vyddvati ddo na Siro- 
k^cb zdkladech zaIo2en^, Konstrukce po\€m- 
niho stavitelstvi, jehoi druh^ dil vySel r. 1892 
a tfeti dil r. 1895. Tlmto dflem P. zaloiil 
svdmu jm^DU a sv^ dinnosti destnou pam^C, 
nebof jest to nejobsdhlejSf odborn;^ spis, 
ktcr^ posud vySel v iesk^m jazyku. P. jest 
pfedsedou komroisse pro II. st«ltni zkousku 
V oboru pozemnlho stavitelstvi na c. k. 
ceskc vysok^ §kole technick6, (lenem kom- 
misse pro 11. stdtni zkou§ku v odboru sta- 
vitelstvi infen^rsk^bo, 61enem c. k. zku- 
§ebni komroisse pro oprdvn^nd civilni tech- 
niky a c. k. komroisse pro zkouScni stavitcid, 
mistr& zednick^ch, karoenick^cb, tesafsk^ch 
a studnafsk^ch. Vyznamenin byl ryt. fddem 
FrantiSka Josefa a jmenovin dvornim ra- 
don. Fka, 

PaoottUe [pakotij], franc, volnd zava- 
zadla ndmofnikfl neb cestujicich na lodi; 
zboii, kter^ kapitan nebo mulstvo obchodni 
lodi vezou s sebou na vlastni vrub. Contrat 
de p., smlouva lodnikfl s prdvero na bez- 
platn^ ndklad jist^ho zbo2i na vlastni vrub. — 
P. znamend t^2 Spatn^ zboii, brak. 

PaoOT: 1) P., roisto v Cechich v hejtm. 
pelhfimovsk^m, na 2el. trati z Hor. Cerek- 
vice do Tabora, mA 350 d , 2844 obyv. c. 
(1890), okr. soud, poStu, telegraf, detn. sta- 
nici, staro2itn^ d^kan. kostel sv. Michala 
arch. (nejstarSi budova v P 5), v nyn^jSi 
podobS z r. 1727, kostel sv. Barbory (z r. 1681 \ 
b^v. kldSterni kostel sv. Vdclava; 5tf. obec. 
§k. pro oh€ pohlavi', 3tf. mhit §k. chl., pHi- 
mvslovou Sk. pokrad., divdi i&stav, nemocnici, 
l^kdrnu, obd. a okr. hospod. zdlo2nu, pilu, 
n6kolik ml^nAv a t^d. a v^r. trhy. Na mfstS 
kvctouciho dj^ive soukenictvi obyvatelstvo 
2ivi se drobn^mi feraesly a rolnictvim. Md- 
sto ma prostrannd ndmdsti a nad kostelero 
zdmek dtverhrand podoby, jeho2 mala disf 
pochazi ze stard doby; v zdmku i&hlednd di- 
vadlo a na zdpad od ndho rozlebl^ park. 
Alod. panstvi zaujimd 1122*78 ha ptidy, nd- 
lefi k ndmu v P h zdmek, dvflr a pivovar, 
majetek dra Ad. Weisse ryt. z Tessbachu. 
P. pfipomind se v XIII. stof. Hrad vystavdn 
teprve ve XIV. stol. a byl rodnym sidlem 
vladyk z Pacova, ktefi se odtud zdhy vy- 
stdhovali do Moravy, kde drieli hojnd statkfl. 




C 2984. Znak mesta Pacova. 



zeirodna Batelov. Roku 1401 Hynek Tluksa 
z Cechtic prodal P. Malovcflm, jich2 potomci 
seddlitu drahnd let a uddlili Pacovsk^m 
hojnd svobod a v^sad. R. 1550 Oldf ich Spa- 
novsk^ z Lysova koupil P. od ndstupcfl 
Vdcl. ryt. Rabenhaupta ze Suchd; jeho po- 
tomek Michal byl velice sndSeliv^ k rozlid- 
n^m vyznanim ndboiensk^m, zejm. evange- 
lickdmu, a za jeho panovdni cis. Rudolf po- 
vJSil P. na md- 
sto s mdst. er- 
bem (vyobr. d. 
2984.): v zlatdm 
Stitd na pravo na 
zelendm pahor- 
ku stfibrnd vhi 
se stinkami, bra- 
no u otevfenou, 
nad ni2 je stfil- 
na; v levo pak 
dvouocas^ lev, 
jehoi horni ddsC 
je modrd a dolni 
derveni.OdSpa- 
novskjch z Lv- 
sova koupil P. 
(1613) Ladislav 
Vitha 2e Rzavdho. Tento lidastnil se vzpoury 
stavfi des., zade2 jeho jmdni od krdll. komory 
zabrdno (1623) a prodino k ruce Magdaleny 
Montbrunovd roz. Vithovskd. Tato prodala 
P. ji2 r. 1631 Janu st. Cerninovi z Cbuddnic, 
od jehoi potomkfl jej opdt koupil (1643) 
Siground Myslik z Hyr&ova. Tento odkdzal 
zboii pacovskd kldlteru karmelitanskdmu na 
MenSim mdstd praiskdm, jen2 tu upravil za- 
roek na kldiiter a uvedl tam mnichy karme- 
litdny (1708). R. 1787 kldSter zde zruSen, 
jmdni jeho pfipadlo ndboienskdmu fondu, 
nadei v 1. 1803—13 u2ival ho nov^ buddjo- 
vick^ biskup hr. Schaffgotsch. Roku 1835 
vlada prodala P. svob. p. Gudenusovi, po 
ndm2 ndsledovali kni2ata Lowensteinovd, 
ktefi V 1. 70t^ch XIX. stol. prodali P. ndm. 
chabrusu, od ndho2 jej koupil videft. advo- 
kit dr. Weiss. P. jest rodiStd Fr. Sohaje. — 
Okr. soud mi 30930 /bit*, 2931 d., 22.353 
ob. d., 14 n.; z 22.372 pfit. obyv. 21.140 kat., 
663 ev., 569 2id.; 10.729 mu2., 11.643 2en. 
(1890). — 2) P., ves t., hejtm. 2i2kov, okr. 
a pi. feidany, fara SluStice; 47 d., 304 ob. d. 
(1890). Teprve po vilkich husitsk]^ch osa- 
zena prj Cechy. 

3) P., Padov {Put\endorf), ves na Mo- 
ravd, hejtm. a okr. Mor. Tfebova, fara a p§. 
Trndvka (Novd); 52 d., 325 ob. n. (1890), 
2tf. 5k. 

Paota oonventa naz^vala so v Polsku 
dobrovolnd dmluva mczi vybranfm krilem 
a ndrodem pf ed korunovaci. Po vyrof eni Ja- 
gellovcfl (1572), kdy trAn polsk^ stal se vd^ 
lebn^m, bylo zvykem, 2e plnoroocnikAm kan- 
didita triinu pfedklidiny v^minky, kterd mu 
uklidaly jistd povinnosti, jako: placeni stit- 
nich dluhiiv, opdtnd nabyti krajfl ztracen^^ch, 
stavdni zimkflv a j. Teprve kdy 2 kandidit 
v^minky tyto podepsal a pfisahou k nim se 



Pactum — Pad. 9 

za?izal, bvl zvolen za krdle a koranovan. i v RibbeckovS spise Tragicorum Romano- 



P. c. trvaia ai do zvoleni posledniho krdle 
polsk^ho Stanislava Augusta a pfisp61a znad- 
Doa ni6roa k dpadku statu. 

Paotimi [pak-| (mnoi. d. pacta^ naz^vala 
se ve starifm fixu. privu obligadni smlouva, 
kteri nebyla u^in^na v ur£it6 prdvem pfedc- 
psan^ formS, ani tfm, ie jedna strana ode- 



rum fragmenta (Lip., 3. vyd. 1897). Srv. t6i 
L. Mdller, De Pacuvii fabuiis disputatio (Berl., 
Calvary 1889). RN. 

Paoy-sur-Eure [pasi-syr-5r], kantonalni 
mSsto ve franc, dep. Eure a arrond. £vreux 
na pr. bf. f. Eure a v uzlu trati P. -Vernon- 
Gisors a Dreux-P.-Elbeuf franc, zip. drdhy, 



vzdala druh^ strand jistou vie (re), ani tim, mi 2037 obyv. (1896\ kostel z XII. atoleti, 
2e strany pH 4 t. zv. konsensuiln^ch kon- ' 2 ikoly vef. a 2 soukrom^, divadio, nemoc- 
traktech (viz t\. Kontrakt) jak^mkoli zpfl- nici, parnf pilu, tovdrnu na nabytek, sle* 
sobem se dohodlv. Takovou neformllni varnu, ml;^ny a jirchirny. U P. r. 1793 zvitS- 
smlouvou nezakliaala se zpravidla pravn£ zilo vojsko konventu nad povstalci norman. a 
platni a ialovatelni obliTace. Pouze v^jim- r. 1870 prusk^ general Bredow nad franc. 



kou n6kterd pacta udinSna ialovatclnf mi. — 
P. de contrahendo, pfedchozi smlouva. 
Viz Kontrakt. str. 752*. 
Paouvliui [paku] Marcus, vynikaji'ci 



mobilnimi gardami. Nad m^stem vypini se 
plateau vys. 136 m a pokryt^ lesem velik^m 
900 ha. Tsr. 

Paoxyiiskl viz Padinsk^. 



skladatel fim. trag^dii (* v Brundisii kol. 220, , Padefioe viz Pace f ice. 
t 130 pf. Kr.). Blizce byl spHzn^n s basni- 1 Padin {Pat^in), ves v Cechdch, hejtm. 
kem Q. Ennicm; nebof byl syn sestry jeho. Tepli, okr. Bezdru2ice, fara Celivo, p§. Tepla 
Ennius i na basnickou dinnost jeho mdl vliv (klaSter); 16 d., 100 ob. b. (1890). 
nemal| jefto byl v umfini torn jeho uSitr- PadliMikSr(PaczyAski) z Vclk6 Paiiny 
lem. NejvaiJ dasf iivota svdho proiil P. a z Tend in a, rodina slezskd pflvodu pol- 
V Rim6, zab^vaje se tu jednak sklddinim , sk^ho. osedld hlavnfe v Opolsku a Ratibof- 
dramat. jednak malifstvim. Teprve ve stAH, g^u. Stanislav P. ok. r. 1602 byl sudim 
sti2en jsa chorobou, nucen byl opustiti Rim : menSiho priva kniietstvf Opavskciho. Adam 
a uch^hti se do mirn6j5iho podnebi Tarenta. soudasnd byl cis. prokurdtorem v Opolsku a 
Tam tak6 zemfel, maje vSku 90 let. P. jest Ratibofsku. Adam Vaclav (+ 1727) byl 
prvni z dramatikA fimsk^ch, jen« v^noval se zemsk^m hejtmanem kniietstvf T65insk«5ho 
yJhradnS trag^dii. Kdeito pfedchfldcov^ a jeho linie povJSena na hrabSci. V Opol- 
jcho, jako Livius Andronicus, Cn. Naevius sku a Ratibofsku Albrecht Leopold ok. 
a Q. Ennius, pfstovah jak viin^ drama, tak r. 1690 byl zcmsk^m kancl^fem; v 1. 1706 
1 veselohru, P. obmezil se trag^Sdii, a am tu ai 1714 t^i iSfad zastdval Leopold Kon- 
nebyla dinnost jeho zvldit6 rozsdhli. Nebot stantin. Rod se udrfuje dosud v Prusk<5m 
jen o nevelik^m poctu kusii jeho dramatic- , siezsku v nSkolika linifch. 
k^ch — celkem 12 — se doviddme. Za to , -».xi.,.j^^ r... ^^^ ^ »*_ x u •*. 
viak velikd bvla D^de iiJ vvnakUdal na vzd6- PaOlavloe, far. ves na Moravfi, hejtm. 
l^i iVr^ivI^i^^^^^^ okr. Zdounky, p§. Morkovice; 

I ^ « . Xi K 1 Jednothv^ch dramat sv;?ch. ^ d.. 684 ob. d. (1890), koslel sv. Martina 
Jakoi tchdy bylo zvykem, slo2eny byly i jeho . , , toRn r«^ \ nVx xu Jui 1 1 'xi *.**""* 
trag^diepfedev«imdlevzordfeckJch,\livn6!(°V; .1 v?';^' l^^' ^V^ '' Walt maosrd. 
dlekusfl Euripidov^ch. Zndme tituly a zlomky | ^f If.i?^^^^,^^''?,!,!. ^,^"^^3 \^'^ ^?"*^^ 
zlldramattakov^ch VStSinaiich vzataztr6i- ' ^*^^* ^^' (^ P*^^^' ^^Feju.) a deskov^ statek 
sklho kruhu S^^^ ^ P^^y) ^^ ^^^^^^^ dvorem a ci- 

vfttec rldf der'gli. vSVch^ft^al^^Sfp ' !?rll?nr otl'^Hn^^^^ "'^ 

pfstoval i tragtSdii beroud Wtku z historie Xi^.?^ i^f.^f.il'Prr AA^ "^'a^^K^P """^ 
fimsk6, tak zvanou praetextu. Znimo jest k^^^^i^i^'^An^^^^ 

nimjedno jeho drama takov^. slovouci ^i*- l^'o^/'v^r"^^^ ^^' J""* '^"^ ^ myshvna 
lui. To t^kalo se die jednfich (na pf. L. ilx^,. 7^,,^u^„-x t> 

Mailera) neifa8tn<Sho koisula Aemilia Paula, ^***^* (patchoun) viz Pogostemon. 
jeni padl v bitv6 u Canen za vdlky s Han- ^^' 1) P. v mluvnici (pfeloieno z fee. 
nibalem, die druMch stejnojmenn^ho vitdze ^^fSmg, lat. casus) jsou rozlidnd tvary jm^na, 
u Pydny r. 168. Sloh P-idv chvilen od sta- slouficiknaznadenijehomluvnick^ch vztahA. 
rjch pro hojnost, viSinost a vzneSenost. Ale Viz Jm^no a Sklondni. 
mluva jeho nezdila se Ciceronovi zcela ryzi 2) P. ve fysice jest pohyb tdlesa pflso- 
a distou. Jinak vSak zahrnuje jej Cicero benim pfitaflivosti zemd. Rozezndvdme p. 
chvdlou a uzndvd jcj za nejlepSiho tragika voln^ a p. po likm^ rovind. 
fimskdho (de opt. gen. or. 1). Jisto jest, 2e 1- P- voln^ jest pohyb tdlesa podl^haji- 
kusy jeho dochdzely obliby nemald jak c»^o Pouze vlivu pfitailivosti zemd, tak ie 
u vrstevnikft, Uk i u generaci pozddjSfch. y^echny body tdlesa opisuji tytcidrahy jako 
I za Ciceronovy doby provozovdny dasto a j^^<^ tdiiStd. Pfisnd vzato padaji pem vol- 
s tispdchem. Zda se, ie zamlouvaly se obe- "^n* pouze tdlesa ve vzduchoprizdnu. P. 
censtvu Hmsk^mu i tim, ie v nich hlisdny voln^ jest pohybem rovnomernd urych- 
byly a doporudovdny obdansk^ ctnosti, jako 1 len^m. urychleni tohoto pohybu jest ovSem 
statcdnost, vdrnost a Idska k vlasti. Litovati ' °2l razn;^ch mistech povrchu zemskdho riiznd. 

I'iS' ^L^^A^^ odtud nezachovalo nic yfce i ^ p^a^e dini 981 -^'". • Rychlost v v oka- 
nez n6kterd zlomky a tituly. Ty sebrdny jsou sec* ^ 



10 



Pad. 



m2iku t vypoite se die vzorce 

kde g ZDa^i urychleni. Driha s v tomto £ase 
t pohybem voln^ho p-u vykonand die vzorce 

Voln6' padajid t61eso probfbd die toho za 
1 sec. drihu 4 9 m, za 2 sec. 19*6 m, za 
3 sec. 44*2 m, za 4 sec. 78*5 m, za 5 sec. 
122*6 m atd. Die tohoto vztahu mezi dobou 
p-u voln^ho a drahou vykonanoa ize uriiti 
pfibliind hloubku studnf, propasti a pod. 
urdenfm doby pu. 

Stdlost urychleni pfi voln^m p-u dotvrdil 
jii Galilei (1590) pokusy v Pise provede- 
n^mi; z toho pak odvodil hofejSi zakony 
p-u voln^ho. Viz Padostroj. 

Drdha p-u voln^ho nesouhlasi i&plne se 
sin6rem svisl^m; otd^eni zem^ zpflsobuje tu 
lichylku na v^chod. F. Reich spouSt£l (1832) 
tSikou kouli v dolu 1585 m hlubok^m a na- 
lezl lichylku na v^chod 28*4 mm. Zajimavo 
jest, 2e pozoroval z^oveA malou i&chylku 
na jih (4*4 mm) v souhlasu se starSimi po- 
kusy, je2 provedli v konci XVIII. stol. Gu- 
glielmini a r. 1802 Benzeuberg. Tato 
ji2n{ lichylka uspokojivS vysv6tlena nebyla. 

2. P. po §ikm^ rovinft jest pohyb t6- 
lesa tfii podl^hajiciho na roving sklon£n6 
k smdru vodorovn^mu, pohyb, pfi nimi 
neni tfeni anii jin^ch pfekdiek a pfi kte- 
r6m viSechny body t^lesa opisuji drdhy ty- 
t^2. Pohyb tento jest patrn£ rovnomirn^ 
zrycblen^m, prdvg tak jako p.volnj, urych- 
leni vSak zavisf na sklonu naklon^n^ ro- 
viny. 

Znaii-li (vyobr. c. 2985.) AB rovinu 5ik- 
mou, AC 8m5r vodorovn]^, a sklon roviny. 



prAm6r OA znaci drihu vykonanou voln^m 
p-em, t51eso padajici po jakkoli iikmo sklo-: 
n6n^ roving probihd drdhu urdenou pfisluS- 




C. vyobr. 2986. 

T t62iSt6 t^lesa, g urychleni tfie, jest urych- 
leni gj p-u po §ikm^ roving ddno v]^razem 

g", = g sin a , 
die toho zmgni se pak v^razy pro rychlost v^ 

v^ = g sin at 
a pro drahu s^ 

5j = ; g sin a f * . 

Ze vzorcCi t6chto vypl^vaji dva zdkony p-u 
po Sikmg rovine. a) TSIeso padajici z urci- 
t^ho bodu po jakkoli sklongng jikmg rovine 
probiha touie rovinou vodorovnou se stej- 
nou rychlostf. b) Sestrojime-li nad svislou 
pfimkou (vyobr. c. 2986.) OA kruh, jehoi 




C. vyobr. 2986. 

nou tfetivou; na pf. OB pfi sklonu /?, OC 
pfi sklonu Y ^td. nvk. 

P&d (ital. /^, franc, /'o, lat. Padu% starSi 
ndzev Eridanus\ nejv6tSi f. italskd, ndleie- 
jici k limofi jaaerskgmu, vznikd na hranici 
franc, na sev. svahu M. Visa ve v^Si 2041 m 
n. m. a te£e nejprve smgrem jihov^ch. a2 
k Saluzzu, kde vstupuje do roviny piemont- 
skg a obraci se k severov]^ch., sesilen jsa 
s prava f. Mairou. U Turina pfijima z Alp 
Doru Riparii a Sturu a om^^va sev. i&pati 
vysod. Monferratsk^, pfi gemi znendhla std6i 
se do pravg osy niiiny lombardskg do smSru 
v^chodniho, v n6m2 setrvd, nehledg ke 3 v6t- 
Sim a fadg menSfch zdhybflv, a2 do sv^ho 
iSsti V mofe. U rozkoSng vys. Monftrratskg 
P. pfijimd s leva alpskg Oreo a Doru Bal- 
teu, prvni pfitok s prava je Tanaro. Bli2e 
Pavie vl6va se do P-u ze s. Ticino, s nim2 
maji vSechny ostatni feky alpskg (Adda, 
Oglio, Mincio) smhv stejn^, jsouce pfed 
svjm dstim do P-u stoceny k jihov^chodu. 
Pfitoky apenninskg Trebbia, Taro, oecchia, 
Tanaro jsou kratSi, ale pfinaieji mnohem 
vice ndnosu ne2 alpskg, je2 vSechen mate- 
rial uklddaji V jezerech na dpati Alp a se- 
slabeny byly zfizenim detn]^ch prflplavA. Do- 
kud V dobd glacialni jezera neexistovala, P. 
tekl as mnohem ji2ngji ne2 v dobg moderni. 
Prvni rozvgtveni P-u nastdva u i&sti Panara« 
odkud vychazi na j. Po di Vol a no, je2 od 
Ferrary vysild ddle Po di Primaro. Toto, 
spojeno s f. Renem, obchazi jez. Comacchio 
a vlgva se u Primara do mofe. DalSi d^leni 
hlavn. toku nastavd u Poleselly, kde kanal 
Bianco je vlastng nejsev. ramenera P-u a 
pfechdzi vPodi Levante; na meridianu 
m. Adrie oddgluje se na pr. Po di Goro. 
Konedng hlavni tok (Po Grande) rozd^H 
se V Po della Gnocca, Po di ToUe a Po 
di Maestra a gtyfi menSi ramena. Nejsever- 
ngjSi v^tok do mofe vzdalen jest od nej- 
ji2ngjSiho v pi^img gdfe 53 km, (Ostat viz 
£1. Delta a mapku pfi ngm.) D^lka P-u mhfi 
652 /cm, iHvodi zabirajici dasC Piemontu, Lorn- 



bardii, Emilii a iiat Beaitska miti 74.907 km'. ' 
Ale spad feky jest od Turina velmi zvolnj, [ 
nebot pFi prvnich 35 km atitio toku Bcstu- : 
pnje jii B 2041 m do 366 m, u Turina teie  
ve v^ii 212 m, u Pavie 100 m, u Cremany . 
45 m. StFedni mnoiBtvi vody £ini 96 km* za 
vtef., ale dostoupilo maxima (22. ai 23. Hi. j 
1872) al na 1160 m'. Ninos nyri, kdyi del- I 
tovd ramena sevfena byla braiemi, v moh i 
ulclidan^ pifi se na 46 mill. m*. Bohatstvi | 
VQdy doddvaii P-u ivliit£ poboiky alpsk^, : 
fiven^ 96 leciovci, kdeito pfitoky apenniD- ; 
sh£ V \€ti t£m£F vys^chajf. Oboje horskj 
feky vyatupuji faato le svjch bFehAT a n6- ' 
kter^ 1 tok svAj mini', talc ie hladina Pu | 
lejm^na po Hjnovjch deilich neheipednfi | 
stoupne. Proto nutno bylo scvNti P. ul od 
Cremony po£iaaje pevnfmi hrizemi, misty | 
i dvojitjmi. Proto tak6 vysvitlujerau si . 
snadno, proi na tak mocn^m toku ocvinikla 
iidni velikft mSsta al na Turin, kde )e P. '. 
borakou jeJtS fekou, Piacenzu a Cremona I 
pfi hlavnicb ofechodech. Tot^i plati tii ' 
o pobodkdch P-u, kdc si mSsta ifidila ra- 
dijj svi ^lastni prflplavy (na pf. Milin), tak . 
ie celd ilvodi pddskd pokrylo se nddhernou 
vodni sitf, jii rovnati se milie pome sit. 
niiozemskd. Prfiplavy ty zffzeny jednak k za- 
vodjtovini. nfbot majf dodati vH&i vlihy. 
potfebnd brubiimu ninosu. oddSlenfmu od ' 
P-uplsmemfonlanili,bohat$m vldhon; drub$ 
ilkol jejich jest kommunika<^nf. Tak povstaly ' 
prflplavy raildnsk^, jii od koncc XII. atol. . 
budovand, jako Naviglio Grande. Naviglio i 
cli Pavia, Nav. della Martesana, ddle kandl ' 
Cavourflv (82 km diouhj), Villi 
Bianc( 

jcni mi zavodniti 500.000 Aa'pQdy. P. sdm 
je splavn^ na 543 km ai ke Caaale a vod- 
nich cest V pofifi jest 1164 km. Padikd ni- 
iina tvofi nejdflleiitijli tist, jddro, Italic od 
pozdnl doby fimskt'. Bohatstvi jeji Idkalo 
£etn£ dobyvLtjle se sev. k jihu si; hrnouci 
a proto takS byla jeviitSm nekoneCnJch va- 
lek a nejvf tiich bitev ve stfedov^ku i v novo- 
viku. Aviak ve inaJnS iisti poHfii padskrto 
pQsobi 30uiasn£ dv£ nejvftli mctly Italie: 
malarie a vclkostatek. Nu. 

P&d4k (angl. a iranc. parachute, rus. na- 
pauinn, ital. paracaduta, n£ra. FaUschirm) 
love se lehkj pFistroj, jimi moino bez nc- 
beipe£i spuatiti se se znafnijSfch v^li, jeito 
klade viduchu mocnj odpor. Leonardo 
da Vinci prv$ na zikladi fysikjinich studii j 
r. 1514 soudil, ie by bylo Ize £lov£ku opa- 1 
tfi-ndmu velikou plitfinou stanovou stFiiChou I 
[padigliont) >bei bdzni pfed lirazemc apu- ! 
stiti se ts libovolnS v*Se«. Jiii^ho ipflsobu ; 
bvl projekt bendtsk^no stavitele Fa u s t a 
Veraniia r. 1617. Tcoto pfcdstavoval si p. 
seativajicf i pUt^ni^, pruty ztuien^ itver- 
COv6 plochy, jejii kaidi atrana mffila by 
asi 15 atop (vyobr. i. 2987.). Myilenky tf chto 
iiieRcOv, ac mu o nich nic nebylo znimo, 
proved! bny po vynileiu ballonu Suba- 
stian Lenormand i Montpellieru. Za to 



ilyjel viak o finsk^ch a siainak;jch kouiel- 
licicb, ie spouSt^ji se s viil, a tak neroz- 
nfileje se dlouho vyskoiil jednoho dne 




C, 2967. PaiUk VcruiiOv. 

r. 17S3 fasiig t rdna, drie v kaid^ ruce delt- 
nik pFed pfeklopcnfm zabezpeCen^, na uHci a 
nikterak si aeubliiil. — Slivy chtivj Pierre 
Blanchard byl pak prvj, jeni seatrojiv ai 
kuielovit^ p., od r. 1784 fiinil svfi plavby 
viducliem zajimavfjii tim, ie doatoupiv 
uriiti vjic, po svdm p u jal se spouStSti 
k lemi rflznd iivoeiehy. Dne 22. fijna 1797 
spatfeno v PaHii poprvS divadlo, ie se 
spnstil p-em dlovfik a vjie 1000 m. Byl to 
smfil^ Jacques Garnerin. Jeho p. mil 
tvar polokoule o 78 m w prflmfiru; svrchu 
opatfcn maljm otvorem, aby jini mohl unl- 
kati stlafenj vzdueh, vyndlez to slavndho 
hv&idife Jos. }6t. Lalanda. 

P. klesa ve vzdnchu po idkoni Ga1ileiov6 
(v ^ fT 0. *■ J- rychlosli stile virflstajicl ; jeito 




viak Cim niie pada, tim vftii odpor jcvi se 
ve sloupci vzduchovSm, zrychlujici sila liic 
zihy se jim vyrovniva. Od t^ chvile padi 



12 



Padalica — Padeletti. 



pak rychlosti menSi a menli, a2 posl6ze na- 
raii o povrch zemsk^. Minimilnf rychlost 
p-u, jeni pro 100 kg musi miti nejm^nS 5 m' 
plocny, Ize pi^iti na 2*55 m v t vtefin6. 
M£dou polohy ellipsov^bo p u Ize ucb^liti 
jei ze sm^ru Kosm^ho a prodk^ zmitinf p u 
vobec bylo by Ize po minSni naSem velmi zmir- 
niti ^tyrmi v prav. dhlu se kfiiujicfmi placb- 
tarai (vyobr. L 2988.). Theoreticky i prakticky 
zcela sprdvn^m byl projekt, jeji Anglican 
George Cayley uvefejnil r. 1809 v Nichol- 
sonove Journalu. (Obdobnou mySIenku pro- 
slovil Lorenz Hengler teprve r. 1843 

V Dinglerov6 >Polyt. Journal*, sv. 43., 102.) 
Die nSho sestrojil f. 1837 Cocking svd] 
t parachute renvers^c, podobajici se velmi 
tup^mo, hrotem dolfl postaven^mu kuielu 

1219 m ve vrchnim a 1*22 m v dolnim 
prfim^ru. (Takovou podobu maji tak^ pa- 
ddkovd semen a brazilsk^ tropick^ legumi- 
nosy Schixplobium , rostliny Pithecoctenium 
Aubletii , Oroxylon indicum z fddu Bigno- 
niacei a Zenonia macrocarpa z fddu Cu- 
curbitacef.) Cocking vSak snaie se u^initi 
tento p. CO mofnd Tehk^m neudSlil mu nd- 
Ie2it6 pevnoty, timi zavinil svou smrt (srv. 
A^ronautika, str. 282 6). — Srv. O. F. 
VanSk, O pu V >NaSi mldde2ic, 1889, 
148 si., V >Ndrodnich listech«, 1891, I. 273, 
a Theorie p-u v »Cesk^ni mechanikuc, 1889, 
33 si.. OFV, 

Padalloa Tadeusz, pseudonym spiso- 
vatele polsk6ho Leonarda Zenona Fisze 
(• 1820 — t 1870), zndm^ho zejmina pSk- 
n^mi cestopisy po Ukrajin6 Listy i podr6\y 
(Vilno, 1859, 2 d.) a sbirkou Opowiadania 

1 Kvajohraiy (t., 1856, 2 d.). Sv^ho dasu vy- 
nikl polemick^mi £lanky proti Rzewusk6mu 
a jeho stoupenciim, otiskovan^mi v petro- 
hradsk6 >Gwiazdg«, jii zalo2il v Petrohrad^ 
s MarcinowsWm a Nowosielsk]^m proti petro 
hradsk6mu »Tygodniku< a kterou byl nucen 
pfen^sti do Kijeva (1847—49). Pro svobodo- 
mysln^ sm^r, tlumo^enj^ ohnivg a upffmnS, 
ale nedosti jasn£ a dusledn6, (asopis byl 
vladou potlacen, na£e2 P. byl spolupracov- 
nikem >Atenea< Kraszewsk^ho a (etn^ch 
jin^ch listfl, kami napsal hojn£ i povidek 
{Noc Tarasowa ; Nestor malowany, 6es. pf ekl. 

V »Lumiru«, 1856; Fokojowka a j.). 
Padan^, ph'stav na jihozip. pobf. Su- 

matry (nizozem. V, Indie), hi. m. guvern^r- 
stvi Zip. Pobfeii Sumatry (van Sumatras 
Westkust) a residentstvi radangsche Bene- 
denlanden a Padangsche Hovelanden, na pr. 
bfehu feky Padangu, na dpati vyso6iny 
Padangsk^. Mal6 domky skryt^ v zeleni 
stromfi dodivaji m^stu rizu parkov^ho. Oby- 
vatelstvo, jehoi jest 12.000 du$f, sklida se 
hlavnfi z MalajciJ, Ciftanfl, Evropanfl, Nia- 
sovcfi, KlingQv a Arabflv. Pro svou dobrou 
obchodni polohu s iSrodnJm, zdrav^m a proto 
hust6 obydlen^m pozadim je nej6ilej5im trii- 
StSm Sumatry. Vyvdii se hlavn^ kdva, ko- 
feni, kauduk, tabik a j. S vnitrozemim 
(y okoli loiiaka uhelna) spojen ie P. ielez- 
niinimi trafmi. P. ni\ei\ mezi nejstarSi nizo- 



zemsk^ osady na Sumatfe, byv obsazen jii 
r. 1666. 
Pad4ai hTdxd viz L^tavice. 

PadafOT, ves v Cechich, hejtm. a okr. 
Tdbor, fara a p$. Jistebnice; 32 d., 230 ob. d. 
(1890), ielezn. stanice na trati Tibor-Pisek. 
P. jest kol<^bkoo pinfl z Padafova fv. t). 

z Padafova, pHjmeni dvou hejtmana bra- 
trstva tdborsk^ho, vzat<S ode vsi Padafova 
u Tibora, pfisluSejfci ke hradu Pfib^nicfim 
(pak k Jistebnici), tak ie byli bezpochyby 
selskdho pflvodu. MikuliS z P. phpomind 
se r. 1425 jako oprivce miru mezi Praiany 
a ostatnfmi kaliSniky, pak se stal hejtma- 
nem na hradS Ostromedi. R. 1429 pfilehl 
s Janem Blehem ke hradu Zvikovu, ale ne- 
dobyl ho. Brzo potom stal se Filip z P. 
(bratr?) hejtmanem na Ostrome£i a MikuliS 
vstoupil do fad polnich rot. Stal se vlada- 
fem obce, byl r. 1433 o sv. Martini na sn£m6, 
brinil se r. 1434 na Nov^m m£st£ proti pan- 
sk^ stran6 a konedni t. r. se s ni smi'fil. 
Filip vypravil se r. 1430 z Ostrome^e s Ta- 
bory a Sirotky do Uher, ale neslavni po- 
chodiv vritil se domfl a tihl s jin^mi proti 
bratfim z Kolovrat. Byl pfi dobyti Hofovic 
a obleieni LibSteina. Kdyi strana jeho r. 1434 
vzala vclik^ pohromy, zavfel se na Ostro- 
medi, kdei brdnil se udatn£ proti vojsku 
nikolika pansk^ch jednotnikAv od bfezna 
r. 1435 Sest pln^ch ned£l. Teprve kdyi dne 
15. kv.£t. Hanu$ z Kolovrat s nov^m voi- 
skem pfilehl, brdnil se sice ce\^ t^den, ale 
nemoha jii hladem vydr2cti, vzdal. hrad 
(22. kvSt.) a s posddkou odtdhl na Tdbor. 
Filip dal sob6 r. 1438 skrze [ana z Prahy 
opsati deskou bibli, kterii se chova v c. k. 
dvorsk^ knihovn6 ve Vidni (Casop. >Tibor< 
I. 53). Sdk, 

PadafOTioe, Padefovice, ves v Ce- 
chich, hejtm. Turnov, okr. Ces. Dub, fara 
Vlastibofice, p5. Svijany-Podoli; 33 d., 182 
ob. e. (1890). 

Paddlngton |peddingt'n],lond]^nskd mSst- 
skd 6tvrf na s. od Hyde Parku s 14.473 d., 
v^tSinou krisn^mi, a 117.846 ob. (1891); voli 
2 poslance do sndmovny. 

P4d dobytka viz Dobytdi mor a 
Epizdotie (srv. tH Doplftky k dilu VIII. 
k heslu >£piz<5otie<). 

Paddook [pedokj (angl), ohrada pro kon^. 

Paddy fpeddij (zkrac. z Patrick), tak 
Anglidane pfezdivaji Iriim, jejichi patronem 
jest sv. Patrik, 

Pad614ni viz FalSovdni. 

Padeletti Guido, pravnik italsk;^ (* 1843 

V Livorn6 — f 1878 v Rfmfe). Studoval 

V Sicn*, v Berlmfi a Heidelberce. Byl pro- 
fessorem fimsk^ho prdva v Perugii, Pavii, 
Bologni a od r. 1873 v ]kim6. Krom6 iet- 
n]^ch Clinkfl 6asopiseck^ch v »Archivio giu- 
ridico«, > Archivio storico Italiano« a v »Nuova 
Antologia* sluSi jmenovati jeho spisy : Teorica 
delle elex'oni politiche (Neapol, 1871; poctino 
cenou); Die Lehre von der Erheinsetiung ex 
re certa (nSm. v BerHnf, 1870); Pontes juris 
italici medii aevi (Turin, 1877) a Storia del 



Paderborn — de Padill. 13 

diritto t-omano (Floreocle, 1878; 2. vyd. od r. 1614). NynSjSi biskup je Hubert Simar 
Cogliolo, 1886; pfel. do n£m. od Holtzen- 1 (od r. 1891). 

dorffa, Berlin, 1879; pfel. tak^ do rus.). j Pftderewikl Tan Ignacy, slavn^ pianista 
Paderborn: 1) P., kraj. m^sto v prus. ; a hudebnf skladatel polsk^ (* 6. list. 1860 
vldd. obvodi mindensk^m, na ielezn. trati ; vKuryldwce vrusk^mPodol]),syn Slechtick^ 
Soest-Nordhausen, mi s vojen. posidkou | rodiny, neproieviv znimek t. zv. zizra^n^ch 
19.941 ob. (1895); sidlo krajsk]^ch lifadfl (pro d^ti, v dospSlejSim v6ku teprve nabyl nu* 
17 obT. soudA) a katol. biskupa a kapituly, debniho vzdHini u prof. Janoty ve VarSavS. 
mi 4 katol. kostely, inezi nimii vyniki ddm Prvni koncertni pouf podnikl po Rusku a 
z XI. a Xin. stol. s hlavnim portilem zc Polsku v 1. 1876—77. V 1. 1879—81 pflsobii 
XIII. stol., uvnitf ietn6 ndbrobky biskupA, jako u^itel klaviru na konservatofi varlav- 
V kk-notnici stfibrnd, silnS pozlacend skHnka ' sk^, potom odebrav se do Berllna vzd^lal 



s ostatky sv. Liboria a jin^ chrdmov6 kle- 
noty ; dale klilter milosrdn^^ch sester, krdsn^ 



se V komposici u Kiela a Urbana. Um£leck6 
dokonalosti jako pianist^ nabyl dvSma kursy» 



namisti, radnici ; filosof. a theolog. u£ili$t6, mezi nimii po krdtk^ ^as byl professorem 
gymnasium, tistav pro uditelky a slep^, katol. ' na konservatofi ve Strasburku, u proslul^ho 
seroindf , i istorick^ spolek, divadlo, zemsk^ klav. paedagoga Th. Leschetitzk^ho ve Vidni, 
spitil, katolick^ a iidovsk^ sirot^inec; pO' kde r. 1887 po^al svou karriem jako virtuos 
bocka tiiL banky ; prAmysI a obchod: iilez- sv£tov^ povesti. R. 1888 Koncertoval tfikrdte 
ni6ni dilny, 4 cinelny, n^kolik vdpenic, par. v Praze (m. j. jako host populdrnich kon- 
pily. vodni a par. ml^ny, v^roba skia, tabdku, , certti »Um£leck^ Besedyc), v Berlin^ a sjezdil 
m^dla, pivovar, p&lenka, dobytkdfstvi, ob- potom, dob^vaje v6t$ich a vStifch ilsp£ch(i, 
chod s ovoci a polafstvi. Nedaleko ddmu Brancii, Anglii, Rumunsko, Italii a Rusko. 
vytryskuje mohutn^ pramen, jeni 2ene ihncd Vrcholu dostoupily triumfy jeho v Americe^ 
mi^oy. kde cestami podniknnt^mi v 1. 1891, 1893» 

2) P.| biskupstvi a f iSsk^ kni2etstvi , 1896 a 1900 s ohromnou reklamou a odpo- 
ve Vcstfilsku. Zaloieno bylo Karlem Velik^m ! vidajicimi ji obrovsk^mi v^tSiky hmotn;^mi 
a podfizeno bylo arcibiskupovi mohu^sk^mu. \ u^inil se pfedm£tem sensacniho kultu, k ni- 
Z biskupft Badurad (815—852) zaloiil v P-u i mu2 vedle um£ni nemdlo pfispfval zajimav^ 
katbedrdlni skolu. Nejv^tSi biskup pader- profil P-k^ho rus^mi kadefemi ov^n^en^, 
bornsk^ Meinwerk (1009— 1036\ kter^ si kter^ mnohokrdte zv££n£n byl rukou pfed- 
ziskal zisluhy o biskupstvi nejen rozmno- nich v^tvarn^ch um^lcfl. P-k^ho virtuosita 
ienim jeho hmotn^ moci, ale tak^ intensivni , neopira se o vynikajici technick^ kvality, 
ducbovni spravou: jeho vldda je P-u dobou iv nichi jini pianist^ sou^asnl jsou oproti 
rozkvetu mati ridlniho, um61eck^ho i vddec- n£mu v rozhodn^ pfevaze, ale pflsobi ne- 
kdho. Za sporA Jindficba IV. s papeiem do- ' odolatclnS libozov^mi' odstiny a poetick^m 
§lo V P-u ke schismatu. Simon I. (1247 pFednesem jcmn^cn mist zp^vn^ch. Z toho 
ai 1277) a Otto (1277—1307) m£li tuh^ bojc dAvodu P. prdvem je ozna^ovdn jako pfedni 
s arcibiskupy koHnsk^mi o hranice a tak^ • interpret Chopma. Ne zcela odflvodn£n6 



o vzajemn^ vyroezeni priv. Za velik^ho schis- 
matu proslul ViUm (1398—1415), ktcr^ ne- 
mB ani vy&Siho svdcenf, ale spravoval svfij 
ilfad horliv6 a mh\ proto zna^nd nesndze 
s odboJD^mi kanovniky, mnichy a mSSfany, 
kter6 podporovali Alexandr V. a Jan XXIII.: 



krajan^ jeho shieddvaji v P-k^m jako skla- 
datcli dSdice Chopinova, k demu2 chybi mu 
pfes technickou jistotu sila hlubSi a ptivod- 
n5jSi fantasie. Tiskem vydal P. n^kolik se- 
Sitfl klav. skladeb, z nichi nejoblibengjSi jsou: 
Elegit (op. 4), Humoresques a tantique (op. 14) 



Vtl^m bvl konednS kapitulou sesazcn a o2e- s populdrnim menuettem z Edur a variace 

nil se. Tak6 s jeho ndstupcem Dietrichem a fuga na pQvodni thema (op. 11.), ddle hou- 

(z M5rsu) mdla kapitula spory pfed Marti- slova sondta (op. 13.), koncert (op. 17) a 

nem V. a na koncilu v Basileji. Za Erich a Fantais'e Polonaise (op. 19) pro klavir s or- 

fl508 — 32) po£aIa se v Padcrbornsku sifiti chestrem, dva cykly pisni Album de Mai 

reformace, a biskup Hermann z Wiedu (op. 10) a na tcxty Mickiewiczovy (op. 18). 

dokonce sam pfestoupil k protestantstvf ; Velikdho lisp^chu dosdhl operou Manru ze 

V podobh^m smyslu pflsobil J i n d f i ch 2ivota tatranskych cikdnfi na ttxt A. Nossiga 

1 Lauenburku (1577—85). Katolickd rcfor- ' (prcmiera r. 1901 v Draidanech). — Srv. 

mace se vlak ohldsila ji2 v Theodorovi dr. Alfred Nossig, J. I. P. (Lip., 1901). 7 

z Furstenberku(1585— 1618)a zeim. vTheo- Pades&t Zi&nft {Funfiighuben), ves na 

dorovi Adolfovi z Recku (1650—1661). MoravS, hejtm. a okr. Hranice, fara a p5. 

R. 1802 bylo biskupstvi saekularisovdno a PodStdt; 42 d, 293 ob. n. (1890), opodal 

pfid61cno Frusku; r. 1807 pfipadio ke kra- osada Michalov a Spdlen^ Ml]^n. 

lovstvi Vestfdlsk^mu, ale r. 1814 vrdtilo se Padiham [pedihcm], m^sto v angl. hrab. 

opet k Prusku. Biskupstvi ovSem v P-6 lancastersk^m nad f . Calderem, mi 11.301 ob.» 

z&stalo, podfizeno viak bylo arcibiskupovi obchod s bavlnou, uheln^ doly a kamcnne 

kolinsk^mu ; di^c^se sama byla r. 1821 lomy. Tsr, 

zna£n6 roz$ifena. Za biskupa Richarda de PadlUa [-dilja]: 1) de P. dofia Maria, 

Dammerse (1842-44) byl otevfen (1842) I milenka kastilsk^ho krdle Petra Ukrutn^ho 

ftlosoficko-thcologick]fr listav pro v^chovu (♦ pr^ v Seville — f 1361). Krdl Petr I. po- 

knHi na misti bjval^ university (zaloien^ . znal Marii r. 1352 v Sahagunu, kde byla ve 



14 Padilla y Ramos — Padostroj. 

spolednosti dofii Isabely de Menened, choti i s patra ; zjeho bdsni lyrick^ch, bukolick^ch, 
milce krdlova Albuquerqua. TeDto, chtSje I satirick^ch i duchovnfch nejvice jsou ceniny 
naMti v^tSiho vHvu u dvora, pfdl zndmosti [ jeho eklogy. VerSe jeho jsou duchapln^, 
krdie s krasnou P-lou a dovedl pr^ i toho, ' plynn^ a bohat^ p^kn^mi myStenkami. Samo- 
2e Petr zasnoubil se s Plou se y&i cirkevnf I statn£ vydal: Tesoro devanas poesias (M^dr,, 
sldvou. Tolik je jisto, £e Idska k P-le ovld- 1678) ; Eclogas pasioriies, sonetos etc. (Sevilla, 
dala Petra L.kterj pfesc vSecky ostatni svojc ' 1581); Romancero (Madr., 1583 a 1880); Jar- 
milostn^ pletky v2dy pfece k P-le se vracel, din espiritual (t., 1585); Grandegas y excelen- 
ba i legitimni manzelku Blanche de France | cias de la Virgen nuestra Sefiora (t.. 1587). 
pro ni opustil hned tfeti den po sAatku. ; V^b^r z jeho spisA vySel v 35. sv. Biblioteca 
Sic pro nevSrnost krdlovu chtSla P. vstou- de autores espaftoles. 
piti do kldStera, tim spiSe, kdy2 i pape2 ; Padilla y Bamos [-dilja i-l, zp^vik Span, 
cht^l u&initi pfitr2 tomuto pomSru, avSak < (* 1842 v Murcii). Byl 2akem Mabelliniov]^m 
nedoSIo k tomu. Po smrti P-ly krdl dal tftlo , ve Florencii a vynikal krdsn^m barytonem, 
jeji pohfbiti s poctami krilovsk^mi a v^jt- j jcj2 dovedl ovladati pflvabnS a s velikou 
mohl na kortesech sevillsk^ch i uzndni legiti- virtuositou. KonccrtOH^l skoro po cel^ £vrop£ 
mity £tyf jejich ditek, jednoho syna a tfi a pojal r. 1869 za choC zpSvadku Mark^tu 
deer. P. byla povahy mirnd a dobrotiv^, ne- Jo.s. Artdt, s ni2 r. 1884 usadil se trvale 
pletla se do politiky a zdleiitosti dvorsk^ch, v Berlin^, r. 1889 v Paff2i. 
za to jeji pfibuzni sna2ili se vyu2iti jejiho Padirao f-rkk], obec ve franc, dep. Lot, 
postaveni ve svflj prospSch, i proti sam^mu arrond. Gourdon a kantonu Gramat, ma 
Albuquerquovt. 256 ob. a jest povSstn«L velikolepou pro- 

2) de P. Juan, zvan]^ el Cartujano pasti, 30 m Sir. a 103 m hlub., kteri vede 
(Kartusian), bdsnik Span. (* 1468 v Seville — k podzemnf ffdce tekouci fadou jezirek a 
t po r. 1518). Psal s po6atku bdsn£ obsahu ohromn^ch jeskyfi, z nichi nejvySSi jest 90 m 
sv6tsk^ho,pozd6ji ndbo2ensk^hoJako/^^/a6/o vysoka. R. 1898 zfizeny do propasti schody 
de la Vida de Crista a zejm^na hlavni jeho a ficka opatfena cluny, timi staly se pro- 
dilo: Los doce triun/os de tot doce apostoles past a jeskyn^ snadno pfistupn^mi a jsou 
{Sevilla, 1518; nov6 vyd. M. deRiego vLond. od t6 doby hojnS navst£vovany. — Srov. 
1843). nezdafend to napodobeni Dantovy E. A. Martel, Les Abimes (Paf., 1894). Tsr. 
Boisk^ kom^die. Basnika provdzi tu apoStol Pidii&h (pers.). t. j. majetnfk, tedy pin 
sv. Pavel po kruhu zodiakaln^m ukazuje mu , trdnu, prvotn6 titul sultina turecktiho, pak 
2ivot lidi a jejich osud die jejich ctnosti a | i tjtul krdle francouzsk^ho a posl^z i vynika- 
zisluhy. Rdseft vynikd sv^m verSovinim. jjcfch mocndfii kfesfansk^ch. 

3) de P. Juan, lidovj hrdina d6jin §pan. Padli, bot., viz Erysipheae. 

a vfidce vzpoury comunerfl proti Karlu V. PadostroJ jest phstroj. kter^m se de- 
{* 1484 — t 1521). Pochdzel ze Slechtick^ho j monstruji zikony pohybu rovnom6rn6 zrych- 
rodu toledsk^ho a r. 1518 byl od Karla V. len^ho a rovnomSrn^ho. Pon^vadi urychleni 
jmenovan polnim heitmanem v Saragosse. , ,. ^j . ^ , • x ^/-.^ «* -r* « % 
Pfi povstani kastilsk^ch m6st u^inila jej volndho pidu jest velmi znadn^ (t^mSf W ^^J, 

Santa Junta velitelem 20.000 mu2& vojsk nutno bud'to £as mSfiti velmi pfesnS, nebo 

vzboufencu, t. zv. comunerfl, ale pFes to, studovati pohyb padajiciho tdlesa tak modi- 

2ezmocnilscBurgosu,AviIy, Leonu, Madridu, fikovan^, 2e se pfi n£m urychleni zna£ng 

Salamanky a jin^ch m^st, v bitve u Villa- zmenfiuje. Pfi p-i Lippichov6 padi voln^ 

laru byl 23. dub. 1521 po hrdinn^m boji po- deska sklendni sazemi po£ern6nd. Desky 

ra2en, zajat a den po t^ popraven. Jeho dot^kaji se dva vMsky, z nichi jeden vy- 

chof dofia Maria racheco, rozend hra- znacinadesce drahu pohybu (svisloupffmku), 

bSnka de Tendilla, ddma velice ctifadostiva druh^ pak spojen^ s chvdjici se ladi^kou 

i duchaplna, brdnila se zbytky comuncr& napiSe na desku jednotliv^ kmity. Z v^- 

Toledo jeSt6 ai do 26. fijna t. r., pak a2 do kresu he odvoditi zivislost drahy na case, 

ilnora 1522 toledskou tvrz Alcazar, na£e2 jako2 i urychleni voln^ho padu, znam-li jest 

{^rchla do Portugalska, kde zemfela r. 1531. po^et v^cnv5jfl ladidky za vtei^inu. Podobn^ 
ak P., tak jeho choC stali se pfedmStem p-esestrojili Laborda Babo. Wheatstone 
cetn^ch romanci a dramat Span^lsk^ch a sestrojil p., pH n6m2 tSleso pada voln£ 
zvlistS dva dopisy P-lovy, psan6 jeho choti urditou drahou; pfisluSn^ cas m^H se zvldlt- 
V den P-iovy popravy, pokladaji se za vzor nim chronoskopem, jehoi ukazovatel se pfi 
uSlechtil6 v^mluvnosti. Srv. K. v. Hofler, po^atku padu spoji se strojem jsoucim 
Der Aufstand kastilianischer Stadtc gegen v rovnomdrn^m chodu ; kdyl t^leso do- 
Karl V. (Praha, 1876); BrQck, Die geheimen padne, ukazovatel chronoskopu mechanic- 
Gesellschaften in Spanien (Mohuc, 1S81). — k^m zafizenim se vypne a zastavi, Chrono- 
Padillovi synov^ viz Comuneros. skopem mflie b^ti t^i velmi dobfe elektro- 

4) de P. Pedro, bdsni'kSpan. (f po r. 1595, magnetick^ ladicka, ktera zapisuje v^chv^je 
asi r. 1599). Byl vrstevnfk i pfitel Cervan- na valec rovnomSrnfe se otdcejici. jehoi po- 
tesflv a r. 1585, ji2 u vysokdm v6ku, vstou- vrch jest sazemi pokryt. Zacatek a konec 
pil ke karmelitdnfim a vynikl jako fccnik padu vyzna^i se na pfisluSn^ kfivce zvlaSt- 

kazatel. Jako bjsnik naleiel k nejlepSi'm nim registratorem, na pf. elektromagneti- 
' doby a dovedl zvlaSC obratnS bdsniti ' ck]^m, kter^ jest uveden v 6innost za^atkem 



Padoucnice. 15 



pidu (pferuienim prouda) a koncem pddu 
(uzavfenim pruudu). 
Arthur Morin sestrojil p. takov^ch roz- 



d&len^m sloupci na konci drihy pro tf i vte- 
finy ur£en6 stoleiek s otvorem kruhov^^m, 
jimi zdvaii voln6 mflie projiti. Pfiva2ek mi 



m6rA, ie bylo ino2ni jim demonstrovati zi- limysln^ formu v£t$iho plisku, kter^ se na 
kony voln^ho pida i v6tiima po£tu poslu- ; stoie^ku zachycuje, tak 2e zivaif adle po- 
chacA. T61eso padajici pfi tomto p-i kresli | hybuje se pouze svou setrva^nostf* tedy 
drihu svou na vdlci pfes 3 m dlouh6m, kter^ rovnomSrni; drdha, kterou pH torn za vte- 
se hodinov^xn strojem otiti dokola prive [ finu probihd, ozna^uje hiedanou rychlost 
jednou za vtefinu. Vedle t6chto p-fl, kter^ okamiitou. nvk. 

pfimo studuji voln^ pid, uiivi se zvl&itS Padouonioe (epilepsie) jest choroba 
k v^kladiixn skolnim p-fl, pfi nichi urychleni centrilniho nervstva, vyzna^ujicf se obdas- 
voln^ho pddu zna^ni je zmeniSeno. n^mi, nible vznikajicfmi zdchvaty kfeiovi- 

Galilei sestrojil p. zmimiv urychleni Sik- \ t^mi, je2 oby£ejn5 jsou spojeny se zdkalem 
mou rovinou. (Viz Pdd po Sikm^ roving.) vMomi. Ve pfipadech nejvyjidfen6j2ich ne- 
PAvodnim p-em Galileiho bylo prkno pfes | mocn^ zachvacovdn b^va ztritou sebevUdy 
7 m dlouh6 (12 sdhfl fiorenck^ch), opatfen^ t^lesn^ a duSevnf, kdci se, velker^ svalstvo 
21ibkem, v n6ni2 pohybovala se koule bron- , nahle jest uvedeno ve stav strnul6ho nap6ti, 
zova. Novijlf p-e tohoto zpiisobu opatfeny po n£m2 nisleduje prudk6 Skubav^ zmiUni. 
jsou nSkolika 2ldbky, na pf . p£ti, a Ize zvliSt- NSkdy zichvat zahajovdn vyrd2enim skfeku 
nimi sv^rdky stanovitt pro ka2d^ ilibek ur6i- pronikav^ho, zpravidla provdzen nepravi- 
tou drdhu; odm^fi-Ii se d^lky t^chto drah j delnostmi dechu, obShu krevnfho, ztrdtou 
V pom^ru 1:4:9: 16:25, od nejvySSiho mista ! citlivosti, poruchami vym6$ovacimi, teploto- 
$ikm6 roviny podinaje, a vypusti-li se z to- v^mi atd. Pddem ti fomcovdnim nemocn^ 
hoto mista sou£asn6 5 kouli, narazy jednotli- mfl2e utrpSti poranini. Jazyk nezf idka se 
v^ch ko all sledujfve stejn^ch (asov^ch inter- pokouSe, kdy2 vklouzne mezi kfe£ovit£ svi- 
valech. Jin^ mySlenky, jak by se zmenSilo ran^ £elisti. Odtud zkrvavSlost up^nSn^ch 
urychleni pfi pddu t£lesa, u2il G. At wood slin, kter^ se finou z list. 
(1784). PoIo2iine-li pfes kladku lehou^kou Velik^ z&chvat (od n£ho2 pochdzeji jm^na 
nitka, jeji2 oba konce stejn^mi zdva2imi jsou epilepsia major, frc. grand mat) trvd oby6ejn6 
zatileny, jsou ob£ hmoty v rovnovdze. .Pfi- n6kolik minut. N^kdy je pfedohlatovdn ruz- 
ddme-li ke hmotd jedn6 mal^ pfiva2ek, po£ne n^mi pocity ^idlov^mi a nitern^mi (aura 
se tato pohybovati urychleni vc sm£ru ti2e. sensitivni), nikdy duSevni rozladou (aura 
Mal^ pfivazek zpAsobuje tu nejen pohyb psychickd), nSkdy svalov^mi zdchv6vy 6i 
svflj, ale t^2 pohyb obou hmot, pohyb kladky zdSkuby na n6kter^ okrslek tSlesn^ obme- 
a niti. Urychleni voln6ho pddu zmen$i se zen^mi (aura motorickd). Po zdchvat£ na- 
tudi2 timto zafizenixn tolikrdt, kolikrdt jest sleduje stav povSechn^ zrao2enosti a spa- 
hmota pfivaiku obsa2ena v hmot£ tSles do vosti. Zdchvaty pfichdzivaji tfeba jen za 



pobybu uveden^ch. (Hmotu kladky a nitky 
nelze oviem jednodule k ostatnim hmotdm 
pfidati.) P-cm Atwoodov^m Ize urychleni 



dlouh^ £as, jednou v nSkolika letech ii m6- 
sicich, u nSkoho jsou £ast^: v t^dnech, ba 
i n^kolikrdt za den. Mezidobi klidu jevi 



voln^ho pddu pohodln£ zmenSiti na pf. na spiiG ien v zastaralejSich pfipadech jakousi 

Vim a studovati pak zdkony tohoto pohybu. pravidelnost, kde2to oby6ejn6 dobu ndvratu 

Zdva2i s pfiva2kem klade se na stoledek nelze vypocisti. Dosti £asto se pozoruje, 2e 

upevn6n^ blizko kladky na dglen^m sloupu zdchvaty kupi se hromadn6 a pak nezf idka 

na mists nutlou ozna6enSm. Stole£ek tento uvddSji nemocn^ho ve stav vysilenosti po- 

podchycen jest kotvou elektroroagnetu ; pfi- vd21iv^ i nebezpe£n6. Kfr, 

tdhne-H elcktromagnet kotvu, sklopi se sto- Misto Apln^ho velik^ho zdchvatu mQ2e do- 

ledek svou vahou a zdva2i s pfiva2kem jiti jen na nSkterou jeho sou^dstku. Tot6 

padd. Jin^ stoleiek pod^l d61en6ho sloupu tak zvand >m a 1 d< p. {petit mal), N6kdy 

posunuteln^ pfipevni se ji2 pfedem k urdi- pfevlddd po cel^ 2ivot nemocn^ho, n6kdy 

t^mu mistu na d£Ieni. Padajici zdva2i na- se stfida s velik]^mi typick^mi zdchvaty p. 

rd2i na tento stole^ek a ndrazem znadi (grand mal), Casto beii o prostou zdvrat 

akusticky konec pohybu po pfisluSn^ drdze. {vertigo epileptica), kterd se hldsi chvilkov^m 

Vybaveni stole^ku stane se proudem elek- omdmenim a chvilkovou ztrdtou vSdomi. 

trick^m, kter^ jest spojen s kovov]^m ky- V zdchvatu nemocn^ mnohdy neklesd ani 

vadlem hodin, prochazejicim v rovnovd2n6 k zemi; ale stalo-li se tak, zdvihd se v nej- 

poloze rtutov;^m kontaktem. Jsou-li oznaceny bli2§i chvili a maje pocit slabosti zdhy se 

dalii prfichody kyvadla rovnovd2nou polo- zcela vzpamatuje. V n^kter^ch pfipadech 

hou 'akusticky (elektrick^m zvonkem), he mdloba provdzena b^vd Skubav^mi pohyby 

snadno upraviti drdhu zdva2im vykonanou : ve vf^kdch neb takd v lici a posl^z i v kon- 

tak, aby ndraz zdva2i na stoleceK stal se ^etindch; u jin^ch nemocn^ch zjevuje se 

pfi urdit^m prAchodu kyvadla, t\\\ aby doba vynucen^ pohyb do kola, ku pf edu. Par- 

pohybu obndiela prdve n6kolik vtefin (ce- oxysmy ty provdzeny b^vaji ndhWm zbled- 

r^ch}. Timto p-cra mo2no studovati t^2 oka- nutim obli6eje. V jist^ch pfipadech zachvaty 

mfitou rychlost pohybu rovnomfirnfi zrychle- jsou jeStS nepatrn^jSi: nemocn^ stiien^ zd- 
n^ho. Md-li bjti stanovena tato rychlost , chvatem ustdva ndhle v fe^i nebo v prdci 

na pf. V konci tfeti vtefiny, upevnime na • a po nfejak^ chvili pokra^uje ve v6t6 i v za- 



16 Padouchov — Padova. 

m^stnini, nevida ani, co se pfihodilo. Jsou (zd65enost, dzkost, zuhvost), s rozmanit^m 
zndmy i >kus^« zichvaty, kter^ odehr^yaji | n^ladami, pfelady smyslfl, zvUlt6 s halluci- 
se bez vielik^ch kfedi. Mnoh^ epileptik nemi ; nacemi zrakov^mi, pady a pfebmaty pohlav- 

o sv^ch zdcnvatecb ani tulcni, vi jeD, co nimi, rozb6hovj^mi, nasifn^ dto£n^mi a obran- 
mu bylo od osob okolnich fe^eno. Zdchvaty | n^mi. V tak^^cn stavech nejsou snahy sebe- 

dostavuji se dobou denDi i no£ni. Denni vraiedn^, vraiedn6, paliisk^, ni£iv6 iidnou 

zdchvaty zkuien^ l^kaf snadno posoudi ; vzdcnosti. Oby£ejn£ podind si takov^to epi- 

no^nf unikaji dioaho pozornosti, ale poznany leptik v kaid^m zachvat^ zpflsobem stereo- 

b^ti mohou podle jist^ch pHznakfl: pocitu ty picky steJDOtvdrn^in. Vznik a zdnik mrd- 

velik^ slabosti po probuzcni nemocn^ho, , kotn^ch stavfi b^vd ndhl^ a ndsleduje po 

drobn^ch vflevA krevnich v obli^eji, hae- n£in obydejnd neschopnost rozpomenouti se 

morrbagie do spojivky, potffsn6nim lfl2ka na to, co se dalo. Aequivalenty maji n^kdy 

moil. Mx, tdk6 jen raz poru§en6 citlivosti, mohou se 

Pomir p. k'duSevnimu zdravi. Intel- podobatiprost£Ddhl^muu8nuti,ndhl^mdiob6» 

ligence epileptikQ nemusi za celou dobu 2i- nebo zdchvatAm mrtvicovit]^m. 
vota utrp6ti podstatn^ch zm£n; nezHdka Mezi pfidinami p. hraji nejd&leiitSjSi 

epik-ptikov6 vyznamenavaji se i nadobydej- i&lohu d6di£nost, choroby mozkov^, alkoho- 

n^m dulevnim naddnim, jakoi to z bistorie lismus a jin^ vlivy otravn^, infekcni choroby, 

zndroo o jednotliv^ch nejproslulejSicb osob- i&razy a n£kdy tak^ choroby jednotliv^ch 

nostech (Caesar, Muhammed, Napoleon I. listrbjfl t^Iesn^ch. P. pokldddna jest die li- 

a j.)« V^tSina epileptikii dozndvd vSak du- dov6ho domneni za chorobu nevyl^ditelnou^ 

levniho poruSeni, kter6 b^vd rflzn6 vytvd- av§ak zkuScnosti l^kafsk^ mohou i zde do- 

feno. ObydejnS epileptikov^ vyznamendvaji ci'liti velmi pfizniv^ch iSspdchAv. Kfr. 
se prudce vznStlivou povahou. B^vaji urdz- Padouohoir: 1) P., ves v Cechdch, hejtm. 

livf, zlostni, pomstychtivi, podzfravi, tihnou Turnov, okr. a pi. C^es. Dub, fara Svetld; 

k v^stfednostem nejen ve Ipatn^m sm6ru, 15 d., 94 ob. 6. (1890). 
ale nSkdy tak6 k uslechtil^m snahdm. Nd- 2) P., Padochov, ves na Moravi, hejtm. 

padni 6asta jest u nich skfidenost, plynouci Brno, okr. Ivandice, fara a p§. Oslavany; 

z v5domi t^zk^ nemoci, kterd v nepfedvi- 46 d., 584 ob. £., 19 n. (1890), Itf. $k., ml^n 

dateln^ch okamiicich mflle je pfekvapiti a a kamenouheln^ doly na »Bahnd«. 
vydati v nebezpedi. Uzndni malomoci b^vd Paffonr Jan Nep. Domoslav, spis. £es. 

asi pramenem £ast6 zde nejen vrouci zbo2- (* 29. kv^t 1783 ve dvofe Tisovsk6m na 

nosti, ale tak^ pfekyp^l^ho modlitbidkdfstvi Litomyllsku — f 7* ^U* ^^^^ ^ l^ov* M6st6 

a fanatismu ndbo2ensk^ho, kter^ nezHdka n. Met). Po studiich gymn. v LitomySli a 

kontrastuje s licomSrnou podiizavosti a po- filosofickj'ch v Praze vstoupil do krdlov^- 

tuteln^m sobectvim. hradeckdho semindfe, kdc r. 1805 vysv^cen 

Cim dfive se nSkdo stal ob6ti p., tim sndze na knSze, na£e2 kaplaiioval ve Sloupnici, 

tak^ oby£ejn6 za£ne se rozvijeti epileptick^ v N. M6st£ n. Met., r. 1824 stal se fardfem 

sldbnuti rozumu, kter^ se zra6iva otupSlosti v Bern^ na Morav^ a r. 1828 kanovnfkem 

zdjmfl, znesnadn^nou chdpavosti a zvldStd v MikulovS na Morav^. Horliv6 pfidiiioval 

ztrdtou pam€ti. Nekdy dochdzi a2 na vznik se o znovuzrozeni literatury cesk^, sdm 

netedn^ zblb^losti, pfi nii osoba stala se sklddal basn^ a sepsal vyklad kfesfansko- 

ke vSemu Ihostejnou a jenom ve smiru niz- 1 katolickiho u6eni a obSirnd Pamdtnosti a pfi- 

k^ch pud&v a hrub£ sobeck^ch snah udrluje bihy Noviho Mista nad Metuji^ za kteroui 

se zv^lend popudlivost, slepS bczohlednd. prdci poct^n destnf m mdSfanstvim. — Srv. 

NSktef i epileptikov^ podl^haji dulevnim zm£- »(!!CM.<, 1831, sv. ll, str. 189 si. 
ndm pouze obcasn6 a tfeba jcn na zcela Padova: 1) P. (Padua), lat. Fatavium^ 

krdtkou dobu. Takovdto pomijejici duSevni franc. /Vi^ou^, hlavni mdsto ital. prov. t. jm., 

stavy dru2ivajf se n^kdy k zdchvat&m kfe- leii na f. Bacchiglione, kter;^ prot^kd misto 

doviti^m, mohou jim pfedchdzeti, neb jich n£kolika sv^mi rameny a z ndhoi vede od- 

ndsledovati, ale tak^ dosti dasto dostavuji tud prflplav Piovcgo k Brents, v uzlu trati 

se samostatnS, jakoby nihradou za kfedo- P.-Bologna (123 km), P.-Mildn (228 km), P,- 

vit^ zdchvat, i sluji pak epileptic k$ mi Belluno (110 km) a P.-Bendtky (37 few), ja- 

aequivalcnty psychick Jmi (rovnomocni- koi i silniinich drah P.-Bagnoli (28 fcm), 

nami). >Zakuklena« p. (epilepsia larvata) P.-Piove {11 km) a P.-Stra-Fusina-Bendtky, 

jest odbomy vjraz pro pnpady, u kti r]^ch uprostfcd krasn^ a drodn^ roviny, 37 km 

nebyl pozorovdn iadn^ vlastni kfecovit^ za- na zap. od Bendtek, jest spojena prAplavy 

chvat a kde osoba podl^bd pouze charaktc- s Adi2i, Brentou i lagunami a md 82.283 ob. 

ristickjm odchylkdm psychickjm. »Psychick^ (1901). Jest obklii^ena star^mi hradbami, tvo- 

zachvaty« pozdstavaji zpravidla v zdkalu ficimi velikou ellipsu, se 7 branami a vyso- 

vfedomi. NSkdy pfi tom md osoba vzezfeni kjmi valy, mezi nimi a m^stem prostird se 

klidn^, chovd se, jakoby nechapala, co se rozsdhld neza&tavend plocha, pokrytd vStli- 

s ni a kolem ni d6je (» absence <,ztrdta ducha- nou bujn^mi zahradami, takie vSecnen mfest- 

pHtomnosti), chodi jako ve sndch (so m nam- sk^ ruch sousti'cd'uje se uvnitl^ m^sta, kdeito 

bulismus), je ztrnule zaraiend, nehybnd a obvod jeho jest t«5m6f pust^, ulice jsou iizk6 

nemluvnd (stupor), Castfeji jsou psychick^ j a klikat^, lemovan^ loubim (portici), ndm^stf 

zdchvaty spojeny s divok^mi vjbuchy vd§ni ' vSak jsou krasnd a vclika, pfcs ramcna Bac- 



Padova 17 

chiglioDO vede n^kolik mostfl, z nich2 4 po- \ logn£ a t^lila sc velik^ pfizni se stranv 
chazeji jeSt6 z doby fimsk6, 1 jest fet<^zov^ ' ixi^stske sprdvy a pozd^ji i rakousk^ a ital- 
z r. 1829, nejstarii toho drahu v Italii. Mi- ak6 vUdy. Skldda se z fakulty prdvnick6, 
stem V nejv^Si jeho Sifce vede Sirok^ hlavni ; l^kafsko-chirurgick^, mathematicko-pfirodo- 
tfida o n6kolika jm^nech, nejvitii ndm^ti; v6deck^.& filosofick^, pak ze Skoly inlen^r- 
jest Viktora Emanuela, zvand Prato delta ' sk6 a l^kirnick^ a ndleii k ni i kurs pro 
Valle, posizenc stromovim a ozdoben^ 82 porodni pomocnice v Benitkich, UDiversitni 
sochami, na nhmi stoji velkolept chram I knihovna sc 136.000 svaz., 64.900 menSimi 
sv. Jastiny, postaven^ v 1. 1521—1532 die spisy a 2326 rukopisy, hv^zddrna a bota- 
pldnA Ondf. Riccia ve slohu renaissandnim, nickd zahrada, zaloiena r. 1545, tedy ze std- 
se 7 kapolemi, ndhrobkem sv. JustiDy a vajicich nejstarli. Kromi university md P. 
oltifnim obrazem od Pavla Veronese. Na bisk, semindf {Seminario ve^covile) s knihov- 
s. od tohoto nim^sti asi ve stfedu m^sta i nou o 90.000 svaz., 4000 broS. a 800 rukop., 
jest palic university, ozdoben^ krdsn^mi gymnasium, lyceum, technicky dstav a tech- 
arlcidami z r. 1552 od Sansovina, bl(zko nickou Skolu, vySli reilku, vzomou Skolu, 
niho pak jest podivuhodna stavba kavarny | rolnickou SIcolu, div^i kollej, um61ecko-prfl- 
Pedroccbiho. nejvfce vynikajfcich budov jest ! myslovou Skolu, m6st. knihovnu se 107.306 

V jihov^ch. 2tvrti m£sta, kde stoji ncjzna- j svaz. a 1600 rukop., museo civico se sbirkami 
menit6j2( kostel padovdnsk^, sv. Antonfna, I staroiitnick^i, umSleck^mi, numismatic- 
patrona P-vy, po£at^ r. 1231 a dokonien^ j k^mi, knihovnou (70.000 svaz. a 1600 rukop.) 
iplni teprve r. 1475, po ohni r. 1749 obno- i a archivem, akademii v^d a um6ni s 30 dleny 
ven^, dlouh^ 115 m a iirok^ 55 m, kter^ , tfidy fysikdlni, l^kafsk^, mravovddn^, ma- 
mi 6 kapoli, na fa^d6 fresku od Mantegnt, | thcmatick^, literdrni a umileck^, pokusnou 
uvnitf teta6 nihrobky a pfekrdsn6 kaple stanici hedvdbnickou a 3 divadla. Z dobro- 
{Cappella del Santo a j.), ozdoben^ mramoro- cinn^ch iSstavfl jest zde nemocnice, starobi- 
v^mi reliefy od Lorobarda, Sansovina a j., nee, nalezinec, sirot^inec a i!istav slepcflv. 

V presbyten ozdoby kovov6, na hlavnim | M^to jest sidlem biskupa, prefekta, obch. a 
oltiH bronzov6 reliefy od Donatella a pro- ' 2ivnostensk^ komory, bendtsk^ stavebni spo- 
slul]^, sy, m vysok^ bronzov^ svfcen. K n6mu ; le^nosti, velitelstvi 10. pHi divise, pSSi a 
pHlihii kaple sv. JiH s freskami od Alti- jizdni brigidy. Prfimysl jest dosti ncpatm]^ 
chiera a Avanziho a Scuola del Santo, shro- j a vykazuje n6kolik tovdren na stroje a 2e- 
m^idiStS bratrstva sv. Antonina, se 17 fre- 1 lezn6 konstrukce, zbo2i tSstovd, kA2e, struny, 
skami od Tiziana a jeho 2dkQ. V t^to (isti , koSiky a rohoie, pfddelnu hedvibi, tkal- 
m^sta jest tak6 moderni budova m6stsk^ho ' covnu vlny a bavlny a barvirnu. Mnohem 
musea a jizdni socha condottiera Elrasma da | d(!ile2it6j$i jest obchod, nebot P. v^hodn^m 
Nami, zv. Gattamelata, od Donatella. Ve ' sv^m spojenfm 2eleznicemi i prAplavy stala 
^tvrti sev.-v^ch. jest chrdm Eremitani ze j se po dpadku Benatek hospoddfsk^m a ob- 
XIII. stol., obnoven^ r. 1880, s freskami Man- ! chodnim centrem hornoitalsk]^ch provincii 
tegni a jeho vrstevnikflv, kter^ po^itaji se mezi Alpami, Pidem a Minciem. Kozsahl^ 
mezi nejpozoruhodn6jSi um61eckd dila homi obchod provozuje se zvliStS s obilim, vi- 
Italie, a chrira Madonny dell' Arena z r. 1303 i nem, olejem a dobytkem, na jeho podporu 
s freskami od Giotta. ve dtvrti zipadni jest . jest v mIstS n^kolik velik^ch bank a pen£2- 
kathedrdlni chrdm, postavenf v 1. 1552—1754 | nich dstavAv. Dopravu m^stskou prostiPed- 
ve slohu renaissandnfm, s bohat^m pokla- | kuje koiiskd drdha. 
dem a baptisteriem s freskami ze Ikoly , P. jest jedno z nejstarSich mSst severo- 



Giottovy. ui\e jest zde justi^ni paldc zvan^ 
Salone nebo Pala^m della Ragione, postaven^ 
V 1.1172—1219, sloggiemi a obrovsk^m sa- 
lem (82 m dl., 27 m Sir. a 24 m vys.), kter^ 



italsk;^ch. Die pov^sti byla zaloiena Anteno^ 
rem z Trdje a ndleiela s po^dtku k sever- 
nimu spolku etrursk^mu, pozd6ji k Venetflm. 
Panstvi ffmsk^ pfijala r. 215 pf. Kr. a u£i- 



ma klenut^ dfev6n^ strop a v nhmi chovd i nena municipiem, kter6 obchodem stalo se 

se slavn^ df cv6n^ k&A od Donatella. S nim < nejbohatSfm mdstem sev. Italie. R. 59 pf . Kr. 

spojena jest radnice ze XVI. stol., neddvno | narodil se zde slavn^ d6jepisec ffmsk]^ Ti- 

obnovena, na blizku pak stoji Loggia del , tus Livius. Po pddu fise ZapadofimsK^ P. 

Consiglto z prvnfch dob renaissance, s uni- byla vydrancovaua Alarichem r. 413, Attilou 

versitnf knihovnou a sochou Viktora Ema- r. 452 a Totilem, obyvatelstvo jeji pak z nej- 

nuela. Olkem md P. 47 chramflv a kapli, v6t3i cdsti vystdhovalo se na laguny do bu- 

fadu pomnikft (krome jmenovan^ch jeitS ' douctch Benatek. Znova bylo m^sto vysta- 

Danta, Petrarky, Cavoura, Garibaldiho a j. v.) v^no Narsem, dlouho brdnilo se Longobar- 

a mnoho vynikajicich paldcftv, a£ ovSem po i dAm, ktei^f ho dobyli teprve r. 610 a spdlili 

strdnce architektonick^ nevyrovnd se Be- je. Jim odftal je Karel Vel., pozd^ji opano- 

natkdm, Bologni a j blizk^m m£stflm. , vali mSsto Uhfi, avSak brzy nabylo m6stsk^ 

Diilelita jest P. jako jedno ze stfedisek svrchovanosti , potvrzen^ Ottou I., na£e2 

du^vniho livota Horni Italie. Jeji universita | vlddu v n^m vedli 2 konsulov^ na rok vo- 

naleii k nejstarlim a nejv^tSim v Italii, ne- | leni. Od r. 1175 stdli v dele m^sta pode- 

bot byla zalo2ena ji2 r. 1222 a md 135 do- , stov^, kterou2to hodnost strhla na sebe t^- 

centflv a 1471 posl. (1900—01). Vznikla od- ! m^f dSdicn^ rodina Romano. Krutovlada 

chodem ddsti studentstva a professor^ z Bo- ' Ezzelina da Romano pfivodila pdd t^to ro- 

OttfiT Slovoik ffauCn^, tv. XIX. 6/2 1902. 3 



18 



Padovana — Padurra. 



diny, avSak neuslild spory mczi lideai a 
§lcchtou vedly k utvofeni nov^ho d^di£n^ho 
podestatu rodiny Carrara. R. 1311 P. vzdala 
se dsafi jindHchu VII., ktcr^ ustanovil v di 
podestou Gerharda d'laola, avSak brzy op6t 
povolal V moc rodinu Carrara, kterd udr2cla 
se a2 do r. 1405, kdy FrantiSek II. zbaven 
Bendtdany vSech^ sv^ch panstvf a se 2 syny 
uikrcen. P. byla potom pfipojena k Benat« 
sku, r. 1509 state£n6 se brinila cis. Maxmi- 
licLnu I., r. 1797 byla zabrana Francouzi, 
ktefi mirem v m. Campo-Formio postoupili ji 
Rakousku, avSak r. 1805 u6in6na hlav. mS- 
stem departementu Brenta v nov6 zfiten6m 
krdlovstvi Italsk^m. R. 1814 ddno m^sto 
opdtn^ Rakousku, proti jeho2 panstvi r. 1848 
marn^ se vzboufilo, avSak Videfisk^m mi- 
rem z 3. fi'jna 1866 pfipojeno k Italii. Tsr, 

2) P.» ital. provincie v Benatsku, zabi 
rajici 2133 km* rozlohy s 463.591 ob. (1899 ; 
na 1 km* pfipada 217 duSi. VetSi iist prov. 
je rovina, skladajici se z Urodn^ho alluvia, 
toliko V jihozap. zdvihaji se rozkoSn^ pa- 
horky Euganejsk^ ptivodu vuIkanick<^ho. 
Urodnost pAdy zv^Sena jest bohatou vlahou 
jednak z Adile, Frassine, Brenty, BacchU 
glionu a Musonu, jednak z (^ctn^ch kanulfi, 
takie moino pSstovati zde i r^fi, vedle p§c* 
nice, luStdnin, kukufice, konopi a vina. Z prfl- 
myslu zastoupcno odvdtvi textilni (tov. na 
sukna, bavlnln^ a hedvdbn^ latky); vedle 
toho i hrniifstvi, provaznictvi, mlynifstvi, 
cihldfstvi a mn. j. Chov dobytka a pdsteni 
bource moruSovdho. Prov. d61i sc na 8 distr.: 
P., Montagna, Monselice, Este, Consclve, 
Citadella, Campo San Piero a Piove di 
Sacco. majici dohromady 103 obce. Nu. 

Padoirana ci paduana, tak^ vene- 
tiana, tanec XVI. stol., myln6 poklddan^ 
za identick^ s pavanou. Je to tanec italsk^ho 
pQvodu, patrnfi z m6sta Padovy, v taktu 
trojdiln^m a ve vd2n6m tempu, a jako v6t- 
§ina tancd te doby byla i p. rozd61ena tak, 
ie dtyfi takty tvofily prvni oddil, kde2to 
osm ndsledujicich stejne rhythmicky kon- 
struovan^ch, t. zv. reprisa, rozSif ovala thema 
di'lu prv6ho; konc^il se nov^mi ctyf mi takty, 
tak ie celek sklddal sc ze 16, n^kdy vSak 
tak^ ze 20 taktfl, pfi cemi stfedni cast byla 
o 4 takty rozSifena. Byl to tanec fadov^, po 
n6mi ndsledovala sko6na (saltarello) s po- 
uiiti'm t^^chie motivfl, ale v ^erstv^m taktu 
trojdilovcm. P. vyskytuje se ncjdast^ji ve 
sbirkich tancfl ze stol. XVI. 

11 Padovanino, pfijmeni malife Daria 
Varotariho, v. Padovano 1). 

Padovano: 1) P., vlastn6 Dario Varo- 
tari, zvan^ takd il Cavine nebo Padova- 
nino, malif a architekt italsk^ (* 1639 ve 
Verone — f 1596 v PadovS). Zahy p?igel do 
Padovy, kde seznamil jc s Tizianem a Ve- 
ronesem, ktei^i mu opatfili pfistup ko dvoru 
fimskdmu. V pracich jeho, jei provadfil 
s velikou snadnosti, zfejmj jest vliv Vero- 
nesflv, ale pfcs to m61 pfece takovy lispech, 
ie byl zahrnut zakdzkami. Pro universitu 
v Padove maloval £eny u hrobu Kristovj:, 



pro kostel del Carmine obraz Papef schva- 
luje stanovy fddu karmelitdnskiho^ jeji mnozi 
pHcitali Tizianovi, pro kostel sv. BarnabiSe 
v Benatkdch obraz Sv. Bamabdi, nejlepSi to 
jeho prace a z nejpozoruhodnejSich obrazd 
t^ doby vflbec. Ted* je v museu benatsk^m. 
Z praci architektonick^ch vynika Villa Mon- 
tecchia v PadovS. 

2) P., vlastn^ Alessandro Varotari, 
syn pfed., malif ital. (♦ 1580 v Padovfe — 
1 1643 v Bendtkdch). Ztratil velmi zahy sv6ho 
otce a maje velikou naklonnost k malifstvi, 
vzd^ldval se vStlinou sam podlc praci Ti- 
zianov^ch a Pavla Veronese. Byl dinn^ nej- 
vicc V Bendtkdch, kde tak^ jest velik6 mnoz- 
stvi jeho praci, obrazfi to oltdfnich. N6kter^ 
jsou tak^ v Padov6 a v n^kter^ch obrazir- 
idch evropskjch. Vynikaji vesm^s prosto- 
tou koncepce a dflstojn^mi posicemi postav, 
vzacn^mi ji2 v t^ch dobdch, kdy Skola be- 
natska upadala v man;^rovanost. NejlepSi 
jeho obraz jest Svatba v Kdni Galilejike 
(1622), raalovand pro refektaf San Giovanni 
di Verdara v Padov^, nyni v Akademii be- 
natske. Mimo to pro Benatky r aloval: Ob^f 
Jfigenie^ Smrf sv, Jana Evangelisty, Santit 
Maria della Salute, Sv. Dominik tistci bouri^ 
Kristus nesouci svuj kfif^ pak v draid*. ga- 
lerii Judita s hlavou Ho'o/ernovou (tak^ v cis. 
aalerii videiiske), z nejlcpSich jeho obrazflv. 

Padre, ital., otec, piter. 

Padrdn, okr. m^sto ve Span. prov. Co- 
rufia V Galicii, na 1. bf. feky Sar, pfi jejim 
\!isti do Rio UUa a na trati Santiago- Car ril, 
ma 7664 obyv., kteFi provozuji jirchifstvi a 
t'\\f obchod s obilim a dobytkem, a b^valo 
dfive proslul]^m mistem poutnickjm Tsr. 

Padrone (ital.), (domaci) pan, majet- 
nik, mistr; patron. 

Padrt, ves v Cechach, hejtm. a okr. Ro- 
kycany, fara Skofice, p§. MiroSov; 65 d., 
529 obyv. i. (1890), 2tf. 5k., dva ml^ny, pila 
a Sindelna a ncdaleko obce rozkldciaji se 
dva rybniky. V lese na >Bfizkov^ch« zHce- 
niny bj^v. chrimu. 

PadstOW [p6dst6{, pfistavni m6ste£ko 

V angl. hrabstvi Cornwallu, pfi listi f. Ca- 
melu do Atlantsk^ho okeanu, ma 1546 obyv. 
a pfistav, k n6mu2 naleii 100 lodi s 8159 t 
a 52 rybafsk^ 51uny. Tsr. 

Padna vi^ Pad ova. 

Paduana viz Padovana. 

Padnoah |pedjuka{, hlav. m^sto hrabstvi 
Mc Cracken ve statfi Kentucky, pod Ustim f. 
Tennessee do Ohia, v uzlu n^kolika Jelez- 
nicnich trati, ma 12.797 ob., vysokou Skolu, 
semin^f, nekolik obilnfch ml]^n{k, parnikovou 
stanici a znamenity obchod s obilim, tab^- 
kem, lihovinami a vepfov^m dobytkem. Tlsr. 

Padnla, ves v Italii na ielezn. trati Sici- 
gnano - Castrocuocco, prov. Salerno, kraj 
Sala Consilina; 7874 obyv. (1881), zficeniny 
kartusianskcho klaStera San Lorenzo (ze 
XIII. stol.) a kamenn^ most. 

Padnrra Tymko (Tomasz), spis. malo- 
rusko-polsk^ (♦ 1801 — f 1871), vzdfilav se 

V kfemcncck(5m lyceu, sbliiil se kol r. 1830 



Padus — Paedagogika. 19 



s V. Rzewusk^m, znim^m pozdiji pod jm6- 
ncm Emira, a po cel]^ iivot pohyboval se 
ve spole^nosti magndtu polsk^ch. Oblibiv si 
maloruskd pisn6 narodni, zejm^na dumky, 



spolednosti a pro apole^nost Je tedy p. ve- 
dou praktickou o vychovini jak t6- 
lesn^m, tak duSevnfm, je to nauka 
o praktick^m vyu2iti poznatkfl bio- 



jal se jc napodobovati a bisnd jeho rozii- logick^^ch, psycholiogick]^ch a socio- 
fily se zdhy nejcn V intelligcnci, ale i V lidu. Iogick]^ch za li^elem v^chovy mlddeie. 
Hlavni thema k nim ierpal z nevazan6ho, Pom^r p-ky k t6mto podkladn^m v6ddin 
svobodn^bo iivota kozikfl, z krvav^ch jejich | theoretick/m je velmi dfileiit^. — Zdvislost 
bitev a pochod&v. Ai nemd vynikajiciho ta- vtdy vychovatelsk^.na biologii dobfe ji2 
lentu bisnick^ho, ndleii nicm^nS k nejv^- ; vysiihla slova Juvenalova: Mens tana in cor- 



znacndjsim spisovatelflm polsk^m Ikoly ukra* 
jinsk^, ktefi jthorusk^ iivot poklddali za 
pouhy odstin polsk^ho a psali sice malo- 
rosky, ale polskou abecedou. Odtad snadno 
vysv^tliti, ie raluva jeho jest sm6si jazyka 



pore sano (Zdrav^ duch ve zdrav^m t6le), 
d&ieiitost biologie pro p ku v nov6 dob6 
pak vytkli zvldJt6 Beneke, Herbart a Stoy. 
Biologick^ tivod do pky je iddouci potfe- 
bou V cef(6 soustav6. Jde o to, poskytnouti 



polsk^ho s malorusk^m, ac misty nelze ji pfiStimu vychovateli znalosti o t^lesn^m v^- 
upfiti zvuinosti a krasy. Znimy jsou dvS voji chovancov6 od doby pfed narozenim, 
sbir'<y jeho basni: Pienia (Lvov, 1842, vydal pou6iti o zdkonech d^dicnosti tak ddleii- 
K. Jabloi^ski, ale P. n^kter^ problasil za fal- t^ch, o v;^voji veiikcr^ch funkci iivotnich, 
sifikat) a Ukrainki (Variava, 1844). Mimo to je2 urduji stav duSevni, povahu a celou ph- 
pfekladal do maloru^tiny Byrona a Mickie- ' rozenost chovancovu. Zvlddt6 fysiologie 6i- 
wicze (»Konrad Wa1]enrod«) a otiskl bdsn6: del a soustavy nervov^ je nutnou pomoc- 
Kudak\ Hoityna u Iwoni\ epickou bdseft nou naukou pro p ku v modernim slova 
Roman i Kosxyry\ polskou rozpravu O Ma- , smyslc. Budoudm u6itelflm mSIy by se ko- 
x^pie (»Bibl. OssoliAskich«, 1861) a j. Sv^ho nati d£eln6 pfedndSky o anatomii a fysio- 
casu byl t^2 velmi populdrnim ve vefejncm logii. — Druhou zdkfadni vSdou p ky jest 
iivote, iScastnilscslovansk^hosjezdu V Praze psychologic. Ta ndm poskytuje poucenf 
(1848) a napsal biseA ku poct^ Sitafikove. o mo2nosti a podminkdch vychovini duSev- 
Srv. c!an».k Ravity, Toma P. (»Kijev. Sta- niho, z nf se dovidame o prostfedcich, ja- 
rinac, 1889) a W. Przyborowsk^ho v »Bibl.  k^mi na chovance mo2no pQsobiti, aby do- 
Warsz.« (1872), jakoi i Pypinovu »Istorija spgl k iddoucimu cili veSker^ v^^chovy. 
rus. etnografiji* (dil 3., hi. 8.). Vpsychologii pozndme pfi rozenost a vlastni 

Padwi, fcka. viz Pdd. povahu 'iuie chovancovy a tim zjedndme si 

Paean viz Paian. moinost na ni pAsobiti, ji m^niti, vzd^ldvati 

Paada|^^ (z fee. navSayayog) slul u fee- a vychovdvati. Psychologic pou(^uje zkrdtka 
kdv a feimanfl vzddlan^ oby£. otrok, kte- o mo2nosti a podminkdch v^chovy. Pravdu 
rdmu byla svSfena p^6e o hochy, aby je vo- tuto pochopil v pln^m dosahu zvhiStd Her- 
dil do gymnasii a odtud domd; mnohdy sve- 1 bart a snaiil se psychologii u6initi zdkladni 
feno mu bylo i jejich vyudovdni. Nyni tolik' vSdou p-ky. Ov^em psy^hologie Herbartova 
jako p6stitel mladeic, vy ch ovate 1. |V celku sv^m pfcs zajimav^ a cenn6 jednot- 

Paedas^g^a jest v^dou o vychovani. livosti, chtSjio vSechnu bohatost iivota du- 
Co do formy je to v6da praktickd, nebof Sevniho vyvoditi jednostran^ z pfedstav ja- 
nespokojuje se fakty a dkazy, jak pfiroze- 1 koito zakladnfho prvku, neda se udr2eti, a 
nost je poddva, n^bri usiluje o jejich il6el- tim ani p. Herbartova nespol6hd na pcvn^m 
nou zm^nu. Co ao latky sv^ch poznatkti podklad^. Ut^Sen^ rozvoj studii psychologi- 
tato vida praktickd m.*! theoretick^ podklad ck^ch za posledniho dvacetileti opravfiuje 
svOj ve v^ddch pfirodnich i duchovSdach vsak nad^ji, 2e bude p*ice zjedndn pevn^ 
die toho, zda se t^ka v^chovy t6Iesn6 ci zdklad psychologick^. — Nesta£i vlak p ice 
dutevni clov^ka vabjc. t)6elem jejim jest pouze psychologic, nebof v^chova nemdjen 
t-'dy vyietfiti mo2nost, podmfnky i povahu strdnku individudlni, neznamena toliko pfe- 
v^'chovy a podati pou^eni a ndvody k tomu, davani majetku kulturniho s gencrace star$i 
jak tfeba vychovdvati po strdncc t^lesn^ na mladSi, od jcdnotlivce k jednotlivci, n]^br2 
i duievni. Souhrn pak theoretick^ho v£d6ni, v^chova jest jcvem socidlnfm, a tudi2 tfeti 
k nkmni jako podkladu sv^mu p. se odndSi. theoretickou vedou podkladnou jest p-ice 
mohli bychom nazvati anthropologii V nej* sociologie. Socidlni v^znara v^chovy byl 
Sirlim slova smysle, jej{m2 dkolem by bylo v2dy v pfv^dni fadS uznavan a upIatAovdn. 
popsati, vyiietfiti a vysvetliti viechny 2i- ZvldStni v^'znam md tu Plat6n, jehoi Poli- 
votni jevy lidsk^, jak co do strdnky t^lesn^, teia ie nejcn nejstarSi pamatkou studii so- 
tak CO do strinky da$evnf. Opird se tudi2 cidlnich, n^bi2 spolu prvou theorif a sou- 
pf irozen£ jednak o biologii, obsahujfci po- stavou paedagogickou v mySlenkov^m v^- 
ucky anatomick6 a fysiologick6 o 8lo2eni a voji evropsk^ho lidstva. Stejne v Politice 
itvot^ t^la lidsk^ho.jednak o psychologii, AristotelovS je vfinovan bedliv^ a po- 
jel tvofi theoretickf podklad nauky o V]^- drobn^ zfetel v^chovS jako jevu spolecen- 
chov6 duSevnf, a o socio logii, neboC vy- sk^mu, podobn^ stanovisko zaujimaji skoro 
chovdni samo b^vd jevem socidlnim, ano vSichni modernf paedagogov^, jako Luther, 
V dobe nail stdvd v popfedi vSeho socidl- Ratkc, Komensk^. Die Komensk^ho rodi 
niho usilovdni, jednotlivec vychovdvd se ve se ^lov6k Bohu a cloveku, t. j. spole^nosti 



20 



Paedagogium — Paederus. 



pokoleni lidsk^ho, aby se snaiil prospfvati 
jim flluibou co nejvice; ma b]^ti tedy pro 
toto spole^nost vychov^vin. Socidlni v^- 
znam v^chovy uplatfiuje se teprve v dob6 
nejnov6j§f zdsluhou Pestalozziho a v^- 
chovn^ch planA, je2 vytkla revoluce firan- 
couzsRi. Vic a vice nab^vd pfldy pfesvSd- 
£eni, 2e zivot socidlni jest jaksi velik^ orga- 
nismos, jeho2 d^elem jest lidsk^ vzd^lani. 
dlov£k neni napfed — jak jii vytkl Aristo- 
teles — jednotlivcem pfed spolednosti, n^bri 
privi spolednosd lidskou vlastnS teprve 
^iovSkem se stiv^. Vfchovy bez spoIe£- 
nosti by vflbec nebylo. Vedle fysiologick]^ch 
a psychologick^ch podminek musf tedy v^* 
chova a p. jakoito v6da o ni hledati oporu 
a ziklad ve v£d6 o spolednosti, v socio- 
logii. Tento v^znam socidlni v^chovy bude 
se jeviti a uplatftovati tH v cel6 organisaci 
ikolsk^, ve volb£ u6ebnich pfedmStfl, v u£le- 
n^ni Skolsk^ soustavy. Ri!izn6 Skoly zafizuji 



nosti pokolenf minul^ch uchovdvaji se v^- 
kflm pfiStim. Odtud vynikajicf v^znam ma- 
thematiky a grammatiky po strdnce di- 
daktick6. — Pfitomn^ stav p-ky neodpovida 
tomuto postaveni jejfmu v celkov^ soustav6 
v^dni, a od budoucnosti tfeba teprve o£e- 
kdvati vybudovdni p-ky pfisnS vMeck6, ai 
totii vSdy zikladnl samy budou pevn6 usta- 
veny a poskytnou bezpe^n^ a spolehliv^ 
podklad apphkacim praktick^m. Ve skute^- 
nosti zajist6 7e v^voji vSdeck^m praxe pfed- 
ch«Lzi theorii 6ili »theorie jest kofisti a v^- 
kv£tem praxe « (J. Durdik), i tfeba tudii 
does p-ku v^deckou opirati hlavn^ o d6- 
jinv vfchovy jak po strdnce vnitf ni (idet 
vycnovatelsk^ch), tak po strdnce vnSjSi (or- 
ganisace v^chovn^ ^ili d6jiny Skolstvi). Hi- 
storickd p. V tomto smysle »poddvd obraz 
minul^ch stavfl v^chovy a sleduje v^vo) 
paedagogick^ch idei od jich po^dtku ai k pf i- 
tomnosti v pffsn^ souvislosti s hospodaf- 



se prdv6 podle spole^ensk^cb pom^rfl. Ve , sk]^m a ve$ker]^m du$evn(m hnotfm kultur- 
stfedov6ku, pokud vSechno vzdildni bylo , nfxn. Historicka p. je takto u^itelkou p-ky 
soustfed^no v moci stavu kni2sk^ho, Skoly ! soustavn6, ]ei sama jest dnes JeStS likolem 
byly jen pro kn6ze a byly proto zf izovdny I budoucnostic (W. Rein). — Literatura: 



pfi kathedrdldch a klasterech, s postupuji- 
cim stale demokratisovdnim demokratisuje 
se zdroveii v^chova, Skola stdvd se kaid^mu 



J. Durdik, O pomiru p-ky k ostatnim na- 
akdm (1898); P. Natorp, Herbart, Pestalozzi 
und die heutigen Aufgaben der Erziehungs- 



pfistupnou a navSt^va jeji povinnou. Tak lehre (1899); t^2, P&dagogische Psychologic 
spatfujeme v biologii, psychologii a socio- i in Leitscltzen und Vortrftgen (1901); E. v. 
logii theoretick^ podklad p-ky jakoito v£dy , Sallwurk, Wissenschaft, Kunst und Praxis 



praktick^. Shrneme-li theoretickd v£dy ty 
jednotn^m ndzvem anthropologie (nauka 
o dlovSku), objevi se ndm p. b^ti prak- 
tickou anthropologii. — Znlme-li zd 



dcs Erziehers (1889); Otto Willmann, Ueber 
die Erhebung der PSLdagogik zur Wissen- 
schaft ri898); Fr. Drtina, Studium p ky a 
Skolstvi (Almanach Slavie 1900, podavd t^2 



klady, na kter^ch p. jako v£da md b^ti zbu- | bibliografii p-ky) ; t^2, Rozhledy paedago- 
dovdna, musime se tdzati ddle, jak^ jsou cile | gick6 (»Ces. MysU 1900, str. 52, 124). Dna, 



v^chovy. Cile ty jsou ur6eny zase vSdami, 
je2 mo2no nazvati normativnimi, pon6- 
vad2 uddvaji normy, je2 je tfeba zachovd- 
vati pfi ^innosti vychovatelsk^. Takovou 
normativni vMou pro v^chovu t^lesnou jest 
hygiena iyei takto doplfiuje v dile v^chov- 
n^m biologii), pro v^chovu duSevni pak, at 
individudini £i socidlni, jsou to tfi v^dy nor 



Paedas^Oglam (z fee.) jest i&stav, na kte- 
r^m se vychovdvaji pfiSti uditcl6 a u6telky 
Skol obecn^ch a m^Sfansk^ch. Ndle2i v Ra- 
kousku mezi $koly stfedni. O p-iu Fran- 
ckov£ V Halle viz Gymnasium, str. 6b3b. 

Paederastle (z fee), samcolo2stvi, 
sodomie, jest smilstvo nomosexudlni mu2e 
s mu2em; smilstvo to jest star^ho pdvodu, 



mativni, odpovidajfci trojdilnosti lidsk6 du- ' ji2 v bibli jest o nSm let (III. ku. Moj2. 20, 
Sevnosti (strdnka poznavaci, t. j. smysly a 1 13.), i v j^ecku a ttimd bylo zna^n6 rozSi- 



rozum, citovd, k ni2 i obrazotvornost 
md lizk^ vztah, a strdnka volni). Idedly, 
k nim2 v^chova ve tfech t6chto strdnkdch 
md dospivati, uddvaji tedy v^dy normativni: 
logika, poddvajici zdkony sprdvn^ho my- 



f eno a zachovalo se a2 do naSich dnfl ; v n6- 
kter]^ch velik^ch mSstech jest i paedera- 
stickd prostituce. Tr. zdk. tresce p-ii jako 
zlodin (zlo£. smilstva nepfirozen^ho) t^2k^m 
2aldfem po dobu 1—5 let (dl. 129, 130). 



Sleni a pozndni vflbec, aesthetika, ur^ujici ' Dfive byl za zlo£in ten ustanoven trest 
cile cit6ni a obrazotvornosti, a ethika, vy- smrti ohn6m (KarlAv fdd prdva hrdelniho). 



t^kajici cile sprdvn^ho, uvidom^l^ho cht6ni 
a rozhodovdni. Pravda, krdsno a dobro 
jsou takto nejvySSi ideie, k nim2 sm^fuje 
v^chova dulevni, individudini stejnS jako so- 
cidlni. Chovanec md posl^ze v;^chovou promy 



Dflkaz spdchan^ho zlo^inu b^vd oby^ejn^ 
snadno podati vySetfenim passivniho pae- 
derasta, na n£m2 b]^vaji shleddny patrn^ 
zmSny, na aktivnim paederastu neb^vd oby- 
£ejng ndpadn]^ch zm^n, a£ i tu b]^vd nSkdy 



Slenou a soustavnou stdti se scbopn^m, aby i shleddn ndlez dflkazov^ d(ile2itosti. Rg. 



mSl i&^ast V nejvySSich projevech kulturniho 
2ivota vSelidsk^ho, jimi2 jsou v£da a filo- 
sofie, umSni, ndbo2enstvi. V oboru po- 
zndni (didaktice) zvldStni postaveni maji 
cislo a tvar jako2to forma jsoucna a f e^ 
jako2to organ, jim2 duch na venek se pro 



Paedenui F., rudoStftnik, jest rod 
drab^ikft z pod^eledi t jm., liSici se od pfi- 
buzn^ch rodfl £tvrt^ dldnkem chodidlov^m 
dvojlalo6n^m bez bldnit^ho pfiv^sku a po- 
slednim (dldnkem makadel delistnich Sirok^m 
a tup^m. T£lo jest protdhl^ a dosti klenut6, 



jevuje a sd^luje, a v n6m2 kulturni v^ mo2e- ' tykadla zna£n£ tenkd. Hlava jest vclikd 



Paediater — Paer. 



21 



pfiini okrouhla, itit vejdit^ nebo kulovitS 
vejdit^. KKdla jsou vyvinuta nebo schdzejf. 
Brouci tito roziifeni jsou po viech svSta 
dilech a iiji zvldit6 na pisdit^ch bfezich f ek 
t vod stojat^ch. Z 15 druhd evropsk^ch lije 
u nas 8. Kpk, 

PatdUter (z fee). d6tsk^ Ukaf. 

Paediatrle, ditsk6 16kafstv{, nauka 
o nemocech d^tsk^ch. Srov. L^kafstvi, 
str. 828—829. 

Paedos^nesis (fee), junobfeznost, 
viz Hmyz, str. 397 a, 

Paegala (lat. z fee), bfiiky, zejm^na 
drobn6 bisni lyrick^, hlavnS erdtick^ a 
sympotick^. 

Paellnok [pdlink] Josef, malif belgick;^ 
(♦ 1781 V OosUckeru u Gentu — f 1839 

V Brusselu). Byl 2dkem akademie gentsk^, 
pozd^ji \x6i\ se u franc, malife Davida v Pa- 
fiii. Stal se prof, kresleni a malifstvi na aka- 
demii gentsk^, pak odebral se do Italie, ze- 
jm^oa do &{ma, kde 211 p£t let. Vnitiv se 
domA r. 1815 stal se dvor. malifem kr^lovny 
hoIiandsk6, posldze professorem na malifskd 
akademii brusselsk^. NejlepSi jeho price da- 
tuji se z jetio pobytu v Italii a je to zejrodna 
veUk^ obraz ^ro Quirinil /tim la Augutta, 
pak Soud Parisuv. Pozddji doma zmSnil po- 
n^kad svAj sloh ve smysle nov^ modemf 
^koly romantick^. V kostele sv. Michala 

V Gentu jest krisn^ jeho obraz Nal€\€ni 
kfi^e, V mus. haarlemsk^m Toiletta Psychy a 
Karel V, v^ddvd se tr^nu z r. 1836. 

Paennla, u star^ch 6.iinan(i pliSt bud* 
z hrub^ viny nebo z kA2e, sahajici a2 po ko- 
lena, byl bez rukdvA, poaze s otvorem, kte- 
r^m se prostrkovala hlava, a s kdpl. Nosili 
jcj na cestiLch a do deit6. 

Paenvliliiut (lat.), pf edposlednf, ze- 
jmena pfedposledni slabika. 

PaeonUfc L., pivofika (n6m. Pfingstrose, 
Gichtrose), rostlinn^ rod ieledi pryskyfniko- 
?it^ch (Ranunculaceae), Po v£tdin6 byliny s li- 
sty dvakrit 3£etn^mi, listky pak jsou jednou 
nebo dvakrdt 2-<3klan6. KvSty roaj{ kalich 
p^ticetn^, zelen^ atrval^; vn^jii listky jeho 
cast^ji lupenovit^. Korunnich pldtkfl 5—10, 
velik^ch, ploch^ch a lupenovit]^ch. Plodo- 
listA 2—5 s jazykovitou, zahnutou a zbar- 
venou bliznou. Mich^fky 2—5 prost^, 21az- 
nat^m terdem obdan^. Celkem n^co pf es 25 
drubfl, z nichi P. peregrina Mill. (P. banatica 
Rochcl.), p. pfespolni, roste v Cechach 
soad samorostle pod Zlatnickou horou a na 
Cern^m vrchu u Mostu. Tento druh mi ko- 
feny v podloahI6, stopkat^ hUzy stlustl6, 
kter^i byly k potfebfi v l^kirnach jako Ra- 
dix paeoniae a obsahuji narkoticky ostrd, su- 
Senim se ztrdcejici soudLstky. Tak6 dfive 
Qiivalo se t^hto kofenA Puluis epilepticus 
Marckionis pfi epilepsii a jii v starovSku 
slouiily tyto kofeny za l^iiv^ prostfedek pfi 
nastuzenin^ a zejm. proti d^tsk^m a iensk^m 
nemocem jako amulet. Lodyha jest jedno- 
dacha a jednokv6ti. Listy jsou vezpod na- 
siyii6, neleskl^, vice m6n€ p]^fit6. Korunni 
platky maji barvu p£kn6 nachovou a pfidi- 



vaji se suScn^ tak6 pr^ ke kuflav^mu tabdku. 
Plody b]^vaji 2 neb 3, rozestdl^ a huftat^ 
Kvete V kvltnu a dervnu. V6t§ina druhA pi- 
vonSk p6stuje se v zahraddch pro ozdobu. 
Nejdast^ji to b^vaji na jafe P. offtcimalh L., 
p. obecnd, a P. Moutan Sims {moutan ie 
dinsk6 jm6no t^to rostliny) v ietn^ch um6ie 
od zahradnikfl dosaien^^ch odrAddch nejvice 
s plngn]^mi kvfity. T^mfif v5em druhAm P-ii 
pfiditd se u r&zn^ch ndrodA jakdsi l^iivi 
moc. Vm. 

Paeonliis viz Poeonius. 

de Paepe Cdsar, 16kaf a socialista belg. 
(♦ 1842 V Ostende — f 1890 v Cannes). Stu- 
doval prdva v Brusselu, ale nemaje prostfedkA 
ke studifm daUim, stal se typografem. Cil^ho 
jeho zjevu viirol si Prouahon, 2ijici ve vy- 
hnanstvi v Brusselu, a jeho podporou stu- 
doval P. dile a to l^kafstvi. Vynikl jako 16- 
kaf zcjm^na ve vojnS n£meckofrancouzsk6 
r. 1870, jeltS vice vsak jako spisovatel a agi- 
tator socialistick]^. C^astnil se v^zna£nou 
m^rou socialistick^oh kongressil, kde hUsal 
nauky koUektivistickd (v Lausanne 1867, 
V Brusselu 1868), pro nhi ziskal zejm^na dSl- 
nictvo. P. zaloiil d^lnickou stranu bel^ickou 
a spojil se s demokratickou bourgeoisii, ab^ 
se domohl vieob. hlasovaciho prava v Belgii. 
P. zflstival ve svj^ch snahach vidy nezist- 
n^m, timi prospdsnS se li$i od mnoh^ch ji- 
n^ch agitatorA. Byl £inn^ vice publicisticky 
nei literdrn£, prode2 prdce jeho jsou jen 
meniichrozm^rAv; z nich nejlepSi jsou: His- 
toive des facultes universitatres en Belgique 
depuis la fondation de Vaneienne Universite de 
Louvain (Bruss., 1868); Les Malthutiens (Ge- 
neva, 1869); Ueber die Grundsdt\e der Na- 
tionaloleonomie .{Ber].t 1879); Die Socialwissen- 
scha/e nach Colins und Potter (Curich, 1880); 
De l^exces de travail et de i*insuffisance d*ali' 
mentation dans la classe ouvriere (Lyon, 1880); 
Essai sur V organisation des services publics 
dans la sociiti future (Bruss., 1880); Le suf- 
frage universel et la capacity politique de la 
classe ouvriere (t., 1890). 

Paer [pa-er| Fernando, hud. skladatel 
ital. (* 1771 V Parm6 — f 1839 v Pafiii). 
U6il se V Parm£ u houslisty z velkov6vodsk6 
kapely Ghirettiho a pokra^oval i ve skladb6 
tou m6rou, ie r. 1787 debutoval komickou 
operou La locanda de' vagabondi. Brzo po 
t^ ndsledovala I pretendenti buriati, kterdse- 
tkala se s velik^m dspSchem po ce\6 Italii. 
Stal se r. 1791 kapelnikem v Bendtkdch a do 
r. 1797 napsal nem6n£ nei 20 oper, je2 skoro 
vesm^s velice se libily, zejm^na Sofonisba a 
Griselda] co do slohu pfimyki se na Cima- 
rosu, Paisiella a Gugliclma, osobniho vkla- 
daje do t^chto oper dosud nemnoho. R.1797 
povoldn do VidnS, kde jeho chot roz. Ric- 
cardiovd, byl a engaiovdna u italsk6ho divadla 
jako zpSva^ka. Tady slySel zejm^na opery 
Mozartovy, kter^ velmi blahoddrn^ pAsobily 
na jeho aalSi vj'voj: harmonie jeho dalSich 
skladeb stdvd se siln6jSi, instrumentace bo- 
hatii a modulace rozmanitSjSi, jakoi doka- 
zuje novd fada praci (kant^t, oratorii a oper), 



22 PaesicUo — Pasf 



b> 



psan^ch dilem pro VideA a Drifd'any, dilem ; n£lAin. Poraziv jich na 7000 u Caraboba a 
pro rrahu. NejlcpSi z oper t6 doby jsou: dobyv Puerta Caballa rozhodl boj ve pro- 
Camillaossiail Soiterano (M99)\ Sargino (l%03)t ^ spcch repabliky, je2 nazvdna Columbii. iiv- 
asi nejlepii jeho dilo; Eleouora ossia Vamore liv na Bolivara pfimykal se k strand fede- 
canjugale (1804) a j. Kolem r. 1801 P. usadil ' rativn^, a kdy2 se mu podafilo odtrhnouti 
se V Dralaancch jako dv. kapelnik (po Nau- Venczuelu oa Columbie, stal se praesiden- 
mannovi) a zde pilsobil a2 do r. 1806, kdy tern venezaelsk^m (1830). Byl jim do r. 1835 
mSsto obsadili Francouzi. Napoleonovi zali- , a op6t v 1. 1838—42. V boji mezi obyvatel- 
bila se hudba P-ova tak, ie jcj vzal s sebou stvem barevn6 pleti a kreoly (1846) zvolen 
do Paflie, kde vSak P. ve starostech dvo- byl diku!torem, ale po volb6 Monagasa prac- 
fansk^ch nepracoval ji2 tak piln^ jako do- sidentcm bylo mu prchnouti pfed nasilnostmi 
sud, a£ skoro v^ludnS ovl^dal operu ital- zvolen^ho,a£mupfcdtimdopomohlkdsp£chu. 
skou, aspoft a2 do vystoupeni Rossiniho. Vratil se sice po pddu MonagasovS do Ve- 

V t6 dob^ psal na v^let6 do Parmy r. 1811 1 nezuely, ale vypov^d^n r. 1850 ze zem£; 
operu Agfiese, jednu ze sv^ch neilepSich. ! usadil se ve Spoj. Obcich, odkud povolin 
R. 1812 stal se ndstupcem Spontiniho v fe- zpSt r. 1858. V r. 1860—61 byl vyslancem 
ditelstvi italsk^ opery a z&stal jim i po pidu \ ve Washington^ a odtud po r. 1863 op£tn6 
cisafstvi a pHzni, kter6 stile tSSil se pfi ' praesidentem. Vzdav se hodnosti« iil ve 
dvofe, nepekn^ vyuifvai k intrikim proti Spoj. Obcich. Srv. Autobiografia del General 
Rossinimu, jehoi necht61 pfipustiti do Pafife J. A. P. (New York, 1867—69, 2 sv.). 
obdvaje se jeho sout£2e. Posl^ze viak pfece Pafia^^onle, staroviki krajina v Mal^ Asii 
musil ustoupiti r. 1827. R. 1831 zvolen He- pfi bfehu mofe Cern^ho, mezi fekami Ha- 
nem akademie a r. 1832 Ludvik Filip sv^fil lyem a Partheniem, kterd ji odd^lovaly 
mu vedeni sv6 kapely. Pfes viccken zevni \ od Bithynie a Ponta. Byla sice hornatd, ale 
dsp^ch i nSkolik sv^ch vynikajicich vlast- : drodna, zvld$t£ dobytkem. Jm6no mSla od 
nosti P. naleii jen k um^lcQm druh^ho fidu Paflagonfl, nirodapdvoduthrdck^ho,kter^ 
a Cimarosa, Paisiello, pak zejm^na Rossini ' zemi ob^val ji2 za dob hom^rsk^ch a spolu 
dalekoiejzastinili. Jedindkomickd opera jeho s pfibuzn^mi Henety ve v^chodni ^dsti 
Le mattre de chapelle, komponovand r. 1814 i zem^ z&stavil zajimav^ skalni pamitky (G. 

V Pafiiiy dochovalase dodnes. P. napsal eel- Hirschfeld, DiepaphlagonischenFiliengrflber, 
kem 45 oper, z nich2 Olinde et Sophtonie ne- 1 Berl., 1887). Mezi kni2aty jejich, ktefi tvofili 
dokondena, tfi oratoria, jedenact kantdt, ja- spole6enstvi,pfevUdalojm^noPylaimen^s. 
ko2 i menSi dfla vok^lni a osm v^tSich praci i V VI. stol. pf. Kr. P. upadia v zivislost 
instrumentilnich. ' Lydii, podr2ela viak svi knt2ata. kteri2 ucho- 

Paesiello viz Paisiello.. vala se i za PerSanA, Makedon&v a feimanfl. 

Paestmn (Flalatov, nyni Pesto), staro- 1 Teprve za Diokleciana P. stala se provincii 
italsk^ m^sto pfi mof i Tyrrhensk^m a zdlivu samostatnou. P§k, 

t. jm., Skm najih od ilsti Silaca (Sele). Bylo Pafos,j"^^i^<)^^oumSstnaostrov£Cypru: 
prvotn6 kolonii sybaritskou (pod. VI. stol. Star^ P. (Palaipafos) byla kolonie foi- 
pf. Kr.) a slulo Poseidon ia. Pozddji pfe- nicki pfi jihozdp. pobfe2i ostrova (u dne§- 
sidlilo se z ba2inat6ho pf imof i dile do vnitro- niho raista K u k 1 i a) Slynula uctivdnim 
zemi a rozvinulo se bohat^. Reckdho rizu ' Astarty (Afrodity, ji2 odtud flkano Pafia), 
pozbylo ponenihlu, byvSi podrobeno kol je2 pr^ sc tu vynofila z mofe. Pfi prosla- 
r. 340 pf. Kr. Lukiny a Bruttii. 6.iman6 r. 273 ! ven6m chrim^ tamnim byla ve$tirna. Nov^ 
na mistS 6istedn£ zni6en6 Poseidonie zalo- P. (Neapafos) lc2el od pfed. 16 km sev.- 
2ili P. MSsto kvetlo do konce cisafstvi a i zip. (pobliie je nyni Baffo), kvetl plavbou 



znideno r. 871 po Kr. Saraceny. Proslulo rA 
2emi, kvetoucimi dvakrdt do roka, v kv^tnu 
a V listopadu. Zficeniny star^ho m£sta na- 
lezl tu Cluvier (1624); prozkoumany pecli- 
vfiji teprve po r. 1745. Z nich zvlddtd vyni- 
kaji dva dokonale uchovan6 chrimy v slohu 
ddrsk^ra, Poseidonflv (v. Architektura, 



i obchodero, ale stihin zem6tfesenimi a po- 
bofen skoro docela (r. 14 pf. Kr.); zbudovan 
byv znova dostal jm^no Augusta, a ie tu 
sidlil prokonsul fimsk^ za doby cfsafsk^, 
byl hi. m^stem ostrova. 

Pag (P^go)t podlouhK a dzk^ ostrov 
V Kvarnersk^m zilivu more Jadersk^ho, na- 



tab. in.) a D6m^tfin, pak t. zv. basilika (slou- proti chorvatsk^mu pfimofi, od n6ho2 jest 
povi siA pfppa2end uprostfed fadou sloupA), odd^len prAlivem Morlaisk^m. Jest velmi 
zdi m^stsk^, aquaedukt a j. Dne$ni ves Pe- rozilenSn vyjma Atranu obricenou k Chor- 
8to s 1642 obyv., stanice trati Battipaglia- . vatsku, kde jest mnoho hol^ch a strm^ch 
Pisciotta, nalezi k obci Capacciu. Srv. Dela- skal. Ma dosti p£kn^ a ilrodn6 roviny (nej- 
gardette, Les ruines de P. (Paf., 1799, nov6 j vySSi vrch Sv. Vit vysok^ 270 m) a rostou 
1840 se 14 tab.); Labrouste, Les temples de ' tu plan^ olivy. U vesnice VlaSi^fl jest je- 
P. (t., 1878, s 21 tab.). zero, jeho2 voda obdas se ztrdci. Na jiho- 

Paetiui Caecina viz Arria. v^chod£ jsou velik^ solivary. Ostrov nale2i 

Paez [pa-6dz| Jos^ Antonio, praesident k dalmatsk^mu okr. hejtm. zaderskemu, jest 
republiky Venezuelsk^ (* 1790 — f 1873 velik^ 2885 km* a md 6203 obyv., vfitSinou 

V New Yorce). Pochdzel z rodidflv indiin- ' Chorvatfl, kteff provozuji vinafstvi, chov 
sk^ch, byl za mlada pastevcem a od r. 1810 ovci, rybafstvi a dob^vaji st\. Hlavni m6- 

V bojich za neodvislost bojoval proti Spa- sto jest Pag na ji2. bfehu ostrova v hlu- 



Pagan — Page. 23 



cat^ch vzbuzovalo dojcm spojcnstvi s dablem. 
Na vn^jSek zcela klidn^, k potlesku davfi 
nevnimav^, ale za to citliv^ k nadSeni jed.- 



bok6 zatoce Caskansk^, spojen^ s mofem 
uzk^m prAtokem, ma 3554 obyv., okr. soud, 
zamek, kliiter, solivary a pfistav, jeho2 lodni 

ruch dini 456 lodi o 43.957 t (1894). — O Pu notlivcfl, P. osobou svou neradnfi, nei svjm 
zmiAuje se ji2 Plinius pode jni^nem Gissa, ' um£nim od r. 1828, kdy vydal se na pouC 
Dneini jeho jm^no vyskytuje se poprv^ v H- j pfes Alpy, uvadfil v rozechveni celou bu- 
sting chorvatsk^ho krale Petra Kresimira debni Evropu. Zcestoval NSmecko, Rakou- 
r 1070. By] jii ryze chorvatsk]^, co2 doka- sko, Anglii, Francii, Belgii a vyhral si na 
zuji jm^na Dobrogost, Stanimir, Sudimir, houslich jm6ni 2,000.000 frankfl. R. 1835 vrdtil 
Stojan, Gostimir. Ve XII. stol. zmocnili se se do Italie zni^en na zdravi chorobou plicni 
Pu Bendtdan^. Fakticky vSak vlddli ostro- a ^ivovou, kter^m podlehl v Nizze, kde hie- 
vem ZaderStf, proti nimi P. nejednou po- 1 dal tilevy na mfrn^m podnebi. Mrtvola jeho, 
vstal se zbranSmi vrukou, jmenovitS 11. bfez. ' pon£vad2 nebyl zaopatf-cn svdtostmi umira- 
1393, kdy v5ak byl krvavd potladen. jidch, teprve po pSti letech po delSi odys- 

Pamn, misto v Barm£ na 1. bf. f. Iravadi, seji pochovana byla ve vesnick^m kostele 
na 2V 10' s. 5., 115 km na jz. od Mandalaje, | pobli2e jeho villy v Janovfe. P-m, jen2 mi- 
jest dnes t^m6f dplnS v rozvalin^ch a ob^- strnS ovlddal i hru na kytaru, houslova tech- 
?anojenn6kolika rybdfsk^mirodinami, dfive nika u6inila obrovsk^ krok vpfed; cel^ sv^t 
v^k bylo kvetoucim hlavnim mistem kr^- divil se, jak il2asn6 vyhrdval obtf2n^ dvoj- 
lovstvi Barmy a tak rozs^hl^, 2e zficeniny hmaty (i ve fiageoletech), pizzicato lcv6 ruky 
jeho staveb pokr^vaji plochu 13 km*. Zalo- , a jin^ effckty, kter6 byly od n^ho vynale- 
ieno bylo asi v II. stol. po Kr., hlavnfm ! zeny a m^ly dalekosdhl^ vliv na v^voj po- 
mistem bylo y 1, 850—1284, kdy bylo pobo- , zd6jSi virtuosity. Vedle toho vSak i jeho 
feno vpddem CfAanfi, r. 1356 pak bylo i!ipln6 kantilena pfisobila ^arovn^ a zjednala mu 
opoSt^DO. Na s. od P-u ve vzddlenosti 275 frm i nadSence mezi nejosvicengjSimi hudebniky. 
lefitrosky jin^ho m£sta, zvan^ho Star^ P., Berlioz na pf. napsal pro P-ho violov6 solo 
kter6 b^valo rovn62 hlavnfm m£stem kralov- V symfonii >Harold en Italie«; dar 20.000 
stvi. V Pu jest poit. a telegr. stanice. T£r. \ frankA, jeho2 se mu za to dostalo, poskytnut 

Pa^analla viz Pagus. 'byl pr^ prostfednictvim P-ov^m z ruky ji- 



Pagmainl N i c c o 1 6, nejslavnSjSi houslista 
XIX. vika a hud. skladatel ital. (* 1782 v Ja- 
nov6 — t 1840 V Nizze), syn nemajetn^ho 
kramdfe, kter^ z hrabivosti sna2il se vyu2it- 
Ifovati zihy se projevivSiho talentu synova, 
ale tim bez pfim^ zisluhy podnScoval jeho 
pfli. Prvnim u^itelem jeho bvl kapelnik Gia- 
como Costa v jeho rodiSti, ddfe Rolla v Parrot, 



n^ho maecen^$e. Podobna dobro^innost 
ostatn^ byla by v rozporu s pfislovnou la- 
kotou P-ovou, je2 jevila se i v jeho umfini, 
Stfehlf P. po celf 2ivot ostfilim zrakem 
pfed dotekem cizi ruky sv^ housle od Guar- 
neriho — dar to jist^ho nadScn^ho obchod- 
nika z Livorna — , kter^ odkdzal rodn^mu 
sv^mu m^stu, a jak Wasielewski li^i, nosil 



kde zasv^til ho v komposici Ghiretti na do- v pam^ti, ani2 pfendSel na papir, houslov^ 
poradcni Paerovo. Ji2 prvnimi koncerty po , bias sv;^ch skladcb, aby se nedostaly do ci- 
Italii pof^dan]^mi P. vzbudil velikou sensaci, I ziho majetku. Tato lizKOStlivost mSla v zd- 
ale nevyrovnateln^ dokonalosti dosp61 usi- \ p^ti, 2e ve mno2stvf skladeb pod jeho jm^- 
lovo^ studiem soukrom]^m v Lucce, kde nem vydan^ch bylo zneu2ito jm^na jeho na 
Napoleonova sestra kn. Elisa Bacciochi upon- , oklamdni vefejnosti. P. sam uznal z nich 



tala jej na svAj dv&r (1805—08). Geld fada 
zajimav^ch pi^inod, jejicb2 fantastickd dobro- 
dru2oost spojena jest se jm^nem P-ov^m, 



pouze 24 capriccia, die nich2 Liszt spracoval 
proslulc sv^ ^tudy klavirni, 12 son^t pro 
housle a kytaru (2 seS., op. 2. a 3.), 6 kvar- 



mi pflvod z tohoto tfileti. Tak pr]^ kdysi P. tett pro housle, violu, kytaru a violoncello 
okizal se pfed dvorem maje napjaty pfes | (2 se§ , op. 4. a 5.). Po jeho smrti vySly 
kobylku pouze dv€ struny: nejni2§i (G) a|v Pafi2i: dva koncerty {Es-dur a H-mol se 
nejvyttf (E) jako Svmboly mu2e a 2eny, na >zvoncckov]^m rondem«), // moto perpetuo, 
ktei4ch dialogisoval a posl^ze provedl >pas' Le streghe (>Rej £arod6jnic«), II camevale di 
dedeux« sbrillantnikadencf. Vdensvdtkuci- 1 Vene\iay variace: >God save the king«, Son 
safova pfednesl variace »Napoleon« na strunfe . piii mesta, I palpiti a mn. j. — Srv. Schottky, 
G, ke kter^ vznikla V n6m odtud taki zdliba, I P.*s Leben und Treiben (Praha, 1830); 
ie i jin^ skladbv houslov6 pracoval pro ni- ' Bruni, N. P. (Florencie, 1873); Niggli, N. P. 
stroj takto zkracen^. Nesl^chand virtuosita (Lip., 1882). ? 

P-ova na strung G vyklddala se pov6sti, iv Paganismas (lat.), pohanstvi. 
zabiv svou milenku musil pykati po 15 let Paganas (lat.), puv. venkovan, obyvatel 
V 2alift, kde mu ostatni struny popraskaly. ' venkova (pagus), rolnik i neozbrojcn^ (pro- 
Podobn^ zdklad mh\y zajist^ i jin6 pov^sti tivou k mi7^5= vojin), pak i pohan, je2to 
nfim 5ifen6, kter^ tajuplnd bytost P-ova ' venkov uchovaval d^le pohanstvi nei m?sta. 
porolhala je3t6 zveli^ovati a rozmno2ovati. . Paga8ai(Pagasy),starov^k^mgstovThes- 
Bylf P. kfcpk^ postavy, zcela zvldStniho vzrft- salii, nad zdlivem Pagask^m (nyni Vol- 
stu V hrudi a nohou, bled6 tvdi^e, ji2 opl^- > sk^m), odkud2 vypluli pr^ Argonaut^, 
taly a2 po ramena sahavSf kadef e, a temnlho, ' Fagat ve hf e tarokach karta ozna^cna I. 
dacmonick^ho oka, kter^ se rozplamefiovalo Page fp6di]: 1) P. William, malif amer. 
pft hfe a V romantickjch myslfch let dva- . (* 1811 v Albany — f 1885 v Tottenville 



24 



Le Page — Pagiophyllum 



na Staten-Islandtt). Byl iikem HerriDgov^in, 
malife podobizen, pak J. Hoxie a S. F. B. 
Morsea, pfedsedy nir.akademie v NewYorku, 
kam se r. 1820 s rodidi byl pfestihoval. Ma- 
loval sprvu podobizny, jimii doiel velik^ho 
uznini, pak obrazy biblick^ a historick^, 
kter6 vynikaji stejn6 velikolepoa koncepci 
jako hrubou realist! ckou malbou. Vynikaji 
z nich: Svatd rodina (athenaeum v Boston^), 
Posledni ndvStiva feny u odsou^eneho manfela, 
Ditstvi Jindficha IV., pak obrazy, je2 maloval 
za 8v6ho jedenictilet^ho pobytu v Italii: dv£ 
Venule, Moj{ii a Aaron na hofe Oreb, Oiik 
do Egypta, Ruth a Noemi, Bacchus nemluvni, 
a posl6ze fada podobizen vynikajicich Angli- 
^anAv a Ameridanfl. Znamenit6 jsou tak^ 
P-ovy kopie obrazA Tizianov^ch. Vritiv se 
z Evropy do New Yorkn P. mSl f»k6 fadu 
pfedndiek o umSni, je2 vydal pod tit. New 
method of measuring the human body, Tak6 
technickd zru^nost P-ova pf i malb6 byla ne- 
oby^ejnd. 

2) P. Charles Grafton (* 1812 v Salemu 
V stdti Massachusetts — f ^^^^ ^^ Washing- 
tonu) byl doktorcm mediciny a n£kolik let 

Srofessorem farmacie a chemie pH »National 
[edical College* ve Washington^; stal se 
pak hlavnim examinitorem pfi patentnim 
&fad£ Spoj. Obci. P. pracoval hlavnd v |[al- 
vanismu; s Henrym udinil zajimav^ objev, 
kter^ho pozdSji pou2il Reis pfi vyndlezu 
prvniho telefonu. Ukdzalo sc totii, 2e ielezn^ 
ty^inka vloiend do osy solenoidu rozezvud 
se, spojuje-li a pferuSuje-li se proud v so- 
lenoidu vice nei 16krdtc za vtefinu. Ukazu 
tomuto, kter^ zaleii v rychle stffdajici se 
magnetisaci a demagnetisaci 2eleza, ddn nd- 
zev galvanick6 hadoy. P. sestrojil t6i n^- 
ktere elektromagnetick^ stroje a sestavil 
levn^ batterie o stdl^ elektromag. sile. nvk. 
Le Page [pi2J Marie Anne viz du Boc- 
cage. 

Pageiuiteoher: 1) P. Heinrich Alex- 
ander, zoolog. n6ra. (♦ 1825 v Elberfeldu — 
1 1889 V Hamburce). Studoval v6dy pfirodni 
a l^kafstvi v Gotinkich, Heidelberce, Ber- 
lin£ a Pafiii, byl pak 16kafcm v Obersalz- 
brunnu a v Barmenu, r. 1886 stal se v Hei- 
delberce soukrom^m docentem porodnictvi, 
r. 1862 tamt^i po smrti Bronna nistupcem 
jeho na stolici zoologie, r. 1878 vzdal se pro- 
fessury a byl od r. 1882 feditelem pfirodo- 
vSdeck^ho musea v Hamburce. Zab^val se 
hlavn6 studiem ni2§i'ch 2ivo£ichd, £ervAv 
a dlenovcfl (zvld§t£ rozto^ovit^ch), napsal 
pak mezi jin^m: Beitrdge \ur Anatomie der 
Milben (Lip., 1860—61) ; Die Trichinen (t , 1865) ; 
Die Inset Malorca (t., 1867); Allgemeine Zoo- 
logie (Berl., 1875 a2 1881, 4 sv.). 

a^ P.Alexander, o6ni l^kar nSm. (* 1828 
ve Wallau u Wiesbadenu — f 1879 ve Wies- 
badenu). Ldkafstvi vystud. v Giessech, Hei- 
delberce a Vircpurku, na£e2 v odnim Ukaf- 
stvi zvUSti se vzd^lal v Paff2i u Desmar- 
resa i Sichela a v Berlin^ u Graefa. R. 1857 
zaioiil ve Wiesbadenu otni Mdebn^ ilstav, 
jen2 zdhy velice proslul. P. vynikal jako zna- 



menit^ operator, literim£ byl vdak milo 
£inn^. Napsal: Zur Iridodesis (Graefes Archiv, 
VIII.) a vydal se Saemischem i Amoldem 
P-em Kliniscke Beobachtungen aus der Augen- 
heilanstalt in Wesbaden (1861-^62). Die niho 
nazvd-«a bylailuta praecipititovi masfo^of. — 
Sprdvu wiesbadensk^ho P-ova odniho ditavu 
vede od jeho smrti bratr P. Hermann (♦ 1844), 
jemui dostalo se r. 1890 titulu prof, a kte- 
r^l napsal fadu odborn^ch praci ofthalmo- 
logickfch. 

Paflr«t fp^dlit]: 1) P. Henry William, 
mark^z z Anglesey, viz of Angle sea. 

2} sir P. James Bart, 16kaf angl. (*1814 

V Great Yarmouthu — f 1899 v Lond^n^). 
Pflsobil jako chirurg pf i nemocnici sv. Barto- 
lom^je v Lond^n6, pfi demi xastaval mnoho 
^estn^ch ilfadA ; mi mo jin6 by] osobnim chir- 
urgem krilovny a prince Walesk^ho. Jeho 
zisluhou zavedeno bylo studium patholo- 
gick6 histologic do Angiie a sim obohatil 
tento obor 6etn^mi sm6rodatn^mi pracemi. 
Jm^no jeho spojeno je dodnes se zvidStnfm 
onemocn^nfm kosti {Osteitis deformans) a 
pak s ekzemovit^m onemocnSnim prsnich 
bradavek, z n^hoi se pak vyvinuje rakovina. 
Hlavni jeho spisy jsou: Lectures on tumours 
(1851) a Clinical lectures and essays (1875). 

3) P. Violet (pseudonym Vernon Lee), 
spisovatelka anglicki (*1856 v Ch&teau St.- 
Leonard v Normandii). Otec jeji byl inie- 
n^rem ve sluibich rusk^ch. P-ovd, proiivSi 
mUdf V N6mecku a ve Francii, usadila se 

V Italii. Byla spolupracovnici revui anglf- 
ckfch a vynikla studiemi umSleck^mi a kul- 
turn6 dijepisn^mi. Psala t^i rominy {Ottilie, 
1883; Miss Brown, 1884) a sloiila loutkovou 
hru The prince of the hundred soups (1882). 
Hlavni jeji spisy jsou: Studies of the eighteenth 
century in Italy (1880, 2. vyd. 1886; italsky 

V Milln6, 1882); Belcaro, essays on sundry 
aesthetical questions (1881) ; Euphorion, studies 
of the antique and the mediaeval in the Re- 
naissance (2. vyd. 1885, 2 sv.); Baldwin, dia- 
logues on views and aspirations (1886); Juve- 
nilia (1887); Althea (1893); Renaissance fan- 
cies and studies (1895); Genius loci (1899). 

Pa|^ [padiij: 1) P. Ant on in, katolick^ 
historik cfrkcvni (♦ 1624 v Provenci — f 1699 

V Aix). Byl frantiskdnem a dtyfikrit provin- 
cidlem fadov^m. Napsal Critica historico- 
theologica in universos annales ecclesiasticos 
em. et rev, Caesaris Card, Baronii (I. sv. Paf., 
1689). 

2) P. FrantiSek, rovn62 frantiikin, sy- 
novec pfcd. (♦ 1654 — f 1721 v Gentu), do- 
kondil knihu str^covu (Antverpy, 1705, 2 sv. ; 
nov^ vyd. 1724, 4 sv.) a napsal Breviarium 
historicO'Chronologico-criticum^ illustriora Fon- 
tiflcum gesta complectens (sahd po r. 1447; 
Antverpy, 1717—24, 2 sv.). 

Pagina (lat), strana, strinka n£jak^ 
knihy; paginovatl« strinky spisu nijak^ho 
nebo knihy dislovati, strdnkovati. 

Pagiopnylllim Heer {Pachyphylium Sap.), 
rod pfedv6k^ch rostlin nahosemen^ch, faze- 
n^ch do oddSleni vyhynul]^ch ji2 rostlin 



Pagliaccio — Pahlen. 



25 



Walchieae, V6tve P. upominaji mnobo na 
rod Araucaria a byly tak^ popsiny pod roz- 
lido^mi jm^ny, jako Araucarites, Morea- 
nia, Drachyphyllum. Listy jsou ko2ovit^, 
tlust^, trojhran^, vej£it^ ai vej6itokopinat6, 
ve spir^ch na vitvicb umist£n6, odst&vajici 
a jen voini se kryjici, na basi sbihav^. P. 
objevQJe se v triasu v lasturnat^m vdpenci 
a XTvi. ai do zpodnf kfidy. Saporta pfifadil 
tomato rodu tak6 vej^it^ plodni Siiky, na- 
lezen6 v tltraru jursk^m, a podoboi i sam£i 
kv6ty. O. Feistmantel uv^di z gfoodvdnsk^^ch 
vrstev V^ch. Indie dva druhy P. EBr, 

FagliMOiO [pa]ik£o], ital., viz Bajazzo. 

Pftgllano [paljano] Eleuterio, malif 
italsky (* 2. kv. 1826 v Casal Monferrato), 
iik akademie Brery v Milin£, kde2 pak se 
stal professorem a pflsobi stile. Roku 1848 
slouiil V bersaglierech. Z detn^ch jeho obrazd 
dluino av^sti: Dobyti hWtova v Solfenni\ 
Pftprava pits Tleino, tyto v^jevy bitevni 
zvliitg duchapln^ a iiv6; U^draveni Bayar- 
dwo\ Louinittka, Mnoh^ jeho malby nacha- 
zeji se V nidraii miUnsk^m, v divadlech 
comsk^m a veronsk^m, ve m^stsk^m museu 
torinsk^m, v mildnsk^ galerii Vittoria Emma- 
nuela, kde vyniki jeho allegorie Afrika, a 
mn. j. Vyznamenin ietn^mi medaillemi a 
fidy, mezi nimii franc, legie destn^. FM. 

Pafl^loveo Miha viz Jihoslovan^, 
atr. 406 a. 

Paipo viz Pae- 

Fa^da: 1) P. ve stavitelstvi viz Archi- 
tektura, str. 671 a k tomu vyobr. tab. I. 

2) P., vsLhovi jednotka pro zlato, stfibro 
a klenoty, u2ivani v britskd V^ch. Indii a 
zvlait£ V Madrasu, upraveni za panstvi hol- 
landsk^ho na 71 holl. asfl = 3*40.5 g, kdeito 
nyni po£itd se v Madrasu za 3*54 g, — 3) P., 
franc, pardai^ port, parddo^ u domorodcfl 
vardha nebo hun^ b^v. zlati mince ve V]^ch. 
Indii, odkudi roziifila se ai do Australie 
a do Kapska, viiila asi 3'4019 g zlata jakosti 
0*708Vs> tak 2e mSla ryzfho zlata 2*4097 g, 
podle ^eho by jeji cena by la 7*90 K. Ve 
skute^nosti byla jeji hodnota velice rozma* 
nita a zvl^t6 rozliiovala se t. zv. p. swammy 
s pillmisicem a 3 fig^urami, ktera dosud ko- 
luje ve franc, driavdch v^chodoindick^ch 
V hodnot6 8V5 tr. a dSli se na 28 Janams = 
504 kaii (cash), kde2to v Madrasu vydivina 
byla L zv. star p., kterd jest dosud v Kari- 
kalu a Pondich^rv jednotkou po6etnf = 3 
pondich^ryrupie. P-y ra2eny tak6 ze stf fbra 
asi v polovidni hodnotS zlat^ch, avSak tyto 
znehodnocen^ mince brzy zmizely. Tir, 

Fa|fiiri4a#, ielecf dfouhoocas^ch rakA 
desitinoh^ch. Posledni hrudni segment od- 
d^len^. Abdomen m6kk^» bez krun^fe, asym- 
metrick^, se zakrn6l^mi no2kami. Prvnf pit 
prsnich noh velmi velik]^, zpravidla opatfen 
klepety nestejn6 velik^mi. Posledni prsni pdr 
nazad poiinut a zakrn^l]^. Ocasni ploutev 
redttkovani, ku pfedu obhLcen^. Redukce 
abdomenti mi za nisledek, 2e udr2elo sc 
poQze jedno abdominilni eanglion. V]^voj 
d^e se znimoa u decapodu metamorfosou. 



Zoea a metazoca nevykazuji jeStS asym- 
metrie abdomenu. Nisledujici stadium, kde 
se podina u2 nesoumgrn^ zakfiveni abdo- 
menu, bylo popsdno pod rodoy^m jm^nem 
Glaucothog (M. Edwards). Ziji v mofi 

V prizdnfch ulitdch mSkk^lfi, kter^ chrini 
m6kk^ jejich abdomen. Rod Birgus 2ije 

V podzemnich d^rdch. Rody: Pagurus Fabr. 
asi s^ 100 speciemi a podrody ve vSech 
moffch, asi 25 v moHch evropsk]^ch, Bupa^ 
gurus Br., Coenohita Latr. v tepl^ch moHch, 
Birgus Leach, v Indii 2ijicf, pfispflsobil se 
d^chani plicemi. Sirokd pokr^vka pokr]^va 
mohutnou dutinu 2aberni, jeji2 stSna, mo- 
hutn6 cevami jsouc zisobovlna, obstaravd 
d^chdni vzduchem ; 2dbryjsouzakrn616. Thon, 

Paffonui, zool., viz raguridae. 

Fag^iui slula ve star^m Latiu 2upa, t. j. 
venkovski obec z nekolika vesnic a dvor^ 
se skUidajicf, jichi soundle2itost se jevila 
ve spole^n^ sprdvS a bohoslu2b6. Sprdvu 
vedl spoledn^ magister pagi; spole£n£ 
pak pagani (t. j. pfisluSnici pagu) slavili 
svoje pagan alia v lednu po vykonan^m 
seti (srv. Ovid. Fast. I 663 si.). Na spole£- 
n^ch oltaHch vykondna nejprv lustrace, na- 
£e2 ob^tovdny kold^e a vz^vdny Tellus a 
Ceres o drodu, o ochranu proti polnim Sko- 
diim a o mtr. klk. 

Fahang n. P a k a n g, muhammeddnsk^ ma- 
lajsk^ stdt pod britskou ochranou na j. polo- 
ostrova Malaky mezi 2^ 40' a2 4^ 50' s. S., 
jest ohrani^en na s. stdtem Tringanu a Ka- 
lantan, na sz. Perakem, na z. Selangorem a 
Negri-Sembilanem a na j. D2ahorem, tahne 
se V d^lce 150 km na bfehu Jiinfho Cfnsk^ho 
mofe a zaujimd plochu 36.000 km} s 80.000 
obvv. (1899), ktefi jsou na pobiPe2i a v ddoli 
feky Pahangu Malajci, Negritov^ v hordch 
a Semangovd ve stfedu zemS. Ciftanii na- 
sledkem vysokd taxy na n6 uvalen^ jest 
mdlo, pracuji v6tSinou v dolech. Zem6 jest 
na sz. homata, ve stfedu zem6 prostird se 
rozsahl6 plateau vysok^ 1800—1900 m, z n£- 
ho2 k V. vybihd horsk^ pdsmo vysok6 asi 
2400 m. Vodopisn6 nd]e2i X.€m€t ccld zem6 
k ilvodf i, Pahangu, kterd vSak jako i ostatnf 
vodnf toky nenl splavna. Veliki jest ne- 
rostn^ bohatstvi stdtu, aviak ve v6tdfm 
mSfitku t^i se Malajci a Cifiany zlato (roc. 
800—900 kg). V ohledu sprdvnim P. dfilf se 
na n6ko]ik provincii, hlav. m^to a sidlo 
rad2e, jako2 i anglick^ho residenta jest Pe- 
kan pri listi f. Pahangu. Tsr. 

Falllen, Slechtick<^ rod livonsk^, jeho2 
jedna v6tev od r. 1679 m61a baronsk^ titul 
Sv^dsk]^, druhd od r. 1799 hrabici titul rusk^. 
Z £lenQ rodu Ditfich a ViUm (v 2. pol. 
XV. stol.) byli komthury N6meck6ho fddu. 
Petr Ludvfk (Petr Aleksfijevii), nar. 1745, 
zemf. 1826. il6astnil se tureck^ch vilek za 
Katefiny II.. r. 1793 byl guvern^rem livon- 
sk]^m a r. 1795 kuronsk^m. Za Pavla I. po- 
2ival pln^ jeho dflvSry a r. 1800 stal se 
mimo jin^ £etn6 hodnosti i £lenem statni 
rady a kollegia zahranidnich zdlefitosti. Stal 

V iele spiknutf, kter6 pfivodilo srart Pavlovu 



26 



Pahlet — Pachxnayer. 



(1801). Upadnuv v nemilost u Alexandra l.» 
odstoupil r. 1804 do soukromi. Z jeho synfl 
Pavel Petrovi^ (1776—1834) byl genera- 
lem jizdy; Petr Petrovid (1777—1864) 
vstoupil rovnSi do vojska a prodSIal skv£le 
vileind l^ta 1806—15; r. 1823 ustoupil do 
soukromi, ale za Mikalaie I. vstoupil op6t 
do aktivni slu2by, il£astnil se vdlky tureck^ 
(1828—29) a boje proti povstdni poUk^mu 
(1831). V 1. 1835—41 byl vyslancem v PaHii. 
Roku 1847 stal se generdlnim inspektorem 
rusk6 jizdy a pozddji i ^lenem st^tni a vo- 
iensk^ rady. Od r. 1862 2il v zdtiSi. Jeho 
bratr Feclor Petrovid (1780—1863) byl 
rusk;^m vyslancem ve Washington 6, Riu de 
Janeiro a Mnichov6; r. 1829 pracoval pH 
ujednani miru v Drinopoli. Byl clenem stdtni 
rady. Synem jeho bratra Ivana byl Kon- 
stantin Ivanovic (* 1833). Vstoupiv 
r. 1855 do statni sluiby, stal se r. 1864 gu- 
bern^torem ve Pskove; r. 1867 byl povolan 
za ministra spravedlnosti a ziskal si v tom 
smSru velik^ zasluhy ; jeho odstoupeni r. 1878 
soavisi s processem V£ry Zazuli^ovy. Od 
t6 doby, jsa dlcnem statni rady, pracoval 
mnoho v riiznych komraissich z justi^niho 
ressortu. Za korunovace Alexandra III. byl 
vrchnim ceremoniifem, za korunovace Miku- 
liie II. (1896) vrchnim marSdlkem. Z vedlejSi 
linie pochdzi MatvSj Ivanovii (Karel 
Magnus,  1779 — f 1863), general jizdy 
a V 1. 1830—48 gcner^lni gubernator baltic- 
k]^ch provincit; pozd^ji stal se dlenem stdtni 
rady. 

Pahlet viz Pohledy. 

Paohaeas viz Pachta. 

Paohe Johannes, hud. skladatel n6m. 
(♦ 1857 V Biskupicich v Sasku — f 1897 

V Limbachu). Studoval v Draidanech u Ber- 
tholda a Scholtze, pak byl kapelnikem ve 
Sv^carsku, v Drd2danech, v Naumburcc a 
posl^ze feditelem kflru v Limbachu. Kom- 
ponoval na 200 kusfi hudebnich, z nichi vy- 
nikaji zvldSC p^kn^ skladby pro mu2sk6 sbory, 
jako Des Liedes Heimat a orchestrem. Ostatni 
skladby jsou sbory smiSen^ a 2ensk^, duetta, 
mali opera Tobias Schwalbe, nedokon^en^ 
oratorium Capernaum, pak kvartetta, duetta 
pro housle a j. 

Paoheoo [pa^^ko]: 1) P. dofla Maria 
viz de Pa dill a 3). 
2) P. Francisco, malif Span. (♦ 1571 

V Seville — f 1664 t.). Byl iakem malife 
Luise Fernandeza, pozdSji kanovnika C^spe- 
desa. R. 1611 odcestoval do Madridu stu- 
dovat V tamnich galeriich a v^^sledky t^chto 
studif prosp6Sn£ jevi se v jeho nejvStSim 
asi obraze Posledni soud, kter<' nedavno v Pa- 
fiii byl proddn. Z dh'v^jSich jeho obrazfi 
vytknouti sluSi Kristus nese kfii sv^j (1589). 
Mnohem d(jile2it6j§i jest P-va cinnost theo- 
retickd, jejii v^sledek jest kniha Arte de la 
Pintura (1649), vlastnS snASka aesthetickych 
rozhovorfl, je2 P. m^l s malifem Grecem 
v Toledo. Kniha tato byla po dlouhou dobu 
klassickou udebnicf SpanSlskych malifAv, a£ 
svoji zdsadou, 2e >um£ni nem^ jin^ho po- 



sldni ne2 obraceti 61ov£ka ke zbo2nosti a 
v^sti jej k Bohu«, jest spiie dilem theologa 
ne2 um^lce. P. tak6 nepfipouSti obrazo- 
tvornosti um61covy, cbt^je vie miti tvofcno 
podle ur^itych pravidel. Dfile2ita jsou v knize 
t^ udani bistoricka. Napsal tak^ Libro de 
verdaderos retratos de Ulustres y memorables 
varones, biografie soudobych um^lcflv a je- 
jich podobizny, avSak jen dasC rukopisu se 
zachovala. Na sklonku sv^ho 2ivota maloval 
P. pro kUStery a kostely sujety ndbo2ensk^, 
z nich2 v rouseu sevillsk^m se zachovaly: 
Svatjr Petr na mofi a Zjevent P. Marie, P. 
byl u^itelem i tchdnem slavn^ho Velasqueza. 
Paohelbl z Gehagu, stari rodina, usedla 
ji2 od XIV. stol. V Chebsku a zejm. v Chebu 
sam^m. V XVI. stol. zna£n6 se rozmohli a 
od Karla V. ziskali i erb (1528). Titul »z Ge- 
hagu« obdr2el r. 1610 od Rudolfa H. Volf 
Adam P.. jeho2 pro jeho zjezdilost a zna- 
lost jazykA bylo u2ivdno ke slu2bam diplo- 
matickym; od roku 1600 byl purkmistrem 

V Chebu (t 1620). Jeho syn t. jm. byl do 
r. 1629 rovn£2 purkmistrem, musil se vSak 
vyst^hovati pro viru (1629); na krdtko se 
vritil za vpidu sask^ho (1631—32) a op&t 
za dtoku Sv^dfl r. 1647. A^koli Sv^dov^ za- 
bezpedili chebskym emigrantto volnost svd- 
domi, nebyla jim tato r. 1650 pfiznana, a 
Volf Adam vyst^hovav se op6t skonal pry 
sebevra2dou. V dome Alexandra P-a 

V Chebu ubytoval se 24. lin. 1634 Albrecbt 
z Vald$teina a tu byl i zavra2d£n. Rod P flv 
udr2el se pak jeite v Bavofich, v Sasku a 
Prusku. 

Paohlno [-ki-], ves na Sicilii, pro v. Sira- 
cusa, kraj Noto; 8274 obyv. (1881); hrad, 
kostel, pfistav (Pachyni Partus), rybafstvi 
(lov tuAikA), vinafstvi a pSstovani olivy. 

Paohmayer Josef, spisovatel a 2urna- 
lista des. {* 1864 v Dneiicich na PfeSticku). 
Nadien pro povolan i 2urnalistick6 pfispival 
ji2 jako student na karlinsk^ reilce (od 
r. 1878^ do >Brousku« a >Sv6tozoruc a pilnS 
se obiral cizimi jazyky germdnskymi i ro- 
mdnskymi. V 18. roce zanechal studii a do- 
stal se do »Narodnich List(i« (1883), do nich2 
napsal mno2stvi kritik i notic o spisech do- 
mdcich i cizich. Zarovefi redigoval samo- 
statn^ >Nov6 Listy« a karlinskou >Strd2 pod 
Vitkovem« (za vyjime£n^ho stavu), od desiti 
let dopisuje do >PlzeAsk^ho Obzoru« (pro 
dva dlAnky dostal se pfed porotu, ale osvo- 
bozen) a £inn6 ddastnil se i hnutf mlad^ 
generace, za£e2 za vyjimedn^ho stavu (1893) 
ob2alovan pro nSkter^ starSi cldnky v »Ndr. 
Listechc a odsouzen vyjimecnym soudem 
ke dtyfmesic^nimu 2aldfi, z n6ho2 vypro&t^n 
s jinymi soudruhy vieobecnou amnestii Ba- 
deniovou. Zflstavaje pfi sv^ch ndzorech 
krajn^ radikdlnich a ostfe socidlnich, P. do- 
pisoval V tomto smyslu do venkovskych listA 
^eskych, zvlaStS >Lidov;^ch Novin«, i cizich 
jmenovit^ do pafi2sk^ho »Journalu<. RozSi- 
fiv svflj obzor cestami po Slezsku, Slovensku, 
NSmecku, Svycarsku a Francii, P. rediguje 
nyni v >Nar. Listech« zahranidni rubrika 



Pdchnik — Pachta. 



27 



m im Oslo van skou. Vedle lurnalistiky P, p£- ' 
scoval pod rQinfrai paeudon^my (Josefa [ 
Bergmannora. Verus, Censk} a j.) tak^ hojng j 
belletrii, ivldjte pFekladovou, a kritiku, a Co 
»e >KT£tecb<, »Nir, Lislech., .Lurafru*. 
•Zlattf Praie<, *Sv^toioru<, >Ceakii Revui< | 
a j. Hojn^ jest po£et prosaick^ch i verSo- 
vaa^ch pfekladQ P ov^ch t franctiny (ZoIotu 
Zemi, X Hnga a nin. j.), italitiny, ipan^itiny, 
raitlny, politiny, porCugalitmy, angliitiny, 
iv^dltiny a j. ! 

Ptobaik, bot., vii Osmoderma. I 

Paoko [-±o], mEjto v dep. Ca ndi nam area i 
7 jihoanier. repubtice Columbii ve v^Si 1810 n I 
mi 6015 ob., uhelori doly a IcXnai 



huti. 



TYr. 

i (pacholec, pacholfe) je li- 

doT^ nitev roimai^it^ch pomflcek techno- 
logick^cb a pomocn^ch aoniistf stroj- 
nich, V mUnifstvi oinafovaly ac 
slovem tiiu valeiky i s rufkami pro Icj- 
brofini pfi atar^m ml^nak^m sloieni, 
pomoci jichi a bideke pFevidSl se^o- 
hyb na iejbio. Tak6 ae tak naijvi ie- 
Icin^ podkladek, jeni pH taienf stavidla 
se div^ pod aochor. U bednife je p. 



n}ch kol& do bfehfl neb fefiSf zaraiena aluji 
lapaie. KHi. 

Faohomatr (z tec), tlouifkomir, pfi- 
atroj k m£fenl tlouit£k skel zrcadlov^ch. 

PaolLOinlaB, avat^ (t 34S), die podini 
i^k av. Antonina a zakladatel klditernictvi; 
zbudoraie r. 330 cbyii na nilsk^m ostrov£ 
Tabeonu, jii roziifil v kliiter. I lenak^ 
kliitcr zalofil pro sestru a jeji drulky. Viz 
Coenobiti. 

Paobt viz Nijem. 

Faahtft e Rajova, pfijmeni hrabici ro- 
diny, jejiJ pfedkov^ napfed zQativali v mist- 
skdm atavu. JiFi P. poddan^ni byl k zamku 
Horiovakfmu TJnu, ak oabyv vzd61dni byl 
rektorem ikol v Koilni d. L. a tu jm^ni 
a Mandai^nou i Vyskytn^ vylenil (f 15S2). 
M. Jan P. Budynakf {• kol 1578) byl po 



C 29J9. Pacholi dtcvfne. 

klin. na n£ji tluCe pfi utahov^ai obru£i, 
truhldf love tak stojanck, tvofici pud- 
lolka pfi hoblovini dlouh jch prken na 
boblici, krejf i zase prkrinko tvaru oval- 
niho, pfimifen^ pfikrojenfi, na nfimi ia- 
hlazuje ivy iehliikou a pod. J.I^k. 

V plarectvi ^.{polltr, pievx d'amar- 
raftt) jeat lafizenf bad na pobfe{[ neb 
na lodfch, alouiici k Dpevtiovdni plavi- 
del vflbec; mflic b^ti dfevind (dnbov^; 
vyobr. t. 2989., kde zndzornSno jest p. i . 
atavu pro vory na Krilovsk6 loacc na S'ml- 
chovfi), anebo ze ielezni litiry (vyobr. 
i. 2990. Dormilnf vzor pro atavby uprQ- 
plavAovaci na VItav£ a Labi). — Mimo tato 
peini osazeni jaou jeit6 p-lata aiotnt [Spill), 
kteri pohan6na jsou budvodnim tlakem (na 
vodnkb cestdch v N^niecku, Francil, Belgii 
atd.) anebo sitou ekktrickou (v nov^m pfi- 
stavi vratislavsk^m) ; slouft k vleku lodi 
tim. fe otiiejlc se navinuje na aebe vle£n£ 
Una. — Jednoduchi p-lata ve zpQsobg sil- 




Jlfim rektorem ^kol kolinsk;^cb, e 
bakalifem, r. 1579 miatrem, \xi\\ pak na uni- 
versjtt praiskd (1580—82), ale r. 1583 vrdtiv 
se do Kolina, tu vyienil jrafini a postupovav 
V dSstojenstvich mfstskjch byl naposled 
kr. rychtifem a blahodirnA tu puaobil. Lite- 
rdrniho ruchu dcastnil se latinsk^mi bdsn^mi 
pHklitoatnJmi a sbirkou : Enangelia s ryil- 
itami aneb piani na evangelia nedSlni. Od 
r. 1593 psal ae z R., obdriev bezpochyby 
crbovnf list od n£jak^ho palatina. Zemfel 
r. 1621 V Kolini, byv tfikrdte ienat (Vavra, 



28 Pachta. 

D£je Kolina I. 178). Ti oba mili jen dcery. i Majestitem z 10. dn. 1718 pov^ieni do pan- 
Vrstevnikem jeho byl Petr Podmanick^ sk^ho stavtt kr. Cesk^ho staroiitn^ch roddv 
z R. (t 1619), jeni byl t^{ v KoHnS osedl^m. ' a r. 1721 se str^ci do stavu hrab^ctho. Frant. 
Erb a pHjcneni pfeSly pak na J ana P-tu Ant, koupiv r. 1720 Gol£Av Jenikov, prodal 
z R., jeni majestdtem ze 4. ledna 1628 ob- r. 1727 s bratrem Slapanice a JiHkovice, 
driel vladyck^ stav a erb a lenat byl a Annon tento pak r. 1724 Daleiice. Frant. Ant. na- 
Strojetickou xe Strojotic. Byv do r. 1642 byl potom n^kolika drobn^ch statkii ve Slez- 
hejtmanem panstvf tloskovsk^ho, se syny | sku a stav se dvorsk^m radou a jak^msi 
«v^mi } a n e m (mladSim) a Viclavem, ilfednikem nad c. k. stfibrem, zemfcl ve 
Aiigustinem pfest&hoval se na Nov^ j Vidni 25. pros. 1730. — 3. Jichjrm oienil se 
mSsto praisk^. Tu byl od r. 1641 Kryitofr. 1709 s Antonii Josef ou zc Schcidlern, 6im2 
P. z R., jeni byl pozddji tudii primasem vyziskal Libichov, a k tomu roaje Valtinov 
rt 27. list. 1690). Syn Jana roladjiho z Anny ; po rodidich ziskal Jablonn^, Nemyslovice, 
Sindlovny z Ebrharce byl Daniel, jeni stav ' Radujeft a r. 1724 koupil Bezno, jei bylo 
se dvorsk^m sekretifem, obdriel maiesti- , v driteni potomstva ai do naii pam6ti. Bf- 
tcm z 5. ice 1652 HSsk^ ilechtictvi a dAsto- val tak6 hejtmanem kraje boleslavsk^ho a 
jenstvi palatinsk^, od kter62 doby psali se majestdtem z 19. fij. 1721 s bratfimi a str^ci 
»von Rayhofen«. ]in^m majestdtem (7. 6ce pov^lcn do hrab^dho stavu kr. Cesk6ho. 
r. 1654) obdr2el rytifsk^ stav staroiitn^ch ; R. 1742 v Praze od FrancouzA zajat a ve- 
rodA v kr. Cesk^m. Po manl. Lidmile Mni- , zen od nich, kdy2 odtdhli, a2 do Einsiedle, 
iovsk6 z Sebuzina (f 2. dub. 1659) zd£dil j kde2 stafec, utrmdcen jsa zimou a obtiinou 
Roniperk, druhd mani. Mechthilda Heiste- cestou (26. pros.), zemfel. Synov6 jeho byli 
rova (t 27. dn. 1684) koupila r. 1667 Valti- Frant iiek Josef, Arno&tKarel, Hubert 
nov, on sdm k LiblicAm r. 1669 Bosyni, Karel a Jan Josef Filip. Prvni z nich jest 
r. 1676 Byiice; t6i Chcebuz s Brocnem. ; pfedkem nynejiich P-td. a) ArnoSt d6dil 
Kratk^ £as dr2el t^2 Sm^dovice. Od r. 1671 po otci Tloskov a po str^ci Karlovi Cito- 
byl purkrabi hradeck^ho kraje, kromi toho i liby a Divice, co2 vie r. 1797 proddno. 2e- 
kr. mistodriicim a soudcem zemsk^m ^f 3. tin. = nat byl od r. 1743 s M. Josefou hrab. ze 
r. 1682). DStem jeho odkdzdna Stfitef od Sporku (f v bfeznu 1750), po druh^ s M. 
Ferd. ArnoSta Haidlera z Bukova. Synov^ Terezii vdovou Leveneurovnou roz. Haug- 
byli Frant. Vdclav, Karel Daniel. Jan | vickou (f 1759), po tfeti (1760) s Evou 2oni 
Antonin, Josef Arnoit, Jan Jdchym a z Wolfskehlu (f v £ci 1762), po ttvrt6 s M. 
dcery Anna Feliciana a Marie Aloisia Annou hrab. Esterhizkou, po pdt^ (1787) 
Eusebia. Onano (f 12. list. 1718) vdala se j s Antonii ovd. Malovcovou, roz. Udrckou. 
za Matidie sv. p. z Vunivic, jen2 s ni vy- Zemfel '6. srpna 1823. Z tfetfho man2elstvi 
2enil Roniperk, tato vstoupila do klditera , polel syn Jan Filip (* 1762), jeni oienil se 
doksansk^ho, kdei se naz^ala Mechthildou r. 1798 s M. Antonii Furichovou, ze itvrt^ho 
a stalase r. 1726 pfevofiii (f 1727). Synov6 byl syn Arno^t Kai'el (* 1771), jeni koupil 
majestdtem z 25. srp. 1701 pov^Seni do pan- , r. 1798 Podhofany. Jm^ni jeho dostalo se 
sk6ho stavu kr. Cesk^ho. Karel driel po i synu ze sestrv Johany provd. sv. p. Delfi- 
otci Chcebuz s Brocnem, zdSdil r. 1720 po I nov^. — b) Hubert Karel driel po otci Li- 
ArnoStovi Jaroslavovi Schutzovi z Leopolds- , b6chbv a Chcebuz a byl ienat s Barborou 
heimu Citoliby a Divice, b]^val hejtmanem roz. hrab. Bereftkou (f 1809). StarSi jeho 
litom^f. kraje a zemfel ok. r. 1729 bezd£tek; i syn Jan Josef (* 1756) mSl statky otcovsk^, 
Arnoit m61 po otci Liblice a Bosyni a ze- jei r. 1801 prodal Jakubovi Veithovi, koupil 
mfel t6i bezditek. Ostatni m61i potomstvo. . pak Pravonin (1818) a zemfel 17. dub. 1834 
1. Vaclav m61 po otci Byiice, Ce^clice a v Praze, jsa plukovnikem (mani. Joscfa hrab. 
Pf ivory, coi vse r. 1713 prodal a zemfel Kanalova f 1833 j. Syn jeho Karel (♦ 1787) 
15. iStn, 1714 V Radujni. S mani. Zuzanou byl ^ub. radou v Mildn£, r. 1848—49 gen. 
Mark^tou Cabelickou ze Soutic (f 4. dee 1720) intendantem vojen^k^m v Italii a naposled 
mil syny Jana Vdclava, Josef a jdchyma, dvorsk^m radou. Karel (* 1759), druh^ syn 
FerdinandaDanieleaVdclavaJeronyma, ; HubertAv, zdidil Liblice, jei v§ak zasu pro- 
z nichi niktefi byli ve stavu duchovnim a ' dal. Zemfel 18. pros. 1846, zAstaviv z mani. 
viichni pomfeli bez didic&v. — 2. Antonin ; Marie roz. hr. zc Stampachu 6 deer, kter^ 
ujav po otci Stfitei, k nfi ndleiel i Holz- ; po matefi (f 4. led. 1848) didily statek Mni- 



mtihl pod Jihlavou, obdriel roajestdtem ze ' lek. — c) Jan byl GM., mil Liblice, jei od- 
7. bfez. 1689 dovoleni, aby pfijmenf >a z Bu- kdzal str^ci Karlovi, a zemfel v Praze 17. bf. 
kova« pfiloiil ke sv^mu pfijmcni star^mu r. 1822. — d) Franti$ek, ienatj (od r. 1740) 
Roku 1690 koupil Vitrn^ Jenikov, jcji zase s Terezii Karolinou, ovdov. hr. P5ttingo* 
r. 1698 prodal, za to koupil statky na Mo- ^ vou roz. hrab. Trappovou (f 1. zdfi 1786), 
rav6, kdei byl do smrti nejv. pisafem, totii ' mil po otci Jablonnf a Bezno, byl od r. 1736 
Slapanice a Jifikovice, roku 1708 Beranov, , radou nad appellacimi, od r. 1744 soudcem 
r. 1712 Vale£ (r. 1714 zase prodanou), r. 1713  zemsk^m, r. 1747 kr. mfstodriicim, pak ra- 
DaleSice. Zemfel 9. fij. 1717. Synovi jeho dou pfi repraesentaci, r. 1755 nejv. mine- 
Fran tiJek Antonin a Antonin Karel roz- mistrem, r. 1766 dvorsk^m sudi, r. 1774 nejv. 
dilili se tak, ie onen dostal Stfitei se Stoky | sudi zemsk^m, od r. 1783 praesidentem no- 
a Holzmiihlem a Beranov, tento DaleSicc. i viho soudu zemskiho a ilenem rozliin^ch 



Pachtun — Pachyphyllum. 



2^ 



kommissi (f 28. list. 1799). MladSi jeho syn 
Frantisek Jan (naposled c. k. plukovnik) 
zemfel v Praze 8. kv^tna 1796 jeiti pfed 
otcem, maje 46 1. v^ku. StarSi syn Jichym 
Josef (* 1750) stal se r. 1783 radou pfi appel- 
lacich, ale r. 1789 vystoupil. Od r. 1774 byl 
ienat s Johankou Skrbenskou ze Hf iSti. Syn 
jeho FrantiSek Josef (• 1776) driel po otci 
jablonn^ a Bczno a od r. 1805 byl ienat 
s Helenou Haugvicovnou z Biskupic(* 1776 — 
t 31. pros. 1869). Zemfel 15. srpna 1801 
zfistaviv syny FrantiSka Josefa {* 1814), 
dfiiteleBezna,Nemy8lovicaHorek,Roberta 
(♦ 1817), Gottharda (• 1827 — f 1867) a 
Eugena (♦ 1822 — f 1863) a dceru. Potom- 
stTo Robertovo drii statky v Hornich Ra- 
koasich(synov^ Alfons, Percival a Artur), 
po Gotthardovi je syn Sfastn;^, jeni jest 
ve vojensk^ch sluibich. S^, 

PaohtAn, ndrod. nizev AfgdnA, viz Afg^* 
nistdn, str. 334 d. 

Paohao* [pa£iika], hi. m^sto mexick^ho 
statu Hidalgo, v horsk^m prdsmyku ve vfii 
3550 in n. m., na konci odbocky ieleznicni 
trati Mexiko-Puebla, 88 km na ssv. od Mexika, 
noa 40.487 obyv. (1900), kathedrdlu, vlidni 
palac, literdrni ilstav, amalgamovny a vy- 
datn^ dolovdni na stHbro v proslul^m okol- 
nim bdftsk^m okrsku Rcil del monte a 
jest jednim z .nejstardich bdjisk]^ch m^st 
zera^. Tsr. 

Paohy^ pfivSsky u rukdvd, visici n^- 
kdy od ramen dolfl ai k patim, ktere no- 
sivali mu2ov6 i leny tak, 2e je pfipinali 
jednim Spendlikem na $irok^ rukdv. 

Paohydermata, tlustokoici, starSi 
jm^no ranohokopytnikA s tlustou ko2i; b^- 
valy tedy k nim po^itdny tyto skupiny re- 
centnfch ssavcA kopytnat^ch (Ungulata): 
cHobotnati {Ptoboscidea), sudoprstf vepfoviti 
[Artiodactyla choeromorpha, t. j. vepH a hro- 
chov^), tapiii (Tapiridae) a nosoro2ci {Rhino- 
cerotidae). Br, 

Paoliydermia (z fee), tot^2 co elephan- 
tiasis (v. t.). 

P. laryngis je hypertrofie sliznice hrta- 
nov6 V obou vrstvdch: epithel je mocnS 
hyperplastick^ a na povrchu zrohovatSl^, 
tak 2e sliznice podoba se vice kA2i. Vrstva 
vazivovd takt^2 je zmohutn£la a tvofi vy- 
sok6 papilly povstivajicf tim, 2e epithel do 
hloubky vysild dlouh^ a siln^^epy; hranice 
mezi ob^ma t6mito vrstvami jest ovSem 
v$ude docela ostrci. Virchow, od n£ho2 
toto pojmenovdni pocbdzi, rozezndval P. ver- 
rucosa a P, diffusa. Ale ona shoduje se i!iplnS 
s pojmem papillomfl, tato pak usidluje se 
nejdast^ji na v^^nelclch hlasov^ch chrusta- 
vek kon^vkovit^ch a tvofi zde misky, v je- 
jich2 vyhlouben^m stfedu nal^zd se prdv^ 
hrot tonoto vy^n^lku. DalSim sfdlem p. diff. 
isou vazy blasov^ a zadni st^na hrtanu, t. j. 
fnfsta. na kter^ch epithel ji2 normdlng jest 
dla2dicovit^. Na mistech jin^ch je p. daleko 
vzdcnijSi. P. jest obyiejnS prodaktem chro- 
nick^ho katarrha a pozoruje se podle Vir- 
chowa hlavnS u mu2& oddan^ch alkoholu 



a tabdku, neni to tudi2 onemocnini sui 
generis. N^kdy P. lar. vyvfjf se tak^ pfi tu- 
berkulosnfch a syfilitick;^ch processech v hr- 
tanu, zvl^tS V okoli vfedA. P. lar. mfl2e n6- 
kdy sk^tati obraz rakoviny hrtanu, a jen co 
nejpedlivSjii vySetfeni histologick6 je s to, 
aby otizku tu rozfeSilo. Ldiba p-ie spadi 
celkem v jedno s l^dbou star6ho chronic- 
k^ho katarrhu. OFr, 

Paohygnatha Sund., drobni (4^6 mm} 
pavou£kov6, 2ijici spole^ensky pod kameny 
a V trsech rostlin pfi zemi, ndle2ej] do de- 
led! Argiopidae (pod^^eled* Tetragnathinae). 
Hlavohrudi jest napfed $irok6, zaokrouhlen6. 
0£i stfedni tvofi skoro ^tverec. 0£i zadni 
tohoto £tverce jsou ponSkud vML Postranni 
o£i se st]^kaji a jsou od stfednicb odd^len^. 
Kusadla 1. p^u jsou zvld$t6 u sameikii mo- 
hutni a dlouhd. 2ldbek na vrchnim okraji 
mi 2-3 zuby velik6. Dripek sim mi. upro- 
stfed zub. Lice (clypeus) jsou skoro tak 
$irok^ jako 6tverec odni. Nohy jsou dosti 
dlouhd a siln6. Nohy 1. piru nejdel2f, 3. piru 
pak nejkratSi. Deska prsni jest celkem krdtkd, 
trojhrana. Bficho vej6it^ jest napfed i na- 
zad skoro stejn^ Kfky. Genitdlni otvor u sa- 
mi6ek podobd se mal6mu otvoru zaokrouhle- 
n^mu, napf id pota2en6mu. Jest malo zf eteln^. 
Makadla samedkfl maji chodidlo tizk^ a pod 
nim kulatou nadufeninu (bulbus), zakondenou 
dIouh]^m, dasto zkroucenjm hrotem. U nds 
2iji 3 druhy: P. Degeeri^ Oerckii a Listeria 
Prv]^ jest velmi hojn^ ji2 zihy z jara. Pfes 
jeho bficho tdhne se tmav^ pruh a v ndm 
jsou uprostfed 3 skoro srddit^ skvrny bS- 
lav* nebo 2Iutav^, iasto trochu kovovS leskl^. 
Druhe 2 druhy jsou v£t§i a f idSi. Jin^ druhy 
tohoto rodu zijf v £vrop6, ve stfedni Asii, 
V Sev. Americe a 1 na Madagaskaru. Nsk. 

Facliygraflclc^ (fee.) znadi obrazec po 
tlouStee nebo prufez ne6cho pfedstavujici. 

Faohymenlngltla (fee), zdndt tuh^ch 
plen mozkomichov^ch, viz Blana, str. 133a. 

Faohymenlii z oarebralla, tvrdiplena 
(dura m<i/er),viz Mozek, str. 804 <i a Bldna^ 
str. 132 a. 

Faohym^rea Georgios, vynikajici poly- 
histor byzantsk^ XIII. stol. (♦ 1242 v Nikei — 
t ok. r. 1310), zastdval v CafihradS po op^t- 
n6m dobyti mesta od ftekflv r. 1261 vysok6 
stdtni a cirkevni dfady. Psal spisy rhdto- 
rick6, didaktick^, filosofick^, bisn6 atd. Hlavni 
dilo jeho jsou dSjiny fiSe Cafihradsk^ v le- 
tech 1261—1308, pokradovdni kroniky Jifiho 
Akropolita, v 13 knihdch. Vypravovdni je 
jasn6, V krdtk]^ch kapitoldch, co do obsahu 
spolehliv^, avSak s velmi mal^m podtem 
pfesn^ch tidajAv chronologick]^ch. Zpravy 
P-rovy jsou daie2it^ i pro soudob6 dfijiny 
bulharsk^ a srbsk^. Hlavni misto zaujimajf 
v5ak u n6ho otdzky a spory cirk. Vyddni ve 
vSech sbirkdch dSjepiscflv byzantsk;^ch (s ne- 
podafen^m latin, pfckladem £ili spide para- 
frasi). Viz Krumbacher, Gesch. der byzant. 
Literatur, 2. vyd. str. 288—291. KJk, 

FachSTPliylllim Sap. v. Pagiophyllum 
Heer, ve kter6 jm^no zmfenil Heer prvy ni- 



30 



Pachypteridcae — Paimboeuf. 



zev pfedvik^(5h t^chto rostlin nahoseme- 
ii^ch, pon^vadi pod jm^nem Pachyphyllum 
H. K. B. popsdn byl \\l rod oyni 2ijicich 
Orchidei. EBr. 

Paohypttrideae, odd61eni pfedv^k^ch 
kapradin neurdit^ho jelti sy sterna tickdho po- 
staveni, k nimi iitajf se rody Dichopteris 
Zigno, Scleropteris Sap., Pachypteris Brongn. 
a Stachypteris Pomel. EBr, 

Paohytesta Brongn., jm^Do ur^itdho druhu 
plodfi pfedv6k]^ch rostlin nahosemen^ch star- 
5ich tStvariiv. EBbr. 

Paohytrop Stdhrer&vjest pf fstroj , kte- 
r^m Ize Slinky galvanickd batterie spojovati 
ruzn6 za sebou nebo vedic sebe; po pHpadS 
spojovati skupiny dUnkA vedle sebe spojc- 
n^ch za sebou nebo naopak. nvk, 

Paohytyliis Fieb. jest rod saran£i t^la 
prostfedniho a2 velik^ho, na pfedai §iji se 
nfebencm mdlo vyv^Sen]^nj, pfi^nou ryhou 
ste2i pferuSen^m. Tykadla jsou nitkovitd, 
malo delSi nel hlava a pfedni iijc. KHdla 
jsou bud* cird nebo hn6d^ piskovani. N^le- 
2eji sem 3 druhy evropskd, z nich2 vSak jen 
P. migratorius L., s. stfthovavd, objevujc 
se V ohromn3^ch massdch a st^hujic se s mi- 
sta na misto pdsobi ohromn6 Skody. Od pfi- 
buznf ch druhft rozczndvime je po kfidlech 
(^irj^ch nailoutl^ch, pfedni §iji napfed tupo- 
tihfe rozSifen^, s hfebencm mdlo vyvJSen^m. 
Krovky jsou Spinav£ 21ut^ nebo zelen^, hust£ 
kaStanov6 teSkovand. Zadni stehna jsou 2lu- 
tav6 olivovd, na strand vnitfnf maji na ko- 
fen^ velikou raodro^ernou skvrnu a druhou 
podobnou nSco v^§e; nSkdy obe skvrny 
spl^vaji; konec stehen jest bled^ krou2ko- 
van. Zije ve vjch. EvropS a zap. Asii v kra- 
jinach mocdlovit^ch. Samidka sndSi do zem€ 
asi 4 cm hluboko po 60—100 vajicek, kterd 
jsou spojena houbovitou hmotou. Mlada larva 
jest 2Iutav£ bild, brzo v§ak zhn£dnc; svl^ka 
se 4krite a po pdt^ promSnuje se v doko- 
nal^ hmyz. Zhusta opouStSji rodna mfsta 
v ohromn^ch hejnech, ktcra i slunce zastini, 
a kamkoli padnou, vdecky byliny i listi stro- 
mov^ o2erou. Pfiiinou st^hovani jest asi ne- 
dostatek potravy. Kpk, 

Paian a Paidn bylo pi^ijmi starofcckdho 
boha Apolldna jako ochrance proti nemocem 
a valce, jeni vz^vdn t^f v jin^^ch nebezpe- 
6'ch, jeito V nich vSude Apoll6n jako svc- 
teln^ vi't^z nade tmou dsp^SnS pomiha. Kult 
dosvfidien pro Ath^ny, Ordpos, Selinus, byl 
v§ak asi vSeobecnS feck^m, jak zejmena 
zfejmo z nazvu kultov6 pisnS Apoll6nsk^, 
jei die refrainu (ini^)^hy\ia) h) Tlaidv zvana 
t«5i P. a jef u Hom6ra oslavujo jednak Apol- 
16na ochrdnce (Horn. Ilias, I., 473), jednak 
jest pisnf vitSznou (Horn. Ilias, XXIL, 391). 
Pflvod sv(jij vzala die hymnu na Apolldna Py- 
thijsk6ho 338 n. na Kr6t£, v literaturu pak 
uvedena basnikem Thal^tem; provazena byla 
kitharou nebo piSCalou a tancem a mSla mimo 
jin6 t€i oblibenj p^tidob^ takt, zvan^ paidn 
neb kr^tikos. Srv. \€i A. Fairbantes, Astudy 
of the Greek Paean. (New York, 1900). Pfijmi 
P. star' odvozovali od navco neb rratoj; z no- 



vdjSich v^kladd nejvfce povdimnuti zasluhuje 
v^klad PictetAv v Kuhns Zeitschrift, 5, 40 
od kmcne pii- (tedv pflvodn^ pavjavan). Pf ijmi 
P. dostalo se pak i jin^m t>ohiim, zejmena 
Askldpiovi (ve funkci fddiv^) a Dionysovi 
(ve funkci vit£zn^) ; konednS ve f orm6 P a i ^ 6 n 
sesamostatn6Io v osob6 hom^rsk6ho I^kafe 
bohA, jen2 l^£il riny pfikladaje na nh hojiv^ 
byliny (o^uvi^tpaxa ipapfiaxa) a od nShoi od- 
vozovdn piivod znamenit^ch l^kaf&v. klk. 

Paidonomos (fee), ve starch Spart6 sprdvce 
vychovdni. 

PaidotrlMs (fee ), u star, ftekfl cvi6itel 
t61ocviku. 

PaiMn viz Paian. 

Pailleron [pajr6n] Edouard, dramatik 
franc. (♦ 1834 v Pafili — f 1899 t). Byl 
zprvu tajcmnikem nottf sk^m, ale zdhy oddal 
se cele fiteratufc. R. 1860 vydal knihu bisni 
Les parasites, satiry to na pafiiskou spo- 
le^nost, ale s nevaln^m ilspSchem. Ani fada 
dalsich bisni v > Revue dcs deux mondes« 
V 1. 1864—67 nevyoikla nad oby£ejnost. Za 
to jcho price dramatick^ byly pfijirainy 
velmi vlidn^, tak ie P. v&noval se pak v^- 
hradne divadlu. Jii prvni jeho kus Le para- 
site (v Oddonu, 1860) do$el obliby, nadei ni- 
sledovaly: Le mur mitoyen (1862); Le dernier 
quartier (1863); Le second mouvement (1865), 
vesm^s ve verSich. S lispicketn je5t6 v6tSim 
setkaly se: jednoaktovka Le monde ou Von 
s'amuse (1868), kterd zaloiila jcho slivu, pak 
Les faux menages (1869); HeVene (1872); Vau- 
tre motif (1872); Petite pluie (1876) a Vdge 
ingrat (1879). R. 1881 P. napsal hlavni svd 
dilo Le monde oit Von s'ennuie (na Th^itre- 
Fran^ais), nad miru vtipnou a kousavou satiru 
na salony akademick(^ a v^stfelky iensk^ch 
snah vzd^lavacich, jei s ohromn^m dsp6chem 
a ncsdalnikrite byla hrana jak v Pafiil a 
ve Francii vfibec, tak i v cizin6. Kratce po- 
tom, r. 1882, P. byl zvolen dlenem Akademie. 
P-ovy price nisfedujici jsou ceny mnohem 
menSi, jako: Le narcotique (1882); La souris 
(1887); Cabotins (1894), satira na komediant- 
stvi V politice, ve sv6t6 umfileck^m a spiso- 
vatelsk(^m, v ni2 Coquelin ml. si m sebe na 
jeviSti karikoval. Mimo to je$t6 napsal: Le 
chevalier Trumeau (1880) ; Pendant le hal (1881), 
ob& jednoaktovky; pak poesie: Amours et Hai- 
nes (Paf., 1869); Le depart (t., 1870); Priere 
pour la France (t., 1871); La poupie (1884), 
a posldze Discours academiques {19,^6) \ Emile 
Augier (1889) a Pieces et Morceaux (1897). 
Jakoito spoluvlastnik >Revue dcs deux mon- 
des« P. mel v pafiisk]^ch officialnich kruzich 
literirnich znai n^ vliv. Do ceStiny pfelofeny: 
Jiskra dvakrit (B. KlimSovou a K. Voitlem), 
Libanky na kahinku (Le dernier quartier) 
J. V. FriSem a My^ka Kuhnlem. V rukopise 
JSOU B. Fridovy pfeklady Mysky a Sv^ta 
nudy. Srv. Antony, Edouard P. (>Revue in- 
t.rnationale*, 1884—85, sv. V.); L. Lacour, 
Le theatre de M. P. (>Nouvelle Revue*, 1881, 
t., XIII.). _ 

Palmboeaf [pcnbofj, hi. mSsto fr. arron- 
dissementu (;74*81^w*, 49.398 obyv., 5 kan- 



Paimpol — Paionios. 31 

ton& a 27 obci) v dep. Loire-Inf^rieure, na , propuSt^n, ale r. 1780 zvolen sekretafem 

stdtu pennsylvansk^ho. R. 1787 odebral se 
do Evropy dilem ve v^cech diplomatick^ch, 
dilem za pracemi v£deck^mi; zab]^valf se 
tehda rflzn^mi vynalezy mecbanick^mi a aka- 



1. bf. f. Loiry §irok6 zde 3 km, ve vzdile- 

nosti 12 km od jejiho dsti, na trati St. Hi- 

laire-P. franc, statnich drah, mi 2079 obyv. 

(1896), krasn^ kostel byzantsk^ho slohu s nad- 

hern^m hlavnioi oltif em z XVIII. stol., zbytky demii vSd v Pafi2i pfedloiil zvldStnf kon- 

hradeb, kollej, nemocnici, departementni v6- strukci 2elezn6ho mostu. Po sv^m ndvratu 



zeni, celnici, obchodnf a hospodcLfskou ko- 
moru, namof ni kommissi, soud I. stol., Sv^d- 
sk6ho a norak^ho mistokonsula, lodSnice, 



usadil se na statku, jeji mu darovalo m£sto 
New York. R. 1790 vydal v Evropfi knihu 
The rights of man, v niz hiji zasady rcvoluce 



parni pilu, parketarnu, niydUrnu, cukrovar, z r. 1789 proti Burkeov^m Reflexions on the 
vjTobu lodnich suchariiv a konserv. PHstav Revolution, avSak pro kterou vldda anglicki 
m^sta leli 14 km pod Nanty, jest chran^n jej prondsledovala tak, 2e P. uchyiil se do 
molem, opatfen majdkero, nabfeii jeho majf Francie, kde byl r. 1792 nadSend pfijat a 
d61ku 550 m a plochu 19.000 Arm', ndleli { zvolen dokonce i dencm ndrodnlho shro- 
k Demu 89 ryb^fsk^ch eland, kter^ lovi rotnib ma2d£n{. Kdyi se viak zpe^oval jako 61en 
za 175.000 fr. ryb, pravideln^ parnikov^ spo- 1 strany Girondist^ hlasovati pro smrt Lud- 
jeni jest s Nanty a St. Nazairem. P. byl dfive vika AVI., byl r. 1793 ze shromdidSni vy- 
pf Lstavem pro Nanty, avSak kdy2 pHstaviStS louden a jea smr( Robespierrova a reklamace 
jeho bylo zaneseno, sklesl tak, 2e po^et oby- < Monroeova zachrdnily jej od popravy. Nic- 
vatelfl zmcnSil se proti XVIII. stol. na pe- m^n6 pfece 14 m^sicfi byl v6zn6n a psal za- 
tinu. Tsr, tira The Cage of Reason (Paf., 1793), knihu 

Paimpol [p^-]t kant. m^sto ve fr. dep. proti ndboienstvi, a domnivaje se, 2e vldda 
C6tes-du-Nord a arrond. St. Brieuc, na svahu ; americka nedosti il6inn6 zasazuje se o jeho 
navrSi uprostfed bujn^ch luk pfi zdtoce prfi- osvobozenf, napsal pamflet proti Washing- 
livu La Manche, na trati P.-Rosporden franc, tonovi. R. 1794 propuSt^n na svobodu a pfi- 
Zapadnidrahy, msl 2015 obyv. (1896), chrdm ze jat opSt do nar. shromiidSni. Ndsledujici 
Xlil. stol., fadu starobyl^ch domfl, 4 Skoly, jeho dilo Decline and fall of the English sy 
nemocnici, lod^nice, jircnirny, pfddelnu ba- stem of finance (Lond., 1796) bylo prudk^m 
vlny, v^robu konserv, solivary, mof sk^ ldzn£, , litokem na financnictvf anglick^. R. 1802 od- 
lov tresek (ro£. za IV4 niiill- fr*) ^ ^^H o^~ i P^^^ ^o Ameriky, ale byl lam pi^ijat chladn^ 
chod. Pf I'stav jest dobfe chrdnSn^ a pfi- 1 a oddav se piti zemfel v New Yorku. Jakoito 
stupnf loddm ponoru do 4*30 m, nibfeii I spisovatel siln^ho slohu, jasn^ a nezvratn^ 
jsou siroka a pohodlnd, lodni ruch tini 309 [ logiky a sv^m postavenim ve vdlce za neod- 
lodi s 22.632 t (1896), k pHstavu nileii 301 vislost ameribkou a v revoluci franc. P. m^l 
lod se 7405 /, doviii se uhli, di^ivi, sfll, ze- ' znacn;^ vliv na svou dobu. MySlenky jeho 
miny atd. a vyvdif obili, brambory, dfivi a i pfeSly skoro vesm6s v zdsady radikdlni, proti 
ryby. Tsr. nimi zvldSf konservativni a zbofna Anglie 

Paine [p^nj Thomas, publicista a politik se vSfm tisilim rausila bojovati. Mimo spisy 
angl. (♦ 1737 v Thetfordu, hrab. Norfolk — citovan^,Jeho nejdfilelitSjSi, napsal jeSte ce- 
t 1809 v New Yorku). Byl vychovdn v pHs- lou fadu jin^ch. lJpln6 vyddni jeho spisA po- 
n^ch zdsaddch quakersk]^ch, a£ jinak byl za- ' Hdil nejprve Mendum (Boston, 1850), nov6ji 
nedbdvan, a ve tfinacti letech zacal praco- ; a nejMpe Conway (New York, 1894 — 1896, 
vati V otcov6 tovarn6 na korsety. R. 1756 ; 4 dily). Srv. R. F. Cheetharo, Memoirs on the 
vstoupil do nimofnictva, pak fidil s«Lm to- life and writings of T. P. ^New York, 1890); 
vamu na korsety, kterd v5ak zanikla, na£e2 R. G. IngersolT, T. P. (v >The North Am. 
P. stal se dfednikem celnim, byl pak tak^ Review*, 1892); Moncure D. Conway, Life 
ucitelem a o2eniv se s dcerou vlastnika to- of T. P. (Lond., 1892, 2 sv). 
varny na tab^k, i feditelem tovirny na tabdk PaineSTiUe Jp^nsvilJ, hi. m£sto hrabstvi 
a kupcem. Po lipadku tovdrny r. 1774 od- Lake ve stitS Ohio ve Spoj. Obcich sev.- 
plul do Ameriky, kde ve Filadelfii f idil revui 1 amer., 4 km nad tSstim Grand Riveru do jez. 
•Pennsylvania Magazine* a vydaval r. 1776 Erie, ma 4756 obyv., cetn^ tovdrny a roz- 
vc prosp^ch neodvislosti americka, jejii byl ' sahl;^ obchod po n^kolika odtud vybfhajicich 
horlivj'm pfivr2encem, letdk The Common ' tratich 2elezniinich. Tsr. 

Sense addressed to the inhabitants of America, Fain ezpeller [p^n- -lr{. anglick^, tajn^ 
kter^ vzbudil ohromnou sensaci a obr^til prostfedek proti vSelik^m bolestem, slolen^ 
obecnou pozornost na P-a, kter^ zatfm pro z tinktury paprikov^, lihu i ^pavku 
dluhy vstoupil do amer. vojska a stal se po- Paidn viz Paian. 

bodnikem gen. Greena. V 1. 1776-83 vyda- , Fai6iii08 z Mend^ v Thessalii, fee. so- 
yal republikinsk^ periodick^ list, povzbuzu- i chaf a kovolijec V. stol. pfed Kr. z doby 
jici Ameridany k odhodlanosti, pod titulem poFeidiovi, jeho2 2dkem b]^tinem{i2e (Brunn, 
>The American Crisis«, a riizn^ broSury. Tyto Sculpturen v. Olympia, I., str. 23). O 2ivotS 
valn^ pomihaly k rozniceni vlasteneckdho jeho nevime nic bli2§iho. Dilajeho: 1. bron- 
nadieni zvldif mezi vojskem a P. byl r. 1776 lovd, poilacend Nike, je2 umist^na by la na 
jmenovan pfi kongressu Spoj. Obci sekre- ; mistS stardiho akrdt^ria na vrcholu v]^chod. 
t^em v cJepartementu vfeci zahraniin^ch, Stitu chr^mu Zevova v Olympii. O t^to Nik6 
r. 1779 pro prozrazenf tifed. tajemstvi sice  zmiiiuje se P. sdm v um61eck^m ndpise mra- 



32 Paipa — Pairove. 

morov^ Niky oljmpijski* prav£, ie doaihl ji 
vitfzstvi. Socha se nezactiovala. 2, Nikexpar- 
tkeho mramoru, jejii obfi polovice objeveny 
byly pfi v^kopech nfimeck^ch v Olympii 
20. a 'il. pros. 1875; pozdSji objeveny byly 
na rfizn^ch mistech jeit6 daIJi zlomky (vy- 
obr. t. 2991.). Hlavi Niky achiji, bohuiel, 



ou atejnS vztyficDy, levj peruf atojf 
! pravi a tak^ t^o stoji pon£kud 




(Olynpie. Sjmgrei 



oblige} a krk ; za to vjak podahlo se Ame- 

lungovi objeviti pozd^jK kopii htavy Niky 
V majetku s\i. Hertiovy v kimi (R6m. Mit- 
theil., 1894. str. 162 si.). Nikri P-iova nal^ia 
se nynl v Syngreiu v Olympii. Socha atdla 
pfivodnfi asi 32 m vjchodojihovjchodn6 od 
jihov^ch, rohu chramu Zevova, obrdcena 
jsouc, jak se zAi, sm^rein na v{chod k cestf, 
po nil se ubirala proccsai k velikrimu oltiFi 
Zevovu. Mramorovd, trojstrani: nahoru ae 
ilfici base, na nfi socha at^la, m£la vjjku 
asi 9 n, celek mh\ tedy vjiku skaro 12 m. 
Die nipiau umSleck^ho (Dittcnbergcr-Pur- 
cold, Inschrilteti von Olympia, t. 259, tRhein. 
Museunic, 1895, str. 268 si.) byla socha ana- 
thi^matem Mess6nskjch a Naupaktskjch, po- 
Hzen^m z kofisti vdlecn^. Die toho kUati 
jest sochu V dobu ok. r. 420 pf. Kr., pon6- 
vadl nelze pochybovati, ie mini se v napiae 
korist, jii dostalo sc Mess^nsk^m a Mau- 
paktak^m po poriiice SparCanQ na oatrov£ 
Sfakt^rii r. 421 plenfnim lizemi spartak^ho. 
Vytvoi^iv jii dfive vzniiejfd sc Nikd z broniu, 
P. provedl t#i ilkol nyni v IStcc mnohem 
raink pfihodnS, ve mramoru. Bohynfi zobra- 
lena jest pln^m Ictem dolfl ae sniScjfc. Pe- 



ruti nejaou a 
vjie ncl pn 

liikmo, jako to b^vi u ptika, je'ni'za nrCi- 
' t^m cilem k zemi sl^ti. Slet bohyni podpo- 
ruje iirok^ plSJt jeji Nik* Arii roEtaien;^ 
obfma rukama a jeni jako mohutnd plachta 
vzhfiru a naiad se vidouvd. Proti torauto 
pozadi, jei melo harvn purpurovou, Jleh^ 
vftr zihyby ddrskfho childnu s pFepdsanfm 
apoptygmatem, tak le i tohoto rdmce vy- 
stupujc mladistvi postava bohyoit v pln^ 
plastice. Pohled bohyni obricen jest dolfl, 
hlava jest lehce k prav^mu raroeni naklo- 
nena. Orel, jenl vyl^ti i kaoicne spojujfclho 
roucho bohynd s plinthou, oznaiuie viduch, 
iimi Nik£ proi6ti, a upomind take na to, ifl 
Nik* jeat poaelkyni Zevovou. Velikolepostf 
invence a virtuositou techniky socha P-iova 
jest dilem umSleck^m prvniho fidu. Motiv 
vlastn^ mah'NCvi naleiejfci poddn ieat tde 
po prv* V plastice zpQsobem, jeni lastal pak 
la doby pozdijii pFfmo kanonick^ni. Vjed- 
notlivostech arci nedosahuje Nik* P-ova jas- 
nosti a pFeanosti ntjlepiich vftvorfl umSni 
attick^ho. 3. Niki, jei byla replikou olym- 
pijak^ sochy mramorov*, vinovaii^ Mess^n- 
skjmi a Naupaktakjmi Apoll6nu v Delfech, 
kdel byly objeveny poute charakteri sticky 
jcji podstavec a cdsti v§novaciho nipiau 
(>Neue Jahrb.i, 1896, str. 505 al.). Pausaniaa 
uvSdi konefiifi P-ia Jakolto tvfirce vjchod- 
nfho Iti'tu chramu Zevova v Olympii. N6- 
ktefi (E. Cortius, G. KGrte, arv. Olympia, 
III., 285) pFijimaji tuto zprdvu za spravnon, 
avSak rAznost slohu um£Ieck*ho brini stale- 
ddvati V P-iovi pflvodce itilu vfchodniho. 
Srovn. Olympia, die Ergebnisse der von d. 
deutschen Reich veranstalteten Ausgrabung, 
dil III., str. 182-194, tab. XLVI— XLVIIT; 
Brunn-Bruckmaun, Denkm. gr, u. r6m. Sculp- 
tur.tab. 444— 445; Friederichs-Wolters, Gips- 
abgiisse, fls. 496 a 497; Overbeck, Gesch. 
d. griech, Plastik, 4. vyd., I., 326 si., 541 si.; 
Coflignon, Histoire de la sculpture grccque, 
I., 456 si; Studniczka, Die Siegeag6ttin, str. 
16 si.; Demitsa, i7(pi t^e /ilrjO-ovs nazfiSot 
toil ^ioiov HuXkiiExvov noKovLov ( Ath*ny, 

1881). yy. 

Falpk, mSato v jihoamer. rep. Columbii 
ve stit£ Boyaca, ve vfii 228t> m a. m., mi 
10.000 obyv., nemocnici a tepl* {70*C) pra- 
meny sirn*. Zde Bolivar 25. fee 1819 poraiil 
Spanfly, TSr. 

P«lrek (Bairek) viz Pajrek. 

FftlrovA [pfer-], franc, pairs, i lat. par, t. j. 
rovnj. naz*vali sc ve Francii atFedov£k* 
zprvu ilechticovi (baroni) a duchovenstvo, 
ale i tu odiiiovala se akupina hodnostdFfl 
zvlaSti privilejjovanjch (pairie), k nii mimo 
krile (Hugona Capeta) iital se viv. burgund- 
skj, aquitinskj, normandskj a hrabfe flan- 
dersk^, toulouskj a champagnesk^. K nim 
pfipojii Hugo Capet hodrostife cfrkevni 
(arcibiakupa remeJsk6ho. biskupa beauvai- 
sk^ho, iaonsk^hoanoyonskdho) a LudvIkVII. 
biskupa chaionak^ho. V daliim vjvoji pairfl 
pfibylo. ndSloviinat hodnost zvl. princQm 



Paisiello — Paivarinta. 



33 



krilovskfm, ale i jin^m Slechticfiin; kdy2 Fi- 
lip IV. povolal k aosavadnfm stavflm r. 1302 
i stav m6stsk^ a utvoHl tak £tats g^n^raux, 
zbyla pairflm jen privilej zasedati a hlaso- 
vati V Grande chambre parlamentni, pak pri- 
vilej souzena b^i soudem vlastnim a hod- 
nosti £estn6 a dvorsk^. Poiitkem revoluce 
cftalo se 38 pairfl sv6tsk^ch, hodnost jejich 
vSak revoluci stavena a obnovena teprve vy- 
dinim Charte constitutionelle (4. £na 1814). 
Komofe pairA tu vznikM pfindle2ela tl^ast 
7 zdikonodirstvf a rozbodovdni pH obialo- 
bdcb ministrAv a pfi zioiinech proti stiltu; v^- 
znamu valn6ho ¥§ak nemSla, nemSlat dlechta 
aama vaby politick^ a pozbyla jf jt&tib tim, 
2e vUda houfn6 jmenovala si pairy svoln^. 
Zanikla pak r. 1848 a misto jeji zaujal se- 
u^t. ~ V Rakousku a NSmcich p. Jsou £le- 
oov^ pansk^ (prvni) sn^movny. V Anglii 
slaji peerov6 (sv&titi lordov^J. 

Palalello [-izi-] Giovanni, tak^ Pae- 
siello, hud. skladatel ital., z nejznamenit&j- 
iich pi^edchflddl Rossiniho (* 1741 ▼ Ta- 
rent£ — f 1816). Jii jako chlapec vynikal p£k- 
n^m hlasem a hud. vlohami a r. 1754 poslin 
na konservatof San Onofrio do Neapole, kde 
byli mu uditeli Durante, Cotumacci a Abos. 
R. 1763 napsal dramatick^ intermezzo a pro 
Bolognu opery La pupilla a // mondo al ro- 
vescio, jimii zahijil velmi tispiiinS svoji skla- 
datelskou dinnost, a povSst jeho roziif ila se 
zahy po celd Italii, ba operou Jl marchese di 
Tulipano po vSi £vrop6. Do r. 1776 P. na- 
psal pades^t oper, dflem viinj^ch, dilem ko- 
mick^ch, s nichi vynikly mimo uveden6: 
DemetHo, Artaserse^ Li pirtuose ridicole, Vidolo 
cinese. La F^ascatana a j. Roku uveden6ho 
povoldn na dvAr petrohradsk^ a tarn iil de- 
v^t let a komponoval tu: La serva padrona^ 
n bar¥ere dt Seviglia,, Jl matrimonio ina' 
spettato, If mondo della luna, Na zpiteinf cest6 
z Raska zdriel se ve VarSavi a napsal tu na 
pfini polsk^ho krile 7> deum a oratorium 
La passione di Gesit Crisio, pak ve Vidni 
jednu ze sv^ch nejlepSich oper // Re Teo- 
doro in V^netia^ pak 12 symfonif pro cfsafe 
Josefa II. V 1. 1785—98 byl kapelnikem pfi 
dvofe krile Ferdinanda IV. Neapolskdho a 
napsal tu opery: La molinara Nina, o la pana 
per amore^ I Zingari in flera a j., z nichf 
prv^ dv6 byly nejroz$ifen£j$i z jeho pracf. 
R. 1802 za zm^nen^cb pomirA politickj^ch 
V Neapoli pfijal nabidnutf prvnfho konsula 
repabl. Francouzsk6 Napoleona Bonaparta a 
odebral se do Paffie. Pfes viecku pHzeft 
Napoleonovu hudba P-va byla pfijata v Pa- 
hi\ velmi chladn^, tak 2e P. rozmrzen vrdtil 
se r. 1804 do Heapole a ujal se zde op6t 
dfivijSiho t&fadu i za nov^ho krile Josefa, 
bratra Napoleonova. V PaH2i komponoval 
zvUitS mnoho skladeb cirkevnfch. Po ni- 
vratu BourbonA do Neapole byl pro svoji 
oddanost Napoleonovcdm zbaven viech sv^ch 
vydatn^ch hlavnfch pfijmd a zemfel v po- 
mirech velmi stfsn^n^ch. P., jako vStSina 
skladatelft tSch dob, byl velice plodn;^ a na- 
psal pfes 100 oper, pak mnoho skladeb ji- 

OttflT Sloraik MauSaif , it. XIX. KV? 1902. 



n^ho druhu, zvi. kantdt, kusfl instrumentil- 
nkh a j., a vSecky tyto prdce vynikaji ne- 
obydejnou bohatostf hudebni ; v operich jeho 
nejlepii jsou mista vyjadfujici puvab a pro- 
stomyslnost, jemnou radost a bol a velik^ 
je V nich bohatstvi krasn^ch melodii i dra- 
matick^ liSinnosti. Jeho Lazebnik sevillsk]^ 
byl V tiimh tak obliben, 2e i Rossinimu vy- 
klddino bylo ve zl^, kdy2 napsal operu na 
tentj^i sujet. S Cimarosou a Guglielmim jest 
P. mistrem sv€ doby a jeho vliv na Mozarta 
byl znaCn^. Srv. Arnold, P. (Erfurt, 1810); 
Lesueur, Notice sur le c616bre compositeur 
P. (Paf., 1816); Quatrem^re de Quincy, No- 
tice historique sur la vie et les ouvrages de 
P. rPaf ., 1817) a Schizzi, Della vita e degli 
stuaii di Giov. P., ragionamento (Mildn, 1833). 

Paisley fpesli], parlamentnf misto ve skot- 
sk6m hrabstvf Renfrew, na f . Cart, 5 km nad 
jejfm listim do f. Clyde, 8 /rm na z. od Glas- 
gowa, s nim2 spojeno jest 8 prflplavem, v uzlu 
ngkolika ieleznicnich trati, mi 79.355 obyv. 
(1901), sklddd se ze Stariho mista se zffce- 
ninami opatstvi z r. 1163 a Noviho mista, 
pikni staviniho, s krdsnou, moderni rad- 
nici s vi2i 40 m vys.', ddle jest zde obchodni 
ddm, velikolep^ chr^m baptistA, vefejni 
knihovna a museum. P. jest vlastni jen prd- 
myslovi pfedmisti Glasgowa a vyrdbf hlavni 
niti vlnini a bavlnini (4841 dil.), pak zbo2{ 
hedvdbni, polohedvibni a bavlnini, ddle 
jest zde v;^roba Silfl, tylu, m^dla, lihovar, 
bilimy, barvfrny, jirch^rny, strojirny, 2elezo- 
lijny a lodinice. P. sloulf taki za pfistav, 
jest jednfm z ndstarSfch mist skotsk^ch, 
aviak teprve od aVIII. stol. domohl se v;^- 
znamu rozkvitem pr&myslov;^m. 7?«-. 

PftlvHrlnta Pie tar i (Petr), finsk^ spiso- 
vatel f* 1827 v Ostrobottnii, kde byl ndjem- 
cem pudy a kostelnfkem). V polovini 70. let 
upadl na ledi, zlomil si nohu a byl nucen 
nikolik nedil proleieti. Aby si ukritil ias, 
zaial V posteli spisovati pfibihy sviho 2i- 
vota, a tak vznikla jeho prvi a nejlepSi kniha 
Eidmdni (MAj iivot), jei ve finski literatufe 
zaloiila smir ndrodni belletristiky. Povzbu- 
zen tim Aspichem P. pokraioval ve spiso- 
vini a prodlenfm 15 let obohatil finskou li- 
teraturu jeSti knihami: Eldman havannoita 
(Pozorovani 2ivota) a Mina ja munt (Jd a 
druzi), aviak ty neaostihuji bezprostfednosti 
jeho prvotiny a sldbnou tim vice, iim vice 
nedostdvd se autoru vlastniho pozorovdni a 
dim vice poddivd se vzoru lektury (Dickensa). 
Prvi jeho spisy vynikaji prostotou, pravdi- 
vosti, huraorem; nezf idka poutaji doiemn^mi 
v^jevy. 2ena finskd podle niho zaujimd pod- 
ffzeni misto vedle mu2e; je naivni a pro- 
stoduSnd, ale upfimnd, milujicf, pracovitd a 
starostlivi. Spoleienstvi s ni je Finovi ne- 
vyhnutelnou podminkou Stisti. Bida mu2i, 
kter^ o spoledenstvi 2eny nedbi, anebo do- 
stane 2enu nedobr^ch vlastnostf ! Sdm sebou 
takov]^ mu2 se neudr2i, neStisti stane se jeho 
ddilem, hospodafsky pfijde na mizinu. Ni- 
kteri obrazy P-ovy pfeloieny jsou do jazykft 
ividskiho, nimeckiho a ruskiho. JHc. 



34 



Paixhans — Pijeni. 



Palzhaiui [pdlp^s] Heari Joseph, ge- 
nera a inlen^ franc. (* 1783 v Metich -* 
t 1854 V Jouy*aux-Arche8). Byliikem Skoly 
polytechnick^ a vstoupiv pak r. 1803 do vo- 
jensk^ch sluleb d^lostfeleck^ch diastnil se 
v&ech velik^ch v]^prav cisafsk^ch. Vyoikl 
zvliiC ph obleieni FaH2e r. 1814 a po revo- 
luci iervencov^ r. 1848 stal se divis. gene- 
r^lem. Za vlddy Ludvika Filipa byl ilenem 
snSmovny, kde vclmi pilnd liiastnival sc jed- 
ndni t)^kajiciho se armddy a nimoi^nictva. DA- 
leiit^i byly jebo vvnalezy v oboru d61o- 
stfelectva, zejm^na delo po n£m pojineno- 
van^ d£lem P-ov^m a dlouho u2ivan6 
V armddS i ndmofnictvu. Napsal detn^ spisy 
odborn^, t nichi uvddime: Comsidirations 
sur Vartillerie des places (Paf., 1815); iVoti- 
velle force maritime (t., 1821); Force et fat- 
biesse militaires de la France (t., 1830; pfel. 
do n6m£. Kausler, Stutg.» 1841); Constitution 
militaire de la France (Paf., 1849) a j. 

PajMHUt viz Ailantus. 

Pijaveo viz Negundo. 

Pajano viz Bajazzo. 

PaJedUviz Pijeni. 

PaJtkJ o s i p, spisovatel slovinsk^ (* 1843), 
dr. a professor gymnasia v Mariboru, seznd- 
mil Sfovince s ^mnosti Smigavce M. Glaserja 
a j. a vydal samostatn^ spis Leopold Vbllr- 
mer (Maribor, 1885) a Crtice i^ duievnego 
Hitka itajerskih Sloveneep (Lublafi, 1884, niUa. 
»Matice Slov.c), zajtmav^ to obraz dnfevniho 
2ivota Slovincd it^rsk;^ch. 

PiO^nit 8pijenf» l&tovlnl (L^thenXjest 
pevn6 spojenf ^^d kovov^ch stejnorod^ch 
neb riiznorod^ch zatavenim» pomocf rozta- 
ven^bo kovu neb slitiny kovov6 zv. pijky. 
Jest dvojf: p. na tvrdo, kde vyiadnje sc 
na spojeni vitU pevoosti, trvanllvosti, jako2 
i vzdorovdnf vyisimu obfiti, ap. namikko, 
kde u2it6 pijky jsou snadno taviteln^, rnSkk^. 
P. m6kkd prov^sti se mnsi viude, kde iisti 
spojenf by nesncsly v^tliho ohhiti (v. Pdj ka). 
PH obojim p. tfeba db^i, aby plochy, kter6 
se maji spojiti, byly kovov6 dist^, t j. zba- 
veny chemick^ch i mechanickych ne^istot 
Cistota tato musi se zachovati i po dobu p« 
K tomu cili pfed spojenim pf edmSty se opi- 
lujf, zbavuji nedistot, mastnot a pfi p. chrdni 
se pfed okysli^enfm. Chrdnid prostfedky 
proti oxydaci jsou: 1. pro p. na tvrdo: bbrax, 
kyselina b6rovi, cyankalium (onen chrini 
piocby spdjen^ pfed pf istiipem vzduchu, toto 
pAsobf v^te£n6 jako prostfedek redukini); 
2. pro p. na mikko: pdjecf L letovaci 
vodidky, t. j. zinek rozpouiSti se v kyse- 
lind solne ai do nasyceni, naiei roztok se 
filtruje a pfidivi se salmis[k. Tvrd6 p. pro- 
vddi se takto: Odiit6n^ plochy pfedmitA 
vloii se na sebe, by tSsnS pfil^haly, spojeni 
ovine se vyfihan^m drdtem a ndleiite stihne. 
Spiry ovlaii se vodou, posypou prdSkem 
b<^raxu a pdjky, neb je-li pdjka v kouscich, 
vloii se prostd pod ovinuty drdt a na ni 
nanese se vrstva kaie bdraxov^ (b6rax s vo- 
dou). Pfedm£t vloii se potom. do ohniite6» 
by pdjka se rostavila a spojeni se provedlo. 



Pfi obf fvdni dmychi se do ohni vxdnch, by 
se teplo soutfedilo na misto spd^en6 a ne- 
ohf ivalo zbyte£n6 ostatni iiati spojenf. Tf eba 
pozom6 pfihliieti, aby roztaveni. pdjka ze 
spdr nevyt^kala. Zbarvuje-lise ohefinamodro 
neb oslnoje-li zrak, tavl se pdjka, ohHvdnf 
jest ukon^eno. Pfedmit se opatrn^ a rychle 



9& 







a 




C.2992. Pajedk. 

z ohnifti vezme, a nenf-li ielezn^, ochladi 
se ve vod& Spojeni jest hotovo. P. na m6kko 
dije se nandlenim roztaven6 pdjky do spir 
spoje porood pajedla £i letovadla £i 
letova^ky fvyobr. L 2992.1. Tyto sestivaji 
z m6ddn6, dole podnovan6 nlavy a rilan^bo 
tvaru a prAfezu a z ndsady b. Pro vitif p. 
jsou pajedla ve tvaru kladiv, pro jemnijii 
spiry kruhov6 jsou SpKatd. Pajedlo se 




ir-.-.--^ e 



C 2993. Lihovd lampa pijed. 

ohfeje V ohniSti, 6hfii6 dotkne se pijky, 
ktera roztavena zfistane na n^m lp£ti a jim 
pfenese spojeni do spar, kter^ dflve leto- 
vad vodi£kou se natfely. V nov^jSi dob6 
konstruuii se pajedla plynovd, benzinovif 
lihovd. Plynov^ jsou na zpdsob Bunsenova 
hofiku, L j. plyn nileiit6 smiien^ se vzda- 
chem hof i uvnitf dut^ blavy pajedla a obHvl 
je bez ohnift6. Podobni zafizena Jsou pa- 
jedla benzinovi a lihovi. U nich nikov^f 



Pajetta — Pdjka 



85 



jest zirovefi reaervoirem tekutioy. OhHvinf 
pfcdmftu pH p. na tvrdo d6je se v obniiti, 
kde T^tli pftdmbtf, by chran£ny bvly od 
okysliieni, obalaji se hlinou, nebo sp&y ob- 
sypivajf se prtf kem skeln^m. Menif pfed- 
m&y ohfivaji se lampami letovadmi. Nei- 
obyJejn6j2i jest lampa lihovd (vyobr.£.2993.}. 
Sestivi z Hhov^ho kotHku med^ndho b, pod 
Dim jest lihov^ kahan k vy vijeni par. Kotlfk 
nahofe opatfen jest pojisfovacim ▼entilem 
s prain^m p6rem. Otvorem timto kotlfk i6i 
se napmuje. P^ry v kotliktt vziiikI6 prchaji 
trubkou c, ke konci zilienou, do plamene 
lihov^ho kahance a zpdsobuji jazykoyit]^, vy- 
te(^kovan^ tvar, jimz teplo soustfecTuje se 
Da libovoln^ mfsto. Podobn^ tt£el maji lampy 
benziDov6 a ligroinov^. Pro menif pf ednaity 
k soustf edinf plamene uiivi se d m u ch a v k y. 
P. elektrick^ dSje se tim zpflsobem, ze 
uifvd se proudtt elektrick^ho k vyvinuti 
tepla, k obffv^Di pfedm£tu neb k ohffv^nf 
pajedel. Uiivd se bucT tepla oblouka sv£- 
teln^ho, povstaHho mezi d v^ma ahliky (oblouk 
tento odkloftaje se magnetem k mistu, jei 
mi ohfivati). nebo proad vede se pHmo 
spojem a ohHvi jej, nebo kone£n6 jsou kon- 
straovdna pajedla dutd, ▼ lejichz vnitfku 
proud elektrick^ vloienfm ndieiit^ho odponi 
?yvozaje iddan^ teplo k ohhLti. Kone£n£ jest 
p. elektrick^ zv. galvanick^ rozkladem 
chefflick^m. Spoj tvoH elektrodu negativnf, 
elektroda positivni neb lizeft vodicf jest 
pijkou. Proudem rozklddi se pijka» kov 
jeji Qsazuje se ve spife a tvoH pevn^ 
spojeni. 

Fijette Pietro, malff ital. (* 1844 ve 
Trevisu). Byl ur£en za mnicha, ale 



Brna a r. 1887 jmenovdn profes. stdt. gym- 
nasia Frantiika Josefa ve Vfdni, kde dosdhl 
t6hoi roku doktordta filosoiick^bo. Liter^nf 
iinnost zahijil v oboru filologie rozpravon 
Nikaieri fonttiini lakoni naiega jeiika, po- 
zd^ji pAsobil pfi reforroich ve »SIov. Ma- 
ticUt vydal rukopis z kranjsk^ho archivu, 
obsahojici slovinsk^ pffsahy z XV. stol., 
pfeklddal Preiema do latiny a lako dlouho- 
iet^ vydavatcl dasop. >Zora< otiskl zde vlastni 
iivotopis Jungmannflv, Kopernik&v, Popflv, 
PreradovidAv, Robi£&v, Pogodinftv ajtn^ch. 
Z ostatnfch jeho rozprav zasluhuje zmmky 
O turikich Slovanih, rozbory Hamleta a j. 
prad Shakespeareov^ch, rozprava o nir. bds- 
nictvi a jeho pokusy napodobujid n^odnl 
zp^vy {Mustaf'aga ; Smrt Ha»an htga)^ jakoi 
i v^bor srbsk^ch ndrodnfch zp6vii pro Skolu. 
Prace tyto uvefejftoval v6tiinou ve »Slov. 
Naroduc a ve sv6 »Zofe«, kde vvloiil t€i 
theorii $estim6ru a otiskl 7 bdsni (Daktiloi), 
dokazujidch tuto theorii, dmi vyvolal pole- 
miku s Levcem a Levstikem. V pozdijSf 
dob^ vinoval se skoro v^hradn6 filosofii, 
vyddvaje price sv6 skoro vesmis nSmecky, 
jako: PHncipien der Niwton*$chen ForschungS" 
methode (Brno, 1880) ; Grundsdtie der missen' 
schaftlichen Forschung (t, 1882); Ueber einige 
piychophytUche Elemente d, Faedagogik (t.^ 
1885); Zum Propaedeutikunterriehtt (Videft, 
1886); Zur Theorii der menichtic'ien Nackah' 
mungen. Peyckologisehe Studien (Brno, 1887) ; 
Batons Metaphyslk (Vfdefi, 1888) a Praktische 
Philotopkie (t, 1899), v kter62 mezi jinfm 
ukazttje na potfebu vleobecn^ mravn^ho ko- 
dexu bez pfim^skfi konfessionilnS dogma- 
oddal se I tick^ch, jezto filosofie se obracf k toma, co 
ziby umtof, pozd^ii vstoapil do vojska a jest vSeobecn6 lidsk^ v dt£ni i mySleni. 



doslouiiv iije na oopoiinku v Padov6. Mezi 
jeho malbami vynikaji: JedinkijmM^ Smlouva 
a jin«. FAf. 

P«J-Oh€j (rasky Ilaft Xoft, ze samojedsk. 
>Kamenn^ horstvoc), pohoH v rus. gubernii 
archangelsk^ a djezd^ mezensk^m, podni se 
na V. od Velik6ho Jodn6je, tdhne se k zsz. 
rovnob£2n6 s pobfeiim Karsk^ho mofe, na- 
dei pfi Jugorsk^m Sam pfechdzf na ostr. 
Vajg^(. P. tvoN fada nesouvisl^ch, homo- 
lovit^ch a travinami pokrytj^ch vrchA, jejichi 
vrcholky jen misty jsoo hol^ a kamenit^. Nej- 
vyiiii bocly jsou: Voss|j-Paj (398 m), Pense- 
Paj (306 ifi), Velk^ Jodn£j (312 m) a Mal^ 
Jodnij (302 m), avSak pfi Jugorsk^m Sam 
sniiuje se pohoff tak, 2e poslednf skily, 
spadajici pFikfe do mofe, majf yfiky sotva 
30 m n. m. Od Uralu P. oddSlen jest moii** 
lovitou, jezery pokrytou a 54 km Sirokou 
rovinoa, geologicky md viak obdobn^ jemu 
sloieni z vrstev palaeozoick^ch. T^. 

FaJlsU (Paisij) viz Paysij. 

Fajk Janko, spisovatel slovinsk^ (*1837 
ve Sv. Pavlu ve St^rsku), stodoval klassick6 
jazyky a slavistikn ve Vidni a byl v 1. 1862 
ai 1872 professorem v Gorid, Kranji a Ma- 
ribora, odkud nisledkem Stremayrova nafi- 
zeni m£l se odebrati do Nov^ho Mesta, aviak 
Id rad^i do ir^alaiby. R. 1879 dostal se do 



Mravnj^m b^ti znameni pHfaditi se sv^tov^ 
dlAm a obecn^ kausalitd, jeito pHrodni ti' 
kony ve sv^m soujmu jsou principle a vzory 
mravnosti. Veikeri pHroda jde za jedin^m 
dSelem konein^m a mikrokosmos iloveka 
jest tohoto celku nerozlu^nou £ist{. Srov. 
>C. Mysl.c 1900, str. 131 si. 

Pijka (Loth) slou2i ke spojovdni kovA. 
Snadno taviteln6, nesvafiteln^ kovy spojujf 
se pijkou m^kkou, |e2 sestdvi nej^ast^ji 
ze 2 dilA dnu a 1 dilu olova. Spojeni je 
sice pevn6, ale nesnese silnijSiho tepla, 
jeito se p. roztopi a tim spojeni pfestivi. 
Pfi kovech tHko taviteln;^ch Ize uilti pijky 
m6kk^ jen v^jimein*, a to nejsou-li tyto yy- 
diny horku a nevyiaduje-li se u nich velik6 
pevnosti. V obycejn^ch pffpadech kovy a 
slitiny nesnadno taviteln^ spojuji se pdjkou 
tvrdou za pfisadv boraxu. P. tvrdd skUda 
se bocT z mSdi nebo ze slitiny m£di, zinku, 
dnu, n^kdv i stfibra. Nejobjr^ejnSjSi p. tvrdi 
jest: 48 duA m^di, 49 d. zinku, 3 d. cinu. 
Cim vStif pevnosti se vyiaduje, tim nesnad- 
n^ji taviteini md b^ti uiitd p. Die povahy 
kovu nebo slitiny uiivd se tu pdjky rflzne. 
Tak pro ielezo a ocel b6fe se m^cf nebo 
mosaz, pro mid*, bronz, mosaz a pod. mosaz 
s v6t$( nebo mendi pHsadou cinu a zinku, 
aby se nabylo pdjky pfim£fen6 tavitelnosti. 



36 



Pajkova — Paka* 



Pro nikl, argentan, Sfnsk^ stFfbro a j. b^fe se 
za pijku argentan s m6nivou pHsadou zinka, 
kteri jej £ini anize taviteln^m. Zlatnici uil- 
vaji na zlato pdjky te zlata, stHbra, mosaze 
a zinku, na stf Ibro pak pdjky ze stfibra, mo- 
saze, zinku a i m£di; pom£r soadistek neni 
tv v2dy stejn^, die toho, zda se mi nab^ti 
pajky mik(ii ci tvrdSi. Zkn. 

PaJkOT& Pavlina, spisovatelka slovinskd 
(♦ 1854 V Pavii — f 1901), zAstavSi v 6. roce 
sirotkem,. byla vychovdna u Matije Doljaka, 
fardfe a poslanpe na 8n6mu gorick^m, sv^ho 
str^ce, u n^hoi po^ala se uciti slovinsky a 
zajimati se o slovin. literatuni vAbec. Prvo- 
tiny sv^ Jala se otiskovati r. 1872, na£e2 
zdhy obratila na sebe pozornost lyrick^mi 
bdsnimi, d^Sicimi liskou k domovin^ a Slo- 
vanstvu. Za nejlep^f z nich poklddin jest 
cvklus deviti bisnf Materini glasovi^ ddle 
Ranjeni Crnogorec (bdseii vvvoland zndm]^m 
pbrazem Cermdkov^m), Ptrvi krif na turSktm 
polju a Jm jc2 pfinesla vesmSs Pajkova »Zora<. 
Pfesfdiivsi s chot6m sv^m drem J. Pajkem, 
vydavatelem »Zoryc, z Corice do Mariborn, 
P. soustfedila svoji liter^nf dinnost hiavni 
V povidce a romdnd, pfi £emi vynikla ne- 
obyiejnou plodnosti, snaiic se obsdbnouti 
ve sv^ch pracfch veikeru slovinskoii spo- 
l^inost a platic i v belletrii hojnou daii iensk^ 
otizce, kterou uvddSla na pfetfes t6i boj- 
nj^mi ^Idnky publicisticl^mi (NekoHko beted 
k fenskemu vpraianju, »Zora€, 1877; George 
Sand a j.)* S po£itku Ize pozorovati v je- 
jicb pracich vliv romantismu, jen2 znenihla 
mizf, a2 ustupuje docela realistick^mu na- 
zfrdni na skute^nost, ji2 spisovatelka \\6i 
beze viech pffkras a s upFimnosti u 2eny £a- 
s.em pfekvapujici. Z jednotliv^ch praci jejfch 
qvddime: OdlomM {enskega fivljenja] Biago- 
dejno \ve\dico (»Kres€, 1881, pfel. do fieitiny 
B. Popelka, »Z1. Prabac, 1884); Roka in srce 
(t, 1881); MaUha (t, 1882, do £eStiny pfel. 
t^2, »Zora€, 1883); Pripovednik v silt (t, 1883); 
Arabela (t., 1884, poutav^ obraz iivota ob- 
chodnfho m£sta s 2idovskou pen62n{ aristo- 
kracii); Najdenec (Gabri£ekova »Slovenska 
knji2.<, svazek 30.); Roman ttarega samca 
(»Ljub. Zvonc, 1896); Spomini tete Klare 
(»Dorain Svetc, 1895) a j. Vedle toho se- 
brala a otiskla Aforiime o Ijubexni (»Ljub. 
Zvonc, 1892) a A/ori^me o prijateljstvu (t.^ 
1893). Nile2ela k nejplodn^jifm spisovate- 
Ifim slovinsk]^m, vyznadujic se pH torn samo- 
statn^m ndzorem o 2ivot6 a potfebdch Slo- 
vincA. — Srv. \L Glaser, Zgodovina sloven- 
skega slovstva (Lublafi, sv. 4., 1898, str. 131 
a2 135). Sebran6 spisy jala se vyddvati 
r. 1880. ^ Snk, 

Pajon lpa2on1 Claude, sieur de la 
Duse, protest, tneolog franc. (* 1626 v Ro- 
morantinu — f ^^^^ ^ Carr^). Studoval v Sau- 
muru a stal se tarn r. 1666 professorem, ale 
vzdal se po dvou letech professury a stal 
se kazatelem v Orleans u. Jeho u6eni, zvan^ 
pajonismus, uchyluje se sice valn6 od 
u£eni Kalvinova o praedestinaci, ale bylo 
velmi rozSifeno v^ francouzsko-reformovan6 



cirkvi a jest ^pfizn^no s amyraldismem (viz 
Amyraut). Ste2ejn^ jeho nizor je ten, 2e 
Duch svat^ zpAsobuje ospravedln£ni £lov6ka 
cestou pfirozenou; rozum vlidne vfili £lo- 
v£ka, a jakmile £lov6k seznd pAsobenfm 
Ducba sv. pravdu, hned i vAle od zl^ho 
obrdtf se k dobr^mu. Proti P-ovi vystupoval 
zvldif vd$niv£ Petr Yusieu, kter^ i po jeho 
smrti pajonismus ilsilni prondsledoval. Pa- 
jonist^ sami 6'tali se k pelagidnfim a soci- 
nianAm. Synov6 a synovci P-ovi pfeSli na 
viru katolickou. — Srv. A. Schweitzer, Der 
Pajonismus (»TheoIog. Jahrbiicher«, Tubinky, 
1853); Mailhet, CI. P. (Paf., 1883). 

Pajot [pa2o] Charles, porodnik franc. 
(» 1816 V Pafi2i — f 18^6 t.). Konav od 
r. 1842 velmi h]edan6 kursy, stal se r. 1863 
prof, porodnictvf a r. 1883 prof, klidiky po- 
rodnick^. Byl vyhliien^m operatdrem a u£i- 
telem. Z detn]^ch spisu sluii uv^sti: TraiU 
complet de Vart des accouchements (Paf., 1871 
a2 1875, 2 sv.); TYavaux d'obstetrique etc. 
(t, 1882). Mimo to zalo2il gynaekologickou 
spole£nost a sbornik »Annales de gyn^co- 
logie et d*obst^trique€. 

PaJou Fpa2d] Angus tin, sochaf franc. 
(♦ 1730 V PaH2i — f 1809 t.). Byl 24kem Le- 
moyneov^m a ji2 r. 1748 dostalo se mu ve- 
lik6 ceny od Akaderoie. Potom odebral se 
do Kima, kde vSnoval se mimo um£ni tak6 
vzdilinf sv^mu tak, 2e nau^il se i fecky a 
latinsky, a£ odji2d$je do Italie sotva am£l 
£fsti a psiti. Svoji skupinou Pluto a Cerberus 
obritil na sebe obecnou pozornost a zpflsobil 
rozruch sm^l^m zpAsobem, kter^m stavSl se 
proti vlddnoucf man]^fe v umSni. P. stal se 
rdzem obliben^m sochafem a vr^tiv se do 
Pafi2e byl zahrnovdn zakdzkaroi, zejm6na por- 
traitnich poprsi, z nich2 poprsf pani du Barrr 
pokUdino jest za jeho nejlepii dilo vedle 
sochy Psychi, Pro Ludvfka XVI. zhotovil 
sochy Descartesa^ TUrennea, Pascala^ Bossuefa, 
Buffona a pro fontdnu des Innocents Jeana 
Goujona .v Pafi2i dodal tfi Naiady, Posled- 
nim jeho dilem ^yl Demosthenes pro paldc 
sendtu.^ P. na v^voj franc. umSnf zna£n6 pA- 
sobil. S po^itku venoval se Usilndmu studiu 
pfirody, die kter^ tvofil, pozd^ji pfidal se 
k antikujicimu sm^ru sv^ doby. 

Pajrek, Pairek, Baj'rek (Baiereck), viska 
V Cechich u Freih&lsu, hejtm. Klatovy, okr., 
fara a pS. N^rsko; 6 d., 52 ob^v. n. (1890); 
nedaleko odtud popl. dvfir, tovdrna na ka- 
men^ zbo2i a zffceniny hradu t jm. Za vdlek 
husi^sk^ch sed^l zde Jan z Pajreka. Ve stol. 
XVII. byl hrad pust^ pf i panstvi bystf ick^m. 

Pajtan (mno2n^ pajtanim, t6i pajjat, poe* 
tana, z fee. voirjxijg), novohebrejsk^ nizev 
bdsnikA synagogdlnfch hymn A (pint, mnoln^ 
piutim), Pramenem byla jim hagg^dd. 

Paka, zool.: 1. tlamdk bannf {Coeloge- 
nys paca^dL^n.) viz Coelogenys; 2. p. £i 
a 1 pak a (Auchenia pacos Tschudi) viz Limy. 

Paka: 1) P. No vi, mfisto v uechdch nad 
potokem Oleikou a pfi 2el. trati Rak. se- 
verozdp. drdhy (Chlumec-Pofi^f), v hejtm. 
ji£insk6m, mi 632 d., 4760 obyv. i., 18 n. 



Paka — Pak-hoi. 



37 



1900), okr. soad, £etn. stanici, pS., telegraf, 
6tf. obec. a 3tf . m^it Sk, pro chl. a pro div., 
prAmysl. pokraiov., matefskou Sk,, m^st. 
opatrovnu, okr. vefej. nemocnici, okr. sirot- 
cinec, m^st. chudobinec, ob£. a okr. hospo- 
difskoa zilo2nu; m£sto md 25 rozlidn^ch 
spolkA zibavn^ch a dobro£inii]^Ch; ddle jest 
zde parostrojni cihelna, tovdrna na motouzy 
a zboli pleten^, mechanick^ tkalcovstvf, akc. 
pivovar a sladovna, Ikrobdrna, ko2elu2stvi 
a z drobn^ch femesel kvete tu obuvuictvf, 
puD^ochif stvi a tkalcovstvi ; t^den. a v^roS. 
trhy. V okoif jsou naleziStS ies. grandtA. 
Far. chrim zasv^cen^ sv. Mikuldii pfipomind 
se r. 1357 pod patrondtem majetniko Kum- 
borka, r. 1788 pfestav6D, r. 1827 ohn^m zni- 
cen, nadei po roce vystavSn v nynSjii po- 
dob6. Vedle toho je zde b^v. kldSterni ko- 
stel Nanebevzeti P. Marie, na jeho2 m{st£ 
stavala kaple (1632), kterd2 dasem prom^ngna 
V kostel. R. 1644 Rudolf sv. p. z Tietenbacbu 

koupil statek cho- 
te^sk]^ se vsi Val- 
dovem a daroval jej 
nov6zal.(1658)klai- 
teru pavldnsk^mu. 
Cis. Josef II. kld^ 
ter zruiil a zboii 
klditerni pfipadlo 
Ferd. kn. Trautt- 
mansdorfTovi, kte- 
r^ vzal za to na sebe 
patronit kostela. P. 
lal. pr;^ od borni- 
kfl, ktefi pAvodnS 
pracovali v dolech 
na stHbro ve vsi Stupnd. Ve XIV. stol. 
byla ochrann]^m mistem panstvi kumbur- 
skiho. Krdl Ladislav pov^iil Paku na m£sto. 
Erb mdstskj (vyobr. L 2994.): Stlt rozd6- 
len^ iikmo polo2en^m, v pravo zaokrouhle- 
n^m vencem routovj^m ve dv6 £d8ti, z nichi 
horDi je stfibrnd, dolni pak ^ervend. M6sto 
jest stfediskem okresu a dflleiit^ho prA- 
myslo textilniho. Panstvf novopack^ ndle- 
lelo povidy k velkostatku Kumburku, sdi- 
lelo osady jebo,Jako2 i m6staji£ina. M£sto 
jest rodiSt^m Fr. Faustina Prochdzky a 
jindficha Niederle. — Okresnisoud uA 
196*85 km\ 4518 d., 27.894 obyv. £., 2911 n.; 
t 30.848 pi^itomn^ch ob^v. 30.665 katol., 
105 evang., 76 iid., 2 jin^; 14.907 mul, 
15.941 icn. (1890). — 2) P. Star 4, ves t, 
okr., fara a pi. Novd P.; 180 d , 1572 ob. d., 
15 n. (1890); fil. kostel sv. Vavfince (r. 1384 
tar.) V nyn^jSi podobS z r. 1760, 5tf . Sk., p5., 
telegraf a lei. stanice Rak. sev.-z<Lp. drdhy 
(Chluroec-Poffdi) a JihoseveronSm. spojovaci 
drahy (Josefov-Turnov), tovdrna na tkaniny, 
zeim^na satiny, grddle, piky, cihelna, dva 
ml^ny a cil^ tkalcovstvi po domdcku a v to- 
virnS. — Srov. Beran Josef, Pam6ti mSsta 
Nov6 Pakv (1872). 

P41ca (n£m. Hebel^ angl. lever, frc. levier, 
rus. rjr^ag) ndle2i mezi jednoduch^ stroje; 
obyicjnfi b^vd pakou tyi kolem pevn6 osy 
otadiva. Pasobi-li sily na pdce v rovnovdze 




C. 2994. Znak Paky Nov6. 



se udriujici na obou ramenech pdky, sluje 
p. dvouramena (t^2 dvojzvratnd),p{isobMi 
ob6 sily na t^m2 ramenS, sluje p. j ed no- 
ram end (jednozvratnd). Vyobrazeni £.2995. 



f 





C 2996. Pika dvourameai. 



vyznafiuje pdku dvouramenou; body A 9l B 
zna£i pfisobilti sflyPabfemeneQ, bodC 
vyznacuje pevnou osu pdky, d^lky p ^ q 
kolmice spuitSn^ z bodu C na sm£ry pAso- 
bicich sil dili ram en a sily a bfemene. 

Sil& /'a bfemeno Q jsou v rovnovdze, kdyl 
platf ilmSra P\Qz=q:p, 

P. jednoramend nazna^ena jest vyobraz. 
£. 2996. 2elezn^ch ty£i, dfevSn^ch sochordv 



> 




T^ 



V'' 



' t, 2996. P&ka jednorameni. 

apod. \Abfi se jako pdky. Otevirdme-li bednu 
dlatem,pA8obf totojako p. Rozmanit6 ndstroje 
zaloieny jsou na principu pdky, jako kleite, 
nAllty, iouska6e atd. 

Nepatrn^ pohyby (na pf. proh^bdni se 
bmot zati2enim, roztahovdni teplem atd.) Ize 
pHstroji pAkov^mt snadno zvStiiti, neboC 
kolikrdte jest sila P menSf ne2 bfemeno Q, 
tolikrdte jest vStSi poSinuti sily ne2 bfemene. 
(Srv. Stroje.) n»k. 

Pakang* viz Pabang. 

Pakfons viz Argent an. 

Pak-hoi, t^2 Pei-hai, m6sto v £insk6 
provincii Kvangtungu a distriktu Lieu-feu, 
V pozadi Tonkinsk^ho zdlivu, na 190^ 13' 
V. d* a 20® 30' s. $., se zdrav^m podnebim, 
md 20.000 ob. (1900) a pfistav velmi snadno 
pHstupn^, aviak s otevfenou a m^lkou rej- 
dou, takie velk6 lodi kotvi 1 km od ra^sta. 
P. jest od r. 1876 otevfen obchodu s cizi- 
nou, obchodni jeho obrat cini (1900) 1,794.000 
taelfl v^vozu (indigo, kfiie, olej an^zov^, 
rf 2e, £aj a j.) a 2,043.000 taelfl dovozu (zbo2i 
vlnSn^ a bavlnin^, opium, petrolej, sirky, cukr 
atd.). Sidlf zde anglick^ konsul. TSr. 



38 



Pakington — Paks. 



Paklngton, Sir John Somerset, viz 
Hampton 1). 

Palden, nazev javoru tatarsk^ho 
(Acer tataricum) viz Acer. 

Pakobylky, zool., viz Ph as mode a. 

PakomdHoe, Pakomilice, ves v Ce- 
chdch, hejtm. a okr. Karlin, fara Libeznice, 

S5. Malice; 7 d., Ill ob. a. (1900), fil. kostel 
anebevzeti P. Marie. Alod. panstvi P. md 
2164'6 ha pfidy, niieii k n^mu dvftr, parostr. 
pivovar, jest majetkem Ervina hr. Nostice- 
Rhieneka. B^vala tvrz byla v]^chodi§t6m 
Ceika z Pakomfific (v. Cedek z Pako- 
m g f i c). Po nich tn sed£l Martin Pytel z Prahy 
s Matdjem, m<iSfanem novomSstsk^m (jeSte 
pfed r. 1497), ddle Vit, Martin a Viclav z Ro- 
hovic, r. 1501 driela P. z polovice rodina 
z Vicemilic a Pra2an )ifik od v^2e, r. 1539 
Johanka Penizkovd, Jifik Konik, r. 1551 Bo* 
fanovSti z Bytisky, r. 1617 TomiS Ferd.Teyfl 
(pozdgji ze Zeylbergu a H6llenSteinu). Tento 
zemfel r. 1637 bezd^tek, na£e2 jeho jmSni 
padlo jako oddmrC na cis. Ferdinanda II., 
kter^ r. 1638 zapsal P. Oldfichovi LibStein- 
sk^mu z Kolovrat. jeho pffbuzn^ Fr. Karel 
prodal P. r. 1652 Janu Hartvikovi hrabfiti 
z Nostic. 

Pakosoh viz PakoS. 

Pakoslav (Pbkeslaw)^ ves v Cechdch, 
hejtm. TepU, okr. a pS. Bezdru2ice, fara 
Sipfn; 27 d., 167 ob. n. (1890). Stivala zde 
tvrz. 

Pakost: 1) P. viz Exostosa. 

2) P. viz Pokost. 

Pakosta Vojt6ch, spis. £es. (* 14. dub. 
1846 V De5tn6 u Sob^slav^ — f H- ^ce 1892 

V Pisku). Vystudoval gymnasium v Jindf. 
Hradci, bohoslovf v Praze, kde spfatelil se 
s Tfebfzskjm a kde r. 1871 vysvficen na 
kndze, potom kaplanoval v Cernotini, pfi 
chrdmu t^nsk^m v Praze, pak byl katechetou 
na miSt Skole novomSstsk^ a na vyISf div. 
Skole V Praze. T62isko iinnosti P-tov^ jest 

V povidkach pro lid, blizk^ch povidkim 
Pravdov^m, s nim2 byl i po rod£ spfizn^^n. 
Mimo to psal basnd rdzu vlasteneck^ho 
(Znilky iumavske)^ crty cestopisn6 — bylt 
P. horliv^ cestovatel — a pojedndni didak- 
tickd ze sv^ho oboru. Napsal a vy dal : Listx 
a kvity, bisn6 (Praha, 1884); R^e a ostny, 
hisnh (t, 1890); povidky uvefejnil ve sbirce 
»Zdbavy ve^erni* (Tmafi a osvftdri^ 1880; 
V sousedstvt\ 1880; Zpominky iediue Mavy, 
1881; Vesnickd krdlovna, 1%%Z\ Tri povidky, 
1884; Venkovsky reformdtor'^ Dolorosa; Ko- 
mediant'f Kovdr Simon); v »Hlasech Kato- 
lick^ho spolku tiskov^hoc (Fijavky na idra- 
vim tile, 1877; Bohatstvi bei ctnosti, 1879; 
Zlato apoildtko, 1879; Trtina na vitru, 1881; 
S proudem ^asu, 1883; Jak v Koudehvi M^isili, 
1885); ddle vydal: KrejiHv novlndf (Praha, 
1876); Z eeskych dijin (t., 1881); Mamn 
mailiHek (t, 1882); Pomninky, sbirka bdsni 
(t., 1884); Otcove a diti (t, 1886); Ze statku 
a ^ chaloupek (1889); Vy-klad katechismu (t, 
1891, Katech. knihovna) ; Legenda o sv, Alfbiti 
(progr. vy5. div. Skoly v Praze na r. 1890); 



c Jos. Jurfide pFeloiil: »De8it^ bratr<, ro> 
mdn; z Kraszewsk^ho: »Jak se pan Pavel 
ieniU, »Jermolac; z Marie Rodziewiczdwny: 
»Strain^ ddde6ek<; J. A. Lukaszkiewicze: 
»St6sti na vsi<; S. Gregoriide: »Bdsn&<; K. 
PaszliAskdho: »Na rozcestlc. Vedle toho re- 
digoval kalenddfe: Svatovdclavsk^ a Poutnik 
vlasteneck^, pfispfval bdsn^mi do »Obzoruc, 
»Zlatd Prahy«. »Vlasti«, »Kv6t(l«, »Sv€to- 
zora<, »Jardno v6kuc, »Past^fe duchovnihoc 
a jin^ch. 

PlJcostnioe (arthritis deformans), one- 
mocn6ni, kterd sob6 vylo2iti nemA2eme ani 
za hostec kloubov^ am za dnu a kterd jest 
asi proievem zvldStnich poruch nervov^ch. 
Vyvijejic se pli2iv£ stihne skorem v^hradn£ 
2eny ve v£ku od 40—50 let, dasem i dSvdata. 
Charakterisovdna jest pozvoln^m vzrftstem 
objemu menSich i v£tSich kloubft; bujeni 
toho ddastni se rovnS2 tak tkaft kostni jako 
okostice a svazy kloubovd. P. oby6ejn6 po- 
dfnd se V kostech, jejich2 drobnd klouby 
stavaji sc zvlaSf no^ni dobou bolestiv;^mi, 
ad tlak na zdufend klouby nebudf bolestf. 
Pozvolnd klouby zdufi a pozb^vaji svdho 
tvaru a dlanky prstfl vysmekdvaii se ze svd 
polohy; dim2 pohyblivost zpfedu jest zne- 
snadndna a konedne zcela znicena. Passivni 
pohyby jsou rovnd2 nesnadny a b^vaji pro- 
vdzeny drdsoty a chrupdnfm v artikulaci. 
Choroba prodlenfm tak stdle se horSf; vy- 
hojenf ncnastane nikdy, polcpSeni trvd jen 
krdtk^ das. Choroba vyviji se symmetrickv 
V obou kondetindch nejprv v kloubech prstu, 
pak dojde na kloub zapdstni a loketni, po- 
sldz na ramenn^. Zarove& neb ndco pozddji 
p. podfnd V dolnich kondetindch, zdc se za- 
libou ve velik^ch kloubech, ale posldz b^- 
vaji posti2eny i jednotlivd artikulace klou- 
bovd. Mx, 

Pakoi (Pakosch), mdsto v Poznaftsku ve 
vlad. obv. bydhoSfskdm, kraj Mogilno, na 
fece Notedi a stanici 2elezn. trati Rogoino- 
InoNvroclaw; md 2518 ob. (1895), dva katol. 
kostcly (jeden poutnick^), kldsur reformatfl, 
nem< cnici fadu Johannitfi, ev. kostel, syn- 
agogu, cukrovar, lihovar, vdpenicc, mldkaf- 
stvi, rybdfstvi a na nedalekd ho^e Kalvarii 
kostel s 23 kaplemi. 

Pakrao, mdstys v slavonskdm Chorvat- 
sku u potoka Pakry v lidoli planiny Psunje. 
jest sidlo fecko-vjch. vladyky (od r. 1721), 
jen2 dfive sidlil v Po2eze. Uprostfed mdstyse 
jsou hradby a dtyfi baity stardho hradu, 
jen2 V ddvn^ch dobdch ndle2el prioru vran- 
skdmu Ivanu Talovci, kolem r. 1537 MikuldSi 
Zrinskdmu, pozddjiTurkdm, potom hrabatAm 
Jankovid&m (od r. 1760), od nich2 jej za- 
koupila pravoslavnd obec. — Dnes jest v P-i 
i srbsk^ konfessiondlni uditelsk^ listav s prd- 
vem vcfejnosti. -d- 

PakrUik, zool., viz Lagidium. 

Paks [pakS], okr. mdsto v Uhrdch nad Du- 
najem v 2upe tolJianskd, md 11.803 obyv., 
z nich2 9167 mad*., 2644 n. (1890); paropla- 
vebni stan. ; tovdrny na Skrob a klih; tkalcov- 
stvf, rybdfstvi a obchod s obilim a vinem. 



Paktol — Palack:^. 



39 



Paktol (TlaKxatlog), np{ Sart-j^dj, feka 

V Mal6 Asii ve star6 Lydii, prameni oa vino- 
rodo^ hofe Tmolos, te£e kolem Sard a vl6vi 
se do Gedfz-ddje (Hermos). Ve 8tarov6ku 
byl P. proslul^ bohatstvlm zlat^ho pisku, 
kter^ pr^ byl praraenem bohatatvf Kroi- 
sova. Tir. 

Pakndlanka {Manthpa Illig.) jest rod 
hroyzu sifokfidl^ho z deledi t. jm., ndpada^ 
vyznacend pfedndni nohami chdpav^mi. Tak^ 
tvarem t^la upomina na kudlanky; tykadla 
jsou nitkovita nebo rfliencovitd a pfedohrudi 
vilcovitft prodloulen^. Larvy maii malou 
hlavu, bezzub^ ^elisti, makadla delistni na- 
mffend vpfed a jsou, pokud jest v;^voj zndm, 
cizopasn^. Zakukluji se v zdtnotku. Rod p., 
jeai V jiini a ji2n{ £dsti stfedni Evropy za- 
stupuje tuto delecf po vScch zemidilecb roz- 
Sifenou, mi pfedohrudi vezpod lipln6 uza- 
vfen^ a jedinou fadu 2ilek stupAovit^ch. 
M. styriaca Poda sn^Si vaji^ka, jako u Chry- 
sop, upevnini na stopedce; larvy z nich, 

V srpQu se lihnouci, nepHjimajf potravy, pfe- 
zimoji a na jafc zavrtdvaji se do vajc^n^ch 
kokonA pavoukA {Lycosa inguilina Koch). 
Vy£kavje, a2 vyvinou sc raladi pavoudci, 
vyssaji je, na£e2 se svl^kaji, dimi nab^vaji 
podoby spfSe struskovit^ s nohanoi krati£- 
kfmi, a apPedSe pak uvnitf kokonu pavou- 
ciho sviij zdmotek, m^ni se v kuklu. Kpk. 

Pakik& (Catoblepas Gray.), rod antilop 
tMa velini podivn^ho, jehoz druh, Catoblepas 
Gnu Sund. (gnu), v jiini Africe iijfci vy- 
znacuje se divokosti a neobydejnou rychlosti 

V b£ha. Viz Antilopy, str. 460^. 
Pal4o (franc. paUis^ ital. pala\io z lat. 

pjlatium\ monumcntdlni dAm Slechtick^ ve 
m£st6 na rozdil od zamku, sidla venkov- 
sk^ho. V nov^jSt dobS jm^no p. pfeneseno 
podle ital. v^znamu i na budovy jin^, vy- 
nikaji-Ii rczsdhlosti a velikolcposti stavby, 
pik nidhcrn^m a um^Ieck^m vnitfkem. P e 
jsou pAvodu vf chodniho ; ji2 egyptSti a 
assyrsko-bahylonSti velmofov^ a po nich 
iliman^, zvldstfi v dobft cisafsk^, vyznado- 
vali jimi vn6 sv^ bohatstvi a moc. V Italii 
kvetla stavba paldcova ve vSech dobich, 
proto2e Slechta vice byl a soustfed^na ve 
mistech, ale v ostatni Evrop6 pfevd2ni v6t- 
Sina panstva roztroulena byla v opevn^n^ch 
hradecb. Tcprve zanikdnim hrad& po6aly se 
p-e hojn£ stav^ti i v ostatni £vrop£, a byli 
za tim cilem do v2ech zemi evropsk^ch po- 
▼olini stavitel^ pfimo z Italie; proto vSecky 
prvni p-e maji l&pln^ rdz itaiski renaissance 
jak u n&s, tak v N^mecku i ve Francii. 
Obecn6 architektura paldcovd liiila se od sta- 
veb brad nich vytknutfm pater, pokud mo2ao 
sonmirn^m seskupenim prostorn^ch mist- 
nosti a soum6rn^m uspofdddnim schodiSC 
a oken. Z renaiss. p-Av italsk^ch nejznd- 
mdjSi jsou: P. Pitti ve Florencii (Filippo 
Bruneilesco), p. Strozzi tamt^2 (Benedetto 
da Majano), p. Vendramin v Bendtkdch 
(Pietro Lombardo) a p. Farnese v tiim^ 
(Antonio da Sangallo). Mezi ^esk]^mi stav- 
bami t^ doby nejsnamenit6j2i jest p. Sch war- 



zenbersk^ na Hrad^anecb z r. 1545 (viz 
Architektura). Barokni p-e, v Praze velmi 
6etn^, repraesentuji pfedevlim: p. Vald- 
Steinskj^ (Giovanni Marini) s velikolepou 
loggii, p. Cerninsk^ (Giovanni Simonetti), 
p. hrabat NosticA na Pfikop6 (K.J. Dintzen- 
tiofer), p. Clam-Gallasovsk;^ (od Fischera 
z Erlacha; viz Architektura.) Kxl, 

Stafi Cechov6 i^ikali p. velik^ sini 6ili 
svStnici (mazhauzu) v prvnim patFe, kteri2 
na radnjcich a pansk^ch hradech b]^vala 
vSelijak vyzdo^ena. 

Palaokt.: 1) P. FrantiSek, buditel, hi- 
storik a politik £esk^, otec niroda (* 14. £na 
1798 V Hodslavicfch na MoravS — f 26. kv, 
1876 V Praze), pocbizel z chud6 horsk6 kra- 
jiny, z laSsk^ho lidu vysok^ch kostnat^ch 
postav, zvykl^ho praci a odfikini a otu2ilej- 
iiiho i povahovS nad velikou v^tSinu lidu 
£csk^ho jazyka. Tarn v hordch severov^- 
chodni Moravy, blizko pomezi slezsk^ho, 
uchovali v mnoh^ch rodinich pfese vSechny 
persekuce starou viru (eskobratrskou, a kdyz 
vyhliSen byl tolerandni patent JosefAv, pri- 
znali se vc smyslu jeho k vyzndni augSpur- 
sk^mu. Tak v Hodslavicich vznikla obec 
cvangelickd, je2 s pomoci vrchnosti posta- 
rala se o vlastni kostel a vlastni Skolu. Je- 
den z chudSich pfisIuSnikAv rodiny P-ch, 
kterd byla vynikala nad jin^ v obranS sta- 
r^ch tradici evangclick^ch, Sestndctilet^ Jii^i, 
vyuien}^ krej coving, stal ne (r. 1784) prvjm 
u^itelem na nov^ Ikole. Skolsk^ho vzd^lani 
nabyl po skrovnu, ale jeho bystr^ rozum a 
jeho energie, nesena pf isn^mi zdsadami mrav- 
nimi, je2 byly spole^n]^m majetkem prond- 
sledovdnim vychovan^ minority a utuiovdny 
byly Idskypln^fm studiem bible, u£inily zn^ho 
muzu nad sv^ okoli vynikajiciho, dobr^ho 
vychovatcle mldde2e a zdroveA piscndka- 
mudrce, mSficiho vSe v 2ivot6 lidsk^m veli- 
k^mi pravdami a mravnimi po2adavkv Pisma. 
Jif i P. staral se i o theoretick6 zdoKonaleni 

V paedagogtce a r. 1812 dal v Prespurku vy- 
tisknouti Kni^edku ku v^dilavatedlnimu Sitdni, 
U^inil to anonymnS, ba tajn£; tak6 nepfijal 
pozd^ii nabizen^ mu medaille za zasluhy 
o Skolu — pfidilo se mu v2echno vyvySo- 
vdni se nad jin6. PfesvMien hluboce o po- 
tfebS vrchnosti a povinnosti b]^ti jich po- 
slu2nu, byl pfece neph'telem obcovdni s >pd- 
ny<, pansk^ch mravA a mod, nem^l r<Ld tak^ 
svdtsk^ch pisni, milostn^^ch verSA a vSi ci- 
tov6 z(n£k6ilosti a tit^rnosti; z literatury 
va2il si jen toho, co zalo2eno bylg nabo2en- 
sky nebo m61o praktickou cenu v^chovnou. 

V roding pfisnost jeho nezi^idka pfechazela 

V prudkost a vdinivost, ji2 nejvice trp61a 
2ena jeho Anna (roz. KFi2anova, dcera sed- 
Idka z Hodslavic), povaha mSkka a srde^nd, 
ji2 syn charakterisuje p£kn£ slovy: »Bylo ji 
milovati kaid^mu, kdo ji poznal.c S ni mel 
JiK dvandct d6ti, z nich2 osm dospSlo v£ku; 
druhorozen^m synem byl FrantiSek. Energii 
Jifiho, jen2 nepatrn^ pi^ijmy, je2 mh\ jako 
»rektor< 2kolni, rozmno2oval vSelijak, krej- 
£ovinou, sedladenim, pozd6ji nejvice ob- 



40 



Palacky. 



chodem (s mislem, df fvim i obiHnii za vdlek 
napoleonskf ch konal pHpfeini obchody ze- 
jm^na do IJher) 8 Vidni, podaFilo se nejen 
£etnoa rodinu vy2iviti, ale i zahospodafiti 
kapitdl, z n6ho2 r. 1829 koupil velk^ statek 
V Zubff s prdvein r^chtifsk^m. D6ti musily 
ovSem viude pHIoiiti ruku k dilu. 

Mlad^ Frantiiek byl zdhy nejlepSim iikexn 
ve ikofe otce 8v6ho. Prvou j^etbou jeho by la 
bible; pfedetl ji celou lako p6tilet]^ chlapec, 
a kromd pfihod Moj2i80v^ch a jQsefov]^ch 
byly to knihy p\n6 blubok^ tajemn^ poeaie, 
pisn£ Salomounovy a prApovSdi Sirachovy, 
mi\6 ostatn^ cel^ rodinS, je2 nejvice upou- 
taly jeho mladou fantasii. O pln6 probuseni 
talentu hochova zaslouiily se viak nejvice 
nimeck^ Skoly kunvaldsk^ (za Nov. Ji^inem), 
vychovdvaci listav, zaloien^ na modernich 
tou dobou Basedowov^ch zisadcLch vycbo- 
vatelsk^ch a zffzen;^ (kol r. 1800) hr. M. V. 
Truchseasovou, roz. Harrachovou, ddmou 
velik^ho videck^ho intereasu a filantropic- 
k]^ch snah, jel rozvedena od mu2e 2ila cele 
8v^m idedlfim v^chovn^m a dobroiinn^m. 
Vedle ikoly ve vsi byl pro vybran^ iaky 
obojfho pohlavi vyiji jak^s (istav v zdmku 
k vychovini pansk^ch lifedoikflv, u£itelAv, 
umelcAv a vzd^ldni dobr^ch hospodyft; ve 
V8i i V zimku a£ilo ae mimo jin^ vlastiv6dS, 
poidtkAm obecn^ho d^jepisu, t£lov£d£, fy- 
sice; Ustav, a( vitlina u^itelflv byli kn62i 
(f editel Karel Jurenda, prv^ vydavatel kalen- 
difA V naiem smysla, P. Turek, dAv6rnik hra- 
b^n^in, P.J. Schreiber), pokldddn za svobodo- 
mysln;^ a podlehl kone£n6 nedflv6fe olo- 
nioack6 konsistofe (1814). P., jeni tu pobyl 
po dv6 Mta (1807—1809) v proatfedi spole- 
ceniky vyiiim a nau6il se nimecky a hFe 
na klavfr, polo2il zde »ve v^born^m svobod- 
n^ho ducha u£en{< prvnf zdklady sv^ch v6- 
domosti. Pozd6ji vzpominal dasto a Idskou 
na ta dv£ l^ta, >p€kn^ jarnf (aa 2ivota 
sv^hoc. Otec vzal jej z Kunvaldu, obdvaje 
se^ aby syn, jej2 si P. Tarek mnoho zami- 
loval, se ma nepokatolidil ; kunvaldSti u£itel^ 
Frantiikovi dosdbli viak toho, 2e otec slibil 
ddti syna do latinsk]^ch $kol, na studie vySSi. 
Ndhodou sezndmil se Jifi P. tou dobou s fa- 
rifem a starSfm evangelick<§ obce Trencin- 
sk^ V Ubrdch, Janem Zoubkem (moravitf 
protestanti tibli pfirozenS k souvSrcAm a 
soukmenovcAm v Uhrdch), i rozhodl se dati 
syna do evang. latinsk^ Skoly trendfnsk^. 
Tu pobyl P. od r. 1809 do r. 1812. Skola 
byla btand, »uhersk^ho zpflsobuc, mimo la- 
tinu nenaucili se 2aci ni£emu, tak2e hochova 
2ddostivost £teni a vzd£ldnf ukajela se tim, 
CO mu ndhodou do ruky pi^iilo: polemic- 
k^mi traktdty latinskymi, psan^mi od publi- 
cist& a theologfl lutherdnsk^ch XVII. stol, 
je2 na vnfmavou duSi P-k^ho pfisobily tak, 
2e stal se z neho protestantsk^ fanatik, li- 
bujici si jen v hadkdch nabo2ensk^ch a snici 
o torn, stdti se missiondfem v dalek^ch ze- 
mfch zdmofsk^ch. 

Tyto dojmy a ndlady rozpt^lilo teprv nov^ 
okoif, V ndm2 P. se octl (od r. 1812) v PreS- 



purce, kde m61 pokra^ovati ve sv^ch stu- 
difch na evangel ick^m lyceu. Bylo to p^ti- 
tNdni gymnasium s trojtfidni Ikolou filo- 
soficko-theolog., urienou pFedevSim k vzd£- 
Idni evangel. kn62f. Od naiich semindffl 
theologickych liSilo se vSak lyceuro preSpur- 
sk^ podstatn6 v torn, 2e vedle oborfl cistS 
odborn^ch zaujfmaly v u^ebnim pldnu jeho 
vynikajici misto pfedm^ty slou2ici vieobec- 
n^mu vzdSlani, a to nejen klass. filologie 
(s fednictvfm, poetikou, fim. staro2itnostmi 
a mythologii), ddjepis, zem6pis a statistika, 
ale i mathematika, fysika, pravnictvf (panu- 
jici tenkrdt pfirozen^ prdvo) a pfedeviim 
filosofie (logika, psychologie, metafysika a 
ethika). Vjichni professor! n aby 11 vzd£ldni 
na nimeck^ch universitdch, a a£ methody 
vyuiovaci, jich2 u2ivali, a v^deck]^ v^znam 
lycea vflbec b]^valy nepHznivS posuzovdny 
od t£ch, kdo2 poznali university nSmeck^ 
(Safafik, Kolldr), stdlo pfece nikolik pro- 
fessor A na vjii sv^ch likolA. Z t6chto nej- 
vMi vHv m^l na P-k^ho prof. Jan Gross, 
jen2 pFedndiel filosofii a jen2 P*k^ho seznd- 
mil pozd^ji s Kantem a vzbudil v n£m Idsku 
k studiim aesthetick^m, ddle prof. 2igmondy 
pogika a metafysika) a Martiny (fysika). Prof, 
jazyka £esk^ho Jifi Palkovic (stolice byla 
osazena r. 1803), povahou nesympathick^ a 
jako u^itel nedbal^, m6f na P-k^ho vliv ne- 
patrny. P. byl i v Preipurku 2dkem v^bor- 
n^m (jen o mathematice a prdvech pozna- 
mendvd, 2e v nich nemohl nal^zti zalibeni) 
a u professorflv obliben^m; to mu tak6 
usnadfiovalo hmotnou existenci i stal se 
nejdf ive sluhou, pozdiji bospoddfskym sprdv- 
cem a kone£n6 seniorem soukrom^ho kon- 
viktu jesendkovsk^ho, kromi toho pak vy- 
dildval chl6b kondicemi a rozli£n]^mi pra- 
cemi pro prof. Palkoviie, jeho pfipravovan^ 
slovnik a jeho „T^dennik" — iednou redi- 
goval i po dva mesice dfedni list preSpur- 
sky ,,Ephemerides politico -statisticae Poso- 
nienses". Zam£stndn jsa po ceiy den Ikolou 
a takovymito pracemi, mohl asti a studo- 
vati jenom v noci; bidy s poidtku zkusil 
dosti. 

V^tSi dAle2itosti pro vzdSldni Pk^ho ne2 
pfedndlky professorAv nabyly brzo vlivy 
mimolkolsk^, prostfedi doby, mista, styky 
se soudruhy, professory a vzd61anou spo- 
le^nosti prespurskou vdbec. Veliki politick^ 
uddlosti doby, svetovy zdpas s Napoleonem, 
zavirajici historii 25 let, jeji2 pohnut^ obsah 
udr2oval ceiy sv6t v nap6ti, vychovdvaly 
sv^m zpAsobem k velikym cilAm a velikym 
koncepcim, a probuzend snaha pracovati, 
tvofiti, zachraiiovati nebo reformovati, pro- 
buzend odvaha mysliti a kritisovati, oboji 
tim intensivnSji a nadSenSji sc jevicf, dim 
delSi bvla pfedchozi doba liti oddan^ho 
v strnuld pom^ry, oboji ta snaha dinnd ji2 
a zase ddle pfisobici v angl. a franc, osvi- 
ceni, joseRnismu a franc, revoluci, ale dosud 
zachvdtivsf jen nemnoh^ jcdnotlivce nebo 
vrcholky spole^nosti, zmociiovala se prdv£ 
V t^to dob6 stfednich vrstev intelligence 



Palacky. 



41 



7 stfednf £vrop6, pfedevSim universit a na 
nich zase stejxie ucitelA, jako studujici mli 
deie. By la to doba, v ni2 jako nikdy jindy 
Yzrflstala studujici mlidei pod neobycejne 
silD^m, vzruSujicim a ziroveii obifast&ujicim 
dojmem velik^ch cilAv a velik^ch idealAv, 
idealft ndrodnich, mravnS-kulturnich, politic- 
k]^ch — a P-k6ma popfino bylo itlstf za- 
chytiti a proiiti toto jaro nov^ doby v pln^m 
rozvoji jeho sv62esti. Na vySlich Ikoldch 
ubersk^ch a v Uhrich vflbec bylo mnohem 
▼ice svobody vzdSlivati se a pracovati v du- 
cha pokrokov^hQ saaieni ne2 v rakousk^ch 
semich ^esk^ch a nSmeck^ch na zdpad^, cim 
dal tim vice sviran^ch duchamorn^m abso- 
latismem; protestantsk;^m studentdm uher- 
sk^m bylo jeSt^ dovoleno navSt^vovati n§- 
meck6 university, a studenti tito to byli 
pfedevsim* ktefi zndmost nov;^ch obrozen- 
sk^ch snab zdpadu prostfedkovali ve sv6 
vlasti; do Uher ostatek, stojicich od staleti 
V dosti clinch stycicb s francouzskou poli- 
tikoa a tim ponekud 1 vzd^lanosti, dostaly 
se zdhy vlivy francouzsk^ho osviceni do 
vyUi (llechtick^) spole^nosti, a PreSpurk, 
too dobou je§t£ nejpfedn6jSi m^sto uhersk^, 
hostil zna£ii^ podet takto vzddlan^ intclli- 
{^ence. Cil^ 2ivot duSevni mal^ho m£sta, 
krisDS polo2en^ho na bfehu Dunaje a pln^ho 
hfstorick^ch vzpominek, by! kone6n£ zvyio- 
vin komplikovanou jeho povahou ndrod- 
nostnf: n^meckj^ Prespurk leiel na periferii 
jazykov^ oblasti ^eskoslovansk^, a ^esko- 
slovanskd i madliarskd mladi spole£nost jeho 
nachizely tu vhodnou pddu pro sv^ snahy 
literirni a obrodn^.' Na lyceu studovafi 
i Srbov^ a Chorvatl. 

Idea, kterd tou dobou ovlddala mysl iesk^ 
mlideie preSpursk^, byla mySIenka nirodni. 
V^domi ndrodni, snaha ndrodni nevymizely 
z iivota desk^ho nikdy, a tfeba 2e v XVII. 
ai XVIII. stol. ztratily nejvitSi iist t6 spo- 
le^nosti, kteri doaud byla v^hradnou nosi- 
telkou jejicii, Slechtu a m^sfanstvo, byly 
silny dost, aby pfi firermanisa^nim lisili Ma- 
rie Terezie a Josefa II. vzchopily se k od- 
poru. A z dinnosti obrann^ pfello se brzy 
vCechich a jeit6 svobodniji vUhrich, kde 
mezi protestanty-Sloviky Hterdrni 2ivot £esk^ 
nebyl nikdy tak poklesl jako v Cechdch, 
k v^boji, k propai^ovdni myilenky ve vrst- 
vach ji zpronevSfil^ch a jeStS vice vrstvdch, 
kter£ ji zcfla novl m61y b^ti ziskiny. Byl 
to lid, k n£mu2 velk^ hnuti emancipacni, je2 
jmenujeme osvicenim, konecn£ po^alo obra- 
ceti pozornost, jako k hlavnimu 2ivlu spo- 
le^nosti nirodni — podstata ndrodniho ob- 
rozeni po cel^ zipadni a stfedni Evropi zd- 
leii V torn, 2e nov£ probuzend mySlenka nd- 
rodni stala se nebo m^la se stdti roajetkem 
lidu. dosud 1 v ohledu ndrodnim jen massu 
slooiicicb, raiseram plebem contribuentem 
tvoHciho. Tak socidln6-politick6 snahy doby 
spojily se s ndrodnimi, pflsobila i hesla filo- 
sofickd (Zp^t k pMrodSI Humanita), v N6m- 
cich zejm^na boj s politickou i kulturni nad- 
vUdou francouzskou, u nis hn6v patriotflv 



nad nadvladou n6meckou a nade v§e nejvic 
vzbuzend energie iivotni t^ doby velikVch 
uddlosti a velik^ch snah reformnich. Tak 
stalo se, 2e, kdyz mydlenka ndrodni pronikla 

V letech desdt]^ch XIX. stol. ze spisu neiet" 
n^ch jeSt6 sv^ch zastancfl do pfdtelsk^ch 
krouikd studujici mldde2e, pAsobila siiou 
tak mohutnou a tak svfldnou, 2e v^rni jeji 
stdvali se jejimi vyznavadi, jejimi apoStoly, 
slou2ice ji s oddanosti a nadSenim v6rozvSst& 
nov6ho ndbo2enstvi. Vlddnouci tenkrdt ro- 
mantika, kladouci dAraz na vie citov^ a 
nadlen£ vzruSen^, tu ovSem spolupftsobila. 

P. byl v6ci ndrodni ziskin r. 1813, kdy 
trenSinsk^ m6§fan BakoS, vstar^ch desk^cn 
knihdch velmi se£t£l^, poprv^ obrdtil pozor- 
nost jeho na literaturu £eskou a vytkl mu, 
2e Cech jsa, tak mdlo o jazyk svdj se starai. 
Tut^2 v^tku, ale pfednesenou jako t62kou, 
ba hroznou ob2alobu, £etl P. brzo potom 

V J. Jungmannov6 dlinku v >Hla8ateli<, »Roz- 
mlouvdni o jazyku desk^mc, jen2 tolik in- 
differentnich k horliv^ snaze ndrodni pro- 
budil. Odtud rostl P. znenahla pod vlivy 
v^Se vylo2en^mi a v styku se stejn^ sm^- 
ifejicimi soudruhy ve sv^ horlivosti ndrodni 
vie a vice — z posledniho roku jeho studii, 
r. 1818, mdme od nSho projevy, dflkici ne- 
vypov^ditelnou hloubkou nadieni ndrodniho 
a zaslibujici a posvicujici 2ivot svflj cele 
myilence vlasti. 

Vlastenectvi t&chto let (a ceUch desitileti 
potom) bylo velmi jednostrane; 8na2ilo se 
pfedevSim o povzneseni jazyka a literatury 
a V slovnikdfstvi a bdsneni vidilo nejvyisi 
a nejdflle2it£jSi projevy prdce ndrodni. Tak 
P., sotva 2e byl se 6etbou (kupoval mnoho 
knih, £asto za posledni gros; prv^, co kou- 
pil, byl ThamAv Slovnik a Pelclova »Nova 
kronika £eskd<), pfeklady z latiny a nSm- 
diny (Kleistovo >Jaro< a j.) a tak^ pomoc- 
n^mi pracemi pro Palkovi^Av Slovnik se- 
zndmil se spisovnou £eStinou, jal se zkou- 
§eti se V bdsn^ni. Pokusil se nejprve o pfi- 
le2itostni v5ci (pozdravn^ 6dy a p.) — pfe- 
klad partie z Ossiana, jen2 r. 1817 vySel 
v Hromddkov^ch »Prvotindchp£kn^ho umenic 
ve Vidnijbyl prvou tiStSnou praci jeho — , pro- 
£etl a excerpoval zndm^j£i klassickd dila bds- 
nickd vSech ndrodflv od Homdra do Klop- 
stocka a ve velik^m sjavnostnim a t62k6m stilu 
klassick^ch 6d, napodobuje pak pfedevSim 
Klopstocka, pokusil se kone£n£ n^kolikrdte 
o bdsnick^ vyjddfeni sv^ch cittkv. Pozoroval 
v$ak brzo sdm, 2e nema naddni bdsnick^ho; 
z nemnoh^ch basni, je2 napsal, pAsobi poc- 
ticky jen nSkolik t£cb, je2 chti vyjddfiti to, 
CO mu vskutku plnilo duSi, tak bdseft Na 
horu Radhosf z r. 1817, hymnus Idsky k Bohu, 
ctnosti i 2en6 Md modlttba dne 26. iervence 
1S18 a 6da z t^ho2 roku Idedlu Hie, Ale 
ve vSech pfece vadi horovdni rozumov6, 
ucenj appardt mythologick^ a s\\t\^ zfetel 
prosodick^ — ndrodni pisnfe sice P. s Kol- 
Idrem a Benediktim sbiral, ale v duchu 
jejich tvofiti se nepokusil; nejidedln^jiim 
vzorem byly mu v t^to dob6 bdsnick^ v^- 



42 



Palack^. 



tvory Feck^ kultury a Klopstock. V prose 
P-k^ho, zejm^na v nikter^ch v^levech den- 
nfku, je za to prav^ poesie dosti. Otdzka 
formy zaiimala P-k6ho pfece mnohem vice 
ne2 tvfirci (innost poeticki sama; a z to- 
hoto zdjmu P-k^ho o probl^my prosodie 
£esk^ vzeila prvd literdrnf publikace (esk^ho 
literirniho krouiku preSpursk6ho, jejii cil 
a v^znam daleko pfev^Sil to, co bylo pA- 
vodn£ zam^ileno. 

Byli to »Po£^tkov^ ^esk^ho bdsnictvf, ob- 
zvlditS prosodie «, vydanf v bfeznu r. 1818 

V PreSpurku anonym n 6 spoleinou praci 
P-k^ho, Safafika a Benediktiho. Jan (Blaho- 
Slav) Benedikti, jen2 jako SataHk byl synem 
evang. fardfe na Slovensku, studoval s P-k^m 

V PreSpurku r. 1816; potom odebral se na 
universitu v Jen£ (kdc SafaNk dlel ji2 od 
r. 1815) a seznamil Safafika s P-k^m — po 
ndvratu SafaKkovS do PreSpurku r. 1817 po- 
znal se P. s Safafikeni osobn£ a veiel s nim 

V srde6n;^ svazek pfatelsk^, jen2 je m£l po- 
jiti po Cvl^ iivot. Benedikti byl prv^m vy- 
chovatelera P-k^ho k »svobodn6j§imu my- 
Slenic — ac ze vSech nejmladSf (* 1799), byl, 
jak se zdcL, nejzralejSi duSevn£, nadin jsa 
jemn]^m kritick^m smyslem a s tim souvi- 
sicim vitiim rozhledem i klidem v dsudku, 
za to v5ak menSi energii', kteri tak vvzna^o- 
vala impetuosniho vclik^ho ducha Safafikova 
i cti2idostiv^ho, neiimornS o sv^ vzdgldni 
a zuSlechtdnf usilujiciho P-k6ho. Otdzka 
prosodie byla pfi velik^m zdjmu doby o ja- 
zyk a poesii pravou >cause c^l&brec mlad^ 
literatury £esk^, zrovna jako po^inajicf se ji2 
tou dobou spory o dobrou pisemnost. V Ce- 
chdch uii'vala tenkrdte raald obec bdsaickd 
pod vlivem Dobrovsk6ho prosodie ph'zvu^n^, 
jc2 tak^ ovlddla v N^mcich; v Uhrich, kde 
zachovala se patrnd kontinuita mezi literarni 
praci dcskou XVI. a XVII. stol. s jejimi for- 
mami a literirnimi pokusy z 2. pol. XVIII. 
a pod. XIX. stol., uiivdno je$t6 mnoho daso- 
miry. P. pfi nov^ch svjch pokusech bds- 
nick^ch Hdil se pfizvukem, ale znendhla vy- 
vfjelo se V nSm pfesvdddeni — butf ie pod 
vlivem klassicismu, v PreSpurku mohutn^ho, 
bud* ze snahy zaloiiti prosodii deskou na 
jin^ zdklad, ne2 jak^ mdla n£meckd — 2e 
s duchem jazyka cesk^ho sndSi se jen daso- 
mira. Dorozumival se o to pisemnd s Safa- 
fikem, jen2 s nim souhlasil (Benedikti hdjil 
pfizvuku), a v^^sledkem tdchto livah byli 
>Podcitkov6c. Kniha, je2 vndiSi formou sw6 
disposice (Sest listA sti^idajicfcn se s bdsnSmi; 
tfi listy napsal P., tfi Safafik; pfedroluva 
jest od Blahoslava) upomina na spisy Herde- 
rovy, dokazovala, 2e Cechov6 maji v poesii 
dr2eti se dasomiry, 2e deStina schopna je 
uilechtil^ a um£16 formy t6 nem^n£ ne2 
Fedtina, na velk^ rozdil od ndm6iny. Byla 
to zdroveA aesthetickci studie o jazyku des- 
k^m a nadiend chvdla pFednostf a krds jeho, 
ale hlavni v^znam spisu tfeba spatfovati 

V duchu a tendenci, jimi2 je nesen: v jeho 
nacionalismu, nacionalismu tak rozhodndm 
a dtodn^m, jak se dosud v 2ddn6 novodob^ 



publikaci desktS byl neozval, nacionalismu 
pojat^m nadienS slovansky a smile proti- 
ntaecky. Toto vyznani viry slovanski je 
spola polemikou a 2alobou proti starii ge- 
neraci spisovatelfl desk^ch s Dobrovskf'm 

V dele, 2alobou na to, 2e sami malo pracu- 
jice dusi prici ostatnich sv^m autoritdfstvim 
a svou nesniSelivosti, 2alobou, 2e jsou »gcr- 
manomany«. Je to prvj vefejn^ dtok desko- 
uherski rooderny na deskou generaci starSi, 
ryzi V svjch motivech, ale nkvapen^ v sv;^ch 
2alobdch i ndzorcch o dasomffe; prvd srdika 
dvou dob a pokoleni naSeho nirodniho pro- 
buzeni — doby Dobrovskdho a doby Jung- 
mannovy. NeboC Jungmann o pffpravdch 
k »Poddtk{imc nejen vdddl, ale mil v nich 
lidastenstvi; >Poddtko>ri« mluvi zaroveft za 
niho, za A. Marka (jen2 sv^m rozhodn^m 
slovansk^m nacionalismem byl ideovi preS- 
purski mldde2i nejblife) a za Hanku. Vi- 
domi, 2e Jungmann souhlasi, dodalo nepo- 
chybnd autorfim »PocatkA< smdlosti u2iti 
tu a tam o velikim mu2i, proti nimu2 spis 
byl pfedevSim namtfen, o Dobrovskim, tdna 
osti^ejSiho, ne2 sluSno bvlo. Ostatek mluvi 

V tech partiich spisu, Kde se horuje slo- 
vansky i kde se vystupuje polemicky, vice 
Safafik ne2 P. 

Slovanski vddomi, »s]avomi1stvic, jak zfej- 
mo z »Pocatkfl<, bylo ii2 i!kplnd si podmaniio 
kruh desk^ch patriot^ prelpursk^ch. Pro- 
vdzelo v2dy, od nepamdti, vddomi desko- 
nirodnf, a v dobdch, kdy desk^ nacionalis- 
raus byl cele rozpoutdn, probouzelo se i one 
k 2ivotu dinnimu, jako na pf. v husitstyf. 
Silndji akcentuji je znovu v XVIII. stol. jii 
prve obrany jazyka deskiho, s projevy jeho 
shledavame se v td2e dobi v desk^ch spi- 
sech uhersk^ch. Uhersk^ stat, kde tolik slo- 
vansk^ch kmenfi se st^kalo, polo2en^ v centru 
slovanskiho svdta, a PreSpurk, kde Slovici 
i Jihoslovani studoval i, byly zvlaiti pfizni- 
vou pAdou pro rozvoj jeho (Srb Vidakovid 
udil V PreSpurku P-kiho a Benediktiho ru- 
Stind. srbStind a staroslovan§tind). A nyni 
rostlo a sililo, proto2e mohutndla narodni 
mySlenka, s nii v2dy souviselo. V rozvoj 
jeho pAsobily ovSem mocnd slavisticki stu- 
die vddecki o jazycc staroslovanskim,reprae- 
sentovani tou dobou Durychem a zejm^na 
Dobrovsk^m (v listech Dobrovsk<^ho z let 
devadesdt^ch najdeme ji2 hotov^ programm 
slovansky), pAsobil pfiklad probouzejfciho 
se hnuti vSendmeckiho a pAsobil konedni 
(a zdroveft mu zvldStniho r^zu doddval) im- 
posantni vzrfist Ruskd ffSe, je2 stala se sou- 
sedem stdtA Rakousk^ch, tolik slivy a dspd- 
chu sklidila ve vdlkdch s Napoleonem a je2 
ji2 dfive v XVIII. stol. byla v slovansk^ch 
stycich s Dubrovnidany a Chorvaty. Nyni 
stala se ndm^m slibem vitii budoucnosti 
probuzeni intelligenci slovansk^ch nirodfl 
na zdpadd, politicky i ndrodnd utiitdn^ch. 

V tomto smyslu chipal mvSlenku v Cechdch 
nejsmdleji A. Marek, a velmi blizkd tomu je 
jeji pojimini v »Poddtcichc, v jcjich2 slo- 
vanstvi je ovSem (na rozdfl od panslavismu 



Palack^. 



43 



Dobrovsk^ho) mnoho romanticky blouzni- 
v6ho. P. stal se slavomilem patmS touie 
doboQ, CO obracen byl k Idsce nirodni; jak 
hlabok^ bylo slovansk^ nadleni predpursk^ 
mlideie ▼ dobS jeho studii, posouditi mfl- 
ieme z toho, 2e z prd^pursk^ch pfitel P-k^ho 
dva, KoIUr a Safaflk, posv^tili cel^ iivot 
slnibi alovanstvi. 

Nesnadnijif nei tyto vlivy myilenky £esko- 
a slovanskondrodni sledovati je pfisobeni 
ostatnich duSevnich proudAv a snah u mla- 
d^ho P-k6ho. DaSevnf iivot v PreJKpurku 
byl pfece jen matn]^iii odleskem kulturniho 
proud^Di zipadu; smSry ji2 v N^mcfch pod- 
16hajici nebo pfekonan6 vUdly ▼ intelligenci 
uhersk^ho m6sta plnoa stlou, pojice se zvliit- 
Dim zpAsobem s proudy nov^mi. Francouz- 
sk6 OBviceni, klassicismus s heslem huma- 
nity, rocnantika — v5e spl^valo v jedno a 
▼$e najednou pfisobilo i v P-k^ho. P. £etl 
iDDoho, ale pravidlem to, co mu ndhoda pfi- 
nesla do ruky nebo co poskytovala knth- 
kapeckd pAjcovna, v^ci ceny nestejn^; o no- 
vinkich literdrnich zvidal nejvfc z (asopisQ, 
£ing si piln6 v^pisky, tak zejm^na z revui 
>Hermes«, »jahrbucner der Littcraturc a 
•Leipziger Literaturzeitung« ; ze spisovatelfl 
ziskal nejvic (1817—20) z Bouterwekov^ch 
>Dijin poesie a fe^nictvfc, ze Schillrra, 
Herdera (jeji zve »s*V]^m jedin]^m mezi spiso- 
▼atelic), z filairov^ch Lectures on Rhetoric 
and Belles Lettres, z panf Staelov6 a Jeana 
Paula. Tak6 viC;; z referdtd a flinkA £aso- 
piseck^ch nei pHmo seznamoval se s filo- 
sofick^mi sna^ry v N^mecku, nejvice sezni- 
mil se je^t6 s Kantem a to jii pfed r. 1818; 
V t^ dobd tak^ ustdlil se v n6m jeho ndzor 
ST^tOT^, odpovidajtci ovicnn idealistickc* filo- 
sofii dobou vlidnouci, pfedeviim kritickd 
filosofii Kantovi. Viru v zjeven^ n^boienstvi 
ztratil P. V stadiich t£ch (jen o Kristovi 
▼efil, 2e byl zvliStnf moci bolskou obdafen), 
ale byl vd^^en Kantovi, ie nedal inu pro- 
padnouti v uceni materlalistickd, 2e zachoval 
ma vfra v nesmrtelnost a v Bo ha, v Boha- 
Prozfetelnost, zdkony pKrodnfmi od vikt 
vym6fen]^mi v pHrodu pAsobiciho. Jeho reii- 
giosita, religiosita hluboko vStipend vlivy 
rodiny, mlddi a vychovdnf, je§t6 vzrostla po 
vit^zstyi nad atheismem — m61 chvfle, kdy 
syt marnosti 2ivota tou2il po smrti a rado- 
stech v&dnosti, kdy kofil se velebnosti, sva- 
tosti a tajensstvim ndboienstvf a nekone^- 
nosti. A Kant to byl tak^, kter^ vedle sil- 
D^ch dojmA z niravn^ pfisn^ho okoH otce- 
pistnika utvrdil v nto smysl pro povinnost 
a drah^m mu a6inil idedl ctnosti. Se slo- 
▼em tfm se v zipiscfch P-k^ho 6asto se- 
tkime, najdeme horoucf sliby, 2e ctnosti po 
viecken ^as 2ivota sv^ho v^ren zflstane, 
najdeme prav^ v;^levy mravnfho zadostu^i- 
nini i xalibeDf a najdeme kone£n6 fadu 
dokladfl, jak svidomitft osv&ddoval P. svAj 
smysl pro povinnost a svou mravni oprav- 
doTost jako vycbovatel v ilechtick^ch rodi- 
nicb prelpursk^ch, v situacich casto ne- 
vdi&ifch a beinadftjnfch. Ctnost, Pravda 



a Krdsa byly P-k^mu tferoi pAvodnfmi ide- 
ami V £loviku (byl to jeden z prir^ch reaul- 
tdtA jeho studii aesthetickjfch; a u oltifA 
Ctnosti, Pravdy a Krdsy saboval obitovati 
nadSen^ jinoch viecky snahy a tu2by sv^. 
Jednou Sterne i formuli >ctnost a dlov6£en- 
stvf velcbn^c — idcdl humanity, v jidfe 
sv6m ideil mravniho zdokonalcni £lov6ka 
a lidstva, v^vodici literatufe n£meck^ ke 
konci XVIII. stol. a hlisan^ pfedeviim Her- 
derem (ien2 byl P-k^mu tak drah^m pro 
universdloost a srde£nost sv^ho zijmu pro 
pravdu a krdsu, pro svfli smysl pro v§e nd- 
rodnf, lidovd a starobyl^), byl tak6 pod- 
statnou souddstkou jeho filosofick^ho a mrav- 
niho crcda. V mravnim usilovdni sv6m m£l 
P. od konce r. 1817 podporu vzdcnou a 
neoby^ejnou v Idsce panf vclik^ho ducha 
i srdce. Niny Zcrdahelyov6, dcery proslu- 
Mho v Uhrdch sv^m vzdSldnfm i politickou 
£in nosti Petra Baloghyho (nar. asi r. 1780). 
Po celou dobu pobytu sv^ho v PreSpurku 
a na venkov^ uhersk^m (na statcfch rodiny, 
V ni2 byl informitorem), od r. 1818—23, P. 
2il kultu t6to 2eny, kterd si jej zamilovala 
laskou milujfcf matky a schopna jsouc stejn^ 
citov^ho i ndbo2ensk^ho vzruSeni a »s]adce- 
bolestn^ho rozifminic, jako tou dobou P., 
jsouc dAv^rnici jeho ve v2em, co mu plnilo 
du2i, bavfc se s nim o otdzkach filosofick^ch 
(milovala mnoho Herdera), ndrodnfch, lite- 
rdrnich i politick^ch, pedovala o to, aby 
snaieni ieho neopustilo nikdy ryze idedlnf 
a mravni sv^ v^Se. Dcnnik P-k^ho bohat je 
hluboce citSn^mi a krisni psan^mi projevy 
vd^dnosti k panf Zerdahelyov^, prav^mi bds- 
nimi V prose (dotdend ji2 6da »Modlitba md 
dne 26. £ce 1818< ndle2i sem tak^), jimi2 
zpovfdi SVOU Idsku k t^, kterou zve jedinou 
mezi lidmi a kterou slavi, 2e jej nau^ila 2iti, 
jak se na mu2e sluSf, prosp6v2i mu vice, 
ne2 spousty knih. 

Kone6i6 i rostouci politick^ proud^ni 
doby, touhy probuzen^ demokracie po pro- 
pftj6eni statniho ob£anstvi millionfim lidu 
moc stdtu na bedrech sv^ch nesouciho a 
pfece z d£astenstv{ ve vefejn^m 2ivot6 vy- 
lou6endho, dychtSni po 9konstituci< a, jednim 
slovem feieno, po >svobod6« — podaly zihy 
pftsobiti na P k^ho, a od r. 1819, kdy po£al 
se starati >o nirodstvi z ohledu vy$iiho«^ 
t. j. kdy podal spojovati politicko-demokra- 
tick6 iaey osvicensk^ s myilenkou ndrodni, 
ovlidly interess jeho mSrou velikou. O obrat 
tento pfidinil se zase bezd6ky Benedikti, jen2 
tou dobou vrdtil se (s KolUrem) ze studii 
z Jeny a P-k6ho dokonaleji seznamil s in- 
tensivnfm politick^m cit&nim a sna2enim 
nSmeck^ho ndrodnS probuzen^ho student- 
stva a proiessorstva, z toho pfedevSim s pfi- 
sobenim prof. d6jin Ludena. Odtud P. hor- 
liv6 £ital noviny, studoval Montesquieuovo 
De I'esprit des lois, hlavni tou dobou je2t6 
evangelium moderniho politick^ho vzd6Uni, 
azanftil se cele pro zdsadu rovnosti poll- 
tick^ch prdv a >pravou svobodu<, stejnS 
vzdalenou anarchlsmu i aristokratismu nebo 



44 



Palacky. 



despotismu Svobodnd dstava musi b^ti ddna 
narodAm, £lov6£enstvo m^ av6 dAstojenstvf, 
ka2d^ mi neztratiteln6 prdvo sv6 osobnosti, 
lid nenf pro kr^le, ale krdlov^ jsou pro lidi — 
tak asi uva2oval ve sv^ra denniku, maje na 
mysli ovSem pfedevdim n^rody doma rakou- 
sk6ho a pfesv£d6ea jsa, 2e i v Rakousku se 
narodov6 probudi a 2e tfeba pfipravovati 
se k tomu, »buditi sldvu naSi, Idsku k vlasti 
a lisku k Slovan8tvi«. Idedl ndrodnS-jazy- 
kov^ mi, vlude pfevahu nad politick^m, a 
prdv^ z tdto doby mdme od P-k^ho projev 
Uzkosti, ba zoutal^ obavy, ie viechno nd- 
rodni snaienf vlastencfl bude nadarmo, ie 
je jii pozd6. Ale nad^je v ohromnou tvAr£i 
moc nadSeni — P. znovu a znovu akcentuje 
V t^to dob6 potfebu enthusiasmu — vraci 
mu ddv£ru zase. A nadieni jeho neni chvil- 
kov]^ zApal mladi: aim takov6 vzkypdnf citd 
mi za netrval^, sdm doporu£uje rozvahu a 
kHd» zavrhuje nisili a md smysl nejen pro 
prdva ndrodflv, ale i prdva krdlfl — jeho 
nad^eni tkvi v prav^ lisce a rozumov^m 
pozndni a heslem jeho je jii v t^to dobS: 
»v2dy die pravdyc 

Spole6noat, s m'i se P. st^kal, byla vice 
nebo m6n6 daSevnS podobn6 pfipravena a 
naladdna jako P. a tak i zc spole£ensk]^ch 
stykfl dosUvalo sc mu nSkdy vd££n^ch pod- 
netfl, zejm^na z ve£frkfi u pani ICaroliny 
G^czyov^ (sestfenice pani Niny) a katolicke 
pani Csl&zyov6, v jejii rodinS P. vyudoval a 
kde mnoho debattovdno o otdzkdch poli- 
tlck^cb, filosofick^ch i literdmich (pFichizeli 
i professoH l^cea; P. vzpomind nejvic ostro- 
vtipn^ho raaonalisty Fdbryho a materialisty 
16kaFe Simka). Obcovaci fedi byla oviem 
n£m£iDa. P. zfskal v okoli torn ovSem i vy- 
bran^ zpflsoby obcovaci a spoledenskou obrat- 
nost a jistotu, male vedle toho pKIeiitost 
nasbirati mnoho zkuienosti iivotnich a se- 
zndmiti se nejen se zemanskou Slechtou zdp. 
Cher, ale i sn^kter^mi magndtsk]^mirodinami. 
Zndmosti tyto dosti mu lichotily, a P. vfl- 
bec znimosti, jei by mu prospiSny b;^ti 
mohly, rdd vyhleddval, a kdyi na podzim 
roku 1820 provdzel sv^ chovance, mlad^ 
Csiizyovy, na universitu videfiskou (pobvl 
tu celf ikolni rok), studoval nejen v c(s. 
bibliot^ce, obrazirndch a kabinetech, ale se- 
• zndmil se osobnd pfedevSim s Dobrovsk^m 
(kter]^ tenkrdt ve Vidni vydaval av6 »Insti- 
tutiones linguae Slavicae<), pak s Kopita- 
rem, malifem Kadlikem a hudcbnim skla- 
datelem Doleidlkem. Kadlik v t6 dobg por- 
traitoval P-k^ho — pravidelnou, plnou, hez- 
kou tvdf mlad^ho mu2e se slab^m chm^fim 
knirfl, sv6tl]^mi, genialn^ neupraven^mi vlasy 
a kotlety na tvdfich, s krasn^m celem a ne- 
m6n& krdsn]^ma velik^ma jasn^ma o6ima, 
se siln^mt, ponSkud iirok^mi, energicky se- 
vfen^mi ilsty a fimsk^m nosem — v celku 
dAv^ru vzbuzujici tvaf velmi intelligentniho 
a energick^ho mladdho rau2e z lepSi spo- 
leanest]. V korrespondenci tou dobou (1820 
ai 1823) byl P. se Safafikem (jeni byl fe- 
ditelem srb. gymnasia v Nov. Sadu), Kolla- 



rem (tou dobou kazatelem v Pe£ti) — vSicbni 
tfi se navzdjem povzbuzovali v horlivosti 
vlasteneck^ — s Jungmannem, pak zejm^na 
8 Vyroiilem, penl jako P. byl hofmistrem 
V Sfecht. rodindch a pozd^ji, v6novav se 
privflm, stal se professorem a doiivotnim 
rektorem university peMk^, s mad'arsk^m 
vlastencem Mik. Ghyczym a hudebnim skla- 
datelem Jindf. Marschnerem. V hudbd vzd6- 
lal se P. prdv£ v Preipurku mnoho a ve spo* 
lecnosti, v nii se pohyboval, m^I i&astSji pfi- 
leiitost poslechnouti i hudbu komornl. Stykfl 
se Srby novosadsk^mi a s jednim Anglida- 
nem, s'ouiicfm v Preipurku, u2il k tomu, 
aby zdokonalil se v srb$tin6 a angli£tin£; 
jeho znalosti jazykov^ byly v&bec tak ne- 
oby£ejn^, 2e pro n6 prosful v pre§pursk6 
spolecnosti. K dopln^ni obrazu o jeho vzdi- 
Idni, sna2eni a povaze moino pfipomenouti 
je§t6 to, 2e byl velmi cti2ddostiv]^ (vSd61 to 
sdm a m^l za to, 2e Bcnedikti a KoUdr vy- 
kladaji mu to v chybu) a hrd jsa na AspSchy 
sv^ho pfidinini i samolib]^ ^v denniku na- 
jdeme dosti dokladft toho) ji2 r. 1823 na- 
psal svAj 2ivotopis, a dennik, v n^mi od 
r. 1818 uklddal sv6 dojmy a nizor^ (pfestdvi 
bohu2el jii v \it€ r. 1820, za^ind lednem 
r. 1823, ale od Anora t. r. je jen such^m 
v^£tem vn^jSfch okolnosti), je psdn nejen 
pro ndho, ale ponSkud i pro biografa. To 
vie je ostatek cele pochopitelno — z toho, 
CO vj^ie pov6d£no, vime pfece, ie pln£ prav- 
divd jsou nadiend slova obdivu, je2 (1818) 
napsal o P-k6m Safafik Jungmannovi. Na- 
zval jej ȣistou duii* a dodal: 9nebo ani 
ShakespearAv ani Schiller A v ducb horliviji 
a sv§tleji nehofel . . .c 

P. mil se stdti kn£zem a r. 1817 pfijal jii 
napolo misto kazatele v Bilsku ve Slezsku 
(v i6 dobS tak6 kdzal jednou v kostele hod- 
slavick^m) — ie kone£ni odfekl a spokojil 
se nejist^m postavenim soukrom^ho vycho- 
vatele, o to md zdsluhu tou dobou po^avif 
se zndmost jeho s paai Ninou a lit^rdrni 
Asp£ch »Po6atkAc, zv^iivii ndruiivou snahu 
jeho v£novati av6 sily probuzeni ndroda na 
poli literdrnfm. Ale kter;^ obor prdce si zvo- 
liti, o tom byl dlouho na vahdch. Bystr^ 
rozum jeho radii mu ji2 r. 1816, 2e Cechov^ 
potFebuji mnohem vice dobr^ch knih nau£- 
n^ch ne2 ipatn^ch veriA, stanoviska toho 
hdjil i V »Po£dtcich<, ale i }ungmann i Sa- 
fafik pAsobili naA v sm6ru opa^nim, o£ekd- 
vajice od nSho bdsnS, tragddie nebo aspoA 
poetiku. P. na prdce takovi vskutku po- 
m^ilcl — snil o tragidii >Jan Hus<, jindy 
vyIo2iI V denniku pldn velik^ epopeje vie- 
ndrodnf »na zpAsob Iliady*, v ni2 by se po- 
sledni vdlka ndrodA s Napoleonem >op£vala 
podle idei nejdokonalejSich naieho v^ku< a 
je2 by byla dilem v6ky trvajicim — , ale po- 
m^ilel i na to psdti knihu o geografii, o sta- 
tistice, vinovati se historii; vskutku vSak vi- 
no val svAj prdzdn^ (as nejvice studiim aesthc- 
tick^^m a filosofick^m. Aesthetika byla m6dni 
disciplinou idealistick^ doby, v Freipurku 
mil k ni P-kiho prof. Gross, ale P. zalibil 



Palack]^. 



45 



si ji pfedeviim asi proto, 2e studium jeji 
niohlo nejdokonaleji doplJiovati a ziirodfio- 
vati jeho Stastn^ 2ivot duieYnt, nesen^ sva- 
toa IdskoQ k pani Zerdahelyov^ a blouzni- 
vott touhou po viem dobrdm a krdsn^m. Tak 
jal se psiti nejprve »Pfehled d^jin krdsov^dy 
a jeji literatury« (vyddn v praisk^m »Krokuc 
r. 1823), pokus kritick^ revue dosavadnf pr^ce 
aesthetickd, jejii soudy nebylv sice vSade 
spravn^ ani literatura oplni (^zustaly mu ne- 
znamy ovSem i spisy Stitxi^ho), ale impODU- 
jici pfece po mnoh^ strdnce svou kritikou 
dosavadnf aesthetiky. Price tato m^la b^ti 
prvoa knihou jeho vlastnf aesthetiky po- 
£at^ jt2 r. 1819, ale r. 1821 upravena samo- 
statng ; o spise blavnim »Krdsov6da dili 
krise a um^ni knihy patery« pracoval P. 
pomalu V 1. 1820—23, napsal viak jen dvS 
kniby a zlomek knihy tfeti (otiSt^no po £d- 
stecb V >Krokuc r. 1823, v »CCM.« r. 1827, 
1829,1830; pozdiji vcelku v »RadhoSti€, I.). 
Aesthetika P-k^ho stavi se celkem v okruh 
nizoril Kantov^ch, a£ P. cht§l pi^iblf2iti se 
k Platdnovi a anglick]^m intellektualistftm 
(Bacon, Shaftesbury), a£ velik^ dflraz pro 
v^voj sv^ch pozndni aesthetick^ch kladl na 
jedou myilenku, vyslovenou Baconem Vera- 
lamsk^m. Hdje proii Kantovi hlavni v§ty sv^ 
krasovidy, 2e krisa jest pAvodni, zikiadnf 
idea ducha, cosi bytn6ho v duchu ^lovSka, 
pokrocil dile, zpracovdvaje KantAv subjekti- 
Tismus, ale provid^je pfece sm£r jii v Kan- 
tovi obsaien^. Jak je mo2no, 2e krdsa jevf 
se V pfedmStech, byl by musit ukdzati v po- 
kntovini, ale tyto nejzaj(niav£j$i partie zA- 
staly nenapsdny. S videck^ho stanoviska, 
pravi L. Cech, je P-k^ho aesthetika pouze 
zajimav^ pokus, pozoruhodn^ proto, 2e P. 
dokazoval mo2nost aesthetiky jako v£dy, 2e 
8 dftrazem vytkl vihu obraxnosti a citu pfi 
Tzniku dojmu krdsy (krdsa je mu ve shod6 
citn s obraznosti) a 2e platnost zdkonA krdsy 
vztahoval na viechen 2ivot lidsk]^. Vyklddaje 
aesthetiku, P. vylo2il — iednak v prv6 ka- 
pitole >Pov$echni zkoumanf ducha dIov££iho 
T jeho (innostech«, je2 je kusem psychologie, 
kusem no6tiky a dvodu do filosone, jednak 
vstatich daUich a pak. zejm^ua v strudn^m 
T^kladu n£meck6m >Philo8ophischcr Ver- 
inch fiber das Sch6ne«, nap8an6m pozdiji 
(1823) V Prase, jak se zdd, pro hr. Stern- 
berky a vydan^m ▼ »Gredenkblatter< — i 8v6 
nizory filosofick^ dosti soustavnd a iipln6. 
Velik6ho dacha jejich ve vieobecn^ch ry- 
sech ii2 zndme, ale zajfmavo je sledovati jej 
i V piliHch sonstavy a pozorovati, kde roz- 
cbizi se P. se avfm uiitelem Kantem, blile se 
(mimo Herdera a Fichta) zejm^na Jacobimu, 
nebo hledaje cest vlastmch. B(ih, duch, pi^i- 
roda nejsou P-k6mu jako Kantovi pouh^ 
pojmy naji nejvyiii iinnosti rozumov^, pouh^ 
transcendentalni idey, pomflcky myileni, jim2 
neodpovidd iidn^ predmit, 2ddni zkuSenost, 
ale jsott mn skutecn^ principy redlnf, jich2 
nelze rosuoaem dokizati, ale o nich2 pfimo 
ncbo i nepfiaio pfesvSd£uje niA cit onou 
pflvodnf jistotoai kteri pfedchdzf vlechnu 



reflexi. Cit je P-k^mu tedy (na rozdii od 
psychologie Kantovv i nov^jSi) prvotni pA- 
sobnost nebo-li monutnost ducha lidsk^ho, 
rukojm6 jsoucnosti ducha naieho i veSkeren- 
stva i Boha. DAraz kladen;^ na cit (a s tim 
souvisicf dfiraz na enthusiasmus, nadleni) 
je charakteristick^m pro filosofii Pk^ho: 

V torn P. bl{2i se Jacobimu a v tom stavi 
se proti Kantovi, jemu2 vyt^kd, 2e viechnu 
filosofii zaklddd na pouh6m rozumu. I kate- 
gorick^ imperativ poklidd P. za cit, nikoliv 
za poznatek. SvSt vn£j2i existuje (cit naS 
nepfimo sv£ddi o tom), ale my vnfmame ien 
formy, zjevy jeho, a rozum je zpracov^va a 
fadf podle pflvodnf zikonnosti sv6. Sv6t po- 
zndni naSeho je tedy jen formdlnf, pozndnf 
na2e je jen lidsk^ — 2e svdt mysln^ je sv6t 
pT2Lvf, mA2eme jen tuSiti a v^fiti. Rozumu 
tak na rozdfl od Kanta pfizniva P. pouze 
platnost formdlni a regulativni. Ale blf2i se 
zase mnoho Kantovi tam, kde hcijf praktic- 
k^ho v^znamu a Ukolu filosofie pro clovika, 

i'ako nauky vvchovdvaci k moudrosti, kde 
lorU proti filosofii 2ivotu cizf, rouhajfcf 
se zpupn£ ka2d6mu tajemstvf srdce, sv^ta 
i nibozenstvf a drzostn6 vym^fujfci vesmfr 
duSevnf i tSlesn^ malichernou m^rou oblf« 
ben^ch domn^nek. Podobd se mu i tam, kde 
vyklddd summum sv6 filosofie, odpovfdaje 
na otizku, co je nejvySlfm d^elem 2ivota? 
P-k^mu je poslednfm cflem 2ivota lidsk^ho 
bo2no8t, col jest jakoby srodnost a podob- 
nost Bohu ; clov^k md b^ti obrazem bo2fm. 
Neni to li^el mimo £lov^ka postaven;^, jest 
to tot^2, CO svrchovan^ £lov£ctvf — v nej- 
vnitfn(^j2i svatyni bjrtu £lov6kova svftf £lo- 
v6ku a zahi^ivi jej jiskra bo2stvf, pAvod jeho 
samostatn^ moci a pAsobnosti ; ona bud! ne- 
kone^nou snahu lidskou pokraiovati k bo2- 
nosti. Pokradovati k bo2nosti — to znamend 
tou2iti zdkonem vnitfnfm k absolutni svo- 
bod6, k absolutnfmu dobru a absolutnf krdse 
(krdsa je forma bo2nosti) — tyto i!i£ely, ke 
kter^m usilujf snahy nale, ty obrazy doko- 
nalosti slovou P-k^'mu ideami; idey jsou zje- 
veni jiskry bo2stvi v £]ov6ku svitfci. A ve- 
likou tuto stavbu mravnf snahy a ndbo2en- 
sk^ho vzletu korunuje v;^rok, obsahujicf 
P-k^ho filosofii dejin: Pokradovdnf k bo2- 
nosti je vlastn6, adkoliv v nekonedn^ch stup- 
niclch, obsahem v2ech dSjin, jak clov££en- 
stva tak iednotlivcfl. 

Tyto zasady filosofick^, jich2 mohutni moc 
praktickv v^chovnd je ka2d^mu zfejmaaje2 
tak phlehaly k podndtfim a snahdm, je2 pfi- 
jal P. V mravnf pFisn^m a nibolensky na- 
dSen^m okoli sv^homlidf, spravovaly mySlenf 
P-k^ho po ceH 2ivot jeho ; ndru2ivd horli- 
vost hlubok^ho pfesved^eni jimi oz]^vd se 

V P-k^ho polemice z let sedmdesclt^ch, pole- 
mice proti atheismu a materialismu, s nemenSf 
silou ne2 v projevech z let 1818—23. Sv^mi 
studiemi filosofick^^mi, ziskinim celistv^ho, 
jednotn^ho, a co je nejdflle2it£jSi, vlastniho 
ndzoru sv6tov6ho P. pfipravil se nejdoko- 
naleji k jak^koliv prdci literarnf, at v^deck^ 
a€ poetick^. A prdce jeho o aesthetice a 



46 



Palacky^ 



filosofii byly zdroveft prv^m smSl^m a pfece 
zdaf il^m pokusem p^stovati novodobou filo- 
sofii lazykem (esk^m -- nevSfiMi v letech 
devadesit^ch XVIII. stol. Dobrovak;^, ie £e- 
Itinu Ize vzkf/siti Mterirni, dokazoval nyxii 
mlad]^ P., ie ji Ize vyklidati nejtSiii pro- 
bl^my mudroslovn^, zachytiti viechny pojmy 
abstraktni a vyjidfiti jemn^ odstiny my- 
ilenky. P. musil si ovsem stvofiti novou, 
dosti nesnadDOu terminologii (je2 se ddstein^ 
ujala ve filosofii. ^esk^ a ji2 P. vydal %v\iAt 
»Oku8 £esk^ terminologie filosofickdc — 
V CCM. 18*^7), ale dovedl nesnadnou litku 
sdSlovati £tendfi jaan6, slohem, jeni bohat 

i'sa duchem bd8nick]^m, zachovivi pFece 
:lid a diskretni vyrovnaaost. Prdce tyto, 
oti3t£n6 V 9Kroka< a prv^ch roj^nicfch 
>Mu8ejnfka<, byly to pfedeviixn, je2 v £e* 
sk€ spole£no8U vzbudily lictu pFed v^do- 
mostmi a talenty P-k^ho. 

P. Br6 aesthetiky nedokonj^il — pff^ina 
tkv61a V torn, 2e zihy rozhodl se vSnovati 
sv^ sily jin^mu oboru naukov^mu: d6jindm, 
ddjindm ^esk^m. Umysl vznikl v n6m ne tak 
ze ziliby k histoiii, jako z jebo nadSeni via- 
steneck^ho.'P-k^fao poutalo oviem 6tenihi- 
storickd ode divna a ▼ PreSpurku mil, ex- 
cerpuje ze star^ch ^esk^ch spisfi pro Palko- 
vi^ov »Slovnik« (jeni m^l se sUti podxidtem 
Slovniku Jungmannovu), zihy pHldEitost se- 
znimiti se s kronikou Dalimilovou, Hdjko- 
vou, s VeleslavinexD, Kralickou biblf a Ha- 
rantem, zdhy tak6 (etl n£kter6 spisy Komen- 
ak^ho (jehoi byl otec jeho zvlidtnim ctite- 
lem), Pelclovu »Novou kroniku £eskoii« a 
Davida Kraze historli 6eskobratrskou (Alte 
u. neue Briiderhistorie z r. 1772) •— ale vJKe 
byl pochopiteln^ interess vMychtiv^ho stu- 
denta o zajimav^ pfedmdt, nic vice; P. detl, 
CO mu n^oda oala do niky, a mezi tim ne- 
byly v6ci pro (eakou historii tou dobou nej- 
dttleiitijii: Dobnerova kritickd edice Hijka, 
Dobrovsk6ho a Pelcla »Scriptores< (jeSti 
pozd6ji znd P. Kosmu jexi z vydini Frebe- 
rova dv£ sti let star^ho) ani menSf histo- 
rick^ studie praisk^ch udencfi. A problu- 
buje-li se po£. r. 1818 jeho historickd detba» 
vidime-li v rukou P-k^ho Hi Gibbonovo 
slavn6 dfio o pddu ftimsk^ file, price skot- 
sk^ho historika W. Robertsona (f 1793^, ten- 
krit V N^mecku velik^ autority poiivajfci, 
a jeit£ vice, ale menSfin prdvexn slavenou 
»Ge8ch. der schweizerischen Eidgenossen- 
schaftc od Jana Mflllera, ie to pen nisledek 
zv^Sen^ho interessu P*k^ho o hterdrni a v6- 
deckou produkci vfibec — urdit^ zdjem in- 
dividuilnf iiio2do viak v i6 dobd pozorovati 
u P-k^ho ji2 pro dobu husitakou. Studuje ji — 
z Hijka. Obrat nastal v kvitnu a cervnu 
r. 1819 a souvisf zase s ndvratem Benedik- 
tiho (a KoUira) z Jeny. Z dot^en^ho ji2 vy- 
pravovdnf ieho o Jene, snahich studentstva 
a v^kladech a stanoviscich professorstva P. 
se dovidil pfedev&'zD o pi^edniSkich prof, 
historie Jindf icha Ludena, nadSendho nacio- 
njUa ntoeck^ho, nejen s kathedry, ale i pu- 
blicisty iinn^ho ve svobodndm V^arsk^m 



atith ve smyslu vlasteoeck^m a dAraz kla- 
doucfho pfedevifm na to, 2e jenom ndrodni 
dSjiny mobou vychovivati k prav6ma vla- 
stenectvf, 2e jenom studiem d^jin vlastnibo 
niroda Ize poznati ducha jeho, individoalitu 
jeho, a Idska k vlasti 2e tkvi jen v Usee a 
pistov^i duSevni zvld2tnosti a sv^riznosti 
jeho ve v2ech oborech price duSevnf, ve 
vSech projevech 2iti. Luden mil mnoho 
smyslu nejen pro politick^, ale i filosofick6 
pojiminf dijin; simjsa 2ik a oblibenec Jana 
Mdllera, vychoval N6mcfim znamenit^ho hi- 
storika kraloveckdho Jana Voigta. A my* 
ilenku Ludenovu o v^znamu d^jepisu pro 
idea nirodni nalezl P. brzo potom u Karam- 
zina (Istorija gosudarstva rossijskasfo) i u L. 
Jahna, Das deutache Volksthum. Oa sezni- 
menf se s Ludenem znamenalo Pk6ma »ni- 
rodstvi z ohledu vyiiibo«. tak6 nirodstvi 
zdrodnin6 a povznesen^ studiem dijin, od- 
tud poial horliv6ji obirati se dijinami 6es- 
k]^mi (detl na pf. nynf Dobrovskeho Gesch. 
der bOhm. Sprache u. Literatur, L'Enfantovu 
historii husitstvf, Woltmannfiv n£m. dijepis 
Cech), odtud po^al v nim vznikati i&mysl vS- 
novati se dijindm £esk]^m — byl-li to je2t6 
1. led. 1820 pldn napsati knihu o v2eobecn6 
historii jazykem desk^m nebo 2ivotopisy vy- 
nikajfcfch Slovanfi (Plutarch slovansk^), do- 
plfiuje plin ten P. ji2 po n^olika dnecb 
dodatkem, 2e cilem uvota jeho je >pragma- 
ticki historie Cesk^ zem6c. Ale teprv ku 
konci r. 1822, kdy2 i Koll^r byl jevil velik^ 
zijem o husitstvf a literaturu jeho, psal Kol- 
lirovi, 2e vizi ji2 cele v historii. >Nelze mt 
2iti, nebndu-li moci do vlastenskiho d^episa 
se diti. AspoJi Husitstvo, budu-li 2iv, jist6 
popi2i. Jest se demu hnivati, jak mdlo se t& 
slavni krajanov na2ich zdoby doma i venku 
Setf i. Na krisovidu ji2 timif zapomenuto . . .c 
Tento zi^etel k husitstvf, jen2 v P-kim dosti 
pozdi dozrivi v pf esvidcenf o neobydejnim 
v^znamu jeho, rostl zajisti s probuzen^m 
zajmem P-kiho o mySlenku svobody. Po iem 
doba tou2ila, to vyhledivala i v dejinich — 
tak Niebuhr podaval svimu ndrodu jaka 
velk^ vzor obraz vzne2eniho Usili fiima — 
a V husitstvf musil P. viditi ideilni dobu,. 
je2 pokouSela se ztilesniti hlavni jeho idedly: 
vlast, ctnost, svobodu. V motivech P-k6ho- 
vinovinf se historii nemo2no ovSem nevzpo- 
menouti vlivu Herderova a vlivu romantiky. 
Od r. 1820 P. pro pHki historickou £in- 
nost svou vidomi se pfipravovaU Nepozo- 
rujeme sic ani v tito dobi, 2e by se sezni- 
mil s pfednfmi v£deck]^mi pracemi poslednf 
doby, iesk^m dijindm vinovanfmi, 2e by 
studoval podrobniji historickou litku, neba 
dokonce studoval v pramenech neb archi- 
vech. Jej zajfmi vie theorie methody d£je- 
pisni, filosofie dijin (lze«li tak nazvati snaha 
doporudovanou ponejprv Voltairem, pojimati 
dijiny duchem nloaonck]^m) a umini historii 
psati — V obou poslednich smirech se P; 
ov2em byl znadne pfipravil sv;^i studiemi 
filosofick^mi a aesthetick^mi. P-kiho pH* 
prava historidci vAbec po£ala se tarn, kde 



Palack^. 



47 



dnes vidHim historikovo sc dovrSaje, nebo 
jelti 6astdji kam ani nedospivi; nedostd- 
valo-li se mu v Preipurku zaalosti pomoc- 
D^ch v6d a method historick6 kritiky, a€ 
prakdcky at theoreticky, vzd£lal se P. v ostat- 
nich distech methodoloeie, zejm^na v theorii 
pojeti dijin, zna^nd. Pf laluSna literatura teh- 
dcjii poskytovala k tomu cfli mnohem vice, 
nel se dnes mi za to — P. se mnoho na- 
udil zejm^na z recensf o historick^ch pra- 
dch, roztro^ien^ch po ^asopisech. Literirnf 
kritiky vynikaly tenkrdte vs&cnou dnes v6c- 
Dosd, obsainosti a viinosti (tak na pf . Uvahy 
Ylidou Metternicbovoapodporovan^ch »Jahr- 
bucher der Litteratar<, lipsk^ho a hallsk^ho 
dasopisu literdmiho, »Hermesa« a j.)» a vie 
nei polovice v^piskA P-k^ho z doby pre$- 
pursk^ po^izi z takov]^chto pramenfl. P. 
fopal oviem i pHmo % pracf samostatn^ch, 
tak zejm^na z Bolingbrokeor^ch » Letters on 
the study and use of historyc (London, 1762), 
I Blaira (jii citovan^ho), z prdce vratislav- 
sk6ho professora d^jin L. Wachlera, podiva- 
jfd kritickou bibliografii historick^ propae- 
deatiky a literatury dSjin svStov^ch, a ze- 
jm^na z Rotteckova ^Idnku »Ueber die Ge- 
schichte n. geschichtliche Kunst« (»HaUe- 
sche Litt. Zt€, 1819). Niebuhra, podivno 
dost, nepoznal; znamenitou prici Bdckhovu 

stitnim hospodifstvf ath6nsk6m znal jen 

1 reieritu. V bfeznu r. 1820 P. po^al psiti 
studii »0 dijinich a d£jepisectvi«, o nii v$ak 
potom neslysime slova (patrn£ ji nenapaal) — 
ale CO by asi obsahovala, o torn Ize si z hoj- 
o^ch jebo excerptA sem nileiejicich u^initi 
obraz snad dobr^. Konetaf cil historie podle 
tobo je pou^n^, vzd^ldni potomstva, mou- 
drost, historik md miti vynikajici mravni 
interess (H. Blair), bez viry v boistvi neni 
prav6 v^dy d£iepisn^, pravda je cilem bez- 
prostfednim, ale tf eba miti schopnost pravdu 
poznati a odvahn ji pov&d6ti» nevniieti do 
d6jin viastnich s^tmifovan^ch ndzordv, ale 
diiiny z nich sam^ch vykladati, ti^eba doko- 
Dale shledati prameny, 9u£en6 ovlddnouti a 
kiiticky roztfiditi litku«, ale pfedevSfm tifeba 
mid ducha, abychom material spr<lvn6 po- 
jali, dacha udilosti a jednajicich osob po- 
cbopili a celi obdobi spojili principem ve- 
doad myilenky. Tento dAraz na potfebu 
>ducha« je charakteristickjfm pro P-k^ho 
excerpty o hist or ii, s nim znovu a znovu 
sbledivime se i v jeho denniku: 9duch d6- 
jin veikerj^chc, 9duch stoletic, »duch n^- 
roda« — a duch jen duchem, iivot iivotem 
pochopen b^ti m&ie. I tu i jinde broji P. 
proti bezduch^mu opakovdni slo vkronikif A — 
tfeba obraznosti minulost znovu stvofiti — 
a vypisuje si i&sudek o Gattererovi, jeni Ii- 
vot v^noval pomocn^m viddm, kritickou 
badint v historii, osvobozeni historie od ni- 
xorA theologick^ch, ale ducha, jeni by massu 
oiivoval a pronikal, zabil sv^ linneismem, 
srjm nibrikovinfm. Proto tak6 P. oblibil si 
toak dilo Jenischovo o duchu XVIII. stol. 
(Geist u. Character des 18. Jahrh. politisch, 
moraliach, aesthetisch u. wissenschahlich be- 



trachtet, 1800, 3 d.). A vedle toho vraci se 
znovu mvilenka: k historii tfeba pfedevlim 
politick^no rozhledu, filosofickdho i psycho- 
logickdho vzdilsLni. 

Tfebas 2e historie v tomto duchu pojatd 
neni 1i£elem sama sob^, tfebas 2e mi b^i 
uditelkou moudrosti a tribundlem mravnim 
(v theorii ostfttek se moderni poiadavky 
historie pro historii sndze prondSeji ne2 
uskutedfiuji v praxi), jsou z^sady P-k4m na- 
sbiran^ dfikazem porozum^ni jeho pr^6 pro 
tu strdnku pfipravy historick^, bez nii ne- 
mflie b^i dila v6tSiho slohu a v]^znamu. 
A jeit£ hojn6jii jsou v^pisky P-k^ho tarn, 
kde jde o pravidla >historick^ho umgni«, 
dnes bychom fekli o pravidla nauk^r o po- 
dini, stilu, komposici historickd: jednota 
pojeti celku i jednotliv^ch obdobi, charak- 
teristika povah jednotlivcdv i smSrA myilen- 
kov^cb, vdlnost spojeni s ozdobnosti i ele- 
ganci, pofidek, ja_snost, dobr^ pfechody, 
oiiveni detaily — »historik je um^lcem, do- 
vede-li urdit^ a jasn6 vyliciti vn§jSi iivot 
sv6ho pfedmitu jako odlesk jeho iivota 
vnitfniho«. Ve y^pisech P-k^ho Ize pozoro- 
vati koneind i prekvapujici interess o otdzky 
n^odohospod^sk^ a jednou najdeme v^tu, 
ie prdvni instituce jsou to, v nich2 ducha 
minulosti Ize poznati nejpoutav£ji. 

Idedl historick^ho spisovinf, jak jej po- 
zdiji P. uskute^nil v poslednim zpracovini 
sv;^ch »D6jinc, byl v hlavnich rysech sv;^ch, 
jak patrno, hotov jii v Preipurku, a v Uhrdch 
tak^ se jii shledime s n^kter^mi vfld^imi 
myilenkami P-k^ho pojeti dijin £esk^ch. 
Na podzim r. 1822 P. napsal na iddost Ko- 
pitarovu (jeni byl spoluredaktorem videft- 
sk]^ch »Jahrbilcher<) recensi o Palkovi£ov6 
Slovniku (recensi nepfiznivou; P. i KoUir 
byli se divno s Palkovi^era rozeili) a Sych- 
rov6 Ceski^ fraseologii ; zajimav^j Si byl vlak 
obiirn^ i&vod, jeni chtije seznimiti itendf- 
stvo revue s Cechy vAbec, poddval v pod- 
stat6 dSjiny £esk^ myilenky ndrodni se zfe- 
telem k £es. dijindm literdrnim, politick^m, 
k jazyku i ethnografii, v torn mnobo i k Slo- 
vikiim (vyiel r. 1874 v »Gedenkbl&tterc pod 
titulem »An- und Aussichten der bdhmischen 
Sprache vor 50 Jahren<). Kopitar viak ne- 
otiskl ni^eho, patrn6 z obavy» ie by censura 
nepropustila £linku, slaviciho fesk^ hnuti 
ndrodni a li&'ciho fddini jesultfl v (!)echdch 
pob^lohorsk^ch. V]^klady P-k^ho v tdto 
prdci nejsou prosty chyb, ale zajimaji pfede- 
viim tim, ie jii zde P. rozviji sv^ pojeti 
dejin desk^ch jako zdpasu ndrodnostniho mezi 
Cechy a Nimci, ie v husitsk^ dob^ vidi 
pfedevSim moment ndrodni, ie vyt^kd s dA- 
razem dinnost J[ednoty a znd 20 spisA Ko- 
mensk^ho a ie jii zde patrno je ono pozd^jii 
jeho pojimdni Cechii jako ndroda, jeni ni- 
kdy neusiloval o v^boj. P. ujimd se Slo- 
vdkfi proti MadarAm, dot^kd se 1 ethno- 
grafick^ jednoty Slovanstva, ale na ^eistvi 
klade jii dflraz zvldStni; zde neni slovanstvi 
vie, jako bylo v »Po£dtcich«. Usudek jeho 
o novSjiii literatufe £esk6 vyzmvd zajist^ 



48 



Palacky. 



V slova, 2e ji chybi individuilni lesk^ rdz. 
Kaid^ ndrod md svftj riz. sv^ho ducha — 
Cech vSak jevi se dosud v literatufe 8v6 
v2dy jako dlovftk. iasto jako uf enec a patriot, 
ale zfidka jako Cech. 

P. V t^to dob6 (1821 a 1822) prodl^val 
z nejvStSiho dilu na statku Csl&zu (v stol. 
komdrensk^), zastdvaje stile dobfe placet!^ 
misto vychovatele synfl pani CsiSzyov^. Po- 
m^Slel pAvodn^ na to, zahospodariti si ni- 
jakou dkstku pen£z, pak vydati se na cesty 
Evropou k dopln6ni sv^ho vzd61dni a teprve 
potom hledati vhodn^ho zamSstninf. Ale 
pen£2iti pomoc, kterou musil pMsp^ti otci 

V obchode ztrdty utrp^v^itnu, zbavila ho jeho 
dspor; pani z Csdzy zflstala mu pak, kdyi 
po£. r. 1823 syn jeji dostal misto u armidy 
a P. byl voln^^m, vMi Hat povinn6 od- 
m£ny dlu2na. P. pfes to odhodlal se ode- 
brati se do Prahy — Dobrovsk^ mu byl jii 
r. 1821 zajist^ nabidl svou podporu a v po- 
dobn^m asi smyslu psal mu Jungmann. Prvnf 
t^den r. 1823 P. ztrdvil ve Visce (v t£kov- 
sk6 stol.) u pani Niny Zerdahelyov^, zatim 
ovdov^vSi, aby se s ni rozloudil, 6. Unora 
pak rozloudil se v Csdzu a odtud dopro- 
vodil 2dka sv^ho do Vidnd. Zde zdriel se 
od pol. ledna do pol. ilnora, zajimaje se 
vice o aesthetiku nei o Husa (sezndmil se 
tu 8 Vukem Karadiidem, s Hisk;^ historio- 

frafem Hormayerem a rusk^m historikem 
.J. K5ppenem, privfi ve Vidni dlidm) — 

V Praze tou dobou prosl;^chalo se, 2e mi, 
stdti se prof, aesthetiky na university Velko- 
no£ni svdtky ku konci bfezna ztrdvil u otce, 
jeni po smrti matky P-kdho (f 25. fij. r. 1822) 
se byl oienil znovu (n^kolik dni venoval P. 
i pfdtelfim z i&tl6ho mlddi v Kunvald^) a vy- 
pQjiiv si n6co pen^z, vydal se do Cech. Dne 
11. dub. pfijel do Prahy —jak pozd^ji pravi — 
za tfm ildelem pouze, aby po dv£ l^ta studo- 
val tu dSjiny husitstvi, jak vSak psal z Vidng 
Jungmannovi, proto, aby nalezl si n6iak^ 
mfsto, ybud* co bibliotekaf, bud co jin^hoc. 

Obecni situace snafeni deskondrodniho 
foyla sice velmi pfiznivd — r. 1816 a 1818 
vyddny byly vlddou pamdtn6 dekrety, jimi2 
pfikdzdno zase p^stovati deskf jazyk na 
cesk^ch gymnasiich a znalost ceStiny pro- 
hUiena za nevyhnutelnou a zivaznou pro 
ka2d^ho pfiitiho stdtniho dfednika, 16kafe 
a kn^e, t6ho2 r. 1818 zalo2eno s pa- 
trnou podporou vUdy a dvora Cesk6 mu- 
seum, »nalezen^c Rukopis Krdlov^dvorsk^ 
pflsobil ji2 jako vzpruha ndrodniho na- 
dieni, mu2A snah vlasteneck^ch a v duchu 
jejich literdrng i prakticky ^inn^ch pfib^- 
valo, pfedni stavov^ se sympathiemi sv^mi 
k snahdm deskondrodnim netajili, v £ele po- 
litick6 sprdvy Cech stdl mu2 k Cechflm se 
hldsicf a jim pfejici, hr. Kolovrat, jen2 brzo 
na to^ (1826) m61 stati se pfednim ministrem 
statnim a duSi vnitfni sprdvy fiSe na dlou- 
hou fadu let — ale v mal6 obci pra2sk^ch 
6esk^ch autorit literirnich bylo vice vlaste- 
neck^ho nadSeni ne2 svornosti, sndSelivosti, 
discipliny, vyiSiho vzdSldni a SirSiho roz- 



hledu. P. nejen 2e nenalel 2idn^ organisace, 
ale vie zaujato bylo nejnechutn£jiimi spory 
osobnimi. 
V Dobrovsk^ro se P. nezklaraal — je5t6 

V dubnu byl zam^stnin u ndho v ka2doden- 
nich cvidenich palaeograiick^ch, maje zd- 
rove& mnoho pfile2itosti u^iti se tomu, £eho 
jako historik nejvice potfeboval, kritice pra- 
menfl, pak byl n^kolik m^sicfi vychovatelem 

V rodin(^ bohat^ho m^SCana Ahsbasa; na pod- 
zim zavedl kone£n£ Dobrovsk^ P-k^ho k hr. 
Fr. Sternberkovi. Byl to mezi £eskou $lech<- 
tou t^ doby mu2 ne-li nejhorliviji ^esky sm;^- 
Slejici, tedy jist6 nejv;^$e stojici sv^m smy- 
slem pro v&du a umeni, v tom predevSim 
pro historii £eskou, ji2 se s Idskou obiral a 
ji2 v^bornd znal, Slechtic zdsad uilechtile 
svobodomy8ln]^ch, prost^ vSech pfedsudkA, 
a duie vieho, co stavovd tehdejii podnikali 

V ohledu kulturnim nebo ndrodnim, zejm^na 
spole6nosti pl^tel um^rf (po smiti jeho 
r. 1830 P. ocenil v^znam jeho v srdedn^m 
nekrologu v n6meck^m Musejniku 1830). Se- 
zndmeni s hr. Stern berkem pfisp61o v prv6 
f ad^ k pozd^j Jim Us'p^chAm P-k^ho. Od pod- 
zima r. 1824 P. dochdzel denni do domu 
Sternberkova, studuje rodinn^ archivdlie, jei 
hrab£ choval v sv6m byt^ — bylo mu ulo- 
2eno, aby vypracoval stru£n^ d^jiny rodu 
Sternbersk^ho pro HormayerAv Taschenbuch 
fur vaterl. Geschichte. Studium to bylo zd- 
roveii P-k^mu prv^m dokonalejSim uvede- 
nim do dijin £esk]^ch, a kdy2 P. na jai^e 
r. 1824 odevzdal hrab^ti a Dobrovsk^mu 
prdci hotovou, prdci, kde v livodd vylo2il 
bezcennost nekritick^ch genealogii dosavad- 
nich, poddvaje malou studii svou zdroveii 
zdafilou ukdzku, jak podobnd themata maji 
bft\ zpracovdna (prdci potom Hormayer po- 
kazil Skrty i bandlnimi doplfiky), »stalo se 
pov^Seni m^ v o^ich jejich< (pravi P.), P. 
stal se hr. Stemberkovi mil^m spolednikem 
jeho historick^ch praci a Avah, mladfm pfi- 
telem, o jehol pokroky pedoval hrabS ne- 
jen po strdnce hmotn^, ale i po strdnce du- 
Sevni. P-k^mu sam6mu, vypravujicimu o tom, 
namitd se srovndni s pani Zerdahelyovou — 
jako V PreSpurku, tak brzo i v Praze P. m61 
St^ti b^ti ddastnu v^chovn^ Idsky prav6ho 
Slechtice, jeho2 bohat6 zkuSenosti v 2ivot6 
vefejn^m byly P-k^mu zdrojem pou^eni 
o tom, po £em byl tou2ival pfed lety: po- 
udeni o 2ivotS a duchu ndroddv. 

Pfdtelsk^ styky s hr. Fr. Sternberkem zaji- 
stily jednak P-k^mu sluinou ob2ivuv Praze — 
hrab6 platil mu roini honordf 200 zl. stf., 
postaral se o to, aby P-k^mu dostalo se za- 
kdzek na rodopisy i od jin^ch rodin aristo- 
kratickych (CerninA, Kmskj^ch, MartinicA, 
AlthannA) a aby Ucend spolecnost sv£fila mu 
vyddni £esk^cn letopisu XV. stol.; inicia- 
tiv£ jeho je dSkovati, 2e r. 1827 stavov^ 
podafi s P'kfm jednati o pokradovdni v ne- 
dokonden^m Pubi6kov6 d^jepisu Cech — 
jednak uvedly jej velmi zdhy v pfedni pra2- 
skou Slechtickou spolednost, do ni2 byl P. 
ostatek i dfive dobyl si pf istupu. Praha teh- 



Palacky. 



49 



dejii bylo m6sto aristokratick^, lepSi spo- 

le6nost m^SCanski 2ila po pansku a v clinch 

stycich se i^lechtou, pohostinnd domy pan- 

8k6 i m^i^Can^k^ otevFeny byly ndvstSvim 

i spole^nostem v mi'fe dnes neznim^, spo- 

lecnosr scbazela a bavila se vfibec v rodi- 

nich, Dikoliv ve vefejn^ch mistnostech. 

P-k^ho najdeme hned od po^tku v proudu 

tohoto dil^ho spoledensk^ho iivota, v n£in2 

mu ovSem jeho duch i elegance zabezpe£o- 

valy misto vdien^; nejdastSji iej vidime 

a Ebertft, v doizi6 barona Astfelda (jema2 

n^leiel i z^mek v TrojH, kde b]^vali hosty 

pfednf Slechtici i intelligence obdansk6ho 

stavu, V styku s bankefem Dessauerem, 

drem Lichtnerem, b^v. setnikem ryt. Ritters- 

berkem, dilettantem v histohi i poesii, u n6- 

hoi P. delSi dobu bydlil, a s baronem Sten- 

cem, tak^ historikem-ochotnikem. Z Cechfi 

sphitelil se P. ]eit€ nejvice s hudebnfm skla- 

datclem Tonid£kem, s dramatick^m spisova- 

telem Machddkem, prof. V. A. Svobodou, li- 

terirn£ vysoce vzd^lan^ — v celku je pa- 

trno, 2e hledal spolcinost takovou, kterd by 

yyhovovala jeho zdHibdm literdrnim a umd- 

leckfm (v torn nejvic zase hudba a divadlo) 

a kterd by m£la ducha. P. tdchto let neni 

oviem jii P. let 1818^20 s jejich a2 ask^- 

tickou pffsDostf iivotnf: ku podivu mnoho 

casu v^nuje spolednosti a jejfm zdbavim 

(v torn vedle plesAv a redut a oviem pf ede- 

Tlfm dtvadla je i £asto billard, taroky, whist) 

a brzo je i zamilovdn; od podzirou r. 1826 

Yzniki jeho niklonnost k mladif dcefi velko- 

statkafe a advokdta Jana M^chury, Terezii, 

s jejimi bratrem Leopoldem (jen2, jako cell 

rodina, mnoho miloval hydbu a poffval jm^na 

jako hudebni skladatel) jej seznimil h^bert. 

V zifi r. 1827 P. pojal ji za chof — tak byl 
konecn6 pfipoutin k Cechim trvale a s bo- 
baton pani nabyl hmotn^ nezivislosti, kterd 
netrivic schopnosti a sil jeho v boji o ext- 
stenci, mnoho pfisp^la k pozdijiimu vedou- 
cimu jeho postaveni ve spole^nosti nirodni. 
]e pfirozeoo, 2e v praisk^ spoleinosti 6esk^, 

V krnhu chadS^ch literitd, hledino s trochou 
zavisti k »vefik^mu it6sti<, jei P-k6ho po- 
tkalo fa okolnost, ie pHsn§ konservativnt a 
mezi ilechtu se podftajici bohid praisk^ dal 
deem za chof pouh^mu literdtu a k tomu 
lutherinovi, je jistS velmi v^mlnvn^m sv£- 
dectvim vynikajiclch osobnich vlastnostf 
i spoledensk^ch talentfiv P-k^ho), a to pH- 
spllo je$t£ vice k odcizeni mezi ob6ma stra- 
nami. Jungmann psal tenkrdt, {e P. >ne co 
Cech neb Slovan, ale co dobr^ Ndmec sv6 
§t&ti udftial a tim op£t deskou stranu ponS- 
kud urazil«. 

V dsudku tomto je mnoho nespravedli- 
v6ho — P. i V nimeck^ nebo nSmecky ho- 
ToHci praisk^ spole£nosti zAstal Cechem, a 
▼]^znam, jehoi brzo potom nabyl jako orga- 
nisitor prdce ndrodnf, tkvSi pr^vd vtom, 
ie P. dovedl pro kulturni potfeby sv6ho na- 
roda xiskati podporu ve stavech vyiSich, 
▼ spoleinosti, v nil se pohyboval, 2e dovedl 
prostfedkovati mezi obima vrstvami, lido- 

OltftT Slomik Suuinfy sr. XIX. 24/2 1902. 



vou a Slechtickou, mezi ob£ma generacemi, 
starSi Dobrovsk^ho i mladSi Jungmannovou, 
a v^sti a spojiti ob6 k dosaiiteln^m • cflfLm. 
Uiivaje pf^telstvi hr. Sternberka, pe^oval 
o to, aby mocnou autoritu jeho a jeho pfdtel 
udinil ve v6tSi raife slu2ebnou v^ci ndrodnf. 
Prvni a to velik^ lisp^ch P-k^ho v torn sm^ru 
bylo vybojovdni musejnfch £asopisfi. DuSf a 
praesidentem mlad^ho dstavu musejniho byl 
od po^dtku pHbuzn;^ hr. Fr. Sternberka, hr. 
KaSpar Sternberk, vvnikajici ph'rodozpytec, 
pfitel A. Humboldtnv a Goethflv, jej 2 vSak 
jeho vychovclni i dlouh^ pflsobenf v cizinS 
(vychovin byl v 6.im6 v collegium germani- 
cum, r. 1787—1807 byl kanovnikem v 6.ezn£, 
a£ nemSl kn62sk6ho svSceni) u^inilo mnohem 
vla2n£j2im v ohledu ndrodnim, ne2 byl hr. 
FrantiSek. Kdy2 si hr.KaSpar jednou f20. pros. 
1825) ve spolednosti hr. Frant4Ska, Dobrov- 
sk^ho a P k^ho st62oval na Ihostejnost nd- 
rodni intelligence k museu na Hraddanech, 
podaf ilo se P-k6mu po dlouh^ debate, v ni2 
nadSenS hijil sv^ stanovisko v£f iciho 6esk^ho 
nacionila, pfesv£d£iti v2echny tfi starce a 
mezi nimi pfedevSim skeptick^ho Dobrov- 
sk^ho a hr. Kadpara, 2e potfebf jest organu, 
jim2 by museum na sebe upozorftovalo, se 
sbfrkami sv^mi seznamovalo, ano orgdnu, 
jen2 by zdrovefi pdsobil v^chovni na ndrod 
a pSstoval zanedbdvan^ jazyk £esk^, probu- 
zoval nirodnS. Hned druh^ho dne P. vypra- 
coval programm pro pfiSti orgin musejnf, 
vlastn^ pro dva ^asopisy, n^meck^ a fesk;^, 
z nich2 prv^ m61 b^ti 6eskou revue v nej- 
$ir§im si ova smyslu, druh^ lidov^m orgdnem 
liter^rnim a historick^m. NSmeck^ list mel 
repraesentovati £eskou (slovo v politick^m 
smyslu pojato) ndrodni snahu a pr&ci vfi^i ci- 
zin6 a mil b^ti pfisn£ videck^, teskf mil vidu 
V lidu popularisovati, pistovati krdsnou litera- 
turu, zejm. staroieskou poesii, a b^ti vzorem 
a rozhodiim v jazykov^ch sporecb. V Idsce 
Pkiho vzrostl pldn podniku brzo jeSti smi- ' 
leji: oba iasopisy mily se stdti archivem, 
kde Cech bude pou^en o vSem, co jej jako 
Cecha historicky a literdrni zajfmcl, mily se 
stati obrazem ceski kultury minul6 i pfi- 
tomni pro cizinu i potomstvo, zrcadlem pra- 
viho ^eSstvf, opravdov^mi listy ndrodnimi. 
Skutecnost mohla ovSem sotva staiiti tomuto 
idedlu, ale v^bor musejni pfijal v dnoru 1826 
n^vrh hr. K. Sternberka na vydavdni ^aso- 
pisfiv, a kdy2 dvomi censura dala svoleni, hr. 
KaSpar nabidl (v dub. 1826) P-k6mu rcdakci 
obou iasopisfl. Tak po^al r. 1827 vychdzeti 
misii. »Monatsschrift des bdhm. Museums* 
a iesk]^ kvartilnfk >Casopis spolednosti vla- 
stensk6ho museum v Cechdch* — po zanikldm 
>Hlasateli< a vedle Preslova 9Kroku€, vne- 
konedn^ch pfestdvkdch vychdzejiciho, prvd 
periodickd publikace ieskl vitSiho stilu. P. 
ziskal nejen orgdn, v n6m2 mohl v duchu 
sv(^m slou2iti vici ndrodni, ale nabyl zaroveft 
dftle2iti posice, takfka mista sprdvce a fe- 
ditele literdrniho a tim i ndrodniho snafeni. ' 

Tohoto postaveni v5ak ieskd literarni obec 
pra2skd nepfiznala P-kimu bez odporu; P. 

4 



50 



Palack]?'. 



musil si je vybojovati. Podaf ilo se mu v prv^m 
roj^niku soustrediti pfisp6vky i od Dobrov- 
sk^ho a Jungmanna, od Kollara, Celakov- 
sk^ho i Hanky; z kruhu Nejedl^bo zastou- 
pen nebyl nikdo — P. psal svAj list pravo- 
pisem analogick^m. firzo vSak byl ncspokojen 
i Jungmann, ie mu P. ikrtl v pojedn^ni jeho 
jednu v6tu (>kdo piSe n6mecky, musi b^ti 
na tu chvili N^mcemc) a zmirnil dtoky na 
Nejedl^ho, byl nespokojen KoUar, a Celakov- 
sk^ dokonce pojal takovou nechuC k P k^ho 
^asopisu, 2e si pfal jeho zaniknutf. Osobni 
nechuti a nevraiivosti pfevlidaly nad pfi- 
kazy vlastenectvi, zdjem o formu, o pravo- 
pisn6 justamenty m^l miti pfednost pi^ede 
v5im. V t^ situaci P. vidfel se nucen na- 
psati ke konci prv6ho ro^niku srdecn^ a 
otevfenS poctiv^ »Slovo k vlastencAra od 
redaktora«, jeho2 vedouci mySlenkou bylo 
voldni: duch, ne pismena, v^c, ne forma, 
vzd^lini, ne pouze fee — nestadi b^ti Cc- 
chem, ale tf eba b^ti Cechem vzd6lan^m. Sdm 
vyznal, v 6em zhfeSil v torn sm6ra v »Po- 
d^tcichc, azapfisabal spisovatele £esk^, aby 
VIC obsahu ne2 formy dbajice a na skuteino 
potfeby a stav niroda hledice, opustili sv^ 
bojovn^ stanovisko, seSli se na stfedni cest6 
a casopisu byli podporou. Vyzvdni to oviem 
nepomohlo — novotdfstvi pravopisn^, kdy2 ji2 
jednou autorita bratrsk^no pravopisu byla 
podvrdcena, zachvacovalo nyni zejm^na Mo- 
ra vu (r. 1832 P. V oblirn6, bluboce zalo2en6 
kritice vystoupil v »Mu8ejniku< proti morav- 
sk^m novotdf dm Fr. Trnkovi a V. P. -2dkovi 
na obranu forem ustdlen^ch staletou minu- 
lostf), a nechuf k P-k^mu v Praze Sla tak 
daleko, 2e pFdtel^ Jungmannovi odpirali 
r. 1828 pfispivati do casopisu. Drub;^ ro^nik 
6asopisu musil P. z nejv6t§i £isti vyplniti 
sdm — byl to t^2 ro^nik, kde P. v posudku 
Bowringor^ch cldnkA v »Foreign Quarterly 
Reviewc o cesk6 literatuf e ujal se srde£n6 »ne- 
smrteln^ch zdsluh uden^ho i ddmysln^ho 
starcec, Dobrovsk^ho, o n^m2 Bowrmg (in- 
formovan;^ z Prahy z kruhu Jungmannova, 
Celakovsk^m nebo Hankou) byl kritce na- 
ps^l, 2e jeho uienost je velikd, ale kritick^ 
a filosofick^ vzdSldni pochybn^. Tak daleko 
i\o pra2sk6 literdrni zdSti! S Jungmannov^m 
clankem setkavdme se v »Musejniku< teprve 
r. 1830 — toho roku P. po^al tisknouti »Mu- 
sejnik« latinkou — kdy i Celakovsk^ (jen2 
pfisp^l vdak ji2 r. 1829), ziskan pochvaln^m 
posudkem P-k6ho o Ohlasu pisni rusk^ch, 
pocal chovati se k P-k^mu spravedliv^ji. 
P-k^ho pfi^in^ni a neoblomn^ setrvdvdni na 
vyt£en6 r. 1827 prostfedkovaci cest6 pomalu 
pfece vit6zilo nad odbojem. Oba ^asopisy 
P-k^m redigovan^ byly pfevahou historick^ 
a V obou bylo mnono vlasteneck]^ch bisni 
a historickj^ch eposfi pflvodnich i pi^elo2e- 
n^ch, ceny ovSem nestejn^; slavou »Monats- 
schriftuc po t^to strance byly v6ci Ebertovy, 
V (^esk^m casopise pak KoUdrovy a Cela- 
kovsk^ho. Z historick^ch dldnkfl nejvice na- 
psal P. sdm, zejm^na v >Casopisec, kde s po- 
iitkxx pf ihlifel vice k zajimavosti thcmat ne2 



k li^elAm v6deck^m; podstatnd Hst obsahu 
zdle2ela zde v pam<LtkSch star^ ^esk^ litera- 
tury, star^ch skUdanich ve verSich i prose, 
pamStech, listech, je2 P. s krdtkou pfedmlu- 
vou a pozndmkami otiskoval — a tyto do- 
kumenty slavn^ minulosti, ^esk^ listy napf. 
£esk]^ch krdlfiv a cesk^ch pinti, list K. st. 
z 2erottna Jifiku z Hodic a pod., to byly 
pfedevSim, je2 zaklddaly vlastenecky v^chov- 
nou cenu Casopisu. Zde P. vydal i svou 
»Kr«lsov£du< i nedokonden^ pfehled Plat6- 
nova F^dra (jim2 se obiral P. v Praze r. 1823) 
a celou fadu historick^ch pojedndni v^znamu 
6'm ddle tim v^tSiho, a zde uvefejnil i n£- 
kolik zajimav^ch posudkA o cesk^ poesii 
(Celakovsk^, Mdcha, Erben). Vedle dlankfi 
Dobrovsk^ho, Jungmanna, pozd6ji Safafika 
byly zvUlt dobr6 pfisp^vky P. F. J. Sldmy 
(pou6n^ stati o St6pafstvi, pojiStovani proti 
obni); piln^^mi pfisp6vateli byli i V. A. Svo- 
boda, P. Fr. A. Vacek (histor. topografie) a 
V. Hanka, jen2 tu udal mezi jin^m dvS svi 
falsa (Mater Verborum a evangelium Svato- 
jansk^). Posudkd bylo mdlo, vie bibliografie; 
vedle divadelniho reter<ltu (od Chmelensk^ho) 
byly i literdrni zpravy z Uher, ze zemi jiho- 
sfovansk^ch a Polska. Cesk^ Casopis m£l 
od po^itku vice pfedplatitclu ne2 n^meck^, 
pf ese vSechnu p6<tU ji2 vSnoval tomuto hr. K. 
Sternberk i P. Za hranicemi program m jeho, 
jen2 pFedpoklddal zna6n^ zdjem o Cechy, 
zijmu nenalel; nad to odsouzeno bylo tarn 
pfedem v§e, co vychizelo pod rakouskou 
censurou; a v Cectkich se ukdzalo, 2e je tu 
vice literature pfejfcich Cechd ne2 NtocA. 
»Monatschriftu< nepomohla ani vzdcni pfi- 
mluva a obiirnd pochvalnd kritika Goe- 
thova V berltnsk^ch »Jahrbucher fur wissen- 
schaftliche Kritikc z r. 1831 — i6hoi roku 
musil b^ti zm^n^n v kvartdlnik a r. 1832 do- 
cela zastaven. Cesk]^ dasopis vSak rostl obli- 
bou i cenou, a kav2 P. po desiti letech» 
r. 1837, psal, pfehl!2eje vykonanou prdci, 
zase »Pf edmluvu k vlastensk^mu dtendfstvu<» 
zn^Io V projevu jeho ji2 plesdni trrumfu. Vy- 
lo2il tu extr^my obou znepfatelen]^ch stran 
z let dvacat^ch, strany starojazykov^ i no- 
votdffl-neologistA, konstatoval, 2e spory ji2 
utichly a prostfcdkujici stanovisko jeho, jc2 
chtdlo spojiti starojazykovou distotu i novo- 
vSdeckou d^ikladnost, ziskalo si vSeobecn6 
obliby. Dosud, psal, musila pfevlddati snaha 
o skondeni sporfl jazykov^ch, dosud »hle- 
d61i jsme star^ Cechy uv^sti do nov6 Evropy 
a zdomacniti tuto v on6ch<; nyni vSak na- 
stdvd prdce dalSi: ve v£ci sam^, v literatuf e 
p^kn^, v6d& i prfimyslu pokusiti se o zavod 
s ostatnimi narody evropsk^mi, sna2iti se 
o to, aby i Cech pfisp&l n^cim k pokroku 
kultury vselidskd a tak legitimoval sv^ misto 
mezi kulturnimi narody. Casopis proto bude 
pfedevlim k vdcnd cene sv^ch clankA pfis- 
n£ji pfihli2eti . . . 

Jako redaktor »Musejnikac P. nemohl 
dlouho pflsobiti v duchu tohoto programmu : 
ji2 poc. r. 1838, zahrnut jsa pfflii praci hi- 
storickou, vzdal se ve prosp6ch Safafikfiv 



Palacky. 51 

redakce listu, jeho2 zaIo2em a obhijeni pfi- dzk6 meze ot^iny, kofistiti pro Cechy z po- 
tisxi tfeba mezi pFedni zisluhy jeho. Ostatek kroku vieobecn^ho a iS6astniti se v zdvo- 
programm vyt^en^ r. 1837 byl jen v mal^ ', dSni sv^tov^m, a to nejen na poli literirnim, 
mife schopen uskute^^n^ni, a P-k^ho kulturni . ale i hospoddfsk^m. Teprv r. 1860 P. doikal 
politika i pozd6ji je nesena cele poiadav- ' se splnini sv6ho velik^ho pfdni v Slovniku 
kem programm u starSiho: zdomdcniti novou ,Nau^n^m, vyddvan^m zetSm jeho F. L. Rie- 
Evropu V star^ch Cechach. Hlavnim pro- grem ndkladem soukrom^m. Motto tohoto 
stfedkem k tomuto cili jevilo se P-k^mu podniku >V prici a v^dSni je naSe spasenfc 
ode ddvna vydani dobrdho slovniku nau6- ' shrnuje krdtce a pln6 tak6 P-k^ho fcieni 
u6ho pro Cechy, kde by Cech v sv^m ja- existen^ni otdzky maleho niroda. 
zyku mohl krdtce a dobfe seznimiti se s ob- Snahy P-k^ho o vyddni encyklopaedie m^ly 
sahem novovdk^ vzd61anosti, jim2 by feSena pFece miti jeStS jeden zisk a to op£t zisk 
byla nesaadni a tenkrate zvUSC choulostivd d&lelitosti velik6 — z nezdafen^ho pokusu 
otazka v^deck^ terminologie £esk^ a kde by o Slovnfk Nau^n^ z r. 1829 vznikla Matice 
dobreho pouc^eni nabyl ctendf pFedevdim Ceskd. P. s Jun^mannem a J. S. Preslem (tf i 
o v£cech cesk^ch a slovansk^^ch. Podniky hlavni redaktoh zam^Slen^ho dila) zpravili 
takov^ byly se ji2 osv^ddily na z^pad6, Jung- o nov^ organisaci redakdni i policii, a tu 
Diann na n£co podobn^ho pom;^ilel r. 1815 ^ poradil jim sprdvce jeji, mSstsk^ hejtman 
zi 1816 a.rozvrhoval ji2 ilikoly pro spolu- ryt. J. Hoch, aby redakdni komit6 se posta- 
pracovniky, r. 1829 ujal se myllenky P. : zi- ' vilo pod ochranu U£en6 spolednosti nebo 
skal pro ni pra2sk^ desk^ literdty, ozndmil , Spolednosti musejni, tak aby vystupovalo na 
i^mysl i nejv. purkrabimu hr. Chotkovi s pros- 1 venek jako odbor jedn6 z obou. P. uchopil 
bou za podporu (charakteristick6 je, 2e zde se horliv6 namitnut^ mySlenky a po dohodS 
ujisCoval, 2e encyklopaedie nebude lekturou s hr. Fr. Sternberkem podal praesidentu mu- 
pro sedldka, n^bri jen pro intelligenta) a sejni spolednosti 6. 1. 1830 formdlni iddost, 
▼ listopadu podal mu ji£ seznam ziskan^ch aby museum ustavilo trojdenou redakci 
BpolupracovnikA (celkem 28, z nich2 15 mimo Slovniku jako musejni komit^ k v6deckdmu 
Prahn;. Slovnik m61 miti 6 dilii asi po 60 p^stovdni desk^ho jazyka a literatury. Sta- 
arSich. Guberaium nideho nenamitalo, i po- novy musejni dovolovaly zFizovati takov6 
dalo se vskutku pracovati, ale horlivost po- specialni komit^ty a tak^ vzd^lcLvdni jazyka 
cite£nd ustala brzo; ukdzalo se, 2e sily dosti ^ desk^ho bylo v programmu spolednosti mu- 
sic bojn6 £e8k6 obce spiaovatelsk^, ale za- sejni — a tak v^bor musejni ji2 po n^kolika 
m&tnan6 mnohonisob jinak | pom&ckami dnech vyHdil 2idost P-k^ho pfiznivi. P-k6ho 
k takov^ praci Dedostate£n6 opatfen^ jeStS iniciativ6 jest tak6 ddkovati, 2e komit^ od 
ncsta£f k provedeni velik^ho dila. Ani hor- poddtku pojalo t&kol svAj 2iroce — 2lo mu 
livost, s kterou se ujal plinn ke konci let ; ji2 o t&stav k vydivdni v£deck;^ch desk^ch 
tficat^ch mlad^ Amerling, nepofidila ni£eho; , knih vAbec, nejen k vyddni Slovnika, 2lo zd- 
stalo se pouze, 2e Matice r. 1842 po£ala vy- 1 roveii o to, aby t&stav ten zabezpeden byl 
davati »Malou encyklopaedii nauk<, jakousi I financnS a to nezdvisle od musejni spolec- 
knihovnu pou£n^ch spisii lidov^ch o jednot- ; nosti Z livah t6ch vy21o provolani k ieak6 
liv^ch oborecb v^deck^ch. P. vrdtil se k sv6 , vefej nosti, datovan^ jii v bfeznu 1830, ale 
mySlence a nov^m dArazem ke konci r. 1850, , publikovan^ teprve ke konci roku: aby pfd- 
kdy podal k v^boru Matice £esk^ (spolu tel6 vlastensk^ literatury utvofili dobrovol- 
8 arem Gablerem, Ant. Springrem, V. Ne- ' n^mi pfispivky ve v^2i nejm^n^ 50 zl. stf. 
besk^m, drem Cejkou a K. J. £rbenem|) 2i- 1 fond k vyddvani desk^ch knih; kafd^ pfi- 
dost, aby Matice z dAchodu sv^bo pfispivala , sp^vatel dostane po exemplafi knih z t&roku 
po 6 let ro£n6 5000 zl. k vydavdni Slovniku. , fondu vydan^ch. Tak vznikla »Matice 6eska« ; 
PHdininfm dra Gablera byl vyhotoven ii2 neb^ti P-k6ho a jeho vlivu na zemskou vlddu 
pfedb^D^ rejstfik o 50.000 heslech (zakla- a v;^bor musejni, byl by pldn zaloiiti spole£- 
drm byl slovnik Brockbausi&v) a po^. r. 1852 nost k vyddvdni dobr^ch knih desk'^ch ne- 
byl jii prv^ seiit pfipraven k tisku. V^bor pochybn^ se ztroskotal jako star2i plany po- 
Matice vSax P-k^ho ndvrh kone(^n6 s odka- dobn^ (Preslovy) z r. 1824 a jeSt6 starSi 
zem na obti2e linandnf odmitl; vskutku spolu- (A, Markovy) z let desit^ch — Slovdci v torn 
pi^sobila i obava pfed nemilosti vlidy, za (spolednost Tablicova z r. 1813) i Srbov^ 
Bacba a L. Thuna podniku nepfizniv^jSi Cechy daleko pfedhonili a srbska spolednost 
Hi 2 za Metternicha a Kolovrata (v encyklo- novosadska poskytla £esk^ i jm<5no. P*k^ho 
paedick^m slovniku Hzen^m P-k;^m tuSeno zasluhou bylo tak^, 2e »Matice« odolala i ne- 
ncbezpedf podobn^, jak6 vzniklo z encyklo- chuti n6mcckjch cienA musejniho v^boru 
paedie Diderotovy), a neochota Matice po- i nedAvife byrokracie, ktera necht^la dbati 
slechnouti P-k6ho, v JL'ho2 <^innosti a vlivu ani toho, 2e kuratorem jejim jmenovala spo- 
vlida vid^la nebezpeci. Marni P. vyvracel lednost musejni kn. Rud.Kinsk^ho.dvor.radu 
vSechny ndmitky a dovozoval v nov^m po- pfi guberniu, a 2e nejv. purkrabi ji pfal. P. 
dani vyboru potfebu v^tiliho vzdildni lidu, staral se i o to, aby Matici se dostalo clenA 
marn6 horlil, jako n^kdy r. 1837, 2e tfeba mezi Slechtou, a k tomu cili vydal zvlaStni 
inteiligenci deski^ vy22iho a Sir2iho rozhledu, vyzvani k cesk^m slechticAm. Matice, je2 
pile a p//£in6ni, 2e 6as jest orientovati se pfejala v ndklad svAj »Casopis musejni*, zd- 
7 ducbu v^ku nov^ho, povzn^sti zrak nad . pasila s podatku s deficitem, ale ji2 r. 1840 



* 



52 . 



Palack^. 



m£la pfes 500 £lenfl a 19.000 zl. k. m. jro6ni, 
r. 1849 pak 51.000 zl. Velik^r v^znam nov^ho 
podniku ndrodniho osvidcil se hned v le- 
tech tficdt^ch epochdinfmi publikacemi Ma- 
tice: SafaHkov^mi Starofitnostmi slovan- 
sk^mi a Slovnikem Jungmannov^m — k vy- 
ddni Slovniku Naucn^ho, jak ji2 vyloieno, 
Matice vSak nedosp^la. 

Nem^n6 velik6 zisluhy ziskal si P. o 6esk^ 
museum. Dva nedostatky iSstavu tohoto hn^tly 
jej od let: ie museum jest umist6no v dome 
Sternbersk^m na Hradianech (za paldcem 
arcibiskupsk^m), kam milokdy zabloudil nd- 
v^t^vnfk, a ie za praesidentstvf hr. K. Stern- 
berka p^stuje se jen pHrodovidecki strdnka 
jeho a zanedbdvi historickd. Po smrti hrab. 
Ka^para (f 1838) P. po£al v obou sm^rech 
usilovati o ndpravu. Kdyi po smrti Fran- 
tidka I. stavov^ uvaiovah o dAstojn^m po- 
mnfku pro zv66n£Uho krdle, navrhl P. (1839) 
▼ystav^nf rozsdhl^ budovy na cel6 front^ 
Starom6stsk6ho (dnes FrantiSkova) ndbfeii, 
budovy V uilechtil^m slohu, jei by slula 
Francisceum a ur£ena byla pro nejdAleiit^iSi 
i&stavy zaloien^ za vlddy FrantiSkov^: vla- 
steneck^ museum, um^Ieckou akademii, kon- 
servatof a jednotu prflmyslovou. Ndvrh byl 
r. 1840 vskutku pHjat, a P. podrobn^ji v no- 
v^ch dobr^ch zd^nich vyloiil pfini svd o nov6 
budov6 musejni i o dkolech musea a podal 
takd kritiku stavebniho pldnu, pfi£in6nfm 
hr.Jos. Dietrichsteina architektem Sch6blem 
ji2 vypracovan^ho. Z ndvrhfi t^ch je pozoru- 
hodn^ to, it budova mSla b]^ti £eska v my- 
Slence, materidlu i provedeni, mila miti ve- 
likou rotundu s hornim svitlem a galeriemi 
spo^fvajicimi na mramorov^ch sloupech; vni 
m^ly b^ti postaveny sochy vynikajfcich 
Cecnii — teprv nov^ museum z let devade- 
sat^^ch uskutccnilo tyto touhy P-k^ho. Ne- 
boC r. 1840 k vybudovanf Franciscea pro ne- 
shody mezi stavy nedoSlo (postaven jen po- 
mnik na nibfeii), ale myiilenka lepSiho umi- 
stCni musea vedla pfece k tomu, 2e r. 1845 
stavov^ pro nS zakoupili palac NosticAv na PH- 
kop£. Tenkrdte byl P. ji2 jednatelem musejni 
spole^nosti; byv zvolen do v^boru musejniho 
(prvni Ccch ob^anskc^ho puvodu na tomto 
mistS) r. 1841, zastdval jednatelstvi po 10 let. 
Byl-li jii dfive (1839) v memoridlu k nejv. 
purkrabimu kladl dflraz na to, 2e museum 
tfeba vratiti pfedcvSim jeho historick^mu 
urdeni, ro^l nynf pfilefitost fiditi sdm rcor- 
ganisaci i!istavu. Programm svAj v i6 pff£in6 
shrnul nejdplnSji v ndrmeckem spisku z r. 1842 
»Das vatcr;andische Museum in Bdhmen im 
Jahre 1842c, vydan^m sprdvnim v^borem mu- 
sea, kde seznamoval obiirnS s dSjinami a 
stavem listavu. Stoje na stanovisku, 2e mu- 
seum md podavati vSdeckj^ obraz vlasti, 2d- 
dal vzhledem k dokonal^m ji2 sbirkdm pfi- 
rodopisn^m pfedevSim dopln^ni sbirek ar- 
chaeologick^ch, v tom nejvice sbfrky listin 
a archivu (a v n£m diplomatdfe), za druhd 
sbirdni nebo kopirovani neb aspoA inventa- 
risaci pamdtek um^lcck^ch v Cechdch a d^l 
a pamatek hudebnfho um^ni. V6deck;^ dkol 



musea vid61 jen v prostfedkovdni v£deck]^ch 
zndmosti a poklddal za mo2n^ i zavedenf v£- 
deck^ch pfednd^ek pM museu. V tomto smdru 
P. vskutku mnoho vykonal. Cstav s po£dtku 
pFevahou n^meck^ (»Hrom to sbof ; N^mci 
tim vIddnou«, psdvai o museu Celakovsk^ a 
podobni Jungmann) a aristokracii ovlddan^ 
hm ddl tim vice dostdval se do rukou pouze 
^esk^ch a ob^ansk^ch. 

PodobnS vnesl P. ^esk^ho ducha do jin^ 
dflle2it^ instituce — Krdl. cesk^ spole^nosti 
nauk, prvni tou dobou v£deck^ spolednosti 
V cel^ fiji. Jeho »Stafi letopisovd ititU 
z r. 1829 byli prvou ieskou knihou, kterou 
Spolednost vydala, a o rok pozd^ji P. zvolen 
byl za sv^ »WArdigung der alttn bOhm. Ge- 
schicht8chreiber« f ddn^m lidem jejim. R. 1839 
zvolen byl sekretdFem Spole^nosti — . byl jim 
jen 5 let, ale za tu krdtkou dobu postaral 
se o to, 2e zHzena byla zvldStni sekce pro 
^eskoslovanskou filologii a deStina pHpuSt6na 
tak^ za jednaci jazyk; postaveni ieStiny a 
desk^ch clenfl v Spole£nosti bylo od t6 doby 
zajiSt^no. I Spolecnost podobn6 jako Matici 
bylo P-k^mu brdniti proti anonymnimu uda- 
vadstvi (r. 1842 pro vyddni ukazek z remei- 
skdho evangelia Hankou a poznamky Han- 
kovy sympathisujici se slov. liturgii) a P. 
udinil to s dost ostr^^m dflrazem — byl si 
jist podpory praeside'nta Spolecnosti. moc- 
n^ho ministra Kolovrata. Na styky P-k^ho 
s hr. Kolovratem a vUdou vfibec tfeba osta- 
tek, mluvime-Ii o ndrodnim pflsobenf jeho, 
polo2iti dflraz nemal^. S hr. Kolovratem byl 
P. zndm tak dobfe, ze jednou (r. 1832) monl 
domlouvati mu, aby vldda nedovolila madar- 
sk^mu hnutf ndrodnimu zn^silfiovati Slovdky, 
jindy vyvracel i hr. Sedlnick^mu, ministru 
policejnfmu, pfedsudky proti deskj^m sna- 
hdm ndrodnim, jindy pAsobil nebo informoval 
se V dfile2it$ch zale2itostcch osobnich. Nd- 
v5t6vy jeho ve Vfdni a v^sledrk jejich bvly 
dychtiv^ sledovdny ve spolecnosti praisk^ch 
vfastencd. Co platilo o Vidni, platilo m6rou 
jeStS v6t2i o Praze, kde P. ziskal si ciAv^ry 
i pfizng nejv. purkrabiho, hr. Chotka, kte- 
r^ho byl r. 1826 vyudoval (^eStin^ a jeho2 
pfisp^ni u2il dast^ji proti obmezen^m cen- 
sor&m praisk^m a proti byrokracii, kterd, 
nepfdtelStSjSi desk^mu snaieni narodnimu 
ne2 vldda sama, rida u2ila proti nimu ka2d^ 
pfile2itosti. 

Pfekvapuje pon^kud, 2e P. t^chto znd- 
mosti a vlivfi neu2il, aby jm^nem vlastencA 
ujal se jednoho z nejhoroucn^jSich pfdni 
desk^ch: zavedeni deStiny do skol -> zde 
jsou to r. 1832 (kdy2 slaveno bylo 401 et^ jubi- 
kum panovdni FrantiSkova) pfedevSim Vi- 
nafick^ a Jungmann, ktefi poddvaji (jm^nem 
Matice) obSirn;^ memoridl v tom smdru — 
ale za ob£ma prdvem mii2eme tuSiti i P-keho. 
DAvodn^ji Ize stSiovati si na P-k<5ho, 2e tak 
pozd6 (1848) podal vyddvati sv^ »Dgjiny« 
6esky (r. 1836 vySel prv;^ dil ndmeck^ »Ge- 
schichte v. B5hmenc) — sti2nost na to a ra- 
dontnd o(ekdvdni, ie P. ji2 desky paati po- 
dne, plni korrespondenci naSich vlastencAv 



Palacky. 



53 



X6 doby — jeSt6 r. 1845 pravi Jungmann 

P-k^m, steiaje si na xi6meck^ psani histo- 
rie: »Skoda t^ hlavylc Okolnost ta pFekva- 
puje tfm vice. 2e P., kdy2 r. 1833 postaral 
se o to, aby Safafikovi by! z dobrovoln;^ch 
pHspeykfl n^kolika ▼lastencA zajiStin dosta- 
tedn^ plat rodni, aby mohl opustiti neho- 
sttnn^ Nov;^ Sad uhersk^ a v Praze se usid- 
liti — to je tak6 jeden z dAle2it^ch resul- 
titfl P-k6bo price ndrodni — , kladl mu za 
podminku, 2e ma psdti jedin6 £esky. Safafik 
jii r. 1836 pocal vyddvati sv^ »Staro2itnosti« 
a jeho pflsobenim pfedevSfm stala se Praha 
po Dobrovskdm zase ohniskem slovansk^ch 
stadii. P. i pozd^ji ujimal se horlivS Safa- 
fika: kdy2 r. 1846 uprizdnila se stolice pro 
slovanskou filologii na pra2sk^ university a 
Safafik vytrvale odmital skv61^ nabidky 
ruskd sprlvy vyuSovaci, zvouci jej na Rus, 
P. zadal ndstupci Chotkovu v nejv. purkrab- 
atvi, arciknf2eti StSpdnovi, zvUStni prome- 
moria, V n6m2 dokazoval, 2e stolice uprdzd- 
nhui mA2e b;^ti osazena jenom Safafikem. 
Dovolival se i pfikladu Ruska, ukazoval na 
to, 2e ovlddnuti slovansk^ch studii Ruskem 
bylo by povd21iv;^m politick^m momentem — 
ale tentokrdte pf imlouval se inarn^. PodobnS 
▼ osudech Celakovsk^ho, bohat^ch neho- 
dami a zklamdnimi, intervenoval n^kolikrit, 
oySem v2dy ye prosp^ch vynikajiciho bds- 
nika, a£ nikoliv v2dy po spokojenosti jeho. 
Kdy2 Celakovsk^ s Safafikem a Hankou vo- 
lan byl na Rus, opatfil mu P., aby jej zacho- 
val Praze, ro£ni dfichod od kn. R. Kinsk^ho 
a pfidin^nim P-k^ho tak^ se stalo, 2e s po£. 
r. 1834 Haasovy »Pra2sk^ Noviny« (s pnlo- 
hou t^dennf »Ceska V£ela<) zlepieny a sv6- 
feny redakci Celakovsk^ho. Kdy2 >Pra2sk^ 
No7iny« po nucen^m odchodu Celakovsk^ho 
(1835) poklesly a vlddou stanovend nizkd 
cena zlep2eni Tista (vychizel dvakrdt t^dn6) 
nedovolovala, P. 2idal arcikni2ete St^pina, 
aby pfedplatn^ bylo zv^Seno (na 4 zl. k. m.). 

1 ▼ pocitcfch Nirodniho divadla m61 P. 
t&iastenstvf — ale pojeti pUnu a prdce pro 
jeho Qskute^nini neni jiz pfimou zisluhou 
jeho a jeho vrstevnikfl: je to dilo mlad^ ge- 
nerace ^esk^ let ^tyficit^ch, technikA (inze- 
n^r&m 2elezn^ driny, pravi staving, pFiiftd 
Jun^rmann r. 1844 iniciativu), pravnikii Mr. 
Frid, mlad^ F. L. Rieger) a nacionalni Slechty 
(Jos. M. hr. Thun, baron Neuberk). P. oviem 
pHzvin byl k prv^m poraddm a spolupode- 
psal 2idost za povoleni akciovi spole^nosti 
k vybudovdni divadla (1846), ale historie 
abora pro zfizcni Ndr. divadla a s nf histo- 
rie trpk^ho P-k^ho praesidentstvi v oboru 
torn ndle2i a2 lettim padcsdt^m. 

Jak vynikajici bylo ndrodni pfisobenf 
P-k6ho mezi llechtou deskou, ie s dostatek 
patrno ii2 z toho, co povidino. P. v£dom6 
a programmov£ v tomto sm6ru pracoval: 
poklddal ziskini^ ilechty myilence £esko- 
nirodni za hlavni ziruku iisp6chu, a to byla 
neposIedn{ pH^ina toho, 2e tolik £asu v6- 
noval jej{ spole6nosti a tolik >n£m£il€. Mil 
za to, 2e vhodn^m a vzdilanosti jeji pfim6- 



Fen^m obcovdnim bude ji Ize ziskati, a sti- 
2oval si (1826) na >nesmyslnou a ducha- 
prdzdnou pfep1atost« radikdlfl, kteh' jej za 
odFezance pokhidaji a sami pfece divj^m po- 
dindnfm sv;^m dobrou vie jen poskozujf. 
Sti2DOSt, 2e Slechta nestoji v dele hnuti ni- 
rodniho, zaznivd znovu a znovu v projevech 
iesk^c'h vlastencfiv — »B62e m6j, proi ne- 
mdmc sv^ch Potock^ch, Cartorysk^ch . . . ,« 
void jednou Safafik — a viichni, i ti, ktefi 
mili pro Slechtu jen slova odsouzeni, sna2ili 
se o to, aby ji ziskali: jedni jako informd- 
toH V jejich rodindch, jinf dedikacemi a 
oslavn;^mi basnimi, P. osobnim stykem a 
vlivem. Proto taki horlil tolik proti palov;^m 
sporflm pravopisn^m, je2 vyddvaly jen sv6- 
dectvi o malichernosti literdrniho 2ivota 
ieskiho, proto taki 2adal, aby ieSti buditeli 
poiinali si »mirni a rozumnl«, proto taki 
pfdl si dobr^ch desk^ch knih prosaick^ch, 
je2 by ziskaly si itendfe a imponovaly i mezi 
vyiSimi stavy. Z tohoto dflvodu pfedevSim 
staral se r. 1835 o vyddni almanachu »Li- 
buJec, jen2 obsahem i vnijii iSpravnosti mil 
repraesentovati pokrok pikni literatury ieski 
vfiii Slechti. Cspichy tichto snah byly taki 
zdhy patrny, ceskiho ducha v Slechti pfi- 
b^valo, a2 rok 1848 pfinesl bolestn^ obrat. 
Ale P., jak se zdd, ji2 pfed tim nekladl na 
spolupflsobeni llechty tak velikou vdhu jako 
V letech tficdt;^ch, dotden jsa patrni politic- 
k;^mi hesly protifeuddlnimi. Pf es to ani v tito 
dobi obratu nepozorujeme u niho demokra- 
tismu V oaiem smyslu neb aspoft toho zajmu 
o prdci ndrodni i v ni2Sich vrstvdch spolei- 
nosti, V lidu selskim, jak;^m tak sympa- 
thicky vynikaji z buditelu na pf. znamenit^ 
a dosud nedocenin^ kniz Sldma a A. Ma- 
rek. V P-kim jeho dlouholet;^ 2ivot mezi 
llechtou a snad i okolnost, 2e na statku svi 
pani (Lobkovice nad Labem) byl sdm vrch- 
nostf, a pfedevlim jeho aristokratismus du- 
ievni stvofily mnoho aristokratickiho v bi2- 
nim slova smyslu; horuje-li pro idedly de- 
mokracie, je mu »lidem«, majicim vlddnouti, 
jen intelligence v mistech i na venkovi. 
Stopy toho obratu od v^hradniho doufdni 
v pomoc Slechty pozorovati je v ildnku 
P-kiho z r. 1846 >Ohlidka ve staroieskim 
mistopisuc (v >CCM.«), jen2 zdroveft je jed- 
nim z vzdcn;^ch projevfi P-kiho, obracejicich 
se nepHmo k lidu ve vlastnim slova smyslu. 
Zde pravi P., 2e nemdme se naditi pomoct 
od vysok^ch a dalek^ch, 2e nesmime iekati 
na 2koly a kanceldfe, ale sami o svi djmi 
musime se o vSe pHiiniti a pfemoci viechny 
pfekd2ky. Tedy programm svipomoci a za- 
roveft programm reform^ u sebe sama: P. 
pfipojuje toti2 vdinou nlippiku proti hlav- 
nim vaddm ieski povahy narodni: proti lu- 
xusu, nehospoddrnosti, strojivosti, ddle ne- 
podnikavosti, nevytrvalosti a koneini i trpi- 
livosti. Rozumna mravni vzdilanost, pravi, 
musi u ndrodu naSeho na vySSi stupefi uve- 
dena b^ti. Duchovenstvo venkovski, jakoito 
pFedni sloup ndrodnosti na§i (pfed r. 1848, 
jak vidno na pf. ze seznamu ilenfiv Matice, 



54 



Palacky. 



bylo to vskutku pravdou), u5itel6 a dfed- 
nici na panstvich nechf v torn sm6ru mezi 
lidem pQsobi . . . 

A nem6n6 sympathick6 a dArazn^ slovo 
v^tky pronaSf P. v t^in2e ro^nfku »Muscj- 
nikac Pravopisn^ spory propukly v letech 
dtyficat^ch v Praze znovu, a to se v5f ma- 
Itchernou ndruiivostf pismenkdfAv, majicfch 
zfetel jen k formS, a duSf opposice byl vedle 
J. Franty zase Hanka. Tenkrdt inohlo ji2 b}^ti 
patrno, jak starSi novoty pravopisn^ v6c 
narodnf poSkodily: na Slovensku zaklddal 
po Bernoldkovi nyni Stdr nov^ jazyk spi- 
80 VD^ a marnS jiz vydivala Matice r. 1846 
proti tomu »Hlasy o potfebfi jednoty spi- 
sovniho jazyka pro Cechy, Morayany a Slo- 
vaky« (P. pfispel do nicn otiskem starSiho 
danku o Slovdcfch z r. 1829, kde zavrhoval 
po6inini Bernoldkovo, a kritk^m v^kladera 
o torn, 2e snahy, stvof iti zvldStni n^rod slo- 
vensk^ a zvIdStni literaturu, jsou beznad6jn6); 
schisma v £esk6 obci ndrodni stalo se skut- 
kem neoddinitelnfm — je to nejbolestnfejSi 
v^citka velik^ dobe probuzeni, it tomu za- 
brdniti nedovedla. Tentokrdt vystoupil P. 
proti Hankovi a Frantovi (v dianku »Md-li 
pravopis ieskj se dokonaliti ?« v »CCM.« 1842) 
8 dflrazem, v n£m2 chv61o se rozhofdeni: 
ukdzal, 2e v oUzkdch pravopisn^ch vSe zd- 
le2i na zdkonnobti positivn^, na tradici, 
zvyku a autoritS jejich, zm6ny a opravy 
rozumov^, tfebas v theorii oprdvn6n6| 2e 
musi v^sti k zihatku neb anarchii, a pozdvi- 
huje hlasu sv^ho nastfnil neutiSenou situaci 
mal^ho niroda, zdpasiciho o sam6 pod- 
minky existence a pfi torn potirajiciho se, 
jakoby nehrozilo tolik nebezpedi a nebylo 
potfebi tolik prdce, zbytedn^mi pfltkami 
o pravopis. >Jsme neschopni ke vSemu, co 
ndrody i'mi velk^ a slavn^ . . .« Neprospgl 
ani tento bias; Celakovskj^ ujal se P-k;^m 
potiran^ho on a v (ndruziv6 psal o torn 
P-k6ma a jeitS v prv^cb dnech konstitu^ni 
hore^ky v bfeznu r. 1848 myslil pFedevSim 
na svfij boj o on) a vidda Schwarzenber- 
kova r. 1849 rozhodla spor ve prospScb 
novot P-k^m zavrhovan;^ch. P. v2ak ji2 ne- 
ustoupil — zfistal starSimu pravopisu v^ren 
do smrti. 

Byla-li veikerd tato prdce obrdcena pfede- 
vSfm k tomu cili, aby 6esk^mu usilovanf 
ndrodn6 osvStn^mu zajiSt6ny byly vn^j§i 
podminky a prostfedky rozvoje, P-k^ho £in- 
nost historicka m6la nejen o2iviti ducha 
ndrodniho velik;^mi vzory minulosti, ale i zn- 
Slechtovati, plniti a Haiti jej jejimi mrav- 
nfmi a osvStn^mi idedly. Dru2ina Jungman- 
nova, a Ize fici doba Jungmannova, vid^la 
zdchranu niroda v zabezpeceni a zdokonaleni 
jazyka; P. je repraesentantem doby pokro- 
dilej^i, je2 od Cecha 2ddd £esk^ v^domi, t. j. 
vSdomi zalo2en^ na stalet^ tradici, je2 2dda 
dei^stvi zmnohonasoben^ pozndnim minulosti, 
du§evnim spoledenstvim s Jejfmi snahami, 
s jejimi triumfy i katastrofami. Obrovskd 
tato prdce obrodnd, burcovdni pfitomnosti 
skrze minulost, dokondna byla P-k^ho Df- 



jinami ndrodu ieskiho^ ale po6ind se ji2 
s prv^mi historick;^mi publikacemi jeho. 
Tfebas 2e kone^n^m cilem jejim je zabez- 
pedenf bytu ndrodniho, neni v6deck^ zfetel 
posunovan P-k#m na misto podru2n6 — ji2 
z r. 1832 mdme v^rok P k6ho, jen2 o jeho 
pfisn^m ndzoru o v6deck6m dkolu historie 
vyddvd sv6dectvi v;^mluvn6 a zni i rooder- 
n6ji i ur£it£ji ne2 Rankovo slaven^: Chci 
vSd6ti pouze, jak se v6ci sb6hly. P. napsal 
tenkrdt (v listu Kolldrovi): » Historie 2dd- 
n^ch cizich oumyslfi na poli sv^m netrpi; 
2ddd€ sama ze sebe vyvijena i vyievena b;^ti. 
Proto jd se jf v slu2bu neodddvam, abych ji 
z nimeck^ch pazourA vytrhl, ale abych ji 

V pravd6 jeji poznal, padni komu padni.« 
A po nikolika letech (r. 1837, v posudku 
Habsbursk;^ch d^jin kn. Lichnovsk^ho) opa- 
kuje znovu, 2e historie nemd nikdy b^t*. po- 
kldddna za substrdt jak^chkoliv pravd aneb 
doran^ni bd2n^ch, ani2 slou2iti li^elfim po- 
strannim. >Ma€ ona ou^el jen jedin^, ale 
vSeobsdhl^ a svat$, a proto2 i cenu vySSi 
a samostatnou; i pfestdvd b^ti naSi u^itel- 
kyni, jakmile ji svou slu2ebnici u(iniroe.« 
Objektivnost naprostou ncpoklddd za mo2- 
nou — jen nezkuSeni thcoretikov^ toho 2d- 
daji, pravf — , zvldStni duch historika bude 
se v2dy jeviti v dile jeho jako v zrcadle. 
I naddle je P-k6mu tedy historie u£itelkou 
moudrosti, ale u5ite1kou bez tendence, uditel- 
kou bezd^ky, a s tim pojctim historie Ize 
ovSem spojiti P-k<Sho p^kne pov£d6n^ a cele 
modern! po2adavek historie-vSdy, jez netrpi 
cizich oumyslii na poli sv^m. 

Prvou Sicolou jeho v ^esk^ch studiich 
historick]^ch byly v Praze, jak ji2 pov^dSno, 
cvi^eni u Dobrovsk^ho a prdce genealogick^ 
pro Stern berky a jin^ rodiny Slechtick^. Pfi 
tom pracoval v pra2sk^ch archivech a se- 
znamoval se ovSem s £eskoa literaturou 
historickou, znamenit^mi kritick^mi Avahami 
Dobnerov^mi o nejstarSfch ^esk^ch d6jindch, 
pracemi a edicemi Dobrovsk^ho a Pelcla, 
Cornovy, Pubiiky a j. Hr. Sternbcrk vymohl 
mu pfistup do dfile2it^ch archivfi Slechtic- 
k^ch po venkovg; r. 1824 P. pracuje poprv6 

V Tfeboni, 2asna nad bohatstvim hussitik 
tohoto archivu, v letech ndsledujicich po- 
zndvd i ostatni dflle2it£jSf archivy a knihovny 

V zemi a pracuje i ve Vidni. V t62e dobe 
pfipravuje na popud Dobrovsk^ho a hr. Fr. 
Sternberka edici star^ch letopisd ^esk^ch 
stol. XV. na zdklad6 18 rukopisA: v kvitnn 
r. 1826 byl s ncsnadn^m Akolem hotov a 
podafilo se rau rozfeSiti natu dobu co nej- 
SfastnSji t£2kou otdzku, jak v jeden celek 
shrnouti fadu redakcf t^2e kroniky, mnoho- 
ndsobnS od sebe se liSicich. Prdce vyila, 
kdy2 se bylo podafilo spfdteliti s ni censuru, 
r. 1829 (pod titulem lat. a desk]^m: StaH 
Uiopisove MU od r. rJyS do 1S27) jako 
tfeti a posledni dil Pelcla a Dobrovsk^ho 
>Scriptores rerum bohemicarum«. V t6 dob6 
P. pracoval ji2 o jin^m, v6decky mnohem 
v$znamn£j2im dile, k n6mu2 byl dal podn^t 
tak^ Dobrovsk^: o kritice star^ch iesk^ch 



Palack^. 



55 



kronikafA. Uieni Spolednost by la na tako- 
vou prici vypsala cena jt2 r. 1804; r. 1826 
byla cena pro P-k^ho vypsina znovu a pod- 
minky, jei o obsahu a sm6ru prdce stanovil 
pfi torn Dobrovsk^, bylv samy sebou ji2 
v^deck^m cinem. P. byf hotov s praci na 
jafe r. 1829, po smrti Dobrovsk^ho; cena 
mu pH£in£nim hr. Fr. Sternberka byla pfi- 
XDdna, atak r. 1830 vyilo Pk^ho Wurdigung 
dgr alien bohmitchen Geschichtschreiber (2. vyd. 
r. 1869), kniha, )ii podobn^ dodkali se N6mci 
teprv V letech padesdt^ch a jil tfeba po- 
cftati k n^kolika mdlo z t£cb, jimti mfiieme 
se chlubiti pfed sv^tem. P. podal tu iivoto- 
pisy desk^ch kronistA (a2 do XVI. stol., do 
Hdjka) a jejtch literaturu, popisy kronik, 
vy^et a popis rukopisA, kritiku dosavadnfch 
vydini a kontr£n6 bystrou kritiku, ocen6ni 
kronik sam^ch. V livodS podan kratk^ 
pfehled historio{;rafie £fsk6 ai do doby 
ncjnovejii. Ddleiitoa pomAckou byly Pk6mu 
starSi studie Meinertovy; neAplnd je prace 
jeho j''n V praraenech doby husitsk^ — zni- 
mo^t jejich byla tenkrdt tak nedokonala, 2e 
P. neznal jc5t6 kroniky Tiborsk^; i s Mla- 
dcnovicem, jehoi se zde dot^ka, sezndmil 
sc teprv pozd<>ji, podobnS s jin^mi dAie2i- 
tjmi prameny. 

>Wurdigung€ byla P-k^mu nejvhodn^jSi a 
zirovtrA nejnutn^jSi pfipravou pro napsdni 
dijin 6esk^ch a v^mluvnou legitimaci jeho 
s^hopnosti k velk^mu podniku. Kdyi vySla, 
P. byl \\i ustanoven snesenim sn^mu za 
ieskeho stavovsk^ho historiografa. Stavovd 
pAvodn6 nccht61i vice, nei aby P. dokoncil 
Pubi^kovu >Chronologische Gcschichte Boh- 
mens«, iiroce zaloiene dilo starSiho zpAsobu, 
a( nc beze vii ceny, yi byli stavov^ pfe- 
▼zali ve svAj naklad a jei smrti autorovou 
(1801) uvizlo pfi r. 1618. P. svolil (v Anoru 
r. 1828), ale jt^n a ton podminkou, 2e do* 
konaoi Pubidky bude v^ci vedlejSi; hlavni 
Akol svAj spatfoval v napsdni d6jin £esk^ch 
asi ▼ p6ti svazcich a sebrdni diplomatife a 
listife £esk<''ho z dobv piedhusitsk^. V me- 
moriila sveni k stavAm vylo2il vAbec po- 
th'by ^esk^ho d-jepisu podle kritick^ch po- 
indavkA novi* historiograAe; velroi sympa- 
thick^ je tu zejro<'na daraz na to, ie d6jepis 
ncm^ h^ti jen histocii kr^lAv a valek, ale 
pfedevSttn pomSrAv a stavAv Astavnich, prdv- 
nich. kulturnich a hospoddfsk^ch. Dnel3.led. 
r. 1829 jmenovdn byl (po pfiznivem dobr^m 
zdini hr.'Fr. Sternbrrka) historiografem, ale 
kr. £c8k4 a nejv. rakouskd spojcna dvorskd 
kanct'laf nedoporu^ila sneseni stavovsk^ 
o P k^m ke schvdleni. P marn^ ve zvliSt- 
nim pam6tnin) spisu sna2il se vSechny po- 
chyhnosti vyvr^titi (hlavni zdvadou bylo 
pdtrn6 lath rinstvi P R^ho), neprospela ani 
iidost Slav A, udinind pfi mo k cisafi: od- 
povM zn^la viak jii pfece pfizniv^ji, mo- 
tivujir ncpotvrzeni snt-seni stavovsk^ho dA- 
vody finandaimi. Toho chopili se stavov^, 
nalezli itastn6 formu, jak Anandni pPeKi2ky 
obcjiti, a na ndvrh hr. lCa§para Sternberka 
alo2iIi (v bfezaa 1831) P-k6mu napsati £esk6 



dSjiny ve 4—6 svazcfch, zarudujfce ma ro£ni 
plat 1000 zl. (historiografem stavovsk^m byl 
vSak P. jmenovin teprv r. 1838 od cisafe 
Ferdinanda). O dokondenf Pubidky neni tu 
iji2 zminky — P-k6mu ovSem bylo pokrado- 
vini V zastaral6 prdci a nad to lideni historie 
vcilky tficetiletd nevitanj^m od podatku. 

Od r. 1830 P. sv6 Ddjiny pfipravuie, pra- 
cuje soustavn6 a na zakladd velikdho pro- 
grammu. Jeho prdce dosavadnf a ddstedn6 
jeStd price z lot 1830—31 byly jednak plody 
archivniho baddni podat^ho r. 1824, k dobe 
husitsk^ pfedem hlediciho, ale ji se neob- 
mezujiciho, jednak souvisely s jeho redak- 
torstvim obou MuscjnikA, obirajice se roz- 
licn^mi thematy, nejvice pfiIe2itostn;^mi. 
Z prv^ch nile2i sem pfedevsim dUnek Zur 
Geschiehte des gross. Zmichenreiches in Boh- 
men i43g-'i4S3 (>Monat8chrift<, *1827 a2 
1828 a v »CCM.« 1827: Dobyti Prahy skr^e 
Jlfiho t Pod f brad I, 1448 ajehopMiny, Do- 
mdci roibroje a vdlky" v Cechdch po dobyti 
Prahy), pracovan^ na ^dkladd tfeboAsk^ch 
archivalii a ukazujici nespolehlivost zprdv 
kronikifsk;^ch (Aeneas Sylvius, Theobald), 
ddle studie Zur Geschiehte der Unterthdnig^ 
keit und Leibeigenschaft in Bdhmen (otiStdni 
teprv r. 1874 v »Gedenkblatter«), v ni2 P. 
na zikladd ve Vidni nalezen^ho spisu pra2- 
skeho kanovnika, KunSe z Tf ebovle, dokazo- 
val, ie V Cechdch nebylo pfed XVI. stol. 
nevolnictvi, a vyslovil minim, 2e nevolnictvi 
zavedeno teprve v dob£ Vladislava Jagel- 
lovce. Myln^ mindni Pk^ho o ddjindch pod- 
danstvi v Cechdch podind se tedy ji2 zde; 
censura ostatek (dlanek byl pfedlozen do- 
I konce ministersk^ rad6) prici tisknouti nedo- 
' volila. Z praci desk^ch t6 doby zajimav^ je 
I pokus P^ispivky ku glossarium fe6i ceski 
(>CCM.«, 1827), jen2 chtdl b^ti mdX^m slov- 
I nidkem nesrozamiteln^ch ji2 starodesk^ch 
i slov a frasf (P. zajist^ mnono star^ch textA 
, V >Casopise< otiskoval), ale vyklddal dobfe 
I i ndkter6 terminy privni, a vf born^ StarO' 
I (esk^ vSeobecnf kalenddf (»CCM.«, 1829), pfi- 
rudica desk^ chronologie, velmi prakticky a 
zcela samostatn6 P-m zpracovani a v des- 
k^ch archivech odtud zdomicn6U. Praci v6t- 
\ Siho slohu je iivot J, A, Komenskiho (>CCM.<, 
' 1839), psan^ na zikladd znadni znalosti 2i- 
vota i spisu Komensk^ho a zaloien^ apolo- 
geticky proti myln^m ndzorAm stardim. Velmi 
zajimav^ je dldnek z r. 1831 (v >\Ionatschrift«) 
S^Xieeiner allgemtinen Kulturgeschichie B6h- 
mens — pPehled desk^ho v^voje duSevniho, 
leccos v^bornd charakterisujici, ale nezna- 
jici jeSte Cheldick^ho, o desk^ reformaci 
mluvici s velikou zdr2elivosti a poditky desk^ 
kultury i Astavy pfiditajici pAsobeni nimec- 
k6ho z^padu. Cldnek dot^ki se i reform a 
germanisadni dinnosti doby josefinsk6, ale 
tu se kondi bez nejmenSi kritiky tichto snah. 
StarSi prdce z r. 1829 (>Monatschrift«) o nej- 
starSich rodinn^ch jmdnech desk^ ilechty 
chtdla ukdzati, ie ndmeckd jm^na rodova 
nejsou nikterak dAkazem ndmeck^ho pAvodu, 
ale dot^kala se i probldmAv o vzniku Slechty 



56 



Palack]^. 



V spole^nosti ndrodni. Praci druh^ i^adv, vice 
phTe2it08tn^ch, je po6et v^tSi; mimo kratk^ 
dvody k menSim edicim z archivAv a mimo 
hidu zajimav^ch drobn^ch pffspSvkA archi- 
vdlnich shrnutou (1831) pod titul Zbirky \e 
staro(ituosti ^eskoslovanski ndleiejf sem sta- 
tistick^ livaby o obyvatelstvu Cech soudas- 
n^ch, populdrni v^klady z vSeobecn^ a slo- 
vansk6 ethnograne (O rozlidnosti ndrodfi, 
zvl.v £vrop£ a v Asii, 1832; O nejstarjich 
dSjindch a dSjepiscfch ndrodA asiatsk^cb, 
1831 ; O st6bovdni se ndrodA z Asie do Evropy , 
1834; O ndrodecb uhersk^cb, zvl. Slovanecn, 
1829; O Ddrodech polsk^cb, 1830; Die sla- 
vischen Volksst&mme in Europa, 1830), pak 
zejm^na dUnek Cber die Abkunft der Slaven 
nach Lor€n\ Surowiecki (>Monatscbr.<, 1829), 
probirajfci ndzory Dobrovsk^ho a Safafikovy 
o slovansk^m prav^ku a omyly Safafikovy az 
na jedinou v;^jimku pfijimajici (zde vyzval 
P. Safah'ka k napsdni »Svst^mu pradSjin slo- 
vansk^chc), ddle srovnavaci livaba o poly- 
glottS Bob. HasiSteinsk^ho z Lobkovic 6dy 
na Karlovy Vary (»Monatschriftc, 1830), kde 
roobl P. pocblubiti se svou rozsdblou zna- 
losti jazykA i vzd^lanim prosodick^m, pokes 
etymologie slova Frank a Varjag (»Monat- 
scnriftc, 1830), sneseni n6kter^cb zprdv o lid- 
natosti Cecb v minulosti (1834), soupis jmen 
iilechty tesM a moravsk^, protestujicf prott 
updleni Husovu (1834), drobn6 ph'sp^vky 
genealogick^ (»Monatscbrift€, 1829, »CCM.€, 
1839 a stae o Vftkovicicb v >Abh.€ UL Spol., 
V, 1), poucn^ v^klad o vile^n^m um^ni CechA 
v XV. stol. (»CCiVI.«, 182S; zde 1 P-k^bo re- 
ferdt a knize jednajici o roku narozeni Kri- 
stova), o pranostikdcb a kalenddficb £esk^ch 
zvl. XVI. stol. (»CCM.€. 1829) a o mlddi Al- 
brecbta z Valditejna (»Monatscbrift«, 1831). 
K t^mto pracim pfileiitostn^m moino pfi- 
£isti z pozd^jSi doby Popis staroiesk^cb 
osobnich a kfestn^cb jmen (»CCM.«, 1832), 
6aste£n£ ze sbirek Dobrovsk^bo cerpan^ a 
vydan;^ pfedem k potFebS bdsnikfi, ddle 
sfavnostnf pfednaSku z U^en^ Spole^nosti 
z r. 1836 Die a.lteste Epocbe der scb5aen 
Kunst in Bobmen (v »Abbandlungen« U£. 
Spol.) a tamt^2 vydanou (1835) biografii Do- 
brovsk^bo (Josef Dobrovskjr*s Leben «. gelehr- 
tes Wirken), poutav^ a velmi v^razn^ obraz 
iivota a prdce velikdbo u^ence (P. odmita 
s rozhofdenim v^tku Dobrovsk^mu £in6- 
nou, 2e by byl byperkritikem), a pFediidSku 
z r. 1842 o brabatecb K. a Fr. ze Stern- 
berka a pAsobeni jejich v6deck^m a umSle- 
ck6m (v »Abhandlungen« a pozd^ji ph'lobou 
k memoirfim br. K. Sternberka), ofivenou 
tak6 srde^n^m tdnem osobnicb vzpominek 
a di'kflv. 

Pfiprava >Dejin« vyiadovala od r. 1831 
prace nejen velike, ale i velmi rozmanit^. 
Literatura nejstarSi'cb d^jin^esk^cb byladosti 
rozsdbld a fada nesnadn^cb probMmA ^ekala 
tu feSenf, nad to bylo cfeba seznamiti se 
8 ohromnj^m, z velik6 ddsti je§t£ nedotden^m 
bobatstvfm arcbivfi zeroi Cesk^cb i zemi sou- 
sednicb a sbledati pfedevSim material pro 



diplomatdf 5esk^, pokusiti se o studia diplo- 
maticka, o probldmy d^jin prdvnfch a dstav- 
nicb, zaloiiti si rejstf iky genealogick^ a topo- 
graficke — a price toboto drubu plni histo- 
rickou ^innost P-k^ho po dvacet let. Studie 
P-k^bo k nejstarSim d^jinam £esk^m podi- 
naji se fldnkem Ueber den Chronisten Frede- 
gar und seine Nachrichten von Samo (»Monat- 
scbrift«, 1830), v n^mi nedostatec^n^mi dfi- 
vody snail se vyvrdtiti zpravy Fredegarovy 
o otro^eni SlovanA AvarAm a franck^m pA- 
vodu Samov^. Ndsledoval £ldnek O Bnjech, 
nejsta riim ^ndmem ndrodu v (eski \emi{y CC M . c , 
1833); Ovdlkdch Karla Vel. se Slwany, ivldsti 
s Cechy (1834), kde zase poplatek FrankAm 
placen^ uvddi se v pocbybnost, a (1834) tivaba 
o staroslovansk^ Vostokovem nalezen^ le- 
gend6 o sv. Vdclavu iO umuieni sv. Vdclava 
atd.). P. s pomoci Safafikovou poznal ^esk^ 
pAvod legendy a soudil na zdkladS jejim 
zcela sprdvn6 (proti starSimu min6ni Dobrov- 
sk^ho), 2e slov. liturgie v Cecbdcb 2ila i po 
IX. stol. Censura dovolila prdci tisknoutt 
teprv r. 1837, kdy2 P. zm6nil n^kterd mista» 
kde se zastival neviny Drahomifiny — cen- 
sura cbt^la zacbovati nedotcen^ kritikou 
obraz Drabomiry pobanky a vra2ednice. 
R. 1831 P. napsal £ldnek (>C(!:M.«) O panu 
Zdvisovi I Rosenberka^ obranu proti upfilide- 
n^m 2alobam tradice letopisn^, r. 1834 (tam- 
t^2) Ro^bor etymologickj^ mistnich jmen desko- 
slovanskf-ch^ p6kn^ adnek, kde vylo2ena i dA- 
leiitost jmen mistnfcb jako pramenA bisto* 
rick^cb, i varovdno pfed ukvapen^m etymo- 
logisovdnim, tou dobou obzvldStS oblfben^m 
mezi dilettanty. 

DAle2it£j$i jsou Avaby P-k^bo z let tfi- 
cdt;^cb v6novan^ star^m pomSrAm prdvnim. 
R. 1831 P. napsal pro »CCM.« Pomucku ku 
po{ndni fddu ^emskych krdl, Ceskeho v druhe 
pol. XIII, stol., kde na zdkladS listin z for- 
muldfe z XHI. stol. seznampval 6tendfe 
s nSkter^mi strdnkami star^bo desk^bo ii- 
vota statnibo a spoledensk^bo, ne ovjem bez 
bojn^ch omylA, je2 provdzeti musily pokus 
na tu dobu odvd2n^. V^Se ji2 stoji prdce 6a- 
ste^nS t^m2 otdzkdm v6novand Pomucky ku 
po\ndn( staro(^eskeho prdva i fddu sovdniho- 
(»CCM., 1835), je2 je polemikou proti prv^mu 
dilu Maciejowsk^bo »Hystorya prawodawstw 
SlowiaAskicb« a jednd nejvic o zemsk^cb 
deskdch a zfizeni krajsk^m. Zde P. pfihldsil 
se k metbodi srovndvacibo studia dSjin 
prdvnicb a Actybodn^ pokus v torn smSru 
napsal sdm r. 1837 v Srovndnf ^dkonu cara 
Stefana Dusana srbskeho s nejstariimi fddy 
lemskymi v Cechdch^ prvni dAkladn^jSi £esk^ 
pfcici o starodesk^m fizent soudnim, o prdvu 
trestnim, dMick^m, o pomdrecb sprdvnich a 
poddansk^cb. Hlavnicb praemiss cel^ studie 
i patrn^bo jejfbo idealisovdni instituci (do- 
mn^le^ slovansk^cb naproti nimeck^m nelze 
sice ones pfijmouci, ale prace tato zAstane 
pfecc zvlaknim dokladem P-k^bo bystrosti 
i ucenosti. R. 1841 P. napsal k Hankov^ 
edici V. K. ze V5ebrd pfedmluvu, v^no- 
vanou 2ivotu a apologii VSebrdov^. 



Palacky. 



67 



P keho studie archivof z let tficit^ch nd- 
leieji pfedevSim archivflm praisk;^m a ven- 
kovak^m iesk^m, archiviim videAsk^m a mo- 
ravsk^ (1832); teprv r. 1833 P. ubird se 
do Mnichova, r. 1835 do Slez a r. 1837 do 
Draldan. Hlavnfm cilem je mu v t6 dobS 
shledaDi star^ch listin, pfiprava diplomatdfe, 
jeboi dftleiitost byla patrDa jii dob6 Dob- 
nerovi a jen2 byl v programma iak Spole£- 
nosti musejni, tak U£en6 spole^nosti. P. 
chtil shledati vSechen listinn^^ material ^esk^ 
ai do r. 1310 a nejdfileiitijSi listiny pro dobu 
Disledujici ai do r. 1447; r. 1842 mdl opsdno 
na 3000 listin a o rok pozdiji podahlo se 
mu dosici soukrom^ rotni podpory na 6 let 
i podpory musejni k honorovdnf dvon po- 
mocDikfiv (byli to K. J. Erben a V. V. To- 
mek), jichi pfisp^nim vydini diplomatdfe 
milo b^ti nrychleno. Ale kdyi r. 1852 P. 
rozei^el se s v^borem musejnim, sejlo tak6 
s plana yydati diplomatif. P. byl jii dfive 
zkusil ▼ ph'prav6 jeho mnoho nepfijemnosti 
od moravsk^ho stav. historiografa , prof. 
Bocka, jen2 od r. 1836 vyddval diplomatif 
moraTsk^ a pfedstirdnicn d&leiit^ch ndlezA 
praniena]^cb| jichi vskutku nebylo (a£ fiodek 
fialioval donin£]6 excerpty jejich), drd2dil 
zvMavost P-k^ho, jevS neochotu i ve vy- 
miflovini opisA listin pro diplomatdf P-k6bo. 
P. kone^n^ pojal podezfeni, 2e Bofkovy roz- 
li^n^ anndly moravsk^ jsou vyndlez BodkAv, 
ale nedflvdra jeho pfece nesla tak daleko« 
aby ladala shl6dnati star^ch pfedloh a cel6 
fady listin, jei Bo^ek stejoi obratnS jako 
nestoadn6 pad£lal. Tak Bo^kov^mi Mon- 
seany dal se oklamati i P., prohlaSuje je 
oviem za nejvdtSi poklad prv^ho dilu Bo£- 
kova diplomatife. 2e P. pfes to byl v diplo- 
matice na dobu svon v^born£ vzd61in, je 
patrno prdv6 z korrespondence jeho s Bo£* 
kem i z jedin^ jeho prdce diplomatick^ 
z r. 1836 (»CCM.c): Kritickd uvaka i vfMad 
yiktadny-ch listin koUegiatniho chrdm u Litomi- 
fickehOfk jejimiresnltatfim pfiznalo se ▼ pod- 
8tat£ i nejnovdjii feieni otizky. Sem ndleii 
ostatek jeit^ velmi pracnd pomflcka P-k^ho 
k (esk^ diplomatice a historii z r. 1832: 
Prehledsoudasny- nejvysiich dustojnik& a oufed- 
niku ^emskych i dvorskych v krdl, Cesk^m, od 
nejstarsich casuv a^ do nynijska (velik^ folio ; 
nakl. Matice; vviXo tak^ i nimecky), prdce 
velik^ pile i dAIe2itosti, a jeho pozd^j^i pu- 
blikace v Uden^ Spoledoosti : Ueber Formel- 
hichir ^1842 a 1847, 2 sei ), seznamujici 
pFedevSim s dAleiit^mi pro desk^ d^jiny li- 
atiQami, vybran^mi z rozlidn^ch formular&v, 
ale pojednivajici ziroveft obSirn^ji a s ve- 
Hkou znalosti v£ct o tomto druhu pra- 
meoA — P. foroiuldfe takfka uvedl do hi- 
storiografie. 

V letech 6tyHcdtJch P-k^ho »Ge8chichte 
V. B5hmen< pokrodila ji2 k dilu druhdmu 
(stol. XIII.— XIV.) a k dobS husitsk^. S di- 
lem druh^m souvisi nikter^ studie specidlni: 
price Der Mongoien^Einfall im J, 1241, vy- 
dan4 Uc. Spolednosti (1842)lna oslavu 600let^ 
pamdtky (domn£l(Sho) vit^zstvi u Olomouce, 



je2 vynikd pronikavou kritikou praroend (zde 
a pozdiji ve zvla2tni pfednaSce^v U£. Spo- 
lednosti P. dokdzal podvr2enost t. zv. kro- 
niky Pernoldovy, zhotovend P. Hanthalerem 
r. 1747), ale je2, davajic sv^dectvi Rukopisu 
Krilovddvorsk^ho pFednost pfede v2im, mu- 
sila v^sti k resultdtfim mvln^m. T^ho2 roku 
P. vydal V »CCM.« dldnek o rusk^m kni2eti 
Rostislavu Michajlovidi a jeho rodu na zi- 
kladS rusk^ch pramenfiv a studii O bdji krva- 
veho snimu Vilemovskeho ^a kr, Vdclava IV.^ 
kde dokizal bezcennost zprdv, lidicich krile 
jako mravnf obludu, a pfisp^l mnoho k apo- 
logii Vdclavov^. Shusitsk^mistudiemi P-k6ho 
V t^ dob6 souvisi prace JPfedchudcovi husit- 
stvi V Cechdeh (1842), mali rozsahem, ale 
velika v^znamem: v nf otevfel P. poprv6 
v^hled do bohat^ho myiilenkovdho 2ivota 
desk^ho ve stol. XIV. a sezndmil s reprae- 
sentanty reformy; zde poprv^ mimo Vald- 
hausera, Milide, StSknu pfedvedl velikou 
postavu Mat^je z Janova. Byly to v podstat^ 
excerpty ze spisA jmenovan^ch reformatorA 
s kritk^mi Avody, ale censura prdci cd> 
pfela imprimatur (tim zmafen P-k6ho Amysl 
napsati dilo o udencich desk^ch stol. XIV. 
a2 XV.). P. odevzdal prdci lipsk^mu profes* 
soru J. P. Jordanovi, jen2 ji vydal pod sv^m 
jmdnem n^mecky (v Lipsku, 1846); original 
vyiel r. 1872 v »Radho2ti€. 

Podrobn^ studium doby husitsk^, podina- 
jici se od let dtyficdt^ch, zavedlo P-k6ho 
jednak k rozsdhl^m studiim topografick^m 
o star^ch Cechich, jednak k badanim ar- 
chivnim ve velik^m slohu, hledini hussitik 
po cel6 Evropfi. V sm^ru prv^m byl P. ko- 
nal menii price ji2 dfive (PomAcky k topo- 
grafii kraje Budejovsk^ho [>CCM.«, 1833] a 
Historie statku Lobkovsk^ho [t., 1836]); nyni 
pom^Slel na soustavnou historickou topo- 
grafii ^eskou a2 do XVI. stol. a na Apln^ 
slovnik genealogick^ a r. 1846 vy2idal si od 
stavA pomocnou silu k tomu konci (zvolil 
si V. Tomka), ale i tento Amysl jako vydani 
diplomatafe byl opu2t£n poddtkem let pade- 
sdt^ch — pozdSji V »Radhoiti< vydal zlomky 
pfipravovan^ho slovniku historicko-iopo- 
grafick^ho, cirkevnf topografii arcbidiako- 
ndtu bilinsk^ho arodopis pdnA zCimburka; 
r. 1851 byl uvefejnil v »CCM.« prdci o Ko- 
stelcich V Cechach, v ni2 dot^kal se i otd- 
zek methodick^ch s mistopisem souvisicfch, 
r. 1846 pak tamt^2 >Ohlidka ve starodesk^m 
mistopisu«, kde dokazoval, 2e pAvodni oby- 
vatelstvo v 2atecku a Loketsku bylo slovan- 
sk^. Hlavni, ale jako pfedb62nd prace mySlen^ 
resultdt t^chto studii P-k^ho je kniha z r. 1848 
Popis krdlovstvi Ceskeho (tak^ nimecky), se- 
znam vSech obci v Cechdch na zdklade roz- 
d^leni zemS v kraie a dominia*, zalo2en^ 
stejne na nejnov^jSich datech Afednichjako 
na rozsdhl^m studiu historick^m — P-k^mu 
Slo zejm^na o zjiltdni prav^ch star^ch nazvA 
mistnich, o urdeni zanikl^ch osad, shledani 
star^ch hradA, tvrzi, far a kldSterA. /droven 
(1847) P. navrhl historickou mapu Cech, je2 
vSak, doplnSna J. Kalouskero, vy^la teprv 



58 Palacky. 

r. 1876. Studie archivni v cizin6 vcdlv P-k^ho neinfe nSkolik publikaci P-k^ho riza osob- 
ji2 dfive (1837) k tajemnj^m poklaa&m Vati- 1 niho: r. 1868 vydal memoiry hr. KaSpara 
k^nn; pldn tenkrdte odv^£n^ zdafil se s pod- Sternberka {Lehen des Gr, K. St.^ von ihm 

Eorou stavflv a rak. vyslance v ftim^, hr. selbst beschriehen^ nikl. hr. Jindf. Clam-Marti- 
utzowa. P. pracoval v fiimh pilnfi cel^ dva nice), r. 1871—73 vjbir svi^ch (esk^ch drob- 
misice, ale byl to \\i on, jen2 byl pon6kud ' n^ch praci s hojn^mi pozndmkami antobio- 
zklamin v^sledkem; vie nalezl v knihovn^ grafick^mi a historick^mi ve tfech di'lech, 
ne2 V archivu a ke knibovn6 se tak6 vritil pod n^vem Radhost — dil druh^ obsahuje 
jeSt6 jednou pozd^ji. Nalezy 8v6 registroval 61dnky bistorick^, tfeti politick^. Akta, po- 
P. r. 1838 V prici (v »Abhandl.€ Ud. Spol.) znimky a polemiky, t^kajici se sv^ cinnosti 
Literarische Reise nach Italien im J. iSSj. historioffrafick^, vydal r. 1871 v kniie Zur 

V letech ityHcdt^ch a padesdt;^ch P. bez- bohmischen Geschichtsschreibung, aktenmdssige 
m^la ka2doro£n6 vypravil se do blavnich ' Aufschliisse und Worte der Abwehr a v^bor 
archivA v sousedstvi Cech, v Slezsku, Prusku, nimeck^ch menSich praci stariich r. 1874 
Sasku, ji2. Nfemecku; dflleiit^ ndlezy o kon- ▼ spise Die Gedenkbldtter^ Beitrag lur Zeit- 
cilu basilejsk^m ucinil r. 1849 v Basileji a geschichte. 

r. 1853 V Pafiii. Material od r. 1824 nasbi- V letf ch padesdt^ch a Sedesdtjch XIX. st. 
ran^ hroraadil se mu tolik, ie bylo moino teprve P. pohfifil se pln6 do doby, jejif stu- 
pom^jleti na publikovani jeho ve velik^ dium bylo idedlem jcho od odchodu z Uher: 
sbirce. I tu zfetel ^eskonirodni pfevlddal: do doby husitsk^. Z t^ch let pochizeji hlavni 
P. chtdl seznimiti Cechy ph'tomnosti s ne- jeho edice o XV. stol., sem nileii tak6 nS- 
tuSen^m bohatstvim dflleiit^cb pamdtek star6 I kolik dldnkA menSicb. R. 1856 vydal v po- 
krdsn^ ieStiny, se slavn^mi akty husitsk^ jedndnich Uden^ Spoleinosti Zeugenverhdr 
doby pfedevlim. Tak vznikl pldn k Ar- uber den Tod Konigs Ladisiaus, podobnou 
chivu deskemu, jen2 mSl pfiniSeti jen akta apologii, jako byla price o sn6mu Vil^mov- 
jazykem (esk^m (ai do r. 1526) psana a sk^m — dokazoval tu, 2e JiH z l*odebrad je 

V obsahu sv^m bj^ti dosti rozmanit^, aby nevinennihlousmrtiLadisIavovou. V>CCM.c 
i ctenif-nehistorik obiral se jim se zajmem. r. 1863 pojednal v £lanku O ^ahranUnf-ch 
Stavov^ navrh P-k6ho pfijali, a tak yySiy pramenech dijin deskfch^^vL XV. stol.yO sv^ch 
vl. 1840— 46ityfidily»Archivu«(vkvartu)— ndlezech Iu2ick^ch (Collectanea Sculteti a 
za 2ivota P-k^no vysly je5t6 dva dily, r. 1862 kronika opata Benedikta Johnsdorfa), tamt62 
a 1872. D&le2ita publikace tato zAstane hlav- otiskl svou pfednidku, konanou pfi valn6 
nfm pramenem naSim pro studiumstol. XV., |hromad6 spolednosti musejni, O hhtoncke 
doby husitsk^ po vjtce; o dfejiny privni za- ' dulefitosti starych desk lemskjrch r. iS4r po- 
slou2ila se publikovdnim vSech hlavnich pra- hofelfch a o potrebi i xP&^obu, obnoviti je, 
menA ^esk(5ho prdva a o dSjiny politick^ a pokud mo^nd \a$e, kde desky zemsk^ pro- 
kulturni nem^nS ne2 o d^jiny astavni a so- ; hlasil za nejvdtii sldvu 6es. d^jin a zrcadlo 
cidlnf. I minul^ho 2ivota stitnfho a spoK'densk^ho. 

Ostatek dftle2it6ho mater iilu sv^ho, v6ci I v jinj^ch projevech ve smyslu torn upp- 
latinskd a n^meck^, publikoval P. mnobem zorfioval na dAle2itost desk a dal tak podn^t 
pozdfeji, uzaviraje ji2 takfka svou prdci d^je- k tomu, 2e r. 1870 ujal se J. Etnler vydivani 
pisnou. Vadnd edice prof. K. Hoflera nej- i »Pozflstatkfl desk zemsk^chc. R. 1864 pfi- 
dAle2it6j§ich pramenA doby husitsk^ (>Ge- ' spSl do »CCM.« pHsp6vkem k biografii Hdj- 
schichtschreiber der husitischen Bewegung«« kov6 a r. 1869 doplnil svou staf o Pulkavovi 
1856—66) dala mu podn6t nejen k obSirn^ ve »Wardigung« pojednanim ve Zprdvich 



kriticc nedostatkfl vyddni Hofierova (v prdci 



Ut, Spole^nosti O Pfibikovi Pulkavovi x Ra- 



z r. 1868 Die Geschichte des Hussitenthums ' denina a jeho kronice Ceski, zalo2en^m na 
und Prof. K, Hdfler), ale i ke krasn^ knize nov6 (v Pah'2i) nalezen^m rukopisu Puika- 
Documenta Mag, Joannis Hits vitam, doctri- i vovy historie. Nejdiile2it6j£i menSi prace 
nam, causam . . . illustrantia (1869), kde vy- : z tfichto dob je v5ak studie O stycich a po- 
dal, z nejvdtif ddsti znovu po Hoflerovi, ale merit sekty valdenske k nikdejsim sektdm v &- 
dokonaleji, aejd&le2it6j$f prameny 2ivota a c/i^xcA (»CCM.<, 1868; a nimecky v Uc. Spol. 
processu Husova. Sv6 ndlezv o koncilu Ba- 1869), jednajici o vlivu Valdensk^ch na v6ro- 
silejsk6m vydal z tisW ve videftsk^ akademii uku bratrskou a vlivu TaboritA na Valden- 
vSd (jejiml fddn^m dlenem byl od ctsafe sk^. Zde P. ukazuje na nezbytnost daliich 
jmenovin hned pfi jejim zaloleni r. 1847) i studii podrobn^ch o u^eni star^ Jednoty 
ve sbirce Monumenta conciiiorum generalium \ bratrsk^ a o prici ^esk^ho ducha v oboru 
saecuii XV. r. 1857. Roku 1860 vydal ve theologick^m v stol. XV. v5bec. 

'umaustriacarum«£/r^Kn^/ic/itf^tfi- Do tSchto let nile2i tak^ P-k^ho 



»Fontesrerumi 



obrana 



trdge \ur Gesch, Bdhmens und seiner Nach- Rukopisu Krdlov^dvorsk^ho proti prof. Bii- 



barldnder im Zeitalter Georgs v. Podibrad 
a r. 1873 (v Praze, n&kl. zemsk^ho v;^boru) 



dingrovi. Nebylo to poprv6, co v t^to zale- 
2itosti P. promluvil, i tfcba dotknouti se 



Urkundliche Beitrdge ^ur Gesch, des Hussiten- vSech praci jeho sem nile2ejicich. P. jil po 
krieges, obsahujicf Mta 1419—37. Oboji >Bei- i pfichodu do Prahy patrn6 nesouhlasil s Do 



tr&ge« jsou jen prost^m otiskem P-k6ho 
v^pisfl z rozli£n;^ch dob, nikoliv edici roetho- 
dicky pfipravenou. Do tSchto let nile2i ko- 



brovsk^m, dokazujicim, 2e Libusin soud a 
Evangelium svatojansk^ jsou padSlky; a jak- 
mile zemfel Dobrovsk^ (6. led. 1829), pfijal 



Palack]^. 



59 



do >CCM.« Hankflv £Unek o Evanaeliu svato- 
jansk^m a t^hoi roku napsal obranu Libu- 
§ina soudu. U^inil to v obSirn^m posudku 
Hankov^ a Svobodov6 nov^ edici ,domn£- 
Ijch 8taro^esk]^ch pamdtek roku 1829, uve- 
fejn^n^m ve vidiftsk^ch »]ahrbucher der 
Literature, v posudku, jeni vzrostl na 
d)ouh6 pojedndnt. Nejv^tSi 6^sf jeho je histo- 
rickou a aesthetickou studii o Rukopisu 
Kralov^dvorsk^m, a tu n^kde a2 pfekvapuje 
bystrost, s kterou P. zvliitnosti a podiv- 
Dosti ndlezu Hankova osv6tlil, v celku ovdem 
hledaje pro vSe vysv6tlcni a nadSen jsa krd- 
sou a cenou pamitky. Potom ndsleduje 
obrana Libuiiina soudu, jeSt£ vSak reservo* 
Yani; teprv kdy2 r. 1834 vystoupil Palkovii 
proti LibuSinu soudu a zlomku Evangelia, 
P. odpoved^l V »CCMc., 2e o pravosti obou 
pochybovati jc nemoino, a zaroveA ohiasil 
vydini ddkladn^ obrany jejich ve zvldstnim 
dile, P-kJm a Safafikem spoleinS pfipravo- 
nem. M^I to b^ti po^dtek velik^ edice sta- 
r^ch (esk^ch pamdtek literarnich; vskutku 
v$ak vyiel jen dil prv^ (v >AbhandIungen« 
Ud. Spol. r. 1842) pod titulem Die ditesten 
Denkmdler der bohm, Sprache^ kritisch be^ 
Uuchtet von P. J. Safafik und Fr. P. Dilo 
toto je vzor kritick^ edice, plod velikd ude- 
nosti obou autordv a zaroveft dokumcnt ve- 
Hkeho v6dcck^ho omylu (hdji se sde vedle 
LibuSina soudu, jemui nejvice mista je v£- 
novano, i d^vno nesporn^ falsa gloss z Mater 
Verborum a zlomku Evangelia); zde P. hajil 
podivn^ pismo pad^lkfl hypothesou o zvUStni 
staroiesk^ Skole pisafsk^; zde vydta se Do- 
brovsk^mu to, ▼ 2em jej byl prve P. roz- 
hodn6 hdjil, ie jc hyperkritik. Jen v i&vaze 
o glossdch pajtrna je nipadni zdrielivost. 
Trprv po vyddni toboto dila a po smrti 
Kopitarov^ (1844), pfitele Hankova a jim 
patrni zasv^cen^ho, jeboi kousav^ nariiky 
platily starodesk^m ndlezAm Hankov^m vA- 
bee i Bo^kov^m Monseandm (kc konci let 
tficat^ch Kopitar vystupoval v spisccb a po- 
sodcich svjch s jedovaton nenavisti k P-k^mu 
a Safafikovi). ujala se vira v LibuSin soud, 
podepfen^ autoritou obou nejvdtSfch desk^ch 
bistorikfl, ▼ uden^m sv£t£. Pochybnosti, je2 
▼znikly pozd^ji, platily jii i Rukopisu Kra- 
lov^dvorsk^iDU — po (Idnku Kejfalikov6 
z r. 1858 (v >Sitz.-Ber.< vid. akadcmie), jeni 
dokazal podvrienost milostn^ pisni kr Vac- 
lava, vyskytly se na podzim t^ho2 roku 
V praisk^m denniku Kuhov^ >Tagesbote aus 
Bdhmen« feuilletony pod titulem »Hand- 
schriftliche Lugen u. palaeographischc Wahr- 
heitenc, namffend pfedcvSim proti Pk^mu, 
proti LibnSinu soudu a P-k^ho starodesk^ 
ikole pisafsk^ a kone^nS vyslovujici i po- 
chybnost o Rukopise Krdlov^dvorsk^m. P. 
odpov6d61 V »Bohemii« (listop. 1858) vdin^, 
dArazn6 i obratn6: uk^zal krdtce na svou 
nevy vrdcenou obranu LibuSina soudu z r. 1840 
a obSira^ji obiraje se Ruk. Kr^lov6dvor- 
sk^m dovozoval jednak, ie v Rukopise jsou 
historickl data, jichi falsdtor r. 1817 na- 
prosto zniti nemohl, o jejicb2 pravdivosti 



se teprv P. pozd^ji pfesv6d£il, jednak, 2e 
nebylo nikoho kolem r. 1817, kdo by n^co 
Rukopisu podobn^ho dovedl pad^lati, a vy- 
lo2il zejm^na palaeografickou nedostate^nost 
Hankovu. Ndsledovalo n^kolik Sarvitek a 
prohla^eni v novindch — a2 r. 1859 videAsk^ 
professor Max Budingcr uvefejnil v >Histo- 
rische Zeitschrift« £ldnek 9 Die Koniginhofer 
Uandschrift und ihre Scbwestern«, kdc do- 
kizal, 2e bistorickd data, je2 podle P-k^ho 
pfed r. 1817 nikomu v Cechdch zndma b^ti 
nemohla, zndroa byla jt2 v stol. XVIII., a 
uvedl i jin^ dAvody proti Rukopisu. P. od- 
pov£d61 Budingrovi jelt6 v t^m2e ro^niku 
•Historischc Zeitschriit« — odpov^dtato je 
nejslab2i praci Pk^ho, a£ md ndkter^ vrouci, 
p^kni mista. P. se k otizce ji2 obiirnSji 
nevritil nikdy, a6 na to jednou dobou po- 
ra;^21el; o Hankovi napsal pozd^ji, 2e jej 
nepokldd^ ani za tak nevinn^bo, ani za tak 
vinn^ho, iak chti tomu pfdteM a nepfdtel^ 
jebo. S virou v rukopisy odeSel do hrobu; 
hncd pojeho smrti publikoval Patera v»CCM.€ 
^lanek, v n£m2 dokazal podvr2enost gloss 
z Mater Verborum. 

Svou Geschichte von Bohmen pocal P. psiti 
ke konci r. 1 832 ; prv^ dil, jen2 2cl a2 k r. 1197, 
vySel V fij. 1836, brzo po korunovaci Ferdi- 
nanda V. za krile cesk^ho. Ji2 prv^ dil vy- 
nesl P-k^mu mnoho chvily a upHmn^ho ob- 
divu, ale i proti venstvi: prof. dSjepisu na 
university pra2sk^, J. L. Knoll, spisoval ten- 
krat svi udini a dobri zdani nejv. kancl^fi 
£es. a rak. hr. Mitrovsk^mu, kde nepfimo 
iidal, aby bylo P-k^ho dilo, je2 probouzf 
stardho £esk6ho ducha a starou, domu Ra- 
kousk^mu odbojnou Cechii k nov^mu 2ivotu, 
potladcno. Dil druh^ (jde a2 k r. 1378) vy- 
iel ve dvou odd61enich r. 1839 a 1841, prvd 
6as€ dilu tKtfho r. 1845 — ntkoliv ovSera 
bez rozhofden(^ho boje s videftskou censu- 
rou, v kter^m ostatek P-k^mu byl podporou 
arcikni2e St^pdn podobnS, jako jeho pfed- 
chAdce v nejv. purkrabstvi hr. Chotek. Pfes 
nespokojenost stavA s pomal;^m vych^zenim 
di'la P. mohl teprv r. 1851 uvefejniti ^isti 
dalSi, alt* zattm, v bfeznu r. 1848, vySel prv^ 
svazek jeho Dijin ndrodu ieskeho v Cechdck 
i V Morav€, Sahal ien k r. 1125, z nejv^tSi 
disti byl to pfeklaci ufin^n^ K.J. Erbenem, 
ale za to pfibyl proti vyddni n6meck^mu ob- 
Sirni^ Avod o dfjindch cesk^ch (filosofie, hi- 
storiografie) a zcela pKpracovana byla dA- 
le2ita kniha >Obraz obecn^ho livota cesk^ho 
V pohanstvi«j Odtud ji2 psal P. jcn Dijiny, 
j« n 6eskv — nimeck^ vydani bylo pfekla- 
dem, a P. na torn stanovisku setrval pfes 
odpor zemsk(^ho vyboru z konce let pade- 
s^t^ch. R. 1848—50 P. pracoval AsilnS v hu- 
sitstvi, aby dokonal vylidcni t6 doby, dfive 
ne2 bude znovu zavedena censura. Tak vy- 
$el na podzim r. 1850 prv^ svazek tfctiho 
dilu Dfjin a r. 1851 druh^, obsahujici leSta 
1403—39 (r. 1854 vySel ostatek tfetiho dilu 
Geschichte z £esk6ho pfelo2enJ). Teprv po- 
tom vratil se k mezefe let 1125—1403 a vy- 
dal r. 1854 druh^ svazek Dijin, jdouci a2 



60 



Palacky. 



k r. 1253. R. 1860 P. dokoniil dil dtvrt^ 
(1439-71), r. 1867 dil pit;^ (1471—1526), 
oboji £esky i n^mecky; zb^vala v £esk^m 
vyddni mezera let 1253-1403. P. v5ak, po- 
vzbuzen Hoflerov^m nendvistQ^m vyli^enim 
husitsk^ doby, vritW se jcStS jednou. k tfe- 
timu dilu Dijin a pfepracoval jej cele. Nov6 
toto zpracovdni vydio v tfech svazcich v le- 
tech 1870—72 a jenom iesky (nSmeckd Ge- 
schichte tedy nepodivi dokonaldho obrazu 
P-k^ho prdce); potom P. zpracoval a to 
tak6 nov6 a tak6 jenom £esky zb;^vajici dil 
druht (1253—1403). VySel ve dvou iistecb, 
r. 1874 a 1876 — nedloubo pfed smrti P-k^ho; 
dne 23. dubna 1876 deskk spole^nost osla- 
▼ila dokondni velik^ price slavnosti na lo- 
fin€. 

Dijiny ndrodu ^eskiho, plod prace cel^ho 
pdlstoletf a dilo hlubok^ho ducba i veli- 
k^ho vzd61dni, jsou nejvStSi praci vSdeckou 

V desk6 historiografii a klassickou knihou 
tesk6 literatury XlX. stol. Zaloieny iiiroce 
na pramenech pflvodnich a tu z nejvetSi dasti 
na pramenech, jei P. sdm shledal a objevil 

V archivech a knihovnach, tvofeny kritick^^m 
duchem, disciplinovan;^m hlubokou ilctou 
k pravd6 i dlouholetou zkuienosti praktic- 
kou, pojaty duchem filosofick^m, snaiicfm 
se postihnouti posledni pfi^iny a hybn6 sily 
v^vojov^ch promSn nirodniho 2ivota, a po- 
jaty zdroveii v duchu t^ idealistick^ a mravn6- 
v;^chovn^ filosofie, jei posv6covala vSechno 
sna2enf P-k^bo, vysoko vynikajici konedn^ 
po strdnce am^leck^, ryzosti jazyka, uiilech- 
tilosti stilu i dokonalosti komposice — jsou 
krdsn;^m spln^nim preSpursk^cn snA mlad^ho 
P-k^ho, dychticiho po torn dati ndrodu sv^mu 
htstorii jeho, napsanou >podle idedlu histo- 
rick^ho um6ni«. Staly se take do velik^ miry 
tim, 6'm je jeSt£ P. chtil miti: velik^m £i- 
nem ndrodnim, posilou v bojich pfitomnosti, 
Skolou ndrodniho v6domi a mySlenek po- 
kroku, prdva a pravdy. CenS jejich v obojim 
sm^ru nemfl2e b^ti na djmu pfirozen^ po- 
krok historick^ho poznani naSeho v desiti- 
letich poslednich ani v dob6 budouci — 
>D6jinyc zfistanou velik^m dilem, i kdyby 
jednou jejich v^klad 6esk;^ch dfijin v celku 
i jednotlivostech nesta^il naSemu pozndni. 
Co se tfte P-k^ho pojeti dfijin £esk^ch, jsme 
t^to dobS nov^ch ndzorfi velmi .blizko, a 
ovdem i v jednotlivostech kaidd novd prace 
pHnaSi nejen doplftky, ale i opravy, n6kter6 
partie zejm6na prv^ho dilu »D£jin« jsou ji2 
cele zastaral^ — ale jistS dlouho £ekati bu- 
deroe na dilo, je2 by jako celek mohlo v^- 
znamem sout^iiti s dilem P-k^ho, miti jeho 
ducha. Ve av6 filosofii d^jin, jeji2 nejvyiSi 
formuli ji2 zndme, P. vychdzi od »v6£n^ho zd- 
kona pfirodnfho«, zdkona polarity neboli 
dvojit^ch sil vdude v pHrod6 pAsobicich; 
ve vzdjemn^m zdpoleni, pronikdni a smifo- 
vdni jejich je v;^voj ph'rodni 1 dfijinn;^. Se 
stopami ndzoru toho se setkdvdme u Pk^ho 
jif v PreSpurku; P. ^erpal jej nepochybnS 
ze Schellinga, poje s nim theorii o boji jako 
principu d^jinn^ho v^voje, pojatou ovSem 



idealisticky: dnSevni a mravnf sila vit£zi ko> 
ne£n6 v2dy nad silou hmotnou. Hlavni ta- 
kovou polaritu v ^esk^ch d^jindch vid61 P» 
V >ustavi£n6ra st^kdni a pot^kdni se slovaa- 
stvi s fimanstvim a n6mectvim«; v pom^ra 
obou iivlfl spatf oval hlavni obsah a zdkladni 
rys ddjinstva ^eskomoravsk^ho. St^kdnf ta- 
kov^, je2 jednou oznadl jako pfemdhdni 
i zaiivani cizoty, poklddal nejen za nutn^» 
ale blahoddrn^ ; t&padek Cech utraquistickf cb 
od 2. pol. XV. stol. vysvitloval odcizenfm 
se Cech vlivdm zdpadu, ustrnutfm v iSzk^ch 
kolejich domdcich. P. zalofil protivu slovan- 
stvi a nSmectvi hluboko na rozdilu ndrod- 
nfch povah obou ndrodA a na rozdilu prvotni 
kultury jejich : star^ Slovan jevil se mu pokoje- 
milovn^m, nev^bojn^m, jemn^m zem6d6lceai^ 
German tvrd^m, ano drav^m bojovnikem- do- 
by vatelem ; V star^ spole£nosti slovansk^ ne- 
bylo rozdilu stavA, ale vScm stejn6 prdvo a 
stejndsvoboda; proti slovansk6 svobod^ a de- 
mokracii stdla nSmeckd spoleinost se sv^^m 
rozdilem pdnflvaotrok{i,sesv;^mi privilegiemi^ 
immunitami na jedn6 a bezprdvim porobe- 
n;^ch na druh6 strand. Jsou to theorie dues 
nedr2iteln6, vyplynuvSi z Rousseauov^ch v^- 
kladflv o prvotni spolednosti, z rozdilu vy> 
mySlen^ho Herderem mezi N6mci a Slovany^ 
z Rukopisu Zelenohorsk^ho a z li6eni pol- 
sk^ch historikfi v duchu tom ddle tvoHcich, 
Lelewela a zejm^na Maciejowsk6ho, jei ovlddly 
celou dobu P-k6bo a jeji v;^klady minulosti. 
P. poklddal pfimiSeni ducha germdnsk^ho a 
Hmsk6ho do iivota (esk^ho za nutn6, za pod- 
minku pokroku, ale sledoval vlivy jeho pfece 
s nespokojenosti: vlivy tyto, vyklddal, nej- 
vice pAsobily v Cechdch v XIII. stol., ale ne- 
zvit^zily cele, star^ demokratick^ duch nebyl 
cele potla£en, o2il znovu^v boufi husitsk6, 
ai jej pohrobily Lipany. Opln^ pozdpadn^ni 
^esk^ho ndroda vykonala vSak teprv doba 
jagellovskd, jei massu ndroda selskdho 
uvrhla v d6dlln6 poddanstvi a nevolnictvi — 
myilenky demokracie nalezly dtulku v jedin6 
Jednot^ bratrsk^. Toto zotro^eni ndroda bylo 
tak^ hlavni pfidinou katastrofy b^lohorsk^. 
Vyjma v6tu prvnf neobstdl by iddn^ jin^ ze 
soudfiv tSchto dues pfed kritikou. 

Odekdvali bychom, 2e P. i £eskou refor- 
maci a ji pfedevifm vyloii jako zjev a plod 
on^ protivy plemenn6, kterd mu ur^uje nd- 
rodni v^voj £esk^ v minulosti, ale P. vy- 
klddd vznik husitismu jinak, nezdvisle na 
sv6 hlavni mySlence. Jeho v^klad husitstvi, 
ie totii vzniklo z £esk^ idey kfesCansk^ho 
iivota a ie jeho rdz ndrodnostni je pozddj- 
Siho pfivodu, nei jeho rdz ndboiensk^, ze 
hnuti ndboiensk^ probudilo k iivotu i prin- 
cip ndrodni, je hdjen teprve v posledni re- 
dakci tfetiho dilu P-kdho >D£jin<; ve zpra- 
covdni prv^m a jeSt£ r. 1861 (v krdtk^m pfe- 
hledu d^jin cesk^ch, napsan^m pro Slovnik 
Naudn^) jsou v^ci lic^eny prdv6 naopak, v du- 
chu zdkladniho pojeti cesk^ch d^jin vflbec: 
husitstvi vzniklo z odporu proti germani- 
saci, je nejpamdtn^jiim bojem Cechfi s ci- 
zotou ; jim ovSem uveden do ^sk^ho iivota 



Palacky. 



61 



iivel nov^, ndboieask^ . . . Tuto dAleiitou . pHm^ho vlivu i jeho p6^e — Gindelyho 
xmena v P-k^ho v^kladu ceskd reformace uriil P. za s7^ho ndstupce v pokra^ovdni 
zpAsobil K. Hdfler svou praci o husitstvu, ^*-- — - - * - _, . , . 

V nil poloiil tendendn^ jednostran^ dflraz 



na nacionalni motivy a cile hnuti; P. v od 
pom k n^mu dostal se k nov6mu sv^mu sta- 
Dovisku. Dal bych v^ak pfednost P k^ho 
v^kladu prv^mu pfed drab^m. I v dob6 hu- 
sitsk^ nalezl P. svfij zdpas dvojit^ch sil: 
principa sTobodn^ho rozumu a principu 
autohty, jei vystupuji pak v protiv^ prote- 
Skantstvi a katolicisixiu. Bezd^k^ jdealisovdnf 
doby husitsk^ pod dojmem nendvistn^ho If- 
^eni H6flerova Ize ostatek pozorovati v po- 
slednim zpracovdni jeho dilu tfetiho i v ji- 
n^ch sm^recb. P. znal sice velik^ v^znam 
hospodafsk^ch a vflbec hmotn^ch zdjmfi 

V d^jinach dobf e, ale nedostatek doby jeho 

V pracich o hospoddfsk^ch a spole^ensk'j^ch 
pomirech minulosti i sama l^ka jeho k £esk^ 
reformaci, jei ji chtila mfti dtstou a ryzi, jak 
ji vid^la V duchovnich vAdcich jejicb, pfi- 
sp^la k tomuto stanovisku. Tak pomi'jel 
i P. podrobn6jSi v^klad theologick^ch roz- 
dil&v a sporfl — nem61 pro n6 smyslu; jemu 
imponovala pfedevlim mravni snaha husit- 



»D6jin« a postaral se o to, aby bvl jmeno- 
van feditelem uovS zaloien^ho (1862) ar- 
chivu zemsk^ho* na prdce Emierovy a zajist6 
i na prdce jin^ch mdl vliv znacn^, Kalousek 
jako kdysi Tomek byl uditelem v jeho doro^. 
P. i financn6 zasloulil se o dfile2it^ podnik 
historick^: kdyi v letech Sedesit^dh dostalo 
se mu narodniho daru v summS asi 15.000 
zlat^cb, P. urdil summu tu dilem k doplAo- 
vini knihovny musejni, dilem na vydavdni 
»Praaienft dSjin cesk;^chc (vychdzeji z fondu 
P-k6ho od r. 1873). 

P-k^ho v;^klad dSjin dcsk;^ch velikou m6- 
rou pfisobil na jeho thcorie politick^ nebo, 
jeSt6 16pe fedeno, souvisel s nimi. Na^ tu 
P. kladl nejvStfii dAraz, bylo ono myln^ po- 
zndni o staroslovansk^ demokracii, o staro- 
slovansk6 svobod6 a rovnosti. To bylo 
P-k^mu star^ dSdictvi slovansk^; P. znovu 
a znovu vracel se k dfikazu, 2e ndrodov6 
zapadni, bojujicf o moderni listavnost demo- 
kratickou, chtiji pouze tomu, co opovrho- 
vani Slovan^ mil! pfed tisictletim. Politic- 
kdmu ilaili P-k^ho bylo dosaienf tohoto 



stvi, ji Ifdil s dfirazem a na obranu jeji — prvotniho stavu spole^ensk^ho zfizeni cilcm 
pro spravedlnost k zemfel^m a k o£istdni< nlavnim; v^klad minulosti byl mu zdrovefi 



dejin ^esk^ch od skvrn zddti« — zvUSf vy- 
vstal proti Hdfler ovi v krisn^ch polemikdch 

V knize z r. 1868 (Die Gesch. des Hussiten- 
thumg u.Prof. C. Hdfler \ jeStS pozd^ji musil P. 

V >Gedenkblatter« braniti sebe a £esk^ d6- 
jiny podobn^m zpAsobem proti pra2sk6 hi- 
storick^ Skole ndmeck^), kde vyloiil mimo 
to v souvislosti sv^ stanovisko k stalet^mu 
sporo ceSstvi s ndmectvfm a katolictvi s pro- 



argumentem pro pfftomnost, kterou plnila 
touha po >svobod£« a >konstituci«, touha, 
k nil probuzen byl P. ji2 v PreSpurku a 
ktera v P-k6m pozdSji zajist^ rostia stejn^, 
jako vzrflstala v intelligenci evropsk^ vfi- 
bec. Byl-li P. liberdlem jii v PreSpurku, byl 
jim jest6 vice r, 1848, v roce, jeni i jej po- 
volal k ^innosti politick6, liberilem 
vSak, jak sdm s ddrazem vyt^^kal, ryzim, 



testantstvim, obSma velik^m opposicim, jei hiedajtcim pravou svobodu, zavrhujfcim na- 



plnf desk^ d6iiny. Podobn6 vrouci a nadien6 
projevy najcieme v obou diiech >D£jinc, 
dob6 husitsk6 a krali Jifi'mu v^novan^ch, a 
mista tato, kde P. mluvi o svdtod6jn^m v^- 
znamu hnsitstvi, o vit£zstvf mal^ho ndroda 
nad Evropou a nad koncilem, kde Mli 6esk6 
hnati nibofensk^ jako prv$ velifcf krok na 
drdze pokroku, jako prv^ velike vit^zstvi 



sill a hdicim se kone^nS velikou zdsadou: 
Co nechced, aby ti jini (^inili, nedift ty jim. 
Hlavnim poiadavkem tohoto liberalismu bylo 
mu: rovnost ob6anskd, t. j. odstran6ni stavd 
s jejich privilegiemi a prdvy dosavadni'mi 
(feudalism u), a rovnoprdvnost narodni. Jeho 
nechuC k feudalismu, patrnd jii z jeho v^- 
kladA historick^ch a souvisfci tak^ s tim, 



svobody, prv^ boj cel^ho ndroda za pouh^ 2e o vzniku a povaze feudalismu stfedo- 
statky idedini, ndleieji k nejkrisn^jSim a nej- v6k^ho byl zpraven ncdokonale (zaklddal 
hloabdji procftdn^m mistflm >D6jin«. i pr^ se na hmotn^ pfesile jednotlivcovd) a 

P. cht^l jeStS napsati zvlditni obranu Ji- ' nesprdvne si vyklddal socialni v]^voj minu- 
Hho z PodSbrad, vyliciti desk6 d^jiny so- ' losti cel^, vystupuje r. 1848 (a jii df ive) jako 
cialni ai do r. 1526, napsati studii o duchu odpor k stavovskd dstavS vAbec, ano jde 



d^jinstva slovansk^ho vfibec a £esk6ho zvU- 
ite — smr( viiak ne^ekala na dokonini zd- 
ro^ni. P. nebyl tak iCasten, aby si vychoval 
ndstupce a pokraiovatele, a z tich, ktefi 



jeSt6 dale: je nedflvdrou k stdtoprivnim for- 
mamstavyrepraesentovan^m, vyviji se vpod- 
cef^ovdni desk^ho statniho prdva. Fakt tento 
je rozhodujfci a, tfeba hned dodati, i osudn^ 



b^vali jeho spolupracovnici, nebyli vSichni < pro P-k^ho a tim kone^nS deskou politiku 
cinni v dachu jeho, ale v mezich velik^ho v letech 1848—1865; je zirovefi tak dflle- 
programmu pracovniho v oboru £esk6 hi- iit^, 2e li^eba jej dokonaleji vyioiiti. Na 



storie dnna byla i po jeho smrti celd ge- 
nerace. VSichni, kdo pracovali o d^jinach 
^esk^ch V 2. pol. XIX. stol., byli idky jeho 
vice nebo m^n£; starif z nich pfimo a 
▼ prav^m slova smyslu — tak V. V. Tomek 
a K. J. Erbeo, kteh byli mu dlouho pomoc- 
nfky V studio, a i A. Gindely, J. Emier a J. 
Kaionsek liiastni byli v znadn6 mife jeho 



P-k^ho jako na v^tSinu jeho vrstevni'kA pA 
sobila V tom smSru zajist^ i ona nejasnost 
V stdtoprdvniro postaveni Cech, zejm^na po 
r. 1804, kdy krdl ^esk^ a uhersk;^ pfijal ti- 
tul cisafe rakousk^ho, a ncporozum^ni tomu, 
jak z pouh^ho titulu vyvijela se a z Vidn6 
brzo v£dom£ iifena byla pFedstava nov^ho 
stitoprdvniho celku, fiSe Rakousk^, v nii 



62 



Palack]^. 



b^val^ st^ty domu Kakousk^ho jsou jen 
provinciemi (v prici o museu z r. 1842 mluvi 
P. vskutku i o Cechdch jako provincii Ra- 
kouskdho cisaFsk^ho stitu a v korrespon- 
denci naSich boditelAv a2 do t6 doby nelze 
najiti projevu £esky stdtoprdvniho; moind 
nespokojenost mohla ovSem b^ti zaplaSo- 
vana korunovdnfm cisaf&v rakousk^ch na 
krdle desk6). Dile pflsobily P-k6ho theorie 
o sv^tovd centralisaci s jejich ostatek v da- 
n^m pHpad6 irrelevantnf naukou, 2e mal^ 
staty nemohou se udr2eti v £vrop6 (zmi- 
ni'me se o nich ni2e), pftsobila i ta okolnost, 
ie P., jeni v Uhrdch byl vychovan a Slo- 
vdkfi nikdy s mysli nespustil, neroohl se 
spMteliti s obrazem statoprdvnich forem mi- 
Dulosti, V nitmi Slovdci musili b^ti vyddni 
zvdli MadarAv, a p5sobila kone^nS ona od- 
vaha liberalismu (jtni byl i v torn synem 
osviceni XVIII. stol., ie nevd2il si minulosti) 
tvofiti novS na zdkladech pouze rozumo- 
vfch, theoretick^ch, nepoditati s pom^ry. 
P. jako politik vAbec jest ideolog; a to, co 
uznal za nejlepHi rozumov£ i mravn£, jest 
ochoten zastdvati s celou hou2evnatosti a 
nedstupnosti sv6 povahy, bezzfetele k tomu, 
je-li to ▼ dan^ch pom^rech radn6 a vhodn^. 
Tfeba vSak poznamenati hned, ie P., jakkoli 
patra^m cilem jeho politiky r. 1848 je ni- 
koliv ^esk^ stdtni prd\o, ale naocn^ Ra- 
kousko, rozdSlen^ novS v dzemi ndrodnostni 
se zna£nou autonomii jejich, pfece tu a tarn 
hldsf se nebo bliii se k stanovisku stdto- 
privnfmu; ticn ovSem obraz politiky jeho 
stdvi se ponSkud nejasn^m a nearcit^ro. 

Stavov6 ce^ti, ktefi za Frantidka I. hrdli 
politicky tak smutnou dlohu vraceji se v po- 
slednfch letech panovdnf Ferdinandova, od 
r. 1842, k pokusfim z let 1790-92: 2adaji 
pln^ uzndni a Setfenf svj^ch prdv dstavnich, 
zaruien^ch obnoven^m zHzenim zemsk^m, 
dovoldvaji se i privilegii sv^ch z doby pfed 
r. 1620. Je to zdroveft boj za t&stavni svo- 
body cel^ho krdlovstvi, ac st^topravn6 ne 
jeStI cele ujasnSn^; vAdcem stavovsk^ op- 
posice je nr. Bedfich Deym. P. rael b^ti 
V t^chto snahdch stavflm podporou; na id- 
dost Deymo^'a pfedndSel nSkolika vynikaji- 
cim iienflm stavu pansk^ho r. 1843 o pro- 
mSndch, kter6 se staly po r. 1627 v zemsk^ 
ilstavS desk^. Co pfedna$el« bohu2el nevime, 
ale kdy2 si r. 1846 t^2 hr. Deym vy2adal od 
n^ho krdtk^ pfsemn^ vypsdni dSjin cesk^ 
listavy pfed r. 1627 i po n^m, P. odpov6ddl 
listem, V n6m2 pfedevlim dokazoval, ie po- 
kroky mechaniky a fysiky a duch dasu vfi- 
bec znemo2nily feudalism us od po^atku 
XVII. stol. a nyni 2e nedostava se feuda- 
lismu ji2 vSech podminek k dalSimu trvdni. 
Nad to »sjednocujici a v jedno utvafujici 
postup mezi narody pozemsk^mi« cili po- 
krok centralisace v d^jindch sv£tov^ch je 
dim dale tim vice patrn;^ a posiluje statni 
moc listfedni; proti sv6tov6 centraUsaci vy- 
viji se zdkonem polarity moc vefejn^ho mi- 
neni (tim mini P., jak ze vSeho patrno, de- 
mokracii) a s nim moc ndrodnosti. Stavov^, 



stavovsk^ stdty — to je ncdopov6d€n]^m re- 
sultitem tdchto mdlo pfesv^ddujicich mySle- 
nek — musi zmizeti ; aristokracie necht pf i- 
klonf se k mySlence ndrodnosti. V podob- 
n6m smyslu i:va2uje P. v krdtk^m zlomku 
Politick^ a/orismus o statu, napsan^m ndkdy 

V bfeznu r. 1848: centralisace sv^tovd ne- 
dovoluje ji2 mal^ch stat&v uprostfed pev- 
niny evropsk^; mal^ stat nero{i2e staditi 
hlavnimu likolu sv^mu zabezpediti bezpec- 
nost uvnitf i na venek (zde pfijima P. Kan- 
tovo pojeti statu). Sn^m stavovsk]^ bohuzel 

V rozhodnd dob&, v bfeznu a dubnu 1848, 
kdy2 pod dojmcm tinorov^ revoluce pai^i2- 
sk6 heslo konstituce a svobody podivuhod- 
nou silou zachvacovalo narody a zastraSena 
kni2ata a vlddy nutilo k dalekosahl^m t!istup> 
ktCim, svoUn nebyl; prostfedkem jeho mohlo 
jako V Uhrach nejsndze dojiti k pi^etvofeni 
t&stavy 8tavovsk(S v duchu konstitudnich po- 
iadavkA modernich, ani2 by poruScna byla 
kontinuita historick^ho priva; sn^m spojen^ 
s intelligenci mSSCanskou mohl s v^tStm dti- 
razem i vStiim <!isp6chem ujmouti se poia- 
davkfl, vychdzejfcich dosud pfedevSim z m£- 
SCanstva (P. se tichto schfizi mSSfanstva, 
z nich 2 vySly pamdtn^ dvd petice povahy 
rozhodn^ stdtoprdvni — ad 2ddaly oktrojo- 
vdni zdkladnich zdkonA desk;^ch — a v nich2 
vedoacim duchem byl dr. Brauner, netidastnil). 
Toho si deska Slechta, v Praze shromd2ddnd, 
vskutku pfdla a vydala v torn smyslu dne 3. 
dubna vefejn6 osvdddeni; P. viak, po2dddn 
byv dh've o radu hr. J. M, Thunem, navrhl 
osv6ddeni jin^, v n£m2 llechta mdla prohldsiti, 
2e obnoven^ zf izeni zemsk^ z r. 1627 je konsti- 
tudnim patentem z 15. bfez. zruSeno, ie sta- 
vovskd zHzeni a privilegia pf estdvaji a snini 
volen;^ z n^roda ie md vypracovati novou 
i&stavu. Je pochopitelno, 2e hr. Thun pro- 
hldieni toto odmitl podepsati; jim zajist^ 
pfisuzovala se cisafsk^mu patentu moc ru- 
siti z^kladnf zdkony ilstavni v Cechdch. P., 
jen2 V bfeznu byl dinn^m jen v torn smdru, 
2e staral se o dohodu mezi spisovateli pra2- 
sk^mi, desk^mi i n^meck^mi, aby Sifili my- 
Slenku ndrodni rovnopravnosti, nezncu2ivali 
svobody tisku a hdjili »spojeni koruny Cesk6 
s Hii Rakouskou svazkem konst. monarchic €, 
byl teprv dne 10. dubna zvolen do Svato- 
vaclavsk^ho v^^boru (jen2 byl vySel z t^ch2 
m6Stansk;^ch kruhA, kter^ se zaslou2ily o ob6 
petice ke krdli), o den dfive, ne2 doSla do 
Prahy v^znamnd odpovdd* cisafova na pe- 
tici druhou, obsa2end v kabinetntm listd 
z 8. dubna, odpovdd* zvldStni i!istavni posta- 
venf Cech v HSi v zdsad6 povolujici, 2ddosti 
vSak o jednotnou organisaci zemi koruny 
Cesk^ odkazujici k phStimu Hdsk^mu snimu 
ve Vidni. Z t6ho2 dne 11. dubna pochdzi 
prv]^ vdtSi politick^ projev P-k^ho, jen2 
vzbudil velikou pozornost doma, v fii\ i za 
hranicemi a najednou osobu jeho postavil 

V popfedi uddlosti a jen2 zdrovefi poskytuje 
ndm mo2nost nahl^dnouti ponSkud ve vlastni 
cile jeho politiky. P. byl vyzvdn pod. dubna 
dleny pfipravn^ho v^boru vlendmeck^ho par- 



Palack^. 



63 



lamenta frank turtsk^ho (mezi kter^mi bylo 
n^koHk n^meck^ch historikflv osobni <nd- 
m^ch s P-kfm), aby jm^nem CecbAv zasedl 
do jejich stredn a pomdhal obnoviti starou 
Hst Rimsko-n^meckoQ, v jejimi svazku b^- 
val i Cesk^ stit. V tointo spojeni vid61 vSak 
P. vidy ne^zpedi a nyni, kdy vienimeck^ 
nacionalismus videftsk^ se ho ndruiivd do- 
mdhal, nebczpe^i tim vStSi. Proto odpovM 
jeho do Frankfurtu, v^^mlavn^, s fe^nick^m 
vzletem komponovand, je rozhodn^m odmit- 
natim pronesen^ iadosti: spojeni cesk^ch a 
rakousk^ch zemi s 1k.iii bylo by samovrai- 
doQ naSi, koruna Ceski ostat(;k nikdy ne- 
byla iisti tiiie v torn smyslii, jako ostatni 
knifetstvi Hiskd, o jeji suverenit^ nemohl 
pochybovati nikdo. Zde tedy dovoldvi se P. 
samostatnosti Cesk^ho stitu, ale dalSi po- 
stop jeho mySlenek jde jii jin]^m smirem: 
Frankfartsk^ parlament chce nemoin^m u£i- 
niti Rakousko, jako fiSi samostatnou, ale za- 
chovdni a upevnini Rakouska je velikou 
v6ci nejen CechAv, ale cel^ Evropy, ano lid- 
skosti a vzdilanosti sam6 — RaKOUska je 
potfebt proti Rusku, je2 hledi se roziifovati 
zejm^na na jih, ohroiuje mal6 ndrody na 
doinim Dunaji a na Balkdn6 a hrozi zploditi 
universilni monarchii, t. j. nev^sloviteln^ zl^, 
neitisti bez miry a hranic. Narodov6 rakou- 
iti musi viak b^ti svobodni a k tomu potfe- 
boji silnd listf. mod, potfebuji siln6 Vidn6 — 
Videft, nikoliv Frankfurt, povoldna je k tomu, 
aby ujistila a hdjila svobodu a prdvo 6e- 
sk6ho ndroda a ostatnich ndrodAv rakou- 
sk^ch. Prdvni i mravni ziklad jsoacnosti 
Rakouska musi b^ti oviem spatfovan v torn, 
aby hdjilo rovn^ho prdva sv^ch narodfiv. 
N^mecko m6lo by se pfipojiti k fiii Rakou- 
ska ; nebude-li chtiti, nezb^vi, ne2 aby oba 
stity utinily vS^d^ spolek na obranui v^boj. 
To je programm pfedeviim rakousk^, po- 
iadavek mocn6 file se siln^m i&stfedim, 
s mocn^m snimem fiisk^m ye Vidni; zde 
oviem zdrovefi vytdeno zvlciiltni posldni Ra- 
kouska, kter6 pozd^ji (1865) ob$irn£ji vyloiil 
P. V Idei statu Rakouskeho — Rakousko 
ma b^ti laititou sv^ch rovnoprdvn^ch nd- 
rodftv. Odpor k Rusku vysv^tluje se P-k^ho 
liberalismem, jeni Rusko tehdejsf, dusici 
Poliky a vystupujici proti viemu, s iim sym- 
pathisovaly pokrokov^ snahy zipadu, pojal 
V nendvist. K vMomi slovansk^mu znal se 
v$ak P. 8tejn6 rozhodnS, jako kdysi v Uhrdch, 
a dokizal to iiv^m i&^astenstvim sv^m v pf i- 
pravdch k slovansk^mu sjezdu praisk^mu, 
jehoi myilenka sice vznikla v Chorvatsku 
a to ze snahy stvohti protivdhu k parla- 
mentu frankfurtsk^mu, ale jei musila mnoho 
Wtina b^ti P-k^mu, snicimu o spojeni svo- 
bodn]^ch ndrodii slovansk^ch v mocn^m Ra- 
kousku. Proto myillenka sjezdu zastdvdna je 
priv6 V okoli P-k6ho, v kruzich, Ize fici, 
literarnich; za to nenajdeme roezi svolavateli 
priv6 hlavni z tich mu2&, ktef i byli v bf eznu 
staii V Me stdtoprdvni akce petidni. My- 
jlenka sjezdu obmezena zdhy jen na Slovany 
rakouska a 5. kv. vyddno prohldSeni, na- 



psan^ P-m, jim2 ubezpe£ovala se vefejnost 
o loydln6 rakousk^ch cilech sjezdu. V t6ie 
dobe (6. kv.) P., vykondvaje manddt Ndrod- 
niho vfboru, sepsal manifest k Moravanflm, 

V n£mz snaiil se zaplaSiti odpor jejich proti 
centrdlnim lifadflm koruny Cesk^, po2adova- 
n^m V peticich z bFezna pro Prahu — p£kn6 
psan^ projev tento je zase povahy v jddfe 
statopravni; ,z n^ho bychom musili sou- 
diti, 2e P. cht^l organisaci dosti centraliso- 
vandho stdtu Cesk^ho v historick^ch hrani- 
cich, jen2 by ovSem v nikter^ch dfileiit^ch 
oborech stdtniho zikonoddrstvi podfizen by) 
t&stfednimu parlamentu ve Vidni. 

Ale nejasnosti, odporfiv a neuv6dom£Iosti» 
zejm^na v £esk^ otdzce stitoprdvni, je r. 1848 
i pozdSji tolik, 2e dlouho by bylo obirati se 
jejich analysi a jejich smif ovinim. Dne 25. dub. 
vldda Pillersdorifova vvdaia prvni dstavu ra- 
kouskou (cislajtanskou;, prvni nejrozhodn6j2i 
od po^dtku d^jin popFeni zvliStni stdtni osob- 
nosti Cech a konstruovdni jednotndho, ovSem 
konstitudniho stdtu cislajtdnsk^ho (vedle 
t&stfedniho parlamentu pfipouSt61a jen pro- 
vincidlni stavy »k opatfeni provinciiln^ch 
interess&c); o£ pokouSel se absolutismus, 
ale CO neprovedl pfece i!ipln6, to m61o b^ti 
nyni uskute6i6no cestou konstitu^ni — a 

V Cechich se neozval hlas protestu! Jedin^ 
dr. Rieger navrhl tenkrdt v Ndrod. v^boru, 
aby v^bor protestoval proti oktroiovan6 
i&stavi — P. 8 jin^mi byl pro odklad toho, 
protoie jen budouci teaif sn£m je, jak 
pravil, kompetentni k protestu. Minister- 
stvo bylo dosti spravedliv6, 2e chtSlo, aby 

V sboru jeho byl zastonpen i desk^ ndrod, 
a zvolilo k tomu P-kdho. Dne 8. kv£t. byl 
P. povolin do Vidn6; 9. kvit. doru^^il mu 
Pillersdorff nejv. vlastnoru^ni list, jim2 jme- 
novdn byl ministrem vyu£ovlni. P. po beze- 
sn^ noci odmitl — a ve zvld2tnim prome- 
moriu motivoval odmitouti tim, 2e by pr^ 
jeho vstoupeni do ministerstva bylo vykld- 
dano jako osvM^eni vlddy pro slavismus, 
a to 2e zdd se mu b^ti zcela nevhodn^, a£ 
nechce-li vldda otevfcn6 se postaviti proti 
snahdm parlamentu frankfurtsk^ho. Pom^r 
k Frankiurtu, boj proti VSen^mecku je tedy 
stdle hlavni politickou starosti P-k6ho ; P-k^ho 
programm rakousk^ zrodil se ncpochybnS 
z obavy pFed V$en6meckem, a toto stano- 
visko, patrn6 rozdiln^ od pfivodnich snah 
iesk^ch, jevicich se v obou peticich bfezno- 
v^ch, nemohlo nepAsobiti velik^m vlivem 
i na ostatni vfidce £esk6 politiky. Jak daleko 
tu P. byl ochoten jiti, patrno z toho, 2e ne- 
odmita portefeuille vyudovaci, jak bychom 
^ekali, z toho diivodu, 2e otdzky kultu a vy- 
u^ovani musily by v pfiiti federaci rakou- 
ska odkdzdny b^ti i!ipln6 skupindm zemsk^m. 
Ostatek vylo2if zde P. svfij politick^ pro- 
gramm podobn^ jako v psani do Frankfurtu, 
jen2e konkretn^ji: svobodni Cechy nejsou 
mo2n^ bez mocn^ho Rakouska, tfeba je mo- 
hutn^ d^didn^ monarchie, jednotn6 fi2sk6 
listavy, ale vedle ni vice rozli^n^ch t&stav 
provinciilnich (P. mluvi ziroveii o samo- 



64 



Palacky. 



sprav6 ndrodnosti a zvldStaich jimi utvofe- 
n^ch skupin zemi). Ji2 tu m&2eme pozoro- 
vati» 2e mezi politick^mi idedly na pf. Riegro- 
vtmi a snahami P-k6ho byl podstatn^ rozdil, 
ale patrnd protiva tato nemohla se dosti 
vyvinouti, kdy2 brzo potom, 16.kv6tMOvlidla 
Videfi i vlidu videftskd demokracie (ci'saf 
uch^lil se do InSpruku) a kdyi v Cechich 
novf chef viddy, hr. Lev Thun, po£al nedbati 
rozkazA videftsk^ho ministerstva a spolu 
s Narodnim v^borem pfipravovati vSe pro 
pfiiti £esk;^ sn£m a ^eskou ilstavu. Clencm 
zfizen^ Thunem prozatimni rady vlddni byl 
i P. a i!i£astnil se jejfch pract. V t^to dobS 
pln^ nejasn^ch nad^ji zahdjen byl (2. £na) 
slovansk^ sjezd v Praze — nejpamcitn£jSi, 
tuSim, zjev pohnut^ho roku. Cestn^ misto 
pfcdsedy sjezdu ndileielo Safah'kovi, ale kdy2 
zdrdhal se je pfijmouti, dostalo se P-k^mu — 
tak dopfdno bylo P-k6mu v dele zdstupcfl 
slovansk^ch kmenft z cel^ monarchie do- 
tvrditi stanovisko hdjen6 v listu z 11. dub. 
ddrazem projevu v^tSiny nirodfl slovan- 
sk^ch. V zahajovaci feCi, P-m pronesen^, 
ztii pouze hesla: svoboda a svornost; mani- 
fest sjezdu k ndrodAm evropsk^m ze dne 
12. dna, tak6 P-m vStSinou vypracovan^, jest 
obranou prdva mal^ch niroM k svoboan^mu 
v^voji a projevem pro Rakousko jako2to 
spolek rovnoprdvn^ch ndrodfi. Sjezd, jak 
zndmo, byl rozbit svatoduSni boufi pra2- 
skou — jednou z nejpoSetilejSich a myilen- 
kov6 nejprazdn^jSich revoludnich potriek ne- 
zkulen^ middeie, bohuiel poSetilosti tak 
osudn^ch ndsledkfl. P. byl marni ji2 dfive 
vybfzel k rozumu a pokoji; nyni, v dobS; 
kdy Praha vice nei kdy jindy potfebovala 
pln^ svobody tiskov^, shromaiobvaci a dil^ho 
politickdho 2ivota, nastal stav obleieni, zru- 
ien Narodni v^bor i prozatimni vldda; cesk^ 
politickiS sna2( ni, dosud tak §Castn6 a tak 
imponujici, bylo kompromittovcino, seSlo 
s povolen^ho ji2 listavoddrn^ho sn£mu tts- 
k^ho amysli ndrodnich, rozjafen^ch ji2 k boji 
s Vidni o zvIdStni dstavu deskou, zmoc- 
nila se pokleslost a beznad^jnost. Za tako- 
v^ho stavu vSd ucindna nejv^tSi politick^ 
chyba teski v XIX. stol.: ceSti zastupci Sli 
na fi$sk^ sn£m cislajtdnsk^ do Vidn6 a po- 
mdhali jako vUdni strana budovati novou 
i!lstavu cislajtanskou — nenal^zime ani stop 
vSdomi osudn6 chyby t6 a ov§cm po P k^ho 
dosuvadnfch projevech politick^ch ani ji hie- 
dati nemii2eme. P. byl zvolen (v 6ci) v Sesti 
volebnich okresich a pfijal mandat za Nov^ 
m6sto Pra2sk^; od 16. cce byl ve Vidni. 
Nad6je v pfevahu slovansk^ v^tSiny zmafeny 
ji2 po n6kolika dnech, kdyf ddlezit^ v^bo'r 
i!istavni, jen2 m61 vypracovati osnovu fiSsk^ 
ilstavy, volen po 3 poslancich z 10 guberni- 
dlnich obvodA, tak 2e NSmci nabyli v n£m 
v^tSiny. P. ovSem vedle Pinkasa a Rie^ra 
zvolen byl za Cechy a zvolen byl i do sub- 
kommisse pro vypracovdiy ndvrhu i!istavy. 
Jinak ve sn6mu P. mnoho nemluvil; v de- 
batt6 o zruSeni roboty staral se o to, aby 
vrchnostem dostalo se za ztrdty utrp^n^ pfi- 



mSfen^ ndhrady. Dne 2. z&H ministerstvo 
(Wessenberg-Doblhoff) nabizelo mu znovu 
portefeuilie ministra vyudovini; P. zase od- 
mitl z toho dAvodu, aby N^mci nebyli ura- 
2eni. Ke konci zifi ujal se rozhodnd bana 
Jeladide proti nedflvSFe vlady; udalosti z nej- 
bli2Sicb dnA daly mu za pravdu; teprv potom 
jmenovdn Jeladic velitelem cfsafsk^ho vojska 
v Uhrdch. Ale nisledek byl, 2e 6. fijna vy- 
pukla ve Vfdni revoluce, pfed jejimi2 hroz- 
bami musila velki disf poslancfi z pravice 
prchnouti ; ostatek sn^mu dostal se pod vliv 
polorevoludni vlidy vfdeftsk^. P. byl tou 
dohou v Praze a staral se s pfdteli sv^mi 
usilovn6, aby dvAr nevzal si z revoluce zd- 
minku k reakci. Dne 24. fij. deSti poslanci 
vydali prohldiieni v tom smyslu, sepsan6 
P m, kde zase rozvi'ji se P-k^ho programm 
obrozen^ho Rakouska, velmi o.stfe odsuzuje 
revoluce videfiskd a ndsilnd snahy Madarftv. 
P. a Pinkas byli posldni ke dvoru do 0!o- 
mouce se 2ddosti, aby HSsk^ sn6m byl brzo 
svoldn k pokradovdni jednani do Kromdfi2e. 
Kdy2 k tomu v listop. doSlo, P. ddastnil se 

V krom£H2i horliv^ porad subkommisse 
dstavni; byl-li ji2 v zifi ve Vidni vypracoval 
prv^ ndvrh listavy, redigoval jej nyni s ne- 
mnoh^mi zmdnami po druhd (pod r. 1849); 
ale kdy 2 stanovisko jeho nedochizelo schvi- 
leni u vetSiny dstavniho v^boru, vystoupil 
z ndbo (pod. i&nora). P-k^ho ndvrh listavy 
rakouska nestoji ovjem na stanovisku stit 
prdva deskdho, neni to ani programm fede- 
ralistickdho Rakouska, n$br2 jednotn^ho 
stitu Rakousk^ho, ponechdvajiciho jednotli- 
v^m skupinim gubernidlnim (tenkrit jich 
bylo deset; jednim z nich byly Cecby,jin^m 
Morava a Slezsko; mezi ob^ma ddstmi des- 
k^ch zemi tedy neroilo b^ti zvldStniho spo- 
jcnf 2adn6ho) jistou autonomii. Dvoji moc, 
dvoji vlida a dvojf kompetence mdla die 
toho nastati v i!istavd rakouska : moc fUe a 
moc jednotliv^ch skupin zemi die dosavad- 
nich gubernialnich obvodd. l^isi byly vyhra- 
zeny ZcLlt'2itosti cis. domu, zdle2itosti zahra- 
nidni a vojenskd, fiSsk^ finance, obcbod, 
vclik6 kommunikace a mattridln' zikonodar- 
stvi civilni a trestni; pro tyto obory mSl 
b^ti ministersk^ pf edseda a 4 fiSSti ministf i. 
Skupindm zemsk^m ponechdna polit. sprdva 
zemska, justice (administrace jejC), vyudo- 
vani a kultus, zenisk^ finance, zakonodarstvi 
zemdddlskd a prAmyslov^, zale2itosti obecni 
a zemsk6 kommunikace. Do fiSskdho sndmu 
(o jedn^ komofe s kaidorodni obnovou jedn^ 
tfetiny poslancfi) mdly voliti poslance sn&my 
zemsk6 a to v2dy jednoho na 150.000 oby- 
vatelfiv. Zemsk6 skupiny mSlv miti v dele 
vlddy zemsk^ho ministra (v ddle2it^ch sku- 
pinach mohl slouti mistokrdlem), odpovdd- 
ndho sndmu, ale i sndmu fissk^mu a koor- 
dinovan^ho ministrfim fiSsk^^m ; jemu po 
boku m^lo b]^ti pro jednotliv^ obory sprdvni 
5 minist. radfi (v zemich, kde bude misto- 
kral, tito radov^ mohou slouti ministry). 

V druhd, kromdfi2sk6 redakci sv^ho nivrhu 
P. vynechal jen paragrafy o rozddleni mocnif- 



Palack^. 



65 



stvi ▼ zemsk^ obvody; tu patrn£ cht6], kdyi 
ji2 bylo Ize doufati, 2e revoluce uherskd bude 
povalena a Uhry ovlddiny budou z Vidn6 
(nad^je ta byla vitdna P-k^mu, jeni jii ten- 
krit byl rozhodn^ proti dualismu), rozd^leni 
jin6 i na Uhry se vztahujici, a to na zdkladd 
narodnostnfm; v tomto smyslu mluvil vc 
vfboru, zejin. 23. led., navrhuje osm skupin 
narodnich a podftaje k skupini nimeckd 
i n6meck6 £dsti Cech, Moravy a Slezska 
(ale bned poznamenal, 2e rozd^ieni Cech je 
prakticky neraoin^), ke skupinS desk^ £esk6 
^asti tdcnto zemi a ahersk6 Slovensko. Tak 
doSlo V ledna v dstavnim v^bora K debat- 
tam, V nichi nSmeiti centralist6 a tak^ Polaci 
hajili historick^ch individualit zemsk^ch, P. 
pak rozd^leni nirodnostniho. Zde tvrdil P., 
ie zem6 tvoffct Rakousko jsou pouh6 pro- 
vincie, 2e nemaji povahy statd suverennich. 
iivfm d^jindm, pravil, tfeba dati pfednost 
pfed pergamenovfmt; jako N6mci a Vla$i, 
tak i Slovan6 cht6jt b^ti spojeni. V tomto 
projeva mflieme postthnouti snad praktick^ 
die P-k6ho programmu rakousk^ho : stvof iti 
Rakousko s pfevahoa slovanskou a sceliti 
slovansk^ kmeny, v^tSinou rozpt^len^ v n£- 
kolika zemicb. Ndvrh jeho byl vSak pfili$ 
revoladni, aby mohl ziskati sob£ v^iSinu v;^- 
boru; P.. jeni byl hluboce pfe8v6d£en o jeho 
ide^lni spravedlivosti, zflstal mu v6ren jeSt^ 
po l^ta. 

Dfive nei pln^ sn6m mohl projednati ho- 
tov6 navrhy listavniho v^boru (P. doufal, 
ie ve sn^mn, majicim vet^inu autonomni, 
uhaji sv^ho staooviska), byl rozpuit^n a po£. 
bfezna oktroyovdna filski dstava, centra- 
listicka a i na Uhry se vztahujici. Byl to 
pouze pfechod k opitn^mu absolutismu, 
k n6mul skutkem doSlo teprv 31. pros. 1851. 
Z t^ doby mime od P*k^ho dva projevy; 
pr?^, dosti obSirn^ (Osvid^eni poslancfiv 
cesk^ch o pAsobeni sv^m na snSmu h'isk^m 
▼e Vidni a v Krom6fi2i r. 1848 a 1849 
z 21. bfes. 1849), jen2 vvdan je ve shod6 
a jm^nem 41 ^eskych posfancfi, je v^kladem 
a obranou dosavadni politiky 6esk6 a tedy 
politiky P-k^ho, nim jii znim^, druh;^ (O cen- 
tralisaci a nirodni rovnoprdvnosti v Rakou- 
sku) je ^linek, vyjl^ v Havlfckov^ch »Ni- 
rodnich Novindchc 21. pros. 1849, kde P. 
haji sv^ho programmu ndrodnostni autono- 
mic podobnS jako ve v^boru iSstavnim v Kro- 
m^Mii, jenie ji2 vStSi dAraz klade na pro- 
testy proti centralisaci, proti nadvladi n^m- 
ciny a zejm^na proti nafizen^mu vylouceni 
jazyka desk^ho z vnitfni slu2by lifedni. 

O dldnku tomto poznamendvd P. pozd6ji, 
2e vlidni orgdny jej t62ce nesly a on sam 
2e by se byl octl bezmdla u vojensk^ho 
soudu na Hraddanech (v Praze byl toti2 stav 
obleieni). Jisto jest, 2e P. od r. 1849 podi- 
Daje byl vlidS osobou zvliit nemilou; ve 
vyiSich vojensk^ch kruzich pra2sk^ch, jak 
se zdd, vSHlo se perfidnim udanfm, pfidita- 
n^m uhersk6ma clenu Slovansk^ho sjezdu, 
Marcelu Tufinsk^mu, podle nich2 i P. byl 
tenknit nebezpecn^m konspirdtorem (v Kro- 

Ottftv Slovnik Maa£n^, mr. XIX. 26/2 1902. 



m$fi2i p. byl nucen ujiStovati i o stycich 
sv^ch s M. Bakuninem, 2e cflily jen, jako 
cel;^ sjezd, k utvofeni' noveho, spravedliv6ho 
Raicouska), a vynikaj id dlen videAsk^ho mini- 
sterstva, hr. L. Thun, jej2 byl P. r. 1848 

V dnech svatoduSnich pomdhal vyprostiti ze 
studentsk^ho zajeti, mdl P-k6mu za zl^, 2e 
byl opustil cele pfldu priva historick^ho a 
znemo2nil politiku, ji2 by stavov6 ve shodS 
s obdansk^mi zdstupci niroda pflsobili v du- 
chu bfeznov^ch petid a Nirodniho y^boru. 
Mezi $lechtou k Cechflm se hlisid mdio toto 
stanovisko dosti pfivr2encfi (s tim z dasti 
souvisf definitivni odpadnuti ndkter;^ch ro- 
din Slechtick^ch od'Cechfi) a m£lo je i mezi 
praiskou deskou intelligend, pokua nebyla 
odddna liberalism u tak rozhodn6 jako P. 
P. zkusil nepHzeji vlddy i jako president 
Sboru pro zfizenf Ndrodniho divadla (od 
zifi 1850) — nebyl pfipuStdn ani k audiend 
u dsafe — i v tom, 2e byl din pod poli- 
cejni dohlidku; v pra2sk6 spolecnosti po- 
klddiny byly styky s nim za tak nebezpedn^, 
2e K. J. Erben na pf. odva2oval se navStd- 
vovati jej jenom v nod. Zdi se vSak pfece, 
2e toto pronisledovinf bylo vice dilem polic. 
feditele pra2., Sacher-Masocha, ne2 vlidy 
Bachovy. P-kdho, jeho2 politick^ chovinf 

V pohnutdm roce 1848 i pozddji bylo pfece 
ideilnd rakouskd a loyilni, musila ovSem 
reakce a Jejf policejnf methoda, i jeho 
k nepfatelum fiSe poditajici, roztrp^ovati, 
ale jejtd vice bolelo jej, 2e i v spoled- 
nosti pra2sk^ch vlastencA a literitA jevila 
se nedfivdra k ndmu: jedni souhlasili se sta- 
noviskem Thunov^m, jini se bili kompro- 
mittovati se pfitelsk^m stykem s mu2em 
vlidd nepfijemn^m. S tim souvisi zamitnuti 
nivrhu P-k^ho o vydavini Slovniku Naud- 
ndho skrze Matici. P., nanejvj^ii roztrpden, 
slo2il V dnoru r. 1852 jednatefstvi musejni 
i praesidentstvi Sboru divadelniho a v £er- 
venci na to — propadl pfi volbd do v^boru 
musejniho; volili jej jedini Berger a Safafik. 
Ji2 dfive byl psal trpce Havlidkovi: Jsem vy- 
puzen z proudu 2ivota ndrodniho. P.,jen2ji2 
dfive se zfetelem k chorob6 sv6 pani byl 
se rozhodl nevystupovati politicky, uzavfcl 
se nyni vefejnosti cele - osm let nisle- 
dujicich vyplndno je pilnou praci na »Dg- 
jinich«, V ni2 P. hledal takfka i&tdchu nad 
zklaminimi pfitomnosti. Jedin^ Havlidek 
stil tenkrdt P-k6mu blfzko; v^^mluvn^ doku- 
ment tohoto pfitelstvi a zarovefi vysvdtleni 
jeho podivi Havlickflv spis >Duch Ndrod- 
nich Novin«, v kvdtnu 1851 P-kdmu pfi- 
psan^ tdmito slovy: >State£n6mu mu2i, panu 
Dr. Fr. P-kdmu, ddjepisci deskdho niroda, 
vdrn^mu hajiteli svobody a prdva . . .« 

Prv;^ politick^ hlas teskf po padu abso- 
lutismu je memorandum Riegrovo cisafi 
z 14. dervna 1860, podepsand na prvdm mistd 
P-m — sti2nost na bezprivi, je2 se ddje 
deskdmu nirodu, zejmdna v ohledu jazyko- 
vdm, vyznivajici v skromnou 2adost o povo- 
leni deskdho listu pplitickdho. V^sledek byl 
zalo2eni Krasova >Casu« a s pod. r. 1861 



5 



66 



Palack^. 



Gr^grov^cb »Ndr. Li8tfi«. P. po dlouh6 dob6 
chopil se p^ra, aby napsal (v led. 1861) dva 
dldnky o pomSru Moravanfl k Cechflm, upo- 
mfnajici obsahem mnoho na projev z 6. kv^t. 
1848: zastivi se tu »jednoty a celo8ti« zemi 
koruny Cesk^, mimofddn^ch sn^mfl z cel^ 
koruny, tak ie bychom zase souditi mohli, 
2e P. stdl na stitoprdvnim stanovisku. K to- 
muto stanovisku ^eskou politiku zna^ni pfi- 
blfiil pamdtn^ diplom f finov^ z r. 1860 (mlu- 
vici o historicko-politick^ch individualitach, 
o privech historick^ch a rozlidnosti krilov- 
stvi a zemi a slibuiicf snimflm zemsk^m 
zna£nou moc zdkonodirnou), ale daleko jestS 
neziskal jf sobS cele. Kdy2 v dubnu r. 1861 
seSel se prv^ 6esk<^ snSm na pfldS listavy 
linorov^ — volby fidili P., Rieger a Brauner; 
P. pKjal manddt ve venk. okresu karlinsko- 
brand^sk^m — , byla to pouze tist velko- 
statkdra, kteri podala probldSenf stitopr^vni ; 
poslanci (^esko-ndrodni se k prohldiieni ne- 
pfidali, ano P. chtSl dokonce pfihldsiti se 
k slovu a tvrditi, 2e tlstavnost moderni 
(Slechta ohrazovala se proti i!istav6 linorov^ 
ve prosp^cb pr^v a svobod kral. Cesk^ho) 
nenf opudtinim bistorick^ pAdy, ale ndvra- 
tem k politick^m zf izenfm slovansk^ho pra- 
v^ku. Slechta vdak ji2 tenkrdt hledala do- 
body s desk^mi poslanci lidov]^mi, ale tu 
nevyjedndvala s P-m, n^brS s Riegrem a 
Braunerem, kteff ode d^vna byli stanovisku 
jejimu bliie nef P. — ale i Riegrovi i Brau- 
nerovi jde tou dobou vie o rovnoprdvnost > 
nirodni nei o stdtnf prdvo. P., jen2 jedin^ 
z Cechfl byl povolin do pansk^ sn6movny, 

{)romluvil tu r. 1861 nikolik fe£i; jednou vy- 
o2il znovu sv^ theorie o sv^tov^ Ccntrafi- 
saci a dokazoval s toho stanoviska Uhrfira, 2e 
je nutno, aby se stdtnS pfipojili k v6t3imu 
celku — vdude pozorujeme, ie P. stile trvi 
pfi zdsaddch ji2 ke konci let dtyficdt^ch za- 
stdvan^ch. Pozoruje svou osamocenost v pan- 
sk6 snimovnd, vyzidal si 30. zifi dovolenou i 
a nikdy ji2 ji nepferuSil; na sn6mu £esk6m 
r. 1861 ncmgl dfileiit^jli fe^i. Byl to t^i I 
sn^m, jeni, obsilaje Kiskou radu, u^inil to 
s protestem tendence stdtoprdvni, a£ je5t6 
neujasnSn^, vie na fijnovdm diplomu ne2 na 
historick<im privu zalo2en6, a na privni pfidS 
diplomu stoji tak^ motivace, kterou podali 
<^eiti poslanci v £ervnu r. 1863, zahajujice 
passivni odpor proti rad6 fiSsk^. P. byl od- 
pfircem obesldni rady HSsk^ od po^itku, ale 

V torn tak6 odvoUval se pfedeviim na to, 
2e ona neni spln6nim slavn^ch slibfl diplomu. 

V zasedini desk^ho snf mu z r. 1863 P. pro- 
mluvil velikou fet proti nespravedliv^mu 
volebnimu fidu. 

V prv^ dobS passivniho odporu, na jafe 
r. 1865, je5t6 za 6ry Schmerlingovy, P. na- 
psal nejvStii svflj spis politick^ Idea statu 
Rakouskeho (vySlo v >Nirodu« v dub. a kv6t. 
a ve zvl. otisku; n£m. pfeklad od Vil. Kien- 
bergra vOesterreichs Staatsideec). Neni nd- 
bodou, 2e P. ke zvlaStnimu otisku pfipojil 
i svflj list do Frankfurtu z r. 1848 i ildnek 
o ndrodni rovnopravnosti z r. 1849 — ve spise 



sv^m P. rozviji zase a podrobnS zastivi sv6 
pojeti Rakouska, jeho2 raison d'etre je 
stitni spojeni a mocni ochrana svobodn^ho 
v^voie jeho rovnopravn^cb nirodfl. P. vy- 
chizi jeStS od prdva pfirozen^ho a od nd- 
rodnosti, tedy od jednotky etbnografick^, 
nikoliv politick^, vyklidi priva nirodflv a 
povinnosti stdtu k nim a dospivi k po2a- 
davku rovnoprdvnosti, jako jedin^ mo2n6mu 
feieni pom^ru nirodnosti k stdtu i mezi se- 
bou. A po2adavek rovnoprdvnosti vede dile 
k po2adavku tlstavy federativnf (slovo to 
ve zvl. rakousk^m smyslu pojato; l^pe by 
bylo: autonomie ndrodnosti), jeji2 nutnost 
vypl^vd i z jazykov6 rozmanitosti monarchie. 
Pfi torn P. vyklddi a — korriguje svflj ra- 
kousk^ programm z r. 1848—49; pravil-li 
tenkrdt: >kdyby Rakouska nebylo, musili by- 
chom je nov6 zalo2iti«, mil na mysli pouze 
Rakousko spravedlivi; byl-li tenkrdt pro 
utvofeni territorii distd ndrodnostnicb, md 
fjak sdm privi) nyni, kdy2 uherskd theorie 
o bistoricko-politick^ch individualitich na- 
lezla obliby i u ndrodflv i u vlady, ndvrh 
takov^ za nevhodn^ a nemo2n^ a je pro 
rozdMeni na zdkladech historick^ch. Pfiznava 
zdroveii revolu^nost sv^ho ndvrhu starfiiho 
(»o mni iako2to historiku mnozi lid6 ani 
dovtipiti se neumili, kterak ja mohl v ta- 
kovi mife zapfiti historicki zdsadyc) a svou 
doktrindrnost, je2 viak neni tak urputna, 
aby chtila prov^sti sv6 proti viem. Ostatek 
je polemikou proti centralisaci a zejm^na 
proti hrozicimu dualismu: P. chce, aby fiSe 
zflstala jednotna a v ni utvofily se skupiny 
zemski (zem£ uherski by mohly tvofiti tfi 
skupiny), kaidd zastoupeni vlastnim mini- 
strem pfi listfedni vldd^ a fl^astnd vnitfniho 
zikonoddrstvi , ale ka2dd slevujici statu 
z prdv sv^ch, co k moci monarchie je ne- 
zbytno. Ackoli P. nestoji jeSti na stanoviska 
statoprdvnim, neni pfece ii2 dflsledn^ v ilva- 
hich sv^ch, vychdzejiclcn od pfirozeniho 
prava ndrodnosti, pfipouStije bistoricki 'sku- 
piny; tu a tarn najdeme ji2 akcenty roz- 
hodni statoprdvni (podfizeni sn6mu £esk6ho 
pod fiSskou radu je proti vdi historii); spis 
kon^i se hrozbou panslavismem pro pHpad, 
2e by ve Vidni odhodlali se k dualismu. 
>Byli jsme pfed Rakouskem, budeme i po 
n6m!« 

Cel^ spis, jak patrno, je dokumentem 
podstatni zm^ny v politickim stanovisku 
P k^ho, hajendm od r. 1848. Tento obrat 
po6ind se ji2 dfive, asi od r. 1863, a souvisi 
ponikud s roztr2kou mezi politiky desk^mi^ 
v t^ dobi se poiavSi a vyvinuvSi se v roz- 
dil stran staro^eski a mlado£esk6. Ve sponi 
minini ilo nejvic o pom^r k Slecht6 a po- 
m^r k povstani polsk^mu; jakmile Rieger 
se sv^mi pfdteli po^al sbli2ovati se s histo- 
rickou Slecbtou, jevilo se to jedn6 £asti 
mladSich politikfl zradou zdsad demokratic- 
k^ch; P-k^ho a Riegra neschvalov&ni pol- 
skiho povstdni (1861—1863) vyneslo jira 
s t^ch2e stran v^tku sympathii s >flhlavnfm 
potladovatelem svobodyc, carstvim rusk^m. 



Palack^. 



67 



Opposice stila vlastni na stanovisku P-k^ho 
z r. 1848. Ten ovlem zklamdn v mnoh^ pfi- 
ijni ve sv^m v£Hcim liberalismu k outrance 
dival se na otixky, o uH ilo, mnohem redl- 
nhjL Na venek roztrika mezi stranami byla 
hotova, kdyi Rieger s P-m a Braunerem 
byli nuceni zalo2iti proti »Ndr. Listflmc 
(IS. proa. 1863) dennik >Nirod€, jehoi pro- 
gramm byl vlastn^ toto2n^ s programmem 
>Nir. Li8tft« (napsan^m Riegrem) — - kdy2 
J. Milf V Nau£. Slovniku oznaiil >Ndrod« 
za list >koascrvattvn£ ndrodnic, podali P. a 
Rieger proti tomu (v dub. 1865) vcfejn^ 
osvld^eni, v niml opravovali, 2e list jejich 
je svobodomyslnt a federalistick^. Je£tS ne- 
pfatelit^ii proti P-k^mu psal ^trndctidennik 
kn. R. Taxise >Boleslavan« — proti nSmu 
vyloiil P. (v inu 1863; jefiti v >NAr. Li- 
stechc) 8v6 stanovisko k polsk^niu povstini. 
Pravil, 2e neni pffteleni carstvi; posledni car 
vSak, jeni vrdtil millionfim nevolnikfiv osobni 
svobodu, neni utlaiovatelem, ale osvobodi- 
telem V torn nal^zal vysv6tleni pro zm^nu 
sTdho stanoviska k Rusku od r. 1848 (dotkl 
se tu zklamanf sv^ho v nad^jich r. 1848 
i V jin^ch sm£recb) a vyloiil velikost a moc 
Raska a dAle2itost jeho politickou a neroz- 
umDost polsk6ho po^indni. O rok pozd^ii 
(»Narod«, 5. dn.) vritil se k otizce ieit^ jed- 
nou a snaiil se ukizati i rub chvdlen^ svo- 
bodymilovnosti polsk^ — zde P. je ji2 cele 
zfskan vife v dfileiitost Ruska pro Cechy a 
Btanovisko to souvisi ovSem a lcone6n]^mi 
projevy v »Idei stitu Rakousk^boc. V >Ni- 
roduc je5t6 v n6koIika ilincich brdnil poli- 
tiky sv^ a sv^ strany : odmital v^tky zpate^- 
nictW, zaproddni Slechti, vyklddal a dflra- 
zem, 2e demokratem b^i nepfestal, ale 2e 
zavrhuje nerozvd2n6 heslo: Slechty nepotfe- 
bujeme, dot^kal se s pohrddnim social istic- 
k^ch tbeorii francouzsk^ch i pokleslosti ii- 
dovsko-n£iiieck6 2urna1istiky. »Nirod€ zanikl 

V kvSt. 1866; odtud P. jiz do novin psal 
malo kdy. 

Kdy2 po pddu Scbmerlingov^ (v dci 1865) 
konstituovalo se ministerstvo Belcrediovo, 
od a^ho2 £ekin nivrat k Mj. diplomu, Rie- 
ger se soublasem P-k^ho po^al s nfm vy- 
jednivati; ▼ ^ci r. 1866, za vdlky s Pruskem, 
P. odjel 8 Riegrem do Vidn6 jednat s Bel- 
credim, Poldky i Jihoslovany, ale z jedndni ne- 
bylo nic; Belcredimu Slo pfedevilm o otizku 
uherskou. Sn6m desk^ r. 1866, ji2 s vitSinou 
^eskoo (proto2e 21echta historicki nabyla 

V kurii sv^ v£t2iny), obritil se k cfsafi 
adres ou s po2adavky stdtoprivnfmi (P. pFe- 
loiil ji pouze do n^m^iny; ostatck pronesl 
ta menii fe^i ned(ile2it6), ale kdy2 v linoru 
r. 1867 protestoval proti mimol^ddn^ rad£ 
Hisk^, s volant k feScni otdzek dstavnich, a 
dovolival se case stdtoprivnf bytnosti ko- 
nrny Cesk^, byl rospuSt^n, vidda Beustova 
opatfila ilechte tlstavovftrn^ vetSinu nad hi- 
storickou a provedla dualismus. Cecbov^ 
odpovidili protestem stdto'privnim (dub. 
186;), opuit^nitn sntou, v n^m2 byli v men- 
iini (P. byl pfednim zastancem passivnf po- 



litiky a protest ovSem podepsal), a pouti do 
Moskvy na ndrodopisnou vj^stavu v t^2e dobS, 
CO V Pe2ti pfipravovali koruno7aci cisaFe 
FrantiSka Joseta na krdle uhersk^ho. P. 
s Riegrem jeli do Petrohradu pfimo z Pa- 
fi2e (kde byli na sv6tov6 v^stavi); P. byl 
jednim z nejvd2en£j2fch dlenfiv slovansk^ch 
deputacf, ie2 car Alexander II. v Carsk^m 
Selu pf ijal a oslovil >Kodnyje bratja v rod- 
noj zeml6c. P. mluvil krdtce i v Moskvd, 
pfi sjezdu v2eslovansk^ch u£encdv a umilcA, 
Yzpominaje slovansk^ch zdslub Dobrovsk^ho 
a Safafika. 

R. 1868 V iervnu Beust za pfitoronosti ci- 
safovy V Praze navdzal styky s P-m a Rie- 

grem; rozmluva nevedia ke shod£, a kdy2 
eust dal v listech sobg blizk^cb oso^ovati 
oba ndrodni viidce dcsk^ pro jejich pouCdo 
Moskvy, P. i Rieger podali (v >Nar. Po- 
kroku« 10. ice) vefejn^ osv^dienf o na- 
prost^ loyaliti sv^ch stykfl v Pafi2i i v Rusku. 

V projevu torn P. je2t£ moment stdtoprivni 
spojoval s nirodnostnim (upravil v torn sm^ru 
ndvrh napsan^ Riegrem), ale brzo potom 
(srp. 1868) podepsal beze vli v^hrady st^to- 
prdvni deklaraci lidov^ch poslancfi cesk^ch 
proti ilstavi prosincov^, navr2enou Riegrem, 
podepsal ji na prv^m mist£. A v duchu je- 
jim,vesmyslu statopravnim, mluvil sam orok 
pozd^ji (zdfi 1869) v feii k voliiflm sv^m 

V Karlin6 (»jednd se ndm o to, ma-li bj^ti 
naSe krilovstvi samostatn^m, aneb md-li zajit 

V niiem, co posud neni zn^mo, co2 zovou 
Cislajtinii«) ; sm^le, prudce a roztrpden^ zni 
to stanovisko v jeho ilinku ve videAsk^ 
Schuselkovg »Reform€ z k-'^t. 1870. Toto 
roztrpieni ovlddlo P-k^ho prdvg v dob£, 
kdy vldda Potock^ho jala se jednati s Ce- 
chy; kdy2 v ic\ 1870 A. Helfert pHjel zkou- 
mat V Praze pfidu pro jedndni, na^el P k^ho 
nesmifiteln^ho. O obesldni sn^mu zemsk^ho, 
kde vldda dala CechAm v^tSinu, vSak stil a 
byl V deputacj, je2 18. zdfi mSla u panov- 
nika audienci. Dojem audience byl neuspo- 
kojujici, a P. byl proto i nadale proti v2f 
i&stupnosti k pozadavku viddy, aby Cechov6 
obeslali fiSskou fadu. Vjednaniph Cechflv a 
sn^mu iesk^ho s vlidou Hohenwartovou 
r. 1871, vzbudivSich tolik nad^jt, nem^l ji2 
P. ili!^astenstvi vynikajicfho; je tu vie diva- 
kern; duSi iesk^ politiky je zcf jeho Rie- 
ger — jako df ive, tak i po padu Hohenwar- 
tovS P. zflstal ovSem rozhodn^m zastancem 
passivnl opposice, nyni i proti sn6mu zem- 
sk^mu, a posledni jeho projevy politicke jsou 
obranou t^to taktiky. HnSvy pro to, 2e mlado- 
ceSti poslanci na sncm vstoupili (v zdfi 1874), 
kah' posledni l^ta jeho 2ivota; projcvem je- 
jich je polemika proti mladoieskdmu stano- 
visku vfibec v dlinku O ro^tr^ce v ndrode 
deskem z r. 1875 (»Pokrok z 11. kv€t.). Ale 
i ten Planck z velk^ iisti je v^novin minu- 
losti, a politick^ projtvy tohoto druhu, retro- 
spektivni i!ivahy o desk^ politice poslednich 
tficeti let, livahy o situaci CechA vAbcc, 
vyrflstajici v slavnostni projevy a obrany 
stanoviska a snah cel(5ho ndroda, plynou 



68 



Palack^. 



z p^ra jeho prdvfe v rtchto poslednich le- 
tech jeho 2ivpta — P. pl5e svou zdv6t po- 
litickou a buditelskou. Sem naleii Doslov 
na misti pfedmluvy k Radhostu, psan^ r. 1872 

V Mal^i (vydel tak^ v n^mec. pfekladu pod 
titulem P.-'5 Politisches Vermdchtniss), Schluss- 
wort vom J, i8j4, jimi kondi se tGedenk- 
bl2ltter«, sem kone^n^ po^isti Ize nSkolik pro- 
jevfi pfileiitostn^ch, fe^i pfi slavnostech a 
shronia2d£nich. 

V projevech tSchto P. vyddvd pfedevSim 
podet zc sv^ politiky a formuluje svd po< 
sledni stanoviska. Politiku svou z r. 1848 
prohlaSuje nyni za >omyl tHk^ a osudn^c, 
»velikou pofitickou chybu, nejv^tSf, kter^ 
jsem si v6dom, 2e jsem se kdy dopustiU. 
Keni tu feceno sice pffmo, 2e odsouzeni toto 
platf opuSt^ni pfldy stdtoprdvnf; ze souvis- 
lost! vysvita, 2e plati positivnfmu jeho pro- 
grammu z r. 1848, snaze po utvofeni moc 
n^ho, spravedliv^ho Rakouska (P. pravi, 2e 
chybou jeho byla dfivdra v lidskost a Idsku 
NemcA ke spra 7edlnosti), ale musime tomu 
nepochybnS rozum^ti i jako odsouzeni po- 
litiky neznajici statniho prdva £esk6ho» a 

V X.6 v6ci oviem nemfi2eme P-k^ho pfed 
P-m sam^m brdti v ochranu. Na misto ra- 
kousk^ho nadienf z let dFiv6jSich nastupuje 
nyni skepse; P. pravi, 2c £esk^ nirod stdl 
a stoji v2dy ne Rakouskem, ale sdm sebou, a 
opakuje, ze ztrici nadSji v zachovdni toho 
Rakouska, v nhmi na mtst6 absolutismu je- 
din^iio panovnika v dob£ pfedbfeznov^ 
vstoupil nejbezohledn6jSi absolutismus ple- 
mene Cechum nepfdtelsk^ho a o nhmi Ize 
citovati slova sv. Augustina >ren30ta justitia 
quid sunt regna nisi magna latrocinia?c 
Md-li jakousi nad6ji, je to ta, 2e dynastie 
i monarchie nevyhnutelnS potfebuji ndroda 
^esk^ho: bez n^ho by nemohly ^eliti ni2dd- 
n^mu opravdov^mu nebezpe^', zvldSt^ zahra- 
ni^n^mu. »Rakousko bude federativni, anebo 
ho nebude.c N^mcfim znovu a znovu vyt^ka 
ndru2ivost panovadnosti, je2 roste ka2d^m 
rokem; >pocit prdva u narodu tohoc, pravi, 
>zanik^ ji2 vAbec v pocitu pouh6 mode 
Doufal-li P. jeStfi r. 1868 v spravedlnost a 
humanni sm]^Sleni vStSi cdstky £esk]^ch NSmcfi, 
mluvi r. 1874 jen o vzrflstu ^pupnosti n£- 
meck^ od vitSzstvi z r. 1871 a o nezbytn<$m 
sv^tov^m zapasu mezi germanismem a sla- 
vismem. V torn pak doufi pi^edevSim v pro- 
buzen^ cit a uv6dom^ni n&rodnosti a soli- 
ddrnosti slovansk^ (to jsou posledni slova 
P-k^ho, proneseni 26. dub. 1876), doufii, 2e 
vefejn^ minSni velik^ho Ruska koneinS pfece 
ovlddne vgdomi slovansk^ a tak uskute^ni 
se onen panslavismus, jen2 nedovoli ji2 ne- 
pfdtelAm naSim pachati ono zl6 na Slova- 
nech, kter^mu byli zvykli od vfekfl. Neni to 
ovSem touha po rusk^m panstvi nad Cechy 
ani po jazykov^m a ndbo2ensk^m sjednoceni 
s rusk^m narodem — P. nejen ze odmitd 
sny o utvofeni vSeslovansk^ho jazyka jako 
»sny a nic vi'cec, snahy Hilferdingovy o srov- 
ndni CechA s Rusy v pism6 oznacuje za pium 
desiderium, pfijeti pravoslavi od Cecbd po- 



klddd za sotva mo2n^, ale polemisuje zcela 
rozhodn6 proti t£m Rusflm, ktefi 2ddaji od 
Cechfiv, aby se poruStili : mezi takov^mi Rus^r 
a fanatiky madarsk^mi a nimeck^roi neni 
rozdilu; >kdybychom n6kdy musili pfestati 
b^ti Cechy, pak nam bude moci b^ti dosti 
Ihostejno, staneme-li se NSmci, Vlachy, Ma- 
dary neb Rusy«. Neni to tak6 o^ekavdni po- 
moci od vlddy ruske a carsk^ho trAnu, u n6- 
bo2 stdle jeit£ pfednost maji ddvn^ tradice 
a sympathie n6meck6 — P. pfedstavuje si 
idedlni budoucnost asi tak, aby Rakousko 
2ilo V pfdtelstvi s Ruskem (idea federativ- 
niho Rakouska pfedpokldda v2dy, pravi, 
pfdteleni jeho s Ruskem, jako2 i s jin^mi 
mocnostmi), s Ruskem proniknut^m zisadami 
slovansk^mi, »jich2to pfedni zndmka jest 
mirumilovnost a neba2en{ po panstvi«. Po- 
torn snad nastane aera slovanskd v d^jindch 
lidstva, >kde2to dlovSienstvo ve spravedl- 
nosti a mini dojde uSlechtil^ho povolini 
sv^hoc. Zde je P. blizek theoriim rusk^ch 
slavjanofilA, zde domnivd se i v sektdfstvi 
ruskem postihovati dAicaz identity ducha 
£esk^ho a rusk^ho co do viry a nibo2en- 
stvi — jen v Doslovu k »Radhostu« jsou v;^- 
klady jeho o pom6ru k Rusku patrnou hroz- 
bou utiskovatelflm. 

Ale nejen k otdzkdm politickfm i k hlub- 
Sim probl^mflm doby zaujimd P. v »Doslo- 
vechc sv^ch kritick^ stanovisko. Vyt^ka s dfi- 
razem svou svobodomyslnost,- ale chape ji 
jako »upfimnou touhu a snahu po zruSeni 
ka2d^ho iltisku i ka2d^ poroby mezi lidmic, 
oznacuje ji za snddelivou v2d^ a vSude, ctici 
i svobodu jin^ch a uzndvajici oprdvnSnost 
ka2d^ho pfesv£d(^eni. Svoboda bez mravniho 
podkladu, bez prdva a spravedlnosti, pravi 
krdsn£, jest jen pud dravce, je libovflle a ty- 
ranstvi despoty. Proto zavrhuje vulgdrni li- 
beralismus, s jeho ncpfitelstvim proti cirkvi 
a proti kn62stvu (denni deklamace liberal- 
niho tisku a parlamcntirniho fedniSt^ proti 
kn£2stvu oznacuje jako hlavni zlo naSi doby ; 
duchovenstvo je, pravi, pfece hlavni 8trd2ce 
a zachovatel mravniho povoUni 61ov§£enstva, 
a V ^Idnku O ndbofenstvi a vfi^e, napsan^m 
pro »Pokrok€ r. 1873, podnikd obranu kato- 
lick^ho kn£2stva ^esk^ho pfitomnosti i mi- 
nulosti); je-li vldda knS2ski o aob6 sama 
zlo, je mnohem horSim zlem i^iplna nendbo2- 
nost, nev^ra, atheismus, pantheismus nebo 
surov^ materialismus, krdtce nihilismus, je- 
mu2 >liberalismus naSich dnAc slou2i v^dom6 
i nev6dom6. Proti nauce pantheismu a ma- 
terialismu pravi jindy, 2e ona strhuje (lo- 
v^ka do bestiality; v souvislost s nlosofii 
tou uvadi n^meck^ theorie o prdvu k moci 
a panovdni, tak nebczpe^n^ svobod6 sou- 
sednich narodfi. Star^ 3v6 stanovisko, ne- 
pfizniv^ bojflm ndbo2ensk^m a sporfim dog- 
matick^m, vyt^ka znovu; mezi konfesscmi 
kfesfanskj^mi ddvd pfednost vyhynul^ Jed- 
notS Bratrsk^ proto, 2e kladla ddraz na 
jddro u^eni Kristova, lasku k bohu a lasku 
k bli2nimu, a starala se pfedevlim o praxi 
kfesfanstvi. Stoji ovSem i nyni v t^m2 po- 



Palack]^. 



69 



m&n ke kfesf&nsk^ vSrouce, k u6mui byl 
dosp^l ▼ Preipurku, na stanovisku tHe ve- 
lik6 filosofie o pokra^ovdni k bo2no8ti, jii 
Ize nazvati modernim ndboienstvim ; pozo- 
rujeme-li v £em rozdil podstatn^, je to ten, 
ie v6fi TLjni ▼ boha osobniho. V souvislosti 
s touto nlosofif i se zkuienosti d^jinnou je 
jeho vira v pokrok docha lidsk^ho; »liskra 
boistvi do n6ho vStipend nedi se iadnou 
moci cele amofiti«; tfeba jest ovSem, aby 
dobK \id6 nelenili a pomdhali svidu proti 
tin&, pr^va proti ndsili, uSlechtil^ mysli proti 
popudAm bestialn^m, aby >pomdhali rozii- 
fiti a npevniti na zemt fiii pravdy a spra- 
vedlnosti . . .« 

P-k^ho odpor proti theoriim matcriali- 

sticky a jeho hlubokd religiosita spolu- 

pAsobily mnoho i v jeho nazfrini na otdzku 

d^Inickou a iidovskou. P. zavrhoval nejen 

francouzakd nauky kommunistick^, nejen roz- 

liiov^ni prolettfflv a bourgeoisie v torn 

smiru, jsikoby jen xnezi ontoi bylo Ize na- 

l^zti pravou slechetnost, mezi t^mito bez- 

mdla jen sam6 Sibaly, ale stil proti zdklad- 

nim programmov^m thesim internacionalni 

dcmokracie vflbec, v torn i proti vSeobec- 

n^mn privu hlasovacimu. Socialismus, na- 

psal, M se jen potud chvdliti, pokud se roz- 

umi a provozuje ^e smyslu prvov6k6 cirkve 

kf esCansk^ nebo Jednoty firatrsk6, tedy do- 

brovolnou soliddrnosti bohat^ch s chud^mi ; 

poiadavek rovnosti ▼Sech lidi nazval »vi£- 

nou utopii«, o prdvu hlasovacim 2ddal zcela 

logicky, aby ho li^astni byh pouze ti» kdo 

jsou k nimu schopni; pravo hlasovaci je 

privo politick^, nikoHv pfirozen^, nikoliv 

vSelidsk^; ostatek pr^ zkuSenost ukazuje, 

ie neni nutn£ potfebi, abv ten neb onen 

stav byl zastoupen na snemu, jde-li o to, 

aby spravedlivj^m iidostem jeho bylo dosti 

udinino (odvolival se na zruSeni poddan- 

stvi a roboty r. 1848), — d^lnici nechf jen 

rozumni vefejnosti pfedklddaji skutecn<i 

kfivdy, jei se jim d6ji, a pfi svou, jejichi 

obtiii P. nezneuzndvi. Antisemitou ucinilo 

P-k^ho, jak se zdi, iumalistick^ pfisobeni 

iidoTStva proti desk^mu ndrodu. P. n6koli- 

krite s rozhoffenim ukazuje na malou, ale 

nadmiru dinnou strana, kteri neopovrhuje 

iddn^m prostfedkem, aby se Cechov6, opu- 

ix^nf pfedvoj Slovanstva, stali nejvice oso- 

(ovan^m nirodem v £vrop6, pfedmStem 

posm^chu a opovrieni. Jsou to iidd, o nichi 

P. pravi, 2e jii panuji v N^mcich a ovlddaji 

vefeJD^ miD^nf, zejm^na ve Vidni. Jim, pravf, 

staii jako Shylokovi jen leg^lnost, co nad 

ni vyniki ve sv6t6 mravnfm, toho neznaji; 

V obavnosti maji vie, co historicky se ustro- 

jilo, protoie historie neposk^tuje jim titulflv 

pro jejich pretense. Pflsobeni iidovsk^mu 

pH6iti P. pfedeviCm onen protikfcsfansk^ 

ris vulgarn/ ho liberalismu a pon^kud i zi- 

sady >zlopov£8tn^ internaciondlyc. I v t^to 

phan* P. proti dHvftjiku se pozm6nil ; 

r 184S byl by ve vylolen^m smyslu nepsal. 

R. 1S48 P. byl napsal. ie yidy klade zijem 

hmioity vf^^ ^^ *^J®™ ndrodnf. Vskutku 



nebylo P-k^mu zijmu vySiiho a sv^t^jdfho 
nad prospich jeho naroda, P. je pfedevSim 
naciondlem, ale nacionalismus jeho je nesen 
velik^mi zfeteli humanity a v tom sm6ru 
tfeba projevu jeho rozum'^ti. Jii r. 1828 st6- 
ioval si na kosmopolitick^ filanthropismus, 
dusicf city nirodnosti, r. 1842 vyloiil, ie 
pracovati pro blaho lidstva znamend pfede- 
viim pracovati pro osv^tu a blaho sv^ho 
naroda; vlastenectvi bylo iqu cestou k hu- 
manity a proto mSlo zaloieno b^ti na zisa- 
ddch pokroku, prava a pravdy. A v tomto 
smiru P. neustdval b^ti £inn^, v tomto du- 
chu vybudovdn je jeho proeramm prace na- 
rodnf, jim nesena jest odpovM jeho na 
otizku ndrodniho sebezachovanf, jim d^if 
jeho poslednl radv, prosby a zdv^ti. Jako 
jii dj^ive v letech ctyficdt^ch, tak dovozoval 
i nyni op^t a op^t, ie ndrodov^ klesaji nebo 
rostou jen vinou nebo zasluhou vlastni a ve 
v^voji tom ie nerozhoduje moc fysickd, ale 
duievni. »Intensivnd velik^m b<^ti nebo std- 
vati se je na vflli a moci kaid^bo, kdo zcela 
se zfeni nespusti sv^ ur^enf vielidsk^c, t. j. 
kdo stoji o sv6 vzdSldni a zuSlecht^ni roz- 
umov6 i mravnf. Osvita je to pfedeviim 
(»osv6ta a v6dy€, »n<irodni osvStac), na kte- 
rou P. klade dfiraz: >bledme jen povzbuzo- 
vati v nirod6 naiem ducha prav^ho vlaste- 
nectvi a prav^ osvdty, a vft6zstvi je naiec, 
>te(f potfebi, abycbom se vzd^Uvali a die 
vzd£lan6ho rozumu jednalic. A vedle toho 
zniji nem^n^ silnS v^strahy proti ndsili (»va- 
rujme se kfivdy, abychom zAstali na vrchu 
morilnimc^ a iadosti o setrvdni v obran6 
a v^rnost k pravdi a spravedlnosti. Prosbou 
o virnost k sob6, pravdy a spravedlnosti 
kon£f se doslov >Radhostu<, ji kondi se 
pfedmluva k poslednimu svazku »D6jinc, 
a prosba ta zni s velitelski^m dflrazem i v he- 
sle, jei si P. oblibil: Svoji k sv^mu a 
vidy die pravdy. V fedi ve »Svatoboru« 
z r. 1864 (P. byl pAvodcem tohoto spolku 
ku podpofe spisovatelfl a napsal mu i r. 1861 
stanovy ; od zaloieni jeho r. 1862 ai do 
r. 1875 byl jeho pfedsedou) P. zdfivodnil 
poiadavky tyto zkuienosti.d6jinnou: >kdy- 
koli jsme vitdzili, ddlo se to pokaid6 vice 
pfevahou ducha, neili moci fysickou, a kdy- 
koli jsme podl^hali, b^val tfm vinen vidy 
nedostatek duchovni cinnosti, mravnf sta- 
tednosti a odvahy; nepovzneseme-li ducha 
sv^ho a ducha ndrodu naSeho k vyiii a 
uilechtilejii Cinnosti, neili jest u sousedAv, 
nejen necfobudeme si ^cstn^ho mista v fadi 
ndrodflv, ale neuhdjime kone^ni ani pfiro- 
zendho bytu sv^ho«. Sem pak ndleii velik6 
pou^enf, jei zfistavil P. nirodu sv^mu sv^m 
v^kladem desk^ch dSjin: uzavirati se kultur- 
nim proudflm ciziny, zejm^na N^mecka, bylo 
by neit^stim; tfeba cizinu »zaiivati a pfe- 
mihati« — tim sili se duch ndrodfl, £ifi roz- 
hied, do duic vklddaji se vidy nov^ zdrodky 
myilenek a udriuje se v ni ^innost uSlechtila. 
Tak mluvil P. k svdmu ndrodu — a proti 
n£meck]^m sniiovatelfim cesk^ho snaieni nd- 
rodniho povstal nejednou (ve spise proti 



i 



70 Palacky. 

Hdflerovii r. 1871 v »Zur bdhm. Geschichts- ; jeho smysl pro pofidek byl nem6n6 vyvinut 
scbreibungc, roku 1874 v >Gedenkbl<Ltter«) De2 smysl pro soumirDOst;dokumenteiDtoho 
V krdsn^ch didncich, v nicbi se zanicenim, je tak6 jcho pismo, lihledn^, distd, stejno- 
jei budi v6domi prdva a pravdy, a s ddra- ' m£rn<i a stejn^ po vSechen £as iivota jeho. — 
zem, jej2 diktuje obrana svat^ v^ci, vytkl ' Vyznamenani rozlidn]^ch dostalo se Pk^mu za 
defensivn{ rdz cesk^ho hnuti ndrodniho, ve- > zivota mdrou nejhojn^jii; byl destn^m dokto- 
lik^ mravni v^znam t^to obrany, v n^m2 , rem prdv a filosofie (od r. 1848), iestn^m 
dovoldval se humanity a kfesfanstvi, volal mSifanem a sousedem vice nei tisice m^st 
po rovnoprdvnosti. Tu jako v cel^ cinnosti a obci ^eskomoravsk^ch, dlenem pfedetn^ch 
jeho narodni vidimc jej uprostfed onobo akademii a u^en^ch spolednosti. R. 1862 do- 
odv£k6ho boje, jeji b^l li^il v ^esk^ch d6- stal H6 rusk^ (sv. VladimiraS r. 1866 ra- 
jindch, na pfednim mistS, na n6m2 byl sle- , kousk^ (ielez. koruny 2. tf.) a j. 
doval sam a vylicil fadu sv^ch pfedchfldcfi, : Literatura. Mezi prameny hlavni jsou: 
vfldcfl ndroda ... ' Vlastni {ivoiopii, naps.- r. 1823 a jdouci a2 

VdSdnost a licta k nesmiro^m zdsluham . k r. 1818 (vydin Marii Cervinkovou-Riegro- 
starcov^m projevila se jeSt^ za iivota jeho vou v >08vet6«, 1885 i ve zvl. otisku ; znovu 
rozmanit^m zpusobem, nejv^Se zajist6 ve ve- 1 v 1. sv. Korrespondence), dennik z doby preS- 
lik^m prezvdni >otce ndroda«. Jii r. 1868 | pursk6 a pokra6ovani jeho KaHdodennUek 
byly jeho sedmdesdt^ narozeniny oslaveny j (vyddn z nejv£tSi disti V. J. Novd£kem 
celou zemf zpdsobem neoby^cjn^m a seznac- < v prv^m svazku dila >Fr. P-k6ho korrespon- 



n^m lidastenstvim slovansk^ho sv^ta, a udd- 
losti ndrodni byla i slavnostni hostina na 
2ofin£ dnc 23. dub. 1876, je{ t^kala se do- 
kondni >D$iin€, kde vSak P. vice slaven byl 
jako buditcl a politik ne2 jako historik. Je- 



dence a zipiskyc, Praha, 1898), sedity v^pisil 
z £etby a pozndmek k ni z doby preSpursk^ 
(bohulel nevyddny ; zdpisfl hledicich k acsthe- 
tice u2il a n^kter^ otiskl prof. Hostinsk^ 
v »Pamatniku P-k^ho«, historick^ch uiil tA- 



din^ Rieger dotkl se velik^ price historick^; ste2n£ Kalousek t.; podepsan^ zpracoval 
d^jiny 6esk6, pravil, jsou pfedmluvou k dS- i je znovu), korrespondence (podepsan^ uiil 
jindm Slovanstva. Byla-li pfcdmluva tak jt jen do r. 1823; v n^kter^ch, ale nedAlc- 
stkveld, jak velik^ bude dilo samo? . . . Brzo iit^ch smdrech ^crpaly z ni i n^kter^ ^lanky 

f>otom, 26. kv£t., P. zemfel, a pohfeb jeho >PamdtnikuP-k^hoc;nej vice Jar. Gollvildnku 
31. kv£t.) byl vice nei pohfeb krdle; cel^ | sv^m o P-k^m), z ni2 vyddny dosud jen 
ndrod zastoupen byl pFi t^ nevidan6 mani- z1omky:Dopisy Havlidkovy P-k^muzBrixenu 
festaci zdrmutku, piety a vd6dnosti, jii po- \ (>Ndrodc, 1864, 6. 15 si.), Pk^ho Kolldrovi 
dobn^ ve velikosti, opravdovosti a vrouc- (vyd. Patera v »CCM.«, 1879), Purkyfiovi (t., 
nosti Praha nevid61a. T£lo P-k^ho pocho- ; 1880 a Slov. Sbornik, V.) a ^dsf korrespon- 
vdno bylo v Lobkovicich, po boku zvhtnh\€ i dence P-k^ho s Bo^kem (vyd. B. Navratil 
choti jeho. Veliki slavnost st<ch narozenin I v >Cas. Mat. Mor.«, 1901), vlastni iivotopis 
P-k^ho z r. 1898 je dosud v ziv^ pam^ti — P-k6ho, jdouci ai k r. 1865 N Slov. Nau£., 
hold tak velikolep]^, sympathick^ svou sna- I Vf. i ve zvl. otisku; od J. Malabo ovSem 
hou o pozndni mySlenek a price P-k^ho a j leccos tu pfipsino), Radhost, Gedenkblatter, 
velikou ddasti ostatnfch nirodfl slovansk^cb, * Zur bdhm. Geschichtsschreibung a ostatni 



ncbyl V nirod£ desk^m vzdin dosud nikomu. 
Chof P-k^ho, Terezic, jei po dlouhd Uta 
trp^la chorobou srdce (P. proto ^asteji po 



spisy a Slinky P-k^ho. Seznam jejich jest 
Tihm. ve >Zprivich U£. Spol. Nauk« z r. 1877 
(Cbronologische Bibliographie), pro stati 



b^val 8 ni V Italii, zejm. v Nizze), zemfela ' v »CcM.€ 1827—36 je nejdplndjSi vjdet v de- 



r. 1860; tich^ stesk po ni neopusttl P-k^ho 
do smrti. Teprv po smrti jcji P-k^ho do- 
micnost, dosud pfevahou n^mecki, se po- 
^eitila. S manielkou svou mh\ P. syna J an a 



sitilet^m rejstfiku, pfidan^m k >CCM.«, 1836; 
spisy o sob6 vyS16 vy^ita J. Kalousek v pfi- 
loze k sv^ bibliograiii P-k^ho. 2ivotopi8U 
Sife zaloien^ho dosud nemime (pracovala 



(* 1830; V. t.) a dceru Marii (* 1833), jei o n£m pi. Cervinkovi-Riegrovi); z menjicb 
pojala za mu2e r. 1853 dra F. L. Riegra. je prv^m Ndstin iivotopisu Fr. P-k^ho od 
Rieger bydlil odtud v domS P-kdho, nSkdyjos. Kalouska, z dub. 1876, pfidan^ tak^ 
M^churov6, v Palack^ho ulici; v l^tS P. po- livodem k 3. vyd. >D&jin« z r. 1876 si. a 
b^val nejrad£ji na statku RiegrovS v Maldi. v pozn. dopln6n^ a £etn^mi podobiznami 
Viinost a jakousi zidumdivost ve vzezfeni P-k^ho z rozl. dob iivota ozdoben^ i v 4. a 
starcovS vyt^kaji pamftnici souhlasnS; vy- 5. vyd. >D£jinc, redigovan^m v 1. 1894 si. a 
soka jeho postava nach^Iila se v^kem, plef ' 1898 si. prot. B. Riegrem. Z bohat6 litera- 
vyholendho (ai na bil6 licousy po strandch) ; tury, vzbuzen^ jubileem z r. 1898, tfebauv^sti 
vrdsdit^ho obliieje byla bledi f»pergame- ' pfcdevSim Jar. Golla >Fr. Palack^« (v »Ces. 
nova«, pravi A. Meissner); v poslednich le- Cas. Hist.c, 1898, a zvl. otisk), sbornik » Pa- 
tech P. nosil vldsenku; oble^en byl pra- : matniknaoslavu st^ch narozenin Fr.P-k6ho«, 
vidlem (ern]^m frakem a vidy nosil cerny I vydany spole^ne deskymi listavy v^deck^mi 
nakr^nik. Plice jeho byly od let nedAtkliv^ r. 1898 (srv. podrobny referdt o j^-ho obsahu 
ke kaid^ zm£n6 pov6trnosti; P. proto be- v »Ces. Cas. Hist.«, 1898, str. 280 si.), edici 
dliv6 sledoval teplom^r a tlakom^r a denn6 Fr. P-k^ho Spisy drobn^, jejii dil prv^, 
si zapisoval stav jeho do kaidodenni^ku. j obsahujfci spisy a projevy politick^, redi- 
S pravou viSni f idil a napravoval hodiny — ' goval Boh. Rieger (s dAleiit]^nii dvody vy- 



Palacky. 



71 



davatelov^mi ; Praha, 1898), dil druh^ se spisy 
historick^mi V. J. Novi£ek (1901; neiipln^), 
dn tfeli se spisy aesthetick^mi a litcrdrntmi 
L. Cecb (jeit6 neukon£eno). P-k^ho mlddi, 
cinnost buditelskou a zejiiKina historickou 
vyloiil dosad nejStfe podepsan^ ve feuille- 
tonech >Politikc z r. 1898 a 1899 (dislem 140. 
pocinaje; srv. i Pamdtnik Akademie k cis. 
jubileu, oddil »D£jepisectvic). Z ostatni lite- 
raturv je nejdfllelit^jSf: V. J. Novi^ek, Jiff 
P. (»CCM.c, 1898); J. Jakubec, Bisn6 P-k^ho 
(Praha, 1898); J. Kril, O prosodii desk^ 
(•Listy fil.c. 1894); Cech L., P. jako filosof 
(>Osveta<, 1885); t^2. P. a Kant (>Cas. Mat. 
Mor.«, 1898); PospiSil J., HIavni principy 
krasov&dy P-k6ho (>HIidka€. 1898); T. G. 
Masaryk, P's Idee des b5hm. Volkes (Praha, 
1899); J. Goll, P-k6ho prograinm prdce histo- 
rick^ (>Ces. Cas. Hist.€, 1898); ai^nek Bedf. 
Tempsk^ho o P-k6m v »Bohemiic,i876, i. 154; 
P. nkrodu (Praha, 1898; vybran^ mySlenky 
P-k^bo politika, historika, niosofa a literdta, 
vydan6 B. Riegrem, podepsan^m, O. Hostin- 
sk^m a Fr. Bilfm). O drobn^jsi literatufe ju- 
bilejni a popularnich iivotopisech srv. *(les, 
Cas. Hist.«. 1898, 281 si. a 354 si.; biblio(2[rafie 
bohata daty zejm^na o meniifch pracich a 
projevech t^kajicich se P-k6ho i o recensich 
jeho spisfl je vydana C Zibrtem v >Pamdt- 
niku P-k6bo«. Fkf. 

2) P. Jan Kft. Kaiipar, syn pfed., v6- 

hlasn^ ceskj' zem^pisec, politik a hospoddf 

<* 10. fijna 1830 v Praze a kmotrem byl mu 

velezaslouiil^ 6esk^ kavaltr hrab6 Kaipar ze 

Sttrnberka). Byl dit£tem chor6 aslab^kon- 

strukce, kter^ sesililo jen bedlivou p6ii ro- 

di6A hlavn^ kdenim studenou vodou a t£Io- 

cviketn. Z t^ pfiiiny tak<i po2ival prvniho 

▼yu^^ovini v dotn6 otcovskdm a tcprvc do 

i^est^ tHdy gymnasijni vstoupil na akade- 

mick^ gymnasium pra2sk^ za f editele Josefa 

Jungmanna, maje zde za u^itele Klicperu. 

Prvni vliv na vzd^ldni jeho ducha m£la 

matka. blavnim dom^cfm u^itelem byl mu 

V. V. Tomck, kter^ pistil neobyiejnou jeho 

pamit vyudovdnim die voln^ho pfedncsu, 

bez pomoci knih. Ji2 v £asn^m mlidi osvojil 

81 velice rozsdhl^ vSdoroosti jazykov6, takie 

ziby krom6 av6 matefStiny a nim^iny do- 

konale oviidal nikolik modernich fe^i, zvla- 

it£ francouzdtinu, vlaitinu a angli£inu. Na 

university pra2sk6 stud oval filosofii a prdva, 

maje za u^itele oba Pressly, Aug. Smetanu, 

Wietze, Janderu. Pfed ttm ji2 vykonal 3 da- 

lek^ cesty na jib, r. 1838—39 s rodi^i do 

ftfma a Neapole, v zim£ r. 1845 a 1847—48 

8 matkou do Nizzy. Vraceje se z druh6ho 

pobytu V Nizze jel z Vicenzy do Pontebby 

V rychliku, j£m2 dopravov^na tak6 stdtnf po- 
kladna rakouskd s velik^m obnosera, kter^ 
nezmocnili se povstalci jen z t6 pfi6iny, 2e 
nepoklidali P-k^ho na prohlaSeni jeho 
▼ ptynn^ vla5tin6 u(in£n6 za RakuSana. 

V Praze nastivaly pfi pHchodu jeho p<^vg 
pohnut^ doby r. 1848, jich2 i on se lidastnil. 
Se Safafikem byl p&vodcem slovansk^ tri- 
koloTj a jako akademick^ legionif byl v £erv- 



nov^m boji zajat a vym6n£n za ministra 
Thuna. R. 1850 byl povj^ien na doktora 
filosofie, jsa jeSt£ posluchacem prdv, v zimi 
r. 1853 pak studoval v Pafi2i, kde2 za jeho 
dobrozdinf podan^ vlid6 v ot^zce derno- 
horskd nabfdnuta mu ^estnd legie, kterou 
on vSak odmitl. R. 1854 stal se doktorem 
pr^v, na£e2 odbyl tfiletou praxi advokdtni 
a u zemsk6ho soudu, avSak dalSi karriery 
v tomto sm^ftt se vzdal, stav se r. 1856 pfa- 
telsk^m prosti^edkovdnfm prof. H5flera do- 
centem zem^pisu na pra2sk6 university. Za 
lively studijnimi doji2d6l £asto do ciziny, 
pracuje vSude horlivS v knihovndch a mu- 
seich, tak zejm. vItalii,N^mecku,Francii a An- 
glii, pFi temi procestoval i Skotsko a Nor- 
sko, a zvldStS £asto byl v Berlin^, kde stu- 
doval u nejvStSiho geografa tehdejSi doby, 
Karla Rittera. DelSi dobu pracoval tak^ 

V krdlovsk^ knihovn6 v Mnichov6 (1859). 
R. 1859 o2enil se s Adelinou rozenou HAmp- 
lovou. Ze 4 d^ti z tohoto man2elstvi zAstala 
na 21 vu jen dcera Ada, provdand od r. 1883 za 
generdlmaj. (gardy) L. 21. z Krauchenbergu. 
R. 1860 dedil po matce velkostatek Lobko- 
vice a jako velkostatkif pfidal se hned kc 
konservativni strand narodnf, v nl2 byl v^- 
borem a kterd ji2 r. 1861 kandidovala jej 
pM volbdch do sn^mu za velkostatek. T^hoz 
roku zvolen za jednatele hospoddfsk^ho 
spolku odboru brand]^sk^ho, r. 1862 za jed- 
natele hospoddfskdho spolku kraje pra2- 
skdho a r. 1865 za starostu okresnfho v^- 
boru brand^sk^ho. V r. 1864 m£l platn6 
li^astenstvf pfi zalo2eni pfirodovSdeckdho 
v^zkumu Cech. VynikajicI Cinnost rozvinul 
za vdlky rakousko-prusk^ r. 1866 jako do- 
zorce vojensk;^ch nemocnic, tak2e brand^sk^ 
v^bor, jeho2 byl starostou, postavily valdci 
strany pod ochranu Cerven^ho kf f2e. Z pf i£in 
politick^ch zastavil r. 1866 sv6 pFednd2ky 
universitni. Na sv6tov6 v^stavS pafi2sk^ 
r. 1867 mSl tl£inn6 zastoupeni desk^ orby a 
t^ho2 roku nav2tivil Moskvu. R. 1867 zvolen 
byl poslancem na sn^mS £esk6m z kurie 
velkostatkifflv a spolu ndbradnfkem v zem- 
sk6m v^boru, o volbdch r. 1870 zvolen jest 
opSt do sn^mu, r. 1871 a 1872 zasedal v zem- 
sk^m v^boru, v ngm2 ztskal si zvl^Stni zd- 
sluhy o zlep2eni zemsk^ch listavfl zdravot- 
nich, a zvolen ze sn£mu tak^ do fi2sk6 rady, 
kde v2ak nezasedal, d^astn^ se tehdejil abs- 
tinence 6esk^ch poslancfi. Roku 1870 fidil 
prvni kompromissni volbu v 6esk^m velko- 
statku, r. 1872 pak zvolen jednatelem dvdr- 
niho spolku u 2ivno9tensk^ banky pro koupi 
statkA, zvan6ho >£e8k^ chabrusc, jen2 m£l 
vSak millionov^ deficit, tak2e P. nucen byl 

V ndsledcich tono r. 1873 sdm pfevzfti velko- 
statek MiloSice, z Sebo2 m£l velik^ ztrdty 
hmotn6 a nesnize. R. 1878 obnovil svoji do- 
centurn, pfi d£leni university pra2sk6 na 
£eskou a n^meckou pfeSel na onu, na n!2 
r. 1885 jmenovdn mimofddnym a r. 1891 
fddn]^m professorem zemSpisu. Vym^niv ji2 
r. 1883 svfij velkostatek Lobkovice za domy 

V Praze, zasedal je2t£ potom na sn6m£ v ob 



72 



Palack]^. 



dobi 1883—89, avSak potom vzdal se dalSi 
(innosti politick^ pfes v^slovn^ pfdni hrab. 
Taafifeho. Od t6 doby v^noval se nejvice £in- 
nosti vSdeck6 a uditelsk^ a s obzvla&tni hor- 
livosti i fizeni zem^pisn^ho listavu £esk^ 
university. Pfi torn podnikal pfes pokro^il^ 
v^k svfij i dale rozsdhl^ cesty studijni, takie 
krom6 stfedni Evropy procestoval Ddnsko, 
Bosnu, Dalmacii, ft.ecko, evropak^ Turecko 
atd. Rovn^i horlivd d^astnil se i na dile 
rflzn^ch v6deck^ch sjezdfi pro zem^i^is, geo- 
logii, botaniku, ornithologii, zoologii, nirodo- 
pis, anthropologii a j., jich2 navdtivil pfes 20 
a na nichi konal £etn^ pfedndSky (v Pafiii, 
Lond^nS, Antverpdch, Pe^i, Bernu, Janov6 
a j.) i volen k rflzn^m hodnostem. Tak ze- 

i'mdna byl mistopfedsedou mezindrodniho 
^otanick^ho sjezdu v Antverpach, mezi- 
nirodniho ornithologick^ho sjezdu v PeSti 
atd. Na mezinarodnim sjezdu »de I'assistance 
publique« v Pafiii r. 1889 m^l hlavni zdsluhu 
o zaloienf mezindrodniho v]^boru a zddrn^ 
pAsobil pro dfady prdce. P. jest flenem 
mnoh^ch vSdeck^ch spoleinosti a jednot, 
jako: £esk^ spolednosti zemSv^dn^ (£estn^ 
£len), francouzsk^ a nemeck^ spole^nosti 
zoologick^, videfisk^ch sdruieni pfirodo- 
v€deck^ch (spole^nosti zea)Spisn<i, zoolo^.- 
botanick6, ornitbologick^, geologick^ho hi- 
sk^ho listavu, spolec. pro v^zkum Orientu^, 
Oriental Clubu v Lond^ne (^estn^ dlen), 
pffrodopisn6 spole^nosti v MoskvS, n^meck^ 
botanick^ apolednosti v {^ezn6, botanick^ 

V Antverpdch, ornithologick^ centrdlky kra- 
lovstvi Uhersk^ho v PeSti (iestnj dlen) a 
j. v., od r. 1868 pak jest mimofddn^m ae- 
nem Krdl. desk6 spole^nosti nauk. B^val^ho 
sv^ho horliv^ho ddastenstvi na desk^m 2i- 
vot6 apolkov^m musil pro op^tnou chura- 
vost svoji V posledni dobS zanechati. 

Pfisobeni P-k^ho jest v hlavni podstatS 
trojiho rdzu: politick^ho, hospoddfsk^ho a 
v^deck^ho, a v ka2ddm tomto oboru byl 
tak<S neobycejn6 literdrn^ plodn^. Vydal fadu 
samostatn^ch spisAv, uvef ejnil pfedetniS prace 

V publikadch v^deck^ch spole^nosti, jich2 
jest dlenem, a psal od mlddi do vSech no- 
vin a skoro do vSech dasopisA desk^ch, ja- 
koi i do mnoh^ch politick^ch a vSdeck^ch 
listfl cizi'ch. K dinnosti politick^ vedla jej 
vedle tradici rodinn^ch sama pohnuta doba 
ndroda Cesk^ho, do kter^ pada jeho jinoS- 
sk^ a mu2n^ vSk, a souvisi tak^ cinnost ta 
tdsn6 s d^jinami t^to doby. V politick;^ch 
sv^ch ndzorech P. byl konservativec smSru 

V zdklad6 umirn6n^ho, chldcholiv^ho a smi- 
fujiciho, die okolnosti a potfeby viak tak^ 
razn^ho a nedstupn^ho. Vefejn6 niluvil malo- 
kdy, avSak v mnoh^ch dfllciittch politic- 
kjch uddlostech tehdejii doby mSl vynika- 
jici ddastenstvi. Tak zvldlt^ provedl ve fun- 
damentdlkach territorialni rozddleni velko- 
statku, pfijat6 pozd^ji (1882) pro ffSskou 
radu a v zasad^ r. 1901 i pro sn£m, velik^ 
podi'l pak m^l na vltdzstvi konservativni 
strany ve velkostatku. Mnoho a horliv^ pra- 
coval V rfizn^ch kommissich, kde rozsdhl^ 



a viestran^ jeho v^domosti dochdzely hoj- 
n^bo uplatnenf a ocen^ni. Politick^ sv^ my- 
&lenky a ndzory o vefejn^m iivot^ uloiil 

V pfedetn^ch novindfsk^ch dlancich, broiu- 
rdch i samostatn^ch spisech, z nichi j me- 
nu j erne: Politik der Zukunft in Oetterreich 
(anonymn^, Berl., 1859), kter^2to spis pfi- 
£itdn byl strand starokonservativni ; Bdhmi- 
sche Ski^^en. Von einem Landeikinde (ano- 
nymn^, Litomyil, 1860), kdei ostf<* a trefn6 
vytkl vady a neSvary v rozlidn^ch kruzich 
spoledensk^ch, za£e2 byl dlouh^ cas ter^em 
nepfdtelsk^ch dtokfiv od tSch, jichi se ci- 
telnS byl dotkl; Nai^ich sedm Mavnich hf(ch& 
(otiSt^no rovn£2 beze jm^na ze Simddkova 
>Posla z Prahyc), kter^ito broSury roze* 
brino pfes 20.000 exeropldfA; O sa-»>o$prdvi 
angUcki (Praha, 1881); dim pfisphaji \emi 
koruny Ceske statu (t., 1883) atd. 

Jako majetntk statku Lobkovic P. obratil 
pozoroost svoji zdhy k organ isaci hospodif- 
sk^ho rucbu v Cechdcb a ke snabdm po po- 
vzneseni zem^dSlatvi, takie die vlastnich 
sv^ch slov byl prvnim agrirnikcm v c!)e- 
chdch. Kfisil a obnovil jako hospoddfsk^ 
jednatel kraje praisk^ho hospoddfsk^ spolky, 
jich2 schAze byly od mistodriitelstvi pod- 
mfn£ny jeho pfitomnosti a zodpov^dnosti. 
Do tonoto oboru jeho £innosti spadi tak^ 
jeho liiastenstvi pfi zakldddni 2ivnostensk^ 
a Ndrodni banky, ddle jeho pfisobnost jako 
censora Hospoddfsk^ hanky, spravniho rady 
Prvniho vzdijemnS pojiSCovaciho listavu proti 
ohni a krupobiti, kter^ ji2 r. 1863 ziskal 6es- 
k^mu 2ivlu, jednatele a pozd^ji pfedscdy 
hospoddfskeho spolku brand^skcho atd. 
ZvldStni p^ci v6noval chovu koni, za kter^ 
byl vyznamendn stfibrnou medailli. Av§ak 
nejdfilc2it^j§i dinnost v ohledu tomto vy- 
vijel pfi oprav^ dan£ pozemkov^ jako £1' n 
zemsk^ a pak listfedni kommisse v 1. 1880 
a2 1882, kde2 m^l hlavni lidastenstvi pfi sni- 
2en{ danS pozemkov^ v Cechach. Jak ji2 fe- 
ceno, by] r. 1867 velice dinn^m zastupccm 
cesk^ orby na svStov^ v^stavS pafi2sk6. 
I V tomto sm^ru sv^ dinnosti P. napsal fadu 
stati, diankflv a samostatn^ch spisA. v^tiinou 

V duchu popularnfro, jako: Viduchoshvi s ohle- 
dem na rolnictvi (2 se^. >Biblioth^ky hospo- 
dafskdc, Praha, 1863); O budoucnosti (eskeho 
rolnictva (t., 1884) a j. Pro lid konal od 
r. 1856 fadu pfedndSek nejprve v Cesk^m 
museu a pozdSji ve mnoh^ch spolcich a 
venkovsk]^ch mdstech a i ve Vfdni. 

Pfes zna£n6 z^sluhy Pk<^ho na poli hos- 
poddfsk^m a politick^m hlavni jeho v^znam 
spo£iva V cinnosti vddeck^. V torn ohledu 
jest bez odporu pfednim prfikopnikem v^dy 
zem&pisn^ v Cechach, kterou ovladl ve vSech 
jejich odvdtvich. AvSak specidlnim jeho obo- 
rem jest zem^pis biotogick;^, v n6ni2 nile2i 
k nejplodnSjSim pracovnikAm a ncjleffSim 
odbornikAm vfibec, tak2e v t^ pfi£in6 po- 
2{vd V kruzich odborn^ch pravem pov6sti 
sv6tov6. Pfedetn^ jeho prdce v tomto oboru» 

V nich2 shroma2dil ohromn^ material, tak2e 
sdm naz^vd je >pralesy date, do21y lichoti- 



Palackya phtlippinensis — Palaearktick^. 



73 



v6ho ocenSni i v cizin6 od pfednfch uicn- 
cAv. V prvnfm odborn^m orgdnu zemipis- 
D^xn »Petermanns Mittheil.c (1886) uzndno 
bylo dflo Die Verbreitung der Vdgel za 
>z&kladni dilo tohoto oboru fysick^ho zem6- 
pisu«. Podobnd pozornost v^novina i spisu 
Die Verbreitung der Fische, jen2 ocen^n zvld- 
iti V Atnerice. Nejvice praci uvefejnil v Krdl. 
cesk^ Spol. Nauk, tak geografick^ kommen- 
Uf k Hookerov^m »Genera Plantarumc v le- 
tech 1864—80 (3 dily) a pfes 100 meniich 
dlankA, dile sem Dale2( velikd fada praci 
otiit6n^ch v jin^ch v6deck^ch publikacich, 
jakoi i mnoliii samostatni jeho dila, jako: 
Studie o vohfoji rostlinniho roucha \emikoule 
na idkladi \emi$lovnim (Praha, 1881); Die 
Verbreitung der Vdgel (Videfi, 188&); Die Ver- 
breitung der Fische (Praha, 1891—95); La mi- 
gration des oiseaux (v » Aquile«, Peif , 1897) ; 
La distribution des ophidiens (v »Mto. de la 
Soc. Zoo].«, Paf{i, 1898); Quelques idies sur 
Vevolution giographique des oiseaux (t., >Or- 
nis«, 1899); Die Verbreitung der Eidechsen 
(v »ZooIog. Jahrb.4, Giessen, 1899); Die Ver- 
breitung der Meeressdugethiere (t., 1901) ; Zemi- 
pieni ro^sifeni felv (ve >V6stniku< Cesk^ 
akademie v^d a um£ni v Praze, 1897, s franc, 
resum^); Die Verbreitung der Batrachier (ve 
>Verhandl. d. Zool.-bot. Gesellsch. ve Vidni); 
Flora Asie (v >Krokuc, Praha, 1890); RoiHi- 
fen{jestir& (t., 1892); Roisifeni hadu (t.. 1894); 
Roisifeni ssavcik {t,,\%9A,\^<ib, 1896); Studien 
lur Verbreitung der A/bow (Praha, 1899—1901) 
a mn. j. Mnohi a dflkladna dila jeho vSnovdna 
jsou vlieobecnf^mu a regionilnimu zem^pisu, 
tak zvliit^: Zemipis vHeobecny vided^ srovnd- 
vaci (Praha, 1857—61), kter^ vySel Hi n6me- 
cky pod nizvem Wiuenschaftliche Geographie 
(1858—1859); Prirodnicki pomiry Ameriky 
(Praha, 1864); Amerika. Statisticki ndcrtky 
(t., 1871); Asie. Pffrodnicki pomiry (t., 1872); 
Palestina (t., 1881); Australie (Karlin, 1883); 
Japan (Praha, 1883) ; Spojene Obce severoame- 
ricke (t,, 1884) a j. v. Vsecky tyto spiay jevi 
dokooalou znalost Itteratury a pfisluln^ch 
v^zkuroiiv ai do doby nejnov^jSi; ohromn^ 
material zpracovin je v nich alohem v pravd^ 
koodensovan^m. A viak vedle t^to veleobsahl^ 
literarnt dinnosti P. zfskal si o £eskou zem£- 
vedu velik^ zisluhy i horlivou p6ti o zem£- 
pisn^ dstav tesk6 university, jeho2 knihovna 
vzrostia z velk6 ddsti jeho dary na vice nei 
4000 svazkfl s ronoistvfm map i obrazfiv a 
iemui opatfil p^kn^ sbirky, zvliStS veliko- 
lep^ geografick^ herbdf o vice ne2 12.000 
dmhfl, snad jedin^ toho druhu na sv^t^ a 
dpln^ na jeho dtraty poHzen^. Vedle toho 
v&k nnono daroval i Cesk^mu niuseu, zvU- 
ite jeho botanick^ sbfrce a knihovnS, d^le 
knihovn^ pralsk^ university, geolog. sbirce 
iesk^ university atd. 

Kone2n6 dlulno podotknouti, 2e pfeloiil 
z francouzitiny Guizotovy D6jiny vzdilanosti 
T Evrop6 (Praha, 1851) a Scribeovu veselo- 
hru Miiovanu b^ti nebo urofiti (1. sv. >Bi- 
bliotdky divadelni«, Praha, 1852). — 2ivoto- 
pis jeho pfinesly yOesterreichische botani- 



sche Zeitschriftc (1889) a >Zlati Prahac 
(19. ffjna 1900). TSr. 

Palaokyi^ phlllppiaeiuiU Cri^, druh 
pfedv6k^ch rostlin tfetihornich, dosud jen 
ve zpiisob6 zkamen^l^ho dfeva nalezen^ a 
prozkouman^, poukazujici stavbou svou na 
dfevo nikter^ch nynf iijicich Caesalpiniacei 
(ludtinat^ch rostlin). EBr. 

Pal4ooT4 revolaoe sluje vzpoura proti 
panovnikovi (a obydejnd jeho svrieni a smrt), 
kter^ se provedou v paUci sam<^m bez hnuti 
mass, pouhou intrikou dvofanstva. 

Pala6a, velik^ mo<^dl ve slavonsk^m 
Chorvatsku pod mSstem OsSkem. 

PaladOT {Pal\endorf\ ves na Morav6 po 
obou bfezich potoka Petrkovsk^ho, v hejtm. 
a okr. novojidinsk^m, fara a pd. St. Ji^'n; 
62 d., 369 ob. d., 3 n. (1890), Itf. ik. a ne- 
mocnice. Pfipomini se r. 1377. 

Paladilhe [-dij] Emile, skladatel franc. 
(♦ 1844 V Montpellieru [Hdrault)). Jii jako 
dit6 vzbuzoval podiv sv^m neoby£ejn$m 
nadanlm hudebmm a v devat^m sv^m roce 
pfijat do konservatofe paffl8k6, kde se udil 
hfe na varhany, piano a skladb6 u Benoista, 
Marmontela a Hal^vyho. R. 1860 dostalo se 
mu fimsk^ ceny a v 6.im6 tak^ komponoval 
pflvabnou, velmi rozSifenou melodii Mando- 
lineta. Nynf jest P. professorem na konser- 
vatofi a od r. 1882 ^lenem akademie. P. na- 
psal mSi pro orchestr, dv6 symfonie, jedno- 
aktovou kom. operu Le passant (1872), dvou- 
aktovku Vamour africain (1875), ob^ moder- 
niho slohu. kdeito v trojaktov^ opefe Su- 
zanne (1879) pfcvUd^ starSi melodiov^ sm£r. 
Opera Diana (1885) nesetkala se s lisp^chem 
valn^m a velikd opera La patrie z r. 1886 
tak6 nevynikla valn£. P. napsal mimo to 
mnoho melodii pro zp^v a piano. 

Paladin (franc, ital. paladino, ze stfedo* 
lat. palatinus), vzneSena osoba (palatfn) pfi 
kniieti, ob^vajici s nim v paldci. Rytifsk^ 
romdny zovou p-y rvtife stolu Artu§ova a 
pak hrdiny Karla Vel. ObecnS znamend p. 
posl^z rytife, ochrdnce. 

Pala6arktlok^,t.8everni krajin^Sta- 
r^ho sv^ta ndleieiicf, jest pojem zejm^na 
anglick^ch chorologu (Wallace, Sclater a j.) 
pro kvetenu a zvifenu severnich kondin Sta- 
r^ho sv^ta. Jest to pro naSeho dtenafe nej- 
srozumitelnljSi, fekneme-li, 2e na pf. deska 
kv6tena i zvifena jest naskrz pkd. Rozdilem 
od toho jmenuje se holarktick^, co spo- 
le£no zemim okolo severnf to£n^, jako itika, 
vlk, sluky nSkter^. Hranice k jihu jsou die 
autorfl rozli^n^: n^ktefi je iih ai k tropi- 
ck^m aneb subtropick^m krajfim zahrnujice 
V to stfedomofsk^ a pouStevni kraj, jini 
je zakoncuji u Alp, Kavkdzu, Altaje, Baj- 
kalu. V£de£t£j§i jest ndhled Ettingshau- 
sena a jin^ch, le p-kd fauna povstala dobou 
ledovou vyhynutim tvarfi krajin ted* teplej- 
$ich. — Zahadno arci bude, prod na pf iklad 
udriely se opice u Kuku-Noru v lesich v zimg 
zasn^ien^ch a ne v zap. Evropfi. Ale palae- 
ontologie spiSe sv$d£i pro posledni nahled, 
tak bylo na pf. ptactvo Francie stfedni 



74 Palacaspis — Palaeografie. 

pfedplioc^nni rozhodni tropick^ (papoudci ! P-chdm spole^n^ jsou jemnost lastur, 8lab6 

' naznaCen^ dva vtisky svaIov6 stejn^ch roz- 
m6rfiv a nevykrojeni tira. pldSfovd; svaz 
(ligament) bjvi obyiejnfi zcela zevnf. Neu- 
mayr rozezndvd 10 ^eledi, jei Ize die Ber- 
narda sestaviti do dtyf pfibuzensk^^ch fad: 
1. Vlastidae (rody Vlasta a Dux, Barran- 



na pf., Trogon gallicus). Moino rozeznati 
kraj zkpadni, stfedni a v^chodni hlavn£ 
podle 8t6hovdni pUkfl, nebof do v^ch. Si- 
bife jdou ptdci z Ciny, Zadni Indie a Ma- 
laisie, zase do stfedni dastky z Pi^edni Indie 
a zap. Asie. Za ledov^ doby byla zvifata 



ted* p-kd vice v jihu, tetfev ve SpanSlich, dempfivodnS Vojvoda pojmenovan^) a Anti 
Lagomys v Korsice, a zip. Evropa, kterd pleuridae {Antipleura, Duahna a Dalila) 



nebyla ledem kryta, zachovala na pf. ge- 
netku V zdp. Francii — a^ vice toho stopy 
u bylin (Myrica gale. Lobelia, Dortmanna, 
Hymenophyllum tunbridgense, Trichomanes 
radicans a j.). ly. 



z ccsk^ho siluru; 2. Praecardiidae (/V«tf- 
cardium, Pleurodonta) a Cardiolidae {Car- 
diola) ze siluru a devonu 6etn^ch zemi; 
3. Protomyidae {Protomya, Palaeanatina) 
a Selenopsidae {Orthonata, Palaeosolen) 



Palaeaspis Claypole, rod vymfel^ch ryb ! z devonu a carbonu a Solenomyidae od 
s dv^ma palaeozoick^mi speciemi z £eledi devonu do dnes (devonskd, perroskd a re- 
Pteraspidae, fadu Heterostraci, podtf. Proto- centni Solenomya a kHdovd i tfetihorni Jla- 
cephali Rohon. Thon, neia), Grammysiidae (Grammvsia), ictn6 

Palaemon, zool., viz GarncLti. v devonu; 4. Posidonomyid'ae (Posido- 

Palaemonetes, zool., viz Garnati. rtom>'tf)kamenouho]ndaDaoncllidae(Dao- 

Palaeobromelia Ettgsh., otisky pfedv6- , netla, Halobia, Monotis) triasov^, podobn6 
k^ho organismu snad rostlinn^ho, s laloky , Aviculiddm. Anatoroick^ vlastnosti Soleno- 
hv^zdovitS postaven^mi, pfeknS vfetenovi- myc dlezkoumdniPelseneerov^chjevimorfo- 
t^mi, je2 jsou sloieny z nemnoh^ch, kH2mo logick^ pom^ry velmi pdvodn'i a bli'zkou pf i- 
spiralne tesnS zavinut^ch ieber. Otisky tyto buznost k Nuculiddm. Bbr, 

a otisky podobn^ho druhu byly zafazeny , Palaeooyparls Saporta, rod pfedv^k^ch 
jednak k jednodSloin^m rostlinam, jako Bro- ! rostlin nahosemen^ch, cypfiSovit^m ph'buz- 
me\\2iceim (Palaeoh-omeliaKttgsh,,Sporlederia n^ch sv^mi v^tevKami, jei jsou vice nebo 
Stiehl.) a Xyridetm (Palaeoxyris Brongn.), m^n6 ploch^, jen z mldidi oblejSi, stfidav^ a 



jednak k obrovsk^m Characeim (Spirangium 



kolmo od hlavni v6tve odstdvajici, s listy 



Schimp. die minSni Nathorstova) atd., dosud I Supinovit^mi, tvrd^mi, ve 4faddch po 2 v2dy 
jsou v&zk jeSt£ tvary nerozfeSen^mi, ano n^- ' stfidav6 a t^sn6 fazen^mi. Sem vfadil Sa- 



kteff domnivaji se, 2e podobn^ otisky mohly 
by snad pochdzeti od vajec pfedpotopnfch 
iralokti {Payolia Renault et Zeiller\ £eniu 
vdak jini odpiraji. Otisky podobn^ho razu 
vysk^taji se jii ve svrchnim karbonu a tu a 
tarn a2 do vrstev wealdensk^ch. EBr, 

Palaoooarya Sap. f-ka-j, rod tfctihomich 



porta mnoh^ otisky, jel byly dfive popsiny 
pod jm^nem Caulerpites, Thuyites, Arthrota- 
xites a Echinostrobus Shimp. Objevuji se ve 
stfednim a svrchnfm Jufe. EBr, 

Palaeofytolos^e viz Palaeontologie 
r o s 1 1 i n n i. 

Palaeografie (z fee), nauka o star^ch 



otiskA rostlinn^ch pIodA pfibuzn^ch k rodu > pismech a jejich v^voji. Z jejiho oboru vy- 
Pterocarya z £eledi Juglandaceae. EBr. \ lu^uji se vSak nSkter^ pamdtky historick^, 
Palaeoeonohae [-kon-|. Nizvem timto na nichi vyskytuje se pismo. Tak zab^vd se 
oznatil pfed 20 lety Neumayr provisorni sku- ! pismem na mincich numisroatika, pfsmem 
pinu palaeozoick^ch ml2fl (v. t.) bez zimku; ' na pe^etech sfragistika; krom toho vSak 
jest tudii P. synonymem s Cryptodontia star- 1 pismo napisfi (na pf . na pomnicich a pamit- 
§ich konchologflv, a proto2e Neumayr re- 1 kdch stavebnich) jest pfedmStem zvldStnf 
centni Solenomyu poditd t^2 k P., i ^dstedn^m I v^dy epigrafiky. Zb^vd tedy p-ii pouze 
synonymem Pelseneerov^ch Protobranchif.  pismo knih a listin. Poxud se t^te listin, p. 
P. vyznacujf se lipln^m nedostatkem zdmku, ; st^kd se ^zce s diplomatikou, v6dou, je2 
kterai vlastnost jest u nich dokladcm pA- ' zab^vd se formalni strdnkou listin vAbec, 
vodni jednoduch^ dpravy lastur (jsou re- 1 tedy nejen pismem, n^bri zvlAltfi t€i formu 



lemi a slohem listin. Z praktick^ch pfiiin 
V obor p. pfibira se tH nauka o Idtkdch, 
na nich2 se psdvalo, jako2 i nauka o psacfm 
nddini. 
Podle rflzn^ch druhfi pisma Ize dSliti p-ii 



centni Lamellibranchiata bez zubfl v zdmku, 
ale ndsledkem redukce, i vyvinuly se z fo- 
rem opatfen^ch zuby v zdmku; pfikladem 
jsou rody Modiolarca, Anodonta, Ottrea); 

misto zdmku maji P. za^ast^ vruby na ^ , 

hfbetni atranS lastur, je2 vzdjemnS do sebe ' v rdznd odvStvi. Proto2e studium pisma nej- 
zasahujice zastdvaji funkci zdmku, ale na roz- ' starSich kulturnich ndrodfi p6stuje se oby- 
dil od zubfl zdmku jsou tyto zdhyby tvofeny fejnfe v t^sn^ra spojeni s jejich dfijinami vft- 
celou st£nou lastur (kde2to zuby zdmku jsou ' bee, jde hIavnS o p-ii latin skou, v ni2 moino 
vyvinuty jen na vnitfni ploSe misek skofd- v SirSfm smyslu pojimati nejen pismo pa- 
pein^ch a vytvofeny jen zpodni vrstvou je- mdtek psan^ch f e^i latinskou, n^bri i pismo 
jich) jsouce nezfidka jen pokracovdnim le- pamdtek psan^ch fedmi ndrodnimi, pokud 
ber a brdzd po vStSi £dsti lastury se tdh- ; u2ivaji t. zv. pisma latinsk^ho nebo jeho od- 
noucich. Podobn^mi zdhyby na zamkov^m > rAd, ddle o p-ii feckou a pfibuznou s ni 
I okraji opatfen jest tak6 recentni rod Car- i p-ii slovanskou, je2 zab^vd se pismem ky- 

</ium '(srd CO vka). Ostatni vlastnosti vSem ' rillsk^m a hlaholsk^m. 



Palaeochondriteae — Palaeoniscidae, 75 

Hlavntm tikolem p. jest, aby nis ucila iiati \ autora pochdzi klassick^ spis Das Schrift- 



8privn<b tato stard pisma, zejm^na tedy roz 
am6ti syst^mu zkratek, jichi b^valo uiivano 
mirou velmi zna^nou. Vedle toho vSak p 



wesen im Mittelalter (3. vyd. 1896), jednajici 
o psacich potfebach a nd^inich. Velmi dobri 
kniha Thompsonova, Handbook of greek and 



ucinis urcovati pfib1i2n6 z rdzu pisma, jimi latin palaeography (1893) jedna t6i o p-ii 

kniha nebo listina jest napsana, dobu jejich feck6. Pro p ii slovanskou (kyrillskou) vydal 

vzniku, po pFipadI tH jejich provenienci. dAleiitou pomQcku Karskij, O^erk slavjan- 

Za tim licelem stopuje podrobni zm^ny, jimi skoj kyrillovskoj paleografiji (VarS., 1901). 

pismo podl^halo na rflzn]^ch mistech a v rfiz- Ostatn6 v pH^ind slovansk^ p. viz Hlaho- 

n^ch dobcLch (v. Pismo). Podrobnd znalost lice a Kyrillice. KKr. 

dejin pisma dovoluje ndm iednak zafazovati Palaeoohondrlteae, otisky pfcdvek^ch 

pisemn^ pamatky, o jejich2 vzniku nemime fasovit^ch tvarA z vrstev silursk^ch, vice 

odjinud zpriv, do urdit^ doby (n^kdy Ize ' nebo m^nd rozv£tven^ v tetn6 vale^kovit^ 

tuto dobu omeziti ai i na ctvrf stoleti, jindy a hladk^ v^tve, uporoinajici na mofsk^, nynl 

dluino spokojiti se jednim nebo dokonce 2iji'ci fasy rodu Chondrites a p. EBr. 

i nSkolika stoletimi); dale vSak poskytujc Palaeollthiok4 doba neboli starSf 

rooinost rozhodovati, zda nSktcrd pisemna doba kamennd, t6i doba di^luvidlni 

pamdtka, kterd sama do ur£it6 doby se klade, zvana, v ni2 clovSk 2il zdroveft s mamutem, 

skutecae v t6 dobS mohla b^ti napsdna, dimi nosoroicem a jin^mi zvifaty vyhynul^mi a 

p. stavd se nejdAleiit^iSfm prostfedkem ke d^lal 8ob6 ndstrojc kamenn^, hrub6 otlou- 

zjisteni padSIk^v a pod. Pfirozen^ md nej- 1 kan^. Viz Evropa (praehistorie, str. 891 

v^tSi ddlelitost p. latinskd, a to zase v prv^ ai 892). 

fads pro 8tfedov6k, kdy nebylo tisku a v^- PalaeolOg^OT^ {TIccXaioloyoL) , posledni 

voj pisma d£l se jednotnSji. , dvnastie V^chodoHmskdho £ili ByzantskSho 

Pokusy o soustavnS a v6dcck6 studium cisafstvi 1258—1453. Jednotlivci z i6to to- 

starSho pisma vyskytuji se od doby huma- diny uvddeji se ji2 v XI. — XII. stol. jako 

nistick^. Prvni rozhodn^ krok udinSn byl vojevfidci. Na trAn ji pfivedl cisaf Mi- 

V XVII. stol. ve sporu mezi benediktiny chael VIII. (1258—82, v. t.) usurpacf. Vedle 

kongregace maurskS a jesuity o pravost n6- cisafstvi Cafihradsk^ho (viz ByzantskS ci- 

kter^ch listin fddu benediktinskSho. SlavnS safstvi) jialSzala se od r. 1383 sekundo- 



diio Mabillonovo De re diplomatica libri VI 
(1681), jfrni se hdji ony podczHvan^ listtny, 
vSnuje znacnou pozornost t6i v^voji pisma. 
Jako tu, byla p. i v ndsledujici dobS pSsto- 
vana jako souddst diplomatiky. Zndmd dfia 



genitura P-gfiv s titulem despotsk^m na 
Morei. Tam se po pddu Cafihradu drieli 
bratft posledniho cisafe Konstantina, despo- 
tov6 Demetrius a TomdS P., do roku 1460. 
Demetrius vzdal se sultdnu Muhamroe- 



diplomatickd Nouveau traits de diplomatique i dovi II. a za sidlo mu vykdzdno mSsto Enos 
z r. 1750, Waltherovo klassick^ Lexicon | s dfichody severnich ostrovA feck^ch; ze- 
diplomaticum z r. 1751 a j. maji i pro p-ii mfel r. 1470 v Drinopoli jako mnich David, 
velik^ v^znam. Teprve v XIX. stol. p. od-!TomdS utekl do Italie a zemfel v ft.im6 
loudla se od diplomatiky; vzniklo mno2stvi r. 1465. Zesynfljeho Ondfej vedl v kimS, 
del vSnovan^ch v^hradnS studiu starSho honose se titulem cisafsk^m, 2ivot mdlo 
pisma. Jsou to hlavnS velikS soustavnS sbfrky , vzorn^ a2 do svS smrti r. 1502; Manuel 
ukazek r&zn^ch druhfl pfsma v reprodukcich, vrdtil se k sultdnovi, pfijal pensi od n£ho 
kter6 po strdnce technickS zvld$t6 od vyna- a synovS jeho se dokonce potur^ili. Dcera 
iezcni reprodukce fotografickS stdle se zdo- Tomdiova Zoe vdala se r. 1472 za rusk^ho 
konaluji. Podrobn^ v^det vSech dfileiitSjSich velkokniiete Ivana III. Vasiljevi^e. — Jedna 
publikaci z oboru p. najde se V knize G. Fried-  v6tev P-gAv panovala v markrabstvi Mont- 
richovi, U^ebnd kniha p. latinsk^ (Praha, ; ferratsk^m v dneSnim Piemontu v 1. 1305 
1898), jci ndleli k nejlep^im pfiru^nim kni- ai 1533. Cisaf Andronik II. pojal r. 1284 za 
hdm latinsk^ p., vynikajic dflkladnosti, pfe- maniclku Irenu Montferratskou, a kdy2 rod 
hlednosti i hojn^mi a p^kn^mi ukdzkami Montferratsk^ brzo potom vymfel. zdSdil 



rflzn^ch druhfi latinsk^ho ptsma. Z jin^ch 
podobn^ch knih nejznamSjSi jsou tyto: Prou, 
Manuel de pal^ographie latine et fran^aise du 



jeho lizemi syn obou Theodor P. Mar- 
krabstvi to bylo proto za tureck^ch v^bojflv 
litoiiSt^m kniiat a velmofflv feck^ch, al- 



Vle au XVIIe si^cle (2. vyd. r. 1892); Paoli, ' bdnskjch a jihoslovansk^ch. — V XVI. stol. 
Programma di paleografia latina e diploma- , pfiklddali si ndzev P g^v £etni dobrodru- 
tica I. Paleograna latina (2. vyd. 1888), II. Ma- ; hov6. K nim ndleii Jakub Olympidarios P. 
terie scrittorie e librarie (1894); nSmeck^|z ostrova Chiu, kter^ za Maxmilidna II. po- 
pfeklad tohoto spiska pofidil Lohmeyer, , b^val v Praze; pomnik od n^ho postaven^ 
Grundriss zu Vorlesungen uber lat. Palaeo- 1 tchdnu jeho mistru Kuthenovi r. 1568 spa- 
graphie u. Urkundenlehre I. Lateinische Pa- tfuje se v kolleji Karlov6 podnes. Srv. Jos. 



Icographie (1889), II. Schrift- und Biicher- 
wesen (1895). PAvodni pfirudky palaeogra- 
lick^ ndmeckd literatura dosud nema, nehle- 
dtme-li k mal^mu spisku rdzn vice praktic- 



Jirecka v »Cas. Mat. Mor.c, 1875. KJk. 

Palaeoiiisoidae, celed b^val^ skupiny 
ryb ganoidnich, kladend nyni ke chrupav- 
<^it#m rybdm pramenoploutv]^m (fdd Actino- 



kihoAnleitungzurlateinischenPalaeographie ; pterygii, podf. Chondrostei). Ndleieji v ni ve- 
od Wattenbacha (4, vyd. 1886). Od t^hof I smfes fossilni, po vfetSine palaeozoick6 ryby 



76 



Palaeoniscus — Palaeontologie. 



t61a podlouhl^ho, z pravidia rhombick^roi 
iupinami ganoidnfmi pokryt^ho. Csta jsou 
pod pfednlm koncem hlavy, jejii kosti kryci 
maji povrch z ganoinu s rozmanitou skuip- 
turou; n^kter^ ze stfednfch kosti krycich 
schizeji. Suspensorium doIeiSi delisti md 
polohu Sikmou (nazad a dom). V i&stech 
jsou drobn^, ku2elovit^ zubv. Ploutev hf betnf 
jest jedini a krdtkd, ocasni nesoumirnd (he- 
terocerkni); tato ploutev i jin6 n^kter^ mi- 
vajl V pfedu fady lupin {fulcra), Tak6 Sirok^ 
paprsky ve blan6 dutiny fabernf {radii bran- 
chiostegi) man povrch leskl^, z ganoinu. 
Ryby t^to deledi podfnaji se vysk^tati v de- 
vonu a zanikly za doby liasov^; nejvice 
druhfl patfi i&tvaru kamenouheln^mu a perm- 
sk^rou. K rodflm zndmijSim ndleieji: Cheiro- 
lepis Ag., Acrolepis Ag., Gyrolepis Ag., lygo- 
pier us Ag.| Amblypterus Traq., Eurylepis 
Newb. a pfedevSim Palaeoniscus Ag. (emend. 
Traq.). Tento mi, na itfhl^m t^le supiny ne- 
velik^, s ryhami, zrny i jinakou skulpturou, 
V mal^ch ploutvich jemnS 61dnkovan^ pa- 
prsky s ganoinem, pfcd lich^mi pioutvcmi 
Ititky V podob6 \/ ^ n^ viiku 2abernim 11- 
rok^ operculum a interoperculum. K rodu 
Palaeoniscus se po^'taji ted* jen ne<^etni dru- 
hov6 deledi P. z permsk^ho i&tvaru v N6m- 
cich a v Anglii; nejzndm^jSimi jsou P, Frets- 
lebeni Ag., P, magnus Ag., P. elegans Ag., P. 
longissimus Ag. atd. U nds v Cechdch neni 
iddn^ho druhu rodu P,\ co k n6mu b^valo 
poditano, ndleii k r. Amblypterus. Fri£ uvadi 
tyto druhy desk^ch P-id: Pyritocephalus 
sculptus Fr., Sceletophorus biserialis Fr., Pha- 
nerosteon pauper Fr., Amblypterus Kablikae 
(Gein.), verrucosus Fr., Duvernoyi (Ag.), Vrati- 
slavensis (Ag,), Rohani (Heck.), luridus (Heck.), 
obliquus (Heck.), caudatus (Heck.\ lepidurus 
(Ag.), Reussi (Heck.), Feistmanteli Fr., Zeid- 
leri Fr. a angustus (Ag.), pak Acrolepis Krejcii 
Fr., A, sphaerosideritarum Fr., 4. gigas Fr. a 
Progyrolepis speciosus Fr. — Srv. Zittelovu 
Palaeozoologii, pak dila: A. Smith Wood- 
ward, Catalogue of the Fossil Fishes in the 
British Museum (Part. II., Lond 1891); Dr. 
Ant. Fritsch, Fauna d. Gaskohle etc. (sv. III., 
Praha. 1895). Br, 

Palaeonisouji Ag. viz Palaeoniscidae. 

Palaaontolosri* jest v£da o praddvn^ch 
tvorech, kteH ob^vali zemi za dHv£j$ich, 
minul^ch dob geologick^ch a zanechali stopy 
po sob6, tak zv. zkameneiiny. ZkamenSliny 
jsou tvrd6 disti vnfejSfch neb vnitfnich ko- 
ster, kter^ rflzn^m zpdsobem pfem^nily se 

f^ochodem fossilisadnim ve hmotu nerostnou. 
indy dochovaly se ndm jen slabd otisky, 
v^jimkou i m^kk^ch ddsti t61a, aneb i stopy 
povstald chfiz{ pfedvSk^ho tvorstva po roz- 
modencS pfid6. Ve vSin^ch ledech sibifskjch 
od dob diluvidln^ch uchovaly se zbytky ve- 
lik^ch ssavcfi, mamuta a nosoro2ce, se vdemi 
dastmi m6kk^mi. Ndlezy zkamen£lin d^ji se 
v^tSinou jen nahodile a z toho vysvftd, 2e 
naSe zndmosti tvorstva pfedv^k^ho nemo 
hou b$ti dpln^. Ddle jest zfejmo, ie zacho- 
vati se mohly jen ty zbytky tvorstva, ktcr^ 



pFiSly do pfizniv^ho prostfedi, a to hlavn6 
do bahna usazujicibo se na dn£ mofsk^m 
neb fi6nim. Zbytky na soudi uloien^ t6m6f 
vidy podlehly vlivfim vzduchu a de§t£,zprdch- 
niv^ly a liplni vymizely. Bohatou kofist pro 
zkoumdnf palaeontologickd poskytuji uloie- 
niny, kter^ — jak dosud v mofich se dftje — 
povstaly dinnosti zvifat sam^ch, tak litesy 
kordlov^, polohy skofdpek dirkonoicov^ch, 
mh'iovcAv a pod. Cechy nileieji k zemim 

V ohledu palaeontologick^m dosti dflkladn6 
prozkouman]^m a moino odhadnouti podet 
popsan]^ch zkamen^lin as na 6800. Ze zku- 
lenosti p if nabyt^ch moino ustanoviti dv6 
pravidia, kterd jsou pro urdovini pom^r- 
n^ho st^fi vrstev velmi dAleiitd: 1. stejn^ 
vrstvy mfvajf stejn6 zkameneiiny; pravidlo 
toto m^nf se jen vyskytovdnim mistnich 
rdzA, podobnS jako ve zvifen^ nyn6j$i; 
2. V uriit^ch vrstvdch vystupuji urdit^ sku- 
piny zkamenSlin, kter^ jinde nejsou tak se- 
fazeny. N^kter^ zkamen6Iiny jsou pro urdit^ 
vrstvy v^znadn^mi tak, ie snadno die nich 
vrstvy ty po vSech mfstech povrchu zem- 
sk^ho pozndvdme; zkameneiiny takov^ naz^- 
vame vflddimi. Uvedend 2 pravidia poskytla 
doklad pro roztfid^ni vrstev kfiry zemsk^, 
jak^ho V geologii se u2iva (viz Geolo- 
gie). Pokud se t^de d^jin p., nal^z^me 
n^ktere nejasnd zprdvy o zkamen^linach jii 
u feck^ch filosofu, jako u Xenofana, Stra- 
bona, Anaximandra, Empedokla a zvla$t6 
u Aristotela, kteH vSickni zkameneiiny roz- 
lidnym zpflsobem vyklddali. 6.im§ti spiso- 
vatel^ jen zfidka a mimochodem o zkamc- 
neiindch se zmiftuji. Arab Ibn Sina vysvSt- 
loval zkamendliny zvlaStni tvofivou silou 
pfirody, kterd pr;^ vytvofovala ve vodS 
zvffata 2ivi, na skdle pak zvifata v ne- 
rost promSnend. Alexander ab Alexandro 
vyhlasil zkameneiiny za svedky vdeobecne 
potopy sveta. Malif Leonardo da Vinci vi- 
dei ve zkameneiindch zbytky zvffat, kterd 
kdysi skutedne 2ila, a podfobne mineni meii 
i Fracastoro a Bernard Palissy v XVI. stol. 

V teie dobe povstala i nauka, ktera vyhla- 
dovala zkameneiiny za hffeky pKirody. Za- 
stanci tohoto mindni byli na pf. Olivi v Cre- 
mone a Gessner v Curichu. Povstala vSak 
i udeni jind, kterd pfipisovala pfivod zka- 
meneiin pAsobeni hv^zd (Mercati v fi.ime), 
neb zvldStni pdfe vodni, nasycene semeny 
iivodichfl (Luidius v Oxfordu) a j. Ve sto- 
leti XVil. Dan MikulaS Steno hledei srov- 
ndvanim zkameneiin se iijicimi zvifaty do- 
kdzati, 2e naleiely zvifatfim skutedne iivSfm. 

V temie smeru pQsobil i Anglican Wood- 
ward. Scheuchzer v Curichu nal< zl kostru 
jeStera, kterou poklddal za zbytek eioveka 
potopou zhynuvSiho (homo diluvii testis), R. 
Hooke V Anglii v XVIII. stoleti vyna$el 
theorii o pfevratech kflry ^emske, ve ktere 
zkameneiiny uznival za zbytky zvifeci. Vteie 
dobe byly zkameneiiny popisovdny a zobra- 
zovany v detn^ch, dasto nddherne vyprave- 
n^ch pojedndnfch. Tak vznikia halda ude- 
n^ch spisfi, mezi nimii vynikala dlla, kteri 



Palaeontologie. 



77 



▼ydali Knorr a Walch v N6mecku, Brander 
a Solander v Anglii, Bourget a Gessner ve 
Sv^carech, Plancus, Soldani a Volta v Italii, 
Bortin v Belgii, Faujas ve Francii a j. v. Na- 
uka o xkamen^lindch nemohia ovSem pokro- 
£iti, dokud zdklad, sprdvn^ ndzor geologick^, 
nebyl poddn. Proto i duchapln^ zdvSry, je2 
uvefejnil Buffon, byly v mnoh^ch sm6rech 
pochybeny. Proto nem^Ia ani velkd palaeonto- 
logicki dila, kterd vydali na poL XIX. atol. 
Parkinson, Sowerby, Guettard, Lamarck a 
Scblotheim, iidouciho v^sledku. V^le v6- 
deck^ dosdhla p. teprve vystoupenim C u- 
V i e r a, kter^ pf edevdfm upravil zdklady 
geologick^ a pak p-ii na nich vybudoval. Jest 
znamo z geologie, 2e nazor Cuvierfiv o straS- 
n^ch katastrofach, kter^m zem6 naSe obdas 
podUhala, brzy byl opraven Anglidanem Lyel- 
lem; aviak na v6domosti paTaeontologick6 
m^lo udeni Cuvierovo jen vliv pfizniv^. Po- 
vstaly velik^ prdce, tak D'Orbignyho ve 
Francii, Goldfusse v NSmcich a j., v nichi 
na geologick^ naleziSti brdn byl patfidn^ zfe- 
tel. Udenim Darwinov^m, kter^ pfipisuje 
p ii velikou dflleiitost, zavladio jin6 nazirini 
a royn62 i jin^ zpdsob zkoumdni v p-ii. V no- 
vejSi dob£ veiik^ mnoistvi pracovnikfl vSech 
narodd seznamujc nds s tvorstvero pfedv£- 
k^m. Ve Francii y torn oboru znimi jsou: 
Gaudry, Agassiz, Brongniart, Milne-Edwards, 
Michelin a j.; v Anglii Huxley, Owen, Brady, 
Woodward, Carpenter, Mac Coy, Jones, Ethe- 
ridge, Nicholson, Hinde a mn. j.; v N^mecku 
pracovali Meyer, Beyrich, Dollo, Schlilter, 
GeinitZf Zittcl, Wagner a j. U nds v Ce- 
cbich A. E. Reuse popsal zkamen^liny 
kfidoy^ho litvaru, Beyrich z Berlina a pak 
Corda a Hawie zpracovali trilobity z litvaru 
silursk^o. Po nich J. Barrande, kdy2 byl 
sebral pfebohatou sbirku silursk^ch zkame- 
n^lin, podal vyddvati velik6 dilo: Soustava 
silursk^ ve stfedu Cecb. O zkamen^lindch, 
kter^ uloieny jsou ve sbirkdch musea krdl. 
£esk6ho, pracovali Fri£, Slavfk, Novdk, Poita, 
Bayer, Kafka, Prochdzka, Perner a Klika. 
Zkamen^liny z jin^ch sbirek popisovali Wol- 
dfich, Laube, Jahn, Bruder, Zahdlka, Bieber, 
Conratb, KuSta, Teller, Semper, Katzer a j. 
Ve Sv^dsku popisovali zkamen^liny Angelin, 
Hisinger, Lundgren, Lindstrdm a j., v Rusku 
Eichwald, Pander, Kutorga, Schmidt, Traut- 
schold, Koyalevskij,Mdller, Pavlov a j. V Ame- 
rice byla p. velmi pistovdna a proslavili se 
sv^mi y^zkumy Cope, Marsh, Hall, Billings, 
Walcott, Scudder, Rominger, White a j. Po- 
mSr p. k zoologii jest velmi blfzk^, nebof 
ob6 y6dy liSi se jen tfm, 2e prvni zab^vd se 
tvorstvem dh'v6jiich geologick^ch period, 
druhd tvoratvem geologick^ periody nynSjSi. 
Zvldjf dfileiit^ jest pom£r p. k nauce v^- 
vojov6. Bylo ji2 uvedeno, 2e v nauce t^to 
velmi dftleiit^ misto vykdzdno jest p-ii, ne- 
hot v6da tato md dokdzati, ie mezi pfed- 
vf k^mi zvifaty vyskytujf se pfedkovd dstroj- 
nosti ni25i, ze kter^ch postupn6 polla zvi- 
fata naSe. P. v mnoh^m ohledu na jevo 
yynesla vztahy velmi zajimavd a podala ne- 



pfetr2itd fady v^vojovd. Nevyskytl se ni jc- 
din^ pfipad, kter^ by svSdcil proti nauce 
v^vojovd, naopak velikd mno2stvi pfikladfl 
ji phmo podporuje. Tak mfl2eme pfi pro- 
hli2eni zkamen^lin die dtvarQ velmi patrn6 
seznati postup tvorstva na zemi, a to ve 
dvojim sm^ru. Jednak pozorujeme, 2e ve 
starSich litvarech' vyskytuji se 2ivo^ichovd 
s i&strojnosti jednoduSSf, tedy ni2Sf, kde2to 

V litvanxh mladSfch objevuji se 2ivo£ichov6 
slo2it£jSi, jednak sezndvdme, 2e nejstarSi 
2ivocichov6 od nyn^jSicti nejvice se liSi a 
2e b^hem dob podobnost 2ivo£ichfi pfed- 
v^k^ch 8 nyn^jlimi stdle roste a nab^vd 
zvUSti v tfetihorach znacndho stupnS, a2 
pak ve dtvrtohordch ji2 zastoupeny jsou 
veSkerd typy tvorstva nynSjiiho. Jsou zde 
tudi2 patrny dvS fady, a to fada v^vojovd 
a fada podobnosti. V posledni dob£ dfl- 
sledky ve prosp£ch nauky vjvojovd p-if 
uvdddnd se zleh^uji zpAsobem, kter^ se ne- 
zdd b^ti sprdvn^m. Z tvorstva pfedv^kdho, 
jeho2 zkoumdni jest pfedmitem p., nejvice 
zajimaji skupiny, kterd se vyzna6uji stafi'm 
zna^n^m, kterd nynf ve zvifen6 naSf nejsou 
ji2 zastoupeny a tudf2 vymfely a kterd udd- 
vaji ndm smer, jak^m die udeni nauky Dar- 
winovy v^voj kmene se bral. 

Podobn6 jako v popisnd zoologii pokra- 
duje se i v p ii a rozvrhuje se tvorstvo na 
10 tvarfl 2ivo£iSn^ch, z nicb2 9 ditd sv6 zd- 
stupce mezi zkamen^linami. Z prvokdv 
{Proto^odS velmi hojn6 jsou zastoupeni v mo- 
fich geologick^ch dirkono2ci {Foramini- 
fera), a ti po^inajf ji2 ve zpodnim silurskdm 
i&tvaru. Nepo^itdme ovdem problematick6 
zkamen^liny Eo^oon z prahor, kterd dfive vy- 
kldddna byla za obrovskdho dirkono2ce. Ve 
star^ch dtvarech dirkono2ci jsou velmi vzdcni; 

V kamenouhelndm pojednou povstdvd bohatd 
zvifena dirkonoicA rodd star^ch, ale dstroj- 
nosti na pohled vysokd. Od t6 doby pak a2 

V jufe dirkono2ci po£fnajf se vyskytovati 
hojn^ji, tak 2e v tomto dtvaru a pak takd 

V kfidg zadastd vyplAujf ce\6 vrstvy. I ndS 
kffdov^ dtvar cita ietnd (as 252) druhy, 
kter6 ponejvfce ndle2eji k rodflm Globige- 
rina, Textularia, Nodosaria^ Haplophragmium^ 
BuHmina^ Flabellina, Frondicularia a jinfm. 
I V tfetihordch j^sou hojni a pf ipodobfiuji se 
znendhla ji2 zvifen6 nyn^jSi. D^lei'M jsou 
n£kter6 rody vymfeld a pak rody, kter^ch 
pro hojnost jejich pou2ivd se za zkamenS- 
liny vfid^i; tak na pf. rod Fusulina pro dtvar 
kamenouheln^, rod Numulites pro tfetihorni. 
Pfibdfeme-li vymfeld tvary mezi tvary nyni 
2ijici, vyskytne se ndm ronoho nepfetr2itjch 
fad prom6n£n^ch znakA, tak 2e jest velmi ob- 
ti2no, ne-li v{lbecnemo2no,sprdvnSomezovati 
druhy a za^astd i rody dirkono2cQ. Jind sku- 
pina prvokdv jsou mfi2ovci (Radiolaria), 
ktefi se vyznaduji nejvftSim stafim, jeito 
patrnd stopy jejich nalezeny byly jii v pra- 
hordch francouzsk^ch. Dale dokazany ve 
vSech dtvarech pozd6j§ich, oviem pozoro- 
vdni jich pro nepatrn6 rozm^ry jest obtiino. 
U nds z kfidov^ho dtvaru zndmo 14 druhd, 



78 



Palaeontologie. 



a to hlavn€ rody Dictyomitra^ Coenosphaera, 
Forodiscus a'j. ihouby {Port f era) maji ve 
vrstvdch kdrv zemsk^ £etn6 zastupce. Po6i- 
najf kambricK^m dtvarem a objevuji se pak 
ve vSech litvaVech mladSich. U nas v siluru 
zndmy jsou jen z ojcdin61]^ch jeblidek, a£ 

V jin^ch zemich objevujf se hojn6 a ve tva- 
rech celistv^ch s kostrou pevnou. Hojn£i- 
§imi isou v naSem kfidov^m litvaru, kde 
popsano bylo na 170 druhflv. Nej6ast6ji vy- 
skytuji se Craticularia, Chonella, Verrucu' 
Una, Stichophyma^ Coscinopora, Ventriculites^ 
Pleurostoma, Plocoicyphia, Stellispongia^ Pa- 
chytilodia a j. V tfetihordcb v^voj hub se 
umirfiuje a v mofich nynSjSich podobn6 
jest na stupni rnnohem niiSim ne2 za dob 
kh'dov^ch. Tvar lickovcflv (Coelenterata) 
velmi hojn6 jest zastoupen ve zkamen^li- 
ndch, ovSem pfednS skupiny, kter^ obddny 
jsou kostrou vipenitou. V^jimkou nal^zame 
tak^ stopy po kostrich chitinovit^ch. Ze 
skupin takov^ch nejdflle2it£jSi jest vymfeld 
^eled't^raptolitii, kter^ jest omezena na dtvary 
kambrick]^ a silursk^. U nas popsino 95 
druhfi, nejhlavnSjSi ndleiejf k rodfim Di- 
dymograptus, Tetragraptus, Monograptus^ Di- 
cellograptuSf Cyrtograptus, Kastrites^ Retioli' 
tes a j. Jin^ celedi Id^kovcA slim^Sovit^cb 
za dob prvohornich byly hojnS rozSifeny a 
lidastnily se vydatn6 stavby litesA koralo- 
v^ch. Jest to vymfeld skupina Stromatopo- 
roidea^ kterd m61a pevn^, vapenit^ kostry, 
tvoh'ci zdkladnu trsu. U nds ze siluru a de- 
vonu jest zucLmo celkem 14 druhfl, ndleiejf- 
cich rodflm Actinostroma^ Clathrodictyon a 
Stromatopora, Skupina polypfi usedl^ch ucho- 
vala pfehojni sv6 kostry ve vrstvdch kflry 
zemsk<i a vyzna£ovaIa se tak^ i v dob^cn 
geologick^ch tfm, ie — - podobn6 jako v mo- 
fich nyndjSfch — budovala mohutn^ litesy. 
Pfedpokidddme-li, 2e podminky, za kter^ch 

V nyn£j§{ dob£ dtesy koralov^ povstdvaji, 
byly nutny i v dobach geologick^ch, mfi- 
ieme souciiti o teplot^ vody a vflbec o po- 
m^rech tehda panovavSich. Nejstarli z po- 
lyp&v usedl^ch jsou kordly dtyfietn^ (Ru- 
gosa) a desknat^ (Tabulata), kter^2to ob£ 
skupiny vymfely; podobn6 i zajimavd 6eled' 
Monticuliporidae, jeji2 postaveni v soustavS 
dosud neni urdit^. Kordly Sesti^etn^ (Hexa- 
coralla) poiinaji teprve triasovj'm titvarem 
a jsou potoroci korklft ctyf^etn^ch. V silur- ! 
skdm a devonsk^m dtvaru naSem bylo po- 
psdno na 144 druhfl polypftv usedl^ch. Nej- 
hojnfijSf jsou dtyfdetn6 Cyathophyllum^ Om- 
phyma, Chonophyilum, Cystiphyllum, z desk- 
natjch FavositeSf Halysites^ Coenites, Pachy- 
pora a j.; rovnSi i deled* Monticuliporidae 
jest u n^s zastoupena. Triasem po6inaji 
mladSi deledi polypdv usedl^ch, pfedevSim 
kordly 5estiietn<5, kter^ hojnS se vyskytuji 

V jufe a kfid£ a pak v tfetihor^ch pfipo- 
dobfiuji se zvifen6 nynSjSi. Z naSeho kfido- 
v^ho i&tvaru zndmo 44 druhA, hlavn6 jsou 
to rody Leptophyllia, Dimorphastraea, Ca- 
rynphyllia, Synhellia, Micrabacia, Placoseris, 
Pontes, Cordilites a j. Z tfetihorniho dtvaru 



naSeho uvcdeno bylo na 12 druhAv. Zaji- 
mavo jest, 2e i voln6 medusy, tedy zvlfata 
t^la vesmSs ni6kk6ho, zndmy jsou z otiskA 

V lithograiick^m vdpenci jursk^m. Udavdny 
b^vaji ji2 z kambrick^ho itvaru, ale zdd se, 
2e tvary tyto nejsoa nei stopy po lezouci'ch 
zvf f atech j i n^ch. Kmen 08tnoko2c& {Echino • 
dermata) hojnS jest zastoupen ve vrstvdch 
zerosk^ch a iiti zde bohat^ skupiny vy- 
mfely. Lilijice (Crinoidea) podinaji ji2 kam- 
brick^m litvarem a nejvySlibo stupn6 roz- 
voje sv^ho dosdhly v silursk^m litvaru, tak 
2e nynejSt zvifena, kterd sestivd vesm^s ze 
tvaru hlubinn^ch, jest jen slab^m odleskem 
bujn^ho 2ivota za dob mofe silursk^ho. Z t^ 
doby u nds znimo 11 druhfi, mimo £etn^ 
blf2e neurditeln^ lilomky. Jsou to hlavne 
rodov6 ScyphocrinuSy Bohemicocrinus, Vletavi- 
crinus, Zenker icrinus^ Carolicrinus^ Caleido- 
crinus, Laubeocrinut a j. I v devonu je5t6 roz- 
voj lilijic trval ncumenien j^ ; z t6 doby zndmy 
u nds druhy 2 (r. Jchthyocrinus); rovnif 

V kamenouheln^m dtvaru lilijice byly velmi 
detn^. Tim litvarem vymfri typ starf a tria- 
sem po£inajf znendhla lilijice pfibli2ovati se 
nyni 2ijtcfm. V jursk^m, kfidov^m i tfeti- 
hornim litvaru podet jich se umenSuje a 
i^itA V nyn6j§fch mofich jen asi 10 rod&v. 

V naSem jursk^m dtvaru znimy Jsou druhy 2, 

V kf{dov6m asi 4. Vymfely fid ostnokozcA 
stdH znadn^ho jsou jablovci (C^sfoiVfa). Po- 
cinaji ji2 kambriem, dosahuji v siluru nej- 
v6tdiho rozvoje sv^ho a vymiraji v kameno- 
uheln^m dtvaru. Jest to nejstarii fdd ostno- 
ko2ciiv a maji na sobd znaky seskupeny^ 
kter^ teprve u ostatnich fddflv ostnoko2co- 
v^ch, mladSich, doily sv^ho v^voje, tak 2e 
mA2eme je poklddati za spoledn;^. pramen 
ostnoko2cfl mladdich. U nds byly nalezeny 

V kambriu 4, v siluru a devonu 80 druhflv. 
NejcastSji se vysk^taji Echinosphaerites^ Ari- 
stocystites, Arachnocystites, Craterina, Ore- 
cystites, Deutocystites, Porocystites^ Dendro- 
cystiteSf Caryocrinus a j. Jin^, rovn62 vy- 
mfely fad ostnoko2cflv jsou poupSnci (Bla- 
stoidea), ktefi se odloucili od starSi vfitve 
jablovcfl V devonu a nejvStSiho rozSifeni 
nabyli v kamenouheln^m litvaru, kter^m 
take dplnS vymfeli. Hadice {Ophiuroidea) 
zastoupeny byly tvary star^ho typu ji2 v si- 
luru. V dobach pozd^jSich znenahla pfipo- 
dobAuji se tvarAm 2ijic(ra. Hv6zdice {Asteroi- 
dea) jsou t^ho2 stdfi, i u nich pozorujeme» 
2e znenahla b6hem dob pfipodobAuji se tva- 
rfim nyni 2ijicim. Je2ovky (Echinoidea) po- 
dinaji v siluru a sice tvary star^mi, podoby 
zcela neobvykl^. V devonu a karbonu rov- 
n62 nedetn6 jsou zastoupeny a dosud typu 
star^ho; v Iriasu vyskytuji se ietniji a te- 
prve V tomto a V nasfedujicim dtvaru jur- 
sk^m typy starobyM nahrazovdny jsou zne- 
ndhla mladSimi. V litvaru jursk^m a kffdo- 
v6m je2ovky jsou velmi detn6, v tfetihordch 
nSkter^ celedi (jako Clypeaster a Spatangus) 
velmi se rozSifuji a ditaji pfedetn^ druhy, 
z nich2 ngkter6 slou2i za zkamen^liny vfldci. 
U nds z jursk^ho i&tvaru popsdny byly 



Palaeontologie. 



79 



druby 3, x kKdy 46 a z tfetihor 2. Nejhlav- 
nSjii rody jsou Cidaris, Fhymotona^ Jyga» 
ster, Caratomus, Catopygus, Micratter^ He- 
miaster a j. Z £lenovcflv (Arthropoda) 
jsou kor^ili {Crustacea) pfehojn^i zbytky 
T dobich geologick^ch zachovini. Z kor^- 
§(iv DiUich {Entomottraca) zanechali lapeno- 
noici (Pkyllopoda) misky sw6 jil v devonu; 
u nia V permu rod Eitheria zastoupen 
3 druby. Cetn^jSt byli skofepatci {Ostra' 
coda) 9 ktefi 2ili jii za dob mofe kam- 
bnck^ho. V siluru byli velmi ^etni, v de- 
vonu nikter^ druby siouii za vfld^i zkame- 
n6Uny i ▼ kamenoubeln^m litvaru byli hojni 
a podobni v triasu a jufe. V kh'dfi jest 
bohatost rodA veliki, v tf etihordch jsou tvary 
podobni nyni i'ljicixn a plnf dasto ccl^ vrstvy. 
V siluru a devonu u nis 75 druhfl (Leper- 
ditia, Primitia, BeyriMa, Entomis a j.)f v kfid^ 
32 druby {Cythere, Cypris), ▼ tfetibordch 
36 druha. Svijonoici (Cirrhipeda) po^inaji 
silurem — u nds PlumuUtes — v devonu 
jsou fidji a teprve v kHdov^m litvaru std- 
vaji Be bojn£jsimi. U nia Loricuila, PoHi- 
cipes, Sealpellum. Z korfiti vySSfch {Mala- 
costraea) v litvarecb star^ch setkivime se 
s (eta^mi a velmi zajfmav^mi tvary. Tak 
fid Phyllocariday kter^ vykazuje v nynijSi 
zvifeni zajimav^ pfibuzn6 (Nehalia)^ vysky- 
tuje se jiz v kambriu, postupuje do siluru 
a kon^i se v devonu. U nas znamo na 25 
drabfi, je2 n^lelejf rodflm Ceratiocarxs^ ^Pty"- 
ckopsis, Cryptocaris, Fhatganocaris^ PtychO' 
carts a j. Ze stejnonoicfl (Itoyoda) nal6zdme' 
nejstarii zbytky v permu; neietn^ stopy na- 
16z4me pak v litvarech mladSich. BleSivci 
{Amfipoda) nejstarSi zndmi jsou ze siluru, pak 
pfichizeji dosti bojn£ v karbonu a permu. 
Z tohoto posledn^jSiho litvaru u nds zndmi 
jsou rodov^ Gampsonyx a Palaeorchestia. 
Dstonoici (Stomatopoda) prvni stopy zane- 
chali V kamenoubeln^m dtvaru. Kor^Si desiti- 
nozi (Decapoda) velmi detn^mi zbytky za- 
stonpeni jsou ve vrstvich kAry zemsic^. Raci 
dlonhorepi (Afacrura) nejstarSi zndmi jsou 
z devonu, tak^ v permu a triasu zanechali 
stopy. V jursk^m dtvaru mo2no pozorovati 
monutn^ jejich rozvoj, kter^ trvd i v kfid6. 
U nds ▼ kfid6 popsino na 24 druby, kter^ 
n^eieji hlavn£ rodflm Enoploclythia, SchlS- 
teria^ Hoploparia, Palinurus, Glyphaea, Steno- 
cheln, Callianaesa^ Podocrates a j. V tfeti- 
hordch jsou raci dlouhorepi rovn£2 znimi; 
zde zam^nili ndktefi rodovd mofskou vodu 
za sladkou. U nds z tfetihor uvedeny 
byly druhy 4. Raci m^kkorepi {Anomura) 
zanechali nepatm^ zbytky, podinaje triasem. 
Kritkorepi t\\x krabi {JBrachyura) po6inaji 
snad jil v prvohordch, soudd die stop fid- 
k*ch a dasto pocfaybn^ch. JeStfi v jufe zpod- 
nim neisou zbytky jejich ur6t6 a teprve ve 
svrchnim jursk^m dtvaru zaatoupeni jsou 
se vii urditostf. U nis v kF{d6 zndme druhA 
14, blavnd rodA Polycnemidium, Palaeocorystes^ 
UttopsiM a j. V tfetihordch kritkorepi vy- 
skytnjS se jii hojn^ji a nach^zime zde ji2 
mnoh^ rod, kter^ dosud 2ije. Ze znamenit6 



skupiny kor^iifi vymfel^ch (Palaeostraca) za- 
jimavi jsou pfedn6 kor^Si hrotnati {MeroitO' 
mataV podivni tvorove snadn^ch rozmSriiv 
a s nstrojnosti, kteri vyznaiovala se znaky 
starobyl^mi, pochizejicimi od typu dlenovce 
z doby, nei rozliiien byl v fddy. Jedna deled* 
jejich podind se zpodnim silurem, nejv^tliho 
rozvoje dosahuje v siluru svrchnim a kondf 
se permem. U nia znamo 7 druhA, nejhlav- 
n6j5i rody jsou Eurypterus, Pterygotus a 5/i- 
monia, Jini deled* jde ai do naiich moff, kde 
jest zastoupena podivn^m ostrorepem (Li' 
muius). N£kter6 zbytky nalezeny byly v na- 
iem permu. Pro geologii tak dflleiitd sku- 
pinatrilobitA podind se v kambrick^m dtvaru 
a to star^mi rody, kter^ velkou vdtiinou 
v dtvaru tom vymirajf. Nejv6t5iho rozvoje 
dosahuji trilobit^ ve zpodnim dtvaru silur- 
sk^m, vc svrchnim jevl se jii dbytek, kter^ 
se V devonu stupAuje, v dtvaru pak kameno- 
uheln^m a permsk^m jsou jejich posledni 
stopy. U nds v kambriu uvedeny byly 33 
druhy, zejm^na Paradoxides^ Conocoryphe^ 
EllipsocephaluSy Agnostus^ Sao, Agraulot a j. 
Ze siluru a devonu popsdno 378 druhd rodd 
Phacops, Dalmania, Cheirurus^Asaphus^Aeglina^ 
AmpyXf Jllaenus, Sphaeroxochus . Acidaspis, 
Arethusina, Proetus a j. v. Pavoukoviti (Arach' 
nida) jen v^jimkou mohli zachovati zbytky, 
pfes to znami jsou vSak Stifi jii ze siluru, 
pavouci z dtvaru kamenouheln6ho a t^mSf 
vSecky deledi z tfetihorniho. Z tfetihor za- 
chovalo se ndm vice zbytkfl tdchto zvifat 
jemn^ho tdla; uloieny byly do v^hodn^ho 
prostfedi, totil do jantaru, zkamen^l^ to 
smdly tfetihorni borovice (Plnus succini/era), 
Z desk^ho kamenouheln^ho dtvaru pochd- 
zeji ndkter^ velmi zajfmav^ otisky, tak sv6to- 
zndm^ Stir Cyclophthaimus senior, kter^ byl 
po prv^ nalezen hrab. Sternberkem r. 1834 
u Chomle, ddle }in6 tvary starobyl^, jako 
Rakovn icia , A nthracomarthus , A rchitrahus , 
Eophrynus a j., ddle zndm u nis z Radnic 
pavouk Palaranea, Stonolky (Myriopoda) za- 
stoupeny starobyl^mi typy jii v prvohordch 
a to V devonu anglick^m, hojndjSi zbytky 
jejich nalezeny v karbonu a permu. Z to- 
hoto posledniho dtvaru uvedeno u nas na 
14 velmi zajfmav^ch druhd, jei nileieji ro- 
ddm: Archijului, Isojulus, Pleurojidus, Anthra- 
cojuluSy P}'lobius a j. V druhohornich uloie- 
nindch stonoiky jsou fidk6 a teprve v tfeti- 
hordch dastdji se vyskytujf, ponejvice uza- 
vfeny v jantaru. Hmyz (insecta) zanechal 
ve vrstvdch sice stopy, za zachovdnf tako- 
v^ch jeron^ch zbytkd Ize vSak ddkovati jen 
zvlditni ndhodd. Nejstardi hmyz zndm jest 
ze siluru francouzskdho (Palaeoblattina), vice 
stop pochdzi z karbonu a permu. U nds 
z karbonu uvedeno bylo tvard 5, z permu 
15. Jsou to: Anthracoblattina, Oryctoblattina, 
Gerahlatt'ma, Ettoblattina, Grylacris a j. Ddle 
dluino uvdsti velkou jepici Palingenia, nale- 
zenou u nds u Votvovic. Z triasu znamo jest 
hmyzu mdlo, v iursk^m dtvaru jsou to hlavnd 
sladkovodni uloieniny a pak jemn^ litho- 
grafick^ vapenec, kde se vyskytuji zbytky 



60 



Palaeontologie. 



£etn6jSi. PodobnS i kfida jest chnda zbytky 
hmyzov^mi ; u nds popsano bylo na 23 stop 
hmyzov^ch z tohoto dtvaru, velikou vStSi- 
nou proDlematick^ch. Tfetihory chovaji vdak 
velmi bojn6 zbytky hmyzov^ jak uzavfen^ 

V jantaru, tak i na jemn^ch lupcich. U nds 
zndmo na 36 druhfi. Z 6erv& ( Vermes) mohly 
zanechati atopy oviem jen ty skupiny, ktere 
ob]^vaji rourky vybudovan6 z pevn^ hmoty. 
Jsou to nSktefi rodov6 6ervA Stgtinat^ch 
(Sedentaria) a byly jejich zbytky uddvdnv 
jii ze siluru, jsou viak hojnSisimi a2 pod- 
naje litvarem jursk^m. U nas zndmy jsou 
▼ jursk^m dtvaru druhy 3, v kHdov^m 15; 
hlavni rod jest Serpula. Do pfibuzenstva 
t^chto tvarii klade se vymfeld akupina Tenia- 
culitidae, od n^kter^ch pFi^itand mSkk^Sfim. 
Celecf tato mi sv6 zistupce jii v dtvaru 
kambrick^m, velk^ho pak roziifeni dosahuje 

V siluru a i v devonu. Z obou t^chto ^tvarfl 
zn^mo u nas na 22 druhA. Jindy zbyla a za- 
chovala se pevnd kusadla, kter^mi ozbrojen 
rypik £erva. Mal^ zkameniliny tyto zndmy 
jsou pod jm^nem Conodontes z rusk^ho ^tvaru 
silursk^ho a tak^ u nds nalczen byl jeden 
druh. V jemn6m lithografick^m vipenci jur- 
sk^m vyskytuji se tak^ otisky cel^ch t61, 
ddle pak uvddr*ny jsou rourky rozli^n^ch 
rozmferft za zbytky 6ervil, Z kmene m^kk^- 
Sovit^ch mcchovky (Bryo^oa) zanechaly 
velmi hojn^ zbytky ve vrstvach a to jii po- 
dinaje silurem. V prvohorich nal^zdme tvary 
vesmSs vymfel^, dstrojnosti dosti sioiit^ a 
nyni neobvykl^. Nileieji mechovkam kruho- 
dst^m, kter^ proto dluino povaiovati za starif 
a pflvodn^jSi. U nis uvedeny ze siluru a 
devonu 44 druhy, ktcr6 se ddastnily £asto 
stavby litesfi koralov^ch. Jsou to rodov6: 
Fenestella.Hemitrypa, Filites, Utropora^Phyllo- 
pora^ Lemmatopora a j. V karbonu a permu 
dosahuji n6kter^ starobyl^ ^eledi nejv^tsfho 
rozvoje, avSak koncem iltvaru toho vymiraji. 
Jelt6 V triasu a v jufe pfevUdajf vesm^s 
mcchovky kruhoiist^ a teprve v kfid6 me- 
chovky oruinat^ pofinaji dosahdvati znad- 
n^jSiho stupng rozvoje. Z ceskd kfidy po- 
psano bylo 79 druhfl, hlavnS rody Stomato- 
pora, Diastopora^ Entalophora, Discosparsa^ 
Spiropora, Heteropora, Ditaxia, Idmonea, 
Osculipora^ Truncatula, Cea, Melicertites, Mem- 
branipora, Biflustra, Eschara, Hippothoa a j. 

V tfetihordch pfevahu maji mechovky orfli- 
nat^, podobn^ jako v moffch nynfejSich. 
Zbytky ramenonoicfi {Brachiopoda) ]som velmi 
dflleiit^ pro roztfidbvani vrstev, jeito jest 
mezi nirai mnoho zkamenSlin v&difch. Po- 
ifnaji se jii zpodnim kambriem, kdei jsou 
zastoupeni jii asi 10 rody, a to ai na jedin^ 
rod (Orthis) rody bezzub^mi, tedy niiSimi, 
rozsifuji se ve svrchnim litvaru kambrick^ra 
a nejv6tSiho rozvoje dosahuji v siluru. U nds 

V kambriu 11 druhfl, v siluru a devonu 639 
druhfi, jei naleieji rodflm Lingula, Obolus, 
Discina, Siphonotreta, Crania^ Orthis^ Stropho- 
moia, Leptaena^ Spirifer, Mensta, Cyrtia^ 
Atrypa, Rhynchonella, Pentamerus a j. V kar- 
bonu a permu n6kter(5 star6 rody vymiraji. 



V. triasu i jufe po^et rodA jest nevelik^, 
za to rodov6 jsou bohati druhy. Podobn6 
jest tomu i v kfid^. U nds znamy jsou z jur- 
sk6ho Atvaru 21, z kfidy 22 druhy, kter^ 
v6ti(inou nileieji rodAm Rhynchonella^ Tere- 
bratula^ Thecidea, Crania, Terebratulina, 

V tfetihordch jest pocet ramenonoicA ne- 
patrn^ a dues iije v moHch asi 140 druhA, 
kdeito zkamen^l^ch jest zndmo na 6000 druh A. 
Ramenonoici vyznamenav&ji se ustalenosti 
a trvalosti n^kter^ch znaku jii od pradav- 
n^ch dob, kteriito vlastnost zadast^ uvd- 
d£na byla za doklad proti pounce vi^vojov6. 
Z m€kk^$A mlii (Lamellibranchiata) udivdni 
jsou jii z litvaru kambrick^ho, a^ zbytky je- 
jich V tSchto vrstvach jsou nedostate^^ 
zachovany, tak ie ur6eni 2asto jest nejist^. 

V siluru vyskytuji se vSak jii velmi hojnS 
a to ponejvice ve tvarech starobyl^ch, zna6n6 
se liiicich od nyni iijicich. VStSina silur- 
sk^ch mliA vyznafuje se pfetenk^mi miskami, 
slab^mi svaly, bezzub^m aneb jen zrn^^m 
zdmkem a okrajem pli§t£ celistv^m. Na§ 
silur a devon poskytly nejvice doklad A k se- 
zndni t^chto tvarAv a bylo Barrandem po- 
psdno odtud na 1269 druhA, ozna£en]^ch dasto 
jm^ny ^esk^mi, ne vidy ifastnS volen^mi. 

V karbonu a permu n^kter6 star^ rody vymi- 
raji; V triasu pak moino pozorovati ndpad- 
nou prom^nu zvif eny mliov^ ; star^ ty py na- 
hrazenyjsou ^eled'mi nov^mi,kter^ v jursk^m 
a kfidov^m Atvaru se rozmnoiuji. V Atvaru 
posl^ze uveden^m mocn6 se rozmibd v6- 
tcv rudistAv a s nim zaroveii vymira. U nas 
z jury uvedeny byly 32 druhy, z kfidy 
asi 418 druhAv a z tfetihor asi 56 druhAv. 

V tf etihorach zvif ena mliova pf ibliiuje se ny- 
n6jdi. Pfidonoici (Scaphopoda) jsou pAvodu 
prastar^ho, nebof zbytky jejich uvdd^ji se jii 
z Atvaru kambrick^ho a od t6 doby pfichd- 
zeji v Atvarech vSech. U nas v kfid^ po- 
psdno bylo 6, v tf etihorach 5 druhA; hlavni 
z^tupce jest rod Denialium, Chitoni (Amphi- 
neura) udavini jsou jii ze siluru a ma se 
za to, ie hlavni rod Chiton v tomto Atvaru 
jii byl zastoupen, avSak zkamenSliny do- 
tycn6 zachoviny jsou nedostate^u^. U nas 
podobnd zkamenSlina oznadena byla jmdnem 
Duslia. Bohat6 oddSleni pliA {Gastropoda) 
vyskytuje se jii v Atvaru kambrick^m a to 
n^kolika rody {Scenella, Stenotheca, Rhaphi- 
stoma a j.), kter6 roaji velikou dAleiitost ku 
pf irovnani s pozd6j§imi rody. I v siluru jsou 
betn£ zastoupeni tvary starobyl^mi. V triasu 
zvifena bfichonoicA zm^nila se patrnd, star^ 
typy vymiraji a nov6 pfistupuji. V jursk^m 
Atvaru pochod ten pokra^uje a £iste6n6 se 
dokonduje; v kf id6 pocinaji panovati ^eledi, 
kter^ jsou vesm^s jii rozSifeny v tfetihordch 
a nyn6j§ich mofich. Silursk^ tvary naSe ne- 
jsou dosud zpracovany; kfidov^ch bylo uve- 
deno asi 229; tfetihornich pak 163. V tfeti- 
hornim vapenci u Tuchol^ic vyskytuje se 
velik^ mnoistvi piiA plicnatjch zrodA: Helix 
a jeho podrodA, jakoi i tvarA pfibuzn^ch 
Cionelhj Vertigo^ Clausilia, Limnaeus a j. 
jemn^ skofdpky pIoutvonoicA (Pteropoda) 



Palaeontologie. 



81 



8 ur^itosti zndmy jsou teprve z tiPetihor, 
av^k jii V prvohordch vyskytuji se podobn^ 
skofapky, kter^ se kladou do pfibuzenstva 
techto m^kk^^A. Rod Hyolithus s pfibuz- 
n^mi tvary £itdl u nas v siluru a devonu as 
60 druhfl. Zastupce jin^ 6eledi rod Conularia 

V t^chie vrstvich u nas vyskytuie se v 28 
druzich. Pfe^etn^ tfida hlavonoicu (Cephalo- 
poda) prod^lala nejv^tSi rozvoj svuj v do- 
bach geologick^ch. Jest to hlavn^ ona sku- 
pina hlavono2cii dtyfiabr^ch, kterd zastou- 
pena jest v nynSjSich mofich lodenkou (Nau- 
tilus). Stopy t6to skupiny mAieme shledati 
jiz ve zpodnim kambriu, ve zpodnim siluru 
pocina se jejich velik^ rozvoj, kter^ se jeltS 
stupfiuje V siluru svrchnfm tak, ie ndkter^ 
polohy V titvaru tomto naz^vaji se vapenci 
hlavoDoicov^mi. V devonu a karbonu umen- 
§uji se zfcjm^ a zvldStS v permu tak, 2e 

V triasu z cel^ho bohatstvi z&stdvajf jen 
2 rodov^. V devonu pocind se v§ak jina 
v^tev, tvary se skofdpkami zavinut^mi, kter^ 

V karbonu a permu rozmnoiuji se tak, 2e 
z nich povstiva bohatd deled ammonitfl. 
Skupina tato v jufe a kfid^ vclmi se roz- 
mnoiuje a prod^Iavd v litvaru posl^ze jme- 
novan^m dvoji zajimavc^ obrozeni. Z«iroveii 
s kfidou ammoniti vymiraji iipln£. V tfeti- 
horach jsou stopy jen t^ch £cledi, kter^ do- 
sud fiji. U nas popsdno bylo v siluru a 
devonu na 1141 druhft. 

Ryby prvni stopy zanechaly ji2 v silur- 
skdm litvaru; jsou to Supiny, zuby, trny pfed 
ploutvemi a. pod. V devonu vyskytuje se 
hojnd ryb; v^tSinou jsou to star6 typy ga- 
noidfl a iralokfl, kter6 v brzku vymiraji. 

V kamcnouheln^m dtvaru n^kter^ star^ £e- 
ledi velmi se rozSifuji, v permu jsou ryby 
ai na dvojdySn^ mdlo hojn^. Trias chovd 
zajimavou prechodni zvifenu, na ni2 pokra- 
covani ve zkostnat^ni dobfe mfi2e b^ti sle- 
dovino. Po prv6 zde povstdvaji ryby kost- 
nat^. V kfidS patrnd jest prom^na. V jur- 
sk^m litvaru a to hlavnd v ni2Sich polohdch 
jeho vyviji se dile zvifena triasovd; v kf fdS 
pak patrnd jest promSna typfi star^ch v nov^ 
smer, ktc-r^m v tf etihoracn zvifena rybi pf i- 
podobfiuje se zvifenS nynSjSi. V naSich mo- 
fich, jakoi i fekdch iiji n^ktefi zastupci ryb 
star^ho typu, jsou viak vesm^s na listupu 
proti rybam rdzu nov^ho. U nds v siluru 
a devona uvedeno bylo 6 druhA ryb, hlavn^ 
rody Coc^ o^teus, Machaeracanthus, Asterolepis^ 
Gomphoiepis a j.; z permu na 45 druhfl, jako 
Amhiipterus.XenacanthuSf Orthacanthus^ Pleura- 
canthMs, Palaeoniscus aj.; z kfidy 83, ztfeti- 
hor 20 druhfl. 

Z obojiivelnikft (Amphibia) nejzajima- 
vfjSi jest fad Stegocefal, kter^ vymfel a 
ukazuje velmi patrn6 starobyM znakv. Po(^al 
se Atvarem kamenouheln^m a vymfel jednou 
skupinou v permu, kdelto druhd £eled za- 
stoupena jest bojn^mi v^skyty jeitS v triasu. 
Ostatni mladSf deledi obojitvelnfkd byly po- 
zoroviny v dtvaru kfidovdm a pak v tfeti- 
horich, kde ji2 ndleieji rodQm z nyn6j§i 
zvifiny znim^na aneb aspoA velmi blizce 

Ottflr Slovnik Nau^nf , st. XIX. 26 2 1902. 



pfibuzn^m. Zajimav^ tvary z naSeho permu 
nejdfive pfivodily porozumenf t^to star^ 
skupiny. Bylo u nds nalezeno na 76 druhQ. 
Z tfetihor zndmo na 10 druhd hlavn^ Palaeo- 
batrachuSf Pelopates, Rana a j. 

Plazi (Reptilia) maji nejvltSi rozvoj svfij 
za sebou. NejstarSi tvary vesmis listrojnosti 
nizk^, kter^ ukazuji zajimav^ pfechody ke 
stegocefalAm, podinaji se permem. V triasu 
naldzame typy £asto ji2 pokrocil^, jako 2elvy, 
ddle jeStS n^kolik fadd vymfel^ch. V jure 

t'est nejv6t5i rozvoj plazft, v kfidfi vjvoj po- 
:ra£uje a jest£ vice se specialisuje tak, 2e 
utvofeny skupiny plazA vodnich, l^tajicfch, 
kradejicich a j. Na konci kfidov^ho ^tvaru 
mo2no pozorovati vSeobecn^ vymfrdni plazA 
tak, 2e tfetihory jsou ji2 vclmi chudy zbytky 
plazov^mi a chovaji nejvice typA tropick^ch, 
ke kter^m teprve pozdSji pfistupuji plazi 
z pasem mirn^cb. Z permu zndm jest u nds 
rod Naosaurus, z kfidy 9 druhii, jako Polypty- 
chodon, CimoliosauruSy Pigmaeochelys, Chelone, 
Ornithochirus a j.; z tfetihor 8 druhd, jako 
Trionyx, Testudo a j. 

Ptdci po prvd jsou zastoupeni v jursk^m 
dtvaru a to znam^m znamenit^m rodem 
ArehaeopteryXf dale vyskytuji se v kfidS 
jin^, rovn^2 velmi zajimav^ rody ptdkfl zu- 
bat^ch; ve starSim tertidru nal^zdme ne- 
cetn^, star^ typy; v mladSim v^skyty pfi- 
bliiuji se ptakAm nynf iijicim a sice pocinaji 
nejdfive ptdci tropicti a pak teprve nasleduji 
ptaci z pasem mirnfch. V diluviu povstala 
v6te V ohromn^ch bg2cA {Dinomis) ; v nynfijSi 
zvifend jest pak patrno, 2e ptdci ploskoprsi 
znendhla vymiraji. Z naSicb tfetihor zndmy 
jsou 2 druhy rodu Anas, Ssavci nejstarsi 
patrnd sto^y zanechali v triasu, kdel za- 
stoupeni jsou tvary primitivnimi, nizk^ listroj- 
nosti, tak 2e v soustavS dlu2no zafaditi tyto 
star^ rody je^ti pfed nyn^iSi ssavce ptako- 
fitn^. V jursk^m litvaru podobnS jsou zndmy 
nSkter^ zbytky ssavdi, kter6 jakoby ji2 na- 
znadovalv dvojf oblasf, star^ho a nov^ho 
svSta. V kfid& pfistupuji novd tvary, kter6 
v5ak zvifeny starobyl^ podstatnS nemSni. 

Ve vrstvdch tfetihornich ulofeny jsou velmi 
hojn^ zbytky ssavdi, kter^ dosv^dduji, 2e 

V tSch dobach byli ssavci na nejvySSim stupni 
svdho rozvoje, tak 2e nynSjSi zvifena ssavcA 
jest jen slab^m odleskem bohatstvi z dob 
tfetihornich. Zvifena z t^ch dob nenf viak 
jednolitd, n^bri jsou patrny 4 oblasti, a to: 
1. oblast star^ho 8v6ta, 2. Severni Amerikv, 
3. Jifni Ameriky, 4. Australie. Na zpoclu 
po prv^ vyskytuji se ssavci placentdrni a to 
ve tvarech starobyl^ch, je2 seskupovdny jsou 
do fddfl vymfel^ch, jako fadu prasclem {Creo^ 
donta), prahlodavcu {Tillodontia), prakopyt- 
nikfi (Condylarthra) aj. Tyto star^ skupiny, 
kter^ dasto obsahuji tvary velmi znadn^ch 
rozm^rA, poukazuji na spoledn^ kmen ssavcA. 

V tfetihordch mfl2eme dobfe pozorovati po- 
stup v^voje ssavdiho; prakopytnfci brzy se 
rozdSluji V sudoprst^ a lichoprst^, praSelmy 
mdni se v $elmy, poiinaji hmyzo2ravci a 
hlodavci a brzy vyskytuji se i poloopice. 

6 



82 



Palaeontologie rostlinna. 



V jednotliv^ch skupindch mfiieroe sledovati 
velmi zajimav6 fady prom6n, tak na pf. v^- 
voj kone ze tvaru, kter^ mfil okonc^iny dtyf- 
prst6, aneb v^voj sudoprstcA z tvarfi p6ti- 
prst^ch a j. U nds v mioc^nu zndmo 5 druhd 
ssavcfl,hlavn6: Anthracotherium^ Palaeomeryx, 
Dinotherium a Mastodon. V dobS diluvi^ln^ 
jsou zastoupeny zbytky sv^mi t^mif vSecky 
rody dosud iijici, ovSem pfe^asto druhy 
vymfei]^mi. Mimo ty 2ila v$ak v diluviu £etnd 
zvifata nyni vymfela, z nichi nejpodivn6jSi 
byli ohromni chudozubci {Megatherium a 
Glyptodon), ZmSnami Uploty v t^ dobe na 
zemi stalo se, 2e rozvrieni zvifat bylo jin^ 
nei za naSich dob, hlavni bylo Ize pozoro 
vati, 2e zvifata severni tdhla k jihu a po 
nov6 zm^Tih teploty zase zp£t k severu. 

V naSem diluviu uvedeno bylo na 122 druhA 
ssavcfi, zvldSt^: Elephas, Rhinoceros, Alces, 
Rangifer^ Hyaena, Leopardus, Felis, Amphi' 
cyon^ Leucocyon, Lupus ^ Vulpes, Ursus, Alac- 
taga^ OviboSf Bison a mn. j. 

Srv. Zittel, Grundzuge der P. (1895); Pocta, 
O tvorstvu pfedvSk^m (1900), kde uvedena 
jest ostatni nejhlavn^jdi literatura. Pa. 

Fidaeontolo^e rostlinn& t\\i fyto- 
palaeontologie jest nauka pojedndvajici 
o pfedv^k^m rostlinstvu, jehoi zbytky 
zachovalv se ai do dneSni doby ve vrstv^cn 
zemsk;^cn jednak jeltS s £dsti polo nebo 
zcela zuhelnat^l^ av6 pAvodni hmoty nebo 
po vymizeni iejfm jenom jako pouhd otisky, 
jednaJc jako zkamen£liny, t. j. minerdlni hmo- 
tou prosazen^ a vypln^n^ t£lo rostlinn^. 

V nov^jSi dob£ ujah se pfedv6k^ch zbytkfl 
rostlinn^chbotanikov6, aby je zpracovali 
vddecky tak^ vice po strdnce botanick^, 
a se zfetelem k tomu u2iv^ se pro p-ii r-nou 
tak^ ndzvu palaeofytologie. Zbytky rost- 
linstva, zachovan^ho v rozli£n^ch vrstvdch 
zemsk^ch, pou^uji nds na zdklad6 pe^liv^ho 
studia mnoh^ch slovutn^^ch botanik&v o torn, 
2e rostlinstvo prdv6 tak jako zvifectvo vyvi- 
novalo se na zemi zvolna b^hem obrovsk^ch 
vekd postupujfc z tvarfl jednoduScji or^a- 
nisovan^ch ke slo2it£j§im a dokonaleji a do- 
konaleji utvdfen^m. Znamenitd srovndvaci 
studia, kterd na iijicich rostlindch pro- 
vedl a descendendni theorii ji2 8 let 
pfed Darwin em opfel zejm^na Hofmei- 
ster, k n£mu2 dru2i se pak po Darwi- 
novi A. Braun, Naegeli a j., dochdzeii 
palaeofytologii v mnoh^m skv^M pod- 
pory, ponevadi nalezena a prostudovdna byla 
celd fada tvarfl rostlinn;^ch, jii liplnfi vymfe- 
l^ch, kter^ jsou pojitkcm mezi iednotliv;^nii, 
od sebe ji2 daleko se odchylujicfmi rostlin- 
n^mi typy nynf iijicimi. Proto studium vy- 
m f e 1 6 h o rostlinstva md velik^ v;^znam ne- 
jen pro palaeontologii vfibec, ale i pro 
botaniku, zvliStS pro pozndnf v^voje 
rostlinstva na zemi. Dale2it6jSi rostliny pf ed- 
v€k.6 jsou V Nau^n^m slovnfku pod sv^mi 
jm^ny probrany zvla^f a omezime se zde 
tedy pouze na vytceni hlavnich charakteri- 
stickjch typfl, pfipadn6 i rodfl jednotlivjm 
formacim zvldStnich. Postupujeme-li od nej- 



I starSfch dtvarfl £ili formaci kflry zemsk6 
I k mladlim a mladSim, jevi se postup rost- 
j linstva, zejm^na cevnateho, celkem asi v t6m2 
: obraze, ve kter^m podavd nam pfehled rost- 
linstva nyni 2ijiciho kterdkoliv svstematicki, 
fddn6 zpracovand kniha, zadinajic tvary ni2e 
organisovan^mi a pokra^ujic pozvolnu k rost- 
lindm dokonalejSim. OvSem nard2ime u pf ed- 
v6k^ho rostlinstva, zejm^na ve starSich dtva- 
rech, na vymfel^ ji2 rostliny, kter^ pfibli- 
2ujice se siln6 jeit£ k rostlinam ni2e orga- 
nisovan^m, nyni 2ijicim, liSi se od t^chto 
casto svou obrovitosti, z £eho2 vidime, 2e 
mnoh^ vetve z hlavniho rodokmene se od- 
itSpivSi velicc bujnS vyrostly a dosp6v§e 
k vrcholu v^voje pozvolnu ustupovaly zase 
jin^m a zachovaly se a2 do nyn6j§ich dob 

V potomstvu ji2 jen skrovn^m a slabSim, za- 
nikajicim ve zm6ndn^ch klimatick^^ch pomS- 
rech povrchu zemsk^ho, jak to vidime na 
rostlindch nyni 2ijicich, kde leckter^ z nich, 
u nds jen v trpasli^i podobg o 2ivot jest6 
zapasici, za to v krajindch hork^ch a teplej- 
dfch dosud bujnfmi, obrovit]^mi tvary jsou 
zastoupeny. Z tono tak^ soudime, mimo jind 
doklady, ze krajiuy pfedv^kd (vyjimaje di- 
luvium), tedy zejmdna star$i, byly i v na- 
Sich kon6indcb v^tSinou mnohem teplejSi a 
parnat^jSi, ne2ii nyni jsou, a poskytovaly 
tfm rostlinstva mo2nost velice bujn^ho roz- 
voje. 

NejstarSi, prastard zbytky rostlinn6 mft- 
2eme ji2 pfijimati v dob£ prahorni, kde 
tub a (grafit), provdzejici leckde prahorni 
vdpenec do ruly vlo2en;^, jest velice pravd^ 
podobn^ lo2i$t£m nejstar$ich rostlin, jejich2 
organisaci nelze ji2 rozpoznati. 

V ndsledujicich prvohordch ^ili v pa- 
laeolithickdm obdobi za^inaji se uka- 
zovati dm ddle tfm zfeteln^jSf otisky rost- 
linn^, sv6d£ici ji2 v devonu, ale zejmdna 

V karbonu a permu o mohutndm rozvoji 
rostlinstva pozemniho. NejstarSf zfeteln^jli 
otisky, kterd sc pfipisuji zbytkAm rostlin- 
n^m, byly nalczeny v kambrick^ch bfid- 
Idch irsk^ch a popsdny pod jm^nem Old- 
fa ami a, prohlaSovdny dHve za otisky 2ivo- 
£i§n^, pozdSji za otisky fas. Celd fada 
otiskfi na zpAsob mofsk;^ch fas rozv^tven^ch 
a i jinak utvdfcn^ch byla popsana zejm^na 
ze siluru a devonu (a i pozd^jiich for- 
maci) jako2to otisky rostlinn6, zejmdna od 
mofsk^chfas pochazejicf. Mnoh^ vSak z t£chto 
otiskfl povstaly o sobe zpflsobem jen naho- 
dil^m, v^tSinou mechanick;^m, proudSnim 
vody V bahn^ dfive, ne2 utvrdlo v kdmen^ 
bublinami, pohybem zvifat po bahnS se pla- 
zicich, tak^ krystallisaci a koncentraci jem- 
n6jSich bahnit^ch c^dsti okolo rozklddajicich 
se hnijfcich kusAv organ ick^ch t61, svra§t^- 
nim a sesoupnutim se kluzk^cb vrstev 
ohromn^m tlakem atd., tak 2e jen nSkter^ 
z podobn^ch otiskfl mA2eme poklddati za 
otisky mofsk^ch fas, a£ i zde nenf vSude 
dostatednd pro to zaruky; podobn^ jsou na 

; pf . V siluru : Nereites, Crossochorda^ Bilobites^ 
ArthrophycuSy Alectorurus, Cylindrites, Palaeo- 



■Palaeontologie rostlinni. 



83 



phjrcus, Bythotrephis, Pedaeochondrites atd. — 
vdevona: Phyllochorda, Spirophyton^ Dictyo- 
phyton atd. 

TepTve V dob6 svrchniho siluru a de- 
vonu objevuji se otisky neklamn^ od 
rostlin pochdzejici a to od rostlin v systdmu 
dosti pokrocil^ch, pfipojajicichsekcev- 
nat^m tajnosnabn^m, z nich2 mnoh^ 
tak^ u nas z devonu (stupn6 hlubo^ep- 
sk^ho Hh^) popsany byljr Sturem za 
iDofsk^ fasy. Nicm^ne nyn^jSi pozndni. 2e 
jsou to 'tajnosnubn^ rostliny cevnat^, 
jak ji2 prof. Krejdi sprivn6 se domnival, 
opravfiuje nis k tomu, 2e mnoh6 z pochyb- 
njch, dffve uveden^ch otiskA smune po- 
kladati za otisky rostlin Hdu niiSiho, ze- 
jm^na rostlin m o f s k ^ ch, kter^ zajist6 v mo- 
hutn^m rozvoji pPedchdzely rostliny ccv- 
natd. Z otiskA cevnat^ch rostlin tajno- 
snubn^ch siluruadevonu uvddime : Sphe- 
noptendium, Archaeopteris, Megalopterity Cala- 
modendron, Bothroiend^on^ LepidoJendron a 
Psilophyton. Jsou tu tedy neklamn6 zastou- 
penyjii nejen kapradiny, ale i vySSi rost- 
liny pf eali^kovit^ a plavuftovit^, 
z nichi nSkter^ pf ibuzny jsou ji2 velice p o- 
zdijSinn rostlindm kamenouheln^m. 
Bothrodendron zvlaSC tvof f v^zna£nou skapinu 
pro obdobi siluru a devonu. Uhlf silur- 
sk^ jako a nthracit. U nds z devonsk^ch 
vrstev Hh^ nejddlefit^jSi jsou Hostinella, 
Sporochnus a Chauvinia , vesm^s t a j n o- 
snubn^ rostliny cevnat^ a nikoliv cha- 
luhy, jak soudil zejm^na Stur. V tktvaru 
kamenouheln^m a permsk^m rozvi- 
Duje se flora cevnat^ch rostlin t aj no- 
snub n^ch ni6rou obrovskou, tak 2e se za- 
chovala z tteh dob tak^ mohutnd lo2i$t£ 
uhli. 

Nahosemenn^ rostliny za^'naji se rozvi- 
jett V karbonu a jeSt£ vice v pcrmu. Ze 
zpodnfho karbonu (kulm), jen2 v Ce- 
chach neni vyvinut, uvddfme z xapradin: 
Adiantites, Sphenopteridium^ Cardiopteris, Rha- 
copteris, Rhodea, Palmatopteris, n6kter6 formy 
Pecopteris, Neuropteris, z Protocalamariacei 
Asterocalamites (Archaeoealamites), z plavudo- 
vit^ch: Lepidodendron Veltheimianum^ Halo- 
nia^ Knorria a Bergena, Stigmaria inaequalis^ 
1 nahosemenn^ch : Cordaites^ Araucarioxylon. 
Ze svrchniho karbonu, jeni u nds mo- 
hutn6 jest vyvinut, uvidime z kapradin: 
zejm^na bujn€ vyvinut^ £eledi Sphenopteri- 
deae, Pecopterideae a Neuropterideae, a pak 
rody Adiantites, Schiiopteris (incl. Aphlebia) 
a Rhaeopteris, z kmenft kapraaovitf ch Mega- 
phrtum a Cauiopteris, ddle vice k cykaso- 
vit^m ji2 poukazujici rostlinu Noeggerathia 
foUosa Stnbgr. ; z vySSich tajnosnubn^ch cev- 
nat^ch: zejm^na rod Sphenophyllum, z Cala- 
mariacei rody: Sty locala mites ^ Eucalamites^ 
Calamophyilites, Annularia a AsterophyHites, 
kv^tni klasy Caiamostachys, Paiaeostachya, 
Huttonia, Cmgularia, z odd61eni plavuftovi- 
tjch rody: Lycopodites^ Lepidodendron, Le- 
pidophloioSt Bergeria, Sagenaria (incl. Aspi- 
dian'a), Ulodendron, Halonta, klasovit^ kvSty 



Lepidostrobus a jejich Supiny Lepidophyllum, 
dale Sigillaria a Sigiilariasstrobus s vjtrusy 
Carpolithes coniformis, kofenovit^ oddenky 
Stigmaria] z nahosemennjch rod Cordaites, 
kv^tenstvi Cordaianthus a plody Cardiocarpus. 

Pfechodnf obdobi z karbonu do permu 
zasahajici, jei jest u nds vyzna^eno zejmc^na 
vrstvami n^fansk^mi, nelili se florou 
valnS od vlastniho karbonu, jen nSkter^typy, 
jako z kapradin OdontopteHs (dosahujfc buj- 
n^ho rozvoje), CalUpteridium a z plavufiovi- 
t^ch Suhsigillaria, zaiinajf se hojniji objevo- 
vati. Z permu vlastniho nejdfl]e2it£j$( 
jsou z kapradin: Odontopteria, Callipteris 
a CalUpteridium ^ hojn6 kmeny Psaronii^ z vy5- 
5ich tajn. cevn. Stylocalamites gigas, Subsi- 
gillaria (Lepidodendron m\zi\ znahosemen- 
n^ch zvliStfi Walckia, Ullmannia a, Voltxia, 
tak^ ji2 Baiera, Gingkophyllum a PterophyUum, 
kmeny Medullosa^ Cordaixylon, Araucarioxy^ 
ion a kv^tenstvi SchHt^iia, 

Pfechodni obdobi do druhohor fill 
do doby mesofytickd tvoh' t. zv. permo- 
trias cili facies Glossoptcrid s v^zna^- 
n^mi rody Giossopteris^ Gangamopteris^ Schi' 
loneura, Noeggerathiopsis n.td. (Vji2. Australii, 
Indii a ji2ni Africe s mohutn^ uhlim.) 

Druhohory obsahuji tktvary zvan^ tr i as, 
jura a kfida; z t6ch jsou u nds zastou- 
peny jen £dste£nS jura a mohutnS litvar 
kfidov^. Vtriasu v^zna£n6 jsou velik^ 
rostliny pfesliikovit^ (Equisetum), v nejdo- 
lejSich vrstvdch, v pestr^m piskovci, 

1'e$t6 nal^zdme posledni zbytky Sigillarii; 
:apradiny anahoscmenn^ rozvinuji se 
siln6 ddle, tak zejm^na v keupru, kdejsou 
tak6 vrstvy u he 1 n ^, vytkuouti tfeba : Mato- 
nia, DanaeopsiSf TaeniopteriSy pak Voitiia a 
PterophyUum, v rhaetu zvldSf Matoniaceae, 
pak Thinnfeidia, Sagenopteris, Schi^oneura^ 
Baiera, Cycadites, Dioonites, Nilssonia, Oto^a^ 
mites, Podo\amites, C\ekanowskia a Voit^iopsis, 

V jursk^m dtvaru, z kter^ho v Cechdch 
rostlin se nezachovalo, rozvinuji se kapra- 
diny a zejm^na nahosemennd roohutn^ 
d^le, Marattiaceae, Matoniaceae, pak TTtinn- 
feidia, 5tf^tfiio^/^r/5, znahosemenn^chzejm^na 
cykasovit6: Cycadites, Bennetittes, Diooui- 
tes, PterophyUum, NHssonia, Zamites,* Otoia- 
mites, Podo^a mites , Spheno^amites ] ginko- 

V i 1 6, je2 dosahujt sv^ho n ej v £tS ih o rozvoje : 
Trichopitys, C\ekanowskia, Baiera, Gingko] 
konifery: Volt\iopsis, Brachyphyllum a Arau- 
carta. Uhclnd lo2e objevuji se ve zpodnim 
(^ern^m) a stfednim (hnSd^m) jufe. Z v5t- 
5ich fas uvddSny jsou z jury Confervites, 
Phymatoderma, Chondrites, Sphaerococcites a 
Muusteria (Spongiophyceae), 

Kfidov^tStvar. VezpodnfkfidS v6- 
vodi jeStS stdle kapradiny a nahose- 
mend, tak zejmdna z kapradin ve vrstvach 
wealdensk^ch Mattonia, Palmatopteris ^ 
Ouopteris, Mariopteris a je5t6 Pecopteris^ dile 
vysSf tajnosnubnd cevnatd: Sagenopte- 
ris, Equisetum, pak nahosemennd: Gingko, 
Baiera^ C^ekanowskia^ Benettites, Cycadites, 
Podoyimites, Voltiiopsis a Pinus, Ve vlastnim 



84 



Palaeontologie rostlinni. 



• 

1 



neokomu agaulta zpodni kfidy jcvi se 
pfevlddng tato flora, ale tu a tam tvofi ji2 
pfechod ke kfidS svrchnl, ponSvadi se za- 
dinaji ukazovati stopy rostlin dvojdfi- 
loin^ch. Ve svrchni kfidfi (cenoman, 
turon a senon), tak<5 v Cechdch mohutng 
vyvinut^, rozvinuji se vedle kapradin, cy- 
kadefakonifcr zejm^naji2 mohutnS rost- 
liny dvojd£lo2n6, a i stopy jednodS- 
loin^ch ukazuji se ji2 v peruck^ch vrst- 
vdch. V peruck]^ch vrstvdch, sladkovod- 
nichto usazenindch cenomanu, zacfaovalo 
se V Cechach v pi'skovclch a lupcich velik^ 
mnoistvi k a p r ad i n, na pf . Acro$tichum^ Dry- 
naria, Dipteriphyllum, Onjrchiopsis, Pteris, 
Gleichenia, Marattia, Kirchnera, kmeny: Dick- 
sonia {Protoptens)^ Tempskya.Oncopterts^ z vy5- 
Sich taJD. cevnat^ch: Marsilia, Sagenopteris, 
SelaginelUf Ps€udoasterophyUites\ z cykadei: 
Nilssoniat Dioonites, Podo\amite$, Miero^amia, 
Xrannera; z konifer: Podocarpus, Dammara, 
Cunninghamia, Araucaria^ Pinus^ Picea, AbieSj 
Sequoia (celi fada), Ceratostrobui, Widdring' 
tonia, Frenelopsis. i dvoud£lo2n]^ch: Myrica, 
FicuSf Proteaceae (cela fada), Magnolia, Pla- 
tanus (cetn6), Credneria^ Hymenaea^ Sapin- 
dus, Cissophyiittm, Myrtaceae (celd fada), 
zvldStS Eucalyptus, Araliaceae (celd Fadaj, 
Myrsinaceae, Bignoniaceae; z jcdnodSloz- 
n^ch ddleiit^ Butomites. V ostatnich oddS- 
lenich turonu a senona vedle konifer, 
je2 se z fisti opakujf, pfevlddaji dvojd6- 
o2n^. N5kter6 ze senonu ji2 upominaji na 
zbytky vrstev tfetihornich. UhH objevuje 
se ve vrstvdch wealdensk^cha poskrovnu 

V senonu, velice skrovnS v ceuomanu 
(v peruck^ch v.), takofka v nepatrn^m ninoi- 
stvi. Z velik^ch otiskA fasov^ch uvadSji 
se z kvddrov^ch piskovcfl: Keckia (Cauler- 
piteae), MUnsteria, Cylindrites a Chondrites. 

Tfetihory. Rostlinstvo jich pfibliiuje se, 
ano dokonce v mnohem i rovnd se jii rostli- 
n^m nyni 2ijidm, a£ poukazuje vdtSinou na 
podnebf teplejSf a2 i hork^. V coc^nu 
jsou zbytky flory tropick^. V oligoc^nu 
objevuji se zejmSna z kapradin: Woodwardia, 
z vySiich tajnosn. cevn.: Salvinia; z nahose- 
menn^ch: Gingko, Sequoia, Taxodium, Glypto- 
strobuSf Pinus, Thuja atd.; z dvoudSlo2n^ch: 
Alnus, Betula, Corylus, Carpinus, Fagus, Casta- 
nea, Quercus, Salix, Populus, Ulmus, Ptanera, 
Juglans, Carya, Ficus, Cinnamomum, Laurus, 
Magnolia, Sapindus, Acer, Rhus, Leguminosae 
(hojn£), Cornus\ z jednod6Io2n^ch: palmy 
(hojn£ zejm^na Sabal a Phoenix), ddle Aco- 
rus, SmilaXf lypha, Arundo, Potamogeton, 

V mioc^nu zastoupeno jest jeSt£ mnoho 
8ubtropick;^ch rostlin; celkem flora oli- 
goc^nu se opakuje, a£koliv tropick^ rost- 
linstvo dfiv^jii u nds v Evropi ji2 st^hlo 
se vice na jih a jen polotropick^ typy 
jeit£ se tu zachovaly. Plioc^n pfibli2uje 
se ji2 velice naiemu nynSjSimu rostlinstvu, 
a^koliv i zde zachovalo se je§t5 mnoho rost- 
lin, kter^ u nds ji2 se nevyskytuji, jako: Adi- 
antum, CaUitris, Taxodium, LauruSf Ilex, Pu- 
nica^ Nerium, Arundo, Bambusa atd. Hn£d^ 



uhli objevuje se v oligocenu a mioc^nu, pod- 
fizen6 stopy v eoc^nu. 

Ctvrtohory. Diluvium (ndplavy starii) 
vykazuji zejm^na ve vdpenn^ch tufech, raSe- 
linn^m uhli, raielinach a pak i hlindch ve- 
lik^ mno2stvi rostlinn^ch zbytkfiv, dpln^ se 
shodujfcich s nalimi nyni 2ijicimi, tak 2e jen 
tu a tam nachazime rostlinu, ktera pouka- 
zuje jeSt£ k tfetihornim, anebo u nds ji2 
vdbec vyhynula, ale v jin^ch koncinach zem6 
dosud 2ije. Rozezndvime dobu pfedledo- 
vou se zbytky mnoh^ch rostlin, pak starii 
dobu ledovou, kde zejm^na v^znadn^ 
jsou £etn6 zbytky rostlin arktick^ch a 
subarktick^ch, kter^ se objevuji i v po- 
zd£j§i mladii dob6 ledov^ a kter^ vet- 
Sinou z t£ch krajin zmSnou podnebi iliplnd 
nyni vymizely, kdy2 v dob6 poledov^ na- 
stalo tu zase podnebi teplcjii. V dob6 in- 
terglacialni objevuje se tak^ ralelinn^ 
uhli na pf . v sev. Sv^carsku. — Alluvium 
(ndplavy nov6jlf) poskytuii tak6 mnoho ulo- 
lenich zbytku rostlinn^^ch s naSi vegetaci 
nyn6j§i liplnS shodn^ch; tak zejm6na mladSi 
ndnosy bahnitd a mladSi raSeliny. Dokonce 
i p£kn6 pevn^ otisky rostlinni v dosti 
krdtk^ dob£ i z nyn^jSich rostlin se 
tvofi, na pf. v uhliiitanu vapenat6m srd2e- 
jicim se z £erstv^ch vod, jako a nas v okoli 
Chuchle a Karlova T;^na a j. 

Z rozlidn;^ch ni2dich rostlin, kter^ pro 
svou lit lost z ddvn^ch dob jen poskrovnu 

V otiscich mohly se zachovati, tak 2e zane- 
chaly jen nedokonal^ch stop, anebo ucho- 
vany jen za zvldltnich okolnosti (na pf . v p r y- 
skyfici pfedvek^ch konifer), nebo dohl^d- 
nuty byly v zemindch teprve drobnohle- 
dem, uvadime jeStS kratce tyto: z f as dosud 
neurdit^ch, ale k rozsivkdm nejbli2Sich, 
na pf. Bactryllium Heer z triasu (zejm^na 
keupru), ddle vlastni Diatomaceae (rozsivky) 
zachovaly se velice £etn6 jednak roztrouienS, 
jednak ve velikf ch 1 o 2 i s k d ch, sestavajicich 
takofka v^hradn6 z kfemit^ch drobno- 
h I e d n ^ en krun^f kd t^chto rostlin. Nejstarii 
zajiitdn^ Diatomaceae pfichazeji v hor- 
nim liasu litvaru jursk^ho, n£co milo 

V kfid£, ale prav6 jich spousty v tfeti- 
hordch, u nds na pf. diatomaceov^ 
lupky, zejm^na leStiv^lupek ku^lin- 
sk J {Polierschiefer), a pak v ralelinS u Fran- 
tiSkov^ch Ldzni mladli silnd vrstva snad 
kfemit^ mou^ky (Kieselguhr), slo2eni ze 
sam;^ch skofdpck Diatomacei. Z jin^ch roa- 
l^ch fas objeveny byly na pf . Phycochromaceae 

V tfetihordch a celd fada vStSich i veli- 
k^ch fas, jako Fucaceae, Caulerpeae^ Sipho- 
neae a Florideae, zejm. v tfetihornim litvaru. 
Zvlalf vytknouti tfeba z menlich mofsk^ch 
vdpnit^ch fas rod Gyroporella (Siphoneae), 
jen2 se vyskytuje ji2 v permu, ale zvlalt^ 

V triasu a prosazuje cel^ massy vdpence; 
podobn^ rod Nullipora {Florideae) ce\6 
massy vdpence tfetihorniho,kfidov^ho 
i jursk6ho. Paro2natky (Characeae) za- 
chovaly se ve zlomcich vcgetativn^ch a fer- 
tilnich od triasu ^v lasturnat^m vdpenci) 



Palaeophytologie — Palaifatos. 



85 



ostatnfmi dtvary a2 do nvn&jSich dob, 
anii se podstatnS zm6nily. 2adn^ jin^ typ 
rostlinn^ (vyjmeixie-li snad je§t6 presli£ky) 
nezAstal b^hem obrovsk;^ch tSch v6kA tak 
stal^m jako paroinatky. Z hab byly dokd- 
ziny mnoh^; na pit. i ze Scbizomycetfl Ba- 
eillus a Micrococcus v devonu, karbonu, permu 
a jafe. Z mnoh^ch jinjch hub, zejm^na 
Ascomycetfl a tak^ Basidiomycetfl, bvla zji- 
it€nz alespofi existence ronoha dmhtf tako- 
fka ve viech formacich na kmenech, v^tvfch 
a Hstech fossilnfch rostlin. I 1 i i e j n i k y ob- 
jeveny byly v tf etihordch jednak v jan- 
taru, jednak na kordch v lignitu. Z me- 
chfl byla dokizdna existence fady drahd 
V dob^ tfetihorni a to mechfl J a t r o v- 
kovit^ch i listnat^ch ^dste^ne v j a n- 
taro, 6dste£n£ v uhlf. V mioc^na bylo 
Sphagnum Ludwigii Sch. objeveno ve hn6- 
deli i s plody. Tak6 ▼ dilaviu bylo zji- 
itSno mnoho mechA zejm. v raSelinich a 
jinde. Heer soudf, ie mechy objevovaly se 
ji2 V prvnfch dobdch titvara jursk^ho. 

V hlinit^ch lupcfch a ve vrstvdch 
ubiim prosazen^ch i v uhH samdm za- 
chovalo se mnoho drobnohledn^ch v^- 
trasfl av^trnsnic rostlin tajnosnubn^ch, 
kter^ nis poufuji o divn£ existenci leckte- 
T'^ch rostlin, nynf iijicim ph'buzn^ch, o kte- 
r^cb bychom jmak^m zpAsobem sotva kdy 
se byli dov6d£Ii, 2e ve starSfch dobdch sku- 
tednl ji2 na zemi 2ilv. EBr, 

PalMophytologie viz Palaeontolo- 
gie rostlinnd. 

Filmeonils, zooU viz Platycercidae. 

FalA^Mtaohya Weiss., proaloaien^ vdl- 
covit^ klasy pfedvSk^ch kamenouheln^ch 
Calamariacef, se sterilnfmi listy hust£ v pfe- 
slenech postaven^mi. Fertilnf listy posazenv 

i'son ▼ ka2d^m pfeslenu hluboko do pa2ai 
istA sterilnich. EBr. 

Falaaostraoa (Gigantostraca) jest 
▼ymfel6 odd^lenf kor^fl, do n£ho2 n£kte- 
r^i spisovateli kladeni jsou trilobit^ a pak 
kor^ii hrotnati (Merostomata), V tomto ohra- 
ni£en{ jest to rdd, Jeho2 dlenovd nab^vajf 
&i8to zna^n^ch rozmerfi, s tilem rozd^len^m 
ve 3 £Asti 8 pHv^sky pfeddstnimi v jedinem 
pdm, kde2to ostatni pfivSsky jsou bud* sob^ 
8tejn6 rtrilobit^) aneb nestejn^ (kor^Si hrot- 
nau). Jmf spisovateli kladou trilobity pHmo 
ke kor^Sflm lapenonoh^ro. Pa, 

FalMOthorliim Cuv. jest fossiinf ssavec 
z ^eledi konf , jej2 s rody Paloplotherium Ow., 
Mesohippus Marsh a AncMtherium H. v. Meyer 
kladou tak^ do zvUStni podieledi Palaeo- 
theriinae. M£l na nohich po 3 prstech, 
ale jen prostfedni, siln^jSi prst (III.) se do- 
t^kal pfidy. Lebka jest nevysoki, nahof e do- 
sti iiroka; za$pi2at£M kosti nosni vyc^nfvaji 
daleko do pfedu a oinf ddilky jsou nazad 
otevfeny. Ve chrupu mfilo P. i I, c \, pm i, 
m }; pfedni zuby (0 jsou dldtkovit^, ipiddky 
(c) ku2elovit^, bofej§i zuby mezerni (pm) 
krom6 maldho 1. praemolaru podobaji se 
stoli^kam (m), hofejii stoli£ky maji vn^jSi 
8t6nu V podob6 W a po 2 iikm^ch jafmech, 



dolejSi (kromS nejpfedn^jSich) majf na iv}- 
kacf ploie po 2 polom^si^itfch fasdch, je- 
jich2 vnitfni cfpy iinf 2 zfetefn^ hroty. V pi- 
tefi jest 7 obratlft Sfjov^ch, 16 hfbetnich^ 
7 bedernich a nemnoho ocasnich. P. ndle2i 
svrchnimu eoc^nu; nalezeno posud v ji2n{m 
N&mecku (Heidenheim, Eichstaedt), ve Sv^- 
caHch, Franc! i a Anglii. Nejobecn^jSimi druny 
jsou: P. magnum Cuv., crassum Cuv., medium 
Cuv. Br. 

Falaeotypy tolik co prvotisky (v. t.)' 

Falaeozoioum, palaeozoick^titvary, 
viz Prvohory. 

Falaeozoolog^e viz Palaeontologie 
2ivo£iind. 

Palaestiiui viz Palestina. 

Palaestra (fee. naXaicxifa), zdpasiStS, 
u RekA: 1. gymnasticki Skola, v nil u^li se 
chlapci tilocviku, naproti gymnasiu, kde cvi- 
dili se eWbov^; 2. misto v feck^ch gymna- 
siich, urcen6 k provdd^nf cvideni t^lesn^ch 
(b6hu, skoku, hdzenf diskem a kopfm, zapo- 
leni). 

Falaestrlka, pflvodnf um^nl zdpasni, po- 
zddji tolik CO gymnastika, t^locvik. 

Falafltty, stavby ndkolni, viz Jehlov^ 
stavby. 

de Falafox y Xelol [ f6s i meldzi) don 
Jos^, v^voda ze Saragossy (♦ 1776 v Sa- 
ragosse — f 1847 v MadridI). JeitS velmi 
mlad vstoupil do slu2eb vojensk^ch r. 1792 
a doprovdzel Ferdinanda VII. do Bayonnc a 
r. 1808 vrdtil se do Saragossy, kde postavil 
se V celo lidu vzboufen6ho proti Francou- 
zfim. Byv jmenovin aragonsk^m generdlnim 
kapitdnem vypovSdil valku Napoleonovi a 
hrdinsky brauil Saragossu od 27. 6ce do 
14. srp. 1808. Zatla^l sice Francouze na se- 
ver, ale byv obl^hdn od 20. pros, na novo, 
musil se koneinS 21. dn. 1809 vzddti. Byl od- 
vezen do Francie, kde byl v6zn£n ve Vin- 
cennes a2 do miru Valengaysk^ho 11. pros. 
1813. Po t6 krdl Ferdinand poslal jej do 
§pan£lska, aby tarn pfipravoval jeho navrat, 
a P. vrdtil se do Aragonie op£tn£ jako2to 
generdlni kapitdn. V 1, 1820—23 P. byl veli- 
telem krdl. gardy, ale novou absolutni vU- 
dou byl zbaven vSech sv^ch hodnosti. Teprv 
r. 1836 po smrti Ferdinandov^, kdy2 prohli- 
sil se pro krdlovnu Marii Kristinu, byl znovu 
dosazen za gen. kapitdna aragonsk^no a za- 
ujimal rflzni hodnosti pfi sprdvS armddy. 
Kralovd pov^Sila jej za v^vodu ze Saragossy 
a r. 1837 byl jmenovdn gen. kapitinem gardy. 
Srv. P. de Madrazo, Biografia de P. (ve IV. sv. 
Span, pfekladu Thiersova dila Historia del 
Consulado y del Imperio). 

Falafreniere (ital.; franc, palef renter), 
ieledfn ke konim. 

Falaoh, bot., Scirpus palustris Link., viz 
Scirpus. 

Falalfatos, snad zParia, fee. spisovatel, 
jen2 211 asi ve IV. stol. pfed Kr. Sepsal my- 
thologick^ dilo mgl anlaxav^ nejm^n^ o pdti 
knihdch, z n&ho2 zachovala se ndm pouze, 
jak se zdd, jedind kniha o 53 kapitolich a 
to ve form€ velmi chatrn^, interpolacemi po- 



66 Palaimon — Palamedes. 



ruSend (otistSn jest spisek u Westermanna, 
Mvd'oyQa(poi, atr. 268—312). Spis P tflv psin 
jest lipInS ratio nalistick^m sm6rein Eu^me- 



diskem nespokoiencA. Zde fe^nil Camillc 
Desmoulins k lidu, jen2 odtud tdhl na ba- 
stillu. Za Napoleona III. sidlil zde princ J^- 



rov^m, mluva jest prosta, jednotvirn^; zpA- j rdme, na6e2 v kv&tnu r. 1871 za kommuny 
sobem suchopdrn^m, misty pHmo dStinsk^m ji2ni kfidlo poiirem zni£eno. Ted* je P.-R. 
vyklddaji se zde mythy feckd, pfi ^em2 spi- ! sidlem statni rady (conseil cVetat), Do dnes 
sovatel tvrdi, 2e to, co poddvd, slySel na | kolonnidy palice jsou pronaiaty obchodni- 
sv^ch ccstich. Ddle sepsal lento P., jak sc ; kAm, zvl. zlatnikdm a klenotnikdm, pak jsou 
zda, lokdlni d^jiny Tr6ady (r^cotva), z nichi tu cetn^ restaurace a kavirny, ac^koli tW^ 
zachovaly se toiiko 4 zlomky (Muller, Frag, ruch, kter^ tu panoval jeStS do cisafe Na- 
histor. Graec, II., str. 338—339). Wipprecht poleona III., vfc a vice st6huje se na boule- 
a Schrader pHcitaji tomuto P-tovi \€l spis vardy. V jz. £asti palace naMza sc Th^&tre- 
*Tno{yBaug slg Zi\Movl67iv. Srv. Susemihl, Ge- Frangais, na sz. rohu Th^^tre du P.-R., zbu- 
schichte d. griech. Litter, in der Alexandri- dovan^ r. 1783 pro vaudevilly a fraSky. 
nerzeit, II., 54—57; Wipprecht, Quaestiones FalamM^S, v fee. mythu syn Nauplifiv 
Palaephateae (Bonn, 1893); Vitelli, Studi i a Klymenin, z Euboie neb z Argu, lik Cbi- 
Italiani di filol. classica, L, 241 si. (Floren- . rdnflv, pfisp^l k tomu, by Odysseus a Achil- 
cie, 1893); J. Schrader, Palaephatea (Berlin, J leus liiastnili se v^pravy do Troje, jii sim 
1894); »Berl. philol. Wochenschrift*, 1894, se liiastnil s 30 lod'mi. Homdr ho nejmenuje, 
str. 1575 si. a 1601 si. Vy-, j pozddjSi (Dictys, Dar^s a j.) uvdd6jijej fasto, 

Falaimdn, starofeck^ bfih na moFi chrd- pfendsejice naft pfibehy a funkce jin^ch 
nici, slul vlastni Melikert6s jako syn Atha- vfldcfl; ba P. pfejal pr^ i na £as vrchni ve- 
manta a In6e (v. t.\ Po osudn^m skoku leni za Agameninona. Zahynul smrti ndsil- 
matky s Molursk^ skaly u Megar mrtv^ Me- nou ndvodem Odyssea, jen2 jej spustil do 
likert^s, delfinem pfcnesen na isthmos ko- I studny za domn^l^m pokladem, nadei jej 
rinthsk^, byl od Sisyfa nalezen a pohfben; kamenim zasypal; anebo zakopal na misti 
u smrku jakehos mSl oltdi^, u ngho2 ct£n P-dova stanu zlato, na£e2 udal, 2e P cht61 
pod ndzvem P., a jemu na pocest zfizeny za to feeky Priamovi zraditi, proiei P. voj- 
isthmijsk^hry. Kdeitojm^no Melikert^s upo- skem zabit. VSeobecn^ slaven P-dfiv dAvtip 
mind na foinickdho Melkarta, P. znamenajic a nafi vzndSena ccld f ada vyndlezA: pismena, 
zapasnika jest vlastnS pfijmim H^raklea 6islice, miry a vahy, mince, v^po^et zdpadu 
boidtsk^ho. Misto P-a ve hrdch isthmijsk^ch a v^chodu nvczd, rozdSleni casu die hodin, 
ddle zaujal Poseid6n. k^k. m^sicAv a let, pofad hostin, pom^r miSeni 

Palais [pal^j (franc.)t palac. vina(l:3),sc§ikovdnivojska, znameni ohnem, 

Le Palais, hi. mSsto franc, ostr ova Belle- psane zdkony, hudba, fednictvi, vrhcdby, 
Ile-en-Mer, na jeho sev.-v^ch. bfehu, ve kostky. Sprivnd tedy jm^no odvozujc se od 
franc, dep. Morbihan a arrond. Lorient, md Palama-m^dds, kde2 naXuitrj = tixv/j, Pohf ben 
5113 ob., tvrz od Vaubana s pevn^mi hrad- pr^ byl na hofe Lepetymnu u Methymny, 
bami, 6 Skol, vojenskou nemocnici, trest- kdei mSl svatyni; o podobn^m sved^i ndzev 



nickou stanici ndmofni a hospoddfskou pro 
mladti zlodince, vzorn^ hospoddfstvi, tovdrny 
na rybi konservy, lodSnice, mofsk6 Idznd, 



strm^ skalni hory Palamidi nad Nauplii. 
E. Curtius vyklddd jej asi sprdvn^ jako 
zosobnSni foinick^ kultury, zc kter^ito pfi- 



poStu, telegraf, 2 semafory a pfistav s m£l- ciny od domdcich bohat^rA nendvid^n. klk. 

kou rejdou, 2 moly a majdkem, jeho2 lodni Palamedes (tak6 Palamedesz) Antor 

ruch £ini (1894) 693 lodi s 21.676 f a k nS- nis, vlastn^ Stevaerts neb Steevcnsz, 

mui ndleii 212 rybdfsk^ch lodi s 1620 1. Pra- raalif holl. (♦ ok. r. 1601 v Delftu f 1673 

vidcln^ parnikov^ spojeni jest s Vanny. Lo- v Amsterdam^). Vzdfilal se pod vlivem M. 

rientem, Aurayem a St. Nazairem, dovd2i se Mierevclta a F. Halsc v Haarlemu a pfisobil 
2elezo, uhli, vino, dfivi atd. a vyvd2ejf hlavnfi j od r. 1621 v Delftu, kde byl pfijat do cechu 

rybi konservy; v^t62ek rybolovu jest ro6n£ malifsk^ho, a2 skoro do sv^ smrti. Maloval 

za V« mill. fr. V P. narodil se general Trochu clegantni a duchapln^ sc^ny spole^ensk^. 



(1815—96). Tsr. 



zvla$t6 hudebni, spole£nosti pfi hfe, zdbav^ 



Palais-Boyal [paM roajall, »krdlovsk^ a hodech, genry vojcnsk^ a tak^ velmi dobre 
paldc«, histor. z nejv^znamnejlfch budov portraity, z nichi mnoh<£ pfipominaji Ter- 
pafi2sk^ch. Pfivodni stavbu dal zf iditi kar- ! borcha. Na architektonick^ obrazy Dicka van 
dinal Richelieu r. 1629— 36 die pldnfijacquesa Delen maloval figurdlni staffaf. Spole^enske 
Lemerciera a odkdzal ji r. 1642 krdli, po je- jeho obrdzky jsou zvldSC ddlelity pro sou- 
hoi smrti ob;^vala paldc t6hoi vdova Anna > dob6 d^jiny mravAv a jsou roztrousenv po 
Rakouskd se sv^mi syny Ludvikem XIV. a i museich v Rotterdam^, Berlin^, Goth£, Brus- 
Filipem Orl^ansk^m, jemu2 pozdSji palac, selu, Kodani, PetrohradS, Lillu a Nantech. 
zvetSen^ od Fr. Mansarta, pf ipadl ; po t6 zfl- Jeho bratr P. Palamedes, zndm^ tak^ 
stal V majetku rodiny orl^ansk^. Po poidru , jm^nem Stevaerts (♦ 1607 v LondJnS — 
opery r, 1763 znova byl rozSifen od arch. ; f 1638 v Delftu), maloval pAvabn^ sc^n^ xe 
P. L. Moreaua a za Ludvika Filipa zvan^ho | iivota vojenskdho a bitvy. Jeho obrazy jsou 
Egalitd (1781—86) zahrada paldce obemknuta ve Vidni, v MnichovS a Drdidancch. — Srv. 
kolonddami, je2 pronajaty kupcfim a kavdr- Henri Havard, Les P., I'art et les artistes 
nikflm, jejichi mistnosti zdhy staly se stfe- hoUandais (Paf.). 



Palanda — Palarik. 



87 



Falaada (n£m. Britsche, Hdngebrett) je 
loie pro chasu, upraven^ obyc^ejn^ ve vj^Sce 
a pfi zdi, na zpflsob lavice nebo pavld^ky. 

V homictvi znadi p. leleni pro hornika, 
pracujiho ve v^Sce {Arbeita- n. Ortsbuhne). 

Falander Ludvfk, iv^dsk^ mofeplavec 
a v^zkumce poUmi (* 2. fij. 1842 v Karls- 
kron£), vstoupil r. 1856 do Svedsk^ho lod- 
stva, V nhml stal se r. 1864 ddstojnikem. 
S Nordenskjdldem lidastnil se nSkolika v^- 
prav na Spicberky, kde v 1. 1872—73 pfe- 
zimoval za d^elem pozorovini magnetic- 
k^ch a astronomick^cb. Pfi slavn6 vjpravg 
I^ordenskjoldov6 k vyhleddvdni sev.-v^ch. 
prAjezdu jmenovdn byl velitclem >Vegy«, 
kterou pfestav^l a vystrojil k t^to ceste a 
po jejim2 ndvratu pov^ien na kapitana a 
do §lechtick6ho stavu s pfidomkem »z Vegy« 
(1880). Tsr, 

Palaaka, dvh mestedka v Srbsku: 1) P. 
(do r. 1859 Hasan PaSina P.) na f. Jase- 
nici a 2el. trati Belehrad-NiS, v kraji sme- 
derevsk^m, okr. jasenick^m ; 2761 obyv.; 
smirci soud, poita, telegr.,kostel, chlapecki 
a divci Skola a asi 2 km odtud kysel^ 16£iv^ 
pramen. Kaidoro^nS dva velik^ trhy na plo- 
diny a dobvtek. Dne 16. fij. 1591 pfenoco- 
val zde Vaclav Vratislav z Mitrovic; ve sv^m 
cestopise jmenuje P-ku Velkou. N^jakou 
dobu ill zde srbsk^ jundk Stanoje GlavaS 
(v. t>. — 2) P. (Bel a P.) na pr. bf. feky 
NiSavy, v kraji pirotsk^m; md 935 obyv., 
smi'rdi soud, poStu, tclegraf, kostel a Skolu. 

PaUuika, n^kolik m^ste^ek v Uhrdch 

V iup^ badsko-bodro2sk6: 1) P. N£meckd 
(Semet P.), okr. m^sto na Dunaji, mi. 5310 
obyv., z nich2 je 4449 NdmcA, 533 Madarfl 
(1890), ffro.-katol. a ev. kostel, synagogu, 
pi , telegraf, paroplavcbni stanici, par. ml^n, 
obcbod s vinem a dfivfrr. — 2) P. Novi 
(CyP.), ves t., okr. N^m. P.; 1774 obyv, 
z nich2 je 1627 N^nicA (1890); paroplavebni 
stanice, p6stovinf dobytka, bourcfl, rybdf- 
stv] a obcbod s dfivim a obilim. — 3) P. 
Star a (O P.), mistedko t; 5251 ob., z nichi 
je 3711 Srbfl, 518 Slovikfl, 775 NSmcfl, 123 
Mad*. (1890), ffm.kat. kostel a statni sb^rna 
tabiku. — 4) P. Nova a Stari (d? es 6 P.), 
ves t. na Dunaji, 2upa Temeivar, okr. Bela 
Crkva; 1238 ob. srb. (1890), fec.-v]^ch. ko- 
stel a paroplav. stanice. 

Falankin (palki), nositka indickd pro 
jednu i n«'kolik osob, ie2 ncsou stfidav6 6tyfi 
a rtyfi. Mo2no v nich cestovati i spati. 

FalJkmpto: 1) P., b^v. domorod^ knf2et- 
stvi V scv. v^cb. ddsti indobritsk^ prov. Gu- 
d2eratu, rozlohy 20.136 km' se 645.526 ob., 
z nichi 577.870 bindfiv, 57.486 muhamm., 
29.149 dfiinfi, 608 kfest a 205 parsd (1891). 
Povrch P u je na s. pfscitd pldft poseti du- 
nami, kde2to na sev.-v^ch. zasahuje Ardvall- 
skd lesnati pahorkatina, kde v lidolich daff 
se bavlnik, r^2e, proso, 2ito a tftina cukrova, 
na Ichdi pfta6 pis^itd pak luStSniny i palma. 

2) P., hi. mdsto pfed., ditajicf 21.092 ob. 
(1891), leif u poslednich vjb62k(i hor Ard- 
valli. obkliceno mohutnou zdi. Ve m£st£ zf i- 



zena nemocnice, stanice karavanni, lifad po- 
Stovni a telegr., stanice drdhy Bombay-Ba- 
roda-Debli s odbo£kou do Disy. Bursa, 

Falaos, ipanSlsk^ jm^no Palausk^cb 
ostrovft. 

Falaprat [-pra] Jean, sieur de Bigot, 
spisov. franc. (♦ 1650 — f 1721). Pracoval 
spole£n6 s Brueysem Tv. t.) a mi hlavni 
podfl na zpracovdni Patelina. Ostatn£ jest 
zapomenut. 

FalaqQlum Blancoi rod rostlin 2d£lo2- 
D^ch z teh Sapotaceae^ rostouci jako strom 
s listy na konci vStvi nahlou^en^mi, kopi- 
nat^mi, celokrajn^mi, na Ifci leskl^mi a na 
rubu huftat^mi, v jejich2 ii21abi jsou jednot- 
liv^ dlouhostopedn^ kv£ty. Tyto maji 6dfln^ 
2fad^ kalich a 5— 6dilnou prostopldte£nou 
korunu, proti jeji2 pldtkAm stoji podvojn^ 
n. potrojrid tyiinky nitek sploStel^ch a zpo- 
dinami srostI;^ch. Plody jsou vejcovit^, 
6pouzdr<S, pouzder Isemen^ch. — Zabrnuje 
asi 50 druhfi, rostoucfch v Pfedni a Zadni 
Indii a na ostrovech sousednicb. Nejd&le2i- 
tSjSi z nicb, z jejich2 ml^dn^ SCdvy pfipravuje 
se v^bornd guttapercha, jsou: P. gutta Burck 
{Isonandra gutta Hook.), oblongifolium Burck, 
borneense Burck a Treubii Burck. Did, 

Fal4r, f . pramenici na vys. Dekkansk6 ve 
stat£ Majst!iru, te^e smSrem v^ch. a vl^vd 
se j. od Madrasu do zil. Bengalsk^ho. D^lky 
ma 370 km, Velkd £asf vody spotfebuje se 
na zavodAovdni krajin na stfednlm toku. 

Fal4rlk Jan, kat kn^z a dramatick^ spi- 
sovatel slovensk^ (♦ 1822 v Rakov^— f 1870 

V Majt6chov£). V semindfi trnavsk^m c^etbou 
bdsni Jana Holldho procitl ndrodn6 a tarn 
ji2 tak^ po1o2il zdklady strand, kterd v le- 
tech padesdt;^ch a iedesdt^ch na Slovenskn 
Sifila V cirkvi i v politice zdsady ndrodni, 
liberdlni a demokratick^. Pro zisady ty, 
kter6 P. iifil v cirk. (^asopisech »Cyrill a 
Method* (v B. Sfivnici, 1850—51) a »Kato- 
lick^ Novmy* (v PeSti, 1852 - 56), byl du- 
chovnim soudem disciplindrnS trestdn a ve 
Sfivnici i v PeSti na obti2n^ch stanicich ka* 
plansk^ch zdr2ovin a2 do r. 1862, kdy te- 
prve se mu dostalo tary v Majt6chov£. 

V politice P. neSel s domacimi rusofily a 
centralisty, n^br2 pfdl slovanskdmu federa- 
lismu (O v\ajemnosti slovanskej^ Lipa, III, 
1864) a smiru s Madarv (Slinky v peStsk^ch 
>Slovensk^ch novindcn« v letech Sedesa- 
t^ch). V literalufe horlivS bojoval pro spi- 
sovn^ jazyk lidov^ (Ohlas Pi-avdy, v PeSti, 
1852] a pro lidovou produkci dramatickou 
{Doiefitosf dramatickej ndrodnej Uteratury, 
DobSinsk^ho »Sokol<, 1860), o ni2 po vzo- 
rech St^pdnkov^ch, Klicperov;^ch a Tylo- 
v^ch sdm se pokouSel. Bdsnfkem nebyl; 
jeho tfi tendeninf veselohry ; Incognito (1858), 
Drotdr (1860) a Smierenie alebo Dobrodru^- 
stvopri ob^inkoch (1862), po jistou dobu v obe- 
censtvu obliben^, mdle rozvdd^ji motivy cizi, 
a jeho trag^die Dimitrij samo\vanec (1864) 
abstraktnfm zpfisobem hidsd P-ovy nazory 
o otdzce slovansk^. — Sebran^ dram, spisy 
P-ovy vyily v PeSti 1870. Vik. 



68 



Pala§ — Palatinskd knihovna. 



Falai, zbraft se^nd a bodnd pro jezde- 
ctvo, Savle rovnd zcela nebo ^koro rovna, 
8 pidnou, iirokou ^epelf ocelovou a s jil- 
cem opatfen^m na ochraDU ruky koSem 
nebo siln^mi poutky. FM, 

Palata, ve star^ Rusi nizev kamenn^ 
budovy (palice) a mimo to nizev mnoh^ch 
tlfadA. Dnes jsou v Rusku tyto p-ty: kaien* 
nyje (tolik jako finan^ni komory), kontrolj- 
nyje (mistnf illFady, kontrolujfci statni pfijmy 
a v^deje) a sudihnyje (soadni dvory). P-mi 
naz^vajf Rusov^ tak£ sn^movny konstitu6- 
nfcn stdtA {yerchnaja p., horni snimovna; 
nHHaja p., dolni snimovna). 

Falatdlni sonhUuiky viz Hlisky, 
str. 339 si. 

Falatia: 1) P., planetoida (1896 CO) ob- 
ievcnd 7. bfez. 1896 od Wolfa v Heidcl- 
bcrku. PrAm^rni jasnost v opposici 11*6. 
Oznadeni ^. G«. 

2) P. viz MiMt. 

Falatin {Mons PalatinusY jeden ze sedmi 
pahorkA, na kter^ch rozklddd se ftim. Na 
P-u dluino hledati pAvodni osadu iPimskou. 
Na zdp. svah P-u, kde byla jeskynS Lu- 
percal a svat^ fik Ruminalsk^, klade po- 
v£st zachrdn6ni Romula a Rema a na jihu 
pahorku ukazovdna byla chatr£ past^fe Fau- 
stula, kter^ oba bliience vychoval. Na P-u 
byla starodivnsL svatyn6 Victorie, Jova Vi- 
teze a Kybely, jeji2 id61 zde ulo2en. Za re- 
publiky mnozi vynikajicf ob^an^ zde bydlili 
(Catullus, fc£nik Crassus, Cicero a j.). Cisaf 
Augustus zbudoval na P-u skvostn^ chrim 
Apollinfiv, obklopen^ sloupenfm, ozdoben^ 
skvostn^mi sochami ; pf i n6m bibliot^ku latin, 
a feckou, v nil stdla obrovskd socha Apolli- 
nova a chrdmek bohyn£ Vesty. Sim Augu- 
stus na P u bydlel a jeho dflm, rozSffen;^ 
od nislcduji'cich cisafd, stal se nejv^znam- 
nfijSi budovou P-u. Prominil se bfehem dob 
V nddhernd sfdlo panovnick^, jehoi ndzev 
P a 1 at i u m nabyl vSeobecn^ho vj^znamu >pa- 
ldc«. Tiberius m£l svfij rodn^ dflm na za- 
pad6 P-a. Odtud cel^ komplex paldce d^lil 
se na dflm AugustAv a dflm TiberiAv, oba 
chodbami spojen6. Caligula rozSffil palic na 
severu, prodIou2iv plocnu P-a um^l^mi sub- 
strukcemi, ba vystavSl i vysok^ most z P u 
na Kapitol. Nero svflj pHbytek z P-u Sifil 
ai na prot^jji v^Sinu Esquilinskou, zafidiv 
skvostn^ svflj zlat]^ dflra. Nddhern6 pfe- 
stavSl stfed palice Domitiin; peristyl jcho 
stavby m61 pfes 3000 m'. Od nfeho pochdzi 
pfistav^n^ stadium, podlouhl^ prostor, ob- 
kli^cn^ sloupenim, ozdoben^ sochami a slou- 
iici k prochdzkim. Mnoho pfistav^l na v^ch. 
stranfi Scptimius Severus (ok. r. 200 po Kr.); 
pod P-em na jihu postavil ozdobnd prfifeli 
sv^ch staveb, t. zv. Septizonium, jehoi 
malebnc^ trosky trvaly a2 do r. 1588. Palac 
pustl, kdy2 ke konci starov^ku cisai^ov^ pfe- 
stali V n6m bydliti. Nicm^nS jeStfi na po- 
citku stfedovSku bydlili v n^m ndktefi pa- 
pciovd. Pak trosky jeho, ni^en^ lamdnim 
kamenc, m^nily se v zahrady. Z t£ch po* 



v^stnabyla zahrada Farneski, jeji2 vlast- 
nfk, v6voda Parmsk^, r. 1721—28 vykopal 
£isf domu Flaviova (Domitianova), ale mra- 
morov^ ozdoby jeho neietrn^ odvezl. Z ddsti 

V XIX. stol. vykopan^ch pozoruhoden t. zv. 
dfim Li vie, man2elky Augustovy, s p^kn^-mi 
obrazy na omitce, a dfim >Ge]otiuv<, kde 
vychovdvdni byli sluhov^ cisafSti. V n^m 
zajimav^ jsou ndpisy Skraban^ po st^nacb 
jmenovitS karikatura ukfiiovaniho Krista 
s osli hlavou. Nyni jest P. se viemi tro- 
skami majetkem stitu. Zipadnf tist dosud 
neodkopina. Srv. L. Brtnick^, P. (v progr. 
gyran. v Hradci Kr. 1893, 1894); E. Graf 
Haugwitz, Der P., seine Geschichte und 
seine Ruinen (j^im, 1901). -tn- 

Falatin (comes palatinus ^ili comes pa- 
latii) naz^val se ve stfedov^ku v rozlicn^ch 
stdtech jeden z dvorsk^ch resp. zemsk^ch 
Tifednikd. (Srv. Falckrabi.) ZvliStniho v^- 
znamu nabyl dfad palatinsk^ v Uhrdch, kdc2 
p. (slov. kr, nddvomikf mad*, nddorispdn ze 
slov. nddvorni iupan) vydobyl si zihy prv^ho 
mfsta m^ezi dvorsk^i a pak i zemsk^mi tifed- 
niky. Ci^ad jeho sahd do prv^ch dob krd- 
lovstvi. S poditku p. b^val zastupcem krd- 
lov^m jen pfipad od pfipadu, pozd^ji za- 
stupoval kr^le v n6ktcr^ch soudnich zaleii- 
tostech neustdle. Jsa pfivodnS tifednikem 
kr^lovsk^m stal se znenihla ufednikem zem- 
sk^m a jako takov^ bvl stri2cem priv zemS 
naproti panovnikovi, Kter^ by snad zemskd 
priva cht61 ruiiti. Pfivodn6 byl takd jmeno- 
vdn krdlem; r. 1439 krdl vzdal se priva jme- 
novati p-y a zfistavil privo to sn^mflm. 
R. 1526 lifad p-Av u£in6n doiivotni'm. Kdyi 
moc pova stivala se krdlfim ncbezpcdnou, 
kril vyhradil si r. 1608 aspoft to pravo, 2e 
mohl navrhovati sn^mu 4 kandidaty (2 ka- 
toliky a 2 protestanty), z nichi si sndmjed- 
noho mohl vybrati. Velikou moc p-fiv para- 
lysovali krilov^ tak^ tfm, 2e n6kdy po 
dlouhd l^ta t!ifad palatinsk^ neobsazovali, 
co2 zavddvalo podn^t k protestAm sndmAv. 

V dobich nov^jSi'ch dosazovali za p-y (leny 
sv^ho rodu (arciknf2ata). 

Falatinains viz Falcko. 

Falatinsk4 knihovna (bihlhtheca Pala- 
Una): 1. Vefejni knihovna, zalo2end r. 28 
pi^ed Kr. cisaf em Augustem v pfistavku 
chrdmu Apollinova na Palatinu (odtud jeji 
jmdno) V ftim£. Knihovna vzala za sv^ po- 
2arem za vlddv Commodovy. — 2. Knihovna 
heidelberskd (Palatinae-fafckd, viz Falce), 
jei vznikla ze sbirek kollegiatniho kostela 
u sv. Ducha a zc zimcck^ knihovny kur- 
firStskd. Po dobytf Heidelberka Tillym (1622) 
vdvoda (pozdSjSi kurfirSt) Maximiliin Bavor- 
sk^ vSnoval knihovnu tuto, jei mu pfipadla 
za koi^ist, papeii kehofovi XV. Pape2 vyslal 
je§t6 na podzim r. 1622 scrittora knihovny 
vatikansk^ Allatia do Heidelberka, jeni opa- 
tfil na po^dtku r. 1623 pfevezeni knihovny 
do kima, kde byla umist^na ve zvldStnim 
oddSleni knihovny vatikdnsk^, jei dosud 
ozna^uje se nazvem bibliotheca Palatina. 
CdsC rukopisA (854 rukopisA staron^mcc- 



Palatinsk]^ vrch — Palauzov. 



89 



k^ch) navracena byla odtud, h]avn6 zakro- 
cenim Rakouska a Pruska, r. 1816 a 1817 
zp^t do Heidelberka, kam2 ji2 r. 1815 vrd- 
ceno 38 cenn^ch rukopisfi, jel r. 1797 do- 
staly se z Vatikdnu do Pah'ie. — Srv. Wil- 
ken, Geschichte der Bildung, Beraubung u. 
Vernichtungd.alten Heidelbergischen Bucher- 
sammlungen (Heidelb.,1817); Theiner, Schen- 
kung der Heidelberg. Bibliothek durch Ma- 
ximilian I. an Papst Gregor XV. und ihre 
Versendung nach Rom (Mnich., 1844); B&hr, 
Zur Geschichte d. WegfQhrung der Heidelb. 
Bibliothek nach Rom ira J. 1623 (> Heidelb. 
Jahrbucher«. 1872, str. 481 si.); StoU, Cber 
den Historiker J. Wilken, dil I. (Kassel, 
1894). V)^. 

Palfcttngk^ vroh viz Pal a tin. 

Palatiniui viz Palatin. 

Palattnm (lat.), pAvodn6 tot^i co Pala- 
tin (v. t.)« pak zdmek, palic. 

Falatoplaitlka, t^2 nranoplastika 
(fee), operativni ndprava vad patrov^ch, 
zvla^t£ rozSt^penin. 

Palatosohlsls (f.), roz5t6peni patra. 

Palatum (lat.) viz Patro. 

Palauan viz Palavan. 

PalanaM ostrovy, Span. Palaos, angl. 
Pelew, a domorodcAv Pelju, nSmeck^ sou- 
ostrovi V Mikron^sii na z. Tich^ho okednu 
mezi 2« 35' — 9» s. L a 130« 4' — 134® 40 v. d. 
Gr., tvcf i se skupinou Yapskou zdpadni iiat 
Karolin a skUdaji se z vlastnich P-k^ch 
o vfi a z roztrouSen^ch ostrdvkfi na jz. (Ma- 
pia a j.). P. o. obklopenv jsou mSl^inami a 
titesy, V jejichi pdsmu tihne se 26 v^tSinou 
dzkfch oatr., na j. kordlov^ch a na s. sope£- 
D^cn, z nich2 nejvStSi jest Baobeltaob 
(300 km*) a kter^ dohromady m^ff 503 frm*. 
N^kter^ z nich zdvihaii se do zna6n^ v^Sky, 
vesmis jsou hojn6 zafesnSny, tirodny a do- 
bfe zavlaieny, podnebi pak jest zdrav^. Daf i 
se zde palnay, ofech arekov^, chlebovnik, 
bambus, cukrov^ tftina, pisang, yams a j., 
okolni mofe bohata jsou rybami a trepan- 
gem, z domdcich zvffat chovaji se s lisp^- 
chem kozy, vepFi, ovce i skot, pfivezen^ 
Evropany. ObyvatelAv jest 10.000, z nich2 
8000 na Baobeltaobu; jsou to Malajci barvy 
temn£ m^d^n^, postavy vysok^, vlasA dlou- 
h^ch a ^ern^ch. Muii chodi nazf, leny no$i 
kolem ky£ir zdstSni z vUken kokosov^ch 
nebo pisangov^ch, ob6 pohlavf se peifivg 
t^uji. Povahy jsou mirn^, kfestanstvi jest 
mezi nimi pon6kud rozSifeno, rozd^luji se 
na rodiny nd^elnick^ a prost;^ lid, v ^ele 
jidi stoji krdi, kter^ vSak po2ivd mal^ moci 
a v^nosti. Dffve bylo jich mnohem vice, 
pfed 100 Icty pr^ asi 40.000—50.000. P. o. 
byly objeveny r. 1696 a podrobnfeji prozkou- 
many i pops^ny Wilsonem, kter^ r. 1783 
nalezl zoe pfi ztroskotdni lodi dtulek. — 
Srv. Semper, Die Palau-Inseln (Lip., 1873); 
Friedcrichsen, Karted.PalauInseln (1 : 300.000, 
Hamb., 1873). l^r 

Pldausbv (nflaiay30Bi>): 1) P. Spiridon 
Kikolajevi6. spis. rus. (♦ 1818 vOdSsse — 
1 1872), by 1 roo ?m Bulbar a vzdSlal se v od^s- 



sk^m lyceu a na university heidelbersk^ a 
mnichovsk^, kde dosdhl doktordtu z nauk 
narodohospodafsk;^ch. Pozdgji studoval d6- 
jiny Slovanstva na university moskevsk^ a 
byl 2dkem Bod*ansk^ho, na(^c2 byl lifednikem 
pro zvldStni rozkazy pfi ministerstvS nar. 
osvity, pak censorem, r. 1853-56 byl pfi 
Paskevi^i v Multanech a ValaSsku, potom 
pfi hlav. veliteli kni2. Gor6akovu a byl iinn^ 

V otdzce pfesidleni Bulharfi do Ruska. N£- 
jakou dobu byl t6i sprdvcem var$avsk^ eel- 
nice a potom organisoval v Gabrov^ prvni 
bulharskou jkolu. Znal n£kolik jazyku, ze- 
jm^na novofec^tinu. Price jeho, z v6t5i Wsti 
rusk^, vztahuji se t6m^f vesmSs k Bulbar- 
sku, Rumunsku a Rakousko-Uhersku. Nej- 
dftleiit^jsf jsou: Vik bolgarskago carja Si- 
meona (Petrohr., 1862, magisterskd disser- 
tace); Avstrija so vremeni revoljuciji 1840 g. 
(t., 1850); Jugovostok Jtvropy v XIV v, (t., 
1857); Vengrija v sovremennych jeja otnoie- 
nijach k Avstriji (t., 1861); Reformy i katot, 
reakcija v Vengriji (t., 1860) ; Rumynskija go- 
spodarstva Moldavija i Valachija (t., 1859>; 
Sinodik carja Borisa (Moskva, 1855); C/nia 
t caruvanije-to na Ivana Asina (»B'Blgarski 
kni2ici«, 1858) a j. 

2) P. Nikolaj Christoforovii, rodem 
z Gabrova v Bulharsku, p^stitel stykA rusko- 
bulharsk^ch, vzdSlal se v odSssk^m lyceu 
(1842) a byl v OdSsse censorem, pak celnim 
lifednikem. V 1. 1854—1856 byl pfi hlavnfm 
stan£ rusk^m a sna2il se rusk^ vlivupln^ 
kruhy zpraviti o rdznjch potfebich bulhar- 
sk^ch, o nich2 dopisoval si t^2 s rfizn^mi 
vynikajicimi osobnostmi, jako s arcibisk. 
Innokentijem, knf2etem V. Cerkasskym a j. 
Srv. »Slav. Izvdstijac (Petrohr., 1884); >Rus. 
Starina« (1892). Napsal tH Ix proslago Odissy 
(»Sbornik« L. M. Deribasa, Odessa, 1894). 

3) P. Vladimir NikolajeviS, krimina- 
lista rusk^ (* 1851 z ruskobulharsk^ rodiny). 
Pravnickd studia absolvoval v Od^sse r. 1872 
s hodnosti kandiddta a byl od university 
vyhMdnut pro drdhu professorskou. R. 1876 
uvefejnil magisterskou dissertaci K voprosu 
o formi u^astija narodnago elementa v ugo- 
lovnoj Justiciji (»Zap. Imper. Novor. Univ.«, 
sv. XA., i separ.) a r. 1878 ji hdjil. V dobS 
vdlky V 1. 1877—1878 mftl vynikajfci podfl 

V organisovdni civilni sprivy v Bulharsku. 
R. 1880 byl jmenovdn docentem, r. 1884 
mimofddn^m professorem trest. prava na 
universit6 v Od^sse. R. 1885 stal se dokto- 
rem na zdklad^ dissertace Postanovka vopro- 
jov prisjaifnym :(asidateljam po russ. pravu 
(»Zap. Imp. Nov. Univ.€, sv. XLIIL, i separ.). 
R. 1886 P. byl jmenovdn fidn^m professo- 
rem trest. prava; od r. 1887 pfedniSi trestnf 
privo hmotn6 i formdlnf. R. 1894 vydal spis 
AT voprosu o budusdem uasem ugolovnom kO' 
deksi, ktery jest v6novan pfehledu ndmitek 
uiinfinjch od rozliinych osob v pfidin6 prv^ 
osnovy vSeob. c^dsti rus. zdkonfka trestniho. 
Napsal fadu stati do casop. >2urnal Graid. 
i Ugol. Prava«, »Zap. Imp. Novoross. Univ.«, 
•Jurid. L6topisj«. »Zurnal Min. Nar. Prosv.c 



90 



Palava — Paled. 



FalAva, chybn£ Polava, Polany (Pol- 
lau), far. ves na Morav£, hejtm. a okr. Mi- 
kulov, pS. DoL Vistonice; 224 d., 1123 ob. n. 
(1890), kostel sv. Barbory a 3tf. 5k. 

Falavan (Palauan), ipanSlsky Pjragua, 
ostrov V arcbip. filipinsk^m, md na 9790 km* 
asi 30.000 ob. Pfi pobfeifch vystupuji hojnfi 
Utesy kordlov6. Vnitrem ostrova tdhne sc 
pdsmo horsk6, dosahuiici vfie 2086 m. Ostrov 
P. jest lesnatj i lirodn^. Zvifeoou i kvSte- 
Qou ndleii spise k Borneu. VetSi 6isC ostrova 
jest nevyzkoumana. Podnebi jest tropickd, 
po cel^ rok dostate^ng vlhk^ a phznivo 
&rod£ polni i chovu dobytka. Obyvatelstvo 
sklada se z MalajcA, vytla^ivSich praoby- 
vatele negritsk^ do hot. HI. mfesto Puerto 
Princes a, sidlo p^uvern^rovo, md 1270 ob. 
Na ostrov^ nachdzcji sc hroby jeskynni pd- 
vodu £insko-japonsk^ho, ukazujicf na davn6 
mongolsk^ osazeni ostrova. 

Palaver (z franc, parler, mluviti), roz- 
mluva, dohovor, porada. V^razu toho 
uiivaji ve stfedni Africe domorodci, ktefi 
se st^kajf s Evropany. 

Palazzo [palaco] (ital.), paldc. 

Palazzo, dvc obce v Italii: 1) P. Adri- 
an o, m^sto, prov. Palermo, kraj Corleone; 
5887 obyv. (1891), z nichi je mnoho Albancflv, 
ktei'i V XV. stol. P. zaloiili. — 2) P. San 
Gervasio, hi. mfsto okresu,*prov. Potenza, 
kraj Melfi; 7169 obyv. (1891), vinafstvi. 

Palazzolo (P. Acreide), mSsto v ital. 
prov. Siracusa na Sicilii, na f. Anapo, md 
11.069 obyv. a jest vystavSno na troskdch 
starov£k6 tvrze Acrae, i nil zachovaly se 
ndkter<£ ndhrobky, podzemni pfibytky, sil- 
nicc, velmi hlubokd studna a vzicna sbirka 
pfedmStfi 2elezn^ch, mSd^n^ch atd. Okoli 
jest velmi lirodn^ a plodi hojn6 obili i olcje, 
s n{m2 vede se cil^ obcbod, v m£st6 jest 
nSkolik tovircn na konservy. Tsr. 

Palo4t (rusky najiHi^, 6yji»Ba, francouz. 
masse d'arme^ italsky ma^ia ferrata, angli- 
cky whirlbatf hurlibat^ nSm. Streitkoiben, Mor- 
genstern), pddnd mUtici zbraA, mocn^ kyj 
dfevSn^ s palicatou hlavou, pobitou veli- 
k^mi, siln]^mi hfeby 2elezn^mi hrotem ven. 
P u u2ivdno ji2 ve star6m v6ku a potom ve 
stfedovSku, kdy hlavn§ vc vilkich husit- 
sk^xh tvofil zazraky chrabrosti v p5stech 
nadSen^ch bojovniku. P. raenSi'ch rozmfirft 
nosili vojevAdcov^ a rytifi spiSe za odznak 
hodnosti ne2 za zbraft. FM, 

Palc^fik Anelka viz Kuenringovd. 

Palozewski Pavel, zemSpisec a politik 
polsk^, rodil^ z O^wiecima za doby Sig- 
munda III. Ztraviv 16 rokfl za hraniccmi 
vydal popis krajin, kter6 byl navStivil, s nd- 
zvem Status Venetorum sive brevis tractatus 
de origine et vetustate Venetorum (Krakov, 
1605) a Djrskurs o koiakach^ c\yli ich ^niesd tub 
nie (t,, 1618). Prodlev dlouho v Moskvg za 
casAv samozvancA podal rovnSi v^born;^ 
obraz Ruska pod ndzvem Kolenda moskiew- 
ska, pr^YC\yny s/usine, oka^yja poXqdana^ 
\wyci^stwA nad\i€ja wielka panstwa tamtego 
atd. (t., 1609). 



f' 



Pal6ek viz Pale^ek. 

Pal61oe, ves v Cechdch, hejtm. a okr. 
Leded, fara Cechtice, p5. Zhof; 21 d., 940 
ob. i. (1890). 

Paldiki viz Lutki. 

Paldikov (najib^HROB-b) Nikolaj Tev- 

edjevi^, sb6ratel ndrodnich pisni rusk^ch 
* 1838 — t 1888), vzdSlav se v kazaAsk6 
university, usadil se ve vsi Nikolajevce me- 
uzelivskdm ili. ufimsk^ gub., kde od r. 1864 
zaznamendval pisnS a nap6vy, je2 vydal 

V zajimav6 a cenn^ knize Kresfjanshja pisni 
(Petr., 1888). Sbirka obsahuje kol 80 n^p6vA, 
df I've nezncim^ch, a mnoho nov^ch pisni sbo- 
rov]^ch. 

Pald4a, bot., viz Artemisia dracun- 
culus. 

Paldr4a, bot., viz Valeriana. 

Palea, bot., pleva; u kapradin viz Ka- 
pradiny; u slo2nokv^t^ch viz Composi- 
tae; u trav viz Gramineae. 

Pale ale [p^l dj, angl, bled^ pivo, 
viz Ale. 

Paleario, vl. Antonio dei Pagliarici, 
lat. Aonius Palearius (♦ kol 1500 ve Veroli — 
t 2. £ce 1570), proslul jako u£itcl rhdtoriky 
a filologie (ucil po cel^ Italii, zvl. v Siend") 
a tragickou smrti: jat inkvisici v Mildn6 
(1567) zardouSen a updlen v kim6. Jest od 
n^ho zachovino n^kolik knih; nepravem 
v3ak pf i£itdna mu kniha Del beneffcio di Giesu 
Crista crocifisso (Ben., 1543 a cast.), hojn€ 
pfekladand a inkvisici stihani od r. 1549, 
jejim2 vlastnim skladatelem byl benediktin 
Benedetto z Mantovy. Nov6 v Cam- 
bridgei nalezen;^ spis tento vyd. Babington 
(1855) a s nSm. pfekladem Tischendorf (1856). 
Srv. Young, Life and times of A. P. (Lond., 
1860, 2 sv.); Bonnet, A. P. (Paf., 1863); Cantu, 
Gli eretici in Italia (Turin, 1866, II., 467); 
G. Sforza (v »Giornale storico della lett. 
ital.* XIV. 50 n.) a F. Dini, A. P. (v Arch, 
stor. ital.). 

Paleo neboli c o u 1, podle star^ miry 
1" = V^,' (stop n. stf evicfl) = 2-63 cm. 

Paled (Palitsch), ves v Cechdch, hejtm. 
Litom^fice, okr. Lovosice, fara a pS. Mile- 
Sov; 13 d., 70 ob. n. (1890), popl. dviir. 

P41ed: 1) P. Velik;J^, ves v Cech. hejtm. 
a okr. Slan^, fara Vran^, pS. Zlonice ; 73 d., 
432 ob. a. (1890), star^ fil. kostel Nar. P. Marie 
(ve XIV. St. far.) s mnoh^mi nahrobky a popl. 
dvflr. — 2) P. Mal^, ves t., viz Paledek. 

P41ed St^pdn pochdzel ze vsi Velk^ho 
Pal^e V kraji rakovnickdm. Byl vrstevnik 
Hus&v, snad o n£co malo starsf. Studoval 

V Praze, r. 1386 stal se tu bakalafem svo- 
bodn^ch umSni a r. 1390 mistrem. Ufil po- 
tom na artistick^ fakultg, v zimnfm bihu 
r. 1399 zastaval lifad d&kana fakulty a v l^t6 
r. 1490 byl rektorem. Vedle toho mfil roz- 
licn6 praebendy duchovni. Od r. 1394 byl 
farafem v Suchdole, potom v KoSici, kte- 
rou2to praebendu smSnil r. 1403 za oltaf- 
nictvi V arcid6kansk^m chrim6^ kutnohor- 
sk^m. K tomu pfibyla r. 1406 fara v Kou- 
fimi. Podle zvyku doby nespravoval sv6 fary 



Paleiek. 



91 



osobnS, ale skrze sv^ho vikdFe. Sam diel 
ustaviini v Praze; asi r. 1403 stal se baka- 
lafem v theolo^ii a n^kdy kolem r. 1410 
mistrem. R. 140S nachdzime jej tak^ jako 
^lena kolleje krdle Vaclava. V prosinci toho 
roku jel spolu se Stanislavem ze Znojma 
do Itaiie s poselstvim krile Vdclava ke kar- 
dtnalftm, ktefi byli svolali koncil Pisinsk^. 

V Bononii byl vsak jat od legdta Baltazara 
Cossy (pozdSjSiho papeie Jana XXIII.) a 
oloupen o vSechen majetek. Z v6zeni vy- 
prostily jej jen d&razn^ pFimluvy university 
a krdle Vaclava. — Al do t6 doby P. byl 
oddan^m pfitelem Husov^m. R. 1412 nastala 
vSak mezi nimi roztr2ka; kdv2 Hus postavil 
sena odpor odpustkov^m bulfam Jana XXIII., 
P., kterf byl v torn roce dSkanem theo- 
logick^ fakulty, hijil tu pravomoci papeiovy 
udileti odpastky a v pozdSjSim prdbShu 
polemiky postavil se na stanovisko pape2- 
sk6ho primitu. (jf^astnil se jedndnf na 2e- 
brice, kde krdl chtSl mezi obSma stranami 
zjednati Kmir, i ilnorov^ synody pra2sk^ 

V roce nisledujicfm. V t^ dobS vznikly jeho 
polemick^ spisy Tractatus gloriosus^ Replicatio 
contra Quidamistas a De ecclesia^ v kter^mito 
poslednim hlasi se k hierarchick^ definici 
cfrkve. Kdyi pokoj nenastal, kral Vdclav 
vypov4d61 Palde s tfemi jin^mi mistry theo- 
logie xc 8v6 fiSe. JeStfi r. 1414 P. pHbyl do 
Kostnice a stoji zde v £ele cel^ akce proti 
Husovi. V Kostnici sctrval po celoa dobu 
trvinf koncilu. Kdy2 r. 1417 propukl znim^ 
spor o prioritu, hajil 27. 6vna ii6innoa feci 
pfednost retortnace pfcd volbou pape2e. 
Poznivaje, 2e do Cech vrititi se neniAfe, 
navizal styky s polsk^m poselstvem v Kost- 
nici a po skonSeni koncilu ode$cl jako mnoho 
jin^ch cesk^ch katolick^ch kn£2i do Polska, 
kde obdriel brzy po zvoleni Martina V. arci- 
jihenstvi v Halidi. Ve sv^m iifad6 pfisobil 
horlivS proti husitstvi, kter6 v letech dva- 
cit^ch tak^ v Polsku za^alo se vzindhati. 
U£il tak^ na krakovsk^ universitS; pod vli- 
vern feho stoji znameniti bohoslovci poISti 
z doby Basilejsk^ho koncilu. Kdy zemfe^ 
neni zndmo; poslodni zprdvu o n6m mime 
z r. 1422. Jako theolog stoji iipln6 na stano- 
visko orthodoxniho katolictvi. U£en{ ci'r- 
kevnC nod zdruku sv^ pravosti v autorit^ 
cirkve a touto cfrkvf, ktcri ur^uje, co se 
md v^fiti, a korriguje blady, jest mu bier- 
archie, ur£it£ji feceno, pape2 s kardinaly. 
D&kaxem jest mu apoStolskd sukcesse. Od- 
tud stavi se proti thesi husitsk^ o d&kaz- 
nosti jedin^ Pisma svat^ho a hdji priva pa- 
pe2sk^ho udileti odpustky. V pozd^jSich 
letech — je to nejspiie vliv doktrin hlasa- 
n^ch na koncilu Kostnick^m — jevi se ndm 
jako stoupenec konciliirni theorie, tvrdi 
superioritu koncilu nad pape2em, o n6m2 
pfipoustf, 2e mii2e se m^liti, ano i v haeresi 
upadnoati. Co md spolecn^ho se soudob^m 
niboiensk^m hnutfm desk^m a co ho s po- 
ddtku take spojovalo s Huscm, jest lisili 
o mravni nipravu klera. Tu vhc ani pozdiji 
nespustil se zfetele a v tom smSru praco- 



val — ovjem marn£ — tak^ na Kostnick^m 
koncilu. — Jeho spisy — latinsk^ traktdty 
obsahu theologick^ho — oti$t6ny jsou jen 
^dstedni Loserthem (Tractatus gloriosus, 
De ecclesia a Contra Quidamistas) a Hard- 
tem, jin^ jsou dosud v rukopiscch. Mono- 
grafie o Pdldi nemlme. Srv. Palack^, D6- 
jiny III.; Tomek, DSjepis mesta Prahy III.; 
Loserth, Beitrclge zur Geschichte der hussi- 
tischen Bewegung (v »Arch. i. ost. Gesch.c 
75.) ; Fijalek, Studya do dziej6w uniwersy- 
tetu Jagiel/oi^skiego ; Bidio, CeSti emigrant! 

V Polsce CCM., 1895). J.F. 
Fftledek, Pal£ek, Pdlei Mal^, ves 

V Cechdch, hcjtm. a okr. Slan^, fara a pS. 
Zlonice; 61 d., 327 ob. I, (1890), kostel Na- 
vStiveni P. Marie (ve XIV. stol. far.), 2tf. 5k. 
a lo2isko kamenouheln^ a vdp. lomy. 

Fale6ek: 1) P. (Pal^ek) Jan 2il v Praze 
nejspiie ji2 za doby Vaclava IV. a byl dvor. 
Saskem Jih'ho z PodSbrad, ovSem ve smyslu 
nejuSlechtilejSim. Je2to s ka2d^m se bratfil, 
zvdn byl bratrem P£kem, z £eho2 vznikla 
povSst, 2e byl (^lencm Jodnoty a jednou oso- 
bou s bratrem K 1 e n o v s k ]^ m ( v. t.) ; byl spiSe 
pouze tajn^m stoupencem jejim. Zemfel ko- 
lem r. 1470. S jm^nem bratra P-£kaspoiena 
jest sbirka anekdotick^ch povidek, jez od 
pol. XVI. stol. zachovala se jednak v ruko- 
pisech (kapitolnim, zhol^elsk^m a j.), jednak 

V tiscich (musejni zc XVI. stol.; Sixta Mo- 
£idlansk^ho z r. 1610 a £etn6 jin^) a nade- 
psana jest (v ruk. zhofel.): ^Traktatul aneb 
list a nikteH Artykulovi, ktere jest Br, P. pri 
krdli Jirim Ce$kem mival,,,, kter^2to B. P. 
byl rodu i 2ivota rytifsk^ho velmi llechet- 
neho a krili velmi mil^ a vzicn^ byl i ka2- 
d6ho dobr^ho. Ne2 pfed sv6tem a milovniky 
byl za nemoudr^ho po£ten. A pravdy ne- 
mohl mimetic. Viz ^Idnek J. Herbena, Kle- 
novsk]^ P. (liistor. sbornfk, 43 si.) a Gollovy 
pozndmky v »CCM.€, 1885i 68. 

Jm6no P-£kovo a povfdek jeho stalo se 
u nds tak populdrnim, 2e nazvdn tak £aso- 
pis humoristicko satirick^, zalo2en]^ r. 1842 
RubSem, Hajnidem a F ilipkem (v. t.) a 
pozdfeji obnoven^ (1872—77) A. V. NevSi- 
malem a J. Stolbou, pak Rud. Pokorn^m 
a K. Krcj^ikem a j. 

2) P. fosef, opernf pSvec fes. (♦ 1842 

V Jestfibi Lhot^), syn ucitelAv, studoval na 
redlce v KolinS a v Hofe Kutn6, na u£it. 
ilstavS V Praze, kde absolvoval varhanickou 
Skolu a pflsobil kratk^ fas na obecn^ Ikole 
u sv. St^pdna. Ve SvandovS dlvadle na Smi- 
chovd, kde vystupoval jako ochotnik, upo- 
zornil na sebe r. 1862 feditele Prozat. divadla 
J. N. Ma^ra, jen2 jej enga2oval do sboru. 
Pon6vad2 ncdostalo se P-£kovi pfile2itosti 
osv6d£iti se v menSi liloze solov6, iak mu 
bylo slibeno, odebral se k divadlu do Olo- 
moucc. Vritiv se do Prahy podrobil se 
u Pivody pfisn^m studiim peveck^m a vy- 
stoupil poprv^ s ohromn^m dspSchem jako 
Sarastro v >Kouzeln^ fletn^c a byl potom 
pfedni ozdobou fes. zem. divadla jako ob- 
staravatel prvnich partii bassov^ch. R. 1866 



92 



Paleckovec — Palencia. 



P. pfivedl ke cti illlohu Kecala ve Smeta- 
novS »Prodan^ ncv€sl6c, jeJ v prvnina pfed- 
staveni svfifena byla Fr. Hynkovi. K mo- 
hutn^mu hlasu druiila se u P-£ka mu2n£ 
krdsnd postava a vlastnosti tyto zpAsobily, 
2e mu nabidnut engagement u dvor. opery 
ve Vidni, jeho2 vSak nepFijal z ddvodd vla- 
steneck^ch. Pfes to nebylo jeho ^innosti 
u desk^ho divadia na dlouho. R. 1874 pfijal 
skv^lou nabidku k carsk^ opefe do Petro- 
hradu, kdei vzorn^m poddnfm Suzanina 
V Glinkov6 >2ivot£ za cafe< zjednal si ve- 
likou pHzeii, ji2 udr2el si i po ztrit^ hlasu 
jako regisseur a professor konservatofe. \^ 

Faleokoveo, bot, viz Cynodon. 

Palednioe byl ndstroj mu^ici, kter^m se 
mu^en^mu stiskaly palce a nohou a rukou; 
jin^ drub tiskl cel^ho £lov£ka ke zdi nebo 
prknu. Srv. Z. Winter, Obrazy II. 753. 

Palednik, bot., Pblygonum hydropiper L., 
viz Polygonum. 

Palenrol [pal'froa], franc, ze stfedolatinsk. 
paraveredus^ vl. mimochodnik, pak pa- 
rddni kAfi rytifsk^ i kAA pro panf, kAii na 
proji2dky a cestovdni; ve stfedov^ku t€i 
pestrd pfikryvka brnini koni vdle^n^ch. 

FaleohiniiJl jest starobyl^ rod jeiovek 
z dtvaru silursk^ho a kamenouheln^ho, kter^ 
stavbou sv^ schrdnky liii se zna6n£ od je- 
iovek mladSich. Pole ambulakrdlnd skladaji 
se ze 2, pole interambulakrdlnd ze 4 ai 7 fad 
desek. V pfistroji vrcholov^m maji desticky 
basdln^ 3, desticky radiiln^ 2 otvory. Roa 
tento 'mfi2e b^ti poklddin za hlavniho zd- 
stupce star6 skupiny jeiovek (Palechinoidea), 
kterd 2ila v prvohordch a vyznamen^vd se 
neustdlen^m dosud podtem aesek vjednot- 
Hv^ch polfch. Pa. 

Fal#] (Palij) Semen, kozdck^ dobro- 
druh. Vynikl zdhy mezi Zaporo2ci (ok. r.l685), 
vstoupif do sluzeb polsk^ch proti Turkflm 
a Tatarfim, dr2c od Tana Sobiesk^ho Chva- 
stovo (v nyn^jSi guoernii kijevsk^). Proti 
Augustovi 11., kter^ cht61 kozdckou milici 
na pddg polsk^ rozpustiti, se vzboufil, byl 
vSak zajat od Mazepy, kter^ 2^rlil na jeho 
popularitu, a posldn jako domn^l^ spojenec 
Sv^dii od Petra Velk^ho na Sibif (1705}. 
Povoldn zp^t po pidu Mazepov6 (1708), 
ddastnil se jedtS v faddch rusk^ch bitvy 
u Poltavy a zemfel zdhy potom. Mezi ko- 
zdky P. t6SiI se velik^ oblib6, jak o torn 
sv6d£i ittn6 pfsnS, legendy a dumy lidovd. 

Palembang: 1) P., b^val^ hlavnf ro^sto 
sultandtu V i izozemsk^ Indii, nynf resident- 
stvi t. jm6na, rozklddd se na obou bfezfch 
feky Musi, 73 km od mofe, v bafinat^, 
dasto zaplavovan^ krajini. Sv^m rdzem upo- 
mind na Bendtky, neboC i^eka a jeji ramena 
tvofi hlavni ulice mSsta, sklddajfciho se v£t- 
Sinou z nizk^ch kolov]^ch domAv anebo polo- 
plovoucfch obydli (»rakkits«). Kamenn^ch 
staveb je mdlo. P. honosi se nejvStSi meii- 
tou V niz. Indii, star^m sultansk^m paldcem 
nyni v pevnost pfcmSnfinJm, 6'nskjm chri- 
mem atd. Obyvatelstva je 53.300 duSi (1896), 
z nich2 as 100 Evrop. (bez pos.), 2500 Cifia- 



nfiv a 1700 ArabA, a 2ivi se hlavnf obcho- 
dem produkty z horniho pofic^i f . Musi, kteri 
i mofsk^m lodfm iini vstup do P-u mo2- 
n^m. Vedle obchodu je 5il^ pr&mysl: v^roba 
zbranf a ozdobn^ho zbo2f, tkani hedv. Idtck 
a j. Na blizku Lama P. (Star^ P.) s hrob- 
kami sultdnfi palerabangsk^ch, kteH odvo- 
zovali svflj ptivod al od Alexandra Vel. 
P. byl zaIo2en asi Javanci, ktefi r. 1544 pfiSli 
u2 po druh^ ve zna^n^m mno2stv{' do P-u. 
R. 1618 zHdili tu Holland'an^ faktorii, jdt 
vSak r. 1662 byla hrozn^ vyvra2d6na, tak 2e 
Holland*an6 byli nuceni r. 1664 znovu P-u 
dob^ti, pfi dem2 sultdn uznal jejich svrcho- 
vanost. R. 1811 opakovalo se zase d£sn6 
divadlo z r. 1662; tentokrdte Angliian^, ktefi 
mezitim ve vdlkdch napoleonsk^ch stali se 
pany nizozem.osad,zavedli evropskou vlddu. 
Kdy2 pak osady vrdceny byly Nizozemi, i P. 
dostal se po delSich bojicn do rukou Hol- 
landlanfi, ktefi r. 1823 pfipojili P. k ostatnim 
drfavdm. — Srv. Otto Mohnicke, Banka und 
P. (Mflnster, 1874). Nu, 

2) P., nizozem. residentstvi na jihov^ch. 
pobf . Sumatry (niz. Indie), sklddaiici se z b^v. 
krdl. P-u a 13' domorod^ch statfl, zaujimd 
139.128 km* rozlohy. Zap. iist pfilehajici 
k resid. Padangsche Bovenlanden a Benku- 
len, je hornata a dosahuje horou Dempo 
v^Se 3240 m. Odtud svazuje se k v^ch. a 
pfcchdzf V alluvidlni ni2inu, misty bafinatou 
a nevzd^lanou, misty velmi i)rodnou, neb 
hust^mi lesy pokrytou, ji2 protdkaji 2etn6 
feky. Hlavni toky jsou D2ambi a f eka P. 
^i Musi, je2 tvofi pfirozen^ cesty dovnitf 
zeme. V nizk^ch, ba2inat^ch krajfch se sil- 
nou vlhkosti vzduchu a vysokou teplotou 
fddizimnice. Bohatstvi P-u,zdle2ejici v iirodn6 
pfidd, bujnou vegetacf neni dosud lipln^ vy- 
u2itkovdno. Dafi se tu gummovnik, tabak, 
kakaovnik, pepfovnik, muSkdt. strom, m6n6 
kdvovnik. Obyvatelstvo sklddd se z Malajcii, 
jednak muhammed. mluvicich fe^i pomiSe- 
nou javanStinou, jednak pohanA, jako na pf. 
Orang-Kubufl, ktefi odlou6eni od ostatniho 
sv^ta 2ivi se honbou v lesnat^ch krajich 
severozdpadu. Vzd6linim stoji na nizk^m 
stupni a mluvi zvldStni fe£i. VeSker^ oby- 
vatelstvo odhaduje se (1896) na 703.000 dusi, 
z nich2 EvropanA pouze n^kolik set a as 
6000 Ci'danfi vedle ne^etnf ch ArabAv. Nu, 

Falenola: 1) P., hi. m. prov. t. jm. (lat 
Pa.lantia), rozkldda se na 1. bfehu Carrionu, 
na planing stromdi prost^, ale drodntS. Uzel 
2elezn. trati Valladolid-Santander a Leon 
Sev. drdhy, md 15 028 ob. (1887^ jest sfdlem 
prov. lifadAv a biskupa. Vynikajfci stavby 
jsou kathedrdla, paldc, zal. Cidem, v n^ml 
umfstSny kng2sk^ a u6it. semindf a nemoc- 
nice. Alfons IX. zalo2il v P-ii prvni iipan. 
universitu r. 1209, kterd v5ak byla r. 1239 
pfelo2ena do Salamanky. Prflmysl zile2i ve 
v^robg suken a hrub^ch Idtek z vlny se 
sev. pfivd2en6. Z prov. vyvd2i se obili, 
mouka, vino, olej a vln6n6 Idtky do ostat- 
niho Span^lska a pfes Santander do Stfedni 
Ameriky. 



Palenka — Palermo. 



93 



2) P., Span, provincie v szdp. Star^ Kastilii, 
zabira tAst planiny starokastilsk^ a casti jii. 
v^b62kA kantabrick^ch Pyreneji, na s. ohra- 
ni^^na hfebenem techto hor, sousedi s prov. 
santanderskou, na v^cb. s prov. burgosskou, 
na j. a zap. s valladolidskou a na zap. s leon- 
skou, rozlohy ma 8433*79 km* se 188.845 ob. 
V^tif ^^sf tohoto lizemi jest planina 700 ai 
900 Iff vys., beze stromA, kde vSak na pfld£ 
pisdit^ zavodflovan^ f. Pisuergou, s prav^m 
ph't. Carrionem a lev^m Arlanzonem, a prA- 
plavy kastilsk^m a campossk^m, dafi se 
obili, cizrna a vino. Severni hory, kde vzni- 
kaji f. Pisucrga a Carrion, dosahuji v Peiia 
Priete 2531 m v^le, pokryty jsou misty hu- 
st^mi listnat^mi lesy, v jejich2 pasekdcb 
jsou dobrd pastviska pro stada ovci. Pro- 
vincie P. rozdSlena jest na 7 okresA se 
250 obcemi. 

FUenka viz KoiPalka. 

Palenqae nebo Nachan, m£sto v mexic- 
k^m 8tat6 Chiapas pfi dsti f. Chacamas do 
Usumacinty, mi 9870 ob., vStSinou IndidnA, 
a jest povestne okolnimi zficeninami staro- 
mexick^ho m^sta Huehuetlapallanu, ktcr^ 
n^kttfi ztotoinuji s mythick^m m^stem 01- 
mekft Xibalbou. Zfi'ceniny tyto jsou ntrj- 
velkolep^jSi v Americe, zaujimaji plochu 6 
az 8 mil a byly objeveny r. 1746, avSak te- 
prve r. 1822 staly se v £vrop$ zndm^mi, 
navitiveny pak a popsany Desir^m Char- 
nayem. Sklddajl sc z ohromn^ch, umSl]^ch 
teras a komol^ch pyramid terasovit]^ch, na 
kter^ch vypinaji se chrdmy a palace ka- 
menn^, ozdoben^ reliefy, ndpisy, kresbami 
a sochami. Uprostfed nich jest nejv6tSi 
stavba dlouha 92*3 m, Sirokd 58'5 m a vys. 
81 m, majici 14 bran v pr&^eli a 11 po stra- 
nich, se 4 dvory a obrovskjmi reliefy s po- 
stavaroi vysok^mi 2*9— 3'2 m, kolem ni pak 
stojf ninolstvi monolithick^ch soch. — Srv. 
D Charnay, Cit^s et mines am^ricaines: 
Mitla, P., Izamal. Uxamal (Paf., 1863); La 
Rochefoncauld, P. et la civilisation maya 
(t.. 1888). Tsr. 

Paleolog^ov^ viz Palaeologov^. 

Palermo: 1) P. (lat. Panormu^, hi. m^sto 
ital. prov. t. jm. a ostrova Sicilie, leii na 
sev. jeho bKhu na 38® 6' 44" s. S. a 13* 21' 
11'' V. d. Gr. pfi zdpadni strand pflvabnrho 
Palermsk^bo zdlivu mofe Tyrrhcnsk6ho, 
kter^ otviri se k v. mezi skalnat^m a ma- 
lebn^m bfchem Monte Pellegrino na sev. a 
mysem Zaffarano na jv. a za nim2 prostird 
se drodou svoji prosluli rovina Conca d'Oro 
(>zlati Skt ble<), uzavFend polokruhov^m pis- 
mem horsk^m a pokryti villami a bujn^mi 
zahradami. Podnebi mista jest velice zdrav^, 
stejaom6rn6 a mirn6, prAm6rni tt'plota zimy 
^ini 4- 12* C. podasi jest nejvStSf disf roku 
jasn^ a pHjemn^, tak ie P. jest jednim z nej- 
pHhodnejifch pfezimovacich mist pro prsni 
nemoci. Pro tyto pfizniv^ pom^ry kli ma- 
tick^, nddhemou polohu pH krasnem zilivu 
mofsk6m, rovnaiici se t^mdP krajinifsk^mi 
pftvabv poloze Neapole, vzacnou drodnost 
okolni krajiny a bohat^ ruch i 2ivot ob- 



chodni a hospodafsk^ vdbec mSsto mi pfi- 
jmf >§Ca8tn6 P.«. V n£m sbihaji se 2elezn. 
trati P.- Girgenti-Porto-Empedocle (144 km) 
a Messina-Cetalu-P. (232 km) drihy Sicilsk^, 
P.-Mazzara-Marsala-Trapani (195 km) drdhy 
zapadosicilsk^ a lokdlni draha P.-C6rleone 
(68 km) a mi 310.352 obyv. (1901). P. mi 
tvar lichob62niku, pfil^hajfciho v^chodni zi- 
kladnou k mol^i a rozd^len^ho 2 hlavnimi 
tfidami, Corso Vittorio Emanuele a Via 
M^cqueda, kter^ protfnaji se pravoilhle na 
nam6sti Vigliena, na 4 ^tvrti, k nim2 pfipo- 
juje se na sz. za b^val^mi hradbami, pro- 
men^n^mi v krisn^ boulevardy, itvrf mo- 
dcrnic^ vill. Na jihov^ch. fisti moFsk^ho 
bfehu tihue se nidherni promenida La Ma- 
rina a Foro Italico od hrize star^ho pH- 
stavu a2 k vefejn^ zahrad£, zvan^ nyni Flora 
a dHve Villa Giulia. Ulice uvnitf m6sta, 
seskupen6 kolem osmibrann6ho nim^sti Vi- 
gliena, jsou v^tSinou dzk^, avSak fist^ a 
dobfe dli2d£n<^. Nim^sti jsou rozsihli a 
pekni, jako: Piazza Marina s krisn^mi pal- 
mami a vefejnou zahradou (Giardino Gari- 
baldi)^ Piazza Pretoria s nidhernou kaSnou 
z r. 1550, Piazza Bologni se sochou Karla V. 
z r. 1631, Piazza della vittoria na konci tfidy 
Viktora Emanuele na obvod^ m6sta s po- 
mnikem Filipa V. pfed krilovsk^m zimkem. 
Piazza del Duomo, obklopeni od r. 1753 
zd^nou balustridou se 16 sochami svat^ch, 
Piazza della Rivoluzione se sochou genia 
m^sta. Piazza Croce del Vespro s kff2em na 
mramorov^m sloupu, obklopcn^m zibradlfm 
z kopi a halaparten, kter^ postaven zde 
r. 1737 na pam6t »sicilsk^ch neSpor<, Piazza 
Ruggiero Settimo s 2 pomnfky a j. v. Z m6st- 
sk^ch bran stoji dosud Porta Felice z 1. 1582 
ai 1637 a Porta Nuova z r. 1584, majfci po- 
dobu slavobriny. Pam^tihodn^m mfstem jest 
tak6 zmin^ni jiz Giardino Flora, jedna z nej- 
v^tSich a nejkrisn^jSfch vefejnj^ch zahrad 
Italie, zaloieni r. 1777, se sousoSim novo- 
feck^ch namofni'ch hrdin, bratH Kanaris, a 
pomnikem Bedficha II., na z. odtud jest bo- 
hati zahrada botanicki z r. 1785, na sev.-z. 
konci m^sta za Porta Macqueda pak jest 
Giardino Inglese s jizdeckou sochou Gari- 
baldiho. Z ostatnich pomnikA m6sta jeSt§ 
imenujeme sochu Viktora Emanuele pfed 
hlavnim nidraiim, velkopr&myslnika Floria 
a na blizku m6sta pamitnik na mist£. kde 
tiboi'il Garibaldi r. 1860 pfi obl^hini P-ma. 
AvSak hlavni stavebni pamitnosti m6sta 
jsou jeho palice, 295 kostelfiv a kapli a 70 
b^val^ch kliStcrdv. Z chrimA nejznameni- 
tejSi jest kathedrila sv. Rosalie, zfizeni 
V 1. 1169—85 za Vil^ma IL v gotick^m slohu, 
avSak od t^ doby nSkolikrite pfestavovani, 
zvliSt^ ozdobeni krisn^m portilem v 1. 1 426 
a2 1458, avSak znetvoreni v 1. 1781—1801 
kupoli a postrannimi apsidami, spojeni dvo- 
jitou arkidou s krisnou zvonici z XIL stol. 
a arcibiskupsk^m palicem, mi porfyrov^ 
nihrobky Rogera II., jeho dcery Konstancie, 
cfsafe Jindi^icha VI. a Bedficha II., jakoi 
i hrobku arcibiskupskou a kapli sv. Rosalie 



94 



Palermo. 



se stffbrnou rakvi t^to sv^tice z r. 1631. 
Jednim z nejstarSich normansk^ch kostelA 
jest San Giovanni degli Ereraiti z r. 1132, 
tvaru egyptsk<5ho kfi2c s 5 kupolemi, kras- 
nou kfi2ovou cestou a zbytky star^ melity. 
NejrozsahlejSi chram m6sta jest sv. Dominika 
z roku 1458 s prostorou pro 12.000 osob, 
V n£m2 pochovavajf se vynikajici Sicilidni. 
Dale jmenujemechrdmy: San Cataldo s 3 ku- 
polemi, arabsk^m clmbufim a mosaikovou 
podlahou, La Martorana z r. 1143, dpln6 pfe- 
stav^n^, ve slobu byzantsk^m s normanskou 
vHi a mosaikami, San Salvatore, skvostna 
to stavba od Amata z r. 1628, San Giuseppe 
dc' Teatini, velikd sloupova basilika bohat6 
ozdobend mramorem, Santa Caterina slohu 
barokov^ho, Casa Professa v pfepln6n6m 
slohu staveb jesuitskf ch, Olivella s krdsn^ro 
oratoriem, San Antonio slohu byzantskdho, 
del Carmine Maggiore s ^etn^mi kaplemi, 
Santa Maria della Catena u pfistavu, kter^ 
se zde uzaviral fet6zem, kapucinsk^ kIdSter 
pFed branou Porta Nuova s poazemnimi 
hrobkami zimoin^ch mSdtanAv, Badia della 
Magione, kostel N^meck^ch rytfffiv s £et- 
n^mi jejich ndhrobky, konc£n£ kldSter Santa 
Kfaria di Gesd, prom^nSn^ v kasdrny. 

Ze svStsk^ch budov na pfednim mistS 
stoji krdlovsk^ paldc {Pafano Reale), sm6- 
sice to staveb z nejrfiznSjSich dob, od nej- 
stariich £asfl normansk^ch a2 do r. 1787. Md 
staronormanskou kapli a sdl Rogera I. s odd- 
hern^mi mosaikami a ornamenty norman- 
sk]^mi a hvSzddrnu vys. 75 m, v nfi Piazzi 
objevil planetu Ceres. Naproti n^mu jest 
Palazzo Sclafani s arkadami a velkolepou 
freskou z XV. stol., nynf v kasdrny prom£- 
n£n^. Krdsn^ jest soudni paldc z 1. 1307—80, 
dHve zvan^ Palazzo Chiaramonti a nyni oby- 
£ejn6 io Steri, radnice {Pala\io della Cttta), 
budova universitni a finandni, Palazzo Ab- 
batelli, San Cataldo, Forcella, Ajutamicristo, 
Geraci, Riso a j., vitdinou ve slohu rokoko- 
v^m. Z Hmsk^ho starovSku pochizeji kata- 
komby, objeven^ r. 1785 u brdny Porta Os- 
suna, kdezto fimsk^ ddin, odkryt^ r. 1869 
na Piazza Vittoria, byl op^t zasypan a jeho 
mosaikovd podlaha uloiena v ndr. museu. 

Pfistav palermsk^ skldda se ze star^ho 
pfistaviStS, zvan^ho Cala, leiiciho uprostfed 
m^sta, kter^ vSak jest pfistupno jen mal^m 
lodim, a z pfistaviSt^ nov^ho, zi^izen^ho na 
sev. konci P-ma na lipati Monte Pellegrino 
s 2 moly a majaky, kter6 piln^'m prohlubo- 
vdnim udineno dostupn^m 1 nejvStlim lodim. 

Z vyu^ovacich Ustavfl md m^sto uni- 
versitu, zaIo2. r. 1779 a obnovenou r. 1850, 
ktera md 4 fakulty (prdv., l^kaf., pfirodovfid.- 
mathem. a filosoncko-literdrni), Skolu notdf- 
skou, Mkdrnickou, in2en;^rskou a porodni- 
ckou, botanickou zahradu, pHrodov&d. sbi'rky 
atd., 62 docenty a 1218 posluchaidv. Mimo 
to je zdc technick^ listav, 3 lycea, 5 redl- 
n^ch §kol, arcibiskupsk;^ seminaf, listav u£i- 
teldv a uditelek, hudebni konservatof, umS- 
leckd Skola, vvSSi div^i Skoly a listavy, 
agrdrni t!istav, skola pro obchodni ndmofni- 



ctvo, circolo filologico pro studium modernich 
fe£i atd. M^sto md velikou ndrod. knihovnu 
se 151.000 svaz., 30.000 bro§. a 1528 ruko- 
pisy, dale obecni knihovnu {Bibliottca co- 
munale) s 216.000 svaz., 26.600 bro§. a 3263 
rukopisy, ndrodnl museum se vzdcn^mi um£- 
leck^mi sbirkami, antick^mi skulpturami, mo- 
saikami a malbami, 4 stdld divadla, mezi 
nimi krdlovsk^ Teatro Bellini a Teatro Vit- 
torio Emanuele, a velik^ divadio If^tni zvan^ 
Politeama. — Dobro£inn^ch iSstavA jest 
pfes 40 s rocnimi dfichody do 2 mill, lir, 
mezi nimi velikd nemocnice, vojenska nc- 
mocnice, n^kolik sirot^incAv a dtulen, nale- 
zinec, chudobinec, bldzinec, dstav hluchon^- 
m^ch, slepcflv atd. 

Jedno z nejpfedn^j^ich mist mezi italsk^mi 
m6sty zaujimd P. sv^m obchodem a nd- 
mofni dopravou. Do pfistavu palerm- 
sk^ho veplulo r. 1898: 1750 plachetnich lodi 
se 104.604 t a 1838 parnikfi s 1,471.648 t a 
vyplulo 1755 lodf plachetnieh se 104.194 t a 
1849 parnikfl s 1,484.019 t, z 6eho2 nejv^tii 
£dsC (27s mill. pfipadd na plavbu pobfeini, 
tak ie r torn ohledu z italsk^ch pfistavA 
pfed6f nad P. jen Janov a Neapol. Z plavby 
mezindrodni pfipadd vitiina lodf na Anglii, 
N6mecko a Nizozemf, jakoi vflbec velko- 
obchod palermsk^ jest z velikd £dsti v ru- 
kou cizincA. Hlavni pfedmdty v^vozu jsou: 
agrumina (14Vj mill, lir), barviva (8Vj mill, 
lir), vfno (2*/, mill.), vinn^ kdmen fl'/j mill.), 
olivov^ olej, sfra, mandle, kfi2e atd., dovozu 
pak: obilf a mouka (8 mill, lir), kamenn6 
uhH (9Vj mill.), kovy a stroje (1'/. mill.), 
dh'vf (ly, mill.), zbo2f vln6n6 (174 mill.), ba- 
vln£n^ ri'l mill.), hedvdbn^ (1 mill.), ko{en^ 
a krdtke, petrolej, tuky atd. Podporou ob- 
chodu jsou 3 velikd banky, bursa, n^kolik 
menSich dvSrnich dstavfiv, obchodni soud 
a komora. V m£st£ jsou 3 nddra2i, spojend 
okru2ni drahou, koftskd drdha, telefon, elek- 
trick^ osv6tlenf a krdsn^ vodSvod, posta- 
ven^ hned za panstvi arabsk6ho. — Prfl- 
my si nenf tak rozvinut^ jako obchod. Nej- 
vitii tovdrnou jest slevdrnou rejdafsk6 firmy 
Florio-Rubattino z r. 1841, ddle je zde n6ko- 
lik parnich ml^^nfl, tovdrny na zboii t^stov^^ 
cukrovinky, lucebniny, ndbytek (krdsn^ stoly 
s mramorov^mi mosaikov^mi tabulemi)a ru- 
kavice, barvirny, jirchdrny, knihtiskdrny a 
velikd stdtni tovdrna na tabdk. 

Mesto jest sidlem prefekta, arcibiskupa^ 
kassacnfho a appelladnfno dvoru, soudu I. sto- 
lice, generdlniho feditelstvi sicilsk^ch drah, 
velitelstvi XII. armddniho sboru, p£§i di- 
vise a 2 p^iich brigdd, konsulfl, mezi nimi 
i rakousko-uhersk^ho generdl. konsula, atd. 

V krdsn^m okoli mSsta dlu2no zvIdStS 
vytknouti Monte Pellegrino (597 m vys.) 
s jeskynnim chrdmem sv. Rosalie s nddher- 
nou vyhlidkou, na jeho tSpati villu Belmonte, 
ddle krdlovsk^ letohrddek La Favorita v cin- 
sk^m slohu, zdmky Zisa a Cuba z doby nor- 
mansk<*, proslul]^ chrdm Monreale, b^val^ 
kldSter San Martino, promSngn^ dnes v hos- 
podafskou §kolu a j. v. ^ 



Pales — Palestina. 



95 



P. vzDiklo jako foiaicki osada, nazvaoa 
bezpochyby Machanath^ t. j. tdbor, kterd po- 
id^ji jako karthaginskd driava byla stfedi- 
skem punsk6 moci na Sicilii a slula u tii- 
mandv Panormus. Tito zmocnilii se mSsta 
r. 254 pf. fCr. a u^inili je municipiem, kter6 
r. 440 po Kr. padlo do rukou Vandalflv, 
r. 313 Ostrogotfiv a r. 535 ByzantincfLv, kte- 
rfm odJiali je r. 830 Arabove, vlidnouci zde 
al do r. 1072, kdy jc opanoval Robert Guis- 
card. OJ Rogera II. P. bylo sfdelnim mh- 
stem normansk^ch krilfl sicilsk^ch, kter^ 
zvlaltg velik^ho lesku nabylo za cisafe Be- 
dficha XL R. 1266 pMpadlo s Neapoli Karlovi 
I Anjou, avSak ji2 r. 1282 u^inily hrozn6 
>neSpory sicilsk6« konec franc, panstvi a 
Petr Aragonsk^ koninovin v P-ml na krdle 
sicilskeho. Od t^ do by sidlil zde mistokrdl, 
aviak samosprava m6sta byla dosti rozsahla, 
aie oligarchicka. R. 1676 pora2eno zde §pa- 
nilsko-nizozemskd lod'stvo od FrancouzAy, 
r. 1693 a 1726 zpustoSilo m^sto zem6tfeseni. 
V 1. 1799-1815 P. bylo op6t sidlem krdlov- 
sk6ho dvora, kter^ byl z Neapole vypuzen 
Francouzi. R. 1820 vypukla zde vzpoura, 
ktera v$ak zahy potlaiena, tak jako nov^ 
vzboufeni r. 1847, aviak pfi vzpoufe r. 1848 
lid palermsk^ opanoval krdlovsk^ hrad, zvo- 
lena samostatnd vldda pro Sicilii, svoldn si- 
cilsk^ sn6m, a teprve po krnt^ch bojich 
Tzdafo se m^sto 15. kv&t. 1849 krilovsk^mu 
vojska. R. 1860 dobyl P-uia i s tvrzi s pod- 
poron lidu Garibaldi a pfipojil je k sjedno- 
cen6 Italii. R. 1866 vypukly nepokoje mezi 
m6stskou luzou, r. 1867 a 1885 zufila zde 
cholera. Srv. La Lumia, P. (Pal., 1891); Bo- 
laffio, Guida di P. (Mildn, 1891). 

2) P., ital. provincie na sev. bfehu Si- 
cilie, ohrani£end na 8. moiem Tjrrbenskj^m, 
na V. provincii Messina a Catania, na j. Cal- 
tanissetta a Girgenti a na z. Trapani, m^fi 
5047 km* a mi (1901) 785.016 obyv., t. j. 155 
na 1 km\ Jest v6t§inou hornatd, zvliSti na 
▼., kde v^Miky pohofi Nebrodi dosahuji 
neJT^tSf v^Sky (Madonie 1975 m). S tohoto 
pohofi st^kd fada Hdek k mofi Tyrrhen- 
sk6ina (Imera, Torto, San Leonardo), kde2to 
k j. do prAltvu Sicilsk6ho te£e Belicc. P&da 
jest lirodni a plodi hojn£ obili (1 Vi mill, hi), 
vina (1 mill. hl)y agnimin (585 mill.), tabdku 
(4100 q\ fikfl, lultenin, oliv atd. Dflleiit jest 
chov skotu a ovci, s^rafstvi a mislafstvi, 
rybafstvi, zvliit^ lov tuAik&v. Z u2it cn^ch 
nerostA dob^^va se sira (16.700 f), s&l, vape- 
nee, sidra, mramor, achit, alabastr, piskovec 
a taf; pr&mysl a obchod soustFeduje se t6- 
mhi vJludnS v hlavnim m^stS. Provincie d6li 
se na 4 kraje (Cefalu, Corleone, P., Ter- 
mini), dfileiita m6sta kromi P-ma jsou: Mon- 
reale, Carioi, Partinico, Bagheria, Termini, 
Cefalu a Corleone. Tir, 

Pales slalo staroHmsk6 boistvo paste vcA, 
die obecn^ho i u bisnikfi nizoru starobyl^ 
bohyni, die Varrona a die etrursk^ disciplmy 
v§ak bAh, jehoi rod zihy pfiSel v zapome- 
nati. Jemu r. 267 pf. Kr. zasv6til M. Atilins 
Regufas po pokofeni Sallentinsk^ch chrim 



v6.im6. T^mu2 boistvu platila slavnost zvani 
Palilia nebo £ast£ji Parilia (mfsto vlast- 
niho Paliria), jei kondna dne 21. dubna. Jak 
konina v soukromi, H£i obSirnSji Ovidius 
(Fasti, 4, 721—782); hlavni zdsadou byly 
obSti nekrvav^ a rflzn^ oiisty, modlitby za 
prospivdni stad a body. Stdtni slavnost pa- 
dala V t^2 den, kdy pr^ Romulus zaloiil 
ftim, tedy t. zv. natalis urbis; od dob Ha- 
drianov^ch o torn dni koniny X.€i hry 
V cirku. klk. 

Pales, planetoida objevend 19. zafi 1857 
Goldschmidtem. Stfedni jasnost v opposici 
110. Prftmfir v km 96. Ozna^eni (p\, Gs. 

Palestiiia (z fee Palaistinoi), pAvodn6 
n^zev pobfeini roviny v nynSjSi ji2ni Syrii 
na j. od mSsta faffy, ob^vand Filistai, kter^ 
pfenesen byl na ce\6 vnitrozemsk^ pozadi, 
ob^van6 2iay od Danu na s. k Bersab^ na 
j., vyskytuje se ji2 u AssyrA ve tvaru Pa- 
lastav a ujal se i u ArabA (FilastAna), 
ba i u 2idAv a v f imsk^ administrative. To- 
muto jeho rozSii^ni napomdhal nedostatek 
stdl^ho a celkov^ho zem^pisn^ho oznaienf 
pro tyto krajiny, neboC Kanaan slula jen 
zem^ na zapad od Jord^nu, kdeito jm^nem 
>zem6 Isrd^lova« nebo »zeme Zidov- 
skdc neoznaioval se ur6it6 vymezen^ kraj, 
nizvy pak »zem6 zasHbend, boii, svata« 
atd. nejsou ovSem ani politick^, ani zem^- 
pisn^, n^br2 jen bdsnickd r^enf. Ani Egyp- 
Can^ nem^li zvlditnfho ndzvu pro P-nu, po- 
6'tajfce ji k zemi Charu a Ra-Kanaan, 
kter62to oba jejich zem£pisn6 pojmy byly 
velmi $irok6 a neur£it6. Jakoito hranice 
krajin zahrnovan^ch jm^nem P. ustdlily se: 
na s. od Ramy (Rame) k Danu (Tell el (Cddi) 
na Apati Hermonu, na v. asi 36° v. d. Gr., 
na j. 31V4»— 3IV2® s. 5. od Bersaby (Bir es 
Sebd), na z. od Jorddnu k Arnonu (Vidi 
Modiib) na v. od tdto feky, konednS na z. 
moFe Stfedozemni. Jest tudii nejv^tif iSifka 
P-ny na j. asi 133 km^ nejmenii na s. 60 km, 
nejv^tSi d^lka od Bersaby k Danu 230 km, 
plocha jejf pak m£fi asi 25.000 km*, adkoliv 
pfi neurcitosti hranic uddvajf ji i na 27.500 
ai 30.000 km\ Tir. 

V pf irodnim ohled^ je P. jiini konec 
Syrie, tak zejm^na tektonicky, geologicky 
a tim i horopisnfi. V geologii pracoval nej- 
dfiv RakuSan Russcgger, pak Lartet, Fraas 
a j., pfehled krdtk^ podal Hull. Ponechdva- 
jice tektonick6 otdzky k Syrii, bez ni2 jich 
feSiti nelze, podotkneme zae jen krdtce, ie 
berouce za hranice P-ny biblick^ z Danu do 
Berseby, vidime pfedni dvoji horstvo z Ga- 
liley do Judey (hory Judsk^), mezi nim a 
planinou Arabskou v Ferei hlubokou rjhu 
Jorddnu a Mrtv^ho mofe — pfed nim pfi- 
mofskou ni2inu, kterou ruSi jedini hora Kar- 
mel (do 550 m — kldSter EliiSe 170 m). Pro- 
rva feky Litani (Kasimie) d6H P-nu od Li- 
banu, ni2ina jezera Ram (Fiola star^ch) od 
Hermonu, av^ak <iasto Hasbeja a RaSeja se 
poditaji k P-n6. Nenf to nei historicki jed- 
nota a v^chodn6 (Perea, kraje Gilead a 



96 .Palestina. 

Moab) nemaji hranic pfirozen]^ch k pouSti vys^chi, neboC ndhradou za to jest hojnost 
Arabsk6. Vidyt nSkdy i Hauran a Batanea pramend, kter^ namnoze vystupuji na po- 
pfiditaji P-n6. Cel^ pfedni horstvo je vdpe- ; vrch jako skutecn^ podzemni ficky. Z fek 
nee, pocitan^ dfiv za jursk^, pak za kfi- > napln6n^ch stale vodou, kter6 ozna^uji se 
dovy, ted* vice k eoc^nu; vdpenec ten je jm^nem ndr na rozdil od vys^chajicich, zva- 
chudj^ zkamen61inami (olivy sodomsk^ |Ct-|n^ch vdd{, zminky zasluhujf Belus (Nar el 
darts glandi/era] pr^ z Libanu proddvaji Naamen), Kison (Ndr el Mukattaa), Kana 
V B^thl^hemu [LartetJ). Jen V Severn pronikaii (Ndr el Iskanderuna) a Ndr el Audie, vl^va- 
Jim V Galilei kopce dedidov^, z nichi nejzna- jici se vesmSs do raofe Stfedozemniho, 



m£j$i je Tabor (562 m), nejmalebn^jSi rohy 
u Hattin (Kurn Hatting 319 m. Bfeh mofsk^ 
tu nikdy nenaleiel k P-n6, n^br2 k Foinikii 



kde2to do Mrtv^ho mofc ilsti Jordan (▼. t.) 
s pfitoky a fada men§ich fidek, hlavn6 s v.: 
Arnon (Vddi Modiib), Main (Vadi Zerka) 



od Haify do Tyru, neb Isrd^lit^ ho nikdy, a j. K oblasti Jordanu pfisluSeji v P-n6 
nem^li. NejvySSi vrchol Galilee D2ebel D2er- 3 velikd jczera: na sev. Bir el tiule (2 m 
mak uddvaji na 1199 (dfive 1220) m n. m. a • n. m.), vys^chajici £asto na pouh^ moddl, 
je nejvySii spolu vrch P-ny. D2. Arus ma * ddle k j. Bar el Tabari^ nebo iezero Gene- 
1013, ostatni niiSi 900 (Hunin.) — je£t£ Safed ' zaretsk^, zvan^ v bibli tH Galilejsk^ nebo 
leii o 838 m, ale sever a jih niiSi — Naza- ; Tibenadsk6 (212 m p. m.), hlubokd do 240 m, 
ret 490 m, posledni hora k jihu Nabo Dahi . bohat^ rybami, jehoi voda stdva se pon6kud 
815 m, Niiina Jesrealski rozvodi 29 m podle slanou, a konedn6 Mrtv^ mofe (v. t.)- 
Mansella d£li Galilejsk6 pohoff od jilniho, , Podnebi P-ny jest podminSno nejen po- 
kter^ md ddl rdz pak jednotvdrn^ — pHkr^ ' lohou zemS pfi Stfedozemnim mofi v ji2ni 
srdz k v^chodu — jako v Galilei a svah ! £asti oblasti stfedomofsk^, n^bri i rozmani- 
mirn^ na zdpad6 k Stfedomofi — ale na < tostf jejiho povrchov6ho rdzu, vj^iikou, vzda- 
povrchu planiny — bez ostrich vrchfl. V^lka lenosti od lir^ho okeanu a okolfm velik]^ch, 
700—900 m, tak Ras Ibzik 732, Akra 680, z £dsti pust^ch prostorA pevninsk^ch. Zi- 
Ebal 1125 m A., Garizim 1060 m (Nablus kladni jeho raz jest ovSem stfedomofsk^, 

V i&doli 617 m Allen). Pak ncjvySsi Nebi nicm^ne jevi z ddsti povahu pevninskou 
Samwil 1064 m, Mansell (895 m Hull), Ddr- dennim i ro£nim postupcm teploty, mal^m 
saidh 1143 m, a2 ji2n6 od Jerusalema Dhor I mno2stv{m ro£nfch srdiek a dosti znadnou 
es Sala 978 m. — B6thl^hem 901 m Russeg- ! suchosti atmosf^ry po cel^ rok. Prflm^rna 

frer (850 m Hull), Jerusalem sdm 790 m \ rotni teplota v Jerusalem^ (800 m n. m.) 
chrdra 864 m, h. Olivetskd 894 m Hull), ale £ini -fl7'l<*C, v nejstudenSjifch mSsicich 
rybnik Siloe dole jen 705 m, Tekoa 850 m, Icdnu a i&noru jest 4- 8*8* C, v nejtepleji^im 
Hebron nejv^Se 927 m, naie2 pohoff rychle i mesici srpnu pak + 24-5® C. Podobnd pom^ry 
klesd: Bersaba 367 m, Thdmar (Kurnuk) 491 m. tepeln^ panujf asi na celd zapado- i v^chodo- 
V^chodni r^ha Jorddnska (Hasbeja 570 m, | jordansk^ planing. Na pobfe2ni roving jest 
Banyas 787 m DQrgens) ma v Danu (Tell | teplota vy55i s rodnim pr&m^rem + 22* C, 
el Kadi) 215 m Forest, jezero Hule 4-2 m J v nejstuden£j2im mSsici asi -)- ^2^ C a v nej- 
Tiberiadsk^ 208 m, Mrtv^ mofe 394 m podj teplejSfm -f 30*C, kde2to v ddoli Jorddnu a 
mofem — od ceho2 pouht Araba rase stou- : zvlditS u Mrtv^ho mofe panuje teplota a2 
pd (rozvodi die Rotha 213 m). U Beitsanu, tropickd s prdmSrem roku +24*0, nejstu- 
rasaelu a lericha (300 m pod m.) n{2ina dendjiiho mSsice -f ^'^^^ ^ nejtepIejSiho 
ta zabihd ddl do zdp. hor. Hora Kuruntul -f- 32^ C, stoupajic jif v kv5tnu nad -f- 40° C. 
(Karantania) 97^ m rel., ale Kurn Sartobe ; V Jerusalem^ a na planindch b^vd ka2d$ 
610 m. V^chodni planina prahorni, kraj Ara- . rok 5—6 dni s mrazem a2 — 4^ C, snih pa- 
bie, je v celku jednotvdrnd. Severn^ pohofi davd tu nejmdnS jednou ve tfech Ictech, na 
D2olansk^ nejvy^Si do 1294 m, ale bfehy pro- I v. od Jordanu pak jsou zimy jeSt6 drsndjSi, 
rvy f. Jarmdk jen k 400 m n. m. (Gadara ' tak 2e zde ji2 cel^ karavany zahynuly ve 
361 m, Chisfin 476 m), co2 pomalu k jihu sn6hu. Na pobfeii v§ak a v i&doli Jordanu 
vstdvd (Tibne 614) a vrcholi v Ad21unu ' jsou zimy velmi mirn6, l^ta pak neoby£ojn6 
ri085 fit), ale k prorvS f. Jabok zase klesa horkd, zvldstS pfi ji2nim a jihov^ch. v^tru, 
(D2eb. Maitabe 588, Salt 635), a2 nejvySSi u mofe ovjem mirn£na jsou letni vedra 
vrchol stfedni Percy D2ebel 05a mdl096 — 
sic Rabbat Ammon 837, hora Nebo 806, a2 

V jihu Kerak 1026, h. Hor 1527 m (Hull). 
Pfimofi P-ny nizk^ ndplavy: Jaffa 40 m, 



mofsk^mi v^try. ZvldStnf pQvab mi v l^t£ 
podivuhodnd jasDost vzduchu, pfekrdsn6 jsou 
palcstinsk6 letni noci. De§t£ pf ichdzeji v dobS 
zimni od fijna do dnora, doba deStd trvd asi 
Ramlch 77 m, Askalon 77 m.' i 188 dni, ro6nf vJSe srd2ek v Jerusalem^ cini 

Z geologick6 jednotvdrnosti plyne chu- 1 58*2 cm, k j. deSM ub^vd, k s. jich pfib^va, 
doba na u2ite£n^ nerosty, jen asfalt zc jsou to v^tdinou kratk^ a prudk6 lijdky, 
severu ^kffdy?) sbiraji z Mrtv6ho mofe ! deStonosn^ vitr jest jihozdpadnf. Mnoistvi 
(doly u Banijasu). Hora solni Usdum (So- srd2ek v jednotliv^ch letech siln^ se kolisi, 
doma) u Mrtv^ho mofe neu2itednd dosud. | £astd jsou suchd l^ta s velikou netirodou. 
Teplic asi 10 — ale jen v TiberiadS se jich | Charakteristickou znamkou P-ny jest ne- 
u2ivd. ly, obyCejn^ mno2stvi rosy, na jejf2 vlihu v dob* 

Zavla2ena jest P. dosti hojn6, adkoliv I sucha jest rostlinstvo v^hradnS odkdzdno. 
mno2stvi fidek a potokfl v tepl^ dob£ letni I Nejpfijemn^jSf rodni dobou jest jaro od po- 



Palestina. 



97 



iovice bfezna do poloviny kv6tna, podzim 
pak jest velicc tepl^. Tsr, 

KvStena P-ny bude asi jii obstojnS 
zoima. Bude miti asi 3000 dr. (Tristram), 
ac Post a j. jeSt6 n6co mdlo pFinesli. Ale 

V torn jc Libanon (vc flofe Tristrama) i Anti- 
Iibanon, tak 2e se tisXo to asi ji2 nezv^tSi. 
Z t6ch pocita Tristram ve sv^ flofe 251 en- 
demickj^ch, 161 aethiopsk;^ch a 37 indick^ch 
(t lidoli Jorddnsk^m). Tak u Zuweiry (u mofe 
Mrtv^ho) ze 160 bylin bylo jen 27 evrop- 
skych, 135 africkjch, 37 i v Indii. Flora to 

V cclku (s vylou£enim Libanu i Antilibanu) 

stfedomofskd — jen v okoli Mrtv^ho' mofe 

je 250 bylin pouStS a subtropick^ch. Rodiny 

ncjcetn6j§i: leguminosy 339, composity 328, 

crucifcry 194, trdvy 186, 165 labiat, 135 um- 

beilifer, 124 caryofyllacei, 120 liliacei. Mnoho 

zde Dalich bylin: v jez. Hule lekna a stulik, 

vrbice, a ceska oliva (Eleagnus angustifolia) 

plati tradici za strom Zacheflv v PismS. Ne- 

patrn^ po(et rodin ndm schazejicich: Cap- 

parid 8, 2 Frankenie, Styrax officinalis, Boer- 

kavia plumbaginea, Cynomorium coccineum, 

Crtisus hypocistis a j. HlavnS jsou j«*n okolo 

Mrtv^ho mofe: Balanites aegyptiaca, Monnga 

aptera, Salvadora ptrsica^ Blefaris tdulis, dat- 

loVnik. Dilem jsou sem uvedeny jako Opuntie, 

Liquidambar (?), Melia, (balSdm Gileadsk^ vy- 

huben), Phytolacca decandra, platany, Dlo- 

spyros Lotus — snad i olivy. Die tono jsou 

i nejv^tSi rody: Astragalus 71, Silene 43, 

Ettforbia 37 atd. P. je zemi stepi a pa- 

stev; lesy star^ se nezachovaly, jen v Pe- 

rei roste n£co dubfiv a kef iky okolo ncko- 

lika kopcii (tak okolo Tabora). Pastvou zde 

cel^ rok trvajici byly byliny lep5l vyhu- 

beny a zb>ly jen trnit^ neb cibulovitd neb 

rychle z jara kvetouc/. Podobenstvi s Ma- 

lou Asii a i^eckem jest v$t§i neili s Egyp- 

tem neb s Italii. Velik^ iern^ les Finus 

haUpensis u Hebronu vyhuben v stfedovSku 

jif na palivp v skldrnach. Solimiln^ byliny 

arabskd poiiSt^ (Chenopodiacey) pdli se ve 

vclik^ra mnoistvi na popcl draselnat^ pro 

feccn^ skldrny a v]^voz na m^dlo. Rozdil 

mezi severem vice mirn^m a jihem jevi 

se nejvice v kefindch — tak roviny Esdre- 

lon kryjf cisty a Poterium, P. honosi se 

(kromd Libanu a Kalifornie) jednim z nej- 

starsich stromfl na sv^tS — t. zv. dubem 

(vidy zelen^m) Abrahamov^m (Q. cocci/era) 

u Hebronu (zbytek lesa Mimre), 28 m vys., 

dole 7*5 m objemu, a pak jsou tu star^ olivy 

zahrady Gcthsemanskc, asi 2000 let star^ 

zbytky pralesa, jest jich 8, po 6—6*5 m 

objemu. ale jen 9 — 10 m vysok6 v^hony 

z kmenfl prastar^ch, osckan;i^ch jako v Stfe- 

domoH vflbec. U vod jsou to poly (P. eufra- 

tka) i oleandry u f. Jabok, 4— 5 m vy- 

sokd, ktcrjmi se cel6 f e6i$t£ za kv6tu ier- 

vena. V Galilei byly javory. Celtis, ol5e, 

chvojky (J. oxycedrus), vavfin (Tabor) a 

v^sude divok^ chl^b svatojansk^ {Ceratonia 

siliqua — Luk^S 15, 16.). Kefiny obycejnd 

stfedomofsk^, pistacie, Rhus, Rhamnus, Zi- 

zyphus, azaroly, Arbutus. Calotropis procera 

OttftT SloYBlk Umitnf, it. XIX. 2812 1902. 



(vSude) prohldSeno tecf za sodomsk6 jablko 
tradice, ale rdie z Jericba (Anastatica hiero^ 
chuntica), ji2 proddvajf podomni obchodnici 
b^thl^hemSti, nenf ona stfedov^kd, n^bri, jak 
Michon z obrazfl dokazal, Asteriscus pyg- 
maeus, Kriisn^ch kvStA malo — z Jerusalema 
se vyvd2i nejhez^i bylina hory Olivetsk6 
Helichrysum sanguineitm (zvand krflpdji krve 
Pdn£). Sic jsou Anemone coronaria a cibulo- 
vit^ (tulipiny, Tris, Crocus, Gladiolus, Ta- 
zetty — lilii neni) nejhezci likazy zdejsi kve- 
teny. 

Zvifena takt^2 n^'jl^pe znama z dila Tri- 
stramova. Pocftd (v SirSim oboru) 113 ssavcA 
(13 cndem., 56 palaearkt., 34 aethiopsk^^ch), 
348 ptdkA (271 palaearktick^chl, 40 aeth'iop- 
sk^ch, 3 end.), 91 reptilii a amfibii (49 palae- 
arktick^ch, 27 aethiop.), 43 ryb (26 zvldSt- 
nich — ad rdz africk^, ale jen 2 spoledh^ a ' 
8 palaearkt), 213 mollusk (140 zvldStnich), 
787 dr. hmyzu. Rdz rovn^ii stfedomofsk^, 
ale zajimav^ jsou odchylky. Tak z netopJ^rA 
tu indick^ Scotofilus Teminckii, Rhinopoma 
microphyllum, jiini Tafaious nudiventris a 
Nyctinomus cestonii, u Mrtv6ho mofe i Phyllo- 
rhina tridensz Cynonycterisaegyptiaca z Ptero- 
podfl. Lev (130krdt v bibli) vyskytujc se po- 
sl^z ve XII. stol. u Samarie; v^chod ma do- 
tud Felts pardus a jin^ kodky, v§ude jsou 
hy6ny, vlci, §akdlov6, 2 liSky {nilotica [jih] 
i flavesce^s [sev.]). Karmel mi (jiho-fran- 
couzskou) genetku, jezero Galilejsk^ naSi 
vydru. Lesy maji v severu jezevce a med- 
v6da {Ursus syriacus), jako danka. U Mrtv^ho 
mofe udriel se daman syrsk^, v moddlech 
kanci (musulmini jich nehoni), v pouitich a 
polopouSti v^chodu antilopy (dorcas jest 
hlavni hojnd zvdf a dochizf az k Jerusalemu). 
V^chod a jih chovaji nSkter^ divok^ kozy 
(C. beden), U Jorddnu jsou buvolov^, v jiho- 
v^chodS velbloudi chovani. Mezi hlodavci 
jsou formy jiini {Acomys cairinus), Gerbilly 
3, Psammomj's (3), ve v^ch. pouSti Dipus 
hirtipeSf Eliomys melanurus, Ptici z velik6 
dastky naSi (zejm^na vodni) a st^hovavi. V^- 
jimku dini Saxicoly a Drymoiky pouStevni a 
na jihov^ch. nfikter^ tvary jiini — u Jericha 
endemicici Cinnyris osea, pak Argya squami- 
ceys (Mrtv6 mofe, Timaeliida), I^cnonotus 
xanthopyguSf Halcyon smymensis, Amydrus 
Tristramii. Nejroz5ifen^j5i ptik jest Cotyle 
riparia. Mezi sovami je Ketupa ceylonensis 
indicki v jeskvnich. Zvf^f hlavni Caccahis 
chukar a Pteroclesy (4) i Trancolinus. PStros 
pfichazi do Modbu. iiby naSe ai na Bufo 
regularis (u Berseby) egyptsk6, ielvy ale 
cizi Testudo ibera, Emys caspica, Trionyx 
egyptiaca (ne v JorddnS, ale v fekich sev.). 
Krokodil neddvno vyhuben v pfimofi (f. 
Zerko). JeSt^fi stfedomofSti od Amfisbaena 
cinerea do chameleona beze zvliStnosti, ale 
hadi maji riz subtropick^ (2 Typhlopidy, 
Micrelaps Mulleri, Rhynchocalamus melano^ 
cefalus), Psammofts moniliger, boid Eryxjacu- 
luSf Cerastes Hasselquisti, Echis arenicola a 
africka (v jihu) Naja haje. Ryby maji 
V Jorddnu raz africk^, 8 dr. Chromis (i ni- 

7 



98 



Palest ina. 



loticus), 4 Cyprinodonty (potoky u Mrtv6ho 
mofe), Clarias xnacracanthus (i Nil^, Blen- 
nius (3), Mugil (4, potoky zap.) — i cypri- 
nidy jin^ nez naie Capoety, Nemachilus — 
jedind ryba naSe jest dhof v zdpadnich 
potocfch. I m^kk^ii maji rdz africk^ (druhy 
z Nilu). /jr. 

Chrnn]^ po^et nyn6j§iho obyvatelstva 
krajin tvoficfch i&zemi b^val^ P-ny udivi 
se nejiast^ji na 650.000, tak 2e prAm^rnd 
lidnatost £inf 26 obyv. na 1 km*, Jind uddni 
vSak kolfaajf se mezi 300.000—1,000.000 obyv. 
jednak ndsledkem nedostatku pfesndho s£{ 
tini lidu, jednak ndsledkem neuriitosti hra- 
nic zem6, kone^ni i ndsledkem silndho pfi- 
stdhovaleck6ho ruchu v poslednim deseti- 
leti. Obyvatelstvo, jsohc z nejv6tSi £isti rol- 
nick^, 2ije z velik^ vStSiny v mal^ch vesni- 
cich a mSstefkdch, skute^n^ch m£st jest 
mdlo a i nejv^tii z nich, Jerusalem, ma pFcs 
rychit svflj vzrflst jen asi 40.000 obyvatelfl. 

V ohledu ndrodnostnim panuje neobyiejnd 
rozmanitost, a£koliv jedind vlddnoucf fedi 
vedle dfedniho tureck^ho jazyka jest arab- 
Stina. NejvdtSf Ust obyvatelstva jsou Syrov6 
a Arabov^. Jidro venkovsk6ho lidu pokld- 
daji mnozi za potomky pfedisrd^lsk]^ch pra- 
bydlitelfl zem5, kde2to £ist]^mi Semity jsou 
poloko^ovni Beduini, 2ijici ve stanech a za- 
b;^vaj{ci se vedle chovu dobytka i ponSkud 
orbou. Z nejrozmanitSjSich 2ivlA sloieno jest 
obyvatelstvo m68tsk6, obsahujicf v sob£ po- 
tomky dobyvatelA feck]^ch, hmsk^ch, arab- 
sk^ch, tureck^ch, ba i kfiidkfl, jakoi i 2i- 
dovsk6 a kfes(ansk6 pfist6hovalce posled- 
nich dob z Evropy. ZvldStS si1n£ st^hujf se 

V poslednich letech do zem£ 2id6 s podpo- 
rou n6kolika spolednosti pro zalidn^ni P-ny 
2idovsk]^mi rolniky, kter^ zaloiily iidovske 
Skoly rolnick6, rozd^lily mezi 2idovsk6 ko- 
lonisty do 37.000 ha pudy na rAzn^ch mi- 
stcch zemS na z. od Jorddnu. Aviak nejv6tSi 
Hst iidovsk^ch pfist^hovalcflv iije za pod- 
pory evropsk^ch souvSrcfl v m6stech, kde 
tvoff pr^ jif do Vs vieho obyvatelstva. Jich 
poiet uddvd se na 65.000. Krom6 toho 8t6- 
hujf se do zem6 osadnici n6me£ti, hlavn^ 
sektdfi ze Svdbska, iijici nejvice kolem Haify, 
Jaffy a Jerusalema. Pfed delSi dobou usadili 
se v Haurdnu, sev.-v^chodnim D2oldnu a na 
Karmelu Dri&zov^ z Libanu, po poslednf 
vdlce rusko-tureckf^ vystSbovali se do zemS 
na v. od Jordanu Cerkesov^, usazeni dotud 

V Bulharsku, ktefi drii na uzdS loupeliv^ 
hordy Beduinflv na v^^chodni hranici P-ny, 
u Banijasu pak jsou 2 mal^ vesnice Nusai- 
riovcii. Co do ndbo2onstvi jest 807o muham- 
meddnfi, za nimi ndsleduji kfesfan6 rfizn^ch 
vyzndni, nejvice pravoslavn^ho, a kone^nS 
iid6, 

Hlavnim zam^stndnfm obyvatelA je zem6- 
d^lstvi, s nfmi spojen b^vd i chov do- 
bytka, provozovan^ jen maWm podtem oby- 
vatelA jako jedind iivnost (Beduini). Pfida 
vzdSldvd se dosud zp&sobem zcela primitiv- 
nim a mdlo v^nosn^m, pokroku v tom ohledu 
na velikou pfekdJku jest nedbald sprdva 



zem6, Spatnd bczpe^nost osobni i majetkovd 
a nedostatek dopravnich cest i prostfedkd. 
Nicm^nS jist^ rozkv6t jest tu pfece patrn^, 
a to hlavn6 v okolf m^st, jak pfedcvSim vi- 
d6ti jest na ovocndfstvi a vinafstvi. ZvldSt^ 
ve velik^m mno2stvi p6stuji se kytajsk6 ci- 
trony a limony, kter^ch vyvdii se ro£n6 za 
2*2 mill. fr. a kter^ p'okr^vaji zejm^na okoii 
Jafy V obvodu mnoha kllometrflv. Po cel^ 
zemi vyskytuji se hdje olivov^, nejv^tSi na 
jz. kolem Gazy, palestinsk]^ olej olivov^ vy- 
vdii se ode ddvna ve velik^m mnoistvi zvld- 
itS do Egrypta a vyrdbi se z n6ho obliben6 
ro^dlo. Znadnou dAleiitost ma i p^stovdni 
fikA. V poslednf dob6 roziifilo se vlivem 
n6meck^ch a 2idovsk^ch kolonistflv a kid- 
Sternich osad neoby£ejnou m^rou vinaFstvi, 
pro kter^ jest P. zemf velice pfihodnou a 
kter^, jak sv6d£i biblickd zprdvy i veliko- 
lepd zbytky star^ch vinic, bylo zde ji2 za 
starovdku ve velik6m rozkv6tu. Vinnd r^va 
pSstuje se ve velik^ch rozmSrech kolem 
Haify, Jafy, Jerusalema a zvldSt^ ode ddvna 
kolem Hebronu. Hrozny poiivaji se £erstv^, 
mnoho se jich suSi, mimo to vyrdbi se z nich 
syrup a vino. Pfes vysok;^ v^vozni poplatek, 
uvalen^ na v^voz vina z P-ny, vyvdii se ho 
velik6 mnoistvi do Ruska, N^mecka, Anglie, 
Rakouska i Francie, rodn6 i s koftakem za 
vice nei V4 mill. fr. Chrnem dini vf voz vj- 
robkAv ovocndfsk}^ch a vinafsk^ch Vs vieho 
palestinsk6ho v^vozu, aikoliv dosud plochy 
zaujat^ ovocn'^mi sady a vinicemi jsou po- 
mSrn6 mal6. V tom ohledu p6stovdni obili 
ustupuje do pozadi, adkoliv zvlditS pSenice 
a jedmene klidi se nad domdcf spotfebu, 
on6 rocnS za 6 '/« mill. fr. a tohoto za 3 mill. 
frankA. Obilni pole zaujimaH dosud jen mal]^ 
dil pIodn6 pfldy zem£, vStsinou se nehnoji 
a um£le nezavlaiuji, timi jejich v^nos stdvd 
se velmi nestdl^m. S lispSchem, avSak v ma- 
l^ch rozm&'ecn p6stuje se kukufice, pak 
i bavlna, sesam a tabdk. 2idovsk6 kolonie 
zab^vaji se bedvdbnictvim a maji dhrnem 
do 1 mill. moru$ov^ch stromfl, provozujice 
kromS toho i vdeiafstvf, jehoi produkty 
silnS se vyvdieji a v Evrope vysoko cenf . — 
Z domdcich zvifat chovd se zvldSt^ v po- 
hranidnich krajindch jednohrb^ velbloud, 
koni jest mdlo, vSeobecnS roz.4(f en^m a ve- 
lice uiito£n^m domdcim zvifetem jest osel, 
chov skotu md jak^si v^znam jen v jihozdp. 
pobfeini roving, buvol jest dosti hojn^^ 

V lidoli Jorddnu, aviak nejdAleiitSjSim do- 
mdcim zvii^etem jest ovce a koza, ve velk^m 
mnoistvi chovd se i drAbei. Rybdfstvi md 
v^znam nepatrn;^, z rybn^ho bohatstvi Jor- 
ddnu a jeho pfitokA teii se jen mdlo. 

Krozvinutipr&myslov^dinnostichybiji 

V zemi dosud t^m^f iipln£ potfebn^ pod- 
minky, zvldStS pracovit6, podnikav^ a dosti 
hust^ obyvatelstvo, vodni sila, nerostn^ bo- 
hatstvi, spojovaci cesty atd., tak 2e jevt se 

V zemi jen skromn^ po^tky dinnosti t^ rdzu 
£ist6 mistniho. Tak v mistech s hojn^^m p£- 
stovdnfm oliv (Nabulus, Gaza, Jafa a j.) vy- 
rdbi se z olivov6ho oleje m]^dlo, sollmiln^ 



Palestina. 



99 



rostliny stepi na v. od Jorddnu dodivaji 
sodu, na n^kolika milo potocich jsou vodnf 
ml^ny, v Hebronu zhotovuji se zviiitnf skle- 
n^n^ ozdAbky, hlin^n^ nddobi, ko2en^ idS- 
chy a hrub^ litky vlnSn^. DAleiit^jSi jest 
v^roba rflzn;^ch upominek na Svatou zemi, 
hlavn6 rizu ndboiensk^ho, z oHvov^ho df eva, 
perleti aid., provozovand jako domdci prfl- 
mysl. jehoi stfediskem jest B^thl^hem. V po- 
sledni dob£ zaloiena byla v Jerusalem^ um6- 
lecko-prAmysIov<i ikola, jejim2 vlivem vyrd- 
W}i se V zcmi z uveden<^ho materiilu i pred- 
m^ty jin^, zvldit^ nm^leck^ ndbytek a v£- 
jife. — Nisledkem nedostatedn^tio hospo- 
difsk^ho rozvoje zemS jest i obchod P-ny 
nepatrn^. Pro rozkv^t obchodu vnitrozem- 
sk^ho neni dostatek kupni sfly obyvatelstva, 
pro obchod zahranicn;^ ncdostivd se zemi 
v^robnosti, adkoliv i tu dlu2no konstatoirati 
V posledni dob£ nepopfrateln;^, byf i pomal;^ 
pokrok. Celkov^ obrat zahrani£nfho obchodu 
P-ny iinf (1896) 17,562.309 fr., z dehoi pfi- 
pada 8.605.954 fr. (49Vo) na dovoz a 8,956.355 
fr. (5lVo) na vjvoz. Vyvdli se olivov^ho oleje 
a m^dla za 2,615.000 fr., citronAv a limonA 
za 2,200.000 fr., jedmene za 1,374.000 fr., ni- 
boiensk^ch pfedmitii za 389- 000 fr., vfna a 
koAaka xa 277.000 fr. atd. Hlavnim obcbod- 
nim stfediskem i pfistavem zem£ jest Jafa, 
spojena s Jerusalemem ieleznicf, pfes kte- 
rou jde t^mftf viechen dovoz, kdelto r^voz 
pohybuje se tak^ pfes Haifu a Akku. — 
NejvStii d&leiitost pro hospodifsk^ iivot 
P-ny a viecky Jejl pom6ry mi silnd ni- 
vitiva cizincu t^to zem6, svat^ kfesfa- 
nflm i iidAni. Po£et turistfi a poutnikA do 
roka ji aavStSvajicich kolisi se prflm6rn6 
mezi 15 — 20.000, klesaje jen za zvldit£ ne- 
ph'zniv^ch okolnostf (politick^ zipletky, 
cholera, nepokoje atd.) pod 10.000. Z tobo 
ien n6co pfes V4 j^st zdmoin^ch turistflv, 
hlaYn£ Angli^nAv a Amcrikan&v, kde2to 
ostatni jsou chudi poutnici rAzn^ch ndrodfl, 
zejm^na z Ruska. 

Vohledu poll tick 6 m dzemf b^val^ P-ny 
naleii do asijsk^ho Turecka, a sice tvon 
jiini dcLsf zem^ na z. od Jordanu mutesarri- 
f!ik £1 Kuds dili Jerusalem, severnf tiat pak 
patH k vilijetn Beirut (liva Nabulus a Akkd), 
kdeito zem6 na v. od Jorddnu jest ^dsti vi- 
lajetu Surija £ili DamaSek (liva Haurdn a 
Belka). Tsr, 

D6iiny. V nejstarifch nds doil^ch pam6- 
tech P. byla disti zem5 Amorsk^ (Amurri) 
a naz^vala se i s Foinikii Kanaan (Kinahhi 
ve dskich Amarnsk]^ch, Kan'na hierogl.), t6i 
v$ak (u Elohisty) zemi Amorskou v u2§fm 
smyslu a to po nejstarSim zndm^m obyvatel- 
stvu pflvodu zdpadosemitsk^ho, Kanaanitech 
neb Amoritech. Jeito zemf prochizely dvS 
odv^k^ obchodni cesty, od stfednfho Eufrdtu 
do Egypta a z DaroaSka do jihov^ch. Arable, 
podauL zihy rozmdhati se hmotna vzd^lanost 
▼ hrazen^ch mistech, oviem vedle past^^f- 
sk^ho livota ve vysodindch a v Zijordanf. 
Ve III. tistcileti pfed Kr. P. stala se zi- 
vision na fili Ursk^ nad dolnim Eufritem, 



na£e2 babyI6nski vzdSIanost nabyla v zemi 
pfevahy, tak ie i babyl6nsk^m pfsmem a ia- 
zykem psdno. Tak6 usazovali se z Uru 

V P-n6 kmenov^ arabsk^ho pflvodu (Abra- 
ham). V^boji XVIII. dyn. egyptsk6 P. pfi- 
pojena k Egyptu. Jednotlivd mSsta podrlela 
sv^ vlddce pod egyptsk^m dozorem, jind spra* 
vovdna egyptsk^mi i&fednfky, ale babyldnski 
vzddlanost poclriela vrch. Za Am en bo- 
te pa IV. (v. t.) arabSti kmenov^ z pouStS, 
zvani Chabiri, podinaji napadati zemi z jihu 
a v^chodu, naproti cemu2 mnoh6 kmeny 
z P-ny faraonov6 do Egypta pfevddfijf (Isri^- 
lit^). Chabirskdho piivodu by] patrne kmen 
Jebus, jehoi stfedem byl Jerusalem, 
v Zajord^ni MoabaAmmon. Ze severu 
soudasn6 zemi ohroiovali Hethit^av jejich 
zdp^ti ndrodov^ ndmofSti z Mal6 Asie a 
z evropsk^ch ostrovA. Ramses II. jeStS 
udriel P-nu pod egyptskou svrchovanosti, 
ale za Merenpty pocinajf nov6 pom6ry. Na- 
rodov6 nimoHti pronikali po suchu a2 k po- 
mezi egyptsk^mu, z v^ch. pak kon^in egypt- 
sk^ch vraceli se do P-ny kmenov^ odvlecenf 
a v porobS 2ij{ci (Isrd61it6) i osazovali se 
po zpflsobu ChabirA v kraji otevfen^m. Star^ 
obyvatelstvo kanaansk^ musilo ustupovati, 
v 2ajorddni a2 za Arndn, v Pfedjorddnf do 
pevn^ch mist, ano ni2ina pMmofskd zfistala 

V rukou P61i§tA, kteff zbyli po n^odech 
ndmofsk^ch. Za tak^ch pom6rQ zaniklo po 
Ramsovi IV. panstvf egyptski, celkem blaho- 
ddrn6, zvld§t6 pro pobfe2n{ mista foinicki, 
kterd po^ala se tehdy odd^vati plavb6 a ob- 
chodu. Odtud P. poskytuje obraz politick^ 
rozdrobenosti a vilniv^ch bojA mezi jednot- 
liv^mi ndrody, ktefi znendhia osvojovali si 
kanaansk]^ jazyk a zvUStni hldskov6 pismo, 
tou dobou V Syrii vzeil^. Ve XII. a Xi. stol. 
pf. Kr. P61iitov6 pokouSeli se o dobyti zemi 
pfedjordanski, ale snahy iejich byly zadr- 
l^ny politick^m soustfedinim se isrdilsk^ch 
kmenu za krile Divida. Divid a Salomon, 
jsouce spojeni se sidonsk]^mi krdii ve foi- 
nickim Tyru, vlidli zjebuskiho dfive Teru- 
salema mocni a2 do stfedni Syrie. Ale po 
smrti Salomonovi (f kol 930 pf. Kr.) nSe 
Isrdilskd se rozdilila a ve stfedni Syrii novi 
semititi pHchozi Aram it 1 zalo2ili mocn^ stit 

V DamaSku. V IX. stol. osvobodil se i Moab 
z podruii i sriilskihoa krilovi damaHiti po- 
kouSeli se i o v^boj fiie Isrdilski. Timto 
bojfim udinili konec Assyrovi, ktefi po- 
prvi r. 854 pfed Kr, objevili se v Syrii. 
U Karkara Salmanassar III. porazil ligu 
panovnikfl syrsk^ch a odtud iifi se panstvi 
assyrski zvolna k jihu, napfed uvidijfc jed- 
notlivi kraje v poplatnost, pozdiji pfimo je 
annrktujic. R. 738 Ha mat pozbyl vStSiny 
sviho lizemi, r. 732 Tiglat Pilesar III. vy- 
vrdtil syrski panstvi BenhadadovcA v Da- 
maSku, r. 721 Sargon vzal Samarii a vyvrdtil 
fiSi Isrdilskou, nace2 Sanherib ztrestal Tyros 
a odfial jemu vSechny dr2avy pobfeini. Je- 
nom V nejji2n6jSi iisti syrski zachovavala 
se jeSti poplatnd fiSe Jucfskd, Edom, Moab, 
Ammon a nfikterd mistskd kni2etstvi PiliSt- 



100 



Palestina. 



skd, z t£ch vSak jen Juda touiila po vytr2eni 
z podruii assyrsk^ho za pomoci aethiop- 
skfch kr^Ifl v £gypt6. Do krajin podrobe- 
n^ch, zejm^na do nSkdejSi HSe Isrd^lsk^, 
Assyrove uvddSli cizi osadniky, z Babyldnie, 
M^die i j., ktefi sro6$ovali se se zbytkem 
lidu doraiciho. Tim po^ind se v P-n6 odna- 
rodiiovdni domoroddho obyvatelstva (viz Sa- 
maritd). Assyrskd panstvi dotrvalo v P-n6 
sotva smrti Assurbanipalovy, nebof ji2 r. 623 
Jo si a, kr^l judsk^ (v. t.), opanoval valn6 £asti 
n6kdej§i file Isr^dlskd. ZcmS tehdy utrp61a 
velice vpady Skythi^, }\i dobihali a2 k hra- 
nicitn egyptsk^m. Josia mh\ na mysli slouditi 
veSkeru P-nu pod panstvim sv^m, ale i&mysl 
tento zmafen r. 608 vft^zstvim faraona Ne- 
cha (v. t) u Megidda. Odtud P. byla pod- 
dina Egypfanflm, od r. 605 BabyloAanfim. 
Krdl Nebukadnesar II. (v. t.) potladil veS- 
kery pokusy odbojnd, vy vrdtil r. 586 fiii Jud- 
skou a pfevedl IcpSi tAst obyvatelstva do 
Babyldnie, r. 573 pak pfinutif i Tyros po 
dlouhd bIokdd6 k poddanstvi. Ale ji2 r. 539 
Baby16nska Hie upadla v moc K^ra, krdle 
perskdho, kter^ dovolil zajatcAm judsk^m 
vrdtiti se do vlasti. P. n^lefela odtud ve 
sprdvu perskdho satrapy zemi >za fckouc 
(= za Eufritem), ale JudSti a Samaritd tvo- 
fili autonomni ndbo2enskd obcc pod spri- 
vou velekn62i. K obci judskd po^itdny i n£- 
kter6 okresy galilskd a zdjordanskd. Za per- 
sk^ch dob dovrSilo se odnarodnSni palestin- 
skdho obyvatelstva, kterd oblibilo si jazyk 
aramsk;^; toliko v boho3lu2b6 judskd a sa- 
maritskd star^ jazyk uchovdvdn. Panstvi per- 
skd bylo celkem prospSSn6. Blahobyt se 
vzmohl, zemS byla vSestran6 vzdSUvana a 
tak se zalidnila, 2e n6kterd £cLstky jeji, ze- 
jtndna Galil, byly tou dobou z nejlidnatSj- 
Sich kon£in znamdho sv6ta Pohfichu jsou 
tehdejSi uddlosti xnilo znamy. Alexander 
Vel. protdhl dvakrdte P-nou, ale kromfe vzeti 
Tyra a Gaz^ r. 332 neni zndm 2ddn]^ va2- 
n^j§i likon jeho. Po smrti Alexandrov6 P. 
spravovdna spola s Egyptem a pfi dSleni 
file mezi diadochy stala se ^dstkou ogypt- 
skd h'ie Ptolemaiovcfl (v. t), za nich2 
utSSend prospivala a spolu i st^vala se d^ast- 
nou vzdSlanosti f ccke. Na pobFe2i i ve vnitro- 
zemi vznikala m6sta f ecko-makedonskd, feck^ 
jazyk pronikal do pfedn6jSich tfid obyvatel- 
stva. Dosavadni politick^ jednota zem£ viak 
zanikla, nebof v Pfedjorddni vyvinuly se 
sprdvni okresy Judaia a Samareia, osta- 
tck pfidit^n k Foinikii a Koildsyrii, ]i2ni tist 
Judaie k Edomu. V Zajorddni vznikla mnohd 
m&sta hclldnistickd a menii krajiny, spravo- 
vand kni2aty, poddan^^mi krdlAm egyptsk^m. 
V rukou egyptsk^ch zflstala P. a2 do r. 204 
pf. Kr., nace2 pfipojil ji Antiochos III. 
k fiSi Syrskd. Krdlov6 syrSti zav^d61i helld- 
nismus jeSt£ i&siln^ji nc2 Ptolemaiovci» An- 
tiochos IV. Epiiands pak ph'mo po6al 
prondsledovati iidy z pficin nibo2cnsk^ch. 
Tim vzbuzcna vzpoura makkabejskd r. 167 
pf. Kr., ktera po vice ne2 dvacitiletdm zd- 
pase skon^ila se obnovou ndrodniho statu 



Judskdho se zdkladem ndbo2ensk^m. Krdlov6 
z rodu Hasmonova drieli vedlejudy i Gali- 
lacu, ktcrd se oddSlila od Samareie, a roz- 
sahld ^astky Zdjorddnf, odtud Pcraiou zvand. 
Ale spory mezi Hasmonovci zpAsobily r. 63 
pf. Kr. zakrodeni (^imanfl. Pompeius pone- 
chav Janu Hyrkanovi velekng2stvi, oddal 
spravu sv^tskou Antipatrovi Edomskdmu, 
jeho2 syn Hdrodds I. obdr2el od 6.imanfl 
titul krdlovsk^. Deset helldnistick^ch mcst 
Y Zijorddni, mezi nimi2 i Damaskos, utvo- 
filo pod ochranou fimskou spolek, Deka- 
poli zvan^. Panstvi rodu Ht^rodova po smrti 
svdho pAvodce po^alo sc drobiti v tetrar- 
chie a zaniklo smrti Agrippy II. r. 100 
po Kr. Zahrnovalo v sob£ tohko n6kdej§i 
obor panstvi HasmonovcA, vedle n^ho pak 
byla hojnd i&zeroi, pfimo 6.imanAm poddani 
a prokonsulu syrsk^mu podf izcni. ^imsk^m 
hlavnim mSstem byla Caesarea pfi mofi, 
kde2 sidlil zemsk;^ sprdvcc; v Jerusalem^ 
ustanoven procurator. Tfenice mezi 2idy a 
^imany, stdlc se stupftujice, pfi temi f imSti 
vojdci uri2eli ndbo2en8k^ cit lidu, byly pfi- 
£inou vzpoury 2idovskd r. 66 po Kr., ji2 po 
hrozn^ch zddavach zem6 pokofil r. 70 Titus, 
vzav a zbofiv Jerusalem. Odtud po£fni se 
vylidftovani zem6 a spolu i lipadek hospo- 
dafskj^. Kdy2 r. 132 cisaf Hadrian na tros- 
kdch jerusalemsk^ch zalo2il kolonii Aelia 
Capitolina, vzboufili sc op6t zbytkov^ 
2iduv a tcprve po tfiletdm boji byli r. 135 
pokofeni. Cisafsk^m rozkazcm vSichni 2id^ 
z P-ny vyhoStdni, na iejich2 misto po^ali se 
Sifiti z okolnich pouSti Arabov6. Ve III. stol. 
po Kr. rozd61ena P. ve tfi provincie, P. I., 
P. II. a P. sal u tar is. Znenihla uab]^vala 
P. zevn^ rdzu fecko-kfesfansk^ho, zejm. v m£- 
stech, a kdy2 kfesfanstvi Konstantinem v fisi 
fiimsk^ nabylo vrchu a Jerusalem byl obno- 
vcn, P. i Jerusalem bvly z hlavnich stfedfl 
nov^ nauky. R. 395 P. pfipadla k fiSi VJ- 
chodofimsk^, ale tfp6ti poiala ndjezdy Per- 
uana V VI. a s poWtku VII. stoleti. Tehdy 
i Jerusalem byl vzat a blahobyt s.otva okfdl^ 
op6t podvrdcen. R. 636 vzdal se Jerusalem 
chalifu Omarovi a r. 637 na fece Hiero- 
maku nebo Jarmdku na hlavu pora2eno 
vojsko byzantsk^, odkud2 P. pfisluSela k cha- 
lifiiu a byla rozdSlena ve dva vojenskd ob- 
vody: Filastin s hi. m. Luddem, pozd6ji 
er-Ramlou, a el-Urdunn s hi. m. Taba- 
riji. Za Korejiovcfiv a Omajjovcfl zem6 sc 
op^t zvelebovala a podr2ovaIa dlouho kfe- 
sfansko-feck^ vn^jsi raz, je2to chaIifov6 spo- 
kojovali se dani z hiavy, ale venkovsk^ oby- 
vatelstvo arabskd neboli fellachov^ hidsilo 
se k islamu. V X. stol. zmocnili se P-ny 
egypSti Fatimovci, r. 1072 opanovali ji 
Seld2uci, ktefi po6ali obyvatelst>/o kfesfan- 
sk^ utiskovati a zapadnim poutnikAm vSe- 
lik^ pfek^2ky klasti. Jedndnim Seld2uka vy- 
volany byly kfi2ov<5 vilky, jakkoli r. 1096 
Jerusalem a P. op6t upadly v moc FAti- 
movcA. Kfesfansk^ stdt jerusalemsk^ (1099 
a2 1291) s hi. mSstem Jerusalemem a od 
r. 1191 Akkonem udr2oval se toliko pomoci 



Palestina 



101 



zipadni a zabiral po r. 1187 toliko nesou- 
visld dzemi, hlavnS pfimofska. Ani domaci 
kfesCan^ palestinSti nedovedli sc zpfateliti 
sc zdpadaiixii fady jeho. Jerusalem a nej- 
v^tSi 6isC zemfe byly od r. 1187, po v^bojfch 
Saladtnov^ch, v rukou e^yptsk^ch Ejii 
bovcA, j'cjich2 moc ve XIII. stol. zvolna 
pfeila na Babritsk^ Mameluky. Sult^- 
nov6 t^chto Hi bars Bondokdar a Melck 
Alraf vyvritili posledni zbytky kralovstvi 
Jerasalemsk^ho, na^e2 byla P. v moci jcjich 
2i do r. 1517. Za MamelukA byla spraYO- 
vana tfemi begy se stdly v Gaze, Jerusalem^ 
a Safedu. R. 1517 vy vratil panstvi Mamelukfl* 
tureck^* sultan Selim I., odtud pak P. jest 
pHslusenstvim fiSc Tureck^. Za turcck^ch 
dob dovrsena hospodifski zkaza zem$,hlavn6 
zanedbivdnim cisteren. P. se vylidnila, kra- 
jiny dHve 2irn6 zm^nily se ve step, zejm^na 
okoli jerusalemsk^, a toliko pHchod evrop- 
sk]^ch poutnikA pKndSel obyvatelstvu jak^si 
zisk. Objevenim Nov^ho sv^ta obrdtil se 
i sv^tov;^ obchod v jin^ strany. Slabost vlidy 
tureck^ podnftila nSkter^ pokusy o samo- 
statnost, jako s po^dtku XVII. stol. drilz- 
sk^ho emira Fachreddina a kolem r. 1750 
Zahira el-Aror. R. 1775 zah'dil si v Akkonu 
panstvi paSa Abmed ed-D2ezzar, jemui te- 
prvc r. 1832 konec uiinil Mehmcd AH. Te- 
prve vfprsLVR Napoleona Bonaparta proti 
Akkonu r. 1799 vzbudila na zdpad6 zdjem 
o pom^ry palestinskd. Odtud datujf se pfede- 
vsim snaby po v6dcck^m prozkoumdni P-ny, 
jehoi nazdkiadech, Nizozemcem Relandem 
r. 1714 polo2en^ch, njvice dbali Skot Ro- 
bertson a SvJcarsk^N6mec Titus Tobler, 
spolu pak i ddly se prv^ pokusy za bospo- 
difsk^m obrozenfm zcm^. Krdtkd vlada Meh- 
meda Aliho (1831— 1840, v. t.) byl.i snahim 
tcm velice s prosp^chem. VSecbna vyznani 
kfestanskd i 2id^, zvldltS pak Anglie, Spo- 
jen6 Obce, N^mecko a Rusko, jaly se za- 
klidati po vSi zemi poutnick^ domy, missie, 
Skoly, stanice kazatelskd, cetnf Evropand 
podali sc V P-n6 usazovati za obcbodcm 
i jin^m zam^stnantm, virtnmberskd sekta 
Templerfl v okoli Haify a Jaffy zaIo2i!a kve- 
toaci osady, budovdny silnice a ncjnovdjii 
dobou i 2elezn^ drdhy, ndvltSvy vzneSe- 
n^cb kfesCansk^ch osobnosti (cisal^ FrantiSek 
Josef I., princ Albert Walesk^, cisaf Vil^m II.) 
se opakovaly, tak ie znendbla P. vice ne2 
jin^ turecko-asijsk6 zem6 osvojuje si vzd£- 
lanost zipadni a podina se probouzeti z hos- 
podafsk^bo lipadku sv^ho. Fik, 

Vfidcck^ v]^zkum P-ny datuje sc pfes 
vleobecn^ zdjem, kter^mu se tato zemg v ce- 
l^m kFesfansk6m sv6t6 t^Sila, teprve od sto- 
leti XVIII. a provdd^l se zvliStS horlivS a 
dsp$Sn6 ve stol. XIX. Epocbdlniho v^znamu 
isou V torn obledu prace Seetzena, Burck- 
hardta, Toblera a Robinsona, k nim2 pfi- 
poJQJi se v^zkumy Rotha, Russeggera. Sy- 
mondsa, Scnultze, Seppa, Lynche, de Saul- 
cyho, van de Velde, Smitha, de Vogii^, 
Gu^rina, Rosena, Reye, Grahama, Wetzsteina, 
v6vody de Luynes, Scbicka, Schumacbcra, 



Stiibela, Noetlinga, Gutheho, Blanckenhorna 
aj. R. 1865 zalo2ena anglickd spole^nost 
pro v^zkum Pny {English Palestine ExplO' 
ration Fund), kterd s velik^m ndkladem ujala 
se soustavn^ho prozkoumdni Pny menSimi 
i vStiirai vSdeck^mi v^pravami a pracemi, 
jich2 lidastnili sr Wilson, Anderson, Warren, 
Conder, Palmer, Kitchener a j. a kterd vzta- 
hovaly se na zemSpisnd, meteorologick^, bio- 
logick^, anthropogeografick^, archaeologick^ 
a j. poni6ry zemS. R. 1869 zalo2en spolkov^ 
orgin ^Quarterly Statemens*, v 1. 1872 — 77 
mapovana zemS na z. od Jord^nu, v 1. 1881 
a2 1882 ^dsti zem6 na v. od Jordinu, av^ak 
dalSimu mapovdni zabrdndno se strany tu- 
reck^ vlady. Zarovefi provad6no kopdni na 
rfizn^ch mistech zem6, zejm^na v Jerusalem^ 
a na j. od n6ho (v 1. 1894—97), a vyddna 
fada roonumentdlnich d£l na zdkladS t^chto 
praci, tak zvldStfe: Great Map of Western 
Palestine (26 listfi, Lond., 1886), The Survey 
of Western Palestine (6 svaz. t., 1888) a The 
Survey of Eastern Palestine (1 svaz , t., 1889). 
R. 1877 zalo2en v Lipsku nlmeck^ spoiek 
pro v^zkum P-nv (Deutscher Palestina- 
verein), kter^ vyddva od r. 1878 >Zeitschrift 
des Deutschen Pal^stinavercinsc a od r. 1895 
>Mittheilungen und Nachrichten des Deut- 
schen Pal&stinavereinsc a na jeho2 naklad 
provedeno kopini v Jerusalem^ (r. 1881), 
mapovdni v zemi na v. od Jorddnu (r. 1885, 
1891, 1894—95. 1896—98), v Judaei,a v okoli 
Mrtv^ho mofe (1894). R. 1882 zalo2eno die 
mySlenky velkoknf2cte Serg^je Aleksandro- 
viie Cisafskd pravoslavnd palestin- 
sk6 spoledenstvo (HMnepaTopcKoe npauo* 
ciasHue iiajiecTHiiCKoe o6iuecTBo) za i&^elem 
podpory pravoslavi v P-ne proti snaham 
missiondf A evangel, a katolick^ch, usnadn^ni 
ndvitSvy Pny pravoslavn^^ra poutnikfim a 
p^dc o n6 V zemi t^, jako2 i obezndmeni 
rusk^ho obecenstva s pom^ry a dSjinami 
P-ny. Spoledenstvo rozdSluje se na epar- 
chidlni odbory a udr2uie v P-nS a Syrii 
pravoslavn^ chrdmy, Skoly (50 se 4000 2aky), 
pensiondty,I^dcbny a nemocnice, sk^ta pout- 
nikflm slevy dopravn^ho (na pf. z Petro- 
hradu do Jerusalema plat! sc jcn 57 rub.). 
Ddle vydalo dosud 93 di'la o ddjindch a po- 
merech P-ny se 160 svazky, vystrojilo nfi- 
kolik v6deck]^ch v]^prav, podporovalo jednot- 
\iv6 badatelc pfi vjzkumech v P-nS (JelisS- 
jeva, Bezobrazova, Cagarelu, Kondakova a j.) 
a provedlo r. 1883 kopdni v Jerusalem^, pJ^i 
tcmi objeveny zbytky jeho starov6k]^ch hra- 
deb. Clenfl mi spolecenstvo do 3500 a jeho 
organem jest od roku 1883: np.iBoc.iaBiiud 
naJiecTHHCKifi c6opuHK'b. 

Literatura palestinska do r. 1866 sebrdna 
jest ve spise Tita Toblera, Bibliographia geo- 
graphica Palaestinae (Lip., 1867), do r. 1878 
pak ve knize R. Rohrichta, Bibliographia 
geographica Palaestinae (Berl., 1890). Z no- 
vSjSich d^l dlu2no vytknouti : V. Gu^rin, 
Description g^ographique, historique et ar- 
ch^ologique de la Palestine (Pai^., 1868—80, 
7 sv.); tJ2, La Terre Sainte (t., 1881—83); 



102 



Palestine — Palestrina. 



Due de Luynes, Voya(;e d'exploration k la 
mer Morte, k Petra et sur la rive gauche 
du Jourdain (t., 1874—76, 3 av., s atlasem; 
3. svaz. geologick;^ od Lartela); Sepp. Jeru- 
salem und das Heilige Land (3. vyd. Kezno, 
1878); Tristram, The Land of Moab (Lond., 
1873); Fr. Ad. a O. Strauss, Die Lender und 
Statten der Heiligen Schrift (Lip., 1877); 
Ebers a Guthe, Pal&stina in Bild und Wort 
(Stutgart, 1886—87, 2 sv.); O. Ankel, Grund- 
zuge der Landesnatur des Westjordanlandes 
(Frankfurt, 1887); Lortet, La Syrie d'aujour- 
d'hui (Paf.. 1886); K. Badeker, P. und Syrien 

Spracovdno od Socina, 4. vyd. Lip. 1897); 
eyers Reisebdcher, Palastina und Syrien 
(3. vyddni t., 1895); Schlatter, Zur Topo- 
ffTRpYiie und Geschichte Palastinas (Stutgart, 
1893); Buhl, Handbuch der Geographie Pa- 
lastinas (Freiburg, 1896); Bambus, Pala- 
stina, Land und Leute (Berl., 1898); Quido 
Mansvet, P. (Praha, 1894), Riess, Bibeiatlas 
(3. vyddni, Freiburg, 1895); Reduced Map of 
Western Palestine ^Lond., 6 listfl); Fischer 
a Guthe, Neue Handkarte von P.(l:700.00o, 
Lipsko, 1890); Kiepert, Neue Wandkarte 
von P. (1:200.000, 7 vydani, Berlin, 1893, 
8 listfi). TSr. 

Palestine [pelestajn], m^sto ve Spojen^ch 
Obcich sev.-amer. ve stat£ texassk^m sev. 
od Houstonu; kfiiovatka 2elezn. trati; pily, 
ko2elu2stvi, £il^ prAmysl bavln^n^, rolnictvi 
a 5838 ob. (1890). 

Palestrina, star6 Praeneste, m^sto 
v Italii, V prov. a kraji fimsk^m, na jiho- 
v^ch. od mdsta Tivoli, ielezn. stanice trati 
Kim-Neapol, mi jako obec polit. 6158 ob. 
(1891); jest sidlem biskupa, mi. semindf, 
kathcdrdlu, paldc rodiny Barberini (ze XIII. 
stoleti). MSsto vy8tav6no na mfstS anti- 
ck^ho chrdmu Fortuny, po nhmi tu jsou 
zbytky; ve stfedov£ku n^kolikrdte obl^hano 
a zniceno; objevena tu byla Ficoronska 
cist a (v. t.). Narodil se zde hudebni skla- : 
datel Palestrina. Nad m^stem na v^Sin^ ves 
Castel San Pietro Romano, zbudovani 
na mist6 starov6k6 Arx Praenestina, se 
zbytky hradu. Ka blizku m^sta zffceniny villy 
Hadrianovy. 

Palestzina Giovanni Pierluigi, slavn^ 
hudebni skladatel ital. (* mezi 1514 a 1529, 
nejspiSe 1526, v Palestrinfi v Cirk. stitS — 
t 2. lin. 1594 v ftimS). Otec jeho jmenoval 
se Sante Pierluigi. Je tudi2 to to, zddnliv^ 
kfestni, skladatelovo jm^no (Petr Alois) ro- 
dov]^m, ke kter^mu na oznadeni rodiitS (lat. 
Praeneste) pficiftovanj pfidavek >da P.c zo- 
becn61 jako pHjmeni tak. ie i na ndhrobku 
P-nov6 u sv. Petra v RimS Sterne ndpis 
>Joannes Petrus Aloysius Praenestinus, Mu- 
sicae princepsc. VzdSlani hudebniho nabyl 
P. vRimfi ve 5kole GoudimelovS (1540—44) 
a byl potom varhanikem ve sv^m rodiSti 
do r. 1551, kdy jmenovdn byl u sv. Petra 
v Rfmfi kapelnikem, pflsobiv tu prve kratk^ 
das jako >magi8ter puerorumc. Po ityfech 
letech byl za dedikaci prv^ho svazku sv^ch 
£tyf- a pStihlas^ch mSi pap. Juliu III. po- 



volan do p6veck^ho sboru sixtinsk6 kaple, 
ani2 vyiadovino na n£m, aby podrobil se 
zkouSce, a pfes to, 2e byl 2enat a nevyho- 
voval tudi2 podmince, die kter6 m61 sbor 
jmenovan^ pHstupn^m b^ti pouze pfislui- 
nfkAm stavu kn£28k^ho. Cast6 zm^ny, je2 
za%2ivota P-nova uddly se na stolci pape2- 
sk^m, t62ce dolehly na jeho osud. Marcel- 
lus II., na jeho2 pamSt P. slo2il slavnou 
Sestihlasou mii zv. Afissa papae Afarcelli, byl 

i'i2 za kardinal^tu sv^ho jeho pfivr2encem; 
:dy2 vSak po jeho pohfichu jen ti^Ined^lni 
vlad6 nastoupil Pavel IV., vylouden byl P. 
z^roveft s dv£ma jin;^mi 2enat^mi p6vci na 
ndtlak ostatni'ch z kaple (1555). THki rdna 
tato uvrhla jej v bidu a v nemoc. Zotaviv 
se pon^kud, P. pHjal skrovnS placen^ i&fad 
I kapelnick^ v LateranS a za t6to periody 
, (1555—60), pln^ strdddni a duSevnich dtrap, 
napsal dojemn6 Improperie, je2 od r. 1560 
\ ka2d^m rokem o Velik^ p^tek v kapli pa- 
: pe2sk6 se provozuji. Nemoha dosici nijak^ho 
I zlepSeni platu, pfeSel z Laterina r. 1561 ke 
' chrdmu Santa Maria Maggiore. Tou dobou 
koncil Tridentsk^ (1545—63) zam^stnival se 
reformouhudby chrimov^(viz Italie, str.923) 
a shledav v jedn^ ze tfi P-nou na objed- 
ndvku dodanf ch mSi, ji2 byla svrchu ji2 uve- 
dend > papae Marcellic, spln^ni viech vytde- 
n^ch po2adavkfl, prohUsil sloh jeji za authen- 
tick$ sloh katolick^ cirkve. Za odmSnu byl 
P. vyznamendn destn^m i&fadem skladatele 
pape2sk6 kaple {maestro compositore), jim2 
obmySlen byl po nSm jen je§t6 Felice Ar- 
nerio, avSak hmotn6 pfizniv^jSi situace na- 
stala pro n£ho teprve r. 1571, kdy smrti 
Animucciovou pfipadlo mu po druh^ kapel- 
nick6 mfsto u sv. Petra. V tomto ilifadS se- 
trval P. a2 do smrti. Nebot marn^m byl 
pokus pap. Sixta V., b]^val6ho pastevce, 
aby P. stal se kapelnikem sixtinsk^ kaple; 
narazil na odpor z t6ho2 tradiiniho dflvodu, 
jen2 proti n£mu byl mluvil ji2 jako proti 
pouh^mu p6vci a nyni ovScm jeSt6 se se- 
siloval. MSlf P. ostatnS i jako skladatel pa- 
pc2sk^ kaple pro sv^ nekn62stvi nemald po- 
ti2e sjejimi dleny. Za to tim l^pe dafilo se 
mu jako ndstupci Animucciovu v oratorni 
spolednosti Filipa Neriho (viz Oratorium). 
Vcdle funkcl t£chto by] P. koncertnim mi- 
strem kn. Buoncompagniho a po uiijakf das 
uditelem na §kole, kterou zfidil G. M. Nanini, 
jeho nistupce pH chrdmS Santa Maria Mag- 
giore. Vzpomenouti dlu2no konecnd, 2e fte- 
hof XIII. povdfil P-nu revisi zpdvu gregorian- 
sk^ho, je2 mSla za nasledek, 2e netoliko jeSti 
za jeho 2ivota vyddny >Directorium choric 
(1582), paiijov6 zp6vy die (^tyf evangelist^ 
(1586), ikony pasijov^ho t^hodne (1587) a 
praeface (1588), ale, jak Fr. X. Haberl r. 1894 
zjistil listinng, 2e i >Graduale Romanumc 
bylo vypracovdno P-nou, ad p6ti Ameriovou 
a Surianovou teprve r. 1611 k tisku bylo 
pi^ichystdno a r. 1614 doSlo pape2sk^ho schvi- 
leni. — Cinnost P-nova a2 na dv6 knihy 
dtyfhlas^ch madrigdlA naveskrz nile2i hudbe 
chrdmov<3. Velik^m dflem jeho zalo2ena byla 



Palestro — Palffy. 



103 



t. zv. Kmski $koIa, )ii hudba italskd po- 
Tznesena byla k vrcholn^mu klassicismu. 
P. nebyl revoluciondf, kter]^ by byl niSil 
mioulost sv6ho um6ni a stav^l nov^ formy. 
PrvQi jeho prace nesou stopy studia mistrfl 
nizozemsk^ch, v >Iaiproperiichc vSak vy- 
stapuje jiz sloh jeho v cel^ samostatnosti. 
T. zv. >sloh P-nflv*, ktcr^m mini se nyni 
skladba >a capella« bez pravodu instrumen- 
tilniho, jevf se ndm uzavfenim dlouho se vy- 
vinovavli periody polyfonniho zpfivu mnoho- 
hlas^ho a jeho klassicismus spo^ivi v pro- 
hloubeni v^razu hudebniho, postaven^ho na 
rovcA form^lnim a jin^ni technick^m po2a- 
davkum. Technick^ samoiideln^ hfidky nizo- 
zemski^ch mistrd jsou z jeho skladeb vy- 
louceny, pokud nebylo Ize srovnati je s i!i6cly 
vySsimi. Je proto P. oproti vrstevniku svdmu 
Lassovi pruzra^n^jSi, srozunoitelnosti trxtu 
dbalejSi, ale nikoli tak jednoduch^, jak vSe- 
obecne se tvrdivd. Jc li dneSni dobe stil 
P-nQv pOD^kud cizi, slaSi si to vysv^tliti 
nedostatkem absolutni melodiky ve smyslu 
modernim, o nii v XVI. veku ovSem je5t6 
nemfiie b^ti fet'u Nikterak vSak neni odd- 
vodn^no proto P-nu v>lucovati z koncertni 
sin6 a odkazovati jej na chram. Dokonal<^ 
provad^ni d61 P nov]^ch naopak je jednfm 
z nejvzneSen£j§icb likolfl, je2 6etnd dneSni 
p^vecke jednoty maji pojaty do sv^ho um^- 
leck^ho programrau. PFehled ohromn^ho 
poctu P-nov;^ch d61 s uvedenim nejv^znam- 
nejSich podivd K. Steckcr ve svdm >VSe- 
obecn^m d6jepise hudby< (Ml.Boleslav, 1894). 
Nal^zime mezi nimi 93 m&\ (39 £tyf-» 28 p6ti-, 
21 iesti- a 5 osmihlas^ch), z nich2 nejroz- 
SifenijSi jsou: Missa breuis, vzpomenutd ji2 
.V. papae Marcelli, Ut, re^ mi^ fa, sol^ Aeterna 
Christi munera, Assumpta est, Iste Confessor. 
Mie V omne arme platf za nejslo2it£j§i,jako 
>Improperia« za nejprostiii skladbu P-novu. 
Motctt mi P. 7 knih (63 ityf-, 52 p6ti-, 
11 Sesti-, 47 osroihlas^ch, ddle 2 sedmi- a 
4 dvandctihlasd); z nicn nejznim^jSi je Sicut 
cervus, Z ostatnich dSl vytknouti sluji: zna- 
menit^ Lamentat tones (3 knihy, £tyf- a2 Sesti- 
hlas^), 45 hymnfl, 68 p^tihlasych offertorii, 
16 ^tyfhlas^ch magnifikitfl, 3 knihy p^ti- 
blas^ch duchovnich raadrigdIA, 3 knihy ^tyN 
hUs^ch Hianii a dplnou sbirku neipornich 
ialmfi. Za 2ivota P-nova vyddna byla jeho 
dila jen £aste£n£ a to po tehdejilim oby^eji 
pouze ve hiasech. V novSjSi dob6, ud £asu 
pfisobnosti Cherubiniovy, do2ila se o sob6 
i ve sbornicich hojndjSich tiskfl k praktick^ 
potfeb^. Dvanactihlas^ Stabat mater upravil 
a znam^nky pfednesu opatfil R. Wagner. 
Kritick^ vyddni partiturni v 1. 1862—93 vy- 
dan6 V Lipsku u Breitkopfa & H^rtela zre- 
digovali Th. Witt, J. N. Rauch, Fr. Espague, 
Fr. Comraer a F. X. Haberl. — Srv. Baini, 
Memorie storico-critiche della vita a dell' 
opera di G. P. da P. (feim, 1828, 2 sv., n5m. 
zpracovani strucn^jsiho rozsahu pofidili 
Kandler a Kiesewetter, Lip., 1834); B&um- 
ker, P., ein Beitrag zur kirchenmusikali- 
schcn Reform (Freiburg v Br., 1877); Fdlix, 



P. ct la musique sacr^e 1594—1894 (Brussel, 
1895). t? 

Palestro, vcs v Italii, na stanici 2elezn. 
drdhy z Vercell do Pavie, provincie Pavia, 
kraj Mortara; 3067 ob. (1891). Dne 31. kvfit. 
r. 1859 spojeni Francouzi a Piemonfan^ zvi- 
t^zili zde nad RakuSany. 

Paleta viz Bolletta. 

Paletot [pal't61, franc, Sirok^ svrchni ka- 
bit (i pro 2ensk^), svrchnik. 

Paletta (ital.) slove v malifstvi tenki 
ovdlni deska bud* z hlazen^ho dfeva nebo 
rohu, slon6, 2eIvoviny nebo porculdnu na 
barvy s otvorem na jednom konci pro palec 
levd ruky, kterd dr2i zarovefi malij^skou hill 
a 5t6tce. Na p-tu vytladi malifi barvy z jednot- 
liv^ch pouzder a michaji je v poti^ebn^ od- 
stiny. K diSt^ni pty slou2i palettov^ nfki. 
Pro malife frcsk hotovi se z aluminia nebo 
cinovandho plechu, ctyfhrand s okrajem na- 
horu ohnut^m, aby voda neodt^kala. Minia* 
turist^ u2ivaji pt porculdnov^ch. Pro malffe 
smaitu a porcuUnu mivaji p-ty prohlubeniny 
pro barvy. P-ty s rfizn^mi obrdzky b^vaji 
oblibcnou dekoraci a po ptich proslul^^ch 
mistrA maliffi jako2to vzdcn^ch pfedmStech 
pidf se sbSratel^. ObraznS p. zna6' zpflsob 
koloritu, jen2 jednotlivdho malife charakte- 
risuje. — V hrndifstvf p. slove dfev5n^ nd- 
stroj k formovdni nadob. 

PUfly Albert, spis. marfarsk^ (♦ 1820 — 
t 1897 v Budapest!). Studoval prava v PeSti 
a debutoval romdnem Magyar millionair (Ma- 
darsk^ millionaf, 1845), kter^ setkal se s ve- 
lik^m lispgchem, rovnd2 jako ndsledujici Fe- 
kete konyv (Cernd kniha, 1846), oh€ pode 
vlivem G. Sandov<^ a Balzaca. R. 1847 byl 
rcdaktorem >Pesti Hirlapuc a r. 1848 vy- 
ddval dennik >Mdrczius tizdndtddikec (15t^ 
bfezen), pro jeho2 revoluciondfskou tendenci 
byl delSf dobu vSznSn. Po revoluci byl inter- 
no vdn V C.BudSjovicfch, ale po dvou letech 
se vrdtil a zahdjil op6t spisovatelskou din- 
nost s ilsp^chem stale rostoucim, tak 2e 
prdce jeho, zvIdStS pozd£jSi, ndle2eji k nej- 
lepSfm plod&m mad'arsk^ krdsn^ literatury. 
6.eii V nich probl^my spole£ensk6 nebo vy- 
pravuje historick^ episody. Jsou to: Otecky- 
dum (1858); Attila; Professor sleiny Esther 
(1884); Romdn inienyra (1886); Dopisy baron- 
iiny (1888); Pbsledni leta stariho Ulierska 
(1890). Spole^nost Kisfaludyho zvolila jej 
r. 1864. akad. v£d r. 1884 za sv6ho £lena. 

Piilfly z Erdodu, star^ rod uhersk^, 
kni2eci a hrab^ci, jej2 n^ktefi stopuji a2 do 
XL stol.; jmdno P.-Erd5d pHpomind se 
od XVI. stol. Praotcem dneSnich P-fl je 
MikuliS (tl600), kter^ za Rudolfa II. do- 
sahl v Uhrdch vysok]^ch hodnoati a vyzna- 
menal se ve vdlkdch s Turky (zejm^na pfi 
dobyti Rabu r. 1598); r. 1589 byl pfijat do 
stavovsk^ho svazku dolnorakousk^ho a 
r. 1592 i ^esk^ho. R. 1581 byl spolu se 
sv^mi bratfimi pov^Sen za barona. Jeho sv- 
nov6 Stfipdn (t 1646) a Jan (f ca. 1646) 
dosahli v 1, 1634 a 1636 hodnosti hrabSci. 
St^pdn se vyznamenal ve valkdch proti Tur- 



104 



Palfyn — Palgrave. 



kflm a za vzpoury Bethlenovy. Jeho brjitr 
Pavel (t 1655) byl od r. 1646 palatinem a 
rozmnoiil znadn^ moc a bohatstvi rodu; od 
nSho je d6didn^m v rod6 P. vrchni fupan- 
stvi komitatu prcSpursk^ho a hejtmanstvi 
preSpurskdho hradu stitulem d^di^n^ch hra- 
bat preSpurskJch. Jeho syn Karel (f 1694) 
byl gener. polnim marSalkem v MilanS. Syn 
Janflv Ferdinand (t 1680) byl jesuitou a 
biskupem v Jageru; jin^ biskup z t^to linie 
je Tomdi (f 1679), synovec Mikula5&v a 
biskup V Nitfe. Rozvetveni rodu P. vc dv6 
hlavni linie pochdzi od MikuUSe (f 1732), 
kter^ byl polnim marSalkem a oa r. 1714 
palatinem, a J ana (t 1751), kter^ prod^lal 
vdlku tureckou a francouzskou; r. 1704 stal 
se bdnem chorvatsk^m a r. 1709 polnim 
marSdlkem; r. 1740 byl jmenov^n vclicim 
generdlem v Uhrdch a r. 1741 palatinem. 
StarSi linie Mikulalova rozpadU se pak op£t 
ve 3 v6tve, z nichi MikuldSova (f 1773), 
kter^ byl kancl^fem uhersk^m a od r. 1765 
judex curiae, stala se kni2eci v Karlovi 
Jeronymovi (1807); tcnto Karel Jeronym 
jako kancl^f pro Uhry a Sedmihrady hral 
vynikajicf dlohu politickou na konci XVIII. 
a na po£. XIX. stol. Jeho vnuk Anton in 
Karel v 1. i821— 28 byl cis. vyslancem 
u dvor^ sask^ch. Druhd vfitev Leopold 
dova (t 1773), kter^ byl velicim generalem 

V Uhrich, vc Ferdinandovi (1853) ob- 
driela titul P.-Daun. Z nf vySel Ferdi- 
nand (t 1840), zndm^ sv^ doby feditcl di- 
vadla ve Vidni a itidr^ maecendj umSni 
i v5d. Tfeti v6tev zaloiil Rudolf (f 1768), 
kter;^ byl polnim marSalkem; z ni vy§li 
Alois, jeni r 1848 byl guvern^rem bcnat- 
sk^m, neosviddiv se ovsem, a Jan, kter^ 
tehdy ji2 byl polnim marSalkem a proslul 
za uhersk^ revoluce. (Takd Josef z vfitve 
Mikul^iovy stal se tehdy znam^m sv^m cin- 
n^m odporcm proti snahdm revolucnim.) 
Moric V 1. 1860—1865 byl mistodriitelem 

V Uhrach. Druha mladSf linie pochazi od 
Jana (f 1751). Syn jeho Pavel Karel 
(t 1774) od r. 1763 byl velicim generilem. 

V Uhrdch a Sedmihradech. -- Z nov^jSi doby 
mezi cleny rodu zasluhuje zvIaStni zminky 
P. ,z Erdodu Eduard, hrabe, svob. pan 
z Ujezda (♦ 1836), zvolen byv poslanccm 
na sn^m krdlovstvi Cesk(Sho a na fiSskou 
radu za velkostatky nesv6fensk6, vstoupil 
r. 1879 do Cesk^ho klubu a v 1. 1890—1891 
ii(5astnil sc rokovani o vyrovnani, jako2to 
zistupce Slechty narodnS smj^Slcjici. Pfichyl- 
nost svou k narodu Cesk^mu projevuje P. 
zpCisobcm nepokryt^m, zastdvaje se rozhodn6 
stdtniho prava ceskeho. K jeho ndvrhu byla 
r. 1897 v poslaneck6 sn$movn6 pfijata reso- 
luce, ji2 vldda byla vyzvana, aby 6esk6 skole 
Komensk(Sho vc Vidni ud61ila pravo veFej- 
nosti. P. jest driitclem velkostatkfl Bfeznice, 
HradiSte a Merklina v Cechach a Retzhofu 
ve Stjrsku, iestnj^ra rytifem fadu maltdz- 
skeho a c. a k. komofim. 

Palfyn [-fen) Jean, li^kaf belg. (♦ 1650 

V Courtrai — f 1730 v Gentu). Byl ran- 



hoji£ a pfisobil jako professor anatom\e 
i chirurgie v Gentu. Jest vynilezcem kleSti 
porodnick]^ch, kter^2 r. 1721 pfedloiil pa- 
fi'2ske akademii. Z cetn^ch jeho spis& sluSi 
uv^sti Anatomie dit corps humain, avec des 
remarques utiles aux chirurgieus dans la pra- 
tique de leurs operations (Paf., 1726 a cast.). 
Palstave [palgr^vj: 1) P. Sir Francis, 
historik a staroiitnik angi. (♦ 1788 v Loa- 
ding — f 1861 V Hampsteadu). Byl z ro- 
di^A iidovsk^ch a slul pAvodn^ Meyer Co- 
hen, kterdi jmdno, pfestupuje ke kfestan- 
stvi, zam6nil za jm^no svd matky P. Jiz 
velmi z4hy jevil neoby6ejn6 vlohy a v osmi 
ictcch pfeloiil z latinsk^ho pfekladu Batra- 
chomyomachii (vydal jeho otec v Lond^ne 
r. 1797). Pak se oddal prdvnictvi a stal se 
lifednikem stit. archivd, pfi £emi se zalibou 
zab;^val se dejepisem a archaeologii pfispi- 
vaje ^etnj^mi dldnky t^chto odborA do >Qua- 
terly Reviewc a >Edinburgh Review*. Na 
podnfit vlady vydal Parliamentary writs (4 sv., 
Lond., 1827—34), pak Rotuli curiae Regis, 
Kalendars of the Treasury of the Exchequer, 
Documents and Records illustrating the history 
of Scotland a j. Ostatni jeho dila jsou: 
History of England \ Anglo- Stucon period 
(Lend., 1831); The rise and progress of the 
english commonwealth (Lend., 1832, 2 sv.); 
An essay on the authority of the King^s council 
(1834); Truths and fictions of the middle ages 
(1837); The lord and the vassal (1841); 77ie 
history of Normandy and England (Lond., 
1851—64, 4 sv.), hlavni to jeho dilo, jef 
upoutalo pozornOst anglick^ch vzd^lancfi ria 
d^jiny a literaturu lidu angl. ve stfedov^ku. 
R. 1828 P. vydal Roman v^vodA normand- 
sk^ch od Wace, r. 1832 stal se rytifem a 
r. 1838 mfstofeditelem stdt. archivA. Jeho 
synov^: 

2) P. Francis-Turner, bisnik a spiso- 
vatel angl. (♦ 1824 v Lond;^ne). Byl zprvu 
uditelem, pak lifednikem v ministerstv^ vy- 
udovanf, sekretai^cm hrab6te Granvilla a od 
r. 1866—95 professorem poesie na university 
oxfordskd. Napsal: Idylls and songs (1854); 
The golden treasury of english songs (1861); 
Essays on art (1866); Hymns (1868); The Jive 
days' entertainment at Whitworth Grange 
(1868); Lyrical poems (1871); The visions of 
England (1881); The life of Jesus Christ illu- 
strated from the Italian painters of the XIV, 
XV and XVI centuries (1885^; Amenophis and 
other poems (1892); Journals and Memories 
(1890) a j, Mimo to je znim sv^mi pracemi 
o velik]^ch bdsnicich angl. a v^born^mi cdi- 
cerai jejich spisflv. — Srv. Gwenllian Pal- 
grave: Francis Turner P., his journals and 
memories of his life (Lond., 1899). 

3) P.William Gifford, diplomat accsto- 
vatel anglick^ (♦ 1826 ve Westminsteru — 
t 1888 V Montevideu). Studoval v Oxforde, 
nadti vstoupil r. 1847 do sluieb vjchodo- 
indickd armddy. Vojanciny vSak brzo nt-- 
chal a dav se pokftiti vstoupil do f<idu 
jesuitsk^ho; byl pak neunavn^ cinn^ pfi 
missii'ch v Indii do r. 1853, pak v Syrii a 



Palhanec — Palikari. 



105 



Palestine a pf i krvavjch bouHch v DamaSku 
r. 1861 stfeif vyvdzl iivotem. R. 1862 na vy- 
zvini Napoleona III. proSel prvnf z Evropanfl 
Arabii od sz. na jv. a v knize Narrative of 
a year's journey through central and eastern 
Arabia (LoDd., 1865, 2 sv., franc v Paf. 1866) 
podal zajimavd zpravy o Vaiabitech. VUda 
angl. upozornSna byvSi na P-a uiila jeho 
slu2eb V diplomacii a vyslala jej nejprve do 
Habere (1865), kdc vymohl na krdli Theo- 
dorovi propuStSni angl. zajatcfi. Potom bvl 
P. (1866—67) konsulem v Suchum Kale, do 
r. 1873 V TrapczuntS, kde napsal ddleiit^ 
Report on the Anatolian Provinces of Trebi- 
{ond, SivaSf Kastemouni and Part of Angora 
(l868). V 1. 1873—76 byl konsulem v St. 
Thomasu, 1876—78 na Manile, 1878—80 gen. 
konsulem v Bulharsku, pak v Siamu a po- 
sl6zc r. 1884 v Monte vidcu. Zatim byl selel 
s katolicismu a vyzndval rfiznd n^bo2.enstvi 
orientalnf. Byl £lenem nSkolika u^en^ch spo- 
le^nosti a vydal mimo spisy uveden6 jeSt6: 
Essays on Eastern Questions (1872), velmi 
zajimav^ rom^n Hermann Agha (Lond., 1878), 
cestopis Dutch Guiana (1876), pak Ulysses, 
or scenes and studies in many lands (1887); 
po jeho smrti vyila nudnd ndboienskd bi- 
seft A vision of life (1891). — Srv. R. Stuart- 
Poole, P-'s Arabian Tourney (ve >Fortnightly 
Review* 1865 I.); H. Duveyrier, Voyages de 
M. P. (v > Annates des voyages* 1866 I.^; 
Lavoll^e, Un voyage dans I'Arabie centraie 
(>Revue des deux Mondes* 1867); Procee- 
dings of the Royal Geographical society 
1888, str. 713. 
4) P. Reginald F. D., bratr pfed. (♦ 1829 

V Lond^n£). R. 1853 byl dfcdnikem parla- 
menta a od r. 1886 po Thom. Erskine Mayovi 
clerkem sn6movny poslaneck^. Vydal prak- 
tick^ pfiru^ni knihy parlamentni: The house 
of commons, illustrations of its history and 
practice (1867) ; The chairman's handbook (1877, 
11. vyd. 1895); pak dfile2it6 dflo d^jepisn^: 
Oliver Cromwell, the protector, an apprecia- 
tion based on contemporary evidence (1890), 

V n£m2 stavi se proti Carlyleovu pf izniv^mu 
posudku Cromwella. 

Palhaneo, ves ve Slezsku, hejtm., okr. 
a pj. Opava, fara Jaktaf ; 16 d., 113 ob. £., 
5 n. (1890). 

P411 jest posvdtn^ jazyk jiinich (ceylon- 
sk^ch) buddhistfi. Jmdno p. neni posud no- 
pochybn6 vyjasn^no ani urceno mfsto a 
doba, kde a kdy sc tira jazykem pdvodnS 
mluvilo; le hy to byl jazyk mdgadhi, na v^- 
chodg Pfedni Indie b€2n^ (od Allahabddu 
na v^chod), kter^ho sam Buddha uiival, se 
nezdd. Pravidlem vidi v p. jazyk stfedo- 
indick^, prikrtsk^ (viz Indie V Jchodni. 
str. 581, 582), s fadou jin^ch dialektA vznikl^ 
ze stadia stariiho, zastoupen^ho hlavng sans- 
krtem; O. Franke puktdda p. za samostatn^ 
jazyk staroindick]^, hhin^ v starov^ku na za- 
pad£ Indie, vedle sanskrtu, jim2 se pr^ mlu- 
vilo na v^chod^. Hlavni rysy jazyka p. jsou 
prakrtsk^ (viz tamt^2, str. 581), ov§em 2e 
jest p. starobylejdi ne2 pozd6j$i dialekty lite- 



rami; zachoval poddtecn^^' m. pozdSjSiho d{, 
(Casern n6kter^ skupiny souhldsek pozd6ji 
assimilovan^, leckter^ tvar mluvnickf, po- 
zd6ji zanikl^ a j.: v t^ pfidinS se blizi k p. 
starSi dialekty prdkrtsk6 (v star^ch bud- 
dhistsk^ch ndpisich a v posvdtn^m jazyce 
d2dinsk^m). P. je ji2 divno (bezpochyby ji2 
od dob pf ed KristemJ jazykem mrtv^m ; 2ije 
jen v obf adech buddhtstft na Ceylon6, v Barm6 
a Siam6 a v jejich rozsdhl^ literatufe po- 
svdth^, o kter^ viz Buddhism us, str. 838, 
839, Indie V^chodni, str. 588. — Srv. 
E. W. A. Kuhn, Beitrage z. Pali-Gramra. 
(Bcrl., 1875); I. Minayeff, Grammaire palie 
(1874); D. Andersen, Pali reader (Kodafi, 
1901); R. C. Childers, A dictionary of the 
Pali language (1875). Ztf, 

Pallano, hi. m. okresu v Italii, prov. fim- 
ski, kraj Frosinone; 4915 ob. (1891); star^ 
opcvndnf, palac kni2. rodiny Colonna; p^sto- 
vdni vina, olivy a obili. 

Pallano viz Colonna. 

Palioe, hot, viz Kv^tenstvf. ~ P. je2- 
kova, durman, viz Datura. 

Palioe (Palliti), far. ves v Cechdch, hejtm., 
okr. a pi. Cheb; 76 d., 430 ob. n. (1890), 
kostel sv. Anny, 2tf. ik., popl. dvflr a ml^n. 

Palioe Antonin, spisovatel des. (* 1840 
ve Vln^vsi). Absolvovav udit. i&stav pfisobil 
pfi obec. Skoldch v Cechich, nade2 stal se 
r. 1874 fidicim u6itelem v Lu2ci u M61nika. 
Cdastnil se dinn^ v organisaci udit. spolkfi, 
rozlifovdnf £esk6 knihy po 6es. venkovS a 
vydal sbirky bisnf: V\ornid\tlco (Praha, 1878) 
a Slechetnost v rouSe prikladu (t., 1885). 

PallookTdt^, bot, viz Sp ad ici florae. 

Pallos (Pa 116), Pality, sodnat^ lizn6 
V uhersk^ 2up£ ba£sko-bodro2sk^, 7 km 
v^ch. od Sobotice, stanice 2elezn. trati Sze- 
gedin-Sobotice; p5., telegraf, IdzeAsk^ iSstav, 
koupele v jezefe, £etnd villy. lAiwh le2i na 
bfehu Palicssk^ho jezera (je2 jest 6 frm* 
velk^) a jsou majetkem m^sta Sobotice. 

Palioyn viz Avraamij 3). 

Pall6 viz 2hdf. 

Pall6, Palidko, far. ves v Cechdch, viz 
Police Hornf. 

Pali6kU(vmysl.mluv£),jelensnov£sevy- 
vinujicimi parohy, kter^ jsou mSkk^, pota2en^ 
l^dim porostljm jemnou, Sedou srsli. &n. 

Palldkovtai viz Krajky, str. 26 ^i. 

Pali6kovioe, bot., viz Corynephorus. 

Palidky, bor , viz Typha. 

PallJ viz Pal6j. 

Palikao, franc, tvar 6insk<^ho jm^na Pa- 
li-kiao nebo Pa-li-coang, mfsto v dinsk^ 
prov. Pedili, 17 km na v. od Pekingu na 
prfiplavu Ta-tung a na cestS z iPekingu do 
pfistavu Tung-6eu na Pei-ho, jest pamatn^ 
bitvou, V ni2 21. liii 1860 vojsko anglo- 
francouzskd pod velenfm gen. Cousin-Mon- 
taubana, pov^Sen^ho potom na hrab. z P-aa, 
citajici 6000 muifi, porazilo dfnskou armddu 
50.000 muiflv a vynutilo si tak vstup^ do 
Pekingu. Hr. 

Palikao, hrab^i vizCousin-Montauban. 

Palikari viz Kleftov^. 



106 



Palikov6 — Palinuridae. 



PalikOT^, dva daemoni vulkanick^ch vf f- 
del sirnat^chy je2 rovn62 po^tem dv^ pod 
nazvem Delloi vyvSraji na Sicilii z dvou za- 
padl^ch kotlin (krat^rfl) v i&vodi fiiky Sy- 
maithu mezi Ennou a Syrakusarni, pokldddni 
za syny H^faista a Aitny, aneb (die Aischy- 
lov;^ch Mtvalai) Zeva a H^faistovy dcery 
Thalie, je2 z baznS pfed H^rou do zemc 
uprchne, na^e2 Gaia sama za ni porodf Pky. 
U on^ch vHdel skl^ddny o6istn^ pHsahy; 
P. ct^ni tH jako boistva l^(^iva, ochrdnci 
rolnictvi a plavby, svatyn^ jejich pak byla 
td2 v6Stirnou a dto^iSt^m otrokd. Jm^no samo 
(fJaXTKoi) neni asi p5vodu feck^ho. klk, 

Palllia viz Pales. 

Palimpsest (z fee. naXCfi^no^^s = op6t 
vySkraban^, lat. codex rescriptus) sluje ruko- 
pis, na kter^m pflvodni pismo pedivg bylo 
odstran6no a nov(S napsdno. Za tim U^clem 
byl papyrus vlhkou houboa pfetiran a pismo, 
je2 na n6m se vyskytovalo, takto sm^vdno 
(p. papyrov^), aneb pergamen no2em seSkra- 
bovdn a pemzou pak op^t uhlazovdn (p. per- 
l^amenov^). Toto pfepisovdni rukopisft bylo 
ji2 ve starov6ku obvykl^, je2to psaci Idtky, 
zejm(Sna pergamen, nebyly lacin6. Velkou 
m^rou rozmohl se zpfisOD ten ve stfedo* 
v6ku. Tehdy v klaSteffch jak na zdpadd, tak 
na v^chod^ vySkrabdvdny zhusta rukopisy 
obsahajfcf pamdtky pohansk6, t. j. na ncj- 
v€t§im di'lc spisy staroklassick^, i psdny pak 
na n£ oby^ejnl dila cfrkevni. Ne2 pismo 
pflvodni v rukopisech takov^ch nevymizelo 
i!ipln£, n^br2 zanechalo vice m^nS diteln^ 
text, jen2 chemickj^mi reagentiemi mnohdy 
dosti jasn6 vynika. Pf eitenim takov^ho pisma 
nab^vdme rukopisfl velmi star^ch a vzdc- 
n^ch, jako na pf. pro Plauta (cod. Ambro- 
sianus^, pro Liviovy knihy 3—6 (cod. Vero- 
nensis) a j.; mnohdy pozndvdme takto pa- 
mdtky, je2 se ndm jinak vAbec nezachovaly. 
Tak objeveny timto zpAsobem pfed 80 lety 
listy a feci Frontonovy, vfitSi zlomky z Cice- 
ronova spisu o stdt6 (de re publico)^ hojn^ 
dryvky z fe6i t6ho2 spisovatele, jich2 od* 
jinud jsme neznali. O n6co pozdSji pfiSly 
na jevo t^m2 zpfisobem Gaiovy jnstituce, 
slo2en6 kolem r. 161 po Kr., v poslednich 
letech n^kter^ zlomky z historii Sallustio- 
v^ch (fragmenta Aurelianensia). 

NSkdy bylo z pergamenov^ho p-u se- 
Skrabano i druh^ pismo a napsano tarn 
pismo tfeti ; to jsou tak zv. codices ter 
scriptt. Takov6 pergamenov6 listy — cel- 
kem 12 — nalezl A. F. Pertz v Britsk^m 
museu. Listy ty obsahuji nejprve zlomky 
f imsk^ho 'historiKa Grania Liciniana v unci- 
dlnim pismg asi ze VII. stoleti po Kr., 
na textu torn casf spisu fimsk6ho gramma- 
tika psanou asi v IX. siol., posldze jako text 
tfeti liryvek z Chrysostoma v jazyku syr- 
sk^m, psan^ asi v XI. stoleti. Ne2 nejenom 
pohanska literatura v rukopisech pergame- 
nov;^ch byla vySkrabovana, n^br2 za^ast^ 
i tcxty cfrkevni, jak vysvitd i ze zdkazu vy- 
dan^ho proti jcdnani takov^mu synodou 
Konstantinopolskou r. 692 po Kr. 



Objevy p-A obohacena byla zachovand lite- 
ratura staroklassickd m£rou zna^nou ; i v rflz- 
n^ch sm^rech jin^ch nov6 rukopisy ly pfi- 
nesly studiu staroklassick^mu ulitek hojn^. 
Neiv6t§i zdsluhu o vypatrdni jich maji A. Mai 
a Niebuhr. — Srv. Mone, De libris palim- 
psestis tarn latinis quam graecis (Karlsruhe, 
1855); Wattenbach, Das Schriftwesen im 
Mittelalter; Th. Birt, Das antike Buchwesen 
in seinem Verhaltnis zur Litteratur (Berl, 
1882); K. Dziatzko, Untersuchungen uber 
ausgew&hlte Kapitcl des antiken Buchwesens 
(Lip., 1900). RN. 

Palindrom (z fee), hff^ka slovni, pfi ni2 
slova jednotlivd (krk) neb i ccle verSe zni 
stejn6 £tcny od lev^ k prav^ nebo pozpatku. 
VerSflm takov^m f ikd sc t^2 ver§e raci {versus 
cancrinus), Jako pfiklad uvddi sc stfcdovek^ 
hexameter, jej2 prondSi d'abel: Signa te, signa, 
temere me tangis et angis. 

Pallngenese (z fee), znovuzrozeni, 
obrozeni (t^2 mravni). 2c z trosek, v n€2 
se rozpadne, sv£t znova vybudovan bude, 
jestkosmogonick^ nahled H^rakleitflv a jadro 
jeho nauky p. (Viz H^rakleitos.) — V pfi- 
rodov^d^ zna^i p. nebo palingenie v^voj 
zachovan^ dSdidnosti (viz Haeckcl). 

Palin^nia Burm. jest rod ze fadu jepic 
opatfen}^ 4 kfidly, 3 §t£tinami ocasnimi, 
z nich2 prostfedni jest nejkratSi. odima nc- 
dSlen^ma a chodidly zadnimi ^tyf^len^mi. 
Nymfa nese na 2. a2 7. krou2ku zadedkov^m 
2dbry, je2 se sklddaji ze 2 lizk^ch, po obou 
krajich obrven^ch lupinkA; delo vybihd ve 
2 rfl2ky. Pfedni holen^ jsou vnitf ozubeny. 
Nymfy vyhrabdvaji si podkovovitou chodbu 
ve hhnit^ch bfeztch v^tSfch, klidn^ tekou- 
cich fek. P. rozSifena jest hlavnS v jihov^ch. 
Asii. V Evrop6 2ije jeden druh: P. longi- 
Cauda OK, nejv^tSf to evropska jepice, jeji2 
t61o md 23—29 mm, ocasni St^tiny a2 70 mm 
d^lky. Kf idia jsou za21outle Sedd, hrud* 21uta 
na pfedni Siji s 5 poddln^mi prou2ky. Vy- 
sk^td se v obrovsk^ch nejnech v cervnu 
asi v dobe o sv. Jan6 zvl. v Uhrdch, kde 
zndma jest jmdnem >kv6t Tisyc. Kpk. 

Palinddie (fee), bdseft, kterou dfivSjSi 
bdsefi sc odvoldvd. Nejslavn^jSi p. starovdkd 
pochazela od fee. basnika St^sichora. St^si- 
choros napsav hanlivou bdsefi na Hclenu 
oslepl. Na zdkladS zjevcni ve snu napsal 
Stdsichoros p-ii, v ni2 Helenu vychvdlil a 
tim urd2ky. v prvni bdsni ji u6in£n6, odvolal 
(Plat. Faidros 243 A, Isokrat^s 10, 64); po- 
tom nabyl pr^ op^t zraku. Odtud u2ivd se 
slova p. casto o odvoldni n£jak^ urdiky. 

Pallntona viz Catapulta. 

Palinuridae, deled* dlouhoocas^ch rakA 
desitinoh^ch. T61o kryto tvrd^m pancifem. 
Zevn^iSi tykadla bez Supiny, vSecnny prsni 
nohy kon6' se drapkem. Mlddata opou§t6ji 
vajicko ve stadiu velmi dokonal^m podiv- 
n^ho tvaru, je2 dfive bylo popsdno za samo- 
statn]^ rod Phyllosoma. Stadium toto je 
Sirok^,nadmiru sploitSn^ a prAhledn^, s dlou- 
h^mi okondinami a ocima sedicima na dlou- 
h^ch ndsadcfch, s kratidk^m zadkem. Mo2no 



Palinuros — Palivo. 



107 



je oznaciti jako zvlaStnim zpAsobem modifi- 
kovaD^ stadium mysidov^. Pozd^jSi stadium 
vykazuje tyto snaky: Pfedni tykadla jsou 
jednoducbd a ne^linkovand, druhd tykadla 
JSOU delsi a nesou zdklad postranni v6tve. 
Prvni par kusadel jest troj-, druh^ dvoj- 
lalodn;^. Na obou pfednich kusadlov^ch nol- 
kach a rovnii na tfeti noze kracivd jest 
exopodit rudimentarni; naproti tomu na tfeti 
maxillarnf no2ce a na prv^ch dvou parech 
kr^civ^ch nob jsou exopodity mohutnS vy- 
vinuty. Zadek po^fnd sc prodlu2ovati. Na 
daliim stadiu liii se hlavohrud*, zadek se 
prodlou2i a v segmenty rozdSb', vyvine se 
ocasni ploutev. — Tato phyllosomovd stadia 
)soQ zndma ui fossilni z jursk^ch vdpencA 
solenhofensk^ch. Rody: Palinurus Gray (viz 
Langusta^; Scyllarus Fabr. s plochou, k^l- 
natou hrudi, je2 roziifuje se na pfedu v pfo- 
ch6, jirbk^ vf bfiiky. Ve Stfedozemnim moH. 
V^voj zpracovdn hlavnS Dohrnem a Clau- 
se ra. Tlion. 

Pallnnroi, v fimskotr6jsk^ bdji kormi- 
delnik Aineiflv, pFi plavbS ze Sicilie do Italie 
spinkem byv pfcmoien spadl s lodi, je2to 
vSak strhl s sebou kormidlo, udriel se nad 
vodou po 3 dni, £tvrt^bo pak, kdyi se dostal 
u Velie na bfeh italsk^, byl od tamnich oby- 
vatelii zabit a op6t v mofe uvrien. Toprve 
kdyi V cel^m okolf nastal mor, zh'zena mu 
mohyla a die n^ho nazvdno pfedhoH sou- 
sedni. P. znamend vlastn6 zpdte^ni pfizniv^ 
vitr. I €i V okolf Kyrdny i bli2e Etesu bylo 
pfedhofi t^hoi jm^na. klk, 

PaUniinui, zool., viz Langusta. 

PaUr (vl. parl6F, z franc, parleur^ mluvii), 
V stfedovik^m fddu huti stavebnfcb technick^ 
i administrativni prostfednfk mezi mistrem 
addlnictvem, mistru, jen2 jej dosazoval, zod- 
pov^dn^ za sprdvn6 prov^dSni stavby a zd- 
roveft mluv^i zamSstnan^ch praco vniko. Priva 
i povinnosti jeho stanovil pfesn;^ fid, Podnes 
hied se p. neb polir dozorci nad zedniky 
pfi stavb6. 

PaUsa Jan (* 6. pros. 1848 v Opav6) byl od 
r. 1866 — 70 assistentem hv6zddrny vidcfisk<^, 
r. 1871 adjanktem hv6zddrny v GenevS, r. 1872 
a2 1880 feditelem hv6zddrny v Pulji, na to 
adjunktem hv£zddrny videft. ; r. 1883 lifastnil 
se francouzske v^pravy do Tich^ho okednu 
za i&celem pozorovdni dpln^ho zatm6ni slu- 
necniho. Gs. 

PalisandroT^ dfevo viz Jacaranda. 

Palls84dy jsou siln6 dfev£n6 koly, z nich2 
ve hrazcni se tvofi koleni (v. t). FA£. 

PalUsot de Montenoy [sb d' mont'nul] 
Charles, spisov. franc. (♦ 1730 v Nancy — 
1 1814 V Pafi2i). Ctrndctilet^ hajil u2 these 
theologickd, r. 1746 vstoupil k oratoridnfim, 
ale vzdal se bohoslovi a oddal pisemnictvi. 
Posl^ze byl knihovnikem pah'2sk6 knihovny 
Mazarinovy. Po nezdarech v trag^dii sdhl 
StastnS k veselobFe {Les tuteurs, Le barbier 
de Bagdad), V Le cercle ou les onginaux, 
vesclohfe proveden^ v Nancy 26. list. 1755, 
napadi Rousseaua i Mme du Chdtelet a ency- 
klopaedist^ splatili mu iltok. V odvetu na- 



psal P. Petites lettres contre de grands philo- 
sophes (1757) a aristofanovskou kom^dii Les 
philosophes (1760), krvavou satiru proti filo- 
soffim, kterd provedena v Th^atre-Frangais 
t^hoi roku. Pom6r P-fiv k Voltairovi byl 
pfizniv]^: P. obdivoval sc mu a pfipsal mu 
i sbirku satirick^ch povahopisA: Ui Dunciade 
ou la guerre des sots (1764), ji2 pozdSji roz- 
Sifil obrazy revolucionaffl. V kom^dii Les 
courtisanes (1775) pokusil sc o obnovu soci- 
al ni satiry. Souborna di'la jcho vyd. v Pafi2i 
r. 1778 (4 sv.) a r. 1809 (6 sv.). Srv. Th. de 
Puymal/fre, Pontes et romanciers de la Lor- 
raine (Mety, 1848); E. Meaume, P. et les 
philosophes (Nancy, 1864); t^2, Etudes histori- 
ques sur les Lorrains rdvolutionnaires: (t., 
1882); E. Krantz, P. et son Cercle (Annales 
de I'Est, 1887 I.). 

Palissy Bernard, slavn^ hrn6if franc. 
(♦ 1519 v Saintes, depart. Lot-Garonne — 
t V bastille pafi2sk6 r. 1589, byv r. 1578 
uv^znfin pro svou viru, bylf hugenot). P. jest 
vynalezce nov^ho tehda druhu keramick^ho 
zbo2i fayencov^ho, pestfe pol^van^ho, s pfl- 
dou 2ihanou (napodobeniny jaspisu). Jeho 
misy, konve, talife jsou velmi dovedn^ mo- 
delovdny, pokryty reliefy ryb, hadfl, 2ab, je- 
StSrek, pl2&, hmyzu atd., ktera2to zvffata 
zobrazoval velmi vSrng, realistn£ a v pfirod- 
ntch barvich. Toto nddobi nazvdno rustiques 
flgulines. PozdSji sv^m barevn^m pol^vdnim 
napodoboval kovov^ nddoby, tepan^ a ryt^. 
Jeho prdce doSly zdhy znacn^ obliby a b;^- 
valy ^asto pad&idny, hlavn^ rustic^ues ligu- 
lines V ji2n{ Francii. Pad^lky jsou vsak 
mnohem t£2Si, ne2 prav^ zbo2i P-ov^. Tak^ 
soSky barevnS pol6van6 a jemu pfipisovan^ 
pochdzeji od jeho napodobovateldv a padS- 
latelA. Dobr6 moderni kopie zhotovil Pull 

V Pafi2i. P. napsal svAj 2ivotopis a zanechal 
]dkth rdzn^ spisy Oeuvres completes de B. 
P. v Pah'2i 1774; 1844). Vyobrazeni jeho v^- 
robkA, jejich2 cena v staro2itnick^m obchod^ 
jest nadmiru vysokd, nachizeji se v dile: De- 
lange et Sauzay, Monographie de I'oeuvre 
de B. P. (Paf., 1862) a v Les oeuvres de P. 
(vyd. A. France v Pah'2i, 1880). F.H-s. 

Pallfliya Endl., rod pfedvdk^ch konifer 
objeven Jch v rhatu, fazen^ jednak k Abieti- 
neim, jednak k Taxodineim. EBr, 

Pallst, bot., viz List. 

PalitzBoh (Pali6?) Joh. Georg (* 11. £na 
1723 v Prohlis u Drd2dan - f 22 lin. 1788 

V Leibnitzi u Dra2d'an), sedlak a samouk, 
zab^val se v prdzdn^ch dobdch horliv6 bota- 
nikou a fysikou, hlavn£ vSak hvgzddfstvim a 
pilnS pozoroval nebe. SamostatnS osvojil si 
zna^n^ vSdomosti mathematick6 .a hvdzddf- 
sk^, objevil o vanocich r. 1758 vlasatici Hal- 
leyovu, pozoroval hvfizdy m6nliv6 a objevil 
t^2 neodvislc mSnlivost Algolu. Jan Herschel 
pravi o n6m v »Outlinesc, 2e byl povoldnim 
sedldk, ale nadanfm hv6zddf. VRjr. 

Pallvo, ves V Cechdch, hejtm. a okres Pfi- 
bram, fara Slivice, p§. Milin; 10 d., 80 ob. 6 

Palivo jest hoflavina, t. j. Idtka pfivodu 
rostlinn^ho neb nerostn^ho, kterd pfi slu6o- 



108 



Palivo. 



vinf s kyslikem vzduchu hofi a vyvfji teplo. 
Technicky vyrozumivaji sc p-vem jen hofla- 
viny, jei vyvijeji mocndjSi teplo a bud' vy- 
skytuji se ve v^tSim rozsahu v pfirod6, nebo 
se vyrib^ji ve v£t§im mnoistvi. Rozeznivame 
p-va pevn^, tekutd, plynnd. VSechny 

V podstatS nejsou nic jindho nei uhlik, vo- 
dik, ky.slik, n^kdy s dusikem a Idtkami mine- 
rdlnfmi, ovSem v rCizn^m stadiu transformace, 
jei pflroda neb £lov6k s nirni provadi. Dfl- 
Ie2it6 il p-iv vlastnosti jsou zdpalnost, hofla- 
vost, v^hfevnost. Zapalnosti vyrozumivd 
se snadnost, se kterou p. chytd. Ka2d^ p. 
musf se dfive ohfiti na ur^itou teplotu zd- 
palnou a pak ' teprve chyti. Cfm niiSi jest 
tato tcplota, tim zdpalnSjsi jest p. Zdpalnost 
jest podporovdna mno2stvim t^kav^ch latek, 
t. j. latek snadno se m^nicich v plyn, a 
stupnSm suchosti. NejzdpalnSjSi jsou p-va 
plynnd, po nicb tekutd a pak pevnd. RaSe- 
lina chytne pfi 225^ C, kamenn^ uhli pfi 
326^ dfeven^ uhli pfi 360^ koks pfi 700« C. 
Hoflavost jest snadn^ hofeni; zdvisi na 
mno2stvi uhlfku a vodiku a na suchosti. 
Dfevo jest hoflav£jSi nei kamenn^ uhh' 
a toto hoflav^jii nei anthracit. V^hfev- 
nosti rozumi se mno2stvf tepla, je2 vy- 
vine se i&pln^m spdlenim 1 kg p-va. Toto 
mnoistvf vyjadf uie se v k a 1 o r i i ch (v. 
t.). Uhh'k a vodik (voln^) doddvaji p-vu 
tepla; ostatnf Idtky teplo spotfebuji a tedy 
sni2uji v^hfevnost jeho. Cira p. jest susii, 
iim m6n6 zanechdvd popela, dim dokona- 
lejSi jest pfistup vzduchu, tfm jest v^hfev- 
n^jii. V^hfevnost urdujc sc pokusy, pomoci 
kalorimetrfl {\. t) neb urfovanim mno2- 
stvi odpafend vody (pfi parnich kotlcch) a 
hlavn^ v^podtem, k n£mu2 v2dy musf b^ti 
rozbor chcmick^. Zndme-li chemick^ slo2eni' 
p-va, plati v6ta: Mno2stvi tepla vyvinut^ho 
p-vem rovnd se souctu jednotliv^ch mno2- 
stvi tcpeln^ch, je2 se vyvinou shofenim jeho 
sou^dstek. Skldda li se p. z C kg uhlika, 
z H kg vodika (voln^hoj a z V ^^ vody, 
vyvine se iipln]^m spdlenim jeho kalorii te- 
peln^ch a: = 8080 C+ 29633/^—640 V neb 
die Reicheho A'-=- 8080 C+ 34460 (A/— '/g O) 
— 5400 V, pfi 6em2 H znadi vSechen vodik 

V p-u se nachazejici, 8080 znadf po^et kalorii, 
vyvinut^ch spdlenim 1 kg C nsL CO^, 29.633 
znadi podet kalorii spdlenim 1 kg H na H^O 
(pdry), 34.460 znadi pocket kalorii spdlenim 
1 kg //na //jiO (vody), 640 znadi pocket kalorii, 
je2 se spolfebuji k odpafeni 1 kg vody, 
5400 = 96t)0 znadi po£et kalorii, je2 se spo- 
tfebuji k odpafeni vody, vyvinut^ spdle- 
nim 1 kg vodiku. Aby se dosdhlo ndleiitd 
v^hfevnosti, tfeba dodati p-vu pfi hofeni 
dostatek potfebn^ho vzduchu. K spdleni 1 kg 
uhliku na kyselinu uhli6itou spotfebuje se 

... 8B 2*667 kg kysliku a po6itame-li, 2e na 



2*667 kg kysliku odpovidati l!^^^ . 2667 



100^^ vzduchu pfipadd 22 B kg kysliku, bude 

100 
22-8 

11*697 kg vzduchu. K spdleni 1 kg vodiku 

lOO 

spotfebuje se 8 kg kysliku cili 22.3 • ^ "^ 



35088 kg vzduchu. Md-H tedy p. C kg uhliku, 
H kg vodiku voln^ho, potfr.buje k shofeni 
frg vzduchu V= 11-697 C 4- 35088 //, nebo, 
chceme-li miti mno2stvi vzduchu v m^: 

xTf ^ ooAA T7 '60 (1 + 000366 •. , • 

V = 1*2866 V ^ — ' \ ph ^em2 



1-2866 zna£i vdhu 1 m' vzduchu pfi 0® C 
a 760 mm tlaku vyjadf eno v kg^ t znaci tem- 
peraturu jeho a b tlak vzduchu. Ve sku- 
tednosti spotfebuje se vice vzduchu, a to 
1*8—3 i vice, pon£vad2 vSechen kyslik vzdu- 
chu nepfichdzi k sloudeni. 

Ulitein^ effekt p-va = ^.^^."'^^otTvi^rpt- 
Casto uddvdse t^2 pyrometrick^ effekt, 
t. j. nejvySIf temperatura, kterou p. mfl2e 
vyvinouti. U dfeva obndif 1200® C, raSeliny 
ll00«C,kokul270»C,kamenn^houhlil280''C, 
u p iv plynnjch 1200'»— 1800«C. NejvySSi 
temperatury, tedy nejvfitSi pyrometrick;^ ef- 
fekt, md positivni konec sv^teln^ho oblouku 
eliktrick^ho mczi dv^ma uhliky, a to 3800® C. 
Jest to nejvySii teplota doposud dosa2eDd. 

Z piv pevn^ch nejvice u2ivd se: dfeva,. 
raSeliny, hn^d^ho a kamenn^ho uhli, aothra- 
citu; cfdle kokfl, briket (v. t.). Dfevo jest 
nejmladSi, anthracit Idtkou nejstarli. PrA- 
m^rn6 chemick^ slo2eni t^chto p iv jest 
ndsledujici: dfevo 40— 507o uhliku, 6®/© vo- 
diku, 53— 437o l^ysliku, iVo dusiku; raSe- 
lina 607o uhl., 67o vod., 337o kysl., 2% dus.; 
hnW6 uhli 707, uhl., 5% vod., 24-57o kysl.. 
0-67o dus. *, kamenn^ uhli 827© uhl., 5% vod., 
l27o kysl., l7o dus.; kok 90— 957o uhl., 0*2 a£ 
l-57o vod., 1— 47o kysl., 0-4— 1*5 Vo dus.; 
anthracit 947© uhl., 37o vod., 2*97o kysl., 
0*l7o dus. 

Stfedni okrouhM hodnoty v^hfevnosti jsou: 

Dfevo 2800 . 9—12 . 4—2 

RaSelina 1500 .11-15. 5 

HnSdd uhli .... 2500 . 14 . 8 

Kamenn^ uhli . . . 4500 21 . 2—4 

Kok 4500 . 19 . 5 

Anthracit 6500 . 21 . 2 

Z p-iv tekut^ch nejvice u2ivd sc : lihut 
benzinu, petroleje,oleje. Jsou to tekutd uhlo- 
vodiky s thcoretickou v^hfevnosti 7000 a2 
11.000 kalorii. Nejv6t§i u2iti md petrolej. 
Z p-iv plynnj^ch tfeba jmenovati: svitiplyn, 
plyny z vysok^ch peci, plyny generatorni, 
plyn vodni. Svitiplvn povstavd suchou destil- 
laci uhli kamenn^ho, obsahujc 45—507© vo- 
diku, 35— 407o methanu, 8— 107o kysliiniku 
uhelnat<^ho a neco nenasycend kyseliny uhli- 
^M. 1 m'svitiplynu vyvine 5000 — 6000 kalorii 
a 1 kg svitiplynu 10.000 a2 11.000 kalorii. 
Teplota pfi thcoretickdm mno28tvi vzduchu 
2500— 2700® C. 

Plyny z vysokjch peci obsahuji 207© CO, 
187o CO,, 627o N a ddvaji na 1 m> 800 kalorii. 
Plyny tyto vedou se do ohniStS a zde se 
spaluji, nikoliv aby pfimo ohh'valy. Gene- 
ratorni plyny vyrdbSji sc z chudSich piv. 



Palizzi — Palko. 



109 



raielin, hn^d^ho a kamenndho uhli nedoko- 
nal^m >paIov^niin v pecich zv. generatoro- 
v^ch za obmezen6ho pfistupu vzduchu. Ob- 
sahuji hlavn6 dusik, kyslidnfk uhelnat^, ky- 
selinu uhliditou, vodni pdry, n£co malo uhlo* 
vodiku a voln^ho vodiku. Viivi. sc plynu 
tohoto k topeni v sklarndch, v keramice, 
meiallurgii. Vodni plyn, spravnfiji vodi- 
kovy plyn, vyribime, vedouce pf ehf itou paru 
pfcs rozzhaven^ uhli. Pdra se rozkl^da a do- 
stavamc plyn sklddajici se z 487o vodiku, 
43% kysl. uhelnatdho, 4Vb kyseliny uhli(^it6, 
5% dusiku. 1 m* vodniho plynu vyvine 2600 
kalorii. 

P-vem budoucnosti jest elektfina, ktera, 
ai vycerpina budou loiiska p-iv nyn^jSich, 
nastoupi sluiba v prAmyslu i v hospodafstvi, 
nahradicje nejen i!lpln^, ale bude i teplo 
vyvfjeti tcchnicky nejdokonaleji. Elektfina 
dim nim moin^m topiti vodou, vStrem a 
pod., t. j. hnaci sila jejich pfemdni se v elek- 
tricky proud a ten to prochizejc ndjak^m drd- 
tern o odporu r ohmfl a intensitou t amper 
vyvine teplo T= 0*24i'r, kdei T vyjddfeno 
jest po£tcm mal^^ch kalorii, t. j. grammkalorii, 
neb necbime-li jioi vytvofiti svlteln^ oblouk 
mezi dv6ma ubliky obloukov6 lampy, do- 
staneme teplotu kolem SBOO^C; velikosti t^to 
nemoino dosici nijak^m zpflsobem jin^^m. 
Proto doila elektf ina p^kn^ho uliti za p. 
v metallurgii. 

Fallzzl: 1) P. Giuseppe, ital. malif 
(* 1813 — t 1888 V Pafiii). S pocdtku stu- 
doval prava, potom r. 1856 v^noval se um£ni 
a adi se malifstvi v Neapoli. R. 1844 usadil 
se V PaHii, kde byl idkem Troyonov^m, 
Vynikl pak zejm^na scdnami past^fsk^mi se 
skupinami zvif at a krajinnou sc^nerii a obrazy 
jeho b^valy vysoko ccn£ny. Zvlaif dlu2no 
uy^sti: Ndvrat ^ vfroMho trhu (1850); Ko\y 
vevtnid (na ^Jstav6 v Pafiii, 1855); Zdpas 
h€ranu\ ZdyoHljr osel (1857); Telata v udoli 
retejr Touques, obraz vyznamenanj r. 1857; 
Ro^aliny chrdmu v Paestum (1861); Les 
fontainebleausky-\ Most pf-es Seinu ve Fon- 
tainebleau; Okolt Neapole (1868); C/lice v San 
Germano (1876); Osiafi v desti (1878); Sme(ka 
psu (1887). 

2) P. Filippo, italsk^ malif podobizen 
a j., ale hlavn6 zvif at (♦ 1818 ve Vasto, prov. 
C^ieti), bratr pfed., byl 2akem neapolsk6 
akademie a Bonolisa, dlel dlouh^ c^as v Bu- 
kureSti'a pAsobf v Neapoli. Z jeho maleb 
dluino uv^sti : Vykrodeni ^vifat i archy Noe- 
woy)% Ndsledky Vtsny, Epitoda ^e ikd^ Pom- 
ptji atd. Vyznamencin nikolika fady a ^Icn- 
stvim riizn;^ch akaderoii. FM, 

Palko : 1) P. (t62 Balko), odvozeno z kf est- 
piho jro^na Boieslav (Bolek, Bolko, Polko), 
jm^no ve Slezsku dfive zhusta uifvan^. 

2) P. FrantiSek Xaver (Balko), v^- 
born]^ malif slezskj (♦ 1724 ve. Vratislavi — 
t 1767 n. 1770). Pochdzel z rodiny malif sk6 
a vvu^il sc u sv^ho btce, s niroz pak ode- 
braf se do Vidn6, kde nabyl dalSiho vzdfi- 
lani. Pocitkem let £tyficit^ch konal studia 
sva V Italii, potom pracoval v PreSpurce, 



V Krom6fi2i, Brn6 a kone^nS v Drdidknech, 
kde maloval ve dvornim katolickdm kostele 
na klcnbd freskov^ obraz z legendy sv. Jana 
Nep. R. 1752 stal se dvornim malifem kur- 
firsta sask^ho, ale jeSt6 koncem tohoto roku 
pfiScl do Prahy, byv od jcsuitfl kollcje na 
Mal^ Strang povol^n, aby jim freskov^mi 
malbami vyzdobil priv6 dostavovan^ chram 
sv. MikuUSe. Cech malif& maIostransk]^ch 
opfel se tomu, aby cizi mistr, jen2 nevstou- 
pil V jejich ccch a nenabyl v obci mSstsk^ho 
prava, smSl zde pracovati na lijmu mistrfi 
domdcich. Magistrat malostransk^ ujal se 
t^to vSci na prospSch mistrfi domdcich dne 
8. list. 1753, jak poznamenano v manuale 
radnim, a cel^ spor se n^jak pHznivS pro 
Palka vyrovnal, nebof tuto prdci pfece ob- 
driel a provedl. PatrnS vyhral tim, 2e byl 
dvorsk^ malif a tudi2 jako t. zv. >hofbefrei- 
terc nemusil vstoupiti do cechu ; a tak^ ne- 
naldzame, 2e by byl v Praze pfijal prava 
m^Sfansk^ho. V Praze zAstal n^kolik let, pra- 
cuje zde i na venkovg bud* freskov6 obrazy 
ve vapng neb obrazy oltifni. Zda se, 2e se 

V Praze o2eniI, neb v matrice kftSn^ch b^- 
val^ fary u sv. Vdclava na Maid strand, nyni 
u sv. MikuldSe tamfe, dteme zipis, 2e one 
31. ledf 1756 kft^n mu syn Jan Xaver Beno, 
z matky Marie Anny, roz. Burschovd z Greifen- 
bachu, a kmotrem byl uroz. pan Jan Buresch 
z Greifenbachu z Maid strany, tedy tchin 
nebo fvakr. Frant. Xav. P., jako2to otec, 
jmenuje se zde kurfirSta saskdho dvornim 
malifem. Jmdno otce Frant. Xav. P. uddvaji 
ndmeckd slovniky KaSpar P., co2 vjak se 
neshoduje s pravdou, nebof die >Pamatek 
archaeolog.c, roi. XVI., str. 809, kdy2 obec 
kutnohorska u Palka objednala oltifni obraz 
sv, Jana Nep., kter^ on jii hotov^ do Hory 

V dervenci r. 1754 zaslal, vyminil si na 
mistd honordfc, aby za spdsu duSe jeho otce 
a matky rocnd dv6 mie byly slou2eny, a to 
jedna na den sv. Antonina a druhd na den 
sv. Mafi Magdaldny, co2 jsou kfestni jmdna 
jeho rodi^fl. Doba dmrti P-va udivd se 
rAznd, die Dlabacova lexika umdlcA zemfel 

V Praze r. 1767 u v6ku 43 let, die jin^ch ze- 
mfel t^2 rok y Mnichovd a op6t die jin^ch 
ve Vidni r. 1770. Zancchal, pokud znamo, 
syna Frant. Xavera P., td2 malif e. Pokud 
vime, provedl : Preskove malby v kupoli a na 
^tyfech pendentivech v jcsuitskdm kostele 
sv. Mikulaie na Maid strane v Praze, pak 
vjborn]^ oltdfni obraz Smrt sv, Frant. Xa- 
veria. Pro kostel sv.Jana Nep. v KutndHofe 
r. 1754 oltdfni obraz Sv. Jana Nep.^ nyni od- 
stranfen;^, pak fresky v kupoli. V kostele na 
Strahovd jsou tyto oltafni obrazy: Sv. Augu- 
st in ^ Sv, Jan Nep. J Sv. Martin, Obrdceni 
sv. Pavla na viru, U Kajetand na Maid strand: 
oltifni obraz Sv. Thekly^ na Maid strand 
u sv. TomaSe obraz Sv, Rocha, na Noydm 
mdstd V b^valdm kostele Hybernfi Sv. Pa- 
trika, na Stardm mdste v b^valdm farnim ko- 
stele sv. Michala, nyni zruSendm, obraz 
Sv. Tfi krdlu (nyni v ddkanskdm kostele 

V Rokycanech), v jesuitskdm kostele P. Marie 



110 



Palkova uiina — Palla. 



a 8V. Ignice v Klatovech oltif. obraz Sv, Jo- \ 
s€fa. Pro kapli P. Marie Pomocn^ u Brosk^ , 
briny na Mal^ strani, r. 1761 v^svScenou, 
r. 1790 zruSenou, maloval dva oltarni obrsi^. , 

V presbytefi kostela sv. Bartolom^je v Hef. 
Mestci, r. 1762 dokonden^ho, maloval fre- 
shove obra^t ostatni fresky pochdzeji od 
Quirina Janna. V kapli na Zbraslavi pfi | 
silnici, pak tam2e v b;^val^m klditefe fresky | 
v letnim refektdfi, jakoi i nSkter^ stropni' 
malby v t€mi kldStefe a Sv. Jana Nep. pro ' 
opatskou kapli. Obraz Sv, Bernarda pro 
domdci kapli seminife sv. Bernarda na Sta- j 
r^m roasts praisk^m. Oltdfni obraz Sv. He- \ 
leny pro farni kostel v Liberci. — Litera- 
tura: Dlabadflv Kiinstlerlexikon, I. dil, str. 
69—71, pod heslem: Balko, pak >Pamdtky 
archaeologick^c, roi. XVII., str. 18—20. 

8) P. Frant. Xav., syn pfed., die Dla- 
bade dobr^ malif , jeti2 maloval dva olUhii ! 
obrazy pro cis. kapli sv. Kf i2e na Hradia- 1 
nech : Sv, FrantOka a Sv. Tereiii, a£ u Schal- I 
lera pfipisuji se Frt. Karlu Palkovi. j 

4) P. Frantiiek Karel, malif, bratr | 
Palka 2). Od n6ho pochizi oltifni obraz \ 
Sv, Vdclava z r. 1746 v zdmeck^ kapli v Tfe- 
boni. Viz Soapis pamitek histor. a um61. 
okresu tfebofisk^ho. Die Schallera pochizi 
od niho t€i krisn^ hlavni oltdi^ni obraz Ukfi- 
^ovaniho, pak jeit£ dva oHdfni obrazy v ci- 
saf 8k£ kapli sv. Ktiie na Hrad^anech. (Schaller 
pfipisuje je bratru Frant. Xav.) ffn. 

Palkova Ulna (Palk Strait, Palk's 
Passage), severni a uiSi^ist mofsk6 diiny 
mezi jihov^ch. pobfeiim Pfednf Indie a Cey- 
lonem, Sirokd 50—100 km a dlouhi 100 km, 
aviak m£lkd a pro sv6 pisdiny jen pro menii 
lodi splavni, souvisi na i. mezi ostrovy Ada- 
mova mostu se zdlivem Manaarsk;^m. Pro- 
vozuje se v nf nepatrn^ lov perel. T^r. 

Palkovloo, far. ves na Morav^, v hejtm. 
a okr. misteckdm; 313 d., 1948 ob. t, (1890), 
kostel sv. Jana Kft. (od r. 1858 far.), 3tf . Sk., 
pL K obci ndle2i HArka I. a II. 

PalkOTl6: 1) P. Jif i (♦ 1763 — t 1835), 
kanovnik ostfihomsk^, pfedik Skoly Berno- 
Idkovy. Pfeloiil a vydal Sest divadelnich her 
Vlacha Petra Metastasia (Duchovne divadlo, 

V Trnav6, 1801, z n£m£iny) a Svate Pismo 
stareho i noviho Zdkona (v Ostfihomi, I., 1829 
a II., 1833) zpfisobem nedokonal^m. V^k. 

2) P. Jif i (♦ 1769 V Rimabini — f 1850 
v PreSpurku), professor deskoslovausk^ fe£i 
a literatury na cv. lyceu preSpursk^m a spi- 
sovatel. V slovesnosti naSi zndm je jako 
houfevnat^ pHvrienec ieStiny veleslavinsk6 
a stareho pravopisu bratrsk^ho proti opra- 
vdm Dobrovsk^ho a Jungmannov^m v duchu ' 
Jana Nejedl6ho. Skolnf dfad svflj konal spiSe 
'en jm^nem, pftl stoleti obiraje se literaturou. 
ako verSovec pfidru2il se k Puchmajerov- 
cflm {Mu^a \e slovensky-ch hor, ve Vacovfi, 
1801); jako vydavatel dasopisd (»T]^dennik 
ancb Cffsafsk^ krilovsk^ ndrodni novinyc, 
v PreSpurku, 1812—18, a »Tatranka, spis 
pokradujici rozlidn^ho obsahu pro u£en^, 
pfeuden^ i neuiend*, tam2e, I.— III., 1832 ai 



i 



1847) iel za pf ikladem Krameriov^ a J. Ne- 
jedl6ho; jako slovnikiF {Bohm.-deutsch latei- 
nisches Wdrterbuch mit Beifiigunsc der den 
Slowaken und Mdhren eif^enen AusdrUcke und 
Redensarten \undckst fur Schulen durchaus 
neu bearbeitet, v Praze, 1820, I., v PreSporku, 
1821 II.) krddel ve stopich Dobro vsk^ho ; 
jako vydavatel bible (Biblia sacra, to jest 
BibH svatd atd., tam2e, 1808) projevoval svAj 
josefinsk]^ racionalismus; a jako skladatel 
rozlidn^ch drobn^ch kniiek naudn^ch {Znd- 
most vlasti ^emipisnd, t., 1804; Hufelandfiv 
>Kunilt prodlou2eni 2ivota Hdsk^ho*, ve 
VarSavfi, 1800. I.— II.; Vftah lartikuluv sni- 
movntch, v Pre5p., 1808—1809, a j.) hovfil 
praktick^m potfebdm dasov^m. Ve sporu 
o >Libu$in sonde stil pfi Dobrovsk^m (»Ta- 
tranka«, I., 1, 48). V^k. 

Pall., zkratek pfirodopisn^, jimi bznaco- 
vdn jest Peter Simon Pallas. 

Palla, dlouhd, n^kdy a2 po kotniky saba- 
jici fiza pani a divek fimsk^ch, kterd se 
obl^kala na tuniku podobnd jako feck^ hi- 
mation (v. t.). Jin^ drub pally sklddal se 
ze dvou kusfl, pfedniho a zadniho, na ple- 
cech spjat^ch, ktertil bud voInS dolfl spl^'- 
valy, nebo pasem k tilu se pfipinaly. — P. 
corporalis (t^2 pallium corporate) viz Cor- 
porale. 

Palla Hynek, hudebnik tts. (* 1837 na 
Smichovi — f 1896 v Plzni), za studii na 
desk^ reilce v Praze v 1. 1861—56 obiral 
se horIiv6 hudbou, v nii mu byli uiiteli Vit 
Schweizer a Ant. Nedv^d. Plkn^ho hlasu 
sv^ho vyu2itkoval k v^pomoci na rAzn^ch 
kflrech pra2sk^ch, dimz dostal se do styka 
s Horikem, Krej£im a Zvonafem, jim2 za- 
viz^n byl za sv^ zdokonaleni v oboru skla- 
debnim. Prvnim pokusem, jim2 na se upo- 
zornil r. 1859, byl zdafilj^ sbor Nd% \piv, 
R. 1864 povoldn byl do Plzn^ organisovat 
jednotu sokolskou, ale ndklonnost jeho ke 
zpSvu postavila jej jako feditele >Hlahola« 
v £elo tamniho ruchu hudebniho. Neblab^ 
rok 1874, tak nepHzniv^ viem podnikiim 
umSleckJm, vytladil P-lu z vefejn6 pftsob- 
nosti a2 na referentskou dnnost v >Pilsener 
Reform* a ulo2il mu mnoho trpk^ho stri- 
ddni. Teprve r. 1882, kdv utvofil se filhar- 
monick^ spolek v Plzni, P. vySvihl se zase 
k vflddi illoze V hudebnim 2ivot£ tohoto 
m6sta jako energick^ organisator, piln;^ re- 
ferent a skladatel. Cinnost jeho tv&rdi z v^tSi 
ddsti v6novdna byla skladb£ vokdlni. Z ni 
stoji v popfedi sbory pro smiSend hlasy, a 
to s orchestrem: Soc nad Vltavou, Oslava 
f^eniu (1873 slo2. ke slavnosti Aug. Smetany), 
ballada Sldva jara, ddle bez prAvodu: Mse 
(se dtverozpSvem) a Zalm, pak mu2sk6 sbory: 
Md Idska (poctSn jub. cenou »Hlaboluc), Ze 
Sumavy a Oklamany Turek, Pro orchestr na- 
psal P. Svatebni pruvod (1869), symf. bdsefi 
Svatveier (1879) a SmuteM hudbu (1889). Jako 
spisovatel odborn^ byl P. horlivj^m phsp6- 
vatelem do »Daliboruc, v n6n[<z uvefejnil 
delSi studii o Fibichov6 melodramatick6 tri- 
logii >Hippodamiic, kterd vySla o sobS r. 1892 



Palladini — Palladius. 



IIL 



jako 13. i, >Rozprav hudebnfch*. Kritce pf ed 
smrtf svou vydal 1. seiit Ceskj^ch taneH apisni 
ndrodnich. — Srv. »Kalenddf iesk^ch hudeb- 
nikAv« z r. 1895. t^ 

Palladini (Averansk^ Jak.), skladatel 
Beliala (viz Belial). 

Palladlo Andrea, ital. architekt (* 1508, 
die jin^ch 1518 ve Vicenze — f 1580 v Be- 
nitkich neb ve Vicenze). Byl s po£itku ka- 
menikem. ale Slechtic a vynikajici bdsnik 
Giorgio Trissino ujal sc ho a byl mu i po- 
zd6ji vydatn^m pHznivcero. Jeho p^£i P. ode- 
bral se do kitna r. 1541, kde studoval star^ 
pamiitky stavebni, a cestoval i jinde po Italii 
vzd^lavaje se pf i torn i po jin^ch stninkdch. 
Naudilf se latinS a fc6tin6 a studoval pak 
xejm^na vojenskou architekturu star^ch. Sdm 
jal se pracovati pozd^ji a pocal r. 1548 pfe- 
mknvL basiliky vc Vicenze (radnicc), ji2 ob- 
novil V nidhern^ mramorov^ palac slohu re- 
naissan£aiho (dokond. a2 r. 1614), a potom 
V letech padesdt^ch provedl celou fadu pa- 
\ictL7 a vill ve Vicenze a okolf, jako ze- 
jm^na Palazzo Tiene (1556), Chiericati (n3^f 
Maseo civico, nejkrisn^jSi jeho stavba s ob- 
libea^mi n P-ia polosloupy v obou patrech), 
Valmarana (1566) a bohate dekorovan^ palic 
Porto Barbarano, pak villy Maser a La Ro- 
tonda, skoro vesmis dila, jei reprodukoval 
Scamozzi v Le fabbriche e 1 Disegni di An- 
drea P. (Vicenza, 1796). Od r. 1560 P. byl 
z valn^ tisti £tnn^ v Benitkdch (byltS sta- 
vitelem Ben. republiky, kde zbudoval pfede- 
viiixi 1 chrim del Redentore, nejv^tii a hlavni 
jebo dflo, pak cbrim a refektdf San Giorgio 
Maggiore, fagadu a San Francesco della 
Vigna, sala delle quatro porte v paldci do- 
iecim a Ust kliitera de la Carit^ (ted Aka- 
demie). Vj^sledky sv^ch studii antiky podal 
zejm^na v t. zv. Teatro olimpico (dok. a2 
r. 1584 od Scanuzziho) ve Vicenze ; tak6 pf ed 
mistem leiici Rotonda se ityf nasobn^m idn- 
sk^m portikem zasluhuje v ti pK6n6 sminky. 
Uv6sti sluif jc£t£ P-iflv most pfes feku Cis- 
mooe mezi Tridentem a Bassanem. P. mil 
jako architekt vliv sm6rodatn^ na v^voj 
sv^bo um6ni nejen v Italii, n^bri i ve Francii 
a V Anglii. Sice sleduje fimskou antiku sti- 
val se druhdy pfilii stfizliv^m, ale dbal v2dv 
pfisniho propracovdnf forem a nileiit^cn 
pomirft a slohu, tak ie byl klassick^m mi- 
strem vSeobecni skladby architektonicki. 
Zakladni jeho ndzoryarchitektonick^ dodncs 
nepozbyly sv^ho v^znamu. P. zhotovil kresby 
pro Barbarovo vyddni Vitruvia a vydal sam 
Antichitd di Roma (Benitky, 1554) a Cae- 
sarovy Commcntarii s 41 kresbami (1574). 
Hlavni dilo jeho viak jsou Quattro lihri 
deir arehitettura (Bendtky, 1570, pak ve Vi- 
cenze, 1776—83, 4 sv.). Novft vydali P-va 
dila Cbapuy a Beugnot (Fafii, 1825—42, 
2 sv.). Mistski museum ve Vicenze chovd 
od P-ia 53 pAvodni nikresy. Biografie P-vy 
vydali Temanza (Bendtky, 1763), Quatre- 
mdre (PaH2, 1830, 2 sv.), Magrini (Padova, 
1846), Zanella (Mil^n, 1880), Barichella (Lo- 
Digo, 1880). 



Palladlon (fee, lat. palladium) slula staro- 
byld socha bohyni Athiny Pallady (v. t). 
Nejznamenit6j§i bylo p. trdjski, je2 s nebe 
spadlo, by viillovi neb Dardanovi od Zeva dano 
jako zdruka bezpe^nosti mista, pro£e2 od 
Odyssea a Diom^da uloupcno. Odtud n6- 
kolik mist honosilo se majetkem prav^ho 
p-ia, a to Argos, odkudi Sparta pr^ pfevzala 
p., Delfi a obzvldSti Athiny, jimz Dimo- 
fdn (v. t.) pr^ zjednal p.; avSak tii &im, 
kde2 pr^ v chrdmi Vesting chovdno pravi 
p., jei Aeneas pfivezl do Italic. P-ia pfed- 
stavovala Athinu stojici v pln6 zbroji s na- 
pfa2en^m kopim, jak souditi Ize z antick;^ch 
vyobrazeni mythAv o Kassandfe a o linosu 
p-ia. klk. 

Palladium (lat.): 1) P. v. Palladion. 

2) P., kov ze skupiny platinov^. Znaika 
Pd, atom. VcLha «= 106. Bylo objeveno r. 1803 
od WoUastona, nachazi se ryzi, a£ vzdcnS, 
na loiiskdch druhotn^ch v drobn;^ch okta- 
edrech v Brazilii. na Uralu, neb v hexagondl- 
nich lupencich v ryzim zlat£ na Harci (tato 
modifikace nazvina allopalladiem). Di- 
morfie kovfl skupiny platinov^ tudii na p-iu 

V pfirodS jevi se nejpatrnSji. Jest soudist* 
kou t€mhi viKech platinov^ch rud, ve v^tiim 
mno2stvi pfichdzi ve slitindch se zlatem, 

V mal^ch mnoistvich provdzi stfibro. Nej- 
sndze'lze je pfipraviti z brazilsk^ho prdSku 
zlata, kter^ se tavi se stfibrem a ledkem, 
slitina se granuluje, kyselinou dusidnou ex- 
trahuje a z roztoku po sraieni stfibra a ci- 
zich kovA p. redukuje se zinkem. Cist^ kov 
jest stfibrobil;^, leskl^, jest velmi kujn;^ a 
tain^, taje z platinov]^ch kovfl nejsnaze, za- 
hfiv^nim na vzduchu nabihd barvou modrou, 
pnidiSim idrem utvofen]^ kysli£nik se op6t 
rozklidi a modr^ nddech mizi. Rozpoulti se 

V kysel. dusi£n6, jemn6 rozprdSkovan ve va- 
fici kysel. sirov^ i chlorovod.kov^. Nejzaji- 
mav^jSi vlastnosti p-ia jest, ie absorbuje 
zna£n6 mno2stvi vodiku. P. tvofi dv6 fady 
sloudenin typu PdX^ a PdX^, Z prv6 fady 
nejdflle2it£jSi jest iddid Pdl^, £ern^, neroz- 
pustn^, slouli k dSleni iddu od br(5mu a 
chldru. Z druh6 fady tetrachlorid PdCI^ 
povstdvi rozpuStSnim kovu v krdl. lu£avce. 
Tvofi nesnadno rozpustn^ podvojn(i soli 
K^PdCl^, (NH^)tPdO^. Pf i odpafovdni roztoku 

V krdl. ludavce rozkUdi se PdQ^ na Pda^ 
a C/,. S ammoniakem tvofi soli p ia — pal- 
ladaminy. Fr. Si-k. — B. Kufma, 

Palladliui Aemilianus Rutilius Tau- 
rus, spisovatel fimsk^ (2il asi v polovici 
IV. stol. po Kr.). Sloiil 14 knih de re rustica, 
krdtk^ to souhrn nauky o rolnictvi a sadaf- 
stvi, derpan^ ze spisfl stariich i ze zkule- 
nosti. Prameny spisovatel zfidka uvddi, vSe- 
obecn6 odvo'lavd se na fi.eky, jmenovitS pak 
cituje z f imsk^ch Columellu. Slohu z flmyslu 
nedbi. V knize I. jsou pfedpisy vleobecn^, 
kn. II. — XIII. popisuje rflzn6 prdce rolnick^ 
die jednotliv^ch mSsicfl. Kn. XIV. napodo- 
bena je podle X. knihy Columellovy a sklddi 
se z 85 elegick^ch distich. V^novdna je ia- 
k^musi Pasiphilovi a jedni o ItSpovani 



112 



Pallanza — Pallavicini. 



stromfl. Veri je spravn^, ale pathos nemistn^; 
sloh jednotvdrn;^ a drsn^. Vc stfedovSku byl 
spis P-iiiv obliben. Vyddn ve sbirce Gesne- 
rov£ a Schheiderov^: Scriptores rci rusticae 
(dil III.) a od Lodge (London. 1873—79). 
Knihu I. a XIV. vydal tH Schmidt (Virc- 
purk. 1876 a 1877). Sa. 

Pallansa [-^nca] (stard Pallantia), kraj. in. 

V sev. Italii v prov. novarsk^, na maldm v;^- 
b62ku zip. bfehu jezera Lago Maggiore, md 
jako ohec 4129 ob. (1881); n£kohk star^ch 
kostelfl, z nichi hiavni s vhii 78 m vys., gym- 
nasium, technickou §kolu, divadlo, palac, 
ph'stav, ejektrick^ os vStleni, detncS letohradky, 
mezi nimii vysoko poloiend villa »San Re- 
mi^ipc, cil]^ prflmysl a obchod se zboitm 
vln^n^m a hedvdbn^m a zahradnictvi; vynika 
krisnou polohou a pfijemn^m podncbim. Na 
sever od m^sta kostel s kupoli zv. » Ma- 
donna di Campagna« (ze Xvl. stol.) s fre- 
skami. 

PafiLai, planetoida objevena 28. bfez. 1802 
Olbersem. Stfedni iasnost v opposici 8*0. 
PrflmSr v km 304. Oznaieni (T)- <5*. 

Pallai, propuSt^nec Antonie, matky cis. 
Claudia, pak vlivn^ oblibenec cfsaf Av. Clau- 
dius sv^fil mu finandnictvi, jeho ndvodem 
o2enil se s Agrippinou a adoptoval Nerona. 
Nero odstranil jej brzy po sv^m nastoupeni 
a dal jt.j otrdviti r. 62, by se zmocnil zna£- 
n6ho jeho majetku. 

Pallas PetcrSimon, u£enec nSm., hlavnS 
ph'rodovfidec (♦ 1741 v Berlin^ ~ f 1811 1.), 
byl syn l^kafe a vSnoval se studiu l^kafstvi 

V Berlin^ a Gotinkdch, pak v6d pfirodni'ch 
v LejdS a v Anglii. R. 1760 stal se dokto- 
rem l^kaFstvf na zaklad6 prdce, v nil po- 
dany jsou popisy nov^ch hlistfl, r. 1766 vy- 
dal, na zdklad^ materidlu z musef holland- 
sk^ch a anglick^ch, dilo p Udkovcich (Elen- 
chus \oophytorum^ v Haaigu; nfim. Norimb., 
1784) a tehoi roku jinou pozoruhodnou prdci 
zoologickou (Miscellanea \oologica\ Lcjda, 
1778), vynikajici zvl. v idstcch jednajicich 
o ssavcich a dervech. Roku 1768 povoldn 
carcvnou Katefinou II. do Petrohradu a jmc- 
novdn ^lenem akademie. Tdhoi roku posta- 
ven V delo vjpravy, jef m61a v Sibifi pozo- 
rovati prflchod VenuSe pfed sluncem, byl pak 
na cestach po 6 let i prozkoumal d&kladn^ 
vi^chodni i jilni ddsti fise Rusk^ a2 po jezero 
Bajkalskd a mof e Kaspickd. Na cestach t^chto 
nashromaidil bohat6 sbirky pro museum aka- 
demie petrohradskd, jako2 i obsahl]^ mate- 
ridl pHrodopisn^, zem^pisn^ i narodopisn^, 
pdjcdnal pak o ccstdch tech v dilc: Reisen 
durch verschiedene Provin\en d, run. Retches 
(Petr.,1771-76,3sv.). R. 1777 imcnovdndlencm 
kommisse pro mapovdni fiSe Rusk^, konal 
pak nove cesty po krajinach ruskjxh, hlavng 
za Ucelem poznani kv^teny, vydal dilo o hmy- 
zech {Icones msectorum, praesertim Rossiae 
Siberiaeque peculiarium, Erlanky, 1781—83, 
2 sv.) a vynikajici praci o kvSten^ rusk^ 
(Flora rossica, Petr., 1784-85. 2 sv., se 125 
tab.), na podn6t pak Katefiny II. spis z oboru 



srovndvaciho jazykozpytu (Linguarum totius 
orhis vocabularia comparaiiva, Petr., 1787—89; 
2. vyd. t, 1790—91, 4 sv.). R. 1787 ustanoven 
za historiografa admirality, v 1. 1793—94 byl 
na studijnich cestach na Krymu a vydal 
o tom: Tableau physique et topographique de 
la Tauride (Petr., 1795), od carcvny obdr2el 
pak statky na Krymu i usadil sc v Simfero- 
poli hodlaje napraviti zdravi sv^ cestami 
i praci valnS poruSen^. V dase tom konal 
no v6 studijni cesty po krajinach jihorusk^ch 
a vydal op6tn6 rozmno2en6 dilo o Krymu 
(Bemerkungen auf einer Reise in die sudlichen 
Statthalterschaften des russischen Reiches in 
den Jahren iyQ3-~g4y Lip., 1799—1801, s atl. ; 
franc. PaK, 1*805). PfikoH v5elikd i ncStfisti 
rodinnd ztrpdily mu pobyt na Krymu tak, 2e 
opustil Rusko a vratil se do rodni^ho m£sta 
sv^ho, kdj vSak za nedlouho zemfel. V6- 
decka prdce P-ova byla mnohostrand, ob- 
sdhld i obsa2na, prdce jeho zoologick^, bo- 
tanickd i narodopisn6 pojistily mu velik6 
jm^no V dSjindch pffrodnich vld. Vcdle ji2 
uveden^ch uvddime jelt£ tato dila jeho: Spi- 
cilegia \pologica (Berlin, 1767—80, 14seSitfl; 
n6m. t., 1771—80, 11 seSitA); Sammlung 
historischer Sachrichttn uber die mongoli' 
schen Vdlkerschaften (Petrohrad, 1776—1802, 
2 sv.); Observations sur la formation des 
montagnes (t., 1777, viz Geologie str. 25 6); 
Novae species quadrupedum e glirium ordine 
(Erlanky, 1778); Neue nordische Beitrdge lur 
physikalischen und geographischen Erd- und 
Vdlkerbeschreibung, Naturgeschichte und Oka- 
nomie (t., 1781—96, 7 dild); Species Astraga- 
lorum (Lip., 1800—1802, s 91 tab.); Illustra- 
tiones plantarum imperfecte vel nondum cogni- 
tarum (t , 1803, s 59 tab.) ; Zoographia Ros- 
siae asiaticae (Petr., 1811—34, 3 sv., s 36 tab.). 

Pallai Athena viz Athdna. 

PaUavlolni [-6iniJ : 1) P., ilechtickd ro- 
dina italskd; pfipomind se v X. stol. v Lom- 
bardsku, r. 1360 nabyla tarn markyzatu a 
r. 1427 ziskala si patricidt bendtsk^. Do dncSka 
jsou tfi vfitve rodu P. v Italii; z linie t. zv. 
Cevsk^pochdziEmilioP. diPriola(v. P.2). 
Zostatnich nejzndm^jSijsou Hubcrt(tl269), 
slavn^ ghibellin za cisafc BedHcha II.; P. 
Sforza pflsobil vojensky ve slu2bdch Ferdi- 
nanda I. zejmcna v Uhrdch a zemfel r. 1585. 
Ferrante, sv(5 doby na slovo vzat^ soiso- 
vatcl. r. 1644 byl v Avijjnonu pape2sk^mi 
lifady upalcn pro svd jedovat^ satiry proti 
kimu a pape2stvi. Z v^tve lanovskd Gian 
Luca (t 1773) vstoupil r. 1733 do slu2eb 
cisaFsk^ch a,v6noval se vojenstvi, hiavni 
namof nimu. Ucastnil sc vdlky turcck^ i vdlky 
o dSdictvi rakousk^; dosahnuv nejvyllich 
hodnosti a lifadd ve vojsku i v Italii, od- 
stoupil r. 1768 do soukromi. Jeho syn Karel 
(t 1789) proSel rovnS2 drahou vojenskou, 
prodSlav vdlku sedmiletou a tureckou, kde2 
zhynul na tHk6 poranSni. Syn Karlflv Edu- 
ard r. 1803 dosahl v Uhrdch indigendtu; 
jeho syn Alfons r. 1868 vymohl pak pro 
svflj rod titul markrabSci. Tato vfetev rakou- 
skd rozii'fila se tak^ do Bavor. 



Pallavicino — Pallium^ 



113 



S 



2) P. Emilio marchese diPriola, ge- 
neral italsk;^ (♦ 1824 v Janov6 — f 1901). 
Po sr^ch studiich ve voj. akademii turinsk^ 
vstoapil do arxnddy sardinsk^ a r. 1848 
zt&castnil se ve pluka bersaglierA vojensk^ 
vjpravy, r. 1854 vjpravy krymsk^. R. 1859 
yyznamenal se a Casale a San Martino a po 
miru ve Villafrance jmenovdn majorem.R. 1862 
jako plukovnik 1. pluku bersaglierii zajal 
Garibaldiho 28. srpna u Aspromonte. Pozd6ji 
▼ynikl energiii s nii postavil se proti fid^ni 
lupi^A V jizni Italii, jmenovdn generdlem a 
r. 1888 velitelem f imsk^ho armidnlho sboru. 
Ji2 r. 1880 jmenovin sendtorem. V 1. 1890 ai 
1893 byl prvnim generdlnim pobo^nikem 
krale italsk6ho. 

Pallavlolno f-£fno]: 1) P. Sforza, histo- 
rik ital. (♦ 1607 v fefm6 — f 1667). Byl lifed- 
nikem papeisk^m, vstoupil do TovaryiSstva 
(1637), stal se professorem na Collegium Ro- 
manum (1639) a kardinilem (1659). Proti Sar- 
pimu napsal Istoria del Concilio di Trento 
(ftim, 1656 — 57, 2sv.; novfc 1853—66, 3 sv.). 

2) P. Carlo, hudebnf skladatel italsk^ 
• 1630 V Brescii — t 1688 v Driid'anechl 

yl vrchnim kapelnikem ▼ Driidianech a na- 
leii k nejvfce vynikajfdm skladatelAm oper- 
nim V X VII. stol. Pracemi sv]^mi pfispfvaf ze- 
jm6na k 3if enf hudebnfho dramatu ve stfedni 
Evropd a tak, jakoDomenico Gabrieli,Freschi 
a Pollarolo, n^leii ke Skole bendtsk^, je2 tvoH 
pfechod k Al. Scarlattimu a skladateliim nea- 
polskfrn, 

Pauaflke Emil, spisov. a recitdtor n£m. 
(• 1823 ▼ Tempelburku ▼ Zad. Pomofansku — 
t 1880 V Thalu u Eiseoacha). Ui za sv;^ch 
studii ▼ Berlin^ a ▼ Bonnu napsal dnmata 
Moritx von Saehsen a Friedrich II, v. Preussen, 
stal se pak hercem a r. 1845^51 byl ilenem 
dvomiho jeviSti v Oldenburce. Pozd^ji 2il 
V Amstadt6, Vfrnaru a posl6zc v Thalu, od- 
kud2 podnikal svoje umSleck^ cesty pfed- 
dtaje ve velik^ch mistech v^tiinou dfla 
Shakespeareova. Mimo to napsal dramata: 
Die Braut v. Korinth (1848); Kdnig Monmouth 
(Berl., 1853); Achilles (Gotinky, 1855) a Oli- 
vier Cromwell (Berl., 1857); pak Charlotte v. 
Kalb, Gedenkbldtter (Stutg., 1879) a Die Kunst 
de$ Vortrags (3. vyd. 1892) a j. Nejpopuldr- 
n6ji{ byla vsak jeho p^knS psand kniha 
Schiller s Leben und Werke, byf i dnes u2 za- 
staraU (1858, 13. vyd. Stutg., 1891). 

PalUata fabula viz Fab u la. 

PalllatiTiii prostfedky, l^£iva, kterd 
mfmi nebo zamezuji n6kter^ pi^iznak nemoci, 
anii Idci nemoc samu. Die toho tak^ pal- 
liativnim l^^enim dosahuje se zmirn6ni 
nSkter^ch nemil^ch pf iznakA nemoci, zejm^na 
bolestivosti ve vSecn pfipadech, kdy nemoc 
neni Ize zdolati neb odstraniti l^denim radi- 
kdlnim. 

PaULiar sir William, dflstojnfk angl. 
(• 1830 V Dublin* — f 1882 v London?). 
R. 1855 vstoupil do sluieb vojensk^ch a byl 
r. 1860 raajorem jizdectva. Proslul sv^mi vy- 
nilezy v d^lostf electvu, jako stfelami nazva- 
njmi Palliserovy grandty, dSly zhotove- 

OttftT Slovnfk Nanenf, it. XIX. 1/3 1902. 




n^mi z koncentrick^ch vilcii z kovfl rflzn6 
pruin^cb, stfelami ze 2eleza a kalen* oceli 
atd., vesmSs vynilezy zna^fcimi pokrok v mo- 
dernfm vojenstvi vflbec, d^lostfelectvf zvldil 
Byl pov^sen za baron eta r. 1873 a r. 1880 
zvolen ^lenem posl. snSmovny. Napsal: The 
use of earthen fortresses for the defence of Lon- 
don and as a preventive against invasion (Lond., 
1871). Srv. Cottrau, II canone P. da 165 mil- 
limetri (>Rivista maritima«, 1874, II.). 

PaUlnm: 1) P. u l^imanA svrchnf roucho, 
jako u fi.ekfl himation (v. t.). 

2) P., cfrk. odznak ndleiit^ pape2i a od 
n£ho propAj^ovan^ metropolitflm, mi tvar 
voln^ho obojku o dvou pfipojen^ch svisl^ch 
koncich, z nichi jeden spl^vi na prsa, druh^ 
na piece; je z bi\6 
vlnv a ozdobeno lesti 
kHzi, vySit^mi £er- 
n^m hedvibim (vy- 
obr. i, 2997.). Vina 
k p-ifm stfihi se se 
dvou berinkii, obS- 
tovan^ch na olt&fi 
kostela sv. Aneiky 
V tUtni kaid^ho roku 
dne 21. led. O zpra- 
covdnf vlny peiujf 
kliit.pannv. Vpfed- 
veier svitku sv. Pe- 
tra a Pavla (28. £na) 
novd p-ia kladou se 
na hrob sv. Petra, na- 
tel druh^ho dne b^- 
vaji uschovdna poblf2 
kathedry t^hoi sv6t- 
ce. O pflvodu p-ia 

i'sou rflzn6 domn^n- 
:y. StarSf badatel^ 
poklddali je za imi- 

taci velekn£2sk^ho ndramenniku (ef5du) ze 
Star^ho zikona nebo za £estn6 roucho, kte- 
r^m cfsaf ov6 V;^ch. file vyznamendvali metro- 
polity (viz Omoforion); nov£j§{ zastivajf 
min^nf, 2e prvnfm p-iem byl plist sv. Petra. 
Posud trvajici v^znam p-ia vyjddfen jest 
slovy pap. Vigilia z r. 545: >Ud£lujeme ti 
p.,« psal arcibiskupu arlessk^mu Auxaniovi, 
»pon6vad2 za to mime, 2e hodno jest, aby 
kdo n«Ls zastupuje, nosil i roucho naie<. Od 
VIII. stol. podnajfc dostdvalo se p-ia viem 
metropolitum bez rozdilu, zda byli apoStoI- 
sk^mi vikifi £ili nic. V^chodni patriarchov^ 
u2ivali p-ia a udfleli je sv^m metropolitflm 
zcela samostatnS, t. j. bez svoleni pape2e. 
Teprve pflsobenim Innocence III. ustanoveno 
bylo na sn6mu Laterinskdm IV. (1215), aby 
v^chodni patriarchov^ p. pfijfmali od pape2e 
a pak teprve udileli je sv^m metropolitflm. 
Vedle norem kanonick^ho priva (De usu et 
auctoritate pallii, X 1, 8; De electione, X 
1, 6) metropolita (patriarcha, exarcha, pri- 
mas, arcibiskup) povinen jest v dobS tl^i m6- 
sicA po sv^m posvSceni pod ztritou lifadu 
2ddati pape2e za propflj^eni p-ia a pfijmouti 
je bud osobn^ nebo skrze plnomocnika v ko- 
stele sv. Petra v tUmL Pokud se mu ho ne- 

8 






C. 2997. PaUium. 



114 



Pall Mall -- Palma 



dostalo, nesmf aai ▼teitovati di^c^«i ani svo«- 
Idvati snim pro^incttttni ani pHjfmati appel- 
lace. Za ud^leni p-ia gdv^sti jest poplatek, 
oby£ejn£ 5Vo t. zv. komomf taxy. Papei u2ivd 
p-ia pfi vsech bohoslu2ebn^ch likonech, 
metropolita jen o veiik^ch svdtcfch {festa 
pallii), pfi sviceni biskupii, iehndnf opatA, 
sviceni cbrimfiv a pod. P. jako zevni zna- 
menf pfenesen^ pflsobnosti pozb^vd v^znamu 
pfi smrti toho, komu bylo propujdeno, a mi 
s Dim violeno b;^ti do nrobu. Biskupflm do- 
M^yri. ae n^kdy p-ia jako vyznamen^ni a tu- 
dii bez roziifeni jejich pravomoci. Vac, 

3) P. corporal e viz Corp or ale. 

X^Ul Kail [pel m^lj slovou v Anglii, tak(i 
V HoUandaku a Sev. N6mecku velik6, dlouh6 
a alejemi vysizen^ ulice, jicbi uiivdno kdysi 
ke hre zvan^ Mail, moderni v dobdch Karla I. 
Lond^nskd P. M., ulice v nejvzne§en£j§i (^asti 
Lond^na, jest skoro vesm6s vroubena nad- 
hem^rai domy klubovnimi. 

Pall-lEall-Oasatte fpel-mel-g^zet] jest 
nizev velik^ho denniku lond^nsk^ho, zalo2. 
r. 1865. S po^itku byl sm6ru liberilniho, od 
r. 1877 pod redakci W. T. Steada radikal- 
niho, posl^ze od r. 1892, kdy pfeSel v jin^ 
maietek, mirn£ konservativniho. Od r. 1895 
rediguje jej Henry Custer, £len dolni snS- 
movny. 

PaUoda viz Berlad 2). 

Pallografy ph'stroj zaznamendvajici v^- 
chvSje parnikA, 2elezni6nich vozA, mostnv 
atd. Sklidi se z pdky zati2en(§ na jednom 
konci a udriovan^ p^rov^m zaHzenim v po- 
loze vodorovn^. Pfi v^chvfejich kolm^ch zfl- 
stane zivafi setrva£nosti ve sv^ poloze, a 
relativni pohyb timto zpAsobem vznikl^ pfe- 
niii se automatickv na prou2ek papiru po- 
sunovan^ strojem hodinovj^m. K mefeni vo- 
dorovn;^ch v^chvSjAv zHzeno jest zvla$tni 
kyvadlo, kter^ znamend svDJe relativni po- 
hyby rovnSi na t'ji prou2ek papirov^. Pfi- 
stroj tento vynaSel O. Schlick. 

Pallor a Pavor, personifikace vdle6n^ho 
postracbu, jako feck^ Deimos a Fobos, na§ 
Tfas a Strach, jsou prflvoddimi boha Marta. 
VySedse z italsk^ viry ve Fauna a Silvana, 
byli pr^ od Tulla Hostilia pocteni svatyni. 
Pavor t^ka se vnitfniho dojmu duScvniho, 
P. jeho tikazu zevngjSiho. Na mincich Host!- 
lie onen zobrazen jako mu2 zd^Sen^, s fidk^m 
vousem a zjelen^m vlasem, tento pak jako 
chlapec prostovlas^ s vyjevenou tvafi., kik. 

Palm: 1) P. Johann Philipp, vlastenec 
n^m. (♦ 1766 — t 1806). Byl knihkupcem a 
vydal r. 1806 anonymni brosuru Deutschland 
in seiner tiefen Erniedrigung (nov6 vydani 
Vircp., 1877) obsahujici prudk^ sic, ale oprdv- 
n6n6 itoky proti Napoleonovi I. a vojsku 
francouzsk^mu. Jeden exempldf do Augipurku 
poslan^ dostal se do rukou franc, dustojni- 
kdm, na6ei Napoleon dal P-a v Norimberce 
zatknouti a postaviti pfed vojensk^ soud, 
kter^ jej odsoudil k okam2it(§ smrti, proto2e 
P. nechtSl prozraditi autora brolury. Krut6 
ndsili, jeho2 patrng Napoleon proti P-ovi 
se dopustil, bylo toho pH^inou, 2e P. byl 



obecn^ v N^mecku oslavovdn jako politick^ 
mu(^enik. 

2) P. (najibM'b) Aleksandr Ivanovic^ 
dramatick^spisovatei rusk^ (* 1822 — f 1885), 
nabyv vychovdni ve vojensk^ Skole, byl M- 
stojnikem mysliveck^ho pluku tdlesn^ g<Lrd^ 
a r. 1849 v6zn£n po 8 misicA na pevnosti 
jako2to i!i6astnik spiknuti PetraSevsk^ho, 
a£ vyietfujici kommisse zfejmS poukizala 
na jeho lasku k Rusku, d^Sici z jeho spisA. 
Pozd6ji slou2il na Kavk^ze a na Krymu a po 
udilostech sevastopolsk^ch r. 1856 iel iako 
major do v^slu2by, na£e2 byl nejakou dobu 
spravcem kontrolni komory, ale obvin^n ze 
zpronevSFeni a odsouzen k vyhnanstvi (h^- 
jil ho V. D. Spasowicz), nel zdhy vrdcena 
mu priva. Literimi dinnost zahajil v letech 
40t;^ch XIX. stol. drobn^mi povidkami a bis- 
nSmi V duchu realistick^ Ikoly rusk6. Po- 
catkem let 70t^ch obnovil svoji literdrni cin- 
nost, z ni2 vyniki zejm^na obraz politicko- 
literdrni 'spole£nosti rusk^ Aleksij Slobodin 
(»V6stnik Jevropy«, 1872—73, a o sobe), ja- 
ko2 i TomAn Konic starago romana (t., 1874), 
oti§t£n6 s pseudonymem P. Aljminskij. 
Mnohem v^tSi popularity nabyl vSak jako 
spisovatel dramatick^, zejm6na kom^dii Nai 
drug Niklju^ev (»Slovo«, 1879 a Petrohrad, 
1880) a Staryj barin (>0t6cestvennyja Za- 
piskic, 1873 a o sob£ t., 1878), znim^mi u nas 
v pFekladfe P. Durdika (prvnfejSi z repertoiru 
Ndr. divadla). Ob6 kom^die proslavily jm^no 
spisovatelovo po cel^m Rusku, a£ za lisp^ch 
byl z ddsti zavdzdn vyborn6 hfe V. V. Sa- 
mojlova V titulni Uloze kom^die posl^ze jme- 
novan^. Ostatni div. prdce jeho, \\t\ci hlavn^ 
2ivot statkaffl z dob pfed zruSenim nevol- 
nictvi a jmenovitS typy zjemn^Uho, vyh^^- 
kan^bo panstva, nedodelaly se ji2 podobn^ho 
lisp^chu. JmeDUJeme z nich: Blagoditilj (>So- 
vremennik*, 1864); Gospoda iibiratiii (>V6st. 
Jevropy*. 1881); I krylja jest, da letit nikuda 
(1876); Miloika (1883); Prosvetitili (1871); 
Grafdanka (1878) a arama Grisnica (>Rus. 
Bogatstvo«, 1885). Z romanAv a povidek za- 
slunuji zminky je5t6 Boljnyje Ijudi (Petrohr., 
1881); Petirburgskaja saranHa (t., 1884) a Pro- 
paUije gady (>OtSie8t. Zap.*, 1880). — Srv. 
»Rus. Starina«, 1887, sv. 11. — Jeho chof 
Ksenija Grigorjevna (f 1895) proslula 
jako dramatickl um^lkynS, starSi syn Ser- 
g^j Aleksandrovic jako herec a div. 
feditel, mladSi Grigorij Alexandrovid, 
znamSjSi pseudonymem Arbenin, jako he- 
rec a pfekladatel mnoh^ch her. Nynf jest 
redaktorem >Cermomorskago V6stnika< v Ba- 
tume. Snk, 

Palma bot. viz Palmy. Je2to ve starov^ku 
ratolest palmova byla casto odm^nou vit^zA 
V zavodech, znamena p. t^2 tolik co odm^na 
vitSznd, cena vit^zni a pak i vitSzstvi samo 
(srv. Horatius Carm. I, 1, 5). V feim6 trium- 
tujici vojevfidce nesl palmu v pravici a tuto 
palmu kladl pak na klin sochy Jova Capi- 
tolsk^ho. feimSti zdvodnici vozni {auriga) bj- 
vaji £asto zobrazovdni s palmou v ruce jako 
pozdSji t6i kfestan§ti svati. 



Palma. 



115 



Palma: 1) P., nejseverozip. z ostrovfl 
Kanirsk^ch (▼. t.). Ie2i na s. od Ferra na 
18* zap. d. Gr. a 28* 40^ sev. S., mi plochu 
726 km*, jest dlouh^ od s. k j. 47 /rm a Si- 
rok^ od z. k V. 28 km, Ostrov jest hornat^ 
a pavodu sopedn^ho, na s. leii jeden z nej- 
rozsdblej^ich krdt^rA sv^ta, la Caldera, ma- 
jici V obvoda 15 km a st^ny vysok6 do 
1200 m, obklopen^ mohutDjmi horami (Pico 
de los Muchachos 2345 m, Pico de la Cruz 
2356 m, Pico del Cedro 2272 m). K nimu 
pfipojnji se jiai, ni2§i pisma horskd, pro- 
bfhajici vSemi sro^ry, takie ostrov viude 
pokryt jest homolovit^mi sope^nl^mi vrchy, 
avSak od r. 1677 neudal se na n6m 2ddn^ 
sope^n^ v^buch. Vody s Caldery st^kaji 
k mofi k jz. velikolepou dilabinou Barranco 
de las Angustias, kde2to fada jin^^ch ii21a- 
bin, hlabok^ch do 200 m, probihaji ostrovem 
vSemi sm^ry k roofi. Podnebi jest mirn^ a 
vUha znadnd, ndsledkem £eho2 P. md nej- 
bohatSi rostlinstvo z cel^ho souostrovi. Zvld- 
ith vrcholky horsk^ pokrytv jsou krdsn^mi 
lesy jehli£nat^mi, kdeito v udoH roate tftina 
cukrovi, oliva, bavlnik, tabdk, cocbenilla, 
vinaa r^va, ovocn6 stromy, moruie a j. Oby- 
vatelQ jest 39.605, kteh' zab^vaji se orbou, 
ovocndfstvim, vinafstvim, zefinifstvim, dfe- 
vafstvim (dffvi na stavbu lodi), hedvdbni- 
ctvim, chovem dobytka (kozy, ovce, vepfi, 
skot), v^obou cukru i kofalky, obchodem 
a plavbou. Ostrov md 8 obci, nlavni pHstav 
jest Santa Cruz de la P. s 6695 obyv., vf- 
born^m pHstavem a pravideln^m parniko- 
v;^m poStovnfm spojenfm s ostatnimi dfile- 
iit^mi pHstavy souostrovi, vStSi mista jsou 
jestg Los Llanos na z. s 5919 ob., Mazo a 
Los Sauces. 

2) P., hi. misto Span, provincie Baleares 
a ostrova Mallorky, leii na jihozdp. jeho 
bfehu V pozadi zatoky Palrosk^ na trati 
P.-Manacor, mi 62.525 obyv. (1897), mezi 
nimi velik^ po^et pokfestdn^ch 2idAv, zv. 
chuetas, hradby s 8 branami, roziifend opev- 
n^Di pobfeini a skladi se z horniho a dol- 
Dibo m^sta, z nich2 ono mi i!izk6 ulidky 
spojen^ schodiSti a celkov^ raz maursk^ho 
mista, toto pak ulice iirok^, pravideln^ a 
krasnl nim^ti i promenddy. V hornim m6- 
sti jest star^ paUc krilovsk^, kter^ mi po- 
dobu tvrze a jest sidlem generilniho kapi- 
tana a appella^niho soudu, gotickd kathe- 
drila, po£ati r. 1231 Jakubem I. a dokon- 
cena r. 1601, s ndhrobky krdle Jakuba I. 
a j., imposantni paldc bursy (Lonja) gotic- 
k^ho slohu z XV. stol., radnice z XV. stol. 
ve slohu pozdni renaissance a obrazdrna, 
kdeito V dolnim m£st£ jest moderni budova 
bankovnf, nSkolik paldcflv atd. Z vyudova- 
cich tistavA mi mSsto Instituto, kter^ zalo- 
2en r. 1836 na mfst^ star6 university z r. 1503, 
kn&isk^ seminaf, uiitelsk]^ ilstav, nimofni 
ikolu, umileckou akaderoii, hudebni Skolu 
a j., dile jsou zde 2 knihovny vef ejnd, 2 di- 
vadla, 4 nemocnice atd. Z prumyslov^ch zd- 
vodd vyniki pfidelna a tkalcovna vlny a 
bavlny, tovirny na hedvibn6 latky, pa|>ir, 



kof alku, m^dlo, svi^ky, zboii zlat^, stKbrn^, 
kolen^, nibytek, hudebni nistroje, olejny, 
obilni rol^ny atd. Pf istav jest velmi rozsihl;^ 
a pfistupn^ nejv6tlim mofsk^m lodim, jest 
opatfen molem dlouh^m 385 m a majdkem, 
jeho lodni ruch 6ini v mezinarodni plavb6 
248 lodi se 126.016 f, dovoz zboii ma cenu 
5*3 mill, a v^voz 4 mill, peset, v plavbS se 
ipan£l. pfistavy pak 1448 lodi o 319.568 t, 
dovoz zbo2i mi cenu 23*4 mill, a v^voz 
33*5 mill, peset. Nejd(ile2it6jSi pfedmSty jsou 

V dovoze vlna a bavlna, niti, kflie, dobytek, 
r^ie, plenice, luSt^niny, mouka atd., ve v^- 
voze mandle, vino, zbo2i jirchifsk^, obuv- 
nick^ a vln^n^ a j. P. jest sidlem biskupa, 
generil. kapitina, guvern^ra, appella^niho 
soudu, nSkolika konsulAv a rakousk^ho 
mistokonsula. V okoli jest fada p^kn^ch 
letohridkfl, roezi nimi arciv^vody Ludvika 
Salvatora, zv. Miramar, 4 km na jz. pak stojf 
krisn^ zimek Bellv^r ze XIII. stol. — P., 
arabsk^ Majurka nebo Balma, byla r. 1228 
dobyta Jakubem I., krilem aragonsk^m, a 
slula ve stfedovSku nej£ast$ji Mallorca. — 
Srv. Die Stadt P. (Lip., 1882). Tsr. — 3) P. 
(P. del Rio), mSsto ve Span^lsku pFi Usti 
Genilu do Guadalquiviru, stanice 2el. drihy 
Manzanares-Sevilla, prov. Cordova; doly na 
mSd, olejny, p£stovini pomoranfiflv a 7797 
obyv. (1891). — 4) P. (La P.), m^sto ve 
Spanglsku v drodnd krajinS v prov. Huelva, 
stanice 2el. drihy Sevilla-Huelva; 5782 ob. 
(1891), hrniifstvi, cihlifstvi, v^roba oleje a 
lihu, vinafstvi a velik^ 3dennf trh (v zifi). 

5) P. (P. Campania), mSsto v Italii sev. 
od Vesuvu, na 2e]. trati Nola-Avellino, kraj 
Nola, prov. Caserta; star^ brad, nedaleko 
zffccninv >Castello di P.« a 7675 ob.(1891). — 
6) P. (P. di Montechiaro), pHmofsk6 mS- 
sto na Sicilii, kraj a prov. Girgenti; dobr^ 
pFistav, v^voz siry, sody, vina, such^ho a 
jiiniho ovoce, siln^ pSstovini >palmsk;^ch€ 
mandli a 11.787 ob. (1891). 

7) P. (La P.), mSsto v jihoamer. repu- 
blice Columbii, na fece Rio Negro, depart. 
Cundinamarca; doly na zlato a m6d, kivov6 
planti2e, miner, prameny a 8138 ob. (1881). 

Palma, planetoida (1893 AH) ol^eveni 
19. srp. 1893 Charloisem v Nizze. Prum^rni 
jasnost V opposici 105. Ozna^eni ^^. G$. 

Palma: 1) P. Jacopo Giacomo, zvan^ 
il Vecchio (starsf), tak^ po otci Giacomo 
d'Antonio Negretti. malil' ital. (♦ok. 1480 

V Serinaltfe u Bergama — t asi 1528 v Be- 
nitkich). Zdi se, 2e pfiSel do Benitek po- 
iitkem aVI. veku, jinak neni o jeho 2ivot6 
znimo nic, le£ 2e m£I velmi krisnou dceru, 
Violantu, pozddii milenku Tizianovu. Nevi 
se sice, kdo byl v Benitkich jeho uci- 
telem, ale tolik jest iisto, 2e mfeli naft roz- 
hodn^ vliv Giov. Bellini, Cima a Carpaccio; 
pozdeji uzpflsobil svfij slob sv^mu slavn(5mu 
vrstevniku Tizianovi, sv^m tepl^m koloritem 
pak podobi se Giorgionovi. Na konec vSak 
dosp^l lipln^ volnosti a samostatnosti malif- 
sk^, tak 2e s Tizianem a Giorgionem tvoff 



116 



Palmacites. 



v6hlasnou trojici benitsk^ho malifstvf v jeho 
rozkv6tu. Maloval vStdinou obrazy oltdfnf 
a n^boiensk^ sujety pro paldce a rodinn^ 
kaple, po v^tce madonny s d^fdtkem a t. zv. 
>svat6 kon Versace*, t. j. obrazy, kde vedle 
madonny a skupiny svat^ch zobrazeni jsou 
tak6 zakladatel^, vesm£s v klidn^ch posich, 
jakoby tvofili hovofici a bavfci se spole^- 
nost. Vedle toho tak^ postavy jednotliv^, 
stadie a podobizny, z nich2 vynikajf zvliitS 
portraity dcery Violanty. VSecka musea evrop» 
skd mail n£kter6 obrazy P-movy, ale hlavni 
jeho dilo jest obraz Sv. Barhory v Benat- 
kdch (Santa Maria Formosa^, malovanj^ kol. 
r. 1515. P. dovedl nejl^pe ku platnosti pfi- 
▼ddSti bujnou ienskou krisu vAbec, benit- 
skou pak zvldiC, a to zejm6na v poslednich 
dobdcn sv^ho tvofeni, kdy kolorit jeho by! 
\xi sv^tlejii a jemnSjif. NejlepSf jeho obrazy 
po t^to strdnce mi museum vfdeftsk^ {Vio- 
lantu a Luereeii), pak galerie drdidanski 
{OdpoiivajM VenuU a Tfi sestry) a museum 
berlinsk6 (ienski poprtt), Z pfe^etn^ch pracf 
P-mov^ch uvidime jeSte, a to z prvni periody 
jeho tvorby: Madonna $ dititem (mus. berl.); 
Madonna se svaty-mi a hudoueimi andily\ 
Sv, Pttr se iesti svitci (Ben., akad.); ze druh^ 
periody: Adam a Eva (mus. brunlv.}; Kristus 
a cijiplo{nice (&im, kapitol) ; NaviUveni P. Ma- 
rie; Madonna a ityfi svitci (Vfd., cis. gal.); 
Pasij^i u jeslidek (paf . Louvre) ; Madonna se 
sv, Petrem (tiim, pal. Colonnflv) a Sv. rodina 
se sv, Jeronymem a sv, Katerinou (neapolsk^ 
mus.); ze tfeti periody posl^ze: Madonna se 
sv. Lueiem a JiHm (Vicenza, San Stefan o); 
Sv, JYi krdlove (Mildn, Brera) a Jakub a Ra- 
chel (gal. drild*.) a j. v. — Srv. A. Rosenberg 
▼ DohmeovS Kunst u. Kunstler, sv. 3 (Lip , 
1879); Locatelli, Notizie intorno a Giacomo 
P. (Bergamo, 1890). 

2) P.Jacopo, zvan^ i 1 G i o V a n e (mladS(), 
msAif italsk^, die n^kter^ch synovec pfed. 
(♦ 1541 neb 1544 v Benitkdch — f 1628 t.). 
Pod ochranou v^vody urbinsk^ho Guido- 
balda II. byl poslin do 6.ima, kde studoval 
podle Raftaela, MichelangelaaPolidora, malbu 
sgraffitovou die Caravaggia. R. 1572 usadil 
se V Bendtkich a pi^imkl se tarn k Tintoret- 
tovi, jemu2 podobal se tak6 rychlosti, se kte- 
rou dovedl pracovati, a£ pozd^ji sm6r jeho 
byl eklektick^. Virtuosita jeho maleb, je2 vy- 
ndlela mu tak^ velik^ pcnize, b^vala v§ak £asto 
vypo6ftdna jen na zevni ef)ekt. VSichni sou- ! 
dobi ryjci rddi ryli die jeho obrazfl, je2 jsou ' 
v^tSinou obsahu nabo2cnsk^ho a d6jinn^ho 
a nal^zaji se ve vSech v^tSich evropsk^ch 
galeriich um£leck;^ch. Uvidime z nich: Ne- 
poskvrnine po^eti) Svaty Jan a andili ApO' 
kalypsy (dv. museum vfd.) ; Pasti^fove u je- 
sli6ek (Mnich., stard pinakoth.); Savlovo obrd- 
ceni na viru (mus, madrid); jin6 jsou v Ja- ' 
nov6, Moden^, 6.imS, Bendtkach, Kasselu 
a j. Hlavnfm jeho dilera jsou malby v do^e- 
dm paldci v Benitkich. Ryl tak^ 27 listfiv. ' 

3) P. Sixt, pfijmim Mocidlansk^, spis. 
£esk^ a horliv]^ pfivrienec strany evange- ' 
lick6, rodem z Nov^ho mSsta rralsk6no 



(* 6. srp. 1569), urSen byl z mlddf k stavu 
duchovnfmu, prode2 se mu dostalo vyi^iho 
vzdSldni, ale oddal se na spisovinf knih a 
tiskafstvf ve sv^m rodiiti. Vvt r. 1597 m^l 
tu vlastnf tiskdrnu a od x€ dx>by po(al takd 
vyddvati pisn£, traktity, v^klady theolo- 
gick6, modlitby atd., vetiinou drobn6 for- 
mdtem i objemem. Neustdval v tom t^m6F 
a2 do vdlky tficetilet^, a£ vielik^mi nesni- 
zemi 8 lifady pozbyl jmSni a 2ivnosti. Tak 
r. 1602 za nov6 vyddni vitembersk^ho pam- 
fletu z r. 1547 >Mandit Jeifie Krista, krdle 
nebesk^ho . . . v6rn^m kfesfanflm poslan^«, 
V nhmi se napodobujf roandity krdlovsk^, 
za vlastnf »horlivou< pisefi o Husovi a za 
pfseA o pordice cfsafskdho vojska u Kani2e 
zat^en, z Nov^ho m^sta na radnici staro- 
m^stskou s velik^m sb6hcm veden, tu s po- 
hrfiikami dotazovan, ba i pi^ed soud zemsk^ 
a do Bil^ v£f.e se dostal, kde2 do lidomorny 
na 14 dni spuStSn a posl6ze z mist Pra2- 
sk;^ch vypovizen, a£ se hijil upffmnS a v^- 
mluvn£ (1603). Tehdy pfdtel6 jeho, mezi 
nimi Jiff Carolides a Jif i Daiick^, na osv6d- 
£enf ticty k jeho pevnosti pfesv6d6eni po- 
dali mu k iit62e sbfrku latinsk^ch b^ni (Bi- 
blion timeticon, seu libellus honorarius, vyd, 
r. 1606). Od t^ doby P.po iest let zdrioval 
se tajnS po rAzn^ch mestech a teprve po 
vyddnf majestitu (1609) vritil se do Prahy 
a k sv^mu spisovdnf, ale vlastniho zivodu 
ji2 nem£i. Slo2il mnoho pfsnf nibo2n^ch a 
pfile2itostn^ch, na pf. na oslavu slavn^ho 
vjezdu krile MatidSe do Prahy r. 1611, k £e- 
mu2 vydal i Roimlouvdni Iva ieskeho s kra- 
lem MatidUm, pKdav rovn62 pfseA, r. 1614 
vydal piseH na smrt Albrechta SmiHckiho zSl- 
roveft s jeho daty 2ivotopisn^mi a j. JeSti 
poslednf jeho spis zndm^ jest Kanciondl 
z r. 1617, do n6ho2 pfijaty tak^ pfsn6 Kli- 
menta Bosdka. Zjin^ch spisA starSich velmi 
dasto byla otiskovdna sbirka modliteb, Per- 
lidka ditek Bofich, t^kajici se dvandcti ildnkfl 
viry, jf2 Jungmann (IV, 1966a) vy^iti asi de- 
satero vydanf v Unrich (v stol. XVIL a 
XVIII.) mimo £eskd, ovSem pfem^nSnd i do- 
plnfini. 2e byl P. mu2 desk^ch dSjin dobfe 
znal^, o tom sv&dif ve v^kladech jeho ^asto 
uvdd^n^ doklady historick^. Tak^ vydal a 
primatoru sob^slavsk^mu fteh. Smr^kovi v6- 
noval Historii o bratru PaleSkoviy v ni2 po- 
ddvd dvandctero pHb^hfl ze 2ivota tohoto 
druha krdle Tifiho. Po r. 1620 P. odeSel do 
ciziny a tu dokonal 2ivot na mfstS nam ne- 
pov6dom6m. Srv. Jir. II., 73—75. JNk, 

Palmaolteiy souhrnn6 pojmenovini pro 
rozU^n^ zkamen616 kmeny, kter6 jednak kpal- 
mdm, jednak zejm^na pozd6ji zafazeny byly 
do jin^ch oddilenf rostlinstva. Tak na pr. 
pro n^s nejzajimavfijSi P. varians Cda. {Fas- 
ciculites varians Ung. , Tempskya varians 
Cda. sp. Velen.) jsou jen zkfemenSl^ obaly, 
sestavajici z hust^ch vzduSn^ch kofinkfl 
na kraenech stromovit^ch kapradin, ze- 
jm^na rodu Dicksonia, Hojn6 u nds ze- 
jmdna u Rynholce v peruck^ch vrstvach kfi- 
dovjch. EBr» 



Palma nova — Palmeirim. 



117 



Pttlma nova, Palma nuova, prost£ 
Palma, krajsk^ m^sto v ital. prov. videm- 
sk6, Dedaleko rak. hranic naproti m. Gra- 
diice, na iel. trati Porto gruaro-Videm, mi 
4600 obyv. ri891), nSkoTik kostelfl (mezi 
nimi d6m), hiav. celni tkfad, nemocnici, di- 
vadlo, pHimysl hedvabnick^ a vinafstvi. P. 
jako pevDOst zaloiena byla (r. 1593) od Be- 
nat^ii proti TurkAm; r. 1797 postoupena 
dobrovoln6 Rakousku, kter^ ji r. 1805 po- 
necbalo bez obrany; r. 1848 obkli6ena od 
generila Schwarzenberka a dne 25. cna t. r. 
se Tzdala. 

PalnUir jest odm^na advokitova za prdv- 
nick^ price, kter^2 kona pro stranu jako jeji 
pravni zistupce. Co do pravni povahy p. 
jest mzdou a plati o n£m pfedpisy obd. zik. 
smIouv6 namezdni, kter^2 vSak s ohledem 
na lifedDi postavenf advokdtovo jsou do- 
plnSny advok. fidem ze 6. £ce 1868 L 1868 
f. z. Die zikona tohoto maji pro jednotliv^ 
prace a dkony advokitovy, pokuci to vfibec 
moino, stanoveny b^ti pevn6 sazby, co2 se 
stalo posl^z nafizenim min. sprav. z 11. pros. 
1897 L 293. Tarif tento jest specifick^; sta- 
novi pevn6 sazby pro jednotliv^ nejobvyk-^- 
lejii price a v^kony. Jinde, jako na pf. 
V N^ecku, zaveden jest tarif dhrnkov^ 
(paulilni), v n^mi stanovf se odmSna za 
provedenf cel^ho pKpadu, na pf . sporu, bez 
ohledu na po£et jednotliv^ch likonflv, a to 
podle sumcay, o kterou jde, neb i podle ji« 
n^ch momentflv. Platnost shora uveden^ho 
tarifu jest podpflrnou. Advokit mA2e si od- 
mina i jinak vyminiti nebo smluviti. Spory 
p. mezi advokitem a stranou mflie smirne 
vyHditi advok. komora. T^kd-li se p. zastu- 
povinj pf ed soudem neb vAbec v soudni zi- 
leiitosti, mflie bud* advokit nebo strana 
s jeho ditem ncspokojeni 2idati soud, pf ed 
kter^m se projednavala zdleiitost, ji2 se p. 
tjki, za upraveni (adjustovini) pu. Hlr, 

Palmarla, ostrflvek ital. v mofi Li gar- 
sk^m, jihov^ch. prodlouienf poloostr. Porto 
Venere, od nihoi jest odd^len lizk^m prfl- 
livem. Obvod cel^ho ostrova md T km, plo- 
cha 1*53 km\ V sev. dasti ostrova jsou pa- 
horky porostl^ vinnou r^vou a stromy mo- 
mlov^mi. Znimy jsou lomy dern^ho, 21ut£ 
iilkovan^ho mramoru (portor), 

Palmarolai ostrov ital., viz Pontinsk^ 
ostrovy. 

Palauumm viz Kv£tni ned6le. 

Palnuui: 1) P., mys v pfedhofi na sev.- 
zip. pobf . africk^m pod 7'> 45' z. d. Gr, 4<» 22' 
s. i., jm^no mi od PortugalcA, kteff nalezli 
pfedhofi porostl6. palmami. Mys P. nileii 
k lirabstvi Marylandu v sev. v^ch. £isti ^er- 
noSsk6 republ. Liberie a d61i pobf. Pepfov^ 
od Slonov6ho. 

2) P. ti Ciudad de las P., hi. m. ostr. 
Gran Canaria v archip. Kanirsk^m, ma 19.380 
obyv. Vystaveno amfitheatrilnS v Usti hor- 
sk^ rokle, podobi se arabsk^mu mSstu sv^mi 
bfl^mi domy s ploch^i stfechami, je2 roa- 
Iebn6 se odrizeji od zeleni pal em. Dolni 
^(m^ta (Triana) jest £tvrtf obchodnickou, 



horni (Vifleta) ob^vina jest Ufednictvem. 
Na nimSsti p£kn£ upraven^m nal^zaji se ka- 
thedrila, citadella a velik^ divadlo. P. pro- 
vozuje obchod s vinem, koSenilou a rybif- 
stvf. Podnebf jest pfizniv^, jen £asti a vlhki 
vedra unavujf. Voda ze sousednich pahork& 
pfividi se aquaeduktem. Pfistavu vlastniha 
mesto nemi, neibli2li je 3 km sev. La Luz» 
kde prochizi takd podmofsk^ kabel pro po« 
bfe2i zip.-africk6. 

Palmatoptarii Potoni6, rod pfedv6k^ch 
kapradin z oddileni Sphenopterideae v titvaru 
kamenouheln^m, pfibuzn^ch sv^mi listy ze- 
jm^na druhu Rhodea f areata Presl a Spheno- 
pteris elegans Brongn. EBr, 

Palmblad Wilhelm Fredrik, historik 
5v6dsk^ (♦ 1788 v S6derk6pingu — f 1852 
v Upsale). Jii z mlida tidastnil se velmi hor- 
liv£ literirniho probuzeni iv^dsk^ho zirove& 
s Atterbomem a byl vynikajicim denem spo- 
le6nosti »Aurora€ a zakladatelem dasopisu 
>Phosphoros« (1810), odkudf romantikov<^ 
Sv^diiti naz^vali se phosphorist^; v 1. 1812 
ai 1820 jako2to majetnik knihtiskirny, kte- 
rou koupil pro »Auroru« r. 1810, vydival 
Pottisk Kalender^ pak v 1. 1813—24 >Svensk 
Literatur tidning«, kter^2 ^asopis podstatnig 
pfispdl k vitSzstvi romantismu nad klassi- 
cismem ve Sv^dsku; hlavnimi jeho spolu- 
pracovniky byli vedle P-a Hammarskjold 
a Atterbom. R. 1827 jmenovin adjunktem 
zemSpisu a dSjepisu v Upsale, r. 1835 fid- 
n^m prof. feck6 fe£i a literatury. Zab^val 
se pak v^hradnS studiemi historick^mi, zem£- 
pisn^mi a literaturou. Napsal price velmi 
cetn^, ale vesm^s cenn^, zvliiC pro literirni 
historii iv^dskou. V 1. 1847—51 byl redak- 
torem konservativniho listu »Tiden<, v nhmi 
vvily £etn6 jeho rozpravy a polemiky lite- 
rirni a politick^. Hlavni jeho dflo jest Hand- 
bok i phjrsiska och politidca geographien (sva- 
zek 1. — 5. Upsala, 1826 — 37, zAstalo nedo- 
kon^eno). Mimo to podal znamenit^ pf eklady 
z Aischyla (t., 1841 - 45) a Sofokla (t.. 1841). 
Hom^ra a j., pak napsal Grekisk fornkunskap 
(t, 2 sv., 1843—45). M^nfe vjznaran^mi jsou 
jeho price novellistick^ a romany, jako Fa- 
miljen Falkensvdrd (Orebro, 1844—45, 2 sv.) 
a 4,urora Kdnigsmark (t, 1846—49, 4 sv.), 
Od r. 1835 P. byl spoluredaktorem >Bio- 
graphisk Lexikon dfver namnkunnige sven- 
ska m&n< (Ups. a Orebro, 1837) a pozd^ji 
pfedsedou lit. spolku zalo2en^ho r. 1830. 

Palmeirim Luiz Augusto, basnik a 
dramatik portug. (♦ 1825 v Lisabon6 — 
t 1893 t.). Byl obliben jako2to bisnik vla- 
steneck^ a pro svoje Fiestas (Li sab., 1851 
a £ast6ji) nazvin portugalsk^m B^rangerem. 
NejznimSjSi jest jeho piscA Os desterrados, 
v ni2 oplakivi osud vypov^zen^^ch vzbou- 
fencA z r. 1847. Mimo to napsal zdafil]^ ro- 
min souv^k^ch mravA: Afamilia do Sr» Ca- 
pitdo mor (1854), pak detn^ veselohry ve 
ver§fch, sic nevaing vynikajici, jako: O sapa- 
terio d*escada (Lis., 1856); Como se sobe ao 
poder (t.. 1856); Dois casamenios por conve- 
niencia (1857) a A domadura de feras (1857); 



118 



de Palmella — Palmer. 



biografii Msnfka Jodo Andra de Corvo (1860) 
a posl^ze Portugal e os seus detraciores (t, 
1877), La galeria deflguras portugueias (1878) 
a Os excentricos do meu tempo (1891) a j. 
V^bor jeho lyrick^ch biani vyfiel pod tit. 
Poesias popular es, Psal tak^ £etn6 Slinky po- 
litick6 ve smyslu pokrokov^m a stati lite- 
rdrni do dennich novin. 

de Palmella, dom Pedro de Sousa- 
Holstein, v^voda, port, ministr (♦ 1781 — 
t 1850 V LisabonS). R. 1823 stal se mini- 
strem zahran. zdl. a ministrpresidentem, ale 
byl r. 1824 jako liberdl a anglofil zatden od 
doma Miguela. Za Jana VI. Eyl sice propu- 
ilthn a op6t stal se ministrem a vyslancem, 
ale kdyi dom Miguel zruSil tkstavu od n£ho 
navr2enou, prchl r. 1828 do Anglie a r. 1829 
od Miguela odsouzen k smrti in contumacia. 
Teprve po vitSzstvi Dofti Marie r. 1834 vrdtil 
se do vlasti, pov^^en na v^vodu a postaven 
V £elo kabinetu. Revoluce 4. list. 1836 znovu 
▼ypudila P-Iu do Anglie, nel P. brzv op6t 
se vrdtil a teprv r. 1846 po pddu sv^ho mi- 
nisterstva uch^lil se v tistrani. 

Palmallaoaaa, £eled' nejniiSich fas zele- 
n^ch, mikroskopick^ch, jednobung^n^ch, tvo- 
f icich jedince okrouhM neb protdhl^, blanou 
obdan^, mno2ic( se pfihrddkov^m dSlenim. 
Rozpolt£nim pfihradek vznikaji voln6 shluky 
jedincA, nejednou ve spole£n^m rosole ulo- 
2enfch. Jenom v ur£it^ £as mno2i se jed- 
notliv^ bu&kv vifiv^mi v^trusy (zdosporami). 
V6tiinou v sladktch vodach, ale t€i na vlhk^ 
piid6, kfli^e vlhkych kmenA, star^m dfivi, na 
zdech a na skaldch ovlhl;^ch. Cetn6 rody a 
druhy rozSifeny po ceMm sv£t6. li. 

P^mar Christian, evangelick^ theolog 
n6m. (♦ 1811 — t 1875), byl professorem 
theologie v Tubinlcdch a jeho v^klady o v^- 
mluvnosti kazatelsk6, mortice a u£eni nd- 
boienstvi byly dlouho sm^rodatny v evang. 
semindfich nSmeck^ch. P. byl spoluzaklada- 
telem »Jahrbucher fur deutsche Theologie« 
a spolupracovnikem >Encyclopaedie fur d. 
ges. Erzichungs- und Unterrichtswesen« (t., 
1869). Psal t^z o hudb6 a umdni cirkevnim. 

Palmar fp^mr]: 1) P. Roundell Sel- 
borne, lord, stdtnik angl. (* 1812 v Mixbury, 
t 1895 V Petersfieldu). Studoval v Oxford6 a 
zihy tidastnil se ruchu politick^ho. R. 1833 
zalotil >Rambler Club« a r. 1837 stal se ad- 
vokdtem a brzo z prvnich obh^jcA lond^n- 
sk^ch. Jakoito stoupenec PeelAv byl zvolen 
do sn6movny poslaneck^ r. 1847 a pracoval 
zejm<^na v otdzkdch technicko-pr^vnick^ch, 
o emancipaci 2idA a otdzkach universitnich. 
Za Palmerstona byl r. 1861 generdlnim soli- 
citorem, r. 1863—66 attorney general, ale 
ustoupil s Whigy a r. 1868 odmitl i misto 
lord-kancl^fe, jelto nesouhlasil s irskou po- 
litikou Gladstoneovou; pfiiai je teprv r. 1872 
a byl povoldn jako lord Selborne do vySSi 
snSmovny. Zpflsobil centralisaci justi£.spravy, 
kterou zreformoval. Za Disraelibo r. 1874 vzdal 
se sv^ch dfaddv a teprv r. 1880 na novo se 
jich ujal a setrval do r. 1886, nechtfeje pH- 
jmouti home-rule. Vydal rozlidn^ rozpravy 



ndboiensk^ a Hymns^ their history and de- 
velopment in the Greek and Latin churches, 
Germany and Great Britain (Lond., 1892). 
Zanechal mimo to zajimav6 memoiry. — Jeho 
syn William Waldegrave P. hrabe ze 
Selborne (* 1859) rovn62 i!i£astni se iivota 
politick^ho, od r. 1885 byl denem dolni, od 
r. 1895 ^lenem horni sn6movny. T^hoi roku 
stal se stitnim podsekretdfem pro kolonie 
a r. 1900 prvnim lordem admirality. 

2) P. Erastus, sochaf severoam. (* 1817). 
Pflvodn£ byl tesafem a ryjcem kamejf a te- 
prve v pozd^jSich letech, asi po r. 1850 za- 
6al se zab^vati um£nim. Zhotovil zejm6na 
mnoho poprsi a v^born^ proveden^ postavj 
allegorick^, jako: Veiernice a Dennice; Na- 
hrobni andil (1871); Vira (relief); Vfcitky 
svidomi; Flora; pak Indidnske divie nale\a- 
jlci kH\\ Sddelnik indidnskeho kmene v ^<f- 
/o^tf ; Diti vystihovalce a bronz. sochu Livings* 
tonea, poctenou cenou. R. 1874 byl v Evrop^, 
zejm^na v Pafiii. Pro Kapitol ve Washing- 
ton^ zhotovil r. 1857 skupinu Sestnicti soch, 
pfedstavujicf Fristdni poutniku, z jeho por- 
traitnich poprsf vynikaji: M. C. Perry, Wa- 
shington Irving, K, D. Morgans a j. P-ovy 
koncepce jsou v2dy svrchovan6 poetick^ a 
v^rn6 podle pffrody. — Jeho syn Walter 
Lunt (* 1854 V Albany) usadil se r. 1877 
V New Yorku, r. 1882 se vrdtil do Albany. 
Jest dovedn^ krajindf. Z jeho obrazfiv uva- 
dime: Bendtky (1882); Ovesne pole (1884); 
Uden (1887). 

3) P. Edward Henry, orientalista angl. 
(♦ 1840 — t 1882). Studoval v Cambridge! 
na St. John's College, jako autodidakt udil 
se cikanitin^, arabitini, peritini a hindu- 
stdnitinS, ti^astnil se v 1. 1868—69 v^- 
zkumnd y^pravy na poloostrov Sinajsk;^ 
a studovaf Arabii Petraejskou po strince 
filologick^ a staro2itnick^. R. 1869 a 1870 
probadal s Tyrwhittem Drakem pouSC £t- 
Tih, Edom, Moab a Libanon, nacei stal se 
r. 1871 prof, orientilnfch fe^i v Cambridge!. 
R. 1882 pfevzal dobrovoln6 tajnou vlddnf 
missi na pouiC le2ici v^chodni od prflplava 
Suezsk^ho, aby ziskal tamni kmeny beduin- 
sk^ pro Anglii. Tfeba le posldni to se mu 
podafilo, byl pfi druh6 cest6 t€hoi roku 
tam2e se sv^mi soudruhy kapitdnem Gillem 
a poru6. Cbarringtonem od Beduinii pfepa- 
den a usmrcen. T^la vScch tfi by la r. 1883 
pfevezena do Lond^na a pohfbena ▼ kath. 
sv. Pa via. P., kter^ vynikal velikou znalosti ja- 
zykA orient, vydal: Oriental mysticism theo* 
sophy of the Persians (Lond., 1867); An 
adress to the people of India on the death of 
Syud Mohammed Khan Bahadoor (arab. a 
angl., Cambr., 1868); Report of the Bedawin 
of Sinai and their traditions (t., 1870); The 
Negeh or South Country of scripture and the 
desert Et-Tih (t., 1870); The desert of the Ex- 
odus (t, 1871, 2 sv.); A history of the Jewish 
nation (Lond., 1874, 2. vyd. 1884); Haroun 
Alraschid (t., 1880); Grammar of the arable 
language (t., 1874); A persian-english diction- 
nary (t, 1876, 2. vyd. 1884); Memoirs of the 



Palmerston — Palmi. 



119 



surp^ of western Palestine (1881—83); The 
arable manual, comprising a condensed gram' 
mar of both the classical and modern arable 
reading etc. (Cambr., 1885) ; Simplified gram- 
mar of the hindustani, persian and arable 
(2. vyd. 1885); Oriental penmanship (1886); 
Jerusalem (s W. Besantem, 1871). Mimo to 
napsal arab. pfeklad Thorn. Moorea >Para- 
dise and the Peri«, vydal The poetical works 
of Behd ed'din Zoheir (text a metr. pf cklad, 
1876—77, 2 sv.), s Lelandem a Tuckeyem 
English gipsy songs (1875) a pfeloiil kordn 
pro sbirku Max Mullera The sacred books 
of the East (sv. 6. a 9. Lond., 1880). — Srv. 
W. Besant, Life and achievement of E. H. P. 
(Lond. 1883, n6m. Gotha, 1886). 

4) P. Arthur Power, generil britsk^ 
(* 1840 V Cheltenhamu). Vstoupil r. 1857 do 
armidy indick6, tidastnil se indlck^ho po- 
vstini, potom vojny habcSsk^ r. 1867 — 68 a 
afginsk^ r. 1878—79, posl^ze v^pravy do 
Siidinu r. 1885. R. 1901 stal se vrchnim ve- 
litelem v Indii. 

Palmerston [pdmrst'n] Henry John 
Temple, proslul^ stdtnik angl. (♦ 20. i^fjna 
1784 — t 18. fijna 1865). Studoval v Har- 
rowS zdroveft s Byronem, Aberdeenera, 
Peelem a jin^mi pozdSji slavn^mi mladiky. 
Universitni stadie konal v Edinburce a 
V Cambridgei. ZdSdiv zihy tituly a hod- 
nosti sv^ho otce vstoupil nedoSed jeilS 
zletilosti na drdhu paxlamentni. Dva mi- 
nistfi, Perceval a Portland, zahrnovali jej 
pfizni svou. Jif r. 1807 Portland jmenoval 
jej lordem admirality a dva roky pozd6ji 
stal se V kabinetfi PercevalovS prvnim 
st^tnim tajemnikem vilky, kter^i lifad za- 
stival po devatenict roku. P. zapo£al svou 
politickoa ^innost v dob6 velmi pohnut^, 
Debof Anglic vedla privd tuh^ boj s Francii, 
i ro61 hojn6 pf fleiitosti nab^ti vzdcn^ch zku- 
ienostf, jich2 pozdSji jak nalelf vyuzitkoval. 
R. 1815 sii6a8tnil se s Castlereaghem kon- 
gressu, jeho2 v^sledkem bylo utvofeni t. zv. 
>svat^ aUiancc« proti Napoleonu I. Na po- 
catku sv^ politick^ karriery byl stoupencem 
zasad torystick^ch a pfivrzencem Canninga, 
jjni videl v zahrani6ni politice prosp§ch 
Anglie v nejrozhodn6jSim odporu proti ab- 
solutismu. Kdy2 nastalo hnuti smSfujicf 
k emancipaci katolfkfl, P. byl jednim z jeho 
nejhorlivejSich zastancAv. Utkal sc v po- 
divuhodn^m fednick^m z;ipase a zvftizil nad 
nim. V kablnetg Wellingtonovfi, r. 1822, po- 
cal se kloniti k liberalismu a vystoupil z ka- 
binetu pro neshodu s Wellingtonem, pfidal 
ae zjevn6 k strand whigsk^ a potiral kon- 
scrvativnf zahrani6n{ politiku vlddni. Po pidu 
Wellingtonov^ r. 1830 dostali se k vladg 
whigov^ a pFedseda liberdlniho kabinetu 
hrahft Grey, jenf byl po 24 roky jednfna 
z vAdcftv opposice, sv6i^il P ovi ministerstvo 
zahranidnich xdleiitosti. P. vyvfjel v tomto 
tifadg neoby^ejnou dinnost a osv6d£il skv61e 
sv^ stitnick6 naddni. Uznal £ervencovou re- 
volnci francouzskou, kterd povalila monarchii 
otvofenou koalici evropskou, a s touie roz- 



hodnostf vyslovil se pro rozlou£eni Beleie 
a Hollandska, coi bylo prvaim protrhnutlm 
smlouvy z r. 1815. Jcho dilem bvlo z velik6 
£dsti utvdfeni t. zv. quadruple- alliance mezi 
Anglii, Francii, Spangly a Portugaly (22. dub. 
1834), jejf2 lidelem bylo udrzeni i!istavnf 
vlidy ve dvou posledn6 jmenovan;^ch ze- 
mich. R. 1841 odstoupil s ministerstvem 
Melbournov^m a stal se vfldcem opposice 
V doini snimovng. R. 1846 ujal se op£t i^i- 
zeni v6ci zahranidn^ch. Evropa byla tehdy 
na prahu velik^ch zmatkAv, i bylo snahou 
prozirav^ho P a, aby Anglie co nejvfce vy- 
t62ila. Kdy2 r. 1848 vypukla v rflzn^ch sta- 
tech evropskfS pevniny revoluce, P. osv6d£il 
na novo s7ou diplomatickou zru^nost. Uznal • 
bez rozpakCi francouzskou republiku, pod- 
poroval povstdni v Berlin6 a ve Vidni, bel- 
gick^ho krdle proti rcpublikinak^ strand a 
schvaloval liberdlni reformy Pia IX. Kdy2 
2. pros. 1851 Napoleon provedl st^tni pfe- 
vrat, P. nerozpakoval se, ani2 se otdzal 
sv^ch koUegA v ministerstv6, diti mu svAj 
souhlas, a to z t6 ph'ciny, 2e vid^l v Napo- 
leonovi spojence Anglie proti Rusku. Tento 
uspfSen;^ souhlas pfivodil v§ak ministerskou 
krisi a P. musil ustoupiti lordu Granvil- 
leovi. Nedlouho byl P. vzddlen moci, neboC 
iii r. 1852 stal se ministrem vnitra v koa- 
liinim ministerstvS Aberdeenov£. Po vdlce 
krymsk^ r. 1855 odstoupil Aberdeen a P. 
pfevzal utvofeni nov6ho kabinetu, jeho2 
pfcdsedou sq stal. P. zapomn^l zdhy na ve- 
il k<S slu2by, je2 Francie Anglii v krymsk^ 
vdlce byla prokdzala, a bezprosti^edn6 po 
podepsani limluvy Pafi2sk^ (30. bfez. 1856) 
dohodl se s Rakouskem a Ruskem, aby pod- 
lomil francouzsk^ vliv v kni2etstvich podu- 
najsk^ch, v Syrii a v Egypt6. Skv£l^ dflkaz 
sv6 rdznosti a chladnokrevnosti podal za 
velik^ho povst«Lni v Indii r. 1857, ale kdy2 
r. 1858 po attentdtu Orsiniho na Napo- 
leona III. pfedlo2il parlamentu bill proti 
spiklencAm, kteri2 uznina za servilni a An- 
glie ned&stojnou, byl nacen odstoupiti. Ale 
kdy2 parlament zamftl reformnf pfedlohu 
Derbyho, P. stal se r. 1859 pfedsedou mi- 
nisterstva. Zemi^el bezd^tek a s nim vymfel 
rod jeho. -rb. 

Palmeta zove se £asto u2it^ motiv orna- 
mentalni z vSjifovit^ rozlo2en^ch, stilisova- 
n^ch listfi palmy. P&vodu jest sice orientdl- 
niho,aleumSleck^hozpracovinido§lav6.ecku. 
Zpodek tvofi oby6ejn£ lodyha ve dv6 spiraly 
rozv6tvena; mezi t^mi jest srd^^ko, z n^ho2 
listy vyrdstajl. Okraje listii p-et feck^ch jsou 
hladk6, konce bud* zaokrouhlend nebo ipi- 
6at6, kde2to fimsk^ a zvldStS renaissancni 
p-ty majf okraje vroubkovan^, zoubkovan^ 
i hluboce vykrajovan^, misto stfedniho listu 
b^?i pak ^asto jak^si poupd, k n6mu2 po- 
stranni listy te£n§ se pfipojuji. Modern! or- 
namentika napodobuje tvary antick^ i re- 
naissandni. (Vyobr. viz Akroterie a An- 
them i o n ) K^l, 

Palmi, kraj. a pFimofskfS m6sto v italsk^ 
prov. Reggio di Calabria, na 2el. drize Reg- 



120 



|Palmieri — JPalmove mdslo. 



f 



gio-Nicotera, mi 10.926 obyv. (1891); gym- 
nasium, pfistav, 2il^ prfimysl hedvibnick^, 
obchod pobfeinf, p^stovdni olivy, vfna a 
pomorancAv. R. 1783 zni^eno zcmetfesemm. 

Palmleri Luigi, fysik a meteorolog ital. 
 1807 ve Faicchiu v prov. beneventsk^ — 
,^ 1896 V Neapoli). Od r. 1828 byl prof, ma- 
thematiky a fysiky na lyceu v Salern^, pak 
V Campobassu a Avellinu, potom nedlouh^ 
£as architektem, Da6ei r. 1845 stal se prof, 
fysiky na kr^l. akademii ndmofnick^ v Nea- 
poll, r. 1847 na university tamic, r. 1848 fe- 
ditelem meteorol. stanice na Vesuvu, kter6- 
ho2 lifadu se vSak ujal teprve po smrti Mel- 
loniho r. 1854. R. 1860 zHzena pro nSho 
stolice terrestrick6 fysiky na university nea- 
polsk6 a sv^feno mu feditelstvi fysikdlnf ob- 
servatofe. V6noval se skoro v^hradn^ stu- 
diu zjevfl meteorol ogick^ch a pozoroval 
osobni viecky erupce Vesuvu, £asto s ne- 
bezpe^fm livota. R. 1886 jmenovdn sendto- 
rem. P. vynalezl seismometr, aiiemograf, 
deStomir a elektrometr ke studiu atmosf^- 
rick^ elektfiny a j. a vydal mimo 6etna po- 
jedndni v »Annali dell' osservatorio Vesu- 
viano< samostatn6: Incendio Vesuviano del 
26. Aprtle 18 J2 (Neap., 1872) a // Vesuvio 
€ la sua storia (t., 1880), obsahujicf v^sledky 
jeho pozorovdnf na Vesuvu. 

Palmira: 1) P., dHve Oppido nella 
Basil! cat a, m6sto v ital. prov. a kraji Po- 
tenza; 4004 obyv. (1891); pestovAni bourcAv 
a vinafstvi. 

2) P., m^sto V jihoamerick6 republice Co- 
lumbia, V depart. Cauca; 15.000 obyv.; vyiSf 
Skola, p^stovdni tabdku a chov dobytka. 

Palmitin, tuk zalo2en^ na kyselin^ 
p a 1 m i t o V ^. 

Palmitov& kyialina, C^^H^^O^, jest v tu- 
dch bylinn^ch i zvffecich velmi rozSifend 
vedle stearov^ a olejov<S kyseliny, tak^ v ja- 
pansk6m vosku a ve vosku vc^efek i v leb- 
kdch vorvaiiov^ch rybossavcA pHchazI slou- 
dena s vysok^mi afkoholy. — Supinky pfi 
62<> tajici. Rn, 

PahnitOT^ m&glo viz Palmov^ mislo. 

Palmo (ital., Span, a portug., pid*, z lat. 
palmus\ stard mira d^lkovd: ve Span^Isku 
p. mayor po 9 pudalgich = 20*898 cm a p. 
me nor cili de ribera = 6*966 cm\ v Por- 
tugalsku a Brazilii p. de craveiro po 
8 pollegaddch = 22 cm, v Italii = 24*91 cm, 

Palmooarpon a Saballtei Lesqx. jsou 
pfedv6k6 plody, popsan6 z tfetihor Ame- 
riky ; mohou bjti zbytky pf edvfik^ch palem, 
pon6vad2 palmy se zachovaly v tfetihornim 
dtvaru jak v listech, tak i v kmenech. EBr, 

Palmotl6, jm^no slechtick^ rodiny du- 
brovnick^, z nii vynikli jako spisovatel^: 
1) P. Junius viz Jihoslovan^, 446; 2) P. 
Gjore a P. Jaketa viz Jihoslovan^, 
448 b, 

PalmOT (IlajibMOB-B) Ivan Savvid, slavi- 
sta rusk^ (♦ 1856), vzd^lav se v duchovnira 
scminafi rjazaiisk^m a v duch. akad. petro- 
hradsk^, byl posldn za hranice a konal v le- 
tech 1882—84 studia v archivech a knihov- 



ndch Lvova, Prahy, Ochranova, Vidnfe, B61e- 
hradu, Zdhfebu, Cafihradu a j., cestoval po 
Bulharsku, Athon6, fi.ecku a Rumunsku a 
navrdtiv se do vlasti, zahijil r. 1884 pfed- 
ndlky z oboru cirkevnich d^jin slovansk^ch 

V duchovnf akademii petrohradsk^, kde jest 
dosud professorem. Poznav z vlastniho na- 
zoru iivot jednotliv^ch kmenA slovansk^ch, 
jest horliv^m a vynikajicim 61enem slovan- 
sk^ho spolku petrohradsk6ho, kde pAsobi 
jako mislopfedseda, £len vydavatelsk^ kom- 
misse i jako fe£nik a §if itel kulturnfch snah 
slovansk;^ch. Nizory sv;^mi ve slovansk^ 
otazce pf imykd se ke ^kole stariich siavjano- 
iilfiv a jest zejm^na horlivj^m pi^itelem £es- 
k^ho naroda. leho2 snahy, kulturni i spole- 
iensk^ iivot ddkladng seznal i za pozdSjIiho 
sv^ho pobytu v Cechdch. Hlavni v^deck^ 
price jeho dot]^kaji se hnuti husitsk^ho. 
Spadi sem zejm^na spis Gusitskoje dvifenije, 
Vopros o (aii v gusitskom dvii^eniji (Petrohr., 
1881, magisterski dissertace) a K voprosu 
o snoSenijach ifechov-gusitov s vosto^, cerkovju 

V polovini XV. v. (> Christ ianskoje Ctinijec, 
1888—- 89, a o sobS), kde otiskuje historick^ 
dokument o stycich husitAv s cirkvi pravo- 
slavnou. Z ostatnfch jeho praci uvddime: 
/f putisestvija po greko-slapjanskim ^emljam 
(1890); Pamjatniki Kirillo-Metodijevskoj sta- 
riny v Cechiji i Moraviji (>Sbornik€ Idkflv 
Lamanskdho, 1883); Caregradskij patriarch 
Fotij i jego otnoienije k Movremennomu jemu 
slavjanstvu (1891); Istori^eskij v\gljad na fia- 
ialo avtokefaliji serbskoj cerkvi i u6re^dinije 
patriarsestva v drevnij Serbiji (1891) ; Novyja 
dannyja ob u^refdiniji serbskoj archijepiskO' 
piji sv. Savvoju (>Christ. Ct^nijec, 1892 a 
o sob£) a j. Mnoho stati, recensi a fe£i 
z oboru slovansk^ch d£iin, zejm^na cirkev- 
nich a kulturnfch, otiskl v >Slav. Izv^ti- 
jach« a V >Slav. Obozr6niji<. V »Cerkov. 
V£stniku« rediguje oddil b£2n^ch zdleiitosti 
cirkevnich na slov. V^chodS. ink, 

Palmov^ m4slo t, palmov^ olej je 
tuk pfipraven^ z plodA palmy olejov^ (srv. 
ElaeTs). Tuku pFipravendho hsovinim £erst- 
v^ho obplodi uiiva se na mistS (na zdp. po- 
bfe2i stfedni Afriky) k maSt^ni pokrmflv. 
Pro v^voz dob^vi se ve velik^m tim zpflso- 
bem, 2e plody nechaji se nSkolik dni kva- 
siti, a2 pocnou hniti, pak se vaH a op^t ne- 
chaii le2eti; kdy2 obplodi ndle2it£ zm^klo, 
odd61i se od jader a ziskd se z n6ho liso- 
vdnim tuk, kter^ se je^tS pfevafovdnim a 
cezenim disti. Pfichazi ho do sv6tov^ho ob- 
chodu ze zdp. Afriky a Brazilie asi 800.000 9. 
Cerstv^ p. m. md tuhost mdsla, barvu oran- 
2ovou, vflni pfijemnou fialkovou, na vzdu- 
chu a na svStle bledne, a2 se ilipln^ vybili, 
zaroveii pozb^vd pfijemn6 vfinS a nab^vd 
ostr^ho, llukMho zapachu; £erstv6 md bod 
tdni 27® C, star6 30 a2 42® C. P. m. obsahuje 
jako hlavni soucdstky tripalmitin a triolein » 
vedle toho v2dy voln^ kyseliny palmitovou 
a olejovou a glycerin, ktcr^ch 21uknutiTn 
stale pfib^vd, vedle toho obsahuje vonnoa 
silici a barvivo v tuku rozpuitSn^, nikoliv 



PAL 




RapMa vM/era P. it B. *ar. laedigera, celkov} pohled n* palmi 



Uauritia JUxaeta Ul 



ottOv slovnIk nauCn*. 



MY. 




"fl pobled m palmu- 



Palmov6 vfno — Palmy. 



121 



suspendovan^ ; toto barvivo nici se tiSinkem 
svStla, tepla neb okyslideniro, nikoliv zm^- 
deln^nfm, tak ie m^dlo, pHpraven^ z derst- 
v^ho p ho m-la, ma tak^ barvu oraniovou. 

V studen^m lihu p. m. milo se rozpouSti, 

V hork^m dost snadno, nejsndze ▼ aetheru; 
zm^delftuje se saadno a tak^ se ho nejv^tll 
mnoistvi spotfebuje v mydldfstvf, krom toho 
se ho uiivA na v;^robu svf£ek a mazadel. 
Jidra, zb^vajicf po odd^lenf obplodi, dovd- 
feji se u velik^m mnoistvi do Evropy a zde 
se z nich t^2 dob^vd mislo t. zv. palmi- 
toY6 6. mdslo z jader palmov^ch. Za tim 
licelem se jidra pra2i, roztloukajf na tla£, 
ze kter6 se pak dobade tuku lisovinim nebo 
vyluhoTinim sirouhlikem ; mislo lisovdnim 
dobyt^ md barvu 21utavou neb Sedou a vy- 
iaduje je$t£ bileni, kdcito vyluhovdnfm do- 
bvt^ je hned bil^; derstv^ ma ph'jemnou 
vuni i chut, snadno viak ilnkne a nab^vd 
pak zdpachu itiplav^ho jako mislo koko- 
sov^, kter^mu se vAbec podobd. Bod tani 
[e 25— 26*C, hutnota pfi 15«C 0-962; obsa- 
huje triolein a triglyceridy cel^ fady pev- 
n^ch, mastn^ch kyselin, star6 krom toho 
i uvolnSn^ kyseliny mastn^. U2iva se ho 

V mydlifstvi tak jako misla kokosov6ho. 
Do Elvropy dovdii se ro£n6 pfes million q 
jader palmov^ch. U, 

PalniOT^ Tiiio viz Cocos, str. 481 a. 

PalmoT^ onkr vyrdbi se v tropick^ch 
krajindch primitivnim zpflsobem z mizy rAz- 
D^ch palem (Arenga^ Cocos, Borassus, Caryota^ 
Phoenix), Miza, vyt6kajici z mist Umysln6 
poran^n^ch, chyta se do nadob a co nej- 
rychlcji se odpaH (abv se pfedeilo zkva- 
ieni), zahult^nd necha se vystydnouti ke 
krystallisaci, na^ei syrup neclii se vykapati. 
Nabude se tim oviem suroviny baryy tmav^, 
kter^ se viak pHmo uiiva ke slazeni, z nouze 
i za potravinu. V britsk6 V^ch. Indii vyrobi 
se ho Totnh 1 a2 iVs mill. a. LS, 

PalmOT^ myg viz Palm as 1). 

Palmovy olaj viz Palmov6 mdslo. 

Palmoxylon Schenk, zkamen^l^ kmeny 
vdlcovit^ s oiedin6l^mi svazky cevnimi, ulo- 
ien^mi do zakladniho pletiva m6k£iho. Pfi- 
chazeji (jako2to neklamn^ zbytky kmenA 
palmov^ch) zejm^na v titvaru tfetihornim, 
kde se tak^ zachovaly i listy palmov6. Kmeny 
podobn^ zndmy jsou v EvropS z vrstev zem- 
sk^ch V krajinich od Pafiie ai do Sev. N^- 
mecka. Vjin^ch kondindch zem6 byly obje- 
vcny zkamen616 kmeny t6ho2 rdzu v EgyptS, 
na Ceylon6 a v zip.-ind. ostrovech. Nds kFi- 
dov^ Palmacites Cda, dfive tak6 sem poditan^, 
naleii jako2to zkfemenil^ kofinkov^ obal 
kmenfl kapradinov^ch k rostlindm tajnosnub- 
n]^m, cevnat^m (viz Palmacites). EBr, 

PalmOS (\2X,\ fimskd mira d^lkova. P. 
jest vlastnS dirka sevfen^ch prstA jedti^ 
ruky (vyjma palec), jei rovnd se V* d^lky 
stopy. 1 p. « 4 digiti = 0074 m = V^ Hm. 
stopy. 4 palmi = 1 pes, 5 palmi -» 1 palmipes, 
6 palmier 1 cubitus. Pozd6ji pfichdzi u fi.ima- 
n&v t^2 p. maior = Vi fim. stopy; z tohoto 
p. maior vznikl italsk^ palmo (v. t.). 



Palmy {Palmat), deled rostlin ld61o2n^ch 
obsahujici pfevahou stromy dasto znadn& 
vysok^, jejich2 hlavni kofen zdhy odumira- 
jici nahrazen jest detn^mi jednoduch^mi nebo 
rozvdtven^mi koFeny vedlejSimi. Kmen, t. zv. 
rokyt, palem jest obycejnd Stibl^ a vdlco- 
vit^, n^kdy u zpodiny nebo uprostfed znad- 
n£ji ztloustl^, nebo jest tenk^ rdkosovit^ a 
zdroveft a2 150 m dl., nebo jest Upln£ zlira- 
cen;^. Zpravidla jest rokyt jednoduch^ (s v^j. 
Hyphaene thtbaica) n. opatfen vdtvemi jen 
podzemnimi a pHzemnimi, slou2icimi k mno- 
zeni palem, a brdzddn na povrchu na pt\t 
bud* krou2kovitj^mi jfzvami po odpadl^ch li- 
stech n. obalen jejich dasto trnit^mi fapiky 
nebo pochvami. UvnitF md rokyt hojn^ roz- 
trou2en^ cevni svazky pfispivajici k jeho 
pru2nosti a vbihajici na jeho povrchu do 
listQ. Tyto, t. zv. vdjffe, tvoi^i na temenu 
rokytu obydeini mohutnou korunu n. koi 
a jsou jen zfidka celokrajn^; dastdji jsou zpe- 
fen^ n. vSjifovitS rozddleh^, vflbec velmi 
rflznotvar^. a obydejnd vice m6nd ko2ovit^. 
Konce tktlejiich vSjifA n. jejich tikrojkA b^- 
vaji pod^l zil roztfepen6 a nejdolej2i dkrojky 
listflv ostnit^. Kv£ty velmi drobn^ a neoby- 
dejn£ £etn^ sklddaji itihl^, v laty sestaven^ 
klasy a. palice vynikajfci bucf z pa2di listft 
nebo tvofici na vrchoiu kmene vzpfimenou 
latu (Corypha a Sagus). Mlad^ kvStenstvf pa- 
lem obaleno jest dvema n. ndkolika tuh^mi, 
prchav^mi n. stdl^mi pochvami. KvSty jsou 
t^m6F v2dy pravideln^, pometdnim Ipohlavni 
a pak bua Jedno- n. 2aom6 a sklddajici se 
z 5 tHdlen^ch pFeslen&, z nich2 2 ndle2ejl 
obalu (kalichu a korund^, 2 tydinkdm a u pe- 
stikov]^ch kvdtii 1 pfcslen (zfidka 2) plodo- 
list&m. Kalich jest zfidka zelen^; dast^ji jest 
rA2ov^ n. 21utf jako koruna. Misto pravidel- 
n^ch 6 tydinek b^vaji ndkr'y pouze 3, nebo 
jest jich 9 n. 12 i vice s nitkami prost^mi 
n. vice m^nd srostl^mi a s praSniky do vnitf 
obrdcen^mi. Svrchnf 3pouzdr^ semenik sklddd 
se ze 3 (zfidka 6) obydejnd spolu srostl^ch 
plodolistA, chovajicich po 1 vajidku, z nich2 
nejdast^ji pouze 1 b^vd oplozeno. Cn^lka 
jest krdtkd n. chybi tkplnd. Plod jest bud* 
bobulc (na pf. datle) nebo peckovice, ne-li 
ofech (ofech kokosov^), vyvinuje se bud 
pouze z 1 nebo ze vSech 3 plodolistfiv a jest 
die povahy semeniku na povrchu bud hladk^ 
nebo iiupinat^. Opiodi sklddd se z tuh6 po- 
koiky, ze stfedni cevami opl^vajtci vrstvy a 
z vnitfni vrstvy, kterd nSkdy dorflstd v tlu- 
stou a velmi tvrdou pecku. Tato jest na 
mist6, kudy se md klidek na povrch pro- 
drati, bud slab^i neb i&plnd ddravd. Semeno 
obsahuje hojn£ such^ho n. olejnat^ho, £asto 
velmi tvrd^bo bilku, v nimi bli2e povrchu 
uloien mal^, kofinkem ku povrchu obrdcen^ 
zdrodek. P., zvan^ pro svflj namnoze ztepil^ 
vzrdst (ne-Ii zdroveft i pro mnohondsobn^ 
u2itek) krdlovnami (principes — k n € 2- 
nami) rostlinstva, dafi se v poctu asi 1000 
druhfl t^mSf vjhradnfi v tropickjch kraji- 
ndch zvld5t6 v pofidfch a na bfehu mofsk^ni 
a to* ve vdtSim podtu v polokouli zdpadni 



122 



Palmyra. 



nei ve v^chodni. Jejich Dejsevern6jif hranice 
sahd po 43® 45' s. i. (v okoli Nizzy) a nej- 
ji2nijSi hranice asi po 40^ j. i. (na ostrovd 
Pittu). Jako ub^td palem od rovnika sm6- 
rem k severu a jihu, tak ztenfuje se pofet 
jejich i ve smiru vertikdlniin : neivyiSf sta- 
noviSt6 dosahuji na Himdlaji, kde dafi se 
Ceroxylon andicola jeSt6 ve v^Si t^mif 3000 m 
n. m., t. j. dvakrdt v6t$f nei naSe SnSika. 
Die povany semeniku a plodu Drude d^li 
p. v pod^el. Lepidocarynae, Boras- 
sinae, Ceroxylinae a Coryphinae. 
I. Lepidocarynae (iupinoplod6). Listy 
zpefen^ n. vJjifovit^, kvfity dvojak6 seme- 
niku s plodolisty spolu srostl^mi, opatFen6ho 
na povrchu krun^fem Supin spirdlnS sesta- 
ven^ch, koncem dolft sm6fajfcich a posl^ze 
zkfemenil^ch. Plod, bobule, vyrAstd ze vSech 
3 dvouvaje^n^ch plodolistA, jest vSak Ise- 
men^. K nim ndle2eji: l.Calameae, rotany 
n. p. rdkosovit^, jejichitenk^, nikdypniv^ 
kraen jest odddlenft listnat^, listii zpefen^ch, 
kv^ty jsou 2dom^ a plody zvici liskov^ch 
n. vlaSsk^ch ofechfl. (Calamus L. neb Dae- 
monorops Bl.) — 2. RapMeae, kmene tlust^ho, 
V mladf £asto Skrobovit^ho, listfl zpefen^ch, 
kv£t& Idom^ch a plodA zvfci slepi^fho vejce. 
{Metroxylon Rottb., Sagus Rumph.) — 3. Mau- 
ritieae, kmene sloupovit^ho, s listy vSjifo- 
vit^mi, s kv6ty 2dom^mi a s plody a2 zvici 
slepi^fho vejce. {Mauritia L. a Lepidocaryum 
Mart.) II. Borassinae(lontarovit^). PHm^, 
jednoduch^ n. rozvitven^ kmen mi listy v6- 
jffovit^, kv^ty 2dom^ a plody bud* rozpadd- 
vajici se ve 3 jednosemen^ offSky, nebo 
Isemen^ a z iedin6ho plodolistu vzrostl^. 
1. Borasseae: a) s kmenem jednoduch^m (Bo- 
rassus L. a Lodoicea Labill); h) s kmenem 
rozvStven^m (Hxphaene Gartn.). III. Cero- 
xylinae (voskovlfiovit^). Na kmenu roz- 
manit^ho tvarii jsou listy sudozpefen^, kv6ty 
oby£ejn£ Idom^ a plody Isemen^. — 1. Co- 
coineae, kmen oby^ejnl pHimSrn6 vysok^ 
nebo vyiii, listy s pirky ^zk^mi a tuh^mi, 
o tlust6 stfednf 2ile, pochvy 2, stdl^, a plod 
ze 3 plodolistii vyvinut^, Isemen^, s peckou 
o 3 pordch a semenem srostHm s bilkem. 

iCocos L., Elaels jRcq., Attalea HBK., Jubaea 
IBK.) — 2. Arecineae, kmen zpravidla vy- 
sok^, listky se silnou iilou, pochvy 2 za 
kv^u prchavd, plod jako u pfedeSl., avSak 
bobule n. ofech semene s bilkem nesrost- 
Mho. (Areca L., Euterpe Mart., Oreodoxa 
Willd.) — 3. Hyophorbeae, kmen bucf nizk^ 
nebo vysok^ n. rakosovit^, listky i o neko- 
iika siln^ch £ilach, pochvy 4, bobule Isem., 
zjedin^ho plodolistu vyrnstajici. {Ceroxylon 
HB., Chamaedorea, Hyophorhe.) — 4. Geono' 
meae, kmen bud* nlik^ rdkosovit^ n. iddn^, 
listy n^kdy pouze 2klan6 i s mnoh^mi ii- 
lami, pochvy 2, bobule pouze z 1 plodolistu 
vyvinut^ a drobn^ (pouze u r. Phytelephas 
zna^nS velkd, n^kolikasemen^ peckovice. 
Geonoma Willd., Manicaria Gaertn.). — 5. IrU 
arteae, kmen sloupovit^, nikdy uprostfed 
vfetenovit^, na tlust^ch vzduSn^ch kofenech 
postaven^,' listy lichozpefen^ s listky rhom- 



bick^mi, n^kdy znadnS velik^mi azubat^i; 

Cochev 4—6 stal^ch, kv€ty 1- n. 2dom^, bo- 
ule pouze z 1 plodolistu se vyvinujid. (In- 
artea R. et P., Klopstockia Karst) — 6. Ca- 
ryotineae s kmenem obycejnS sloupovit^m 
a vysok^m, listA jednoduse n. dvojndsob zpe- 
fen^ch, pfrek o 1 n. vice paprskovit^ch £i- 
Idch. KvSty 1- n. 2dom^ s 1—3 plodolisty 
spolu srostl^mi a plody 1— 3semen6 bez pe- 
cek. {Caryota L., Arenga Labill.) IV. Cory- 
phinae Tsarybovit^). Kmen tlust^, 6asto 
vysok^, ooalen^ nahofe zbytky listii zpef eno- 
n. dlanitodiln^ch. Pochev jest n6kohK, raa- 
l^ch a stdRch. KvSty jsou 2dom6 n. obo- 
jak6 a plody 1— 3semen^ bobule n. pecko- 
vice. — 1. Phoeniceae^ listy lichozpefen^ s pfrky 
brizdSn^mi, kv6tv 2dom6 a plody duinat^ 
bobule {Fhoenix L.). — 2. Sabaleae, listy v6- 
jffovit6, kv£ty obojak^ n. 2dom6 a plody 
peckovice n. bobule. (Chamaerops L., Sabal 
Adans., Copemicia Mart.) 

P. sk^taji tuzemciim neoby^ejndho a ronohd 
z nich i rozmanit^ho uiitku jednak sv^mi 
kmeny a listy, jednak plody a riizn^mi Ifa- 
vami. ZvIdSt£ prospivaji cevnimi svazky na 
rfiznd pletiva: americkf rod Sabal, Attalea 
a Raphia, evropsk^ r. Chamaerops a v. j.; 
Skrob dob^vd se z r. Arenga (V^ch. Indie 
a j.), Metroxylon (Sund^, Sagus (Moluck^ 
ostr.), Oreodoxa (Zdp. Indie) a Mauritia (Bra- 
ziiie); cukr, po pHpadS vino a j. lihoviny 
ddvA Arenga, Borassus fV^ch. Indie, Ceylon 
a j.), Raphia vinifera (Airika), Phoenix, Cocos 
a j.; olej dob^vd se z r. Cocos a Blaeis 
(Arrika); vosk vypocuje se z listft r. Coper- 
nicia (Brazilie) a z kmenA jihoamerick^ch 
r. Klopstockia a Ceroxylon ; rostlinnouslo- 
n o V i n u ddvajf jddra jihoamer. r. Phytelephas 
a jin^ tvrd^ materidi na soustruinickd zboli 
pecky ofechii rozl. druhfl. — N6kter6 p , na 
pf. Cocos, pistujf se pro uiitek po vSech tro- 
pick^ch kon^indch, mnoh6, na pf. Corypha, 
Seafortfa, Caryota, Phoenix a j., jsou ozdo- 
bou tepl^ch sklenfkfi, Chamaerops vysazuje 
se V Cechdch na l^to i do sadQ, kdeito La- 
tania borbonica (druh palem v^jifovitjch) a 
Phoenix reclinata{dT\xYi palem zpefenolist^ch) 
dochdzf obliby i v mnoh^ch domdcnostech. 
V tomto pfipad6 vyiaduji p. v Wt6 hojn^ 
vUhy a v zim6 jen skrovn^ho zvlalovdni od- 
ra2cnou vodou; vQbec pak ob^asn^ho kro- 
peni a om^vanf listAv. — P. v symbolickdm 
smyslu znamenaji krasu, trvanlivost, mir, vi- 
t^zstvi a pod. — Mnoh^ druhy palem rostly 
ji2 V dobach tfetihornich, z nich£ n^kter^ 
i V Cechdch. Did, 

Palmyra, semitsky Tad m or, nyni Tiid- 
mir neb T id mir, veIikolep6 zficeniny slav- 
n^ho starov£k6ho mSsta v oase uprostfed 
syrsk6 pouSt^, polo2en6 mezi H5msem (Him- 
sem) a Eufrdtem. Vznik P-ry v oase vodou 
bohat^ nepochybn£ souvisi s hromadn^m 
pffchodem Aramsk^ch kol r. 1000 pf. Kr., 
ale ztoto2Aovdnf s biblick^m Tamarem 
sluSf odmitnouti. Obchodniho v^znama i roz- 
kv£tu nabyla P. za dob persk^ch, stavii se 
dftleiitou stanici karavan od eufrdtsk^ho 



PA 




)TtOv slovnIk nauCnt. 



-MY. 



^ 




^fra LsbilJ.; celkdvf pohled na p^lnu* 
tUDg 'i tnki, C, »U1 ibHIsi iBiDT. 



Coptrnicia eeri/era >[ari., paLma kitmubavl; kvetouci iircni. 
A ku> itDliho pnS . hfboly BO opmrlslfeli Fipfcich linovjch, 



J* 



•-5 



Palmyrova palma — Palomar. 



123 



i&sti a ze Saby se zboiim iDdsk^m na sever 
sc beroucich. Za doby hell^nistick^ P. byla 
i pfednim skladiSt^m pro hedvab a zbo2i 
dinsk6, iimi obyvatel^ nabyli neoby^ejn^ho 
bohatstvi. Triumvir M. Antonius pokouSel 
se o P-ru, ale obyvatel^ prchli pfed nim 
r. 34 pf. Kr. k Parthftm, s nimii iili. v do- 
br^ch stycich. Za vilek Trajinov^ch s Parthy 
P. byla zbofena, ale Hadrian ji obnovil a 
pfezddl Hadrianopolf, na£e2 rychle se 
op6t vzmohla a ve UI. stol. po Kr. dostou- 
pila v^Se hmotn^ho i kulturnfho vf voje sv^ho. 
Velikolep^ stavby a (AH 2ivot duSevni jsou 
charakteristikou tehdejsi P-ry, zejm^na pak 
ndpisy (nejstarif z r. 9 pf. Kr.), z nichi 
vidno, ze bylo obyvatelstvO pflvodem i ja- 
zykem velice pomfleno. Jidro bylo arabsk^, 
je2 vSak psalo ndpisy arainsky; vedle Ara- 
bftv ob^vali tam kekov6, Isrd^lit6, Riman^ 
i Parian^. KromS obvykl^ch boistev semit- 
sk;^ch ct6n pfedeviim v P-vfc Baal, ochrince 
raSsta (Malachbel). 8. dubna 137 po Kr. 
dostalo se P-yfe cis. Hadrianem v^sady nd- 
pisn& zachovan6, kterou2 zpriva m^stska 
pod dozorem syrsk^ho prokonsula odddna 
rad£ a dv6ina volen^m archontflm. Caracalla 
obdafil P-ru italsk]^m pravem a u^inil ji ko- 
lonii. Ale za zlofddii III. stol. po Kr. P. po- 
kusila se o nabyti samostatnosti ve spolku 
s fiii novoperskou. Pflvodcem tichto snah 
byl vzaeien^ Palmyfan Odhainat, lat. Odae- 
nathus, syn Hairani&v, kter^ dosdhl v fi^imS 
hodnosti sendtorsk^. Jemu podafilo se kol 
r. 250 po Kr. zaloiiti v P-yfe samostatn^ 
panstvf, ale zdhy odstranin byl prokonsu- 
lem Rufinem. MladSi syn jeho Odhai- 
nat II. za dob cfsafe Valeridna zalo2il samo- 
statnou ffSi Palmyrskou, kterd krom6 
Syrie zahrnovala i £^pt a valnou iiat Mal^ 
Asie. Ve vilce Per£n(k s fi^imany pf idr2o- 
val se t^hto, dosdhl hodnosti konsularsk^ 
a po zajeti Valeridnov6 r. 260 pokra^oval 
V iisp65n^m boji, tak 2e pronikl a2 pfed sdm 
Kt^sifdn. V ndpisfch mvfvA se krdlem krd- 
liiv a hiavni mSsto sv^ ozdobil znameni^mi 
stavbami. Kdy2 r. 267 podlehl dkladn^ vrazdi, 
ujala vlddu vdova jeho fiath Zabai nebo 
Z ^ n o b i a, panf duchaplnd a energickd, kteri 
fidic se radami feck^ho filosofa Longina 
fiSi Palmyrskou mocnS spravovala. Kdy2 ci- 
saf Aurelianus ji vyzval, aby uznala fim- 
skou syrchovanost, odepfela Z^nobia, na6e2 
cisaf r. 271 z Emesy skrze pouiC vnikl do 
oasy, P-ru vzal a zbofil a fiii Palmyrskou 
vyvrdtil. Z^nobia odvle^ena do Italie, Lon- 
ginus odpraven. Dioklecidn P-ru obnovil, 
ale n6kdejiiho lesku nenabyla a r. 744 byla 
skrze Araby zbofena po druh^. Od t^ doby 
pam^t P-ry na zdpad^ zanikia a teprve r. 1678 
byla objevena agentem anglick]^m v Halebu 
H u ntingtonem. Trosky palmyrsk^ zdvodi 
s troskami persepolsk^mi. Nejznamenit^Jii 
budovy jsou velikolep^ chrdm Baalflv ja- 
ko2to bona slunce, velikd budova sloupova 
nezndm^ho tikolu a trosky zvldStnfho zpii- 
sobu V okoli mSsta. — Srv. Wood a Daw- 
kins, Les mines de P-re autrement dite 



Tedmor au D^ert (Paf., 1812); Bernoville, 
Dix jours en P-r^ne (t,, 1868); Knf2e Aba- 
melek Lazarev, Paljmira, archeologi^eskoje 
izsl^dovanije (Petr., 1884); Mordtmann, Pal- 
myrenisches (Berl., 1899). P^k. 

Palmyrov4 palma viz B or ass us. 

Palnatoki, namofsk^ loupe2nik, podle 
Saxona Gram, pr^ p&vodu slovansk6ho, na- 
rodil se na ostr. Fynu a vyhnan byv z vlasti 
zalo2il r. 980 m6sto mofsk^ch loupe2nikA 
skandinavsk^ch a slovansk^ch Jomsburg 
neboli Julin (Volyn), kter^ znamenit6 opev- 
nil a V n6m pfisnou kdzeft zavedl. Odtud 
znepokojoval n^jakou dobu severni Evropu. 
Pov^sti o nSm vypravujici zmifiuji se o po- 
dobn^m stfileni k jablku, jako povSst o Vi- 
l^mu Tellovi. Srv. Khull, Die Geschichte P-s 
und der Jomsburger (St. Hradec, 1892). 

Paldozl^ ze slovansk^ho Polovci, oby- 
vatel^ polni, slovou Madafi v 2upS hecessk6, 
borsodsk^, gemersk^ a dilcm i novohradsk^, 
majici zvliitni svou v^slovnost madarStiny. 
Pochodi pr^ od onSch Kuminii, ktefi pfisli 
do Uher za krile Kolomana a St6pdna II. 
V 1. 1104—1131 a usadili se na horlch ma- 
transk^ch. P. jsou vesmis katolici. 

Palolo {Lysidice viridis Gray), (erv krou2- 
kovit^ ze fddu mofsk^ch ^ervfi $t6tinat^ch 
(Poiychaeta)f z podfddu Errantia, Rod Lysi- 
dice Sav. jest blfzk^ pfibuzn^ rodu Eunice 
Quatref. (v. t.), li§e se od nSho hlavnS nedo- 
statkem pfiv6skii 2abernich a tim, 2e md na 
pfid6 toliko tr^ tykadel. Druh, o nhmi tuto 
zmifiujeme. se, 2ije v kordlov^^ch Uteskh pfi 
pobfe2i ostrovfl Fid2iisk^ch, Samojsk^ch, 
Gilbertov^ch a ostrovn Tonga. Tfilo dosa- 
huje d^lky a2 50 cm, Sifky 2— 6*5 mm, u sa- 
mefkfl jest bil^ a2 svStlohnM6, u samifek 
$ed6 indigov^ a2 tmavozelen^ barvy. Pamdtn^ 
jest zpflsobem objevovdni sv^ho v dob£ po- 
hlavnf. Trup, obsahujici produkty pohlavnf, 
vaji^ka, po pffpad^ chdmy, odtrnuje se od 
pfidy. Tato zftstdvd v i&tesech kordlov^ch a 
pravdSpodobnS doplftuje se regeneracf , trupy 
pak pomoci veslovit^ch komolcii no2nicn 
pohybuji se voln6 a naplfiujf v obrovsk^ch 
massdch vodu okolni. Po(^nou vyskytovati se 
za svftdni ranniho i mizeji krdtce po v^chodu 
slunce. Trupy toti2 rozpaddvaji se i uvoliiujf 
produkty pohlavni, tak 2e po v^chodu slunce 
nal^zaji se ve vod6 toliko vajiika (zelen6 
barvy, 0*21 mm vel.) a chdmy. Hromadn^ ob- 
jevov^ni se trupd d^je se podivuhodn£ to- 
liko V ur^itou dobu roc^ni, dvakrdte do roka, 
mezi zacdtkem dervna a koncem £ervence 
(na ostrovech Gilbertov^ch) neb mezi za- 
^dtkem fijna a koncem listopadu (na ostat- 
nich ostrov(;ch), a to v2dy za posledni £tvrti 
m^sice. Domorodcftm trupy jsou vynikajici 
pochoutkou, lovi je za velik^ch slavnosti a 
jedi je syrov^ neb upraven6. .5'^- 

Palomar Ian, vynikajici osobnost v nd- 
bo2ensk^ch dfdjinach XV. stol. Byl archidia- 
konem (arcipryStem) barcelonsk^m, dokto- 
rem dekretfl, pape2sk^m kaplanem a audi- 
torem. Do popfedi vystupuje za koncilia 
Basilejsk^ho, kde za nepfitomnosti Cesari^ 



124 



Palomino — Palpatorcs. 



niho (v £ci a2 lifi 1431) byl s Janem z Du- 
brovnfka jeho zdstupcem. Nejvfce proslul 
svou U^asti V jedn«ini koncilia s husity. Za 
disputacf V Basileji (1433) P. mluvil proti 
husitsk^mu (Idnku o svStsk6m panovdni 
kn£2i, na^ei byl ilenem koncilnfho posel- 
stva do Prahy na jafe i na podzim t. r., 
roku 1434 i&iastnil se jednani o ȣeskou 
otdzku« V Basileji, jakol i akce k osvobo- 
zeni PlznS; v Im t, r. byl ji2 opSt s posel- 
stvfm V feeznS, na po£. r. 1435 ve Vidni a 
V I6th t. r. V Brn6. V zimS r. 1435—36 lidast- 
nil se jednini v Uher. BSlehradS a v l^tS 
r. 1436 byl pfi ujedndni kompaktdt v Ji- 
hlavS. V tomto jedndnf P. byl vlastn6 duii 
poselstva koncilnfho a on tak^ mi hlavnf 
zdsluhu o konein^ v^sledek jedndni: P. 
uplatnil tu pln6 nejen svou uienost a svou 
jemnou dialektiku, ale tak^ sv6 velik^ schop- 
nosti diplomatick^. Jsou zndma jeho slova, 
2e s Cechy nutno naklddati jako a kon^m 
nebo mezkem, ne2 se mu pfehodi ohlivka 
(v Wt6 1433). Proto tak^ u Cechiiv obliben 
nebyl. Po ujedndni kompaktdt zftstal v Praze 
a2 do konce r. 1436, pracuje tu proti roz- 
hodn^m husiti&m, zejm^na proti Rokycanovi. 
R. 1437 V Basileji mluvil opSt proti podd- 
vdnf svdtosti olt^nf ditkdm, je2 hdjil Prokop 
z PIzn6. Kdy2 se pfiostf il spor pape2e s kon- 
ciliem v otazce »feck6 unie«, P. pFestoupil 
na stranu pape2ovu, hdje vSc tohoto i lite- 
rdrnS. Odtud jeho jm^no z d6jin mizi. 

Palomino Juan Bernab6, rnaUf a ryjec 
Span. (♦ 1692 v Cordoba — t 1777 v Ma- 
dridS). U^il se u sv^ho str^ce' Palomina 
y Velasca malifstvi a pozd^ji ryjectvi. Prvni 
jeho price byly titulni listy ke spisiim str^- 
cov^m, do nich2 ryl tak^ obrazy anatomick^. 
Filip V. povolal jej do Madridu a P. byl 
jmenovin dvornim ryjcem a prof, ryjectvi 
na akademii novS zalo2en^. Z nejlepSfch jeho 
rytin uvddime: Sv, Bruno, podle sochy Pe- 
reyrovy, Zd\rak sv, Isidora, podle obrazu 
Carreftova, Sv. Petr ve vi^eni, podle Roelasa, 
pak mnoho rytin portraitnich. — Syn jeho 
Juan Fernando P. (t 1793 v MadridS) byl 
rovnS2 vynikajici ryjec. 

Palomino y Velaioo [-asko] d o n A c i s i 1 o 
Antonio (♦ 1653 v Bujalanci u Cordovy — 
t 1726 V Madrid^). Poial studovati v Cor- 
doba prdva a theologii, ale zahy zanechal 
vSdy a obrdtil se na drahu um^leckou. U£il 
se neiprve u Valdesa Leala, pak u Alfara, 
2dka Velasquezova. Potom r. 1678 P. ode- 
bral se do Madridu, kde seznamil se s Car- 
refiou de Miranda a Claudiem Coellem, kterj^ 
mu svSfil provedeni sv^ch fresk v paldci 
Prado. P. vykonal praci s takov^m i!isp£- 
chem, 2e byl jmenovdn kral. mali7em r. 1688. 
Pfi dekoraci Escurialu P. pomihal vydatng 
ital. mah'H Lukovi Giordanovi a od r. 1697 
maloval samostatn^ ve Valencii fresky v ko- 
stele San Juan del Mercado, je2 jsou jeho 
hiavnim dilem, a pro kathcdrdlu tamie ve- 
likj obraz Litost sv, Petra. R. 1705 v kldStefe 
San Esteban v Salamance maloval fadu alle- 
gorii Cirkev hojovnd a Cirkev v{U\nd\ fresky 



V kliitefe Paularsk^m dokonfil jeho syn. 
Od r. 1711 pfipravoval se k vyddni velik6ho 
sv^ho dfla El Museo pictorio y escala optica^ 
jeho2 prvni dil vyScl r. 1715, druhj^ r. 1724^ 
tfetf pod tit. El Pamaso ispanoU Dily prvd 
obsahuji d6jiny, techniku a vf u£bu umeni raa- 
lifsk^mu, tfeti 2ivotopisy umelcA i(pan£lsk]^ch 
od Antonia del Rincon a2 po vrstevniky 
Palominovy. Byf i dilo toto £asto postridalo 
kritiky, neize mu upfiti velik^ ceny, zvldSf 
historick^, je2to obsahuje data, je2 jinak byla 
by se ztratila; jest mimo to zikladem vSech 
pozd6jSfch dSl toho druhu. 

Palomnik viz Danijil l}. 

P41onin, chybnS Polonin, ves na Mo- 
rav6, hejtm. Zlbfeh, okr. Mohelnice, fara 
Moravi^any, pS. LoStice; 83 d., 516 ob. 6. 
(1890), Itf. $k., dru2stvo pro chov hov^zfho 
dobytka, rol. mUkirna, s^rdrna a samota Vi- 
toSov. 

Palos de la Frontera, mSste^ko ve Spa- 
nSlsku na lev. bf. I, Rio Tinto (nedaleko 
i&sti jejfho do mofe), prov. Huelva, s 1422 
obyv. (1889). Z pfistavu palosk^ho vyplul 
3. srpna 1492 Columbus (v. t.) na svou 
prvni v^zkumnou cestu do Ameriky. 

Palota: 1) P. Csandd (Csandd-P.), m^ 
ste£ko V Uhrich, 2upa csanidskd, okr. Nagy- 
lak, stanice 2e]. drdhy Szegedin-Mez5-Hegyes, 
mi 5610 ob. madar. (1890), fim.-katol. kostel, 
pS. a telegraf. — 2) P. Rakos (Rikos-P.), 
mSstedko t., nSkolik km na sev. od PeSti, 
stanice 2el. drdhy Ostf ihom-Budapelf, v 2up6 
pe$(sk^, okr. vacovsk6m, mi 6264 ob. (1890), 
v^tSinou madar.; fim.-katol. a evang. augip. 
a helvet. vyzndnf kostel, rolnickou Skolu, 
dSt. dtulek, pS., telegraf, mldkafstvi, zahrad- 
nictvf, ovocndfstvi a jest obliben^ v]^letni 
mfsto. — 8) P. Var (Vdr-P.), tak6 Ves- 
primskd P., m^ste^ko t., na 2el. drdze Stol. 
Bilehrad -Vesprim, v 2up£ a okr. vesprim- 
skdm, mi 5161 obyv. mad'ar. (1890), kostel 
fim.-katol. a evang. augSp. a helvet. vyzndni, 
synagogu, zbytky star^ho zdmku MatidSe 
Korvina, pS., telegraf, soukenictvf, vinafstvi. 

V XV. stol. bylo zdejSi okoli silni navStS- 
vovdno od kral. lovcu. Pobli2 ldzn6 P^t se 
2elezn. stanicf a indifferentnimi prameny. 

PUovloe, ves na MoravS, hejtm. Dacice, 
okr., fara a pS. Jemnice; 50 d., 305 obyv. £., 
8 n. (1890), 2tf. Sk., kaple, popl. dvflr a liho- 
var. 

Palpaoe (z lat.)f v^zkum tisti t6Ia v nor- 
malnim neb chorobnem stavu pomoci hmatu. 
B£2i o hmatdni Udft, dutin t^Iesn^ch neb 
Ustroji leiicich na povrchu (srdce, 2aludek, 
jdtra, slezina, dSloha). P. jest velmi cennou 
diagnostickou pomiickou a pfi chorobach 
plicnich a srde^nich rozhoduje sama sebou 
o povaze onemocninf. Mx. 

Palpatores Thorell, podfid sekd£A (Pha- 
langina) Vyzna^uji se makadly jednoducn^^mi 
nebo v^tevnat]^mi, ale v2dy Jtihl^mi a &LSto 
i nitkovit^mi. Pfiv^sek ky£elni 1. piru noh 
od kydle zf etelnfe odd^len^ a pohyblivj. Nohy 
zakon^en^ drdpkem iednoduch^m. Deska 
prsni jest milo zfetelna, krdtkd asirokd {Pla- 



Palpebra — Palta§i<5. 



125 



giostethi). Otvor genitdlni ku pfedu k otvoru 
tistnimu posunat^. Obsahuje (eledi Phalan- 
giidae, Nemastomidae, Ischxropsalidae, Tro^ 
gtdidae, roziifen^ hlavni v pismu tepl^m a 
mirn^m. N^kteH ob^vaji i krajiny sevemi 
i hork^ (na hordch!). Roziifcni jsou po ce- 
I^m sv£t£. Ssk, 

Palpebra (lat.). viiko o£nf, viz Oko, 
8tr. 699. 

Palpi, roakadla, viz Clenovci, str. 787a. 

Palploomia, jin^ nizev £eledi broukA 
Hydrophilidae (v. t.)- 

Palplgradi (poloitfrkov^), Fdd zvifat 
pavoukovit^ch stanoven^ Thorellem r. 1888. 
Zistupcem jest jedinj^ drub Koenenia mira^ 
bills Grassi r. 1886. Tvarem t£la P. pfipo- 
minaji poloiitiry i solpugy. Ze zkamen^lin 
pfipomtnd Koenenii rod Stenarthron Llttelu 
1 lithogr. bfidlice bavorsk^. Toliko 2 £Unky 
bindDfjsou voln^; ostatni srAstaji s hiavou 
ve hlavohrudf. Pfedni ddnky bfisni (U po- 
6tem) jsou Sirok^ {praeabdomen); zadnf na- 
opak JSOU uzoaik^ a tvofi t. zv. ocdaek 
{camda, postabdomen) 1661en^. Na hlavo- 
hrudf jsou 2 pdry kusadel. Prv^ pdr Sflen^ 
se podobd I. kusadliim sekd^A, jest svisn^ a 
mi pohybliv]^ ddnek vn6jSi. Kusadia II. p^uru 
jsou alotena z 9 £ldnkii. Makadio jest 5£len^ 
a zakon^en^ 3 drdpky, s nichi jeden jest 
menSi a siln^ zahnuf^. Liittna kusadlovi 
chybf. Mezi kusadly jest hrbol s otvorem 
dstnim, opatfen^m pyskem svrchnim a zpod- 
Dim. Nazad jsou 4 piry nob, z nichi 1. pit 
jest nejdelSi a 12£len^ (chodidio samo jest 
idlen^). Ctvrt^ pdr md chodidio 3(len^, 
ostatni 2 pdry maji chodidla 2£lend. Nohy 
a cel^ t^lo pokryty jsou StStinkami. Kydle 
noh jsou bez priv^skfl (maxiildrnich). Na 
zpodu jsou 4 desky prsnf, z nichi prvd jest 
nejvitii. Oii chybSji. Prv^, jakoi i 9.— 11. 
^linek bfiinf jsou iizk6. Gdnky bfiinf ne- 
maji krouikA svrchnich a zpodnich. Otvor 
listrojA pohlavnfch jest na 2. dldnku bfiinim. 
Djchaci otvory chybSjf. feif ilsti na 11. il. Ner- 
vovd soustava jest soustfeddna ve 2 zauzliny 
spojen^ iirokou vhtvi postranni. Zpodni za- 
nzlina podjicnova jest vMi zauzhny moz- 
kov^ a vyplftuje ctif zpodek dutiny hrudni. 
Na pfedni ^dsti hrudi jsou 2 citov^ ploSky 
kopinat^. PodobnS Grassi poklddd skupiny 
buD^k V sousedstvi 3. a 5. fldnku bfiSniho 
la bufiky citov6. Brvy citov^ jsou na ma- 
kadlech. Liltna chitinovd (endosternit) jest 
lizki a napfed vidli£nat6 rozd^lend. Pfedni 
a zadni oddil roury zaiivaci jest lizk^. Na 
stfednim oddilu jest viditi 5 laludkA jatemich. 
Srdce rourovit^ jest vyvinuto a prosvitd na 
hfbeti. Ze 21az poblavnich seznal Grassi ne- 
parovit]^ vaje^nik v sousedstvi 2. ai 4. £ldnku. 

V mist6, kde jest vklouben 3. pit noh, jest 
snad rourkoviti £ldza ky^elni. Druh uveden^ 
jest zdrovefi zdstupcem £eledi Koenenlidae, 
jest bilav^, prflsvitn^. 2ije pod kameny a 
jest rozitfen v|ji2. £vrop6 (ftim, Kalabrie, 
Sicilie), v severni Africe (v Tilnisu), jako2 

V Americe (Texas, Chile-Valparaiso). Liter. : 
Orassi, Bulletino Soc. Entom. Ttaliana (Fi- 



renze, anno 18, 1886); Thorell, Pedipalpi e 
scorpion! (Ann. Museo civico, Genova, vol. 
26, 1888); Hansen & SOrensen, Ent. Tids- 
krift (Stokh., vol. 18, 1897); Silvestri, Zool. 
Anzeiger (Jhg. 22, 1899). Nsk, 

Pa^lmanidae, ^eled'pavoukiipodobn^ch 
pavoukAm skdkav^m. Velikost jejich jest 
H\znd (3—13*5 mm), 2iji pod kameny a pfi 
zemi mezi stonky rostlin. SM maji maM a 
nepravideln6. Nekteff sidli v sitich jin^ch 
rodft (na pf. Palpimanus gtbbulius bydli spo- 
Ie6n6 s oruhem Eresus Walckenaerl), Tvar 
hlavohrudi jest rozdiln^. Oci jsou ve 2 fa- 
dich. Stf edni tvofi obd^lnik dasto ku pfedu 
zilien^. 0£i postranni jsou bucf od sebe vzdd- 
leny (Palpimanus), bucf sbliieny. Lice (cly- 
pens) jest Sirok^, nej£ast£ji svisl^. Kusadia 
1. paru jsou silnd a u kofene liStnou opa- 
tfen£. Okraje 2Ubku kusadel jsou hladk^ — 
jen zfidka 1 zoubkem opatfen^ a poset6 hu- 
st^mi it6tinkami. Drdpek jest d61ky rAzn^. 
Zpodni pysk jest ilzk^. Tvar desky prsni a 
kyde noh u nikter^ch rodii poaobaii se 
tvarfim rodu Dysdera. Nohy d^lkou mnoho se 
neliif. Stehna dvou prv^ch pdrii noh jsou 
ztlustld. Cldnek kolenni jest zd^li hofeni. 
Posledni 3 £ldnky noh maji scopuly. Noha 
jest zakon^ena 2—3 drdpfcy. Bf icho dole b^vd 
opatfeno deskou tvrdou. Sest bradavek sno- 
vacich mk rod Huttonia; ostatni rody maji 
toliko jedin^ pit. Simon d6Ii ^elecf tuto na 
3 podcieledi: Palpimaninae s 8, Stenochilinae 
s 3 rody a Huttoninae s jedin^m rodem. 
Rody tyto roz$ifeny jsou v krajindch tep- 
l]^ch i hork^ch, na pf. v jil. Evropft {Paipi- 
manus), po cel6 Africe, ▼ Ji2. Asii a na sou- 
sednich ostrovech, na N. Zealand^ {Huttonia) 
a V tropick^ Americe (Otiothops a Anisae- 
dus), Nsk, 

Palpitaoe (z lat) viz BuSeni srdce. 

Palpitea, zvifata jursk^ch vdpencA (litho- 
grafick^ch), poklddand dfive za sekd(^e, jsou 
najisto larvy kor^Sii. Nsk. 

Palst4b, palstdf n. palstdv, praehisto- 
rick^ ndstroj bronzov^, podobn^celtu (v. t.), 
jen ze misto tulejky mh\ na hrubiim konci 




t. 2998. Palstdb. 

pfehnut^ 2ldbky, do kter^ch se nastrkovalo 
dfev6n^ topflrko, kolinkovitS zahnut^ a na 
konci rozStipen^ (vyobr. t. 2998.)- 

Paltail6 Ondfej, knihtiskaf (* ok. 1440 
V Kotoru), pochdzel ze star6 rodiny kotor- 
sk^, V mlddi dostav se do Bendtek, zafidil 
zde knihtiskarnu, v nil tiskl (v letech 1472 
a2 1488) hlavn6 latinsk^ klassiky a spisy 
bohosloveck^. 



126 



Paluba — Paludina. 



Pallibft (ru8. naiiy(5a, aok%, frc. pont, it. 
ponte, coperta^ tolda^ ^^?>}' deck, n6m. Deck, 
Verdeek) jest krytba lodi skoro vodorovnd, 
V pod^ln^ ose nejvySSi a k obStna bokAm 
velmi mirn6 oaklonend jen potud, aby voda 
pH £iSt£n{ a deStovd mohla odt^kati. P. sd£- 
bna i na lodich 2elezn^ch z foSen iili hontft 
dfevSn^ch jako Spatn^ch vodi^ii tepla, nej- 
vice borov^ch, spo(^ivajicich oa trdmech 
iili nosnicich, upevnSnjrch konci sv^mi v bo- 
cicb lodi. Drdiky (skulinv) mezi honty jsou 
kalfatrovdny (v. t). Trimce dfevSn^ nebo 
lelezn^, k obSma boRflm lodi mirnS skle- 
nut^, spo^'vajf na konci na podvalech, 
pfes n62 tramce jeStS jsou pfipevniny ke 
st^ndm lodi kolenovit^mi zaporniky dfe- 
vSn^mi nebo ielezn^mi (jsou-li zdporniky a 
trimce oba ielezn^, jako u nov^ch lodi vSech, 
tvoh' spolu jedink^ kus). Proti podvalAm 
jsou stoky (nSm. Wassergdnge)^ kter^ lemuji 
okraj p-by a svddSji vodu vyildbkovan^m 
povrchem sv^m k v]^tokiim ^n^m. Speigaten), 
otvorfim ve stSndch lodi. Dfive p. b^vala na 
pfednim a zadnim konci ponSkud vyv^iena. 
P. md die velikosti lodi vice m6nh otvorAv 
a to jedny jako vchody do podpalubf, jin^ 
jako okna k osvitleni jeho, op6t jin^ na 
propouilt^ni st^ind, u vdle^n^ch lodi obrni- 
n^ch na propouStini panc^fov^ch v62i, pak 
ventilatorQv a u parolodi dymnikA. Kolem 
cel^ p-by b62i jakoito hofejii okonieni st6ny 
lodnf prdh (nim. Schandeck), jen2 tvofi lodnf 
brdo (bord) a na n6m zabradli pro cestovni 
lodi fi^ni a jezerni lehk^, pro rnofsk^ a ze- 
jm6na vdle^n^ velmi pevn^, pravd silnd st6na 
asi 1*5 m vysokd z mocn^ch klad, s otvory 
ve stf edu obou bokii ; k otvor&m vedou po 
prav^m boku pro dflstojniky a hosti spouStlcf 
schody (n6m. Fallreep) a po lev^ra pro mu2- 
stvo maXi, plechovd stupdtka, die nicli2 vis! 
lano na zadr2eni. V6tdi lodi maji jednu p-bu 
zpodni, neiv6t§i takovd dv6, £im2 vnitfni pro- 
stora rozclenSna na 3 patra. FM, 

Paladamentnm, u fi.imanfl vojensk^ 
pldSf barvy bil^ nebo nachov^, jej2 nosi- 
vali nejvySli viidcov^, byl fasnatSjSi a z Idtky 
jemnSjSi ne2 sagum, 

Paludaa-lEiiUer Frederik, basnik ddn- 
sk^ (♦ 1809 v Kjerteminde — + 1876 vc Fre- 
densborgu). Ji2 jako studujici prdv r. 1831 
vydal plkterd bdsn6 a romantick^ drama 
Kjdnlighed ved Hoffet (1832), jimi2 obrdtil na 
sebe pozornosti a pracemi dalSimi, jako by- 
ronskou bdsni Dandserinden (1833), vynika- 
jici vtipem a bohatosti myslenkovou, pak 
dramatem Amor og Psyche (1854, 8. vyd. 1883), 
je2 CO do formov^ dokonalosti jest asi jeho 
nejlepSim dilem, pojistil si ji2 jm^no vyni- 
kajiciho bdsnika. R. 1835 dokon^il studie, 
avsak nevstoupil do praxe, n^br2 pracoval 
literdrnS a stdle se stejn^m Usp^chem: r. 1837 
vydal Trochder og Jamber a r. 1836—1838 
Poesier, 2 sv., sbfrku to fantastick^ch her 
(Evenly r i Skoven, Alf og Rose, Fyrste og 
Page) a basni (Poetiske Fortdllinger, Blandede 
Digte), V 1. 1838—40 cestoval najmS po Italii 
a stfedni EvropS, nace2 usadil se v Kodani, 



kde 2il v listranf. Rychle za sebou pak ni- 
sledovaly dram. bisn£: Venus (1841); Drya- 
dens Bryllup (1844) a Tithon (1844), pak ze- 
jm^na Adam Homo (1842—49, 3 sv., 8. vyd. 
1893), velkd satiricki bdseii, s po^tku nej- 
m6n6 oblibend a pochopend, a^koli v ni sil- 
n^mi rysy a v^raznS \it\ soudob^ smSr rea- 
listick^ a pachtSnf novodob6ho ilovSka po 
cti a vefejn^m uzndni, jako2 i jeho bezidedl- 
nost. Vlivem Hegelov^m a Martensenov^m 
obrdtil se k ndbo2ensko-spekulativni poesit 
a vydal r. 1853 verSovanou apologii kfesCan* 
stvi Lufiskipperen og Atheisten, pak p6kn^ 
a duchapln6 bisnS t^ho2 sm6ru: Paradiset; 
Abels Dgrd] Kain; Ahasverus; Kalanus a Be- 
ne Aikt fra Nursia (1854—62, v souboru ja- 
ko2to Sex Digte, 4. vyd. 1883), je2 mSly 
znacn^ vliv na norskou literaturu viibec 
sv^mi hlubok^mi niboiensk^mi ndzory. Mimo 
to napsal prosou povidky Ungdomskilden 
ri865) a soc. romdn Ivar Lykke^s Historie 
(1866—73, 3 sv.), Hieni to 2ivota ddnsk6ho 
za Bedficha VI., pak drama Tiderne skifte 
(1874) a malou, aviak ut^ienou bdse& Adonis 
(1874). P. ndle2i jak bohatosti mySlenek, tak 
jejich hloubkou a mravnosti i formilni do- 
konalosti a krdsou k nejIepSfm bdsnikflm 
dansk^m XIX. stoleti. Jeho bisnick^ spisy 
Poetiske Skrifter vySly r. 1878—79 v 8 sv. 
Srv. J. Brandes, Danske Digtere; Lsnge, Fre- 
derik P.-M. (Kodaft, 1899). — Jeho bratr 
Kaspar Peter P., historik ddn. (♦ 1805 — 
t 1882), byl od r. 1872 prof, na university 
kodafisk^. Napsal: Jens Andersen Beldenak 
(2. vyd. Odense, 1837); Cola di Rienii (1838); 
Macchiavelli (1839); Grevens Fejde (1853—54, 
2 sv.) a De fyrste Konger af den olden^ 
borgske Sldgt (1874). 

Paludella Ehrh., rod mechA listnat^ch 
vrcholoplod^ch ze skup. Meeseaceae, rostouci 
druhem P. squarrosa Ehrh. na raSelinn^ch 
lukdch V hust^ch vysok^ch trsech. Jedno- 
duch^, pouze pod vrcholem jedin^m pr^- 
tem opatfen^ stonek jest rySavou plsti hust& 
zarostl^ a md smSstnan^ vej^itokopinat^,. 
srpovit^ nazpSt ohnut6 21utozclen^ listy. Na 
dlouh^ch St^tech jsou podlouhl^, mfrn& 
ohnut^ hladkd toboiky s dlouh^m vi(^em 
a prchavou kdpovitou depi^kou. P. b^vd 
zfidka plodna. Did, 

Paludioola [-ko-]: 1) P. Wagl., rod 2ab 
z celedi Cystignathidae. Pupilla horizontal ni,. 
jazyk subcirkuldrni, ovdint, cel^ neb nedo- 
konale vykrojen^ a vzadu voln^. Zuby vome- 
rov^ schazeji neb sedi mezi choanami. Prsty 
voln^, ncrozSifene na konci. Omosternum 
chrupav^it^, sternum s kost^n^m ndsadcem. 
Asi 16 druhft v trop. Americe. T7ion. 

2) P. amphibius Desm, (Arvicola amphi^ 
bius), vodni myS, hraboS vodni, viz 
HraboSi. 

Paludina, typick^ rod pl2A z Celedi t. jro. 
{Paludinidae) Taeniogloss, vyzna^en^ krdt- 
k^m tup^m r3V)dkem, dlouh^mi tykadly, 
z nich2 prav^ u same^kA je ztlustl^ a zkra- 
cen^ i chovd dutinu uzavirajici v sob^ pyj; 
plaSC tvoH na krku zvifete dva laloky, z nichi 



Paludinella — Pamdtnd 



127 



prav^ je vytaien v kandlek siphondini; noha 
m^ na zpodin6 v pfedu pfidnou r^hu; zuby 

V jazykov^ pisce jsoa iirok^, na konci milce 
bfebenit^; ulita vysokd, vykrouieni, se za- 
vitky silnS klenut^mi a ob^atim ostr^m, 
jednoduch^m, souvisl^ch okrajiiv a tvaru 
kruhovit4§ho, vicko rohovit^ s jidrem trochu 
mimostfedn^m a s m^lkou prohlubinkou 
aprostfed (zpfedu). 2iji v aladk^ch vodich 
od dob dtvaru kHdov^ho a jsou 2ivorod^. 
Rodv: Lioplax, severoamerick]^ ; JVlopoma^ 
tfetihorni v Slavonii a P. (= Vivipara) s pod- 
rody Qeopatra, Melantho a Tulotoma v se- 
verni polokoali (pfes 100 druhfl recentpich 
i fossilnich; tyto maji diile2itost stratigra- 
fickou V terti^ru). Bbr. 

Paludinella, typick^ rod pl2A z ^eledi 
Taeniogloss Hydrobiidae^ pfibuzn^ blizce 
kRissoidini, ale P. 2iji ve vodach sladk^ch 
a brakick^ch; jsou zndmy t^2 fossilni od 
palaeozoika. Rod Tanganyicia (africk^) je 
reliktem jursk^m, Baicalia je typem bathy- 
limnick^m, Vitrella (evropskd) 2ije v pod- 
zemnich voddch a mi zakrndl^ oti. VStSinou 
patfi oblasti palaearktick^. Bbr, 

Palndt»mui (z lat.), l^k., stav vyvolan^ 
babennimi nemocemi (v. t.)> 

Palnmbo Giuseppe, admirdi ital. (* 1840 

V Neapoli). R. 1856 vatoupil do sluieb ni- 
mofnich a ji2 r. 1861 vynikl pFi obl^hini 
Gatty. Potom r^chle postupoval a r. 1890 
byl contreadmiralem. R. 1893 za admirila 
Racchia byl statnim podsekretafem v mini- 
sterstv6 nan)ofnictvf,rovn£2 za admirdla Brina 
r. 18% V ministerstv^ Rudiniovi, a t. r. byl 
jmenovdn viceadmirdlcm. Rok potom zvolen 
do komory poslancflv a r. 1898 jmenovin 
ministrem namofnictvi v kabinet6Pellouxov^. 
R. 1899 V kv^tnu viak z t^hol ministerstva 
Tystoupil. 

Palnpiiif far. ves na MoravS, hejtm. Da- 
^ice, okr. Tel£, pi. Studend; 49 d., 285 ob. £., 
2 n. (1890), kostel sv. Viclava, Itf . ik. Mod. 
statek (167*45 ha piidy) se dvorem a liho- 
varem drii Arnold Schulz v P-S. 

Palwi Maeotls viz Azovsk^ moFe. 

Paluul viz Altieri. 

Palvinov. chybni Pavinov {Pawinow\ 
ves V Cechach, hejtm. Suiice, okr. a ps. 
Hartmanice, fara Sv. Moufenec; 14 d., 20 
ob. c., 84 n. (1890). Alod. statek se zimei- 
kem (pfi n£m kaple) a dvorem drii Vdclav 
MuUer. 

Palxmidorf viz Pala^ov. 

Pamitky arohaeologloki a misto- 
plaa^. Museum kralovatvi Cesk^bo mSlo 
p&vodn^ riz Ustavu pi^irodov^deck^ho, ne- 
bot pfirodovedeck^ sbirky hlavniho zakla- 
datele hr. Sternberka byly s po£dtku hlavni 
soucasti sbirek, >kde2to sbirky historick^, 
Dirodopisn^ a arcbaeologick6 zAstaly zane- 
dbav^yc. Vlivem Palack^ho obricen konefnd 
zfetel i k t&mto oborfim a snesenim v^boru 
niusejniho % 8. pros. 1841 zfizen Archaeologi- 
ck^ sbor, jeho2 i!i2elem m£lo b^ti »dftle2it^ 
staro2itno8ti iesk^ abirati, zacbovivati a ve 
znamost uvozovati«. R. 1(43 byly stanovy 



Archaeologick^ho sboru ve valn^m shromd2- 
d^ni Musea prohldieny, v ^ervnu a srpnu 1844 
urovndny archaeologick^ sbirky ve zvldStnf 
mistnosti, r. 1846 Krolmus zacal na Ucet 
musea pdtrati po staro2itnostech a za^aly 
v^zkumn^ cesty po Cechdch v oboru baddnf 
stfedovSk^ch pamdtek. Tehdy ji2 pom^SIel 
Vocel na vydavani »Archaeologick^ch List{i«» 
V nich2 se m61a podivati vyobrazeni vSech 
pamdtn£j§ich staro2itnosti ^esk^ch. AvJak 
teprve r. 1851 mohl vyiiti 1. seSit >Archaeo- 
logick^ch Listiic ndklad. musejniho Archaeo- 
logick^ho sboru. Patrn^, 2e nov^ £asopis ne- 
nalezl mnoho ohlasu, a r. 1853 pfijat ndvrh 
Zap&v na vydivdni casop. »Pamdtek archaeo- 
logick^chc, kter^2 m^ly mfti za ddel >archaeo- 
logickd, historick6 a topick^ popsini naSi 
vlasti«. R. 1854 vy$el prv^ seiit P-tek a-k^ch 
redakci K. V. Zapa, nakladem Matice Ceskd. 
Zap redigoval P. velmi dovedn^ a mohl 
pln^m pravem v Doslovu k 10. ro^niku P-tek 
povMSti, 2e obsahuji >hojn^ sklad material^ 
snesen^ch k objasndni nali kulturni historie^ 
pragmatick^ch d6jin, genealogie, historick6 
topografie, heraldiky, numismatiky, epigra- 
fiky atd.« Obecenstvo chovalo se rovn£2 sym- 
pathicky k vyddvdni P-tek, neboC prv^m ro^ 
kem rozeSlo se 662 v^tiskflv a jakkoliv po£et 
druh^m rokem klesl na 486, pfece rozeSel 
se vzdy zdhy cel^ n^lad. Kdy2 pak po de* 
siti letech pro zna£n^ ndklad na obrizky 
Matice prohlisila, 2e nem&2e v(^sti d^e nd- 
klad, Archaeologick^ sbor smluvil se s firmou 
I. L. Kobra o vydavdni P-tek s podporou 
Musea a Archaelogick^ho sboru. Tak vyiel 

VI. dil (rod. 1864, 1865) ndkladem Kobrov^m, 

VII. dil (roc. 1866, 1867) ndkladem dra Ft. 
SkrejSovsk^ho, dilem VIII. poiinaje pfevzal 
P. sdm Archaeologick^ sbor do nakladu a 
vyddval je sdm, ai r. 1895 P. staly se spo- 
ledn^m organem Archaeol. sboru a nov6 utvo- 
fen6 Arcbaeologick^ kommisse pfi Cesk6 
akademii. Dnes P. £itaji 19 dilii bohatS illu- 
strovan^cb; z tSch obsahuji dily I. — VIII. po 
dvou ro^nicich, IX.— XV. po tfech ro^nicich, 
XVI. — XIX. op6t po dvou ro^nicich. Redakci 

I vedl od 1. a2 do polovice VI. dilu K. VI. 
Zap, V druh^ polovici VI. dilu vedli spo- 
lein6 K. VI. Zap a Fr. Zoubek, VII.— IX. 
dil redigoval Fr. Zoubek, v X. dile pfevzal 
redakci dr. J. Kalousek, XI. a XII. dil 
vydin pod redakci J. Smolika, XIII. dO 
redigoval J. B. Miltner, XIV.— XIX. dil 
redigoval dr. J. L. Pi£. Podle osobnosti 
redaktora m^nil se pfirozenS ponSkud i 
sm^r P-tek, ale hlavni jejich riz zflstdval 
t^2: d^jiny v^tvarn^ch umSni, numisma- 
tika, genealogie, mistopis, od pfevzeti re- 
dakce Smolikem i praehistoricki archaco- 
logie vypli^uji obsah 19 siln^ch dilfl bohat6 
illustrovan^ch. -ft'<f. 

Paill4tni (lat. memorialed nummi memO' 
riales)^ jinak t^2 dopomo2n6, pols. pa- 
mi^tne, naz^val se ve star^m desk^m a pol- 
sk^m prdvu poplatek, kter^ byl odvdddn 
soudnim lifednikflm za jist^ processni dkony» 
zejm^na za vyneseai rozsudku. 



128 



Pamatnik — Pamfit 



Paiil4tiiik, CO poFizeno jeatnapamdtku; 
pomnfk. Ceskd akademie vydala r. 1898 
9P.naoslavu padesatiletdho panov- 
nick^ho jubileajeho Vel. cis. a krdle 
FrantiSka Josefa I.«, v n6m2 vyliien vfi- 
deck^ a um^ieck^ rozvoj v nirode £esk^m 
1848— -98. — P. (nfim. Stammbuch) naz]frvala 
se jindy kniika, do kter^ pfdtel^, znimi atd. 
zapisovali svd jm^na na pamdtku, tedy tot^i 
CO album (v. t., str. 743). 

Pamela f-m^-], hrdinka prv^ho rominu 
Sam. Richardsona, viz Anglie 365 fr. 

P4meliiik, hot., viz Symphoricarpus. 

Pamdsio {fee. paraseleni) jest jasnd skvrna 
na nebi, podobnd m^sfci, kterou viddme 

V okoli mSsice ve spojenf s bfl^mi nebo 
barevn^mi koly. P-e povstdvaji odrazem 
sv^tla mSsi^niho na snSin^ch jenlicich, je2 

V ovzduSf vysoko se vzndieji, tim, 2e n£- 
kter^smSr jehlic pfevlddd. Viz Kola. VRy. 

Pamdt jakoito pojem ryze ps^chologick^ 
znamend moinost vybaveni, t. j. 2e dojmy, 
kter6 jsme jednou mili, mohou se opako- 
vati, anii je tu popud z vn6jSka, kter^ je 
pAvodn£ zpflsobil. VysvStlenf toho ilkazu 
neni mo2n^, obmezfmc-li se na stavy v6- 
domi; nebof v pojmu uv6dom£ni, kter^ tvoH 
jedin^ znak jeva duievnich, neni nejmenSiho 
poukazu, kter^ by iinil pochopiteln^m, kde 
dojem se uchovivd, aby mohl zase Mti v6- 
dom^m. Nevidom^ch stavii duSevnicn neni 
a vMomi neni nic existujiciho mimo jevv 
priv6 uv^dom£n6, a nSjakou substanci, v n(z 
by se dojmy uchovdvaly, nemdme prdva 
prijmouti s empirick^ho stanoviska. Tudii 
nutno tlkaz pamatovdni vysv^tliti stopami, 
kter6 zflstdvajf po dojmu v nervstvu, o tend 
viz Reprodukce. 

P. jakoito molnost obnoviti dojmy mi- 
nul^ jest nezbytnou podminkou duSevniho 
v]^voje. P-i uchovdvd se zkuSenost jak ro- 
dovd tak individudlni, aby slou2iIa v^voii, 
bez ni viibec o zkaSenosti by se nemohlo 
mluviti a pokrok k lepSimu bvl by nepo- 
chopitelnj^. P-i v^voj duSevnf se pofiind; 
nebof ma-li bfti organismus schopen, aby 
dva doimy od sebe rozeznal, co2 se vflbec 
pokUda za prvotn^ projev duSevnosti (u di- 
tSte, u zvifat), musi bfti schopen, aby do- 
jem prdv6 minul^ na tak dlouho podriel, 
kolik je tiFeba k srovndni jeho s dojmem 
nejblize nasledujiclm. Bez p-i nebylo by ^a- 
sovosti ani prostornosti, nebylo by pfed- 
stavy osobnosti, v ni2 shrnuji se vSechny 
dojmy minul6 v jeden celek, kter;^ se stavi 
proti vSem dojm&m nov^m. V^znam, kter^ 
maji zakony associafni pro theorii psycho- 
logickou, V cel6m rozsahu sv^m pfedpoklddd 
p. Uc^eni se, cviieni, vychovdni, vzdSlivani 
jsou jen modifikace pamatovdnf; pravidla 
paedagogicki v t^ pfidinS jsou pouh^ appli- 
kace psychologick^ch zakonfl p-i. 

Jeito dokonalost 2ivota duSevniho pfed- 
poklddd dokonalost p-i, 2addme od nf, aby 
byla 1, vSrna, t. j. aby doimy se vybavo- 
valy CO mo2nd v pftvodni poaob£; 2. trvald, 
t j. aby dojmy byly co nejd^le schopny vy- 



baveni; 3. obsdhld, t. j. aby co nejvfce 
dojmii bylo schopno vybaveni; 4. hotovd, 
t. j. aby dojmy se vybavovaly, kdy chceme, 
nebo kdy jest jich potfebf. Jak se toho do- 
sahuje dmyslne nebo nedmyslni, o tom na- 
b^vame podrobn^ho pou^eni z povahy stopy, 
kterd ziistivd po dojmech v nervstvu. Cim 
je tato stopa trvalejii, tim spiSe u£ini se 
po2adavkiim p-i zadost, a vie, cim se stopa 
V nervstvu utvrzuje, slou2{ za podporu p-i a 
za pravidlo pro paedagogickou praxi, smSfu- 
jici kvycvi^enijejimu. Pon£vad2 stopa v nerv- 
stvu je hmotnd, Ize podminky ieji trvalosti 
snadno stanoviti: dojmy siln^, dlouho trval6, 
£asto se opakujici, vtukujf se l^pe v p., 
z 6eho2 plynou dalii po2adavky: aby se 
dojmy d61y za ndle2it^ pozornosti, aby )ich 
nebylo mnoho, aby mozek nebvl dlouhou 
pracf unaven a aby byl i&plni zdrav^. 

P. naz^vime mechanickou, kdy2 za li^e* 
lem pamatovini dojmfl u2ivdme posil, kter^ 
plynou ze zikonii sdru2ovdni a vybaveni, 
nepfihli2ejfce pi^i tom k obsahov6 souvislosti. 
(Uceni nazpam6t, dfeni.) Soudnd p. jest, 
pfi n{2 podporuje se trvaloat dojmii vztahy 
obsahov^mi (rozbor mySlenkov^, souvislost 
logickd). 

Die obsahu pfedstav mluvime o p*i mistni, 
sluchov^, p-i pro ^isla, hudebni a p. Pravd6- 
podobn^ jest p. pro jednotliv6 obory pfed- 
stav podmfn^na lysiologicky; aspoft pfi ne- 
mocech mozkov^ch, pfi nich2 postupn6 po- 
ruSuji se jednotlivd centra nervovi, pozo- 
rujeme postupn^ ub]^vdni p-i nejen celkovi, 
n^br2 i pro jednotliv^ obory. 

P. zndmkovd 6i semiotickd podpird se 
i&mysln^ volen^mi zndmkami, jc2 s pfedsta- 
vou, tvof fci pf edm6t paroatovdni, souvisi bud 
zevn6 (die sou^asnosti nebo ndslednosti) 
anebo vnitfn6 (die podobnosti a pfi^innosti). 
DSldme si uzel na Sdtku, pfedavdme veci, 
s nimi2 musime se denn£ obirati, na jin^ 
misto, ddvdme a pf ijimdme v^ci na pamdtku, 
upravujeme Sat a jin^ vSci symbolicky, aby 
pouh^ pohled na n£ pfipamatoval ndm n£- 
jakou vyznamnou uddlost. Na takov]^ch zndm- 
kdch zaklddd se nauka o cvi^enf p-i, mne- 
monika (v. t.). 

O p-i mluvivd se tak6 v iirSim smysle, ne2 
nazna^eno je pojmem pi v oboru psycho- 
logick^m. Aby se pfedeSlo neoprdvnfene pfe- 
ndseni duSevnosti, kterd takovemu rozSifenf 
rozsahu pojmu p i jde v zdp^ti, mfi2eme 

fostaviti proti sobd p. psychickou a bio- 
ogickou. Mini-li se onou mo2nost obno- 
veni duSevniho stavu za nepfttomnosti pd- 
vodniho popudu, p. biologickd vztahuje se 
na ty likazy v fiSi organick^, kde zm5ny 
zptisoben^ v organismu rostlinn^m nebo 2ivo- 
(^iSn^m V 2ivotl jednotlivce stdvaji se vlast- 
nostf rodovou, pfechdzejice do zdrodku a 
na potomstvo. Tim vysvltluje se nevedomd 
d^elnost pudov^ch dinnosti. Kdy2 na pf. 
pavouk neodvdif se dtoku na vosy a na 
mouchy 21ut^ barvy, kdy2 zvife pasouci se 
vyhjba se jedovat^m rostlindm, vidime vtom 
pQsobeni pudu, a vznik jeho, pokud pfimo 



Pam^ti — Pamiers. 



129 



nesoaTisi s t&pravou organismu, nevysv^tlime 
jioak ne2 pfedpokladinim, ie zkulenost na- 
byta od n^kterj^ch individai bojem o 2ivot, 
sanechavi stopu v organismu a se dedi, £iU 
2e se pamatuje. 

Mluvivd se t6i o p-i hmoty. Tak^ v hmot- 
n^m sv6tS zflstivd po k3ia6 zmgnS v ka2- 
d6m aggregatu stopa a ta ma vliv na dalSi 
d^jstvi. Je V torn sajist^ podobnost s tim, 
CO se d6je pFi p-i biologick^ a psychick^, 
avSak jsou tak6 rozdily, kter6 brdnf, aby- 
chom p. nepoklddali za spolein^ projev du- 
sevnosti v pfirod6 viibec. Od psychick^ lidi 
se p. biologickd tim, 2e t^2 dSj se u t^to 
opaKuje za t6hoi popudu, kde2to v dajev- 
mm svSt6 se opakuje prdv6 za jin^ho po- 
pudu. U p-i hmotn6 viibec tfi d6j se ne- 
opakaje, nfbri stopa po n£m jevf svflj vliv 
potentidln^. 

p-i jednd kaidi psychologic. Mono- 
grafie: Sollier, Le probl^me de la m^moire 
(1890); Ribot. Nemoci p-i (pfeklad u Pelcla); 
Sollier, Les troubles de la m^moire (2. vyd. 
1900); Kapras, P. (1885); Ebbinghaus, Das 
Gedachtnis (1886). Cetn^ jsou spisy 16kaf- 
sk^, jednajici o p-i se stanoviska patho- 
logickdho, a paedagogickd, jednajici o cvi- 
ccni p-i. Ki{. 

Paiaiti viz Memoiry. 

Pam^tiee: 1) P., ves v (^ech., hejtm. a okr. 
Pisek. tara a pi. Cfiovd; 53 d, 318 ob .a. (1890). 

2) P., ves na Morav6, hejtm. a okr. Bosko- 
vice, fara Visky, p5. Vanovice; 45 d., 240 
Ob. c. (1890). 

Pamlitnik, bot., viz Calamintha. 

Pamdtndk, ves v Cechdch, hejtixL Nov^ 
Bydiov, oKr., fara a pS. Chlumec n. C; 39 d., 
245 ob. £. (1890), um61. ml^Q a obchodni 
zahradnictvi. 

Pamflli-Dorla TlUa, villa nilelejici kni- 
ieci rodin^ Doria-Pamfili v feimS pfed bra- 
nou S. Paacrazio. Zbudovdna byla Algardim 
z rozkazu kniiete Camilla Pamfiliho, vnuka 
papeie lanocence X., a jest nejrozsdhlejSi a 
snad nejkrisn6jSi z fimsk^ch vill vdbec. 
&iman6 fikaji ji Belrespiro. Vkrdsn^m parku 
nal^zd se kasiao, zbudovan6 t6i Algardim 
(zde nSkter^ antick6 sarkofa^ a sochy), a 
columbarium s nSkolika zajimav^mi anti- 
ckfmi malbami nlst6nn^mi (Niobovci, osvo- 
bozcni Prom6theovo). ly. 

Pamfllos: 1) P. z Amfipole. fee. malif 
Ikoly seky6nsk6, jen2 211 v 1. pol. IV. stol. 
p^ed Kr., 2ak Eupompflv, u^itel Apelldv. 
Uvadiji se od n6ho tyto obrazy: 1. Bitva 
u Fliunta, vft^stvi athinski\ die T6lkena vzta- 
hoval se obraz tento k boj&m 3. roku 103. 
olympiady, o nich2 zmifiuji se Xenofdntova 
Hell^nika; 2. Odysseus navoru; 3. Herakleovci 
F Athindeh, od 'jin^ch byl obraz ten pf ici- 
tin Apolloddrovi (viz Apollod6ros 2); 
4. Ohra^ nijake rodiny, Suidas pfi^itd mu 
spis malifstvi a slavn^ch malifich (nzql 
Y^ufpimrjg %ai itoyQucpeav Moioov)^ P. byl mu£ 
velik^ho vSestran^ho vzd^lini, Plinius starSi 
(Nat. hist. 35, 76) vyt^kd zejm^na jeho d4- 
kladnou znalost mathematiky a geometrie. 

OttftT Skmitk Huniaf, tv. XIX. 3/3 1902. 



Pfi(^in£nim P-lov^m zavedeno ve dkoUch 
chlapeck;^ch — patmS nejprve v SekydnS 
a pak i iinde — kresleni. P. zaujfmi v fee. 
malifstvi asi tot62 misto jako Polykleitos 
V oboru fee. plastiky: oba kladou velikou 
vahu na dAkladn6 theoretick^ v£d6ni a mathe- 
matickou korrektnost. Srv. Brunn, Gesch. d. 
griech. Kunstler, II., 132—134; Bloch, Griech. 
Wandschmuck, 52—54. Vf, 

2) P. Alexandrijsk^, fee. grammatik 
dkoly Aristarchovy, z po oviee I. stol. po Kr. 
Sepsal: 1. UsqI yXtoaa^v rjtoi Is^eatv v 95 kni- 
hdch, slovnik, z n£ho2 v^tah u6inSn byl od 
Vestina a Diogeniana (jen z 5 knih). Pldn dfla 
pochdzel od Zopyriona, rovnS2 zpracovani 
knihy 1.— 4. — 2. Aeiftoiv (>— louka), spis 
nazvan;^ tak die pestrdho sv6ao obsahu (srv. 
Suetoniova Prata); ve zpflsobS slovniku P. 
poddval zde star 6 bdje s udinjm pramenA. 
3. Diio o rostlindeh v 6 knihich, je2 ^asto 
uvadi GaMnos. — SpisA P-lov^ch hojni u2i- 
vali spisovatel^ pozd6jSi (na pf. Ath^naios); 
vynikalyf i udenosti i praktick^m uspofd- 
d«inim. VV^a, 

8) P., presbyter a mu^enik (* kol 240 — 
t 309). Studoval theologii v Alexandrii a 
usadil se v Cacsarei, kdel zaslou2il se o zfi- 
zenf proslul6 knihovny, jei obsahovala ruko- 
pisy Pisma sv. a knihy vztahuj iei se ke kfe- 
sCanstvi v po£tu 30.000 svazkA. Napsal obranu 
Origena, jeji2 prvd kniha doila nds v latin- 
sk^m pfevodu. 

Pamflet (angl. pamphlet)^ broiura,letdk, 
spisek satirick^, prudk6ho, dtodndho rdzu. 
2e pak zdjmy stranick^ v n6m se po v^tce 
hldsi ke slovu, rozumfme p-em nov6ji ha no- 
pis. Pohnut^ dobv sporiiv i rozvratii nabo- 
2ensk^ch i polit. (pf. v XVI. stol., revoluce 
franc), pf ikrost dvou tibord ii stran za r&zni 
hesla V politice, um6ni atd. bojujicich — 
vSe to b^vd plodnou p&dou p-fl. I konednd, 
kdy2 jednotlivec v nov^ nauce odhodlani 
vystoupi proti pfedsudkflm ^i zdsaddm dlouho 
utkv6l^m, V p-ech namnoze vyfizuje se boj 
novoty proti konservatismu. U ndsspisd 
toho druhu nejvice vzniklo za ndbo2. bojfi 
kalicha proti kfi2i. Zejm6na Jednota bratrski 
(br. 6.chof, br. Luk^ a j.) jimi hdji sv^ho 
uieni a sv6 existence. O polit. p-ech z £as& 
t6ch viz Jireikovu RukovSC II. 75. — Pd- 
vodce p-u sluje pamfletistou. Kbn, 

Pamfylla, starovSka krajina v Mal^ Asii 
na hornat^m ji2. pomofi, mezi Lykii, Plsidii 
a Kilikii, prostoupend srdzn^m Taurem, s n6- 
ho2 £etn6 drav6 bystfiny st^kaji k mofi. 
Byla pro hornat^ raz malo lirodnd a nepf i- 
stupnd. Obyvatel6 byli bojovni horal^ rdz- 
n^ho pdvodu (odtud feck^ jm^no), mezi 
nimt2 usadila se i jedna vStev HelMnd. Za 
Lyddv a Periand P. byla podddna jen die 
jmdna. Za Makedond vznikla detnd feekd 
m£sta (Perg^, Maleia). S fi&i Pergamskou 
P. pfipadla 6imandm. Za naSich and pro- 
zkoumal ji po strince archaeologick^ a topo- 
grafick^ hr. Lanckorodski. Fsk, 

Pamiers [pami^], hi. mesto fr. arrond. 
(1228 km* se 72.716 ob. v 6 kantonech se 

9 



130 



Paminondas — Pamir. 



114 obcemi) v dep. Ari^ge na pr. bf. f, Ari- 
hge V rozsdhM pUni na i&patf n^vrif, md 
11.143 ob., kr^nou kathedrdlu sv. Antonina 
slohu romin. a gotic. s velkolepou Shranou 
vHU chrdm N6tre Dame du Camp ze XVII. a 
XVIII. stol. s nddhernou fa^adou, gotic. zvo- 
nici z r. 1512, chrdm jesuitskj^ z r. 1700, bi- 
skup. paldc z XVIII. stol., n£kolik soukrom^^ch 
palaca, krisnou promenddu s nddhernou vy- 
hlidkou na Pyreneje, obecni college, mal^ 
a velik^ semindf, 13 Skol, knihovnu s 5000 
svazky, nemocnici, 2 sirot^ince, nalezinec, 
departementni v6znici, znamenit^ ovoce, pro- 
8lul6 vinice s v^bornS^m bil^^m vinem, ielezo- 
lijny, parnf pily, jircndmy, barvirny, v^robu 
obuvi, obilni ml^ny, tovarny na um616 bno- 
jivo, rozsihl^ obchod s obiffm, moukou, se- 
nem a luStSninami. P. jest sidlem podpre- 
fekta, biskupa, soudu I. stolice, komory rol- 
nick6, iivnostensk^ a obchodni. P. vzniklo 
ve XII. stol. jako podhradi zdmku Castelas 
brabat de Foix a pM opatstvi sv. Antonina, 
z^y rozkvetl v n6m obchod a pri&mysl, za 
reformace v6tSina obyvatelA stala se prote- 
stanty, avSak r. 1628 bylo mSstd knitft ztre- 
stino princem Cond^, nicm^n6 op6tn6 roz- 
kvetlo tak, 2e dnes jest nejdi&leiitijSim mi- 
stem departementu. Obyvatel^ naz^vajf se 
Appamiens. 2¥r. 

Paminondas Tan, die rodiSt6 sv^ho, Hor 
Stffbrn^ch (v C£sl.). naz^van^ tak6 Hor- 
sk^m, kn^z katol. a skladatel pfsni (f 18. i&n. 
1607). Byl zprvu pHvr£encem sm6ru staro- 
kalisnick^ho, ale le sm^r ten v jeho dob6 
jii t^mif vymizel, pfestoupil ke katolictvi. 
Fardfem byl r. 1590 pfi chrdm£ sv. Vdclava 
na Nov^m m£8t6 Praisk^m, zdrovefi pfid6- 
len za pozorovatele nov£ zFizen^mu tehda 
administrdtorovi pod obojf, Fab. Rezkovi, 
aby se neuchyloval ani ke strand luthersk^ 
am kalvfnsk^, dvoru cisafsk^mu stejni od- 
porn6. Po dvou letech stal se opatem na 
Slovanech, kami se pfest^hoval i se sv^m 
neienat'^m, zvliiVb vyiddan^m kaplanem, 
Ezech. 2acheem. Ten v^ak brzo uSel z kid- 
Stera pfed i&tisky opatov^mi. P. horlivd pe- 
doval o opravu a zvelebeni Emausk^ho kld- 
Stera i chrdmu, ale zavidSje vSude boho- 
sluiby katolick6 vzbadil u sv^ch osadnikfl 
takovou nevoli, 2e dvakrite musil se odtud 
uch^liti do kldStera bfevnovsk^ho (1599 a 
1603), po druh^ i do ndpoje dostav jedu. 
Zotavoval se z toho na statcich benediktin- 
sk^ch v Polici n. M., ale vraceie se op6t 
do Prahy zemfel v DaSicich. Jako opat na 
Slovanech vydal roku 1596 v Star^m m^stS 
praiskto u Anny Sumanovy PisniSky kfe- 
stanski k poctivosti vsi velebne Trojice sv, 
f blahoslaveni P. Marie . . . na pamdtku Ladisl. 
St. Popela z Lobkovic na Chlumci a Jisteb- 
nici, nejvySSiho hofmistra kril. (!)esk. (f 1584), 
jeho2 pamdtce P. byl jii r. 1589 v6noval 
Piseri o sv, stavu mani[eiskem, Venov. vdovS 
pdn6 pani Johance Lobkovsk^, roz. BerkovnS 
z Dub^ a Lipdho a na Kamenici, k Nov^mu 
roku 1596. Bdsnick6 ty pokasy nejsou ni- 
kterak zdafil^, po poesii neni ani stopy. 



Patrno to i z 1. pisni o metldch Bo2icb 
i z pianh o p. Ladislavovi. Obsaienv ta 
pisn^ pro dennf potfeby, tak^ »Sv. Vacfavec 
(3 st^. slohy^ a >Hospodine«, na konec pfi- 
ddny form ale zpovidni a modlitby kajici. 
(Jir. II., 76 si.) JNk. 

Pamir, t. j. turk.-tatar8ky stepnf ni- 
hornf planina, u okolnich Tadiikii Bam-i- 
Dun id, t. j. stfecha svita, a Ciftanfl C ang- 
ling, t. j. cibulov^ pohofi, rozsdhl^ a vysok^ 
ndboff ve Stfedni Asii, le2i pfi pramenech 
Amu-darje a Tarima na j. od sibifsk6 oblasti 
fergdnsk^ asi mezi 72*— 75Va* v. d. Gr. a 
370^391^^0 s. S. a md na 3 strandch zFeteln^, 
pfirozen6 hranice: na s. Zaalajsk^ pohoK^ 
na ▼. Kaigdrsk^ hory a na j. HindukuS, 
kde2to na z. poklddd se obydejn^ za mez 
polednfk na 72* v. d. Gr., od n£ho2 k z. 
m^ni krajina podstatn6 sviij rdz. V t6chto 
hranicich P. md podobu velik^ poloellipsy, 
obrdcen^ k v. vypuklou stranou tvofenou 
KaSgdrsk^mi horami a v^chodnim koncem 
HindukuSe, dlouhd od s. k j. 270 km, $irok6 
od V. k z. 245 km, jejil povrch odhaduje se 
na 60—70.000 km\ mhoM P-u, zdvihajici se 
V nejniWch sv^ch mistech do v^de 3200 ai 
4000 m n. m., jevi se jako soustava dlou- 
h^ch, rozv6tven;^ch a vice m6nh ploch^ch 
i iirokf ch fiinich lidoli a jezernich livalii, 
rozdilen^ch horsk^mi pdsy a uzly, kter6 
pnou se nad tyto doliny skalnat^mi, dasto 
vSak mirn^mi svahy sv^mi do v^Se 1000 ai 
2500 m, tdnnou se v6t§inou po sifce ndboH 
a sklddaji se hlavn6 ze 2uly, ruly, metamor- 
fick^ bfidlice a palaeozoick^ho vdpence, mi- 
sty vSak zaujimaji rozsdhl6 prostory i vrstvy 
terti^rni. Velikou diileiitost pro povrchov^ 
rdz P-u mSla tak^ dnnost IcdovcA, kter^ 
kdysi pokr^valy t^m6f cel6 ndhoFi a zane- 
chaly po sob^ mocn6 nanosy. mor^ny a jin6 
stopy. Severovjchodni idsf P-u md povrch 
m^ne zdviien;^ a pravidelnejii, zde pPevld- 
daji dosti Sirokd ddoli, jezerni dvaly a pla- 
niny rozd^len6 rozhofimi pom$rn6 nizkfmi,. 
kterd zdvihaji se nad n€ ne v^£e nei 1000 
ai 1200 m. Naproti tomu v £dsti jihozapadni 
jsou doliny hlubSf, majice namnoze riz dila- 
bin, hory zdvihaji se zde mnohem v^Se, tak 
ie rozdily v^Skov6 ^ini tu prAmSrng 1800 m, 
dosahujfce vSak i 3000 m. Ze zv^ienin P-u 
v^znain^jSi jsou tyto: V jiJni jeho cdsti na 
pr. bf. f . Vachan-darje tdhne se v d^lce pfes 
240 km od zjz. k vsv. mohutn^ a neschfidn^ 
horstvo Vachansk^, vysok^ v prAm^ru 
5500 m n. m. a v nejvySSi hofe Pik Cafice 
pfes 7000 m n. m., jehol v^chodni cAsf ma 
jm^no pohofi cara Mikulade II. Nej- 
dftleiitdjSi jeho prflsmyky jsou Bend6rsk^ 
a Urta-Bel. Pon^kud na s. probihd t6m^f 
timt^i sm€rem hfbet Pamirs k]^, mnohem 
schfldngjSi, s ietn^mi prftsmykv (Mas, Kok- 
baj a j.), dlouh^ pfes 170 ^m a dosahujici 
v^Sky do 5500 m n. m. Je5t6 sevem6ji, asi 
na 38* s. 5. rovnob^inS s pfedeSl^m ide 
horstvo Alidursk6 v d^lce asi 220 km, 
spl^vajici na v. s v^chodnimi odhofimi Pa- 
mirsk^ho a Vachansk^ho hfbetu, vysok6 na 



Pamir. 



131 



V. do 5000 m a na z. do 5500—6000 m n. m., 
pfca nH vedou priismyky Buz-Tere, Nejza- 
Tai, Lenger a Mardianaj. Dale k s. vypinaji 
se rozv6tvcn6 uzlv horsk^, spojujici se na z. 
a sz. s pohoFim Zaalajsk^m a na v. s dlou- 
h^m rozvodim, tdhnoucim sc od sz. k jv. 
bfizko v^cbodni hranice P-u a zvan^m Sa- 
rykulsK^ hory. Tato horstva maji prfl- 
ro^rnou v^iika 4500—5000 m n. m., nejvyiSi 
jaou na j. od jezera Kara-kul (Muskol pfes 
5500 m n. m.), z jich prflsmykft pak jsou 
dflleiity: Tacnta-korum, Jangi-davan, Kamdy 
a zvlaSt6 Ak-Bajtal. Jsou tudii horsk6 zv^- 
leninv uvnitf P-u nizSi nei hory jej obklo- 
pujia (KaSgdrsk6, Zaalajsk6 a HindukuS). 
Ledovce, kter^ mivaly na P-u ohromn6 roz- 
m^ry, soustfeduji se dnes hlavnd na jeho 
okrajich a jsou mdlo prozkouminy. Sahaji 
obvdeine do v^Se 3—4000 m n. m., cdra 
vecn^ho sn^hu pak leii ve v^ii asi 4500 ai 
5000 m. — Vodopisn6 ui\eii P. k iSvodi 
pramenii Amu-darje a Tarima, z nichi prvni 
zaujimd t^mSf '/4 cel^ho n«ihofi a jejichi 
rozvodi tahne sc nepravidelnS ve v^^chodni 
tisti P-u od sz. k jv. K ilvodi Tarima n^- 
leii na sv. F. Markan-su, kterd prameni 
blizko prflsmyku Kyzyl-art v ZaalaJ8k<!m po- 
hoH a vyt^kci Kasgarsk^mi horami pode 
jro^nem ICysyl-su a Ka^gdr-darja, na iv. 
pak f. Gez, prot^kajid jezerem Kara-kul a 
tekouci ku pfedeil^ i&dolim Sarykol. Nej- 
jiinijiim pramenem Amu-darje v P-u jest 
Vachan-darja, kterd vyvSr«i pode jm^nem 
Vachdiir v HindukuSi a pHjimd v pravo 
f eku P. CVe\kj P.), vytdkajfcf z jez. Sary- 
kul, na£ez dostivi jm^no Pjand2. Ddle k s. 
vl^vd se do Pjandie f, Ali£ur*Gunt, pro- 
t6kajici jezerena JaJil-kul, kone£n6 na s. od 
Ali^ursk^ho pohoH nejv^tii pamfrsk^ pHtok 
Amu-darje, Ak-su £ili Murgab nebo Bar- 
tang, kter^ vyt^kd z jez. Cakmaktyn-kul a 
jest dlouh^ pfes 400 km. KonednS severo- 
zdpadni dhel nahofi zavla2uje f. Muk-su, 
odt^kajici na z. do f, Kyzyl-su (pfit. Amu- 
darje). Z jezer P-u zminky zasluhujc: Vdik^ 
Karakul na s. mezi prameny f. Muk-su a 
Markan-su, velk^ 405 km* s nahofklou vo- 
dou, a na jv. od n6ho Rjang-kul, skUdajici 
se ze 2 jezirek, a j. v. 

Podnebi P-u jest drsn^, such^ a v^- 
stfedni, prflm^rni ro£ni jeho teplota rovna 
se, a<^ leif t zem^pisne Sifce nejjiin^jSi 
Evropy, asi teplotS sevemiho Ruska, nc- 
ustdl^ vStry, nih\6 zm^ny teploty (a2 o 25^ C 
V n^kolika minutach), ostr^ a such^ vzduch 
cini toto klima tem^f nesnesiteln^m. Pravi- 
delnd pozorovani meteorologickd, vysoce za- 
jimava pro ohromnou v^iku kraje a jeho 
polohu uprostfed nesmirn^ pevniny eura- 
sijsk^ a V uzltt ne)mohutn£jJiich horstev 
sv^ta, kondny v Pamirsk^m postu na bf . 
f. Murgaba. Zde 6ini prAm^rnd ro^ni teplota 
--1'4'C, prflmfirnd teplota 6 mfisicfl jest 
po 0, nejstuden£jii m^sic leden ma prii- 
m^rnoa teplotu — 25-4®C, nejtcplejSi srpen 
-|- 16*4* C, avSak i v n6m klesa n^kdy teplo- 
m^r pod 0. Velik^ jest po cel^ rok roKiil 



mezi teplotou na slunci a ve stinu, die po- 
zorovdni Bonvalota v bfeznu u Kara-kulu 
38«C (na slunci +23« a ve stinu — 15«). 
Ro^ni v^Ska sriiek jest v Pamirsk^m postu 
nepatrna (3'7— 5*1 cm), snth pada zde zHdka, 
za to V ka2d6 rocni dobS. Naproti tomu na 
jin^ch mfstech P-u b^vaji velik<!' zav^je snfi- 
hov^. Koncem bfezna vyraii v niisich polo- 
hdch tr^va a objevuji so mouchy, komdfi 
a ovadi, ktefi v l^t6 stdvajf se pravou metlou 
krajiny. — Kvetena Pu jest chuda a t<3- 
m6f i!lpln& prosta stromovit]^ch rostlin, vy§§i 
polohy a pisdita mista jsou vftbec hold, jen 
niiSi iidoli fitai pokryta jsou travinami rdzu 
stepniho. Za palivo s'ouii polokef Eurotia, 
misty rostou i kefovitc tamarySky a vrby, 
na zdpadnim okraji P u i Sfpovnik, bfiza, 
topol a j., zde tak<5 vyskytuji sc nepatrnd 
role osetd jedmencm, hrachem a pSenicf. — 
Zvifena P-u jest naproti tomu dosti bo- 
hata, vyskytuji se zde 2 druhy medvSda, 
liJky, vfci, zajici, parddli, horSti berani (Ovis 
Poll), sibifskd koza atd., z domacich zvifat 
dflleiit jest yak (Poephagus grunniens), da- 
vajici ml^ko a slou2ici za soumara, ptakft 
die SSvercova jest 112 druhfi, plazfl neni, 
z obojiivelnikA nalezena zde Rana tempo- 
raria a Buffo variabilii^ feky a jczcra jsou 
bohaty lybami. 

Obyvatelstvo P-u jest ovSem svrcho- 
van6 fidk^. Jddrem jeho jsou koiovnf Kara- 
Kirgizov6, jichi poditd se v rusk6 Wsti ni- 
hofi asi 1000—1200 duSi a ktefi zab^vaji se 
v^luinft chovem dobytka, blavnS ovci a yakfl, 
zh'dka velbloudiiv a jeste m€nh konf. Stdda 
pasou se po cel^ rok pod Sir^m nebem. 
Tito Kirgfzov6 shoduji se typem s Kirgfzy 
alajsk^mi, aviak jsou tSla slabSiho a v^tiinou 
chor^ho, linf a dulevn^ zakrn^li. Potravou 
jest jim ml^ko, s^r a kumvs, zfidka obili 
vym^fiovand za pamirskou sul a jeSt6 fid^eji 
maso. Na z. a jz. P-u podinaji se osady 
TadJikft, ktefi v l^tfe v chrdnfen^ch lidolich 
p^stuji nfeco obili. Lid^ pfichdzejici na P. 
trpi rflzn^mi nemocemi, zpiisoben^mi vyso- 
kou jeho polohou (tludenim srdce, krvdce- 
nfm z nosu, zavrati, zdduchou, mdlobami, 
ilnavou atd.), avSak i domorodi Kirgizoy6 
siln6 strddaji rheumatismem, gastralgii, o^nim 
katarrhem a j. — Pfes velehorsk^ rat P-u 
jsou jeho spojovaci cesty dosti pfihodn^ 
a schfldn^, jen na z. jest doprava po nich 
nesnadn6jsi. Zejm^na dflleiity jsou cesty, 
vedouci od s. k j. a spojujici sibifskou oblast 
fergdnskou s HindukuSem, a to zvldStfi na v. 
z mfista 05e pfes Alaj, ZaalajskJ hf bet k jez. 
Kard-kul, odtud k Pamirsk^mu postu a ddle 
pfes pohofi cara MikuldSe II. k pramenflm 
f. Vachan-darje a do livodi Indu. 

Krajiny nynSjSiho P-u, leiici pfi prame- 
nech dflleiit^ho veletoku Amu-darje [Oxus), 
od praddvna XhiWy se pozornosti badatelfl, 
avSak prvni uriit^ jejich popis mdmc od tivi- 
sk^ho cestovatele Hiuen-Tsianga, kterj v sto- 
leti VII. po Kr. proSel ji2ni cast nahofi. 
Koncem XIII. stol. navStivil P. Marco Polo, 
r. 1603 pak jesuita Bencdikt Goes, po »ich 



132 



Pampa — Pamplona. 



a2 r. 1838 John Wood, kter^ prozkoumal 
ji2ni jeho cdsf, kdeito severni probadal 
r. 1871 Fed^enko. Dfile2itou jest ddle an- 
glicki v^prava Forsytha r. 1873, vojenskd 
raskd expedice Skobcleva r. 1876, cesta J. V. 
MuSketova r. 1877, S^vercova r. 1878, ruskd 
pami'rski v^prava Putjaty, Ivanova a Ben- 
d^rsk^ho r. 1883, ktera proSla t^mSf cel^ P. 
R. 1884—87 C'^stoval zde Grum-Griiniajlo, 
r. 1887 pfeSli P. od Kyzyl-artu k HindukuSi 
Ronvalot, Capus a P^pin, r. 1888 90 pro- 
zkoumal ji2ni a jihov^ch. jeho £daf Gromb- 
ievskij, V 1. 1891—94 providfeli na P-u Ru- 
sov^ vojensk^ vfzkumy, jejich2 v^sledkem 
bylo prozkoumdni n^kter^ch priismykft Hin- 
duku je a postaveni Pamirsk^ho postu, r. 1892 
byl zde Anglican Dunmore, r. 1894 Curzon, 
r. 1894-95 Sven Hedin a r. 1896 Ddnov^ Fi- 
lipsen a Olufsen. V posledni' dob£ nabyl P. 
vysok^ dflleiitosti polit., nebof na n£m srazily 
se zajmy Anglie a Ruska v Asii. Z t^ pHdiny 
Anglie snaiila se o rozd^lcnf P-u mezi Afgd- 
nistdn a Ci'nu, sama pak hodlala zabrati i&doh' 
Vachandarje. AvSak smiouvami z r. 1872 
ai 1873 mezi Ruskcm a Anglii sjednino, 2e 
vliv rusk^ nesmi zasahovati na lev^ bfeh 
Amu-darje a vliv Anglie na bfeh prav^, 
Anglie pak zara^ila se za bezpe£nost rusk^ 
zdjmovd sf^ry se strany Afgdnistdnu. Kdy2 
r. 1876 Rusov^ opanovali Chokand, zabrana 
jimi i pamirskd dzemi tohoto chandtu. AvSak 
r. 1883 Afgdnci proti zndnf uveden^ smlouvy 
zaujali chandty Sugnan a RoSan na pr. br. 
Pjand2e, je2to Rusov^ a2 do r. 1891 o sv6 
pravo na P. valn^ se nestarali. Pozorujice 
vSak postu p CiAanft a Afgincfi, podnicova- 
n^ch Anglii, vyslali sem r. 1891 vojenskou 
v^pravu, proniknuvli a2 k Hindukuli, v na- 
sledujicim roce pak pora2eni Afgdnci u je- 
zera Ja§il-kul, na£e2 zfizen Pamirsk^ post 
se stdlou ruskou posddkou. Novou smlou- 
vou s Anglii z 11. bfczna 1895 upraveny 
znova branice mezi Ruskem a Afg^nistdnem, 

i'emu2 diny kondny na j. od Amu-darje, 
;de2to v^chodni okraj P-u t. zv. Sarykol 
pfifknut CinS, avSak hranice v t^ strand 
'pfesn6 nevytdeny. Chanat RoSan a Sugnan 
pHsluScji V ohledu spravnim k Buchafe, 
kde2to ostatni rusk^ P. tvoH pamfrskou 
volost oSsk^ho i!ijezau sibifsk^ oblasti fer- 
gdnsk^. 

Srv. J. Minajev, Sv6d£nija o stranach po 
verchovjam Amu-darji (»Izv6st. Imp. Rus. 
Geogr. Ob5c.« s bibliografif do roku 1879); 
N. A. S6vercov, Orogranceskij o^erk Pamir- 
skoj gornoj sistSmy (»Zapiski Imp. Rus. 
Geogr. ObSc.« sv. XIII., 1886); D. L. Ivanov, 
Put65estvijc na P. (>Izv5st. Imp. Rus. Geogr. 
ObSd.c sv. 3. 1884); ty2, Orografiieskij cha- 
raktfir P-a (t., 1884); tJ2, Cto nazyvaf P.? 
(s mapou; t., 1885); G. J. Grum-Griimajlo, 
Oderk pripamirskich stran (t., 1886); B. L. 
Grombicvskij, Doklad o put65estviji v 1889 
a2 1890 gg. (t., 1891); j. V. MuSketov, P. 
i Alaj(>2ivopisnaja Rossijac sv.X.); Bonvalot, 
Du Caucase aux Indes a travers le P. (Paf., 
1889); Capus, Le toit du monde (t., 1890); 



F. de Rocca, L'Alai et le P. d'aprfes des 
donn^es r^centes (» Revue* de Geographic* 
1896); Dunmore, The P-a (Lond., 1895); 
Curzon, The P-s and the source of the Oxus 
(>The Geographical Journal* 1896); W. Gei- 
ger, Die Pamirgebiete (Vfdefi, 1887). Mapa 
P-u vyddna hlavnim ruskcm itibem. Tsr. 
Pampa, Goberndcion de la P., terri- 
torium v jihoamer. republice Argentina, ohra* 
ni^en^ provinciemi: Buenos Ayres na v., San 
Luis de Cordoba a Mendoza na s. a z. a fe- 
kou Colorado na i., m^fi 145.907 km* a md 
25.965 ob. (1895). Jest to jednotvarnd rovina 
{pampa), pon^kud hornatd jen na v^chodni 
a zdpadnf hranici, kde2to uvnitf prostoupena 
jest jen nepatrn^mi pahorky. NejvyS^i v^lky 
dosahuje Sierra de Siuhel-Galel (480 m n. m.). 
Jedind vMi feka Uzemi jest Chadi Leadu, 
pFftok Colorada, hojn£ jest jezer sladkovod- 
nfch i soln^ch, mo^dlfl, lagun a slatin. Roz- 
sih\6 plochy pokryt^ travinami od 20 let 
se zalesAujf a osazuji s dokonal^m dap^chem 
ovocn^mi stromy, vinnou r6vou a j. Male 
lesfky vyskytuji se jen na pahorcich. Role 
zaujimaji jen 3964 ha, Daleko dfllelit^jSim 
pramenem v^2ivy jest chov dobytka, nebof 
potitA se 221.000 koni, 520.000 kusii skotu, 
5,300.000 ovci, 5000 pitrosii atd. Velik^ jest 
nedostatek cest, kter6 jsou v6tSinou jen stez- 
kami soumarfl, za to velikou ddle2itost mi 
traf drihy Bahia Blanca a Noroeste vedoiici 
territoriem v d^lce 204 km a spojujfci ji2ni 
<5asC rcpubliky se severni a s hlav. mdstem 
Buenos Ayres. V6t$f osady jsou: General 
Acha (1500 obyv.), Santa Rosa de Toay 
(sidio territoriilnich i&fadfi), Victoria a Mari- 
Mamuel. 71r. 

Pampa Anllaga* viz AuUagas. 
Pampas viz Pampy. 
Pampellika, bot., viz Leontodon. 
Pampero j-p^-], student, such^, dasto 
boufliv^ vitr jihozdpadni V pampdch (v. t.). 
Pampferhiitte, viska v Ccchdch, hejtm. 
Suiice, okr. Hartmanice, fara a p&. Eisen- 
Stein; 10 d., 143 ob. n. (1890); pansk^ skldrny 
na dut^ a tabulov^ sklo. 

Pamphile, [pai^filj, t^2 mouche, mistigri 
n. lenturla, hra v xarty 3 — 6 osob, z nich2 
kaidd uiini vklad, dostane 6 karet a pro- 
hldsf, zda hraje £i nehraje. Kdo hraje, smi 
vym^niti karty z talonu za svoje, ale musi 
pak alespoii jednou vyhoditi, sic je labet. 
Md-li hrd£ 5 karet stejn^ barvy {la mouche), 
prohrdvaji vSichni ostatni. Treffov^ kluk je 
v2dy nejsilnSjSi trumf. 

Pamplona: 1) P., opevnen6 hi. m6sto 
§pan£lsk^ provincie Navarry na planin6 pro- 
stirajici se ve vfii 450 m n. m. na jiniim 
tipati Pyreneji na lev. bf. f. Argy na trati 
Alsasua-Zaragoza, pfipojujici se k hiavni ie- 
lezni^ni trati Madrid-Irun, jest obklideno 
okruhem hor, v nich2 jsou hojni turisty 
navSt^vovan^ sout^sky Mayo a j., ma 26.633 
obyv. a jest p^kn£ stav^no s pravideln^mi 
ulicemi, 3 krdsn^mi nam^stfmi, z nich2 nej- 
vStSi jest plaza de la Constitucion s kaSnou, 
a s promenddou Taconera. Ze star^ch pa- 



Pampy — Pan. 



133 



mitek sta^ebnfch sacbovaly se hradby, tvrz 
le XVI. stoL, kathedrila zalo2eni r. 1203, 
av3ak dasto pfestavovani, kteri mi, 2 pfe- 
krisn6 vSie, novou fagadu a uvnitf podivu- 
hoda^ fezby a ndhrobky krdlfl navarrsk^ch, 
radnice s podobiznami navarrsk^ch kralfl, 
palic sn^mo^ni s dAleiit^mi archivy, kde 
shromaidbvali se cortesovd navarrSti, paldc 
mfstokrdle, vlddni paUc a chrdmy San Nico- 
las a San Saturnine. Z modernich staveb 
V3^iiki nemocoice, litulna^ naleztnec a di- 
vadlo. M6sto ma kn^isk^ seminif, institute 
s pfirodov&deckou sbirkou, knihovnou a bo- 
tanickou zahradou, u^itelsk^ iSstav, l^kafsko- 
\€kiTnick6 collegium, cirkus atd. a jest si- 
dlem generalniho kapitina, guvern^ra, bi- 
skupa a soudu appella^niho. 1L prAmyslov^ 
tinnosti jest zde vyroba sukna, vosku, strun,, 
pergamenu, hrn^ifsk^ho, ielezndho a ocelo- 
v6ho zboii. Rozsdhl^ jest obchod vinem, 
29. £na ai 18. £ce je zde veletrh. — P. jest 
pr^ starovika Pompeiopolis^ r. 738 opanovali 
ji AraboT^, jimi odnata r. 750 Navarci, r. 778 
dobyta a hradeb zbavena Karlem Vel., r. 907 
byla marn6 obl^hana Araby a od t^ doby 
byla hlavnim mistem Navarry, od r. 1512 
jeji ipan^lsk^ ddsti. R. 1521 dobvli jf Fran- 
couzi a pfi jeji obran6 utrp61 Ignac z Loyoly 
sv6 pamatn^ poranSni, avSak brzy op6t zmoc- 
nili se ji Spanfel^. V 1. 1808—13 byla v ru 
kou Napoleona, r. 1823 op6tn6 trancouzi 
dobyta, v karlistick^ch v^lkich byla v moci 
liberalA. V minulem stoleti postaven veliko- 
lep^ vodovod, vedouci 15 km na j. k pra- 
menflm na iibo£i hory Francoa, kter^ pfe- 
kro^uje 12 km od roista lidoli Noain na 
mostd o 97 obloucich a dlouh6m 1245 m. 

2) P., m^sto V jihoamer. republice Co- 
lumbii V depart. Santander, ve V]^Si 2303 m 
n. m.f obkliden^ vysok^mi horami, md 8261 
obyv., vyiSi Skolu, nemocnici, viznici a jest 
sidlem biskupa. Zemetfeseniro z r. 1875 bylo 
zbaveoo nejvitif tksXi sv^ch vynikajicich 
budoT, mezi nimi i kathedrdly, a od i€ doby 
se nevzpamatovalo. Tsr, 

Pampy (Pampas), z ke£ujsk^ho slova 
pampa nebo bamba, t. j. rovina nebo 
pole, jest nizcv rozlebl^fch rovin bezles^ch 
anebo i lesnat^ch planin, stfidajicich se s po- 
▼rcbem hornat^m nebo paborkat^m v r5z- 
n^ch kondindch Jiini Ameriky. Tak na pf. 
naz^vi se drodn6 a hust£ zalesnin^ lizemi 
mezi f . Ucayali a Huallaga Pampa del Sacra- 
mento. KromS toho pfiklidi se toto jm^no 
tak^ Telik^m, pomalu vys^chajiciro i!ivalflm 
jezernim na planing Peruansk^, na pf . : Pampa 
Aulla^, Pampa de Empeza a j. AvSak 
V nii^im slova smyslu rozumime jm^nem p. 
krajinu ▼ Argentina, ohranidenou na v. fe- 
kou Parani a pobfeinim krajem provincie 
Buenos Ayres, na s. f. Saladillo a Salado, 
na z. pohoffm Velasca, Huerta a j. pfedho- 
Kmi Andflv a na j. f. Negro, zaujimajici plo- 
chu 678.000 km*, P. zdvibaji se volnS od 
feky Parany a mofsk^ho pobfeii k z. a sz., 
nprostfed nich vydnivajf Sierry de Corddba, 
Ancaste, Ambato a j. do v^se asi 400 m 



n. m., kdeito na jv. branici pnou se Sierras 
Pampinas do v^Se 1060 m (Sierra de la Ven- 
tana). V cel^m rozsahu pokr^vi p. vrstva 
ilut6 nebo £ervenav6 naplaven6 zem£, slo- 
iend z hlfny a jemn^ho pfsku, silnd 30—40 m 
a zvan^ t&tvar pampsk]^, v ni2 ulo2eny 
jsou cetn6 zbytky ssavcA vyhynul^cb i 2iji- 
cich. P. pokryty jsou pfehojn^mi lagunami 
a slatinami, z fek kromS ponrani£n]^cn isou 
vStSi: Carcasafial, pfft. Parany, a Rio Saiado 
i Colorado, pfft. Atlantsk^ho okednu. Pod- 
nebi pamp jest 8ucb<$, ro^nf v^ika sriiek 
£ini jen 52 cm^ doba \ipln6ho sucha po^inl 
se V fijnu a trvd 3—4 mdsfce. Casto v^je 
prudk]^ a boufliv^ such^ vitr jihoz^padni, 
zvan^ pampero, kter]^ povstivd nihle po 
tepl^m vStru severnfm iako brozhi v^trnd 
smrSf, provdzeni stoupanim tiaku vzduchu' 
a klesinfm teploty. P. porostM jsou travi- 
nami, jen na bf^zich fek a lagun vyskytuji 
se nepatrn^ stromy a kei^e, av£k v posledni 
dob6 osazuji se s lipln^m ilsp^chem ovoc- 
n^m stromovim. Na mfstech pis^it^jSich ro- 
stou mohutn6 kakty. Na pampdch pasou se 
ohromnd stdda skotu, koni a ovci, v6tiinou 
polodivok^ch, z divok^^ch zvi'fat charakteri- 
stickd jest pampski kodka, viscacha, jelen, 
pisovci, americk^ pStros nandu a j. Obyva-. 
telstvo 2ije v nSkolika mdlo osaddch a vit-. 
Sim podtu dvorcA (estancias), jsou to v6t5i- 
nou smiSenci Span^lflv a Indidnftv zvanl 
^auchos (v. t.), kde2to nepatrnou orbu pro- 
vozuji evropiti osadnici, ktefi v poslednich 
20 Ictecb do t^chto krajin se st^hujf. P. 
byly prozkoumany d'Orbignym, Darwinem^ 
Rothem, Burmeisterem, Joninem a j. Srv. Le 
Long, Les Pampes de la r^publique Argen- 
tine (Pafi2, 1878); Jonin, Po Ju2noj AmerikS, 
I. t.: Pampasy (1894). Tsr, . 

Pan- (fee), vSe-, praefix slo2en^ch slov. 
feck^ch. 

P&n (lat. dominus, baro^ magnas, n6m. fferr), 
V b^val^m stdti Cesk^m, Polsk^m a Uher- 
skdm dlcn vySSf aristokracie, t. zv. pansk^ho 
stavu (viz Pansk^ stav). 

P&a (fee. ndv), starofeck^ bo2stvf hor- 
nat^ Arkadie, byl die homdrskcho hymnu 
synem Herma a dcery Dry opovy ; by v hned 
po narozeni pfinesen od- otce na Olymp, 
v§em (vdoLv) myal obves.cloval,. odkud2 pr^ 
jeho jm<5no. VSak otcom jeho jmenovin tt 2 
Zeus i Apoll6n, matkou pak Kallistd, Oino6 
neb arkadska nymfa P<?nelopiS Jm^no asi 
souvisi skmenem pa-. P., tedy vlastn6 /Tawv, 
jest pasoucim, v$2ivn]^m bohcmstdd,zejm6na 
bravu, jich2 Arkadie jest plna. Ve dne pro- 
hani pr^ se s nymfami, bohyn^mi pramenfi, 
po horach, nebo lovi zv6f; veier pak vracf 
se do sv6 sluie a hraje na piSfalu. 2e li<)6 
dole s rozkoSi naslouchaji. V polednc vSak 
P. rid si odpoiine; tebdy 2adn$ past^f ne 
odvi2f se bo ru§iti. Nebof P. pAsobiva t^2 
sv]^m kfikem nihl^ postrach, jako fimsk^ 
Faunus a Silvanus; jest to pfislovecnj Pan- 
sk^ strach, jemu2 podlehli i PerSand v bitv6 
u Marathdnu a Salaminy, pro6e2 P. ve sluji 
na severozipadnim svahu Akropolc t^^il se 



134 



Panabat — PanagjuriSte. 



fejii 

Dfch a T alavnosti pochodfiovri. Milenkaini 
jeho I nymf bylj lejm^na Echd, Pitya a 
Syrinx, loaobneni oivSoy, amrku a pistaly. 
P. jest tii povahou btojI bohem Ttitn^m 
a Eratb, milenka Arkadova, jeho v&itkyDl. 




BtFedil ae kol alajl neb atromfl, na nictal jefao 
obraz tivHovitt. Jako P. (= mv) od poidij- 
ifch mythologd vyklddin la jakihoai Vie- 
boha, tak naopak poklesl t6i t poutatf appel- 
latiTum; tito Panes nebo Paniakoi tToHli 
rodiny daemonS leanicb, kteN lidem rflinf 
pffkrosU vyvideii, nejspiie Sa- 

Srim ae roraajfce. V um£nf ob- 
leoa jeat akupina, lobraiDJfd 
Paniska, an Satyrovi tm t nohy 
vytahuje neb naopak. klk. — Pod 
t. 2999 reprodukovino jest mra- 
moroT^ sousoif muaea neapol- 
skdho, jel tobraiuje Pa, an mla- 
distviho, sli£ii6ho Dafnida aH 
hfe na syrinx. Zp&aobem velmi 
cfTektnfm podin jest ide koD- 
traat meii avtfecky hmb^ ti- 
lem P-ov^m a mladist«£ kris- 
nou postavon DafnidoTon, rov- 
nil mistrovaky vyjddfena amy- 
slnost, jei tinocfiuje ae P-a pfi 
pohledu nakrisntibo chlapce. Re- 
pliky sousoii tofao — dplnA nebo 
eisteCnd — JBOU ye Florencii t V(' 
fiiilch (AmeluDg, FOhrer i, 69), 

V muaeo Torlonia t Rlrni (dva 
exempliry], t majetku SomiMTi 

V Bruueia (Furtwangler Samoi- 
Inng Soinz^e, tab. 22 a 41), t Arot- 
senn, Petworthu, Palermu (Amdt- 
Amelung, EEDtelverkanf £. 668} 
a J. — Sft. ReiiensteiD, Epigramm 
u. Skolion, ttr. 279. 



C.2999. Pin  D.fnli (Nopol, Nirodal muMu 

P. jest ochrincem viech past^FIl, Iotc&v i ce- 
atujicich n> horich i na mofi, jehol hladinu 
■vou hrou konejii; hudba a tanec jeho isou 
prototypem vesell pastjfskdho. Rii jeho 
kuitu blifjl ae svojl orgiastiSnostf ke kultu 
Kybely, s oimi proto obfas splj^al. V Male 
Asii P. ztotoiAovin sMarsyem. Stejniblizk^ 
byl jeho kult a Dionysovjm; tak P. octl se 
V jeno thiasu. ZasTCceny jsou mu yrchy, 
aluje, duby, snirky, iclvy, ZobTaiovdn oby- 
<^ejn£ jako Alyiaav, t. j. 3 koifma nohama a 
s rohatou hUvou 9 odpovfdn^mi rysy; viak 
vedle toho umfini inS Ui typ Udicijif, vy- 
ina£en^ poaze rohy a huAatosIi, n£kdy i bez 
rohflv. Atiributy jeho j sou syrinx, past^fskd 
hAI, Tinec ae smrCin. Kult na venkov£ aon- 



Rovnst se polovlnfi krann a 10 
iahSm a vyakytovala se <tff*e 
tak£ jako poloviinf p. {nim-p.j. 
FftUoft via Bajaiio. 



pratl Tiem 

FasAd* [panddl (od laL p«- 
nii, cbl6b), franc, polArka chle- 
bovd (paoddloTa); Ui kale 
I houaky (mouky), ml^ka, po- 
l^vky, n^la a vajec k pHpnri 
jemn^ch nddivek. 
i). Paaagift [-jia] (novolecky) 

= viesvati, L }. bohorodiika, 
Panna Maria. 

PuMjnrlite, mSsto v Bulharakn, stfe- 
disko jedne okolije kraje tatar-paaardlickAo, 
a S7fi7 ob. Leli meti leay na jilnlm BTahn 
Srednri Gory, kterd i jiini atrany pfil^hi 
k Stare Planine (Balkinu). Viniklo pr^ ▼ ato- 
leti XV. na mfatfi, kde se Bchdiel ipanagjnr* 
(jarmark). Byla to oaada ryie bulbarski, po- 
iivajlcl privilegia t. iv. >TOjn{kflT<, ktefi pfi- 
vodnS byli povinni k sluib£ t tibofe, poidijl 
pak ve atijfch aultinakfch, col trvalo aat 
do r. I860. V P. aluiba ta vdiina byla na 
33 d6di£nfch pozemkflv iili >baitin<, kter6 
d^dil vidy nejstarJi syn. Tarecky slalo P. 
|Otluk-kai(vesnapaBtviD£]. Vnov^lf dob« 
Ibylo jedniiD le stfedisk hnuti novabulhar* 



Panache — Panakeia. 



135 



[pan&$1 (fr. x ital. penna€chiera\ 
1. chochol na pfiibe rytifsk^ i ozdoba na 
brnini hlavy koAsk^; odtud pfenesen v^- 
tnam na chocholy modernfch nniforem i po- 
«trojA koflak^ch; 2. v architektufe gotick^ 
so^e se p. kniovi kytka, tH vinec koruno- 
▼^bo svicnu. K\L 

P«uilBO0f malff fee. V.-stol. pfed Kr., 
bratr (ne, \ik dNve se soodilo, syhovec) 
FeidiAv. Dfla jeho: 1. a Polygndtem a Mik6 
-nem pracoval o malff sk^: v^zdob£ stoy poiki)^ 

▼ Ath6nicb, coi apadd asi do r. 460 pf. Kr. 
•(Hermea, XXV, 412; Robert, Marathon- 
:schlacht in der Poikile, Halle, 1895); 2. opatHl 
raalifskon r^doba chryaelefantinovd aochy 
ZevoTy ▼ Olyropii, jaa apolupodnikatelem 
ifivn^oXmfio^) Feidiov^m; mimo to ozdobil 
malbami a^^i Tiiitfnt stranu pK£niho zi* 
bfadli n druh^ho pirn sloupAv a severniho 
a jiiniho xdbradlf ve 3., 4. a 6. interkolamnia 
•celly. Zobraseny sde byly sc^nv z fedc^ b^je 
bohat^sk^ a ngory all^goriCK6 (o uapoJPi- 
ddni jich: Athen. Mitthdl., 1882, atr. 274; 
Joorn. of Hellen. Studiea, 1894, 233 sU; Arch. 
Anzeiger, 1897, atr. 26 sl.;Jahrb. d. Instituta, 
1900, atr. 136 al.). 3. Maloval vnitfni strany 
ititu chryaelefamtinov^ aochy Ath^niny 
V Elid£, zhotoven^ Koldtem. Srr. Brunn, 
<^ea€h. d. griech. Kflnstler, II, 47—48; O^er- 
beck, Geach. d. griech. Plastik, 4. vyd., I, 
345, 360, 384; Furtw&ngler, Mciaterwerke 
d. griech. Plaatik, 63, 64—65; Woch. f. Philo* 
logie, 1895, atr. 274 al.; J. L^nge, Daratellung 
d. Menschen in d. griech. Kunst, 104, 162 
ai 163; Featacbrift fOr Benndorf, 97—98; 
Streoa Helbigiana, 180, pozn. 1. Vy-, 

Fanattlos z Rhodo, filoaof stoick^ (* kol 
180 pf . Kr. - t ^o\ 110 ▼ Ath^nich). Vzdft- 
lal ae ▼ Athtodch. Delil dobu 2il ▼ &im6, 
IcaiDi uvedl filoaofii stoickou. Zde veSel 

▼ bHzk6 atyky a Laeliem a Scipionem ml, 
jchoi r. 143 doprovdzel na jeho ceat6 do 
Alexandrie a na Orient. Stranou nechay 
stoickou dialektikn a fyaiku, poloitl hlavnf 
▼ihn na ^thikn. Ciceronovo De officiia opfrd 
^e o Piflv apta sre^l tov ma^xovtoq, Vliv 
ten Qkaznje ae i ▼ De officiia miniatromm 
av. Ambroie. Ze apiaA jeho zachovaly se 
nepatm^ zlomky. Srv. Van Lynden, De 
Panaetio Rhodio (Lejda, 1802); £d. Zelier, 
Die Philoaophie d. Griechen, IV. p. 500 sq. 

Paai^v (IlaHaeBi*): 1) P. Vladimir 
lYanovii, apiaovatel rusk^ (* 1792 v ka- 
^&ak^ gub. — t 1859 v Petrohradi), vyata- 
<lovav ▼ Kazani, aloniii v ministerstv^ apra- 
Tedlnosti a oav&ty, pak pfi ministerstv^ 
dvora a r. 1832 atal ae feditelem kancelafe. 
Literimi ^innoat zahdjil r. 1817 a nej?6tSiho 
f!isp6chu i popularity dobyl sir^mi idyllami, 
jei r. 1820 vydal o aob6, tak le rua. akade- 



jmenovala jei fddn^ (^lenem. Z jeho idyll, 



-akiho. R. 1876 proslulo pfi t. av. »povat£if i mie vyznamenala jej zlaton medaiUi a r. 1841 

arednogorak^mc fviz Bulharako, atr. 909 

li 910) a pfi potia^eni jeho dosti utrpftlo. 

Obyvateld ae aab^aji chovem dobytka, ob- 

<chodem, jmenoyitS a rohat^m akotem, a aon- 

kenictvim. Srv. jiredek, Cesty po Bulharaku, 

atr. 250 aL KJk, 



paan^ch podle vzora ataroklaaaick^ho iivota, 
vane okouzlujfci prostota, Idaka k rodinS, 
lehkd zddnmiivoat a nevinn^ lismivem a 

§rad6ani vdSeiL VerS jeho jeat proat^ a 
osti zvu^n^. Za nejiepsi pokUdaji se jeho 
idylly: Sno»idiHje\ Boljnoj; Vy^dorovlenije IJ- 
kaita; Damet a pod. Psal t^l \\n6 lyrick6 
bdani, jako ddy, a otiakl nSkolik povfdek 

V duchu ikoly Karamzinovy. Ztdch uvdd^ji 
ae zejm^na: Romantdeskoje phmo ix S.'Petir^ 
burga; iestokaja i grasucttfy; Prikljuienije 

V mMkaradi a i. Zajimava jaou M jeho 
Votpominanija (*V6stnik Jevropy«, 1867. 
a »Rua. Starinac, 1892*1893), obsahujici 
zprdvy o jeho pfdtelatvi a Diriavinem, 
o amrti Mikuliie I. a pod. Srv. V. I. P., 
voapominanije a obozrinijem jego idillij 
(Petr.. 1860). 

2) P; Ivan Ivanovi^^, apiaovatel ruak^, 
bratranec pfedeil. (♦ 1812 — f 1862), vy- 
chovin byf ve Sleciitick6in penaiondt^ pfi 
petrohradak6 naiveraitfi, na&i do t, 1845 
byl ve atitnf slu2b6. Literdrnf iinnoat za- 
hajil r. 1834 povfdkami v duchu romantick6 
Skoly Marlinak^ho {SpaJjika gvitskoj feni^tny; 
Biiaja gorja&ta a j.), a2 za iaat^ho pob3^ 

V Mo8kv6 aeznimii se a B^linak^, jeji do- 
porudil pak Krajevakdmu do caaop. »0t^ 
ceatvennyja Zapiaki«. Vlivem B61inak6ho P. 
pfiklonil ae k realiatick^ ikole a napaal n6- 
kolik povidek a romdnfl, celkem alabifch, 
ale vynikajidch jednotliv^^mi ac6nami, tu a 
tarn prav^, upffmn^m humorem a nevin- 
nou ideaiisaci zeny (Maminkin sjrvok] Rod' 
atvenniki; Vstriia na^ itanciji\ Ljvi v provtH' 
ciji; Chfy^m a pod.). Jedt6 vitii zdaluhy zi- 
akal ai jako iumaliata, vzkfiaiv r. 1847 apolu 
a Nikraaovem »Sovremennik<, jen2 atal ae 
rozhodujicim iinitelem v duievnim hnuti po« 
kolenf let 40t^ch XIX. stol. Sim P. psdval 
do n^ho feuilletony, kritick^ a spoleienak^, 
a paeudonymem Novyj poet. S t^mie 
paeudonyraem vydal abirku av^ch parodic- 
k^ch bdanf (Petr., 1859). Nedlouho pfed svou 
smrtf otiskl prosluU Vospominanija, obaahu- 
jfcf mnoho podrobn^ch zprdv z neidfileli- 
t^jSiho obdobf literatury ru8k6. Sebran6 
spisy jeho vyily v Petrohradi r. 1860 a 
1889. Srv. o n£m atat S. S. Truba£eva (»l8tori- 
£eakij Viatnik<, 1889). 

3) P. Valerijan Alekaandrovii, in- 
2en^r rus. (* 1824), po odborn^ch studiich 
alouiil pfi atavbd Nikolajevsk6 dhLhy a i&dast- 
nil ae stavby ieleznice Gruievsk^ a Kursko- 
kijevsk^. Pobyl t6i nijakou dobu za hrani- 
cemi a napaal nSkolik rus. a tranc. broSur 
z oboru politiky ielezni^ni a ndrodohospo- 
ddfsk^. V Petrohradd zbudoval t. zv. »Pa- 
najevskij t£atr«. Mimo to vydal knihy: Vo- 
stoinyj vopros (1877) a Finansovyjg i ekonomi' 
ieskoje voprosy (1878). 

Panakeia (VSehojkf), dcera Askl6piova 
jako Jas6, Aigl^, Ak^s6, £pi6n^, Hygieia, 
veskrze to jm^na majici zfeni ke zdravf a 
l^£eni. Mk. 



136 



Panama — Panamska 2eleznice. 



: 1) P., hlavnf m£sto departe- 
nienta t. jm. v jihoamerick^ rcpublice Co- 
lurabii, lelf na T^b^lku zemS pfi vjezdu do 
pozadf zdtoky Panamska mezi kr^sn^mi 
tropick^mi lesy prostoupen^mi rozsahl^mi 
savannami, s nezdrav^m poanebim, na 9* 2' 
s. i. a 79^ 30' z. d. Gr., jest v^chodiskem 
Panamsk^ ieleznice Tedouci odtud 
V d^lce 76 km do Coldn-Aspinwallu, md do 
30.000 obyv., kathedr^lu, 11 jin^ch kostelA, 
nikolik b^val^ch kl^teru, biskupsk]^ paUc, 
kn6isk^ semindf, divadlo, nemocnici a jest 
sidlem guvern^ra, biskupa a nikolika kon- 
sulfl. PKsta^u m6sto nemd, jen raal^ locfky 
kotvf na jeho rejd6, kdeito v6tSi v zdtoce 
Panamsk^ a nejv6tSf mofsk^ kordby v Sir^m 
mofi ve vzdilenosti 6—15 km od mista 
u ostrovA Taboga a Tabognilla. Od vysta- 
v6nf Panamska zeleznice jest P. dfllezit^m 
mfstem pro prAvoznf obchod do Kalifomie 
a na zdpadni pobfeii Jiini Ameriky, t^voz 
sklidd se z kauiuku, perleti, perel, kokoso- 
v^ho oleje, ko2f a slamin^ch kloboukflv a 
6in{ (1898) 1,025.826 piastrA. P. byla zalo2ena 
r. 1518, pozd^ji rozbofena flibust^ry a r. 1673 
znova vystavena na nynSjSim 8v6m mist6. 
Za panstvf Span^lsk^ho t&^ila se velik^mu 
rozkvStu jako emporium obchod u s Peru a 
Filipinami, aviak po£itkem XIX. stol. AplnS 
upadla. Roku 1825 zahdjen byl zde generilni 
kongress vSech jihoamerick^ch stdtA, pfelo- 
2en^ viak brzy do Tacubaye u Mexika. Nov^ 
obchodni dAleiitosti nabylo m&sto po vysta- 
v£ni Panamska ieleznice r. 1855, zVldSt^pak 
rozkvetlo v dobdch velik^ch praci pf i stavb^ 
Panamsk^ho prAplavu, kdy ozdobeno 
cetn^mi stavbami a kdy nahrnulo se sem 
velik^ mnoistvf obyvatelstva pfi stavbd t^ 
zam^stnan^ho. Po Apadku praci t^ch stileno 
i m6sto siln^m Apadkem hospoddfsk^m a 
Abytkem obyvatelstva. — Srv. Nelson, Five 
years in P. (New York, 1891). 

2) P. nebo 1st mo, departemento t., za- 
ujimi neju2Sf a nejv^chodnSjSi i^at Stfed. 
Ameriky, Sfji Darienskou a Panamskou mezi 
Kari'bsk^m mofem na s. a Tich^m okeinem 
na jih v d^lce 670 — 750 Xrm a v Sifce asi 
55 km, mezuje na sz. s Costarikou a na jv. 
s kolumbijsk^m departementem Cauca a mi 
plochu 82.600 km*, Pobfeif jest velice £Ie- 
nit6, ale vykazuje pfes to jen mdlo dobr^ch 
pFistaviSf. V^chodni ddsti departementu tih- 
nou se stfedoamerick^ Kordillery prAm^rn^ 
v^iiky jen asi 700 m n. m., kter6 vSak za 
ilji Panamskou dosahuji v^Sky 1933 m (Ca- 
stillo Chico), 2827 m (Serro Santiago) a 
3433 m (Volcan de Chiriqui). ^eky jsou jen 
krdtk^, pobfeinf toky, z nich2 v^tsina vpadd 
do Tich^ho okednu (Rio Tuira, Grande, Pa- 
nago a j.), kdefto do okednu Atlantsk^ho vl^vd 
se jedina v^tSi feka Chagres. ObyvatelA jest 
285.000, z nichi jen asi 6% bSlochA iijicich 
hlavnS ve mSstech, divok^ch IndidnA po6ita 
se asi 8000, kdeito ostatni obyvatelstvo 
skUdd se z nejv^tSi £asti ze smiSencA, z men- 
iiho dilu pak i z usedl^ch IndidnA. Hlav- 
nfm pramenem v^2ivy jest orba a chov do- 



bytka, mimo to dob^vi se i zlato. Obchod 
jest vStiinoa v rukou cizincA, zvliSti prA- 
voznf obchod po Panamska ieleznici pro- 
vozovan^, kterf jest velmi znadny. Vlastni 
obchod kraje skladi se hlavni z ko2i, tukA, 
suSen^ho masa, kauduku, indiga, vanilky, 
kdvy, zlat^ho priiku, kokosovfch of echo, 
perlf, perleti a ielvoviny. — Departemento 
P. tvofil do r. 1821 cdst mistokrilovstvi 
Nov6 Granady zvanou Tierra Firme, po osvo- 
bozeni americk^ch osad SpanSlsk^ch jeho 
Azemi pfivt^leno Columbii, ▼ 1. 1855—61 by) 
samostatn^m stdtem, kter^ viak znovu pfi- 
pojen poa moc Astfednf vlddy columbijsk6 
pfes op6tn^ pokus r. 1885 odtrhnouti se od 
republiky Columbie. Srv. Armand Reclus, 
P. et Darien, voyages d'exploration (Paffi, 
1881). Tjfr. 

Pan>m»lr4 !<]• spojuje Ji2ni a Stfednt 
Ameriku a nile2i ke columbijsk^mu depar- 
tementu Panama, zvan^mu die ni tak^ de- 
partemento Istmo, t. j. ifje, jest na nejuiifm 
sv6m mfsti mezi zdtokou San Bias a Astim 
f . Bayano iirokl jen 46 km a vysokd 750 m, 
mezi m£stem Panamou a zitokou Limon- 
skou pak jest iiroki 55 km, vysoki viak jen 
80 m n. m., kdeito nejvitif y^iky dosahuje 
na z. od m6sta Panamy, kde fu^rdillery zdvi- 
hajf se skoro do 2000 m n. m. Jest sloiena 
z mladiiich hornin eruptivnfch a vznikla 

V dobd geologicky mlad^, jak ukazuje stejni 
mofski fauna po obou iejich stran^ch. P. $. 
md velikou mezinirodni dAle2itost jako po- 
jitko obou ohromn^ch pevnin americk^ch, 
jako2 i prostfednfk obchodnfch stykA bfehA 
zdpadoamerick^ch s v^chodoimi a s Evro- 
pou, k vAli nimi vystavena zde Panamskl 
ieleznice vedouci pfes iiji v d^lce 76 km 
od mista Panamy ke Coldn-Aspinwallu a 
projektovdno prokopdnf Sfje proslul^m prA- 
plavem Panamsk^m. Tfr. 

Panam0k4 satoka Tich^ho okednu za- 
bihi. jako obSfrnd leho tiat do ji2nf strany 
Panamska Sije v commbijsk^m departementu 
Panama mezi mysem Punta Mala, krajnim to 
Ahlem na jv. poloostrova Azuero, na z. a 
bf ehem Panamsk^ ifje, zar^vd se pf ednf stra* 
nou do pevniny jihoamerick^ a tvoH '/« ^1- 
lipsy obvodu 520 km a Sifky 192 km, hlu- 
boka jest do 170 m. V pozadl jejim le2f dA- 
Ie2it6 obchodni m6sto Panama TTr. 

Pa]iam0k4 iel«xiilo«, v pom^ru k ne- 
patrn^ sv^ d^lce jedna z nejdAleiitijSich a 
nejzajfmav^jlfch tratf sv6ta, vede z Co16n- 
Aspinwallu pfes Sfji Panamskou do Panamy 

V d^lce 75*6 ^m. Koncesse kjejf stavbd dana 
byla r. 1849 AmeridanAm Stephensovi, Chaun- 
ceyovi a Aspinwallovi na dobu 90 let, mimo 
to dostali od columbijskd vlidy 200.000 akrA 
pozemkA, za£e2 ji platili rodnS 250.000 doll, 
a po 90 letech m£la 2eleznice pfipadnouti 
stitu. Dne 1. ledna 1850 byla stavba po^ata 
a 27. ledna 1856 jtzda zahdjena, stavebnl n^- 
klady ^inily 7 7, mill, doll., pfi stavb6 zahy> 
nulo do 10.000 lidi. Na ka2d^ 4 angl. mile zf i- 
zen jest strd2ni domek s 10 zNzenci k od^ 
strafiovdni vegetace s trati, udr2ovdni a vozba 



Panamske klobouky — Panamsk;^ prfiplav. 



137 



stoji ro£n6 Vs mill. doll. Nicm6n6 platila 
P. i, nejvyiSi snad dividendy ze vSech le- 
lexnic svita, v prvnich letech pfes 1007o a 
nikdy m6nib nei 267o- Od r. 1881 jest v ru- 
kou spolednosti na prokopani Panamskdho 
prdplavu. TSr, 

PaiuuiuiU Uobovky vizCarludovica. 

Paaamsk^ prftplav naz^vi se projekto- 
vand um^ld vodni cesta spoiujici Tich^ a 
Atlantsk^ okedn prilikopem ranamsk^ sfje. 
Myilenka takov^hoto prdplavu jest stard, 
nebof odstran6na by jim byla pfi plavb^ 
t pKstavA atJantsk^ch do tichomofsk^ch ce- 
sta kolem mysu Hornova, kterd jest spojena 
jednak se znain^m nebezpe^im, jednak se 
ztratou £asu tim viiii, iim vzdilen£t§! jsou 
ty kter^ pfistavy od tohoto mysu. ZvfditS 
Atlantsk^ stkty Spojen^^ch Obd sev.-amer. 
m^ly by jim umo2n6nv pfim^ styky s v^- 
chodni Aaii a Australii, nejsouce odkizdny 
na plavbn pfes E^ropu a prfiplavem Suez- 
skfm, dosud pro n£ pH t6chto stycich nej- 
▼^nodn^jSI. Nimofskd cesta z New Yorka do 
▼^ch. Asie a Australie zkritila a asnadnila 
by se dmto prflplavem tak podstatn^, 2e by 
sotva adiielo se prostfednictvi Anglie vdo- 
savadni mife mezi tSmito zem6mi a onim 
hlavnim obchodnim a pffstavnim m^stem 
Ameriky. Traf New York- Hongkong byla by 
P-m pem kratSi o 893 fcw, t. j. o 4*97o nei 
nejkratSi dosavadni cesta prflplavem Suez- 
sk^m, traf New York-Jokobama pak dokonce 
o 6250 km, t. j. o 297o- Podobn^ vjhody 
tkfti, P. p. i pro plavbu z New Yorku do 
Australie a to zkracuje se jim cesta do Mel- 
bournu o 4225 km, t. j. o 207o oproti plavb6 
kolem mysu Hornova, kdeito cesta do Auck- 
laodu o 4670 km, t. j. o 24 Vo dosavadni nej- 
kratiH trati kolem zmin^n^ho mysu. Aviak 
i pro styk evropsk^ch pHstavA s tichomof- 
ak^mi m£la by projektovani um^ll cesta 
vodni dalekosahl^ v^hody. Tak zkritila by 
sc ji plavba z Liverpoolu do Aucklandu 
1851 km, t. j. o 97o oproti cest6 Suezsk^m 
prfiplaveiu a o 815 ^m, t. j. o 4*27o oproti 
trati kolem mysu Hornova. Plavba pak z 16- 
hoi mista do Valparaisa byla by P-m p-em 
kratii o 4535 iirm a do San Franciska o 9527 km 
Del ph cest6 kolem Hornova mysu. Z toho 
snadno lie poznati, jak^ obrovsk^ v^znam a 
ndsledky mil by tcnto prflplav pro mezini- 
rodni obchod a dopravu, nehled6 ant k po- 
liticki jebo dililelitosti. 

Potfeba takov^to pfimi vodni cesty spo- 
jujici oba okedny Ameriku omj^vajici poci- 
fovina bned pfi samim objeveni tito pev- 
niny, nebof jiz Columbus na dtvrti sv6 cesti 
bledal v mistech, kde projektovdn P. p., 
prfijezd z vod zapadoindick^ch k dalSi plavbi 
na objeveni Wchodni Asie. Tut^J mySlenku 
mSli i Nnfiez Balboa a Pizarro, kdy{ pak dal- 
^imi plavbami a v^zkumn^mi cestami zji- 
it^no, 2e takov^ho pfirozen^ho prfiplavu ve 
Stfedni America a zvl^Sti v Siji Panamsk6 
neni, pom^ileli Spanil^ iii od polovice stol. 
XVI. na prokopdni priiplavu umSl^ho v kon- 
(ia^ch tSch. Aviak projekt tento byl v dobft 



16 technicky i politick^ pfed^asn^ a taki jii 
za Filipa II. vyd^n pfimo zdkaz, my$lenkou 
podobnou se zab^vati. Teprve v XIX. stol. 
obnoveny tyto snahy na podnSt Alex. Hum- 
boldta, k jeho2 iddosti r. 1829 dal zde Bo- 
livar provost! n6kter^ mifeni, kterd vSak zA- 
stala bez praktick^ch ndsledkiliv. Aktudlniho 
v^znamu nabyla otizka prokopdnf dije Pa- 
namski po objeveni zlat^cb loiisek v Kali- 
fornii, kterd Idkala k sobi spousty pfisti- 
bovalcfl z Evropy a z v^chodnich stdtu Spo- 
jen^ch Obci, jicni velikd Ust misto obtiind 
v]^pravy pfes pustiny vnitroamerick^ a Skalni 
Hory nebo zdlouhavi plavby kolem mysu 
Hornova volila cestu pFes Siji Panamskou. 
V t6 dob6 taki vyskytlo se aspoii 20 pro- 
jektili na spojeni okeanu Tich^ho a Atlant- 
sk^ho um£l^ prflplavem, kter^ navrhovan 

i'ednak Siji Tehuantepeckou, jednak j( zerem 
^icaragujsk^^m a kone£n6 i Siii Panamskou. 
NejdHve uskute^nini se bliiil Nicaraguj- 
sk^ prflplav, nebot r. 1850 Vanderbildt 
zaloiil spole^nost, ktera m£la obstardvati do- 
pravu po f. San Juanu a jezefe Nicaraguj- 
sk^m, jakoi i pfes zipadni Kordillery stf edo- 
americk^ mezi okednem Atlantsk^m a Tich^m 
i vystaviti zde prflplav. Aviak cel^ podnik 
zanikl r. 1856. Od t6 doby vedker^ spojeni 
mezi obSma okedny obstardvala Panamski 
2eleznice, kterd takov^m zpflsobem dosdhla. 
skute6n6bo monopolu. Neobydejn6 jeji pro- 
spivdni pohnulo vlidu Spojenjcn Obci sev.- 
amer. k opStn^m pracim sm6fujicim k usku- 
tednSni stfedoamerick^ho prflplavu a nafi- 
dila V 1. 1870—74 dflkladn^ v^'m£f ovdni k tomu 
cili. Tu ujala se t^to vehkolep^ myilenky 
osobnost nad jin^ k tomu povoland a v tom 
ohledu V ceMm sv6t£ nejv^tSf dflv^ry poii- 
vajici, tvflrce Suezsk^ho prflplavu hrab& 
Ferdinand de Lesseps. 

Zdjem pro stfedoaraerick^ prflplav stdval 
se v2dy vStifm a vSeobecn6jSim a iiven 
i roziifovdn na kongressech zvldif za tim 
fl^elem svolan^ch, a to r. 1871 do Antverp 
a r. 1875 i 1878 do PaH2e. Roku 1876 zfi- 
zena v PaHii na podn6t Lessepsflv mezini- 
rodni spole^nost s tSmito tendencemi zvan^ 
Societi civile internationale du Canal interocea- 
nique za pfedsednictvi generdlaTurra, kter^ 
vyslala do Stfedni Ameriky 2 v]j^pravy, Lu- 
ciena Napoleona-Bonaparta Wyse a Armanda 
Recluse, je2 vymSfily n^kolik trati pro mezi- 
okednsk^ prflplav, na jejich2 podkladS na- 
vr2eno a vvpracOvdno 8 jeho projektflv. 
Z nich vybrano za podklad k dalSimu zkou- 
mini 5, toti2 pfes §iji Tehuantepek (dlouh^ 
240 km, se 120 splavy), jezerem Nicaraguj- 
sk^m (dl. 292 km, se 17 splavy), pfes Atrato- 
Napipi (dl. 290 km, s 2 splavy a tunnelem 
Akm dl.), pfes §iji San Bias (53Xrm dl., s tun- 
nelem 16 km dl.) a kone£n6 pfes Siji Panam- 
skou (dl. 73 km), Na zemSpisn^m kongressu 
r. 1879 V Pafi2i prohldSen s jist^mi v]^hra- 
dami posledni nivrh za nejlepsi a na zdklad& 
toho zalo2il Lesseps spole^nost ku proko- 
pini tohoto prflplavu t. zv. Compagnie uni- 
verselle du Canal interocianique de Panama,, 



J 



138 



Panamsk^ pr&plav. 



kteri za 10 mill. fr. ziskala koncessi udile- 
nou jii r. 1878 vlidou columbijskou Wy- 
semu. Ke konci r. 1879 Lesseps s drafinou 
vynikajicfchinien^rili rflzn^ch ndrodnoati ode- 
bral se do Paoamy, vym6f eDa dflkladni trat 
budouciho prflplavu, na^el 14. tin. 1880 po- 
ddna zprdva, 2e stavba prftplavu bez stavidel 
a splavili jest mo2na, mnoistvi vykopan^ 
zem6 odhadnuto na 75 mill, m' a niklady na 
843 mill. fr. Z^rovefi ziskdno od vlddy cofum- 
bijsk^ pro spolednost privilegium na dobu 99 
lett die n^hol vUdou diny vSccky pozemky 
potfebn^ k stavebnfm t&del&m zdarma, ddle 
pruh zemi tdhnouci se po obou strandch 
prflplavu V iff ce po 200 m a konedni i&zemi 
500.000 ha pro podkopy a jio^ prdce. Spo* 
le£no6t pak die t^to smlouvy se zavizala za- 
iiti se stavbou b6hem r. 1881 a vystav6ti 
prAplav do 12 let, kterdito doba mohla b^ti 
za mimofddn^ch okolnostf prodlou2ena jesti 
o 6 let, a to tak, aby byl splavn^ pro lodi 
dlouh^ 140 m, Sirok^ 16 m a o 8 m ponoru, 
a pHstupn^ lodfm viech ndrodfl bez rozdflu 
za stanoven^ poplatek, mimo kter^ }\n6 davky 
se nevybiraif, N£jak^ch celnfch formalit neni 
krom6 zboil, kter^ md se vyloditi v Columbii. 
Na dny 7., 8. a 9. pros. 1880 bylo stanoveno 
upisovdni na prv^ch 300 mill. fr. kapitdlu ke 
stavb6 potfebndho, kter6 byly ihned vice 
net dvakrdte upsiny. Takov^m zpflsobem 
byla spoleinost pro stavbu P-k^ho pu kon- 
cedovdna a potfebn^m po^ite^nlm kapiti- 
lem opatfena i zahdjeny 1. ledna 1881 sta- 
vebnf prdce. 

Osa trati P-k^bo p-u probfhi napfid iije 
Panamsk^, tedy od s. k jjv. Roz^odf, z^an^ 
zde Sierra Culebra, tihoe se tu mnohem 
bliie okeinu Tich6mu nel Atlantsk^ma. K se- 
veru do okeinu Atlantsk^ho vysild Rio Cha- 
gres s pHt. Obsipo, k j. pak do okednu Ti- 
ch^ho Rio Grande ; mezi prameny obou f ek 
zdvihcL se do v^ie jen 80 m. Udolim fek Cha- 
gres, Obsipo a Grande m£l v6sti i projekto- 
van^ prflplav tak, jako pouifvala tohoto i&doli 
i traf Panamsk^ zeleznice. Z Col6nu 51a trat 
prflplavu V d^lce 10 km ke Gatunu na Riu 
Chagres, odtud pouiivala toku t^to feky, 
protinajic jejf okliky, v d^lce 36 km ai k fece 
Obsipo, na^ei sledovala 7 km tuto h'^ku, pak 
na j. od Culebry prord2ela rozvodf stfedo- 
americkj^ch Kordiller a kone^ni vedla lido- 
Hm Ria Grande do zatoky Panamskd. V tomto 
prflb^ha m^l by prflplav d^lku 73 frm, iif ka 
jeho pak stanovena na 56 m v roving a 22 m 
V hornatinS, hloubka pfi vjezdu z Atlant- 
sk^ho okednu na 8*5 m, kdeito pfi vjezdu 
z okednu Tich^ho, kde pfi odlivu iest stav 
vody o 2—6 m niiii nei pfi pnlivu, na 
10*54 m, doba prfljezdu lodi ur6ena na lest 
hodin, v^hybek zfizeno 5 s dvojndsobnou 
iffkou na 1000 m. M^l to b^ti otevfen^, ve 
v^Si hiadin obou moH zfizen]^ prflplav bez 
stavidel, pouze na Riu Grande, 3 km od 
Tich^ho okeanu, postaven splav 600 m ii- 
rok^ pro pfiliv i odliv a u Col6nu dvojit^ 
splav pro pfiliv, je2to zde dosahuje vlna 
pfilivu v;^le jen do 0*58 m, u Panamy viak 



do 6 m a pfichdzf tuto o 9 hodin dfive nci 
onde. 

Hlavni pfekdiky t^to obrovsk^ price byly: 
prokopdni rozvodf, ochrana prfiplavu proti 
horsk^m vodam, zfizenf pffstavu v CouSnu- 
Aspinwallu a Panami a podnebi. Co se prv- 
nfho tfte, bylo tfeba u£initi v rosvodi prfl- 
kop hlubSf ne2 90 m v d^lce pfes 1 km a 
fadu prflkopfl hlubok^ch 20—50 m v d^lce 
n^kolika km, Tfm Xak6 mnolstvf vykopan^ 
zemi proti pflvodnfm rozpodtflm provede- 
n^m na ziklad6 nedostatecn6ho poctu v^- 
vrtfl vzrostlo o vice ne< polovici. Nad to 
pak hominy, jimii veden prflkop, byly pro- 
stoupeny vrstvami hlfny i nastavafo dast^ 
sesouvdni pfldy, kter^ za jedinou noc sesulo 
se 80.000 m*. Horsk^ vodni toky, jichi i&doli 
mSla traf prflplavu pouiiti, stoupaji ▼ dobi 
delffl, kdy spadivi ai 300 cm vody, o 12 ai 
13 m. Obojfmu tomuto nebezpedf, sesouvini 
pfldy i zdtopdm, milo se odpomoci ti^fzenim 
ohromn^ nidrlky. S velikjl^mi potilemi se- 
tkdvalo se i zaioienf pffstavfl na obou kon- 
cich prflplavu, kter^ musil b^i prodlouien 
daleko do mofe, aby mSly k nimu pffstup 
velik^ nimofnf koriby. Na velikou pfekdiku 
zdim^mu postupu pracf stavebnich bylo 
i nezdrav^ podnebf krajiny, zvlaiti na po- 
bfeif atlantsk^m, tak 2e flmrtnost mezi a6l* 
nictvem i vySSim persondlem ^inila 4— 6Vp* 
Z t^ pffdiny tak^ uifvdno za dSlnfky vf tii* 
nou cernocnflv a mulatfl z ostrovfl sdpado- 
indick^ch. 

Nasledkem tichto pfekiiek pokradovaly 
price na stavbi prflplavu jen pomalu a byly 
velice nikladn^. As do konce r. 1888 bylo 
pfi nich zamistnino do 20.000 d^lnik&v a 
velik6 mnoistvf parnfch strojfl flhrnem 
s 57.000 ko&sk]^mi silami, v dinnosti pak 
bylo 40 velik^ch strojfl bagrovacfch, 171 lo- 
komotiva, 131 lokomobila atd. a postaveno 
celkem 489 km kolejf ielezni^nfch k odvi- 
2enf vvkopan^ zem£. A pfes to pfese vie 
vykopano jen asi 56 mill, m' zem6. Spoled- 
nost pracovala s po£itku ve vlastni reiii, 
aviak od 1. ledna 1886 svifila providinf 
stavby n6kolika podnikatelflm francouzsk^m, 
americk^m a j., ktefi zavizali se, ie do tff 
let prflplav vystaviji. 

Mezi tfm pQvodn6 rozpodten^ niklad vie 
a vice by! pfekro£ovan, tak ie jii 29. dee 
1885 Lesseps prohlisil, 2e bude k dokondeni 
stavby potfebf 1200 mill, fr., a navrhl vydini 
500.000 obligacf po 500 fr., z nichi viak 
upsino jen 458.802 obligace. Timto zv^ienim 
v^loh byly vinny nejen uveden6 a dfive pod- 
ceflovan^ pfekiiky pfirozen6, n^bri i lehko- 
viin6 bospodifstvf s pen6zi podniku. Tak 
zakoupena r. 1882 Panamski ieleznice za 
17Vi mill, doll., adkoliv jejf stavba stila jen 
77s mill, doll., staviny nadhern^ budovy pro 
vylii personal podniku a velik6 summy po- 
hltila reklama novinafski, jakoi i upUceni 
ce\6 fady poslancfl (pr^ 150!) a jinfch ve- 
fejn^ch ^initelfl francouzsk^ch, proviso bank 
atd. Kone^nS rozhodl se Lesseps r. 1887, 
vida neustale nov^ a nov^ pfekiiky tech- 



Pananagraf — Panaritium. 



139 



Btck^ a finan^ni, pro snazli a lacinijii prii- 

p)av se stavidly, v jehoi zh'zeni uvdzal se 

Ertffel za ndhradu 670 mill. fr. do ^ervence 

r. 1890. Nov^ tento ndklad mil b^ti uhra- 

sen vydinim loternich obli({acf v nominalni 

hodaotS 720 milL fr., kteri viak pfes nejdi- 

lejSi agitaci nemobly b^i rozprod^ny. Nd- 

sledkem tobo 14. pros. 1888 spole^nost za- 

atavila placeni drokAv i dmorfl viech akcii 

a Dejvitii (isti obligad, nicm^ni na zakro- 

^ni vlddni neprohidlen nad ni konkurs, 

D^brl aztanoTeni jea soudni administritofi 

s dalekosdblou a velmi v^hodnou plnou roocf. 

Leaaepa potom aoaiil se sehnati potfebn^ 

dalli kapitil zaloleaim noy6 apoleinoati, je- 

jfi akcie a obligace nedoSly viak pfes nej- 

vitii reklamu novinifskov t^rotf iidn^ho 

odbjtu. Vlastaikilm star^ch akcif a obli- 

^ci pH t6to akci sUbeno misto drokA 807o 

zisku prAplavu, aviak po liplndm jejfm ne- 

zdaru prohUtena 4. dnora 1889 nad spole£- 

noad likvidace a ▼ bf eznu zasta^eny viecky 

price pH sta^bi prflplavu. Zvlaitni kom- 

miase likviditorem spolednoati ustanoveni 

doporuiila sice k dalii stavbfi prAplav se 

splavy, jehol niklad odbadnut na 900 mill. 

franku, aviak k laloieni n6jak6 spoleinosti 

stavebni s timto kapitilem nikterak nedo^lo, 

a£koUv ylida colnmbijski prodlonilila IhAtu 

koncesse do r. 1903. Jen aby vyhovino bylo 

formilni podmince t^to koncesse, zaioiena 

doe 21. fij. 1894 v PaKii Compagnie Nou- 

vtiU du Canal de Panama a akciov^m kapi- 

tilem 66 mill, fr., kteri pfevzala pozemky a 

majetek atard spolednosti, zvlddtd Panamskon 

ieleanid, a lamdatniYd pH pracich prflpla^- 

nich asi 3500 ddlnikd, kteH vykopali dosud do 

3 mill. m> zemd. Ovdem jde ta spiie jen o za- 

cbovdni v^sledkd starsich pracf nei o nd- 

jakd pokradovdnf v nich, kterd by vylado- 

▼alo noy^ch strojflv a materidlu, k jehoi 

opatfenf schdseji po ten das dplnd pro- 

stfedky. Nicmdnd podafilo se spolednosti 

novon smloavon s republikou Colnmbif do- 

sici daldfho prodlouleni stavebni koncesse 

do 31. Nj. 1910. 

Snr. Armand Reclus, Le canal intcrocda- 
nique (Paf., 1879); Zdller, Der Panamakanal 
[Stntff., 1882); Rodriguez, The Panama Canal 
Lend., 1885); Wyse, Le canal de Panama 
[Paf., 1886); Koep, Der Panamakanal (Drd2d., 
1887); Lesseps, Le canal de Panama (Lond., 
1888); Palakowsky, Panama- oder Nicaragua- 
kanal? (Lip., 1893); Chichd, L'afifaire de Pa- 
nama (Bordeaux, 1896). Tfr. 

Paaaiiagntf (fee), pffstroj ryci, kter^m 
Ize r^ti libovolnon pf edlohu do kovovd desky 

▼ mdh'tku zmendendm. Vynadel jej Sabel 
V Koblenci. 

Paaaati Filippo, spisov. ital. (* 1766 

▼ Rontd [Toskdnsko] — f 1837). Pro svoje 
revoluciondfskd sm^dleni byl nucen se vy- 
stdhovati a odedel r. 1799 do ciziny. Byl jako 
uditel italltiny postupnd ve Francii, ve Spa- 
ndlsko a v Anglii, kde takd komponoval 
opery. Vrdtiv se do Italie byl zajat mof- 
Bkfmi loupeioiky a odveden do Aliiru. Pro- 



stfednictvfm konsula anglickdho propudtdn 
na svobodu, ad beze jmdnl, jei bylo mu ulou- 
peno. Zil po td ve Florencii a ve svdm ro- 
diiti. NejddleiitdjSi jeho dilo bdsaickd vedle 
dvou bdsni popisn^ch La Civetta^ II Paretaio 
je sbirka epigrammdv a bdseft H poeta di 
teatro, Mimo to napsal prosou Awenture ed 
osserva^ioni sopra le coste di Barberia (Flo- 
rencie, 1817), nejlepSi soudasnd dilo prosy 
toskdnskd, byf i slob byl tu a tam znedidtdn 
gallicism^. Dila P-ova vyddna soubornd ve 
Florencii r. 1824, pak L. Andreani vydal 
Scritti minori inediti o spars! di F. P. (Flor., 
1897) s biosrafii bdsnikovou. 

Paaardfpandr] Charles FraniQois,lranc. 
bdsnik (* 1694 v Courville u Qiartres — 
t 1765 V PaK2i). Psal znamenttd chansony, 
pisnd milostnd a pijdckd, vynikajfci pfiroze- 
nosti, vtipem a pdvabem, vaudevilly a texty 
ke komick^m operdm. 2ivot ieho pfes to, 
2e byl odkdzdn na podpory svych pHznivcdv 
a pfdtel, jimi odvdddoval se za to bdsndmi 
pfile2itostn^mi, byl asi bujn^, je2to svoje 
bdsnd psdval pr^ vesmds v opiiosti. Dila jeho 
vydia jakoito Oeuvres eomplites de P. r. 1763 
ve 4 sv., ve v^boru pak r. 1803 ve 3 sv. 

Paaarla viz Liparskd ostrovy. 

Paaarttliiiii, tdi digititis, daktylitis, 
je zdndt prstu (lidove vidldk, pffmdt a 
pod.). Je to prudk^ zdndtliv^ pochod posit- 
hujicf prsty rukou, zvlddtd ukazovdk a (Nd- 
deji) ostatnf prsty (zvlddtd dlouhd), a vznikl^ 
z ndkazy zvldStd mikroorganismy hnisovj^mi 
t. zv. streptokokky a stafyTokokky) obydejnd 
u osob, kterd pracuji rukama, neidastdji ad- 
mednikd a sluzek, zvlddtd osob mlad^ch, je- 
jichi kdie je jeStd jemnd a organismus nd- 
kaze pfistupa^. Ndkaza mdie do tdla vnik- 
noutt budt / s ndstrojem, je 2 porandif zpA- 
sobil, nebo pozddji k nakaze prvotnf, jei 
byla mfrnd, mA2e se pfidru2iti horSi, td2di 
ndkaza druhotnd, tim, 2e pacienti do pode- 
brandho mfsta r^pajf dpendliky, no2i, ndf- 
kami nedist^mi a p., v tom dmyslu/ aby hnisu 
zjednali odtok. 

Co se prdbdbu t^kd, raA2eme rozezndvati 
prdbdh lehk^ a tHkf. ftidf se tim, jakd byla 
ndkaza, jak bluboko vnikla, jak byla vdc Id- 
dena. Pfi onom utvoH se na mfstd, kde nd- 
kaza vnikla do kflie (b^vd t » nejdastdji po- 
sledni t. zv. nehtov^ didnek prstu a to jeho 
plocha dladovd, odpovidajfci Slacbdm, je2 
prat oh^baif, tedy t. zv. bfiika prstu), 
zdndt (zarudld, zdufend, bolestivd a horkd 
mfsto) zvfci hrachu, s poddtku mendl, pak se 
zvdtSujicf , zvld2td madkd-li nemocn^ bolestivd 
to misto, a v ndm obydejnd bdhem 24 hodin 
vytvofi se prdvd uprostfed (tam, kde vnikla 
tnska nebo ndstroi, jen2 phnesl ndkazu) 
dlutobild hnizdo zvici Spendlikovd hiavidky 
nebo semence, kterd podle rozsahu a hloubky 
ndkazy dffi se ddle do plochy i do hloubky 
a V pnznivdm pHpadd a pH vhodndm ode- 
tfeni puknutfm poko2ky se provali nebo 
fezem chirurga b^vd otevfeno. Hnfzdo to 
objevi se pak jako lodisko odumfeld tkand 
sahajici jako t. zv. zdtka celou tlouitkou 



140 



Panarium — Panathenaje. 



kA2e a obklopen6 hnisem. Kdyi zatka tato 
byli operateurem vjrfiata nebo vlivem te - 
l^ch, vlhk^ch antiseptick^ch obkladfl se roz- 
pustila (co2 trvd d^le), hoji se pochod jako 
ka2dl rdna, hnisinim, kter^ je sUle mir- 
n^jdi. Otok opadd, bolesti sldbnou, prst, 
kter;^ pfed tim nemocnf pro boles t drii na- 
ta2en]^ a nehybnj^, stivi se zase i.<ohybli- 
v^m, a2 zdn6t prob^hl, vym£§ovini z rdny 
ustalo, stroupek, jen2 vznikl ze zaschl^ch 
v^iB^^kA rann^ch, odpadl a na inist6 zan^ta 
objevi se ^erstv^, rii2ov^ hebounk^ povlak 
nov6 pokoiky. 

AvSak ne vidy probihd p. tak pfizniv6. 
Popsan^ prflb^h hodf se na t. zy, zjn^t pod- 
koini. Mnohem t6Hi jsou p-ia Slachovd, 
kde tinit probfha v pochvi Slachy a v ni 
pfecbdzeti mflSe daleko, na diafi i ddle, pak 
p-ia kostni, p'ikter]j^ch neiednou kosf od- 
umfe (tu piit^lemi dlouho hnis se dere na 
povrch a po vyn£ti odumf el^ kosti prst, po- 
strAdaje kost^n^ opory, se zkfivi, zkrdtf a 
znetvofi tak, 2e nenf k potFeb6), a nem6n£ 
zdva2n6 p. kloubnf, kter^ jako ka2dd ndkaza 
kloubu vyvozuje t62k^ pHznaky. Tato tfi po- 
sl6ze jmenovand p-ia trvaji obydejni n6ko- 
lik ned61 i mistcfl, nevedla-li prudkost in- 
fekce hned s poddtku k nebezpedn^m pfi- 
znakAm otravy krve, pfi kter6 nejednou ani 
obitovdni cel^ kon^etinv nenf nic platno. 
Celkov^ pHznaky takov^ho onemocn^nf cel- 
kov^ho, kter6 vzniklo tira, 2e bud!to zdrodek 
hnisdni sdm (pyaemia) nebo jedy (toxiny), 
kter^ vytvof uje (septikaemie), neb oboji miz- 
nicemi se dostanon do krve, jsoa oby^ejnS 
tyto: nemocnf je nesvflj, boli ho hlava» md 
nechat k jtdlu, nerofi2e spiti; jazyk jeho je 
povlekl^, v^raz tvdfe typick^. Horeika ne- 
schdzi nikdy a b^vd zhusta velmi vysokd. 
Od mfsta nakazv vidirae £erven6 pruhy tah- 
noud se po pfedlokti na nadlokti ; ildzy zduff 
a2 ▼ podpa2{ a nejednou se podebere n6- 
kterd z nich. V nejhorSim pfipadS, zvld2t£ 
zanedbd-li se onemocn6ni, mfl2e z nepatr- 
n^ho bodnuti jehlou nebo p^rem nebo z ma- 
link^ tfisky zara2en^ do bfiSka ukazovdku 
vzejiti smrf. Obyiejn6 v2ak — pH vhodn^m 
l^^enf operativnim — i tyto celkov^ pfi- 
znaky po nSkolika mdlo dnech sldbnou a 
ustupujf a pochod zAstane omezen na hni- 
sdni vice ra6n6 rozsdhl^, je2 vyiaduje no2e 
chirurgova. 

Poznati, o( vdan^m pffpad6 b£2i, neb^vd 
v2dy tak snadn^, zvldStS u pHpadu pokro- 
£il^no. P. podko2ni postihuje jen iednu 
plochu prstu a nepfesahuje obvod jednoho 
^Idnku, aspofi s po^dtku. Slachov^ p. b^va 
tak^ jen na jedn^ ploSe prstu (nej^astSji dla- 
fiov^), ale pfesahuje obvod ildnku a zdnit 
tdhne se t;^ n2e sm6rem a v t^ra2e rozsahu 
b^vd rozSifen, jak probihd nemocnd pochva 
Slachovd. P. kloubni a kostni nepfesahuje, 
neni-li spojeno s onemocn6nim sSlachy nebo 
s rozsdhl^m podko2nim zdnStem, obvod cho- 
r^ho kloubu nebo kosti, ale zndmky zdn^tu 
jsou zFejmy kolem dokola prstu, tedy jak 
na ploie dlafiov^ tak hfbetni. 



Prvni podminka rozumn^ho oSetfovdni p-ia 
je ^istota co nejpfisn^iSi. NenMi l^kaf hned 
po ruce, budi2 pfikldddn na chor^ prst ob- 
klad z mullu, zvlhl^ roztokem octanu hlini- 
t^bo. Pomoc l^kafskou tfeba pfivolati hned. 
Nes^fsln^ zkuSenosti chirurgu (jet p. one- 
mocnSni velmi dast^) nasv^dduji tomu, 2e 
nutno hned, je2t6 dFive, ne2H doSlo k hni- 
sdni, prov^sti fez ▼ rozsahu zanicen^ tkanS, 
a pfesahuje-li zdn6t dldnek, fezfl n^kolik, tak, 
aby na ka2d^m zanfcen^m dldnku by I fez je- 
den (proveden^ ve sm^ru osy prstu). Vhodnj^ 
a v^asn^ fez nejednou predejde hnisdm. 
Otok opadne, bolesti ustanou, nemocn^ma 
je zase dobfe, chutnd mu jisti, spi. N6kdy 
ovSem, byla-li ndkaza prudkd a nebezpecna, 
$ifi se hnisdni a ndkaza ddle a tu je tfeba 
energick^ho zakro^eni M^enim viestran^m 
(operativnim i celkov^m). To jsou vdak pH- 
pady fiddf. PHrk. 

Panarium Haeckel, mali£k^ mfi2ovec 
z deledi Spumellaria, ze skupiny Prunoidea. 
Schrdnka ieho nese 2 dut^, dosti dirok^ 
rourky, ma 4 komilrky a hojn^ trny. Vysky- 
tuje se V Tichto okedn6 ve velik^ch hloub- 
kdch. MBtr. 

PaiiarOy feka v sev. ital. pro v. Emilii, 
pr. pfitok Pddu, vznikd na iHpati Rondinaja 

V toskansk^ch Apenninech, te^e smSrem 
ssv^ch., u Bondena d61i se ve dvi ramena,. 
jedno te^e pfimo do Pddu, druh6 do prA- 
plavu Cento. D^Ika toku 110 km ^ z nich2 
50 km je splavno od Bonporta, kde pf ipojuje 
se prflplav Modensk^. 

Panartlia Haeckel, mfi2ovec z deledi Spu- 
meUaria^ ze skupiny Prunoidea, md 4 spojen^ 
kortikdlni skofdpky, slo2en^ ze 4 komflrek, 
s poldrnfmi trny (u nSkter^ch druhd t^2 bez. 
nich). Centrdlni bdft jest vdlcovitd, zadast^ 

V n^kolik partif rozdilena. P. diploconus 
Haeckel md stfedni skofdpky kulovitS a trny 
opatf en^, poldrni ku2elo vit^, s mendimi ot vory 
a bez trna. Poprv^ se vyskytuje v terci^ru 
a dosud 2ije. MB'r, 

Panas Photinos, Ukaf franc. (* 1832 na 
Kefallinii), l^kafstvi vystudoval v Paf{2i, dal 
se naturalisovati ve Francii, pAsobi v Pa- 
H2i jako chirurg v n^kolika nemocnicich^ 
r. 1879 pak jmenovdn byl professorem nov6 
zftzen^ kliniky o^ni. Z ^etn^ch jeho praci. 
sluSi uv^sti: Lemons sur ie ttrabisme et les 
paralysies ocuiaires (1873); Leqon% sur fana- 
tomiet la physiologie et la pathologie des votes 
iacrymales (ISl^); . Lemons sur les maladies tn- 
flammatoires des membranes internes de Vosil 
(1878); Lemons sur les ritinites et les nevrites 
optiques (1878); Anatomie pathologique de Votii 
(1879); Traite complet d* ophthalmologie (1S94, 
2 sv.) ; Le^ns cliniques d'ophthalmologie (1899) ; 
Anatomie pathologique du glaucome et des tu- 
meurs intraoculaires (1898, s Duvigneaudem)» 

Panathenaje (navadTjvaia), hlavni slav- 
nost bohyni Ath<iny ve star^^ch Ath^ndch^ 
zalo2ena pr^ Erichthoniem pod ndzvem 'A&rj- 
vaux, od Th^sea po synoikismu dostala nd- 
zev P. Od dob Peisistratov^ch vedle slav- 
nosti ro£ni kondna zvlditi nddherni v2dy 



Panax — Panckoucke. 



141 



po 4 letech (pentaetericky) ve III. roce ka2d^ 

oljmpiidy. Tyto velik^ P. trvaly od 23. a2 28. 

hekatombai6nu (konec ^na a v^tSinou tee), 

Pfedchizely rftzn^ zdvody, dilem musick^, df- 

lem gymnick^. Za PeisistratovcA rhap86dov^ 

tu pfedndSeli hom^rsk^ zpSvy; od dob Peri- 

kleov^cb vystupovali kitharddov^, aul6dov6 a 

pi Jtci. PrvDi cenou byl zlat^ v6nec, dalSi ceny 

vyplaceny v pen^zicn. V crynmick^ch z<lvo- 

dech vystupovali zvliStS chlapci, jinoSi a mu- 

iov6; cenoa byl znadn^ po^et dibinfl a ole- 

jem z posvitnych ollv bohyn6 Ath^ny v Aka- 

d^mit. Hippick^ agdny d^ly se dtyfspfelim, 

dvojspfciiin ; tH vozy vile£o^, paradni, jezd- 

cov^ ▼ pln6 zbroji a kopinnici na ofich zi- 

vodili. Pak provid6n vile^n^ tanec, pyr- 

rhiche. KonednS ayd^ Bvavd^Cag zilelel v torn, 

ie kaidd fyl^ postavila jist^ podet mu2fl vy- 

nikajidch krisou, velikosti a silou. Veder 

27. hekat. zadala se pannychida se zdvodem 
pocbodni (laftnaSoq>o^ia)t jen2 se bral od 
Akad^mie Keramejkem. Kone£n6 kondn t6i 
2ivod lodni snad 29. hekat ; vMzici fy\€ ob- 
driela 300 drachem. — Hlavni slavnost byla 

28. boedr., kdy v slavnostnim prAvodu ne- 
seno do Partnendnu pro bohyni Ath^nu 
skvostn^ roucho, je2 od 4 divek a^^T^^d^ot 
zvan^ch zapodato, od dovedn^ch 2en (egyaa- 
tivat) ▼ypracovino za 9 misicA. Na SslMuo- 
v6m rouje znizorfiovalo gigantomachii, po- 
zd^ji t€i jin6 boje vlasteneck^. Prflvod, jak 
znizorn^n od Feidia ve vlysu Parthendn- 
sk^m, obsahoval veikeren v^kv^t obyvatel- 
stva ath^Dsk^bo; byli tu archontov^, strat6- 
gov^, knili, kanefory s posvcLtn^m ndfadim, 
spanili atarci s oHvov^mi v^tvemi Ttak zv. 
thaPioforoi), ef^bov6 na ofich, vyslancov6 
z osad, metoikov^ s Ddhidim a kold£i, vitd- 
zov^ zdvodnf; rovn62 tu vedena hekatomba, 
je2 pak ob^tovdna na velik^m oltdfi pfed 
Parthendnem a z ni2 pohoStSn lid. Ndklad 
alavnosti vedl vStSinou stdt z pokladu Ath^- 
nina; ^ste£n£ v^prava zdvodA ddla se lei- 
turgicky. klk, 

Pajiaz L., vSehoj, rod rostlin 2d£lo2- 
Q^ch z £el. prodarovit^ch {A^-aliaceae) a pod- 
^eledi Panaceas, obsahujfci zejm^na kn^ky 
listfl vstficn^ch, obydejn^ dlanito 3 — Slisted- 
nfch a kv^tA okolidnat^ch polygamick^ch, 
5£ctn^ch, a korunou v pupenu chlopnitou a 
8 2pouzdrj^m semenfkem, z n6ho2 vyrflstd 
polttv^, dvojna2ce okolidnatek podobnt plod. 
Jm^no viiehoj vztahuje se hlavni k P,quin- 
que folium L., nyni Araiia D. et P., avSak 
i P. trifoUum L., v. trojlist;^, ze Severni 
Ameriky, a P. cochleatum DC, v. 12idko- 
vit^, z Moluck^ch ostrovAv a Javy obsahujf 
ne-li vkofenecn, tedy v kilife litky kofenn^ 
a l^divi, j{2 uiivaji cuzemci bud k odmiio- 
vani mo^i a potu nebo jako vnijSich l^kfl 
k rozhiu^nf zvMJkXh prsnich otokili. P. Gin- 
*^^g C. A. Meyer, v Cin6 a Japanu rostouci 
a p^stovan^, jest v Cin6 nejhledan^jSi rost- 
inou l^kafskou, kter^2 u2ivajt proti v§em 
nemocem. V Evrop6 drub tento stal se zna- 
m^m na za£. XVII. stol. prostfednictvim Hol- 
landanA. Do sadA noviji zaveden6 P. horri- 



dum Sm. a P. sessili/olium Rupr. et Max. sou- 
hlasi bobulovit]^mi plody s Aralii. — Plody 
p-u zndmy jsou ji2 z doby tfetihorni. Did. 
Panay, ostrov v souostrovi filipinsk^m, 
ma rozlohy 12.246 km*, obklopen jest £et- 
n^mi mensimi ostrovy a le2i na jihov^chod 
od ostrova Mindora. Ackoliv jest m^nS roz- 
clenin ne2 ostatni ostrovy Filipin, mi pfece 
nSkolik dobr^ch pfistavfl, z nich2 hlavni jest 
Ilo-ilo. Vnitfek je prostoupen v zdp. £isti 
lesnat^m pohofim (a2 810 m vys.). Z v^ch. 
£isti ostrova vyt^kaji i%ky Panay k s. a Ja- 
laud k j., podnebi md tropicki. P6stuje se 
tu s bojn^m v^t62kem r;^2e, tabik, tftina 
cukrovi, pepfovnik, kakaovnik a chlebovnik. 
Lesy doddvajf hojn6 vzicniho dfeva ebeno- 
viho a kampeikov^ho a jsou bohaty zv£H, 
jako daiiky, jeleny, div. kanci a stddy bu- 
vol&v. Chovu dobytka se dafi. ObyvatelA die 
odhadu jest 800.000, vitSinou BisajcA, nikolik 
tisic MundA a zbytky A€tfl. 

Panoaka [pdnk^kj, angl., svftek z mouky, 
vajec a ml^ka, sm^ienf na pdnvi bud* v misie 
nebo sidle: omelcta. 

Paaoerl |-d^ri] Paolo, pfirodovidec ital. 
(♦ 1833 V Milin6 — f 1877 v Neapoli), byl 
professorem srovnivaci anatomie v Neapoli. 
Vynikl pracemi z fysiologte 2ivodin^, z nich2 
zvldltS prosluly studie jeho o vyludovini 
kyseliny sirov6 slinn^mi 21azami u jist^ch 
pl2fl mofsk]^ch (Doiium) a studie o sv^t^l- 
kovini mofsk^ch 2ivo£ichi!i. R. 1872—73 byl 
pro zotaveni v Egypti a konal tu studie 
o pflsobeni jedu tarantule a jedu hadiho. 
Panoif viz Brfi, Krun^f, Kyrys. 
Panotf (Pander), ves v Cechich, hejtm. Su- 
Sice, okr. Hartmanice, fara a pS. EisenStein 
(m£ste£ko); 18 d., 156 ob. n. (1890). 

Pa]iotfOT4 koiile, zpodni pod pancif 
iat 1. k t£lu tdsnS pfil^hajicf, ze siln^, ale 
m£kk^ a ohebn^ hLtky; 2. z dritu spleten^, 
viz Drit^nka. FM. 

Paiiotfov4 loff viz Obrn^ni locf. 
Panokouoka [pankAk], rodina franc, knih- 
kupcflv a knibtiskafflv i spisovatelA. Zakla- 
datelem jejim byl Andr^ -Joseph (* 1700 
v Lille — t 1753 t.). Byl knihkupcem a na- 
kladatelem v Lille a sepsal n6kolik pfiru^^- 
nich knih didaktick^ch, jako2 i heroickou bd- 
seft La baraille de Fontenoy (Lille, 1745), 
parodii na Voltaireovu bisefi t. jm.; pak 
Cart de desopUer la rate (t., 1754 a fiastiji). — 
Jcho syn Charlesjoseph (• 1736 v LiUe — 
t 1798 V Pafi2i) byl knihkupcem a naklada- 
telem v Pah'2i, kde2 jeho dflm byl stfediskem 
vybran^ spole^nosti litercLrni. Napsal: Traite 
theorique et pratique des changes (1760); 
Contrepridiction au sujet de la Nouvelle He- 
/ol5tf (1761); Grammaire raisonnee{\19h), mime 
cetn6 spisy menSi obsahu politick^ho, filo- 
sofick^ho a v^deck^ho, jako2 i pfeklady 
z Lucrecia, Tassa a Ariosta. Jako nakladatel 
proslul vydavclnim d^l Buffonov^ch, Lahar- 
pov^ch, listu »Mercure de France*, vel, franc, 
slovniku Vocabulaire, obrovsk^ho dila En- 
cyclopidig methodique, je2 m^lo jinou formou 
nahraditiencyklopaedii Diderotovu ad'Alem- 



142 



Pancratium — Pandanaceae. 



bertovu a bylo dokon£eno a2 r. 1832, a j. 
Mimo to zalo2il r. 1789 »La gazette nationale 
ou le Moniteur universeU. — Jeho syn Char- 
les-Louis-Fleury(* 1780 V Pafiii — t 1844 
ve Fleury-sous -Meudon) byl rovn^i nakla- 
datelem a spisovatelem. Jeho ndkladera vySla 
zejm^na tato nddhernd dila: Dictionnaire des 
sciences medicales (1811 — 22, 60 sv.); Lesvic* 
toires et les conquetes des Francais (1816—27, 
27 8V.); Description de VEgypte, ncldhern^ 
dilo ve 25 sv., je2 po^al vyddvati Napoleon I. 
a dokon^il Ludvik X VIII. ; Barreau francais 
et angiais (1821 a si., 19 sv.). NejtrvalejSi 
z jeho publikaci byla Bihliotheque latine-fran- 
qaise (1826— -39. 178 sv.), pro kterou sim pf e- 
lo2il Tacita. Pro tut^2 Bib]ioth<«ku pfelo2il 
jeho syn Ernest (♦ 1808 v Pafi2i — f 1886 
V Onzainu) Hordce a bajky Faidrovy; t^2 
redigoval £asopis >Moniteur universe!*. 

Panorattnm [-krdci-] L., lir, rod rostlin 
ld61o2n]^ch z^el.zovnicovit^ch {Amaryliideae) 
a pod^el. narcisovit^ch, obsahujici byliny 
s cibulemi tlust^mi o hn£d;^ch n. tmavona- 
chov^ch suknicich. Listd jest nSkolik §iro- 
k^ch a dlouh^ch, mezi nimi2 vynikd a2 pfes 
4 dm vysok^, bu(f jedin^ra kv6tem nebo oko- 
likem ukon^en^ stvol s mizdrovit^m toul- 
cem. Dlouhi trubka okvStni jest dole s va- 
jednikem srostld, nahofe nilevkovitcl, kraje 
6klan^ho a v dstf opatfeni zvonkovitou 
6zubou pakorunkou se 6 ty^inkami. Semenik 
kon^f se itihlou dn&Ikou a jednoduchou 
bliznou a dorAstd v 3pouzdrou chudoseme- 
nou tobolku. — Cibule liru jsou sliznat^, 
hofk^, odporn^, ne-li i jedovat^, d^veni zpfl- 
sobujici a u2{van^ zhusta misto t. zv. cibule 
mofsk^ pode jm. radix scillae minoris, pochci- 
zejf-li od stfedomofsk^ho druhu P. mariti- 
mum L., 1. pomofsk^, a P. illyricum L., 
1. slovansk^. Jedovat6 cibule mi. P. ^eyla- 
nicum L., 1. ceylonsk^, jeho2 stvol ukon^en 
jedin]^m bil^m vonn^m kv£tem. D€d. 

Panoreaa viz Mikter. 

Panoaova viz Pan^evo. 

Pan6aiantram (»P£t nauk«) slove san- 
skrtskd sbirka poh^dek, pfipisovana ViSnu- 
jarmanovi. Sbfrka podobnd, asi s jin^m jm^- 
nem a rozd^lenim, existovala ji2 v vl. stol. 
po Kr., kde byla pfelo2ena do pehlevStiny, 
kter^2 pfeklad stal se v^chodi5t6m jin^^ch 
pfekladflv a zpracovdnf (viz Bidpai); kdy 
vzniklo zpracovani zachovan^, neni zndmo. 
Toto jest rozd^leno v 5 knih a obsahuje 
bajky a povidky v prose protkan^ strofami. 
I V Indii sam6 je n^kolik recensi Casern dosti 
odchyln^ch, i v rozlicn^ch pf ekladech ze san- 
skrtu. Vydini a pfekladu nov^ch jest n6- 
kolik; z t^chto nejdflle2it6j5i pfeklad Ben- 
feyflv (Lip., 1859). Ceskou ukdzku P-a vydal 
Vrtttko. Ztf. 

Pan6evo {Pancsova), krdl.sv. mgsto s vlast- 
nim statutem v Uhrach, na 1. bf. Temese 
(nedaleko od jejiho listi do Dunaje), kone^nd 
stanice torontilsk^ mistni drdhy (P.-Vel. 
Becskerek), mi. s vojenskou posddkou (eska- 
drona 3. bus. pluku) 17.948 ob., z nich2 je 
7713 Srbfl, 242 Slovakfl, 150 Chorvatii, 7284 



N6mcfl, 319 Rumunfiv a 2055 Madarii (1890). 
P. jest sidlem sborov^ho a okres. soudu» 
stolid, lifadu, hiav. eel. dfadu, stdt. po2ty» 
telegrafu a paroplav. stanice, mi n^kolik 
vefejn^ch budov a kostelA (h'm.-katol., f ecko- 
v^ch., evang. augSp. a ret. vyzndni), minorit. 
kliSter, synagogu, Spitdl, dv6 ndm^sti, velk^ 
osady, srbske a n6m. obec. Ikoly, stdt. vySSi 
reil. a vojenskou 2kolu; prflmysl a obchod 
zastupuje cukrovar, tov^rny na spodium, 
Skrob, hole, pfadelna hedv^bi, parni ml^ny, 
pivovar, lihovar, pSstovdni bourcA, vina, 
t\\^ obchod s obilim, kukufici a vepFov^m 
dobytkem. R. 1739, dne 30. dee, zvitSzili zde 
Raku2an^ nad Turky; r. 1788 spalili mdsto 
RakuSan^, ustupujice pfed vojskem turec- 
k;^m, a dne 2. led. 1849 generdl Mayerhofer 
porazil u P-va povstalce uhersk^. 

Pan6id Josef, znamenit^ pHrodozpytec 
srbsk^ (• 1814 — t 1888 v Belehrad?). Stu- 
doval l^kafstvf na university v PeSti, kde2 
byl r. 1842 pov^Sen na doktora, potom ode- 
bral se do Vidn6, kde2 navSt^voval pfed- 
ndSky o v^ddch pHrodnich. R. 1846 stal se 
krajsk^m l^kafem v Kragujevci, r. 1853 jme- 
no van professorem pffrodnich v6d na ve- 
lik^ 2kole b61ehradsk6, na ni2 r. 1868 stal 
se rektorem. P. proslul jako botanik i zoolog. 
Veliki zdsluhy zjednal si prozkoumav ph- 
rodni pomSry Balkdnskdho poloostrova, jej2 
procestoval kfi2 na kfi2, popsal vice ne2 
2250 bylin v Srbsku rostoucich, mezi nimi2 
mnoho druhili zcela nov^ch, jako feditel bo- 
tanick^ zahrady bSlehradsk^ uspofddal ka- 
binet pf irodnick^ a za sv6 zdsluhy jnienovdn 
stdtnfm radou a praesidentem akademie b^- 
lehradsk^. Z cetn^ch jeho spisiliv, je2 jsou 
psdny vesm6s slohem populdrnim, uvidimer 
Ribe u Srbiji (Bfilehr., 1860); iivipesak u Srbiji 
I bilje, Sto na njemu raste (t., 1863); Zoologija 
(t., 1864) ; Flora u okoiini beogradskoj (t., 1865); 
Ptice u Srbiji (t., 1867); Botanika (t., 1868); 
Kopaonik i njegove podgorje (t., 1869); Gradja 
la faunu kne^epine Srbije (t., 1870); Sumsko 
drveie i iiblje u Srbiji (t., 1871); Flora knef. 
Srbije (t., 1884 a dodatek k ni 1885); Orto- 
ptere u Srbiji (t., 1884); Omorika, nova fela 
6etinara u Srbiji (t., 1887) a i. 

Panda. medvSd koci6i, viz Ailurus. 

Pandaimonlon (i^ec), slovo modern^ 
utvofen6, jim2 nazna<^uje se souhm veSke- 
r^ch bytosti nadlidsk^ch (daimont), hlavnS 
zi;^ch daimonCi, duchft v fvk\ ddblovS. — P: 
germanicum, ndzev satirsk^ho dramatu, 
sepsan(!iho J. R. Lenzcm. 

Pand&a viz Pan dan us. 

Pandanaoeae. panddnovit6, deled 
rostlin ld61o2n^ch z pfibuzenstva palcm, 
obsahujici stromy n. kfe, kmene jednodu- 
ch^ho n. v€tevnat6ho, nfikdy popinav^ho a 
vzduSn^, dasto siln6 kofeny vyvinujiciho. 
Listy, na konci vfitvi n. kmene v zdvit smSst- 
nan^, jsou carkovitokopinat6, rovnob62n6 
2ilnat^,posvit6 a po krajin. i na siln6 stfedni 
2ile (na t^to hadkovitS) trnit6. Pochvy listfl 
jsou bud ilplng stal^ n. na jemn6m okraji 
prchav^. Kv6ty jedno- n. 2dom^ maji tydn- 



Pandanus — Pandinus. 



143 



kov6 palice oby£ejn6 kone£n^, jednoduch^ 
n. broxnovit^, vice m6n6 diouze 9topkat6, 
£asto pfeavisl^ a listenv rdzn^ povahy i barvy 
3fad6 obrostl^. Pestikov6 palice jsou po- 
dobn^ tydinkov^m, avSak zfidka kone^n^ 
a pak dlouh^ a vilcovit^. Kv^ty jsou vAbec 
bezokv^ti amaji u jednotliv^ch rodfl zvUStni 
sloieni; v&bec maji vice tydinek a pestfk 
z 1 n. vice plodoltstfl sloien^. Plod jest bud 
mnohosemen^ bobule n. jedno- a2 mnoho- 
pouzdra peckovice, pouzder Isemen^ch a 
semen s mohutn^m bilkem a tnMm pfim^ra 
zarodkem. P. ^itaji asi 60 dnihA zvldiit^ z rodu 
Pandanus a Frtycinetia rostoucich v tropi- 
ck^ch krajindch v]^chodni polokoule zvldltS 
na pobfezfch a ostrovech a prospivajicich 
dilem plody dflem vlakny (iilami listfi) k ho- 
toveni r^zn^ch pletiv. Z t6 pfidiny p^stuji 
se V hork6m pasmu vAbec a pro ozdohu 
i ve hh'vndch. P. rostly jii za doby kfidov^ 
a tfetihorni. Did, 

PaadMilUi L., pandin, rod rostlin ld6- 
loin^cb z del. Pandanaceae, vyznaden^ kme- 
nem stromovit^m, ku konci rozv^tvenj^m, a 
listy ddrkovit^mi i nSkolik m dlouh^mi, po 
kraji a na k^lu trnit^mi, v ozdob. spirdlu se- 
staven^mi. iwmen miva nad zpodinou vzduSn^ 
kof eny do zem6 zapuiten^. Kv6ty jsou 2dom6 
bezobaln^, ▼ palicich pod koSem listA visu- 
tfch: palice samdi obrostl^ jsou hojn^mi 
jednoduch;^mi tydinkaroi o dlouh^ch prasni- 
cich bud* pMmo, nebo jsou na nich tydinkv 

V podob6 skupin okolfkovit^ch, hroznovit^cn 
n. strboulovit^cb. Samidi palice nesou husti 
sm^stnan^ bud 1- n. vicepouzdr6 semen iky, 
z nichi vyvinuji se jedno- a2 mnohopouzdr^ 
peckovice, kter6 u n6kter^ch druhfl vidkem 
se otvfrajt. Semeno obsahuje mnoho bilku, 

V jehoi ose leii bliie vrcholu mal^ pfim^ 
zdrodek. P. jest domovem v tropick6m pdsmu 
v^chodni polokoule asi 60 druhy z?IdSt6 na 
pobfelich a ostrovech a pistuje se pro zna£n^ 
uiitek V horkfch krajin^ch vflbec' Zvliit^ 
vyniki P. utilis Bory, p. uiite^n^, na Ma- 
daeaskaru a Maskarenicb, jedl^mi semeny 
i Quininou plodfl ; takt^i prospivd v^^chodo- 
indick^ P. cermmius Rumph., p. ceramsk^, 
a jihoasijsic^ a australsk^ P. odoratissimush., 
p. nejvonn^jSi, jen2 kromi toho ve kmenu 
obsahuje Sfdvu proti neduhftm jatemim a 
ledvinov^m a mirao to obliben jest tydinko- 
v^mi paliceml, kter6 po dlouhou dobu vy- 
davaji v domicnostech nejlibeznSjSi vflni. 
Tak<i nerozvinut^ palice a zpodiny UstA ieho 
zoimy jsott jako cbutnd zelenina. Z plodfi 
d^iaji jedl^ ph'pravek, mogan zvan^. Pan- 
d^ny vflbec, na pf. t6i P. littoralis Jungh. a 
P. sylvtstris Rumph., prospivaji i listy, z je- 
jichl cevnich svazkA pletou se rohoie, aneb 
Qiivaji listA ceWch ku pf ehrazovdni obytn^ch 
mistnosti. K tomu zvl&t6 slou2i v KocincinS 
P. laevis Lour., p. hladk^. Z houbovit^cb 
kofenA pandinu nejvonn6jSiho vyfezd- 
vaji i zatky. Ve hfivn^ch pistuji se v Ce- 
cbicb pro ozdobu krom6 nikter^ch z uve- 
denj^ch druhA hlavn^ P. javanicus, P. gra- 
minifoiimt a P. Vtitchi, Panddny zachovaly 



se nSkolika druhy jii z doby kfidovd a tfeti- 
horni. Did. 

Pandareoa die kr6tsk^ bije ukradl zla- 
t6ho psa, jeni sti^ehl svatyni Zevovu na Kr^t6, 
a odevzdal jej Tantalovi; kdy2 tento psa 
Hermovi pHsein6 upfel, Zeus jej pohfbil 
pod Sipylem. klk, 

Pandatarla, nyn. Ventotene, starov6k6 
jm^no ostrA?ku v mofi Tyrrhensk6m, zipadnS 
od Neapole. Sem byli za doby cisafskiS vy- 
poviddni dlenov6 cis. rodu (Julia, Agrippina, 
Octavia a j.). 

Pandekty viz Corpus iuris civilis. 

PanMmle (z fee.) zvld$t6 velkd epi- 
d^mi«, srv. Cerni smrf a Epid6mie. 

PanMmos, pfijmi Airodity, viz Afro- 
dit^, str. 412. 

Pander Christian Heinrich, pfirodo- 
vfidec n6m, ve sluibdch rusk^ch (♦ 1794 

V Rize — t 1865 v Petrohradfi), vystudoval 
l^kafstvi V Derpt^, Berlin^ a Vircpurku, kde2 
mu byl u^itelem DOllinger. R. 1822 stal se 
dlenem petrohradsk^ akademie pro obor 
zoologie a pAsobil v t^to hodnosti a2 do 
r. 1828, byl pak pfi hornim departemcntu, 
kde2 svSfeno mu uspofddcini a v6deck6 zpra- 
covini sbirek palaeontologick^ch. P. byl 
pfirodov6dec znamenit^. Spolu s v. Baetem 
jest zakladatelem moderniho v^vojezpytu ob- 
ratlovcA. V latinskd prdci sv^ disserta^ni, 
je2 pozdSji vyila t6i n£m. a k ni2 pfipojil 

V ^asopise >Isis« pozndmky vysv^tlujici, 
vznikl^ krilikou Okenovou, vyli£il v^voj ku- 
i^ete a ukdzal poprv^ na vznik Astrojnosti 
jebo ze tfi blan zdrodedn^ch. S d'Altonem 
vydal velik6 dilo o srovn^vaci osteologii, 
pozd6ji v6noval se palaeontologii i vydal 
v^born^ price hlavni o rybdch rusk^ch 
prvohor a stal se s Eichwaldem prvnim za- 
kladatelem rusk^ palaeontologie. Ze spisA 
sluii jmenovati: Beitrdge f»r EntwickelungS" 
geschichte des Huhnchens im Ei (Vircp.,1817); 
Vergleichende Osteologie (s d'Altonem, Bonn, 
1821—28, se 103 tab.) ; Beitrdge \ur Geognosie 
des russischen Reichs (Petr., 1830); Otdetogeo- 
gnostideskich i^sUdovanijach po liniji SJPb.- 
Mosk.feLdor. (»Gornyj ZurnaU, 1846); IJono- 
graphie der fossilen Fische des silurischen Sy- 
stems des russisch-baltischen Gouvernements 
(Petr., 1856); Ueber die Plakodermen des de- 
vonischen Systems (t., 1857); Ueber die Cteno- 
pteridien des devonischen Systems (t., 1858); 
Veber die Saurodipterien, Dendrodonten und 
Cheirolepiden des devonischen Systems (t., 1860). 

Pandinaa Thor. Kraepelin, rod Stir A z £e- 
ledi Scorpionidae, Hlavohrudi jest napfed 
hluboce vykrojen^ a po stranich dripkA noh 
jsou 2 lalA^ky, ozbrojen^ 2—4 trny. Makadla 
nemaji na kliiitkdch v^zna6n^ho k^lu, tdh- 
nouciho se a2 na nepohybliv^ prst. Misto 
nSho jsou zde Svy povstal^ srAstem fad 
hrbolkA mal^^ch. Hole A makadel jest na zpodu 
plochi a mi na zadnim okraji 3—4 fady tri- 
chobothrii, t. j. sluchov^ch lt£tinek. Stridu- 
la^ni £i vrzav^ Astroj jest vyvinut na ky£- 
Hch makadel (ploika zrniti) a na pf ivSscich 
ky£. 1. pdru noh (Stitiny). Do rodu toho fadi 



144 



Pandion — Panek. 



Kraepelin as 11 druhA africk^ch a arab- 
8k£ch. Nsk. 

Pandion, zool., viz Orlov^. 

Pandidn, v feck^m mythu otec Prokny 
a Filom^ly (v. t). 

Pandit (an^l. Pundit), ve V^cb. Indii titul 
u^en^ho brdbmaca, asi tolik, co u nds dok- 
tor. 
' Pandits, ves mor., viz Bant ice. 

Pandora, planetoida objevend 10. fij. 1858 
od Searlea. Stfedni jasnost v opposici 10*8. 
Prflmfer v km 80. Oznaieni (^. Gs. 

Panddra die feck^ b^je vytvofena die 
podoby bohyji jako prvni iena od H^faista 
na rozkaz Zeva, kdyi tento byl rozhn^van, 
2e Prometheus uchvcltil oheii a lidem sdSlil 
jeho silu. Athena ji vyu£ila umSl^m pracim, 
Afrodit6 obdafila touiiebnou spanilosti, Her- 
mes pak lilisnosti; i vyzdobena byvSi od Cha- 
ritek a Hdr, uvedena jako chof k Epim^- 
theovi, bratru Prom^theovu, a£ ho tento va- 
roval. P. ze zv^davosti odkryla skh'nku, 
V nii pr^ obsaieny dary boh&v; a tu vjrl^tly 
z ni vjelikd zla, nemoci, trampoty a svizele, 
je2 od t6 doby sviraii sv6t. Jedind Nad^je 
zfistala na dnd skHnky. klk. 

Pandrosos viz Kekrops a Aglauros 2). 

P&ndn viz Mahdbhiratam, str. 614a. 

Pandnr, v jihoslovan. zemich a v Uhrich 
sluha lifedni neb i u velraoie soukrom^ 
ozbrojen^, v Uhrdch po husarsku oSfiofen^. 
Ve slu2bach obecnich vitSfm dilem md dkol 
striinika bezpe^nostniho. Vflbec ve mnoh6m 
je podobn^ £esk6ma drdbu. Ve valkich 
Marie Terezie proti Prasku ve stfedu stol. 
XVIII. p-uH byli vojfni p6§i, lehci, nepravi- 
delni, patrnS sebranf ze strdinik& chorvat- 
sko-slavonsk^ch, hlavnS hrani^dfsk^ch, a pod 
sv;^n3 vfldcem, pov^stn^m baronem Trenkcm, 
v^teinS se osv6ddili ve drobn^ vilce. Pfi 
pozd^jifm pfetvofeni Voj« Hranice ndzev p. 
nahrazen nizvera dereidn. FM. 

PandUb viz Pendidb. 

Pandiim viz Goa 2). 

Pandinad, nejv6tSi 1. pHtok f. Indu a 
soutok p£ti fek, pramenicich vesm^s na ji2. 
svahu Himdlaje a spojuji'cfch se v Pend21bu 
(P^ttfidi). Po soutoku nejdCileiit^jSi pobodky 
Satled2e, sesilen^ho Bidsem, s ostatnimi, Diih- 
lamero s Cindbem, Ravim, P. vl^va se bliie 
Mithdnkotu do Indu. Zvld$tni jest, 2e voda, 
tekoucf nehlubok^m fediSt^m a2 1 km §iro- 
k^m, md ndsledkem znain^ho vypafovdni 
z rozsahl^ho povrchu teplotu prdm6rnd 
o 5"5'C ni25i ne2 vzduch. 

Panoel (frc. panneau, angl.^anf/, ze stfedo- 
vSk^ho pannellum) jest ve stavit. df evdn^ oblo- 
2eni zpodnich ddsti sten, vytvofen^ v]^pln&mi 
a cIdnkovan;^n]i rimy, Obdobnd zovou se tak 
ve stavit., zvldStd gotick^m, slep^, neprolamo- 
van6 kru2by, ktere2 o2ivuji vnitfni st£ny budov 
nebo vnh zdobi vlysy, stity a p. K\L 

Panig^yrikot viz Pan^gyris. 

Pan^gyria (fee), u feekfi shromd2dgni 
vcSker^ho lidu, nlavnS za pf idinou vieobecn^ 
nSjakd slavnosti, na pf. olympijsk^ch her. 



Odtnd p. znameni slavnostnf shroma2d^ni, 
slavnost lidovi. Pan^gyrikos (toti2 loyog, 
fed), fed V takov6mto slavnostnim shromi2- 
ddni proneseni, je2 byla obydejnd chvalo- 
f edi na ve&eren lid nebo na jednotlivce, tak 
2e pak pan^gyrikos znamena tolik co chvalo- 
fed. U NovofekA p. znamena ka2dorodni 
slavnost posvdceni chrdnui nebo kldStera, 
tedy tolik co naSe posviceni. 

P&nek Angus tin, mathem. des. (* 3. pros. 
1843 V Praze), stadoval rediku v Pisku a kral. 
desk^ polytechnick^ tistav zemsk^' v Praze, 
jej2 absolvoval r. 1867. V roce nasledujicim 
byl uditelem vySSiho realn^ho gymnasia dra 
F. Cupra, nade2 r. 1869 jmcnovan assistea- 
tem vyiSi mathematiky u professora dra F. 
J. Studnidky na zmindn6 ji2 polytechnice, 
kde2 pdsobil po dtyfi l^ta. V t€ dobd za- 
stival td2 dfad uditele na prvni vefejn6 
sladovnick6 sSkole v Praze. R. 1870 nabyl 
uditelski^ approbace z mathematiky a fysiky 
pro vyS^i realky s vyudovaci fedi £eskou a 
r. 1872 babilitoval se jako soukrom^ docent 
vyiSi mathematiky na krdlovsk^ desk^ zem- 
sk^ polytechnice v Praze. R. 1873 stal se 
supplujicim uditelem mdstsk^ stfedni Skoly 
na Mal6 strand v Praze, kde2 po roce jme- 
novin byl professorem. V hodnosti t^ pA- 
sobil tu a2 do r. 1892, kdy uveden^ listav 
byl pf evzat do sprdvy stdtni jako c. k. statni 
stfedni Ikola, nade2 po rozddleni t^to ve dva 
samostatn6 Astavy pfeSel r. 1895 na c. k. 
stdtni reilku na Mal6 strand. R. 1896 uddlen 
mu nazev i hodnost mimofadn^ho professora 
pfi c. k. des. vysok^ Skole technipk^ v Praze 
a r. 1897 svdfeny mu novd tu zaveden^ pfed- 
naSky o zdkladech vySSi mathematiky, je2 
vedle jin^ch dosud koni na prosp^ch po- 
sluchadfi zcela mu oddan^ch; patfit P. mezi 
nejoblibendjSi uditele vAbec. P. jest mimof. 
dlenem Kraloysk^ desk^ spolednosti nauk, 
dopisujicim dlenem Cesk^ akademie cisafe 
Frantiska Josefa pro vddy, slovesnost a 
umdni a destn^m dlenem fednoty desk^ch 
mathematikA v Praze. Vddeck^ prace jeho 
vztahuji se k r&zn]^m oborfim mathema- 
tiky; zvla2td s ilspdchem pdstuje podet in- 
tcgrdln]^ a podet pravddpodobaosti. Napsal: 
O ustanoveni uiorcu logarithmickych a gonio- 
metricky-ch i rovnic differ encidinfch (Praha, 
1871). V dasopise >Zpravy Jcdnoty desk^ch 
mathematikfl* uvefejnil: Stanoveni pfibli^ne 

hodnoty pro odmocninu ^a* -f- b* (1870), a 
dalSi tfi dlanky z podtu integr^lniho (1870, 
1871). Do >Zprav spolku architektfl a in2e- 
n^rfi V kralovstvi Ceskdm« napsal FHspivtk 
k nauce Navierovi o retiiovy-ch mostech (1873). 
(Tot(52 V ndm. Zpravdch.) V »Archivu mathe- 
matiky a fysiky < uvefejnil O u6inku polu 
magnetickiho na kruhovy proud elektricky- 
(1876). Do >Casopisu pro pdstovdni mathe- 
matiky a fysiky« pfispdl dlanky: O nikterj^ch 
integrdlech ome^enjrch (1872);' O \dkladnich 
v\orcich goniometrick^ch (1872); O logarith- 
micke transcendents (1874); Dukax v^orce pro 
Xreadla (1874); O souStu iisel kubidc^ch (1875); 
Elementdmi ^pusob vyietrovdni krivek v rovinc 



Panem et circenses — Panev. 



145 



(1875); O posIoupnoMti geometricke (1876); 
Pou&ca binomindlni v po6tu pravdipodohnosti 
(1876); Frispivek k po^tu pravdipodohnosti 
(1876); O nikterjrch pou£kdch trigonometri- 
dcfch (1876); O mathematicke a mordlni na- 
d{ji{\%n, 1878); O trojuhelnicich raeiondlnich 
 1877); Vypo6itdvdni trojuhelnika^ ddny-lijsou 
tri strany nebo dvi ttrany a uhel jimi sevfeny- 
(1878); O vxorci vyjadfujidm plochu dtyruhel- 
ttika pomoci stran Jeho (1879); Po^ndmka o 
ctyruhelniku (1879); O ustanoveni v^orce pro 
plosky obsah trojuhelnika, jsou-li ddny strany 
jeho (1880) ; Experimentdini urgent Ludolfskeho 
cisla n (1881); Pocet pravdipodohnosti v geo- 
metrii (1882); Po^ndrnka ku feseni rovnic 
tvaru x^f^+px* s^q a rovnic kubickf'ch (1882); 
Pravdipodobnost a posteriori (1883) ; Pfispivtk 
k poitu pravdipodohnosti (ISSA); Julidn Ver- 
vaet. Nekrolog(1885); Uioha ^poitu pravdi- 
podohnosti (1886): Po\ndmka o cissoidi DiO' 
klovi (1886); O jisti fadi nekoneine (1888); 
tivot a pusobeni P. VdcL Simerky. Ndstin 
iivotopisn^ (1888); Komel Pick. Nekrolog 
(1889); Drohnost x trigonometrie (1890); Svi- 
ceni pomniku P. Vddava Simerky v Praskaice 
(1890) ; Reieni Laurentovy ulohy jf poitu pravdi- 
podohnosti (1890); O jistem problemu ^ poitu 
pravdipodohnosti (1890) ; Problem ^ geometricke 
pravdipodohnosti (1891); Planimetricke odvo- 
^eni Heronova v^orce pro plosky obsah troj- 
uhelnika (1891); O fivoti a pusobeni dra Emila 
Weyra. Ndstin 2ivotopisD^ (1894); O prumi- 
rove rovnici ellipsy (1895); Vyiisieni jistfch 
Eulerovych integrdtii neome\enfch (1898); O f/- 
voti a pusobeni Martina Pokomeho, Ndstin 
iivotopisn^ (1900); O jisty-ch integrdlech 
pseudoelliptiehy-ch (1901). V >Rozprav^ch Ce- 
sk€ akademie cisafe Frantiiika Josefa pro 
vedy, slovesnost a uin6ni v Prazec vydal 
O nikterjrch integrdlech Eulerovych (1893) a 
ve >V68tnfku Krai. 6esk6 spole^nosti nauk« 
vyiisleni integrdluv Eulerovj^ch spoleinou 
tubstituci algehraickou (1893). D^le pro »Vj^- 
roini ipravy o obec. gymnasiu re^l. spoje- 
D^m 8 vyj^imi tfidami gymn. i redl. (m6stsk^ 
ttfedni Skole) v Prazc« napsal: Pfispivek ke 
trigonometrii a Niktere ulohy laklddajici se 
na poitu pravdipodohnosti (1880) ; Nikolik 
slov o mathematice v chemii (1881); O ^vldst- 
nim integrdlu ome^enem (1884); Kterak se vy- 
pocitd povrch pdfu na ploiekulove {1SS7); Trans - 
formace elliptickeho integrdlu prvniho druhu 
s modutem soujemnjrm na tvar P -\- Q\—i\ 
transformaci jisteho integrdlu s interpretaci 
geometrickou a Drohnosti i mathematiky (1888) ; 
vyiisleni ivldstniho integrdlu (1890). V >En- 
cyklopacdii paedagogick^« napsal heslo Al- 
tfehra (1883) a v Durdikov6 >Paedagogice 
pro stfedni Skoly< Mathematika (arithmetika, 
algebra; planimetrie, trigonometrie, stereo- 
metrie, analytickd geometrie; 1890). Mimo 
to pedal hojD^ po^et dloh, posudkflv a re- 
feratfiv a pro >Sv6tozor« a >Almanach Cesk^ 
akademie« nikolik 2ivotopisfl. Roku 1870 a 
1871 byl spoluredaktorem »Zpr^v Jednoty 
^csk;^ch matheniatikAc a od r. 1884 jest re- 
daktorem »(!!asopisu pro p6stovani mathe- 

OttAY SlovBfk Naatef , tv. XIX. 8/3 1902. 



matiky a fysiky«, o jeho2 rozSifeni mi z«L- 
sluh^r nejvStSi; bylf ^asopis tento dlouhd 
l^ta jedinoa osou vnSjSi dinnostt spolkov6, 
takie jeho rozkvet znamend i rozkvSt Jed- 
noty, vedouci V posledni dobS t6i k ilsp£Sn6 
dinnosti nakladatelsk^. Je tH odborn^^m re- 
daktorem v »Ottov£ Slovniku nau£n6m«, do 
n€hoi napsal vice ne21i 150 hesel. Sd, 

Panem et olroeneee (lat.), chl^b a hry 
(v cirku), heslo fimsk^ho Hdu za doby ci- 
saFsk^. Citdt z Juvenala X, 81. 

PaneneU bl&aa viz Hymen. 

Panenek4 oknrka, bot., viz Datura. 

PaaenaU oatrovy viz Virginsk^ 
o s t r o V y. 

Panenatvi je t61esn^ stav, v n£mi nal^zi 
se pohlavn6 dosp61^ d£v£e, dokud tSlesn6 ne- 
obcovalo, a vyznaduje se hlavn£ neporuSe- 
nou blanou panenskou (v. Hymen); prvni 
souloii b^vd oby£ejn£ blina panenska roz- 
triena — tu pak mluvime o defloraci. V soud- 
n(m l^kafsk^m ohled^ jest zjiStin^ p. dflle- 
{ito V n6kter^ch pfipadech, v nichi jde 
o rozvod, po pfipadS rozloudeni manielstvi, 
nalez pozbyt^ho p. mA2e pak b^^ti dfikazem 
spdchan^ho ziodinu smilndho ndsili. Rg, 

Panenthelamu (Fee.) naz^vd Krause Ka- 
rel svou soustavu, pon£vad2 podle n£ho vSe 
v Bohu jest obsaieno, na rozdil pantheismu. 
Cesky tudi2 p. vSevbo2stvf, pantheismus 
v§ebo2stvi. Srv. Krause 1). 

Paneral [-rki] Ruggero, malif italsk^ 
(♦ 19. bfez. 1862 ve Florencii), 2ak tarani 
akademie a Fattoriho. Z jeho maleb tfeba 
uv^sti: Nemocnjr kun, Ma{eppa na sv6tov^ 
v^stavS r. 1889 v Pah'2i a j. FM, 

P4nev: 1) P. naz^vd se vflbec plochd, 
mdlo prohloubena nadoba, v n)2 nSco se 
pafi. vafi, sma2i\ tfe neb i peCe a p. B]j^vd 
tint nadini kuchyftsk^ho nebo soucisti za- 
fizeni prAmyslov^ch, hlavng prfimyslu che- 
mick^ho. \C pinvim po£itajf se zejm^na 
vSechny nidoby otevfen6 neb jen lehce 
kryt6, slou2ici k tomu, aby pomoci ohnS rflz- 
n^m roztokflm se dodala v6tji koncentrace. 
TvoH-li se pfi tom krvstally, vybird a od- 
vadi je zvUStni m^sidlo (p. Thelenova). 
Panve kuchyftsk^ mivaji rozmanit^ tvar, opa- 
tfuji se tak^ dlouh]^mi drfadly neb i nozic- 
kami, stavi se na ohniStd a slou2i ku pra- 
2cni, na ryby, na omeletky, na pedivo, na 
ml^ko atd. 

Z prflmyslov^ch pdnvi jsou nejzna- 
mdjSi panve pivovarsk^, rmutov6 a mla- 
dinkov^. Jsou bud* kulat^ neb dtyfhran^ a 
vytapSii se bud' ohn€m nebo parou. Vyta- 
pdni ohn^m jest zpfisob starSi a dosud ncj- 
oblibcndjSi, ad velice neiispornj, pfi n6m2 
se z tcpla vyu2itkuje, zejm^na pfi rmuto- 
vanf, tfeba jen 10%. Panve parni divaji 
stejn^ vjrobek, jsou mnohem tisporndjSi a 
manipulace pfi nich je pohodlndjii. Maji 
bud* topici plaSC aneb topicf tdlesa pevna, 
nebo topici tfelesa otidivd, tvofici zarovefi 
michadlo pfi pdnvi rmutov^. Topici pldSt 
obydejnfi se rozddluje, ddsf vyhfivd dno a 
ddst okolek pdnve. Obliby slidkii dochdzeji 

10 



146 Panfobie. 

zejm^na pdnve se dnem dplni rovn^m, po- i (angulus, arcus pubis), P. muiski jesc ^ySSi, 
nivadi var v nich je stejn^ a varem v oby- 1 u2Si, kosti hrubSi, hranatijSi a drsn^jii nei 
cejn^ pcLnvi ohfiov^. Dno bombovan^ md u 2eny a zuiuje se ndlevkovitS od hora dol&. 
sice zddnlivS v^bodu vitii bezpe£nosti a po- P. ienskd je niiiii, iiriU kosti hladSi a Stih- 
hodln^jSi konstrukce, ale sloupec kapaliny ln'jii, zi!i2eni od hora dolfl mirn^jii. Hofeni 
jest uprostfed vySSi nei pfi kraji. Material ' otvor pdnve naz^vd se vchod, doleni y^- 
pdnvi b^vd ielezo, nikter6 firmy stav^ji viak chod, mezi ob^ma leii hlubina cili datina 
dosud pinve m^d£n6 tvaru vej6it6ho neb pdnevni. Touto dutinou musi projiti dit6 ph 
i kulovit^ho. Z pdnvi s pevn^mi topiv^mi porodu. K posouzeni prostrannosti pdnve 
t^lesy jmenujeme p. Lippsovu, ftyfhranou m£fi se na ni ur£it6 vzddlenosti, zvan6 prfi- 



se zakulacen^ dnem. 

U star;^ch ru^nic naz^vala se pdnvi, 
pdnvici nebo pdnvi^kou zapalovaci lamka 
na zdmku ru£nice, do kter^ito jamky se 



mSry. Kde jest jeden neb ndkolik prAmdrA 
zkrdceno o vice ne2 1 cm, mluvime o lizk^ 
pdnvi. Ta je dflleiitou pfekaikou porodu. 
Ozk^ch pdnvi je n^kolik druhA, nej£ast^jii 



sypal prach. Zapalovdni dalo se liderem > jsou ploch^, t. j. od pfedu do zadu zilien6, 
kfemene v kohoutku. , a pak takovt^, jejichi viiecbny prflm^ry jsou 

P. u loiisek jest ta idsf loiiska, ktera zkrdceny bucf stejnomdrnS nebo nestejno- 
bezprostfedn^ objimd £ep. PAvodnd slovem m^rnS. Kfivice £ili anglickd nemoc (rhachitis) 
tim ozna^ovdno jednoduch^ Ifliko pro £ep : v d^tstvi jest 6astou pfidinou t^chto lizk^ch 
noinf. Spravn£j§im by byl lidov^ nizev ^e-'pdnvt. K m^feni rfizn^ch prflmdrA pinev- 
p o V i c e, po r Aznu v nazna^en^m smyslu tak6 nich slou2i zvldiitni ndstroje zvan6 p e 1 v i- 



u2ivan^. Lo2tskov^ pdnve b^vaji nej^ast&ji 
mosazn6, bronzov^ neb z hi\6 komposice a 
dvojdiln^. Kde mi pKstup voda, tarn ddvaji 



me try. VSechny skoro maji cenu jcn rela- 
tivni a Ize se bez nich obejiti a nahraditi je 
jen odhadnutfm zevnich ro6r rukama a vy- 



se tak6 panve z tvrd^ho dfeva bukovdho ! hmatinim vnitfniho prostranstvi v pdnvi, 
nebo guajakov^ho. ti^elem pinvi lo2isko- , zvld2t6 zmSfenim vzdalenosti kosti kH2ov6 



v^ch je zmenditi tfeni depov^ a umo2Diti 
snadnejSi v^m6au pFi nastal^m opotfebeni. 
Kde, jako na pf. pfi lo2iscich klikov^ch, vy- 
skytuji se stfidav^ tlaky postrannf, d^ldvd 
se p. tak6 trojdilnd neb i ^tyfdflnd. JPok, 

2) P. (pelvis) V an at. je kost6n^ kruh, 
uzavfraifci dole trup a slouifci ku pripojeni 
dolenfch kondetin. U dlovika sklddi se ze 
4 kosti, a to Tzadu kosti kfi2ov^ a kostr£e. 



od dolnfho kraje spony stydk^ prstem. D&- 
Ie2it6 jest pro ka2dou poprv6 tShotnou, 
ddti se 4—6 ned61 pfed odekdvan^m kon- 
cem t6hotenstvi l^kafem vySetfiti co do roz- 
mdrfl pdnve, aby nebyla teprv pfi porodu 
pfekvapena dzkou panvf a tfeba i nerao2- 
nosti porodu. Ra. 

P. OHtnati viz Akanthopelvis. 

3) P. ▼ geologii naz^vd se sefadini 



tvoffcich pokradovdni patefe, a ze 2 kosti souhlasnd ulo2en^ch vrstev, pfi kter^m stfed 
bodnich, tvoffcich postranni a pfedni stdnu kruhovit6ho n. ellipsovitdho prostoni jest 
pdnevni. Kosf kfi2ovd (05 sacrum) podoby I obloukovitd sni2en, kde2to okraje jeho jsou 
klinovit^ s dzkou stranou dolfl povstala z 5 zv^Seny. Zhruba srovnati bychom mohli p. 
pozmin6n]^ch obratlAv, obsahuje pokrado- 1 s neckami, pfi 6em2 ovSem, je2to tvofena 
vdni dutiny mt$nt a mfchu rozpadlou v n6- jest vdtJim podtem vrstev, bylo by tfeba 
kolik siln^ch kmenA ncrvov5'ch. Prostfedni i mysliti si ndkolik necek menSich a meniich 
£asf kosti kfi2ov^ naz^vd se t61o a postranni | do sebe vlo2en^ch. Jest patmo, 2e smdr 
kfidla a na rozhrani mezi obdma nal6zd se I vrstev na okraji, t. zv. okrajni smdr pin- 
na pfedni i zadni ploSe po 5 pdrech otvorA, I vov^, jde do vnitf a 2e stfed, t. zv. jddro 
jimi2 ony konedn^ nervy miini vystupuii a ' pdnvov^, zaujato jest nejmladiimi vrstvami. 
opatfuji \itroby pdnevni, povrchni mdkk^ i Okraj panve naz^vd se tak^ ohybem a pfimka, 
casti na pinvi a doleni kondetiny. Kostrd | kterd jest vedena stfedem na pod6l elHpsy, 
(o5 coccygii) tvofi pohyblivj^ pfivdsek kosti slfedni darou pinvovou. Povstdni panve ma 
kfi2ov^ a sklddd se ze 4-5 zakrsal^ch obratlfl. za pfidinu vytvofeni zihybA 6ili vfdsA v k&fe 
Ka2dd kosf bo£ni (05 coxae) sklddd se ze ' zemsk^ a neni p. nic jindho ne2 zpodni Ust 
3 kosti, a to: kydelni (os ilei), sedaci (ox | velik^ho vfasu, jemu2 sedla chybdji. V pfi- 
ischii) a stydk^ (o pubis), je2 jsou v ddtstvi ; rodd zfidka mozno pozorovati p. jednoduSe 
chrupavkou od scbt* odddleny v mist6, kde vytvofenou, obydejni se toto sefazeni vrstev 
na zevni ploSe je polokulovita prohlubenina stavi slo2it^m tim, 2e vrstvy na okraji utrp61y 
zvand puika. v dospdl^m vdku tvofi jedinou ; druhotn^mi pohyby, tak 2e b^vaji na mi- 
kosf. Do puSky jest zasazena hlavice kosti stech tdch mnohoDisobnd zoh^biny a obrys 
stehenni a tvofi kulovit^ kloub ve vSech I panve pomdn6n tim v daru lalodnatd vykro- 
smdrech pohybliv^, kloub kydclni. Kost ky- 1 jovanou. Pa, 

deini a sedaci tvofi postranni, kosti stydk^ ' Panfobie (z fec.\ chorobnd pfrstrase- 
pfedni stdnu pdnve. Kosti stydkd obou stran ' nost, pfi ni2 osoba vSeho se Icka. Pffznak 

1'sou V 6afe stfedni spolu spojeny chrupav- ten b^vi pozorovdn u rAzn^ch duicvnich 
:ou a vazy ve spond stydk^. Kosti kycelni nemoci, nejdastdji poroijivd ve stavech mri- 
jsou spojeny s kosti kfifovou v kioubu I kotnd oblouzndnosti, kde citova sf^ra jest 
kydlo-kfiiov^m. Pod sponou stydkou rozbi- Azkostne vzruSena a vddomi zatemndno. Nd- 
haji se kosti stydk^ na obd strany a tvofi , kdy tak^ vyskytd se p. trvalejii u vrozen^ 
u mu2e i^hel, u 2eny oblouk, zvan;^ stydk^ I ci ziskan6 zblbdlosti. Kfr, 



Pangani — Pangeometrie. 



147 



Paaganl: 1) P., feka v N^meckt^ V^- 
chodni Airice« vznikd v horich Moeru a na 
jiinim svabtt Kilima Ndiara z n^kolika pra- 
menA, z iiich2 hlavni jest Rufu nebo Lutu, 
pfijima.ici fada bystfin, zvliSt£ Rombo nebo 
Lumi. Spojen^ tok te£e k j. a jv.,pije v pravo 
Komazi a ▼ levo Urengere, bfehy jeho jsou 
terasovit^, se^erni skalnat^ a pust^, ji2ni 
Hdk nizk^ a bujn6 zarostlj^. Horni tok jest 
dlouh^ asi 168 km^ iirok^ 30—50 m a stavi 
plavbe V ccstu fadu pfek^2ek, zvUStS liskali 
a prahil. Pak vstupuje P. do iirok^ho a 
velroi drodn^ho ddoli, avSak je§t6 100 km 
nad listfm tvofi vodopddy Marketiny a te- 
prve pod nitni pocind dolni, bez prek^iky 
splavn^ tok, do n^hoi v\6vA se Mkomasi a 
Luengera. fceka dnti do Pembsk6 ii2iny In- 
dick^ho okednu v SiFce 1500 m, dhrnni jeji 
d^Ika jest 420 km, v dsti jest rozsihla kori- 
lovi m&ldina hluboki jen 13 m. Parniky 
pluji po face vzhflru 40 km a2 k Cogve, 
kdeito vfie provozujese plavba jen lodkami. 
Pfi dolnim toku jsou £etn^ plant^ie cukrov6 
tftiny n6meck6 >Panganigesell8chaft«, kteri 
▼znikla r. 1897 se zdkladnf m kapit^lem 500.000 
marek v Berlin^ a md na 15 let monopol 
v^robv cukru a rumu v lidoli feky. 

2) P., in6sto na severnim bfehu t. v levo 
pfi dsti feky P., na ploch^m pobfeii chri- 
nin6m ndbfeinf zdi, mezi pHkr^nai kordlo- 
v^mi skalami a rozsahl^mi kokosov^mi plan- 
talemi, mi asi 10.000 obyv., mezi nimi 16 
Evropanfl, meSitu, 179 kanienn]^ch domAv a 
asi 1000 hlin^n^ch chatr£i, 2 tvrze, okresni 
i^ad, hlavni ceini dfadjednatelstvi poitovni 
atelegrafni, faktorii n^meck^ V^chodoafrick6 
spoleSnosti, sklddi se ze ^tvrti arabsk^ a 
^ernoisk^, ulidky mi dzk6 a klikat^, pitnou 
vodu ipatnou. P. nileii k v6tdim obchodnfm 
osadam N£meck6 V^chodni Afriky a jest 
v^chodiskem ^etn^cfa karavan. Dovoz (ini 
271.439 doll, a v^voz (cukr, slofi atd.) 191.755 
dollard. TSr. 

Paas^ limglia gloriosi corporis my- 
sterium (>Zv&stuj t61a vzneSen^ho, jazyku 
nii. tajem8tvi«), hymnus Tomiie Aquin- 
ski^ho o Svitosti oltifni. 

P«Age]ie0i0 (fee): 1) P., domn£nka Dar- 
winova, die nil bufiky t61a dstrojencAv za 
v^voje i dospSlosti obsahuji zakladnf £d- 
stedky ti gemmule, rozm^rii velmi mal^ch. 
Cistedkv tyto ovlidajf tvar i cinnost bun^k, 
jsou schopny pomnoieni, podl^haji zra^n^ 
pflsobenim jist^ch vlivAv i zdniku. St6huji 
se z cel^ho t^la do bunik pohlavnfch, kdy2 
pak z bufiky pohlavni vznika nov^ dstroje- 
nec, op^t se do bun^k jcho rozsazuji. Do- 
mn^nka tato jest podkladem, slouiicim k vj- 
kladu blavDicb jevfl biologick^ch, zvliltS: 
d^dicnosti, pofalavniho i ncpohlavniho po- 
mnoieni, partbenogenese, hybridisace, ata- 
vismu, zrodnosti. prom^nlivosti, stirnuti a 
sinrti. Kritiku t^to domninky viz v dile 
Y. Delageov^, La structure du protoplasma 
et ies theories sur I'h^r^dit^ et les grands 
probl^mes de la biologie g6n6rale (Paf., 
1895). 



2) P. intracelluldrni viz de Vries. 
' Pang^eometrle, t6i geometrie abso- 
lutni, neeuklidovski, slove geora. theo- 
rie, kteri poditkem XIX. stoletivznikla na 
zaklade revise Euklidovy nauky o rovno- 
bHkich, Tato nauka zaklidi se na proslu- 
l^m 5. postulit6 (11. axiom): Dv6 pfimky 
se£en6 pffmkou tfetl tak, ie na jedn6 strand 
se^ny jest soudet obou pfilehl^ch vnitfnicb 
dhlfl menSi dhlu pfim^ho, byvse dostate^nd 
prodlou2eny protinaji se, a to na on6 stran6 
se^ny. Jii Legendre a Gauss zab^vali se 
otazkou, nelze-li tohoto postulitu v geo- 
metrii postridati; Ize jej sice nahraditi ji- 
n^^mi, vice nebo m^n6 totoin^mi, ale neize 
bo pfesn6 dokizati. Loba^evskij (v. t.), 
postaviv se na nov6 stanovisko, ukizal ve 
spisech university kazafisk^ r. 1826, 1829, 
1836—38, 2e Ize zbudovati pfesnou, odporA 
prostou geometrii, kteri nepfedpoklidi po- 
stuldt Euklidflv a kteri nisiedkem tobo pfi- 
pouStf vdty: Bodem Ize ku pfimce v^sti dv^ 
rovnob£2ek. Soudet dhlfl v trojdhelniku jest 
menSf dhlu pfim^ho; soudet ten neni pro 
vSechny trojdhelniky stejn^. K v^skdkAm 
t£mto, na pohled absurdnim, ale s geometrii 
Euklidovou logicky stejnS oprivndn^m, do- 
sp61 t^i r. 1832 macfarsk^ udenec Jan Bo- 
lyai (v. t.). Zdsluhou niathematika Houela 
staly se prdce tyto v pfekladu francouzsk^m 
obecn6 pfistupn^mi a znim]^mi; rozSifily 
zna£n£ obzor geometrAv a pfivodily nove 
obecn^ ndzory o povaze prostoru a dtvarii 
geometrick^cfa. Nazvin proto Lobadevskij 
Roprnikem v geometrii (die v^roku an^l. 
mathematika Sylvestera). Zdklady geometrie 
prozkouminy pak za tim ddelem, aby se po- 
znalo, kter^ pravdy geometrick6 jsou pA- 
vodu ryze eropirick^ho a kter6 ryze racio- 
niln^ho. V tom sm^ru dAIeiity jsou spisy: 
Riemann, Ueber die Hypotbesen, welche 
der Geometrie zu Grunde liegen (1867) a 
Helmholtz, Ueber die Thatsachen, welcbe 
der Geometrie zu Grunde liegen (1868). 
Beltrami v pojednini Saggio di interpre- 
tazione della geometria non-euclidea (1868) 
dospSl k pfekvapujicimu v^sledku, ie v6ty 
geometrie Lobadevsk^ho, kter^ — pokud se 
roviny tfte — s obydejn^mi nizory se ne- 
srovnivaji, uskute£niny jsou na plochdch 
s negativnou konatantni kfivosti, jakou jest 
na pf. pseudosf^ra, vznJkajici oto^enim trak- 
torie pfimky kolem t^to jakoito osy. Geo- 
metrie Lobadevsk^ho pfedpoklidi pfimku 
nekonednou; to neni vSak nutn^m po2adav- 
kem vSdeck^m, ba mAieme t^i vytvofiti 
pfesnou theorii geometrickou, poklidajfce 
pfimku za uzavfenou. Tu pak mA2eme bud 
s Riemannem za to miti, 2e ka2d6 dvd 
pfimky z jednoho bodu vychazejfci jeStS ve 
druh^m urditd-m bod^ se setkavaji (jako 
hlavni kruinice na kouli), ancb rozhodnouti 
sepromindnf Newcombovo a Klcinovo, 
2e dv6 pfimky, ze spoledn^ho bodu vychi- 
zejice, k bodu tomu se vraceji, podruh^ se 
nesetkavSe. V geometrii RiemannovS bodem 
Ize v^sti ku pfimce dv^ imaginirni rovno- 



148 



Pangermanismus — Panichida. 



b62ky; sou6et lihld v trojdhelniku jest vSt^i 
lihlu pfim^ho (jako v troji&helniku sf^ri- 
ck^m). Klein v pojednini Ueber die soge- 
nannte Nicht-Euklidische Geometrie (1871) 
ukdzal souvislost geometrie Lobadevskdho 
8 Cayleyovou theorii metriky. 

VScchny tyto v]^zkuray vedly k poznini, 
ie prostor, ve kter^m jest moin^m pohvb 
neprom^nn^ch litvarA, mA2e b^ti trojiho 
druhu: prostor EuklidAv, prostor Lobacev- 
sk^ho a prostor RiemannAv. Geometrii pro- 
storii t^chto Ize analyticky vyjidfiti t^mil 
▼zorci, kter^ budou se rozeznavati jen nod- 
notami jist6 konstanty, nazvan^ kfivosti pro- 
storu. Kfivost tato v prostoru £uklidov6 
Tovni se nuile, v prostoru Loba^evskdho 
jest Zciporni, v prostoru Riemannov6 kladnd. 
Klein nazval ffeometrii t6chto prostor A geo- 
metrii paraboTickou, hyperbolickou a eilip- 
tickou. 

Spole^n^m nizvem sluji podle Gausse 
geometrii neeuklidovskou, die Loba^evsk^ho 
p-ii ti geometrii imagindrnou, die Bolyaie 
geometrii absolutni. Geometrie tyto souvisi 
s geometrii prostoru Ft-rozmSrn^ho, kterd 
logicky jest moina a v^decky prospSSna, 
tfeba existenci prostoru takov6ho nelze 
srovnati se zkulenosti. Aviak mnoh^ pro- 
bl^my, ktcr6 geometrie kladla analysi, vedlv 
pfirozen6 od dvou a tfi veli^in prom^nn^ch 
k po&tu jich zcela obecn^mu. V^^sledky, ke 
kter^m analyse takto dochdzi, mohou co 
neipobodln^ji b^ti vysloveny ulitiro termi- 
nologie geomctrick(^, byf i nebyly mo2ny 
V prostoru oby^ejn^m ; obecnd stanoviska tim 
ziskand jsou geometrii vAbec na prosp^ch. 

Literatura: Flye St Marie, Etudes ana- 
Wtiques sur la th6orie des parall^les (1871): 
Frischauf, Elemente der absoluten Geome- 
trie (1876); Tilly, Essai sur les principes 
fondamentaux de la g^om^trie et de la m^- 
canique (1879); Killing, Einfilhrung in die 
Grundlagcn der Geometrie (1893); Engel- 
Stftckel, Urkunden zur Geschichte der nicht- 
euklidischen Geometric (1900). Sd. 

Paiigermaiiismus, v S e g e r m a n s t v f , v^- 
raz pro spoledenstvi vSech germansk^ch ni- 
rodd (NSmcQv, Angli6anfl, NizozemcA, Dd- 
nAv atd.). 

Pans^olin, zool., viz Luskouni. 

Paaharmonikon (fee.) jest drub orche- 
strionu, vynalezen}^ r. 1807 od Maelzla. 

Panhell^nios {navsllrfvioe) slul i^eck]^ 
bfih Zeus na Aigin6, kde2 m£l kult a chrdm 
na hofc t. jm. Hadrian jemu vystavfel v Ath^- 
nach na jihu mesta skv^lou svatyni, Pan- 
hell^nion zvanou, a zah'dil slavnost Pan- 
hellenii. klk. 

Paiihell^nls]iius(fcc.), vSehelldnstvo, 
t. j. snaha kek^i (tIelMnfl) o sloudeni vSech 
kmenA helldnsk^ch v jeden mohutn]^ celek 
stdtni. 

Panohart viz Bastard 2). 

Panlcale viz Masolino da Panicale. 

Pimlok^ straoh viz Pdnika. 

Panloula [-ku-J, bot., lata, v. Kv^ten- 
stvi. 



Panioum [-kum] L., proso, rod trav 
z pod6el. Panicoideae, obsahujici llet^ n. vy- 
trval6 rostltny s kv^ty sestaven^^mi bud 

V klasech prstovitS sestaven^ch nebo v la- 
tdch, jejichi vSccky kldsky obsahuji kv^t 
obojak^ a 3 nestejn^ pl^vy, oby^ejnd bez- 
osin6, z nich2 nejhofejii n^kdy chovi kvitek 
praSn]^. Okv^ti jest 21ist^, du2nat6; dn^lky 
jsou prodIou2en6, z konce pluch vychdzejici, 
a ko2ovitd plucha objimd s pluSkou ztesna 
obilku. P. d6li se ve 4 podrody: 1. Digita- 
ria Scop., jeji2 kvStenstvf rozd^leno jest 
prstovit6 ve 2 i vice jednostran^ch klasfiv 
a jeji2 kldsky stoji obydejnfi po 2—4 po- 
spolu. Sem ncLle2i vedle jin^ch zejm^na P. 
sanguinale L., rosi6ka krvavd n. rosa 
{Bluthirse), plan£ rostouci na piscindch a pro 
obilky misty tak^ pSstovand. Pouze plani 
roste na pis6. mistech v Cechach P. glabrum 
Gaud., r. hold. — 2. Miliaria Trin. Lata 
jest rozkladitcL, pfevisld, s klasky tence a 
dlouze stopec^n'^mi. Sem ndle2i ze Sev. Ame- 
riky pochazejfci a v okoli Vidnd zdivo^el^ 
a k vdzdni such^ch kytic u2ivan^ P. capH- 
lare L. a z V;^ch. Indie k ndm pfenesen^ P. 
miliaceum L., proso obecn6 {Hirse). Toto 
dosahuje t^m^i^ 1 m v^Sky a md kopinat^ 
listy i pochvy jejich dlouze chlupat^. P6- 
stuje se V teplejSich krajindch a spolu 
i V severov^ch. Cechdch dosti hojn6 pro 
obilky, kter6 pluch zbaven^ jm^nem jahly 
zndmy jsou jako v^2ivn^ pokrm. Druhdy 
u2ivalo se jich jm^nem semen Milii jako pro- 
sti^edku diuretick^ho — 3. Echinochloa 
P. Beauv. Lata se skldda z jednostran^ch 
slo2en^ch kldskA, jejich2 nejhofejSi pMvy 
jsou bud* hrotit^ neb osinat^. Jako obti2na 
bufeft toho rodu znama jest kufi noha n. 
je2atka, P. Crus Galli L. — 4. Setaria 
P. Beauv. Md latu klasovitou z ddsti bez- 
kvStou se St^tinovit^mi pastopkami, kter^ 
pFesahuji vStevky plodn^. Jako bufeft roste 

V Cechdch obecne P. viride L., b^r zclen^, 
a m^nS dasto P. glaucum L., b. siv^, a P. 
verticillatum L., b. pi'cslenat^. Pro obilky 
p^stuje se V jihov^ch. Evropfe a v teplcjSich 
zemich tu a tam t€l zdivocel;^ P. italicum 
L., b. obi In ^ n. vlaSsk^, zndm6j§i jm^- 
nem mohar (muchar n. muSec) n. jako 
odrAda b. nSmeck^ {P, germanicumKoXh). 
Dotud uveden^ druhy jsou vfibec llel^. 
Z vytrval]^ch druhfl prosa pdstuje se v Gui- 
nei, V Zdpadni Indii a j. zvldSt6 pro pici P. 
jumentorum Pers., p. skotovd, a v EgyptS 
i pro zrno P, turgidum Forsk., p. odufal^ 
P. V ohledu hospoddf. viz Proso. Did. 

Paniobida (naHHXH/^a), v pravoslavn6 
cirkvi zdduSni slu2by konan^ pfed pohf benfm, 
pak obydejn£ 3., 9., 20. a 40. den po smrti, 
v den narozenf, jmenin a smrti zesnul^ho. 

V podstatd jsou to modlitby za zesnul^ho, 
jejich2 pofad vylo2en jest ve kni2ce »Posl6- 
dovanije parastasa, sir^c velikija panichidy« 
(Kijev, 1876), v Oktoichu a ialtdfi. Po p-d6 
ndsleduje oby^ejnd 1 i ti j a, zkracena modiitba 
za zesnuMho pf i vyndSeni t£Ia z domu, jako2 
i pH zaduSni m§i. Jm^no p. (z fee. nav a vv^) 



Pdnika — Panisus. 



149 



snamend doslovnS celonodni slu2bu a vzniklo 
odtud, 2e za proocLsIedovini kfesfanA mo* 
dlitby ty konaly se v noci. 

Panlka, pansk^ n. pdnick^ strarh, 
Dahle zd6iieni, uleknuti, kter^ pfi na- 
stal^mnebezpedenstvi uchvacuje vSechen lid, 
na pf. V divadle, v kostele ncbo jin^ ve- 
fejn^ mfstnosti, ozve-li se v^kfik »hofi!c 
tak, 2e bez rozmyslu fftf se k v^chodu, co2 
vede k velik^m drazilm a pohromdm. V^raz 
p. odvozuje se od fee. Pin (v. t.). 

Panlkonoc^alle (feck.), rozmno2ovdni 
autografick^ch kreseb zpAsobem, ktcr^ vy- 
nalezl r. 1850 v Pafi2i Jos. Gillot, po n£m2 
dauo mu t6i pojmenovdni ^iUotii. Zpilsob 
tento zaleii v torn, 2e v^kres pofizen^ na 
desce zinkov6 mastnou £erni se pokryje, 
okolnf pak prizdnd mista kyselinou vylep- 
taji. Tak dostaneme na desce vyv^Senou 
kresbu (cliche), kterou md2eme pod lisem 
tiskafsk^m s desky otiskovati. Zpusob tento 
vedl k vynalezeni zinkografie. Ostatng viz 
Chemigrafie. 

Panln, Slecbtick^ rod rusk^ (pflvodu pr^ 
italsk6ho); v Rusku pfipomina se od sto* 
leti XVI.: Nikita P. za Ivana Hrozn^ho 
vystupuje r. 1572. V XVII. stol. a na po- 
6atku stol. XVIII. pfipominaji se mnozi 
I rodu jako »vojevodov^€. Nejznim^jSi £le- 
Dov6 rodu jsou: Nikita Ivanovi£ (* 1718 — 
t 1783) r. 1747 nastoupil drihu diplomatic- 
koQ V Dinsku a pak ve StokholmS (1747 
a2 1759), kde proti strand francouzsk^ hdjil 
zajmA Ruska. Od r. 1759 byl vychovatelem 
velkokni2ete PavIa Petrovi6e. V pfevratu 
z r. 1762 m£l dinnou Odast a uiinil pak po- 
kus pfim^ti Kateflnu ke zmSn^ vlddniho sy- 
st6mu. Katefina nemdla k n£mu dAv£ry, ale 
podr2ela ho na jeho mistS, a P., od r. 1767 
ji2 nisk^ hrab6, nabyl pak rozhodn^ho vlivu 
na zahrani^ni politiku ruskou. Snahou jeho 
bylo spojiti severni mocnosti (zejm^na spo- 
lek s Pruskem byl vidycky v jeho pro- 
grammu) proti Francii a Rakousku, nem^l 

V torn viak lispSchu (Bedfich II., Sv^dskoV 
Usp^Snijiii by la jeho politika v Polsku. S ci- 
safovnoa jsa vzdycky ▼ napjat^m pom6ru, 
pro pomir k Prusku rozeSel se s ni docela 
a T. 1781 odstoapil. P. je zajimav^ zjev 

V rusk^m iivotS vefejn^m sv^m netajen^m 
odporem k carsk^rou absolutismu. — Jeho 
bratr Petr Ivanovic (♦ 1721 — t 1789) 
bojoval proti Tatarfim a Sv^dAm, ^dastnil 
sc slavn^ vdlky sediiiiiet<i a tureck6; r. 1774 
potla^l bunt Paga^eva. R. 1762 byl gene- 
ral en chef, spolu byl jmenovdn senatorem 
a £lenem statni rady; r. 1767 byl pov^Sen 
na rask^ho hrab^te. Od r. 1775 2il v sou- 
kromi. P. neni bez v^znamu pro vjvoj rus- 
k6ho vojenstvf zavedenim myslivcuv a leh- 
k6ho d^lostfelectva. — Nikita PetroviC 
(♦ 1770 — t 1837) z vojska pfestoupil k di- 
plomacii a byl vyslancem v Berlin^ (1797 
a2 1799), kde2 pracoval pro koalici proti 
Francii. R. 1800 jako mistokancl^f upadl 

V nemilost a Pavla I. a adkoliv Alexandr I. 
hned mu lifad vritil, P. zihy odstoupil a 



zemfel v zdtiSf. — Jeho syn Viktor Niki- 
tic (» 1801 — t 1874) slou2il nejprve diplo- 
maticky, pak pfeSel do ministeria spravedl- 
nosti a V 1. 1841—1862 byl sam ministrem. 
Ve sv^m iifad6 P. byl mu2 forem a byro- 
kracie a nepfal reformam ; proto r. 1862 od- 
stoupil. Od r. 1869 byl feditelem druh^ho 
oddelenf carsk^ kancelafe. V pracich o sel- 
sk^ reform^ mSl velik^ podil, tfeba casto 
proti vlastnfmu pfesv^dceni: P. tu nemS plnil 
osobni vflli carovu. 

P&nlnl, slavn^ (jrammatik indick;^. Po- 
chdzel z kraje Gandharfl (Gandarfl) v sz. In<^ 
die. Kdy 2il, nelze pfcsnS urditi, a mfn^nf 
rozl. u^encA koUsaji v t^ pf i£in6 o celd sto- 
leti. Podle starobylosti jazyka, jemu2 P. u6f, 
jest pravdS podobno, 2e zil jdM pfed vy- 
stoupenfm Buddhov^m. P-ova mluvnice ob- 
sahuje v 8 knihdch v stru^n^ch pravidlech, 
pro krdtkost u2ivajic(ch i rozlicn^^ch mnemo- 
technick^ch prostfedkii, podrobn;^ v^klad 
jazyka sanskrtsk^ho, kter^ po vSecky doby 
ziistal zdkladem mluvnictvi indick^ho vflbec: 
dsednost a iHplnost jeho asi je pficinou, 2e 
mluvnice star^i zanikly. Mluvnice P-ova b^- 
vala pozd6ji hojn6 kommentovdna a zpraco- 
vivdna: z praci toho zpdsobu je nejslavnSjSi 
Patafid2aliovo MahdbhdSjam asi z II. stol. 
pf. Kr. — NejlepSi vyddni je B6htlingkovo 
(Bonn, 1839—40, 2. vyd. Lip., 1887, s nfem. 
pfekl. a v^kl.). Zty. 

Panlnl(tak^ Pannini)Giovanni Paolo» 
malif italskj^ (* 1696 v Piacenze — f 1768 
V 6.im6). Zclr2oval se po dlouh^ £as v feim£» 
kde se u£il u Andrea Lucatelliho a Bene- 
detta Luttiho. R. 1732 odebral se do Paff2e, 
kde byl £lenem kral. akademie. Maloval nej- 
vice architektury a int^rieury a k nejlepSim 
jeho obrazAm nale2eji: Vnitrek basilikjr sv. Ft- 
tra V AimS (v Louvru paf.); Zbytky staveb 
slohu dorskeho (t); Pohledy \ For a a Colos- 
sea Hmskiho (v Castle Howard u v Anglii) 
a j. Mnoh^ jeho obrazy ryli P. Augier, P. le 
Bas a j. 

Panldnle, slavnost kmenovd, kterou pofd- 
dali I6nov6 maloasijlti na pfedhof i Mykalsk^m 
na potest Poseid(5na Helikdnsk^ho. klk, 

Panipat, m. v distr. karnalsk^m, prov. 
Pend2abu brit. Indie, v^chodisko b^v. ob- 
chodni cesty do Ambaly, md 27.547 obyv. 
(1891). Zbudovdno jest na pahorku ze sta- 
let^ch trosek a obehnano hradbami, pfed 
nimi2 rozklddaji se pfedm^sti. Nasledkem 
nezdrav6ho podnebi a zbudovanim 2el. trati 
z Dehli do Pendidbu pfeneseny byly iSfady 
do Karnalu a obchod poklesl. Vyvd2i se 
neco mdlo v^robkfl femesln^ch, m£d6n^ho 
nddobi, latky ln§n^ a koberce. 

Panlrovani (z franc), obalovdni kouskil 
masa ur^enj^ch k sma2eni (fizkd, kufdtck, 
kotletek, ryb) v mouce, rozkloktan^m vejci 
a strouhan^ housce. 

Pants (lat), chl^b. 

Panisus Koenike, rod voduli, blizko sto- 
jici rodu Hydryphantts Koch. Kfl2e pokryta 
papillkami, dasto i chitinovit^mi Stity. Ustn 
organ podobn^ jako u Hydryphanta, po- 



150 



Panixsk^ prfismyk — Pankreatitis. 



dobnS i epimerilni Stft a area ffenitiXni. 
Erechthaesthety na dlouh^ch nSsadcfch, 
desky genitdlni nesou mohutnd St6tiny. Nohy 
bez stdtin plovacich. Nepdrov^ oko na £ele 
sch^zi. Anatomie zpracovana od Michaels. 
2lizy pohlavni ve formS vaku coelomov^ho. 
Do palpfl (makadel) dsti zvliitni organ ne- 
znam^ funkce, snad podobn^ho cosi, jako 
tykadlovd 21dza kor^ifl. 2ije v prudk^ch vo- 
ddch na kamcnech. Asi 3 evropsk6 a ndko- 
lik severoamerick^ch forem. U nds dosud 
nezjiStfin. Thon, 

Panlxsk^ pr&smyk v Alp^ch Glarn- 
8k]^ch V kant. glarnsk^m, spojujici iHdoli f. 
Linthy s iHdoIim R^na v Graubtlndenu, vy- 
sok^ jest 2410 m, Pamatn^ jest pfechodem 
ruskd armddy pod Suvorovem na i!&stupu po 
bitv6 u Curichu r. 1799. 

Panizza Oskar, satirik n^m. (* 1853 

V Chylici). Pochdzi z franc, rodiny hugenot- 
sk^ a vystudoval Mkafstvf. Po studijnich ce- 
st^ch ve Francii a Anglii vrdtil se do Mni- 
chova a zab^val se spisovatelstvim. R. 1895 
byl odsouzen k vSzeni jednoho roku, je2to 

V jeho trag^dii Das L\eheskon\il (Curich, 
1895, 3. vyd. 1897) shleddn byl pfestupek 
rouhdni. Napsal mimo to: Londoner Lieder 
(Lip., 1887); novelly Ddmmerungsstucke ft., 
1890); Auf dem Tagebuche tines Hundes (t., 
1892); Visionen, Skinen und Er^Mungen (t., 
1893^; Dialoge im Geiste Huttens (Curich, 
1897); Das Haherfeldtreihen im bairischen Ge- 
birge (Berl., 1897), a trag^dii Nero (Curich, 
1898), kdeito peprn^ jeno satirick6 spisy: 
Die unbefleckte Empfdngnis der Pdpste (Cur., 
1893) ; JDer deutsche Michel u, d. romische Papst 
(Lip., 1894) a Abschied von Munehen (Curich, 
1896), byly konfiskovdny. 

PanlMBi l-ici] Antonio, uienec italsk]^ 
(* 1797 V Brescellu [Modena] — f 1879). 
Studoval prdva v ParmS a jako advokat 
Udastnil se dile ruchu politick^ho, zvlddt6 
r. 1821 rcvoluce piemontsk^. Prchl po t^ do 
ciziny a odsouzen in contumacia k smrti a 
jm£ni jeho konfiskovino. Zdr2ovaI se nej- 
prve ve Sv^carsku jako uditel anglidiny, 
pak V Anglii, zejm^na v Liverpoolu, kde se- 
zndmil se s Ugem Foscolem. R. 1828 byl 
jmenovdn professorem fe£i a literatury ital- 
sk^ na university lond^^nsk^, r. 1831 pro- 
stfednictvim lorda Broughama v^pomocn^m 
bibliotekdFem v British Museum, v jeho2 
tiskov^m odd^leni stal se pfednostou r. 1837. 
P-ov]^m di'lcm jc pfedevlim stavba reading 
roomu a velikolep^ch knihov^ch skladiif to- 
hoto musca, jako2 i i!ipln^ katalogy. R. 1856 
jmenovin principal librarian, t. j. feditelem 
Britsk^ho musea, r. 1869 pov]^den pak do 
stavu rytffski^ho. Tak^ svjm krajanflm v An- 
glii prokazoval platn^ slu2by a r. 1868 jme- 
novin sendtorem kril. Italsk^ho. Z jeho 
praci litcrarnich dlu2no uv^sti pfedcm kri- 
ticka vyddnf »OrIando innamorato* od Bo- 
jarda (Lond., 1830—34, 5 sv.) a >Orlando 
!urioso« od Ariosta (t., 1834, 4 sv.), pak ^So- 
nctti u canzone« od Bojarda (t., 1835) a na- 
psal: Le prime quattro edi\ioni delta Divina 



Commedia (t., 1858) a Chi era Francesco da 
Bologna? (Lond., 1858).— Srv. CoroUn, Sir 
Antonio P. (Lond., 1873); L. Fagan, The life 
of Sir Antonio P. (t., 1880, 2 sv.) a Lcttere 
ad Antonio P. di uomini illustri e di amici 
italiani (Neap., 1880); P. Merim^e, Lettres 
k M. P. 1850—70 (Paf., 1881, 2 sv.). jei vzbu- 
dily ostatek zna£nou sensaci sv^ doby pro 
zvldStni osv^tleni uddlosti z let 1850 — 70. 

Pank Kito, Dolnolu2i<^an, sv6ho dasuev. 
faraf v Lutolu a DeSnS, redigoval od r. 1852 
do 1863 jedin^ dolnoluiick;^ dasopis >Brani- 
borski serski casnik«, zaloien;^ r. 1848 fard- 
fem Nowkou. R. 1852 »Casnik€ zanikl, ale 
jeStS na podzim t. r. P. znova jej uvedl 
V iivot a na pfiSti doby zachrdnil. Redakci 
pfevzal po n6m r. 1864 Swjela, jen2 vyddva 
list dosud. P. tak6 jinak v^noval se potfe- 
bam lidu, jemu2 vydal dv£ kni2e£ky, pFelo- 
ien^ z nemSiny: To posolstwo (1S52) sl Mjer- 
tyn, ten wojak (1858). P. i&iastnil se takd po- 
kusu o zaloieni jak^si Matice dolnoluiick^ 
po vzoru Matice srbskd v Budyiind, i vydal 
o nov^m spolku seSitck To serske Towaris- 
stwo\ spolek vSak bohuiel zahy zanikl. Cnjr. 

Panka (angl. punka), ve v^ch. Indii zafi- 
zeni k prov^trdvdnf pfibytkA. Je to pohyb- 
liv"^ ram, zav^ien;^ na strop6 a pota2en^ ka- 
nafasem. Pohybuje se tahanim za iiiiiru, cimi 
vznikd chlddek. 

Panklewios Jdzef, soudob^ malff pol- 
sk]^, mdl na sv£tov^ v^stavS v Pafif i r. 1889 
v^tec^n]^ obraz Trh na \eleniny ve Var§av€, FM. 

Pankota, mdstedko v Uhrdch na 2el. 
draze Arad-Gurahoncz, v iupd aradsk^, okr. 
vildgoSsk^m, mi, 4896 obyv., z nich2 je 1790 
Rumunfl, 1711 Madarii. 1213 Ntocd (1890), 
3 kostely (fim.-katol., fecko-v^ch. a evang. 
helv. vyzn.), pS., telegraf, lihovar, vinafstvi, 
zffceniny star^ho hradu. 

P&nkOTatI (v mysliv. mluv6), sed^ti na 
bobku; zejm^na fikd se o zajici, 2e pdnkuje 
nebo ku2elkuje, kdy2 se zastavuje, na bobku 
sed^ nebo zpfimeni tdlo do v^se zved^, by 
y6thl, naslouchal a okoli pfehUdl. ^nn, 

Pankr4o sv., mucenik, sfat pr^ ctrnicti- 
leti^ za Dioklecidna. Pamatka jeho slavi se 
12. kvSt.; v. Lcdovi mu2i. 

Paiikr4o ze sv. MikuldSe, vdlednik slo- 
ven sk^ V XV. stol. Jiskra z Brand^sa, jehof 
rotmistrem P. byl, mh\ s nim zna£n6 ne- 
sndze a £asto i boie pro jeho nezkrotnou 
nepoddajnost. K pln^mu narovndni doSlo 
mezi nimi teprve smlouvou v Krcmnici 
r. 1449 (4. kv.). P. pak vystupoval,na vlastni 
vrub, jsa z Tur^anska postrachem vSech sou- 
seddv, i aam^ho krale Bedficha (IV.). Na ^as 
dr2el P. Skalici a Holid. 

Pankr4o, topogr., viz Nusle. 

Pankration (fee), vScboj, viz Agdu. 

Pankraz viz Jitrava. 

Pankreas viz Mikter. 

Pankreatiii jmenuje se sm6s ferment A 
21azy mikterov^, pfipravend sra2eDim ex- 
traktfl 2lazy alkoholem. Hi. 

Pankreatitis (z i^ec), prost^ zin^t mi k- 
teru, nebudi zvldltnich pfiznakA, kdeito 



Panlogismus — Pannonie. 



151 



hacmorrhagick;^ zdn6t nebo akutni haemor- 
rhagie hlasi se prudk^mi neuralgick^^mi bo- 
lestmi, nahl^m koltapsem, zjevy, upominaji- 
cimi na apoplexii, prudk^m peritoneilnim 
podraidSnim a nihl^m oraezenim dinnosti 
srdcini. Rozpoznini chorob pankreatu je vfl- 
bec nesnadn^ a f idi se jednak povSechn^mi 
sjevy poruSen^bo trdveni, jako velik^m mno2- 
stvim neztraven^bo tuku ve stolidch, klesa- 
jici'm mnoistvim indikanu v modi, po pH- 
pad§ pak i vyludovdnim cokru mo<^i, v drubd 
fad6 pak zjevy mistnimi, je2 vyvolany bf- 
vaji zm^nou objemu slinn^ i\izy bfi§ni, zvla- 
ixi pfi nadorech a cystdch tohoto dstroje. 

V prve fadfi aluSi uv^sti vliv, kter;^ md zv6t- 
seni objemu pankreatu na velik6 sympa- 
thick^ pleten6 nervov^ v dutin^ bfiSni, vy- 
pl^vajif z toho rozmanit^ pfiznaky neural- 
gick^ a ponichy Sinnosti srdednf. D^le mnoh^ 
nadory a cysty stivaji se patrn^mi tak^ na 
pfedni st$n6 bf iSni, tak ie i nabodnutim jich 
moino se pfesvSdditi o povaze tekutiny 

V nich obsaien^, chova-li zvld5t6 fermenty, 
kter^ Skrob v cukr pfevdd^ji a tuk v emulsi 
upravujf. Mx. 

Panlogismus (z fee. nas =■ vSecek, cel^, 
a loyog = rozum) jest ndhled, 2e vesmir jest 
projev absolutnfho rozumu. vesmirem 2e 
roium ten jest rozestfen, jej oiivuje a fidi. 
Proto sv^t a jeho d6nf jest postup logick^, 
a v§e, CO jest, jest rozumn^. P. jest na pf. 
soustava Heglova. 

Panmnre, Fox Maule-Ramsey, viz of 
Dalhousie, str. 882^. 

Panna viz Panenstvi. 

Pamut ( Wrgo) ve hv£zddfstvi: 1. Sest^ 
znaraeni zvifetniku, od 150^— 180<» d^Iky. — 
2. Veliki souhv^zdi od 173"— 225* rektasct nse 
a od 19* jilni do 14Va* sev. deklinace. Zob- 
razovalo se dfivc na mapdch okh'dlenou 
P-nou s kytici klasfl v ruce. Do souhv^zdi 
toho nedaleko Lva pfipada bod podzimnf. 
Heis udavd 181 hv^zd pouh^m okem vidi- 
teln^ch, mezi nimi 1 vel. 1. (a Spica = Klas), 
6 vel. 3., mezi nimi e (Vindemiatrix), nej- 
severn^jSi v^tSi hv^zda na lev^m kfidle. a 
pamdtna podvojnd y na pasu, objevend 12. bf . 
1718 Poundem, u ni2 mSnf se nejen jasnost 
sloiek, ale i barva. a Spica je podvojni, jak 
H. C. Vogcl poznal spektroskopem (doba 
ob£bu pruvodce obnd^i jen 4-1 dne), Po- 
dvojn]^ch je jeit« n^kolik (17, 31, 44, 48, ^, 
84. 86, T, <p atd.). M6nliv6 jsou X T, r, R, 
l\ V, S^ RS. Z nich jsou bystr^m zrakem 
viditelny za maxima jasnosti R sl S. R nz 
lev^m rameni klcsd za 145*5 dnf z vel. 6*5 
na vel. 9"7— 11; objevil ji Harding r. 1809. 
S 8everov;^chodnS od Klasu je v maximu 
vel. 6'7— 8, V minimu vel. 12'5; perioda iini 
376*4 dne a jevf nerovnosti periodick^. Ob- 
jevil ji Hind r. 1852. Mlhovin je v P-nd 
11 vitlich a n^kolik raenSich. VRy-. 

Paaaa: r* P., massiv horsk]^ v Bernsk;^ch 
Alpdch, viz Jungfrau. 

2) P., kdysi krii. brad v Ccchdch na bliz- 
kim vrchu nedaleko vsi kep^ic, v hejtm. a 
okr. litom^fick^m, jeji kril Sigmund zapsal 



(1422) Sigmundovi z Vartenberka. R. 1423 
oblehl a dobyl hradu Jan 2i2ka, naSei u2 se 
nepfipomind. 

Panna Orl^ansU viz Orl^anskd 
panna. 

Pannaria Del., rod liSejm'kfl korovit]^ch 
z deledi Pannaritae, St^lka jest Supinkati 
a2 listkovit6 luptovitd s krajem dernomodra- 
vjm jako slit^m, ke stfedu korovit^. Plody 
miskovit^ a2 knoflikovit^ vypoukl^, nevelik^, 
dervenohnSdd, hn6d^ a2 hnddoiern^. V]^- 
trusy po osmi ve vfecku jsou vejdit^, jedno- 
bunldn^, bezbarv^, dasto obrouben6. EBr, 

von Pannasoh (takd P a n n a ch) A n t o n i n, 
spisovatel rak. (* 1789 v Brusselu — f 18S5 
ve Vidni). Vstoupil r. 1809 do ra ousk^ch 
slu2eb vojensk]^ch, i!i£astnil se vdlek r. 1813 
a r. 1821 dlel jako setnfk u gen. stdbu v Italii 
i postoupil a2 na plukovnika. R. 1848 stal 
se nejvySSim velitelem ndrodni obrany vi- 
def^sk^, za krdtko vSak se hodnosti te vzdal 
a vstoupil do rainisteria vojenstvi. P. byl 
£inn^ literdrng a vynikl nejen jako odborn;^ 
spisovatel dily jako Terrainlehre und Terrain- 
benut\unf( (Vid., 1834, sebran^ vojensk6 spisy 
jeho vySly pod titulem Gesammelte mUitd- 
riscke Schriften t., 1848), n^br2 i jako bisnik 
a dramatik. Vydalt v letoch tficdt^ch a dtyfi- 
cdt^ch XIX. stol. historick^ ^inohry: Max* 
milian ; Alboin ; D, Christnacht ; pozddji : Mutter ^ 
liebe; Oemence Isaura; Die Wette] Irrgdnge 
des Lebens] Johnson's Tod; C\emy Georg\ 
Das Labyrinth der Liebe; veselohru Er lebt\ 
Erinnerungen an It alien in Brief en und ver^ 
minchte Gedichte vySly ji2 r. 1826. 

Pannean viz Pan eel. 

van Panneels Willem, malif a ryjec 
nizozero. (* ok. r. 1600 v AntorfS). Byl 2i- 
kem Rubensov^m a pozdSji cestoval zvlaSte 
po N&mecku. rr^ tak^ v Madrid^ pracoval. 
ZvliSf pdkn^ jsou jeho menSi rytinv, vyni- 
kajici piivabem a pecliv^m provedenim, jako: 
David, utinajici hlavu Golidsovi^ Svati tH krd^ 
love a Strojici se Venuie, Die P-ov^ch origi- 
ndlii ryl Konrad Woumans mnoho podobi- 
zen clenflv aristokratie burgundsk^ a bra- 
bantsk^. 

Pannionlas adiposns (lat.), podko2ni 
tkaft tukovd, do ni2 ukladaji se v dobdch 
blahobytu tSlesn^ho zrn^^ka tukovd v mno2- 
stvf vydatn^jSfm. 

Pannonie, provincie Hmskd v Podunajf, 
viz Chorvatsko, d^jiny str. 346—347. — 
Za panstvi avarsk^ho vyskytuji se v P-ii 
V VI. stol. po Kr. poprv^ Slovan^, kteH 
sem byli pfest^hovdni nejspiSe z krajin za 
Tatrami a byli nejbH2e pfibuzni s nynejSimi 
Slovinci. Po pfemo2eni Avar&v stali se pdny 
P. Frankov^. jejich2 krdl Ludvik Pobo2n^ 
ud£lil Dolni P-ii v 16do Pribinovi, vypuze- 
n^mu z vlasti lidSln^mu kni2eti moravsk^mu. 
Po Pribinovi nastoupil vlddu Kocel (v. t.), 
po jeho2 smrti zmocnil se Dolnf P. morav- 
sk;^ kni2e Svatopluk, kde2to Horn! P. z&- 
stala pod vlddou franckou. Po smrti Svato- 
plukov^ zmocnili se P. Madafi a od t^ 
doby jm^no jeji v d^jindch zanikd. 



152 Pannonius Janus — Panolis. 

PannonlOB Janas viz Janus Panno-v Berlin^. Brzy po torn odebral se op6t do 
nius. ' Paffie, aby tam srovnal a publikoval sbtrku 

PannonOT^, bojovn;^ kmen illyrsk^, po | vdvody Blacas. R. 1828 navStivil op^t Italii 
nimi iHzemi mezi Dunajem a Savou nazvano > a fidil tam vi^'kopy v Nole, r. 1829 lidastnil 
Pannonie. I se vynikajicim zpasobetn zalozeni arcbaeol. 

PannonsU paiii4tky hlaholsk^ viz ! listavu v fiim5. R. 1836 stal se fad. £Ienem 
Hlaholice, str. 334— 335; kyrillsk^ viz ' berUnsk^ akademie, r. 1844 mimof. prof. 
Kvrillice, str. 497. ; klass. archacologie na tamni university. Zi- 

^annotyp, tak^ panotyp, jest pHmf skal si zna(^n^ zasluhy publikaci pamdtek 
obraz kollodiov^, pfenesen^^ na voskovife um61eck^ch, chovan^ch jak ve sbfrkdch ve- 
pldtno dern6 lakovan^ nebo plechovou de- 1 fejn^ch, tak soukrom^ch, interpretace jeho 
sku. Je to vlastn6 negativ, ktcr^ v5ak na 



(^ern^m podkladS cini dojem positivu. Jiz 
r. 1850 hotovily se takov^ p-y na ^erndm 
skle, jeito vSak obrazy takov^ snadno se 
rozbijely, u2ivano k tomu v Americe plechu 



vSak trpi naprost^m ncdostatkem methody 
v£deck6 a zvlastni zdlibou v podivn^cb vi^- 
khdech allegorick^ch a v hfidkach etynao- 
logickjch. Vydal: Res Samiorum (Bed., 1822); 
Museo Bartoldiano (t., 1827); NeapeVs antike 



£ern£ nebo hnSd6 lakovandho, odkudi to- 1 Biidwerke, vydal spolu s Gerhardem (Stut 
muto zpflsobu fotografovdnf, t. zv. ferro- ! gart, 1828, dil I., vice nevySlo); Recherche^ 
typii, fikd se fotografovani americk^. U nas i sur les noms de vases grecs (Paf., 1829); Afusee 
zhusta na jarmarcich a lidov^ch slavnostcch ' Blacas (t,, 1830—33,4 sGL);Antiquites du Ca- 
p-y se zhotovuji. Nebjvaji nikdy dokonal^, binet du comte de Pourtales-Gorgier (L, 1834); 
jevice se v2dy 5ed6 bil^mi. \ tJber verlegene Mythen (BerL, 1840); Von dem 



Pannus (lat.) jest novotvdrna vrstva 
tkaniva mezi epithelov^m povlakem rohovky 
o£ni a Bowmannovou blankou. Vrstva 



Einfluss der Gottheiten auf die Ortsnamen (t., 
1842); Beschreibung der Terracotten des kg. 
Museums in Berlin (t., 1842); Bilder antiken 



sloiena jest z bunidek a zvld§l6 z cev, kter^ Lebens (t., 1843); Die Heilgdtter der Griechen 
z okoli rohovky, z cev spojivkov^ch pfes | (t, 1843); Griechinnen u. Griechen nach Anti- 
limbus pod epithol rohovkov]^ vybujely a Acen (t., 1844); AskUpios u. die Asklepiaden 
stromkovitfe se rozvfetvily; pfi torn buji (t., 1845); Von den Namen der Vasenbildner 
i epithel nepravidelnS, tvoH se povrchni I in Be\iehung \u ihren bildlichen Darstellungen 
vHdky a jizviiky; cevnati a bunfedna vrstva, ! (t., 1849); Die griech, Eigennamen mit xaXog 
kterd misty i Bowmannskou blanku pro- im Zusammenhange mit dem Bilderschmuck 
rdfi a V povrchnfch lamellich rohovky 3g\ auf bemalten Gefdssen (t., 1850); Parodien 
rozSifuje, a zm^ny epithelu poruSuji pr&- \ u, Karikaturen auf Werken der klass, Kunst 
hlednost rohovky, ano i jeji pevnost, tak ie (t., 1851); Gemmen mit Inschriften (t., 1851); 
se ku2elovit6 vyklenuje (Ectasia). C^vy do- [JProben eines archdol. Kommentars lu Pausani as 



davaji zkalcn^ rohovce vzezfeni bldny na- 
iervenal^ neb nahnSdl^ (p. tenuis)] je-li p. 
mohutn^, naz^vd sc p. crassus, carnosus (ma- 
sit^), sarcomaiosus. Pfidinou pnu jest cnro- 
nick<^ onemocn^ni spojivky, zvldic vi^ek a 
pfcchodnich fas, nej£ast£ji t. zv. egyptska 
nemoc dili trachom. Pfi t^to ocni chorobfi 
vyviji se p. obycejnS v hofejSi polovinS ro- 



2) P. Heinrich, hudcbnik nfem. (♦ 1807 
ve Vratislavi — f 1887 ve Fiorencii). Stu- 
doval prava, ale pozdSji oddal se zcela hudb£, 
vyudiv se u Maysedera a HofTmanna ve Vidni 
ve hfe houslov^. A^koli jako virtuos dobyl 
p6kn^ch lisp^chA na mnoh^^ch um^leck^ch 
cestdch, pfece v6noval sc pak zpevu a pA- 



hovky, co2 se vysv^tluje dosud tim, ie se sobil jako u^itel zpSvu od r. 1834 v Pafiii, 
drsnd trachomova zrna hof. vic^ka pfi pohybu , pak od r. 1847 v Lond^nS, kde byl take 
o rohovku v hof. polovici trou, ji poraAuji ; artist, feditelem italsk^ opery, potom op^t 
a snad pfimo infikuji. Jsou vSak znamy p-ny v Pafiii a posl^ze ve Fiorencii a Karlsruhe, 
hof. polovice rohovky, anii pfil^hajici vitko , Vedle skvSl^ch skladeb pro housle P. vy- 
pokryto bylo zrny. M^n6 £asto vysk^ta se dal dAleiita diia pro vyuCovani zpSvu, jako 
p. u tubericulosy spojivky, u amyloidni zvrh- Vart de chanter (tak^ n6m. a ital. v Lipsku 
losti a malomocenstvi. Podobn6 onemocnSni | a Mildn6), Vademecum du chanteur a mnoho 
jako p. povstavd po stdle se op6tujicich pfl- vokalis. Po dlouh^ £as byl sm^rodatu^m 
mfetech rohovky (p. scrophulosus, ec^ematosus, kritikem hud. listu »Neue Zeitschrift f. Mu- 
lymphaticus) a po opStovan^ch ilrazech ro- sik« a pfeloiil do nSmdiny Baillotovu >Me- 
hovky fasami, kter6 v onemocnSlem okraji thode de violonc. 

vi^kov^m nepravidelnfi proti rohovce ro- Panolis Hiibn. {Trachea Ochs.), sosno- 
stouce tuto porafiuji (p. traumaticus). Viz'kaz, jest rod mot]^lA nodnich z ^el. Ortho- 
Blepharadenitis, Eutropium. P. Ize n€- | 5/^^^. Ma t61o zavalit^, na hrudi huiiat^, oCi 
kdy znacng zlepSiti vyl^^enim zakladniho ! p^fit^, makadla velmi kratka a nohy hudat^. 
onemocnSni spojivky. D. Jedin^ druh P. piniperda Pnz., s. borov^» 

Panofka: 1) P. The odor, archaeolog jest velmi skodliv v borov^ch lesich. Jeho 
n6m. [* 1801 ve Vratislavi — f 1858 v Ber- kfidla pfedni jsou skoficovd, ilutoSedfe pro- 
line). Studoval klass. filologii ve Vratislavi, kvctala, skvrny okrouhli a ledvinovitd jsou 
od r. 1822 konal studijni cesty vfedeckd po b6lav6, tato jest velika a prohnuta a sahi 
Italii a Sicilii, r. 1826 odebral se do Pafiie, t^mef ke kraji pfednimu ; hn6do6crven^ 
r. 1827 habilitoval se pro klass. archaeologii j pficn^ prou2ky jsou blizko kraje vndjsiho. 



Panompeng — Panovani. 



153 



Kffdla zadni jsou dedi. RozpSti 33- 36 mm, 
Vysk^td se n6kdy ve velik^m mnoistvi v bo- 
rech od bfezna do kv6tna a sedd s kfidly 
stfechovit^ sloien^mi na kmenech. Vajidka 
sni&i na jehlice v korundch stromov;^ch po 
tS V fade. Housenka jest zprvu xcela ze- 
lena, pozd^ji ilutavS zelena s hlavou sv^tle 
hn^dou s 3 — 5 bii^mi prou2ky hfbetninii a 
1 oraniov^m prouikem pobocotm. Zpfiso- 
baji\ oiirajice jehli£i, xi^kdy ohromnou Skodu ; 
z ml^di pfedou, dosp^vSe sl^zaji po kme- 
nech dolfl do mechu nebo pod zcmi, kde se 
zakukluji. Vyskytuji se od kv^tna do £ce. 
Kukly pfezimuji, jsou lesklc hn6d^ a maji 
vpfedu na hfbetS pHdnou, napfed ledvino- 
Trit6 vtisklou dernou bradavku. Dobn^m pro- 
stfedkem proti nim jest setfasati a hubiti 
koncein kv^tna houscnky a hubiti v ztmS 
kukly, co2 s prosp^chem £ini tH vepfi, ktefi 
je radi vyhledavaji a ierou, Kpk. 

Panompens^ viz Pnom-Penb. 

Panopaaa^ planetoida objevend 5. kv£t. 
1861 Goldschmidtcm. Stfedni jasnost v oppo* 
sici 10'9. Prfimdr v km 66. Oznaceni (^. Gs. 

PanophthalmitiB (fee.) jest povSechn^ 
hnisav^ zan^t blan ocnfch, za spolupdsobeni 
mikroorganisoifi, ktcr^ obyccjne hnisani vzbu- 
zuji, zvla§t6 staphylokokkd a streptokokkCL; 
tyto vnikaji v oko bud zc zcvnSjIka (ecto- 
genn^) znecist&nyroi ranami stSn ocnich aneb 
ze vfedft re hovkov^ch, anebo b^vaji z hnisa- 
¥jch loiisek v telo (hnisav^ choroby po po- 
rodech, gynaekologick6 zvlalf po potratech, 
chirurgick(^ po hnisani, furunculosa a j. 6asto 
pH endocarditis scptica) zandSeny cestou 
ccvni (endogenne) do cev sitnicov^ch neb 
cevnatkov^ch; jest pak podatek pidy die 
toho bud V sitnici (Schoebl retinitis puru- 
lenta) nebo v crvnatce (chorioiditis pur.), 
Zinit jest boufliv^, vzbuzujc neoby6ejn6 
bolesti, zdufeni vicek a spojivky, ktera jako 
rud^ nador rohovku objima a z otvoru videk 
vystupujis (chemosis), zinStliv^m zdufenim 
OKoli odnicov^ho tkaniva stavk se oko ne- 
pohybliv^m a vytisftuje se z odnice (ex- 
ophthalmus). Hnis vyplAujc skliv< c, zachva- 
cuje duhovku a steny ocni a proraii tyto 
po n^kolika t>*dncch — nebyl-li vykondn fez 
operativni — obyccjn^ nSkolik milhrnetrd od 
okraje rohovky. VJsledek jest svraStfini oka 
(atrophia a phthisis bulbi) — pah^l. N^kdy 
Ize oko vyjmouti a litrapy v n^koiika dnech 
ukonditi. D. 

Panoplie \t^c.\ lipln^ v]^zbroj feckdho 
tiikood^nce, boplity. t. j. itit, pfilba, pancif, 
platy, med a oStdp. Viz Hop lit 6. 
PanopollB viz Achmi'm. 
Panoptlkiim neb panoptikon (fee.) 
slove ilistav neb mistnost se sbirkou >v§eho«, 
t. pfedraetfiv a pfistrojfi vSeho druhu, za 
6celcm nazorndho poucenf. Obydejnc roz- 
umSji se timto slovem potulnd nebo stale 
sbirky voskov^ch figurin, znazorAujici osoby 
historicky neb jinak vynikajtci neb aspon 
casovc zajimavd a obsahujici zhusta tak^ 
pfeduidty ethnograficke. P. zovou se tak^ 



podle Bcntbama vdzeiisk^ stavby, pfi nichi 
vSecka kfidla listi do dstfedni mistnosti, tak 
2e je odtiid ize pfehl^dnouti. Z prvnich 
vdznic toho druhu jest vdznice filadelfskcL. 

Panorama (fee): l. ZvldSf upraven^ vy- 
obrazeni krajiny, mdsta nebo v^jevu, je2 na 
divdka rod uciniti dojem lipln^ skutednosti. 
Vynalez p*my pfipisuje se irsk^mu malifi 
Parkerovi, die iin Jch prof. Breisigovi v Gdan- 
sku. Zakladni tvar jest obraz postaven^ 
V kruhu, jeho2 stfed jest hlediskcm divdka. 
Mezi divdicem a obrazem jsou skutecn^ pfed- 
m^ty a pfechod od nich k obrazu nesmi 
b^ti pozorovateln^. U nds nejzndm&jsf jsou 
pmy Prahy od bratfi LiebscherAv a bitva 
u Lipan od Marolda. Die r&zn^ch zpAsobft 
zobrazcni a upraveni oznacuje se p. i jin;^mi 
jmdny, jako cyklorama, diorama, geo- 
ram a, kosmorama, neorama, pleo- 
ram a a j. — 2. Obrazy, kolorovan^ kresby, 
nyni nejcastdji barevn^ fotograiie za stereo- 
skopick^mi skly, je2 krajiny, mdsta nebo 
v^jevy zvdtSuji na skutednou velikost. — 
3. Pfivabn^ a pestr^ rozhled po kraiinS. K\l, 

Panormitanus viz Beccadelli 1). 

Panormos, lat. Panormus^ viz Palermo. 

Panorpa, zool., v. Panorpata. 

Paaorpata. srpice, jest fdd druhdy ke 
hmyzu siCokf idl^mu poditan^, kter^ napadn6 
vyznadcn jest lisly ku2elovitd a2 rypdkovitS 
prodIou2en^mi, holendmi ostruhat^mi a cho- 
didly 5cl n^mi. Kfidla, pokud jsou vyvinuta, 
jsou i!kzka se 2ilkami malo rozvdtven^mi. 
Ocka jednoduchd bud* schdzeji nebo jsou 
vyvinuta. Rozsifeny jsou v 6 rodech po ce- 
1cm svitd. V Evropd nachazime 3 rody^ 
z nich2 2 2iji tak6 v Cechdch, toti2 Pa- 
norpa L. a Horeus Ltr. (v. t). Panorpa 
mi. odka jednoduchd i kfidla vyvinuta, ty- 
kadla nitkovitd a drdpky silne hfebenit^. 
Samedkov^ jsou napadni zadedkem pone- 
ndhlu sice zi!i2en^m, ale ukonden^m vejdi- 
t^mi kliStkami. Jest to drav;^ hmyz, poletu- 
jici V kfovindch a ndpadn^ kfidly obydejnd 
dernd skvrnit]^mi a napfid pdskovan^mi. 
Larvy rovnd2 drav^ 2iji v zemi. Rod roz- 
Sifen jest v detn;^ch druzicb po Evropfe, 
Asii a Sev. Americe; u nds 2ije 5 druhd; 
nejhojndjsi jest P. communis L., srpice 
obecnd, vyznaccna kfidly, zdoben^mi 1 nebo 
2 pfidn]^mi dern^mi pdsky a ndkolika skvr- 
nami. Kpk. 

Panoie, zeman, kter^ vstoupiv do dru- 
2iny ndktereho pana slibil mu posluSenstvi 
a byl pod^len od ndho napravou (statkem 
mansk^m). P-5i byli nejni2Sim stupncm 
Slechty a zemanstva vflbec. Srv. Cechy, 
str. 5186 a 5376. 

P4IIOV, viska na Morav^, okr. a pS. Vel. 
BytfS, fara Svatoslava; 9 d., 62 ob. d. (1890), 
rrl}^n. — Osada hyla vladyck^m dvorem a 
odtud zval se v XIV. a XV. stol. zemansk^ 
rod. 

Panovimi (dominatio) naz^val sc ve sta- 
r(5m deskdm pravu tfeti stupeft exekuce, 
kter^ nasledoval po zvodu (v. t). Po dvou 
neddlich od zvodu provedeno bylo se strany 



154 



Panozka — Pantalony. 



pAvoda (2aIobce) pomocf komornfka prv^ p., 
po nSmi pak ndsledovalo po sv. Havle nebo 
sv. JiH nejbli2e pfiStfm p. druhi& a pak p. 
tfeti. Jestliie troji p., zvan^ p-m jalov^m, 
uplynulo bezv;^slednd, nastalo odhddani 
(v. t.) a kdyi ani po tomto exekudnim dkonn 
ialovan^ nezaplatil, pfikrodiio s«^ k pln6mu 
p., k poslednimu stupni exeku^nfmu, kdei 
se pAvod stdval pdnem exekutova statku. 
Vice o torn viz u VSehrda IV. 15. 

Panoika (pseudopodium) viz Prvoci. 

PanpoUsmiui (fec.)f stdle harmonick^ 
spolupSsobeni svobody a zikona na ZcLkladS 
rovnopr^vnosti lidi. 

Panpsyobismiui (z fee), odulevn^ni vle- 
lik^ch by tost] . Tak jest na pf. nauka Fech- 
nerova (v. t.^ p. Viz Hylozoismus. 

Panromanluniui, tak^ panlatinismus, 
slove politick^ sm6r, snaiici se vSecky ro- 
mdnsk^ ti latin sk^ ndrody sjednotiti v jednom 
stitg. 

Panseron [plmsr6n] Auguste Mathieu, 
skladatel franc. (♦ 1796 v Pafiii - f 1859 t.). 
Ji2 r. 1804 vstoupil do konservatofe a r. 1813 
dostalo se mu velik^ ceny skladatelsk^ za 
kantatu Herminie. Potom P. odebral se na 
litraty stitni do Italie, do N^mecka a Ruska, 
na^ez r. 1818 vritil se do Pafiie, kde stal 
se r. 1824 prof. zp6vu na konservatofi. Prvni 
jeho opera La grille du pare nem61a valn^ho 
lispSchu, rovn^l komick6 jednoaktovky Deux 
Cousines (1821) a L'^cole de Rome (1827). Za 
to jeho romance, poitem pfes p^t set, za- 
jistily mu jm^no evropsk^; nej^em^jSi z nich 
jsou: Le songe de Tariini, Petit- Blane, Mai- 
vinOf Valsons encore, Vogue , ma nacelle a j. 
Mimo to napsal dv^ stS nocturn, mSe, kon- 
certni kusy pro hoboj, kHdlovku, fl^tnu a j. 
nistroje a jest autorem nikolika vynikaji'cich 
d61 didaktick^ch, vysoko cen6n^ch, jako: 
ABC musical] Solfeges] Mithodes de vocali- 
sation, udebnice podnes u2ivand; Traiti de 
Vharmonie pratique et des modulations a j. 

Pansk4 mdmoTna viz SnSmovna. 

Paask^ ze Stfezetic, pfijmeni rodiny 
vladyck^, jeji2 prvotnim sidlem byla ves 
Stfezetice u Hradce Rrdlov^. BeneS, pfe- 
dek jejich, dr2el Radostov, kter^ potomek 
jeho Jakub ok. r. 1566 prodal. Tento Jakub 
usadil se pak v Pladicich a r. 1574 koupil 
dvdr PlotiStS. Potomek Stastn^ prodal zase 
Ploti§t6 (1599), koupil Jesenici, kterou zase 
r. 1617 prodal. Za to koupil Mal^ Barchov, 
kter^ r. 1628 opustiv ze zemd se vyst£hoval. 
Bratfi Sfastn^ho byli KryStof a Jif i (f 1612) 
a tohoto synov6 J a k u b a J a n. Ti vSichni 
prodal i r. 1612 ves Prask, kterou po Ada- 
movi Slatinsk^m z Hostovic zd^dili. Syn 
Sfastndho byl Vdclav,*jen2 Barchov pro 
dluhy vziti necht61 (1630); druh;|^ syn Bed- 
f ich, jen2 r. 1627 ujel ze zem6 a slou2il 
Sv^dAm, a2 do r. 1666 marnS se namdhal 
o navrdceni Barchova. Od n6kter^ho z pi'e- 
deSl^ch pochdzel Jan Bene 5, jen2 s Evou 
Felicianou Hostivafskou z Kostelce, ovd. 
Falkenhanovou (f 1651), vy2enil statky Sou- 
dice, Petfetin a B^lou v prusk6 disti kni2. 



Kmovsk^ho, jeho2 byl zemsk^ soudcem. 
ZAstavil druhou manz. Marii 2ofii z Lands- 
berka a dcery A12b£tu Konstanci, ovd. 
Bryksovou z Monde, Annu Marii, vd. 
Meisingerovou z Gfimaly, a Al^nu 2otii, 
vd. Kyselovskou, kter6 r. 1670—77 statky 
otcovsk^ prodaly. S6k, 

Pansk^ stav byl v zemfch 6esk^cb, pol- 
sk^ch a uherski^ch stav vyiSi Slechty, stav 
panfl (domini, barones^ magnates)^ naproti 
stavu Slechty ni2$i, stavu vladykfl, rytifA. 
Co se tfHie p-k^ho s-u v Cechdch, srv. Ce- 
chy. str. 484 ^ 518, 537*. 

P&nsk^ straoh, l^pe pdnsk^ zd^ieni, 
viz Pin a Pdnika. 

PanslaTisimui viz Slovan^, d^jinv. 

Pansofle (z fee), vievSda, obsahujici 
znalost vielik^ch lidsk;^ch nauk. VSev^dnou 
encyklopaedii zandSeli se na pf. Komensk^ 
(Pansophiae diatyposis, 1643) a Leibniz. 

Pantagraf viz Pantograf. 

Pantag^mel [pantagry^l], syn Gargan- 
tuAv, hrdma Rabelaisova romdnu >Gargantua 
etP.«. V mysteriich XV. stol. P. jest dabel, 
jen2 hizi spicim st\ do list. U Rabelaisa 
proto md P. lod* solnou a vlddne Dipsodiim 
(»2izniv;^m«). 

Pantaleon, svat^, 16kaf umucen^ v Niko- 
m^dii za Maximiina, jeden ze 14 sv. Pomoc- 
nikA, jeho2 svitek sviti se 27. dee, patron 
l^kaf&v. 

Paataleon nebo pan talon, hudebni na- 
stroj, zlepSen^ to cimbdl, pojmenovan]^ od 
Ludvfka XIV. die vyndlezce Pantaleona He- 
benstreita (1660—1750). Stfevov6 stniny na- 
pjat6 na strunniku a tiu£en6 palidkami vy- 
ddvaly libezn^^ zvuk a ndstroj byl pfedchftd- 
cem pozd^jSAio piana. Kdy2 pak p. vySel 
z m6dy, pfeSlo jeho jm^no na klaviry starSi 
formy, kde kladivka dopadala na stniny 
shflry. 

Pantalir viz Bandelier. 

Paatalon nebo pantalone, komicka 
charakterni maska italsk^ lidov6 kofn^die, je- 
jfm2 podstatn^m zevnim znakem byly dlouh^ 
derven^ kalhoty (pantalony, v. t), dlouh^ 
£ern]^ pldSf s kratk^mi ruk^vy , f e£en^ %imarra, 
a pantofie. Vznikla v Bendtkich a mluvivala 
tak^ V bendtsk^m podfedi. Pfedstavovala 
star^ho pedantick^ho a lakom^ho doktora, 
sro^iin^ho a pfihlouplt^ho, dasto zaroilova- 
n^ho. Jeho sluha Harlek^n tropi si z n6ho 
SaSky a uvddi jej v situace komicka. Odtud 
sluly pantalonddy vSecky bujn^, ba £a- 
sto hrub6 kusy divadelnf, byf v nich ani 
osoba P-ova nevystupovala. 

Pantalony, z franc, pantalon, slovou 
dlouh^, a2 po kotniky sahajfci kalhoty, mo- 
dernf od velik^ revoluce francouzsk^ po- 
dnes, na rozdfl od krdtk^ch, po kolena sa- 
hajicich spodkA, franc, culotte (odtud Hkalo 
se sansculottes tSm, kdo nosili dlouh^ kal- 
hoty). Pflvodn6 byl to kroj bendtskj^, po- 
jmenovan^ die komick^ charakterni masky 
Pantalone (v. t.), a nosivali jej pfi mumra- 
jfch ji2 na dvofe JindMcha III. Valois. Sam 
Richelieu tancii pfed Annou Rakouskou 



Pantano — Pantheismus. 



155 



sarabandu ▼ p-nech «e xelen^ho sametu. 
Ale pokusy zobecniti p. tehda se nezdafily. 
S poddtku nosivala se k p-niim krdtkd ka- 
xajka xvand carmagnole a £ervend £epice. 
Aoi tehda nebyly jeSti p. krojem obecn^m, 
ai Bedfich Vil^m III. Prusk^ r. 1797 v Tepli- 
cich za£a] nositi je na ulici a potom p. rychle 
se roziifily a zatladily kolenice nadobro. 
P. vedly r. 1792 k vyndlezu 51 1. 

Paatano Ed oar do, politik ital. (* 1843 
V Assoru na Sicilii). Studoval l^kafstvi a 
oddal se ^innosti sociilni a politick^. Boio- 
val pod Garibaldim, redigoval demokrat. list 
»Dovere«, pfedsedal po Alb. Mario vi sdru- 
2ent Lega della democrazia a zvolen do snS- 
movny (1886), kdei vedl obstrukci za debaty 

omezeni svobody tiskov^, spol^ovaci a 
shromaidbvaci (1899—1900). 

Pantelafon, telefonick^ vysila^ (mikro- 
fon), kter^ sestrojil de Locht-Labye, skladd 
se ze dtyfbran^ destiny 15 em dl. a stejnS 
iirok^. Desti^ka Telmi teninkd zaviSena jest 
na dvou pdrech vertikdln^, na zpodnf hranS 
uprostfed pfipevnin jest uhlov^ kotou^ek, 
kter^ se dot^ka jin6 destiiky stfibrn^ nebo 
platinov^. Zvukov^mi vlnami rozechvivd se 
destidka kovovi, a tim mini se kontakt kovu 
a kotoudku uhlov^ho a povstdvaji tak zminy 
odporn galvanick^ho jako pfi jin;^ch mikro- 
foncch. Locht-Labye zkouiel rozmanit^ de- 
sky pro i&pravu pu, na pf. slidovou, kovo- 
vou, pergamenovou atd. NejHpe osvid^ila 
se desti^ka korkovi, kterd pfi pfeniSenf nej- 
m^nS pozmiftuje hlas lidsk^. P. Locht- 
LabyeAv jest tak citliv^, 2e Ize k vysiladi 
mluviti obydejn^D) hlasem i ze vzdalenosti 
15 m, nvk. 

Paatelecrraf jest kaid^ tele?raf zaffzen;^ 
pro autografick^ pfendienf pisma, kreseb 
a pod. Spoledn^m principem viech p-A jest 
chemick^ diinek elektrick^ho proudu, kter^ 
prochdzeje hrotem na papir niiakou soli im- 
pre^novan^ tuto l^tku rozklddd a papir za- 
barvoje. Vysildni a pfijimdni autografu fe- 
2eno bylo hlavnS dvojim zpAsobem. Pfi prv^m 
pohybuje se hrot pfijimade v pHmkdch rovno- 
biin^ch, vzijemni velmi blizk^ch, tak 2e se 
pismo neb ▼;^kre8 rozloii na fadu bodfl 
resp. ^irek, leiicich v rovnobSin^ch pKm- 
kich. Tyto body a j^rky reprodukuje pfi- 
jimad, jehoi pohyb rousi b^ti s vystlad:em 
t&pln6 soudasn^, synchronni. P-y druh^ho 
zpAsobu zafizeny jsou tak, 2e se pohyb hrotu 
▼ysilade rozklida ve dv6 sloiky urdit^ch 
smirA, tyto sloiky sou^asnS pfendScji se 
na pf ijima^, kter^ hrotem sv^m reprodukuje 
viecky pohyby hrotu pfijimacfho. Pfistroje 
tohoto zpAsoDu naz^vaji se t6i telauto- 
grafy. NcjstarSim p-em, kteriho se v praxi 
po nijakj^ £as uiivalo, byl p. Caselliho 
(viz Caselli). Tclegrafem timto spojena 
Pafii s Lyonem r. 1866; odesildno jim ai 
33 depcii za hodinu. Platilo se 3 franky za 

1 depeSi, autogramm neb v^kres na ploSe 
24 cm. A^koliv p. Caselliho zna^nS zjedno- 
duien a zlep^en na pf. Mejerem, d'Arlin- 
courtem, Lenoirem a jin^mi, pfece ani 



tyto modifikace jeho v praxi se neujaly. 
Z tel^utograffl, kter^ sestrojili na pf. Jor- 
dery. Cowper, Hart Robertson, budi2 
zvldsti pfipomenut duchapln^ vyndlez £. 
Graye, kterjm autogrammy a v^kresy velmi 
vSrn^ na menSi vzdcLlenosti se pfendSeji. 

V posledni dob6 sestrojili telautografy s pfi- 
jimaiem fotografick^m Pollak a Virdga 
in2en<T Gruhn. Cistatni viz Telegrafie. 
Podrobnosti srv.: H. Thomas, Traits de Tele- 
graphic eiectriquc (Pafii. 1894). nvk. 

Panteliaria, Pantelleria (starov. Cos- 
sura nebo Cosyra), ostrAvek sopedn^ho pft- 
vodu mezi Afrikou a Sicilii, ndlefejici k ital. 
prov. trapanske, se 7315 ob. (1881) mluvi- 
cimi nifedim arabsk^m, promiSen^m slovy 
italsk;^mi. Ostrov mi 150 km* a hlavni hor- 
stvo zdvihd se do vf^e 836 m n. ra. PAda 
je celkem i&rodna, zejm^na v Udolich dafi se 
vino, oliva, ovocn^ stromovi a bavlnik. Mimo 
to jsou zde ietn6 tepie prameny. — Hlavni 
misto P. nebOppidola na sev.-zip. bfehu 
ostrova se starou tvrzi, slou2ici nyni za stdtni 
v^zeni; pfistav (r. 1894 dosihl tu obchod 
73.400 t) a majdk. Obyvateie 2iv{ se hlavnS 
obchodem. 

Pantenliui Theodor Hermann, spisov. 
nSm. (* 1843 v Mitav6). Otec jeho byl lido- 
v;^m spisov. a kazatelem lotySsk^m. Syn stu- 
doval theologii, vyudoval v Rize (1870—76), 
naSei se pfesidlil do Lipska, kdei zprvu 
spoluvydival , pozd^ji aim redigoval list 
>Daheim« a od r. 1886 i Velhagen Klasin- 
govy »Monatsh'efte«. Nyni 2ije v Berlin^, 
kam pfesidlila se redakce obou listAv uve- 
den^ch. Kuronskd jeho domovina zraii se 

V jeho vypravovdnich, vzpominkdch z mla- 
dosti i V Tominh historick^m, k ieho2 mi- 
str&m P. naleii. Kuronskou Slechtu doby 
reformadni liii v nejlepSfm a nejzralejiim 
sv^m dile: Die von Kelles (1885). Mimo n6 
vydal (zprvu psal pod pseudon. Theodor 
Hermann): }^ilhe!m WolfschUd(2,vydAS73); 
Altein und fret (1875); Dai rote Gold (1881); 
Im Gottesldndehen (1880—81, 2 sv.); Kur- 
Idndische Geschichten (1892). Od r. 1898 vy- 
chcLzeji jeho Gesammelte Komane. 

Paatheismiui (z fee.) jest monistick^ nd- 
zor sv^ta, ktert dualismem uzndvan^ prin- 
cipy tvArce-boha i stvofen^ sv£t prohlaluje 
za podstatu jednu, ddvaje takto pfirod^, na 
ieji2 odliSenost oproti bohu dualismus theo- 
logick^ klade zvXiAtXii dflraz, dpln6 utonouti 

V bohu, sv£t jest tedy s bo2skou podstatou 
toto2n^. P. neuzndvd boha mimosv^t^ho, 
vyzvedaje ontologickou strdnku boha jako 
bytosti vhtn€y vseobsahujici, a co pak se 
domnivdme viddti jako vici, nejsou ne2 akci- 
dence, nahodil^ pf ipadnosti, jimi2 tento svS- 
tov^ bo2sk^ zdklad se ndm projevuje. Elea- 
tick^ tv xai nav jedno-vSe jevi "se zde pfe- 
neseno na pomysl boha a zdflrazfiuje se tak 
strdnka jeho absolutniho bytovdni. P. ne- 
uzndvd individualisace, n^hri jen veSkero 
a proto i boha nechdpe mdividudlni, jako 
theismus. Je-li atheismus sv^t bez boha, 
theismus klad osobitdho boha proti stvof en^ 



156 



Pantheista — Pantograf. 



pfirodS, p. £ili vSebo2stvi jest v^raz jednot- 
nosti boha s vSehomfrem. Ne vlak kaidd 
zvl^Stni vec jest bohem (fetidismus), n^^bri 
soubor veSkerenstva £ili vesmir jest ta je- 
dind bytnd pravdivost. VSechna individaace 
je hfich (syst^my filosofii indick^ch). OvSem, 
jak nyni kvalitativnS celek se urduje, od- 
stinuji se i T0z\\in6 formy p-mu. Tam, kde 
se b^fe hmota, jak se jevi obydejn^mu smy- 
slov^mu chdpini, za podstatu veiSkera, 
moino mluviti o p-mu empirick6m, ktcr^i 

V tomto pfipadS jest totoio;^ s materialis- 
mem. Protivou tohoto jest p., kter^ za pod- 
statu sv^tovou vyhlaiuje rozum a chdpe d^oi 
sv^tov^ jako pochod logick]^. Pfiroda jest 
sezievnin^ pojem, idea ve sv^ jinakosti (He- 
gel). Spekulativni tolik^2 formou pmu jest 
system Spinozflv, jeho2 Bdh se ndm jevi 
myllenfm a rozsihlosti (prostorem), kter^i 

Jirotivy v$ak v podstatS svlta spl^vaji v jedno. 
ejich rozstoupeni plati ne pro absolutno, 
ale jen pro naSe poznivdni. P. psychologick^ 
jako vieduSstvi, oduSevn^ni veSkerenstva, 
jest star^ hylozoismus. — Theosofie Brdh- 
manskd, Eleat^, Novoplatbnismus, nauka G. 
Bruna, Vaniniho.Spinozy a idealistick^ meta- 
fysiky nSmeck^ (Schelling a Hegel) jsou nej- 
zndm£jlf zjevy pantheistick^ch ndzorA. P. 
s theismem spojiti pokusil se Fortlage 
(v. t). Srv. Deisenberg, Theismus u. P., ge- 
schichtsphilosophischeUntersuchungen(Vid., 
1880); Desdouits, LePanth^isme(1897). Zb. 

Pantheista (fee), pfivr2enec panthcismu. 

PanthellBmns (fee.;, mfncni, 2e metafy- 
sick^m ZcLkladem sv^ta jest vAle (Schopen- 
hauer). 

Pantheon, budova v 6.im£, pov6stnd 
architektonickou krcLsou a zajimavd sv^mi 
dSjinami. Nyni jest kostelem P. Marie (Sta 
Maria ad martyres, Sta Maria rotonda). P&- 
dorys jeji jest kruh majici v priim^ru 43 m. 
Ve zdech pfes 6 m tlust<ch jest 8 hlubok^ch 
v]^klenkA, z nichi jeden slouif za vchod, 
druh^, protilehl^, obsahuje hlavni oltdf , ostatni 
oltdfe pQbodnf. Pfistup do t^chto v^klenkd 
jest rozddlen 2 sloupy, stfidav6 z fialov^ho 
a 2lut6ho mramoru. St^ny obloieny mramo- 
rem. Budovu pokr^vd kupole vypnutd do 
v^Se 43 ffi, ozdobena prohlouben^mi kasset- 
tami. Vdak vrchol kupole jest otevfen a otvo- 
rem tim, o 9 m v prfim£ru, vnika sv^tlo; 
oken neni. K budovd pfil^hd na sev. strand 
pfedsiii sloupovd, tvofena 16 sloupy, z nich2 
8 je V prflcelni fad6. P. vystavfil Marcus 
Agrippa, jsa po tfeti konsuKm, r. 27 pfed 
Kr. jako svatyni rflzn^m bohAro. Byly v n6ni 
sochy Venule a Marta. Za Tita zni^ena bu- 
dova bleskem a znovu pak zbudovana od 
Hadriana. Tato pfestavba, nikoliv pAvodni 
budova, zachovina na naSe 6asy, ad v prd- 
c^eli ponechan napis *M. Agrippa L. F. cos. 
tertium fecit*., Jin^ napis ve stitfe sv6ddi 
o opravach z r. 202 za cisaffl Septimia Se- 
vera a Caracally. Chrdm zavfen r. 391 a 
r. 609 papeiem Bonificem IV. promfinfin 

V kostel; ulo2eny v nSm kosti mu6enik& 
z okoli fi.ima z katakomb pf evezen^. Ve stol. 



XVI. a V ndsl. pohfbeno v kostele torn nh- 
kolik slavn^ch am6Icfl, jmenovitd Raffael 
Santi. Papc2 Urban Vlli. oloupil budovu 
o bronzov^ strop pfedsin^ a dal Berninim 
pfistaviti 2 vi2ky, kterd jako nevkusn^ pfi- 
mitek pfezviny posm£in6 »Berniniho osli 
uSi«. Byly odstraniny r. 1883. R. 1878 po- 
hf ben v P-u krdl Viktor Emanuel II. a r. 1900 
Humbert I. -fn- 

P. V Pafi2i, vynikajfci budova postavena 
r. 1764 die plinu Souffliotova jako chram 
sv. Genovefy, pozd6ji prom£nSni v budovu 
slou2fci oslavi velik^ch mu2A. Zevn^jSek vy- 
nikd vysokoukupoh'. NaStitu ndpis aux grands 
hommts la patrie reconnaissante (velik^m mu- 
2Am vd^dnd vlast). Vnitfek vyzdobili nejzna- 
menitSjii malifi (Puvis de Chavanne a j.). 
V podzemni kryptfi pohfbeni: Voltaire, J. J. 
Rousseau, V. Hugo, Sadi Carnot a j. -tn^ 

P. cesk^ho musea viz Museum, str. 895. 

Panther, t. j. pardal, viz Levhart a 
Pardilov^. 

Pantifcapaion viz Kerd. 

Pantin [pantraj, kanton. m^sto ve Francii, 
depart. Seine, arrond. St. Denis ; stanice 2el. 
trati Paf i2- Avricourt a Paf f 2-Belfort, mi 25.586 
obyv. P. jest priimysln^ pfedmSsti Pafi2e 
(sev.-zdp.), md tovirny na hnojiva ze suSe- 
n^ch v]^kalfl, doly na sddru a stavebni ka- 
men, kamenictvi a obchod s vinem. 

Pantoflidky, bot, viz Cypripedium 
calceolus. 

Pantograf £ili jefdbek, pflstroj ku pfe* 
naieni kresby nebo mapy z pomSru jednoho 
do pom6ru druh^ho, tedy bud* k jejimu zvet- 
Seni nebo zmenSeni. Vynaiel a popsal jej 
poprv^ Christoph Scheiner r. 1635 v knize 
Pantographia, seu Ars delineandi res quas- 
libet. Obvykl^ tvar jeho zaklddd se na dtyfech 




C. 3000. Pantograi. 

obycejnfi dfevin^ch, v rovnob^2nik scstave- 
n^ch pravitkdch AB, BC, CD, DA, tak 2e 
vsecky mohou oticeti se kolem spojn^ch 
bodflv A,B,C, D. Pravitka t\ li5ty AB^ DC 
jsou opatfeny stejn^m poitem otvorA tak, 
aby bylo Ize upevniti pravitko pdt^ EF v 11* 
bovoln^ vzdalenosti mezi AD a BC, Je-li roh 
C upevnSn na kreslifsk^ desce jako2to stf ed 
otddivosti (pivot), jest v rohu liblopfidn^ pro- 
t^jSim upf vn^n hrot, kter^ pomoci driadia 
vede se po obrysech v^kresu, jej2 tfeba 
zmenSiti, pfi (^emz rohy B k D voln6 pohy- 



Pantomimus — Pantopoda. 157 

buji se bncf na kulickdch nebo kole^kich. i takov^m pfftelem, 2e i sim jako p. vystu 



Pravitko FE opatfeno jest ▼ pr&se£iku ^ AC 
T bod6 G kreslici tuikou, tak 2e pom6r 
GC : CA rovni se poroSru, ve kter^m chceme 
zmenSovati original ni kresbu. I to to pra- 
vitko £F md Fadu otvorA pro vsunovaoi 



poval (srv. Suet. Ner. 26). V posledni dob6 
cisafsk6 vystupovaly v p-mech i 2eny {panto- 
mimae), N6kdy p-my provozovany i od n6- 
kolika tanednikflv a tanec^nic a tento drub 
dramatick^ho balletu zvdn pyrrhieha, Celkem 



kreslici tu2ky G, Pfi zv£tSovin{ naopak bod I um^nf p-mu t6lilo se vice pi^izni u vySSfch 
G jezdi po obrysech v^kresu, kdeiio A kresli ' ti^fd spolecnosti f imsk^, je2 mohla i Mpe po- 
zv^t^eni. VSecky p-y jsou zaloieny na tomto i souditi veikery jemnosti jeho. SirSim mas- 
priDcipa a rAzni se jen n^kter^mi podrob- ' sdm lidn hovil spl§e mimus se sv^mi fraS- 
nostmi za ilicelem pfesn^jSiho praktick^ho ' kami, dostihy vozov^, hry iermifsk^ a zd- 
provedeni a snazdfho zachazeni s pfistrojem. | pasy lodni b\ naumachie. Srv. Friedl2lnder, 
Tak pfi t. zv. p-ech visut^ch, jei vynalezl ' Darstellun^n aus der Sitten^eschichte Roms, 
Sprengcr v Berlin^, odpadd pfidka AD a 2 (Lip., 1889), str. 447; Marquardt, ROm. 
ostatni pravitka visi potnoci drdtu na jeM- Staatsvcrwaltung, 3', str. 551. RN, 

bovit^m podstavci, tak ie jen kreslici hrot Zfimsk^ho p mu vzeSlaimprovisovandpan- 
spocivd na podklad6 kreslif sk^m ; podstavec . tomimicki fraika italskd se stdl^mi postavami 
s^m upevftuje pfistroj. Aby vodorovnost p-u ' a rozSifila se odtud po vii £vrop6. Misto p. 
byla zajiitina, jest opatfen libellou. P. slouii! fik^me nyni pahtomima (rodu 2en.) a roz- 
spiSe k redukci ne2 ke zv^tSeni, pon6vad2 j umime tim hru posunkovou, nSmohru, je2 
zvitlovdnim kresby zv^tiSuji se a tudi2 vice! se um6Iecky pSstuje hi. ▼ balletu (v. t.^. 
vynikaji tak^ jeji chyby a nedostatky, kde2to ' Paatopoda (Pycnogonida), tfida zvifat 
zmendovdnim i chyby se menii, po pfipadd i (^lenit]^ch, je2 byla stav^na brzy ke kor^ii&m, 
zanikaji a zdstdvaji jen pom^ry linii. Velmi I brzy k pavoukovit^m ; tak^ pronesena mi- 
jemn^ch kreseb Ize dosici p-em pfi zmen- 1 nSni, 2e dlu2ao poiitati je spiSe k hmyzflm. 



iieni velmi siln^m. 
Pantomimiis (z Fee. navx6\uiiog) jest di- 



Je to skupina podivn^ch mofsk^ch tvori^, 
ktefi die vieho vzeSli fylogeneticky jako kra- 



vadelni pfedstaveni dramatick^ho d^je pou- ti£k^ kmen z anneliddv a podivn^ reduko- 
^^m tancem a rhythmick^mi posunky, ob- vani byli prdvS tak, jako dom]^Slime se to 
vykl^ u ftimanfl. PAvod svflj vzalo pfedsta* ' o 2elvuikich (Tardigradech), Myzostomidech 
vovani to z obyfeje staroHmsk^ho dramatu a kone(n£ i o roztodich. Maji t61o oproti 
nechati herce pfedndSeti pfi t. zv. kantiku | okon^indra velmi malidk^, rozddlend na tfi 
(v. Canticum), monologu slo2en^m v um^- 1 oddfly: rypdk, trup a zadni £dsl Rypak (ro- 
leck^ch rhythmech, d^j jen orcbcstick^mi a strum, proboscis) jest konick^ nisadec na 
mimick^mi pohyby, kde2to slova sama zpival | pfid6 tdla a dlu2no jej vykladati za prv]^ 
zvliitni zp6vdk v prAvodu il^tny. V samo- j segment tilni. Na pfid6 jeho le2i i&sta skoro 
statn^ umdleck^ drub vyspSl p. na velikou troj brand, vioubend tfemi pysky: jednim 
ikodu trag^die za Augusta kol r. 22 pf. Kr. { median nim bornim a dv6ma zpoanimi late- 
Pyladem z Kilikie a Bathyllem z Alexandrie, | rdlnimi. irup sestdvd z<- 6 segmentA, z t£ch 
miladkem Maecenatov^m (srv. Athen. 1, 20 d). vlak prv^ tf i splynuly. Ostatni tak^ vice 
Z nich onen zalo2il p-my tragick^, tento pak m^n6 spl^vaji, u Ciotenia conirostris na pf. 
komick6. Ne2 tragick^ p my mely na jeviiti viechny segmenty trupu splynuly v jedin^ 
fimsk^ho cisafstvi rozbodne pfevahu, ba vy- celek. Trup ncse postranni £irok^, pfi^ni 
tiskly p-my komick^ kone£n6 lipln^. Pfed-, v]^b£2ky, jeljsou vyhloubeny a nesou okon- 
metcm jejich byly hlavnS trag^die neb hi- 1 ^iny. Tvar jeho je deskovit]^ neb valcovit^; 
storie obsahu mythologicko-er6tick^ho. Ty posledni forma je fylogeneticky pAvod- 
byly tak zpracovdny, 2c hlavni situace po- ndjSi. Zadek {abdomen) jest jeden valcovit^ 
jaty byly v fadu kantik. Je pfedstavoval oby- dldnek, tr£ civzhflru nebobrdcen^dolA, pouze 
dej'n^ jen jeden tane6nik, zvan;^ t^2 p.; ten u rodu Barana stoji v ose tSlni. Okon^in 
tudi2 vystupoval v n^kolika i&lobach po sob6, b]^Vci 7 pdrd. Prvni 4 sedi na prv^m seg- 
provdzen jsa chorem, jen2 p61 pf isluSn^ pisnS i mentu trupu {caput et thorax = articulus pri- 
za zvuku il^tny a jin^ch hudcbnich ndstroji^. I mus), kter$^ zaroveft nese na hf beti hrbolek 
Pfestavky potfebn^ k v^m^nd masek a i&bori^ i s oiima. Prvni pdr (chelifery, palpt\ mandi' 
vyplfiovaly, jak se zdd, sborov^ pisnd spo- ' du/af) tarn, kdeje dokonale vyvinut, scstdvd 
jojici hlavni sc^ny cel^ho p-mu. Hlavni vSci ; ze dvou dldnkd a chely ci nfilek. U r^zn^ch 
pfi t^hto produiccich byly tanec a gestiku- 1 rodd jednotliv6 ^Idnky i celd okondina rfiznS 
lace; slovo bisnikovo m^Io lilohu velmi pod- I redukovany. Druh;^ par {palpus, pes palpi- 
fizenou. Nelze se proto diviti, 2e p. nenabyl formis, antennae) je tcnk^, a2 deseticlen^ 
vfznamu pro literaturu, ad skladali profi {Barana, Ammothea)^ delsi rostra; u n^kte- 
texty i bisnici jako Lucanus a Statins. VSe r^ch rodA {/ycnogonum, Pallene atd.'i schazi 
bylo vypo£teno na drd2ddni sroyslnosti a ne- 1 liplnS. Le2i v n^m organ exkrecni. Tfeti par 
dbanotubylosluSnostiacudnosti,co2smutn^ I {pes ovifer) je vyvinut u samcA vSech druhi), 
vliv m^lo na mravy ob^anstva. Lucian ve za to chybi u n^kterfch samicek. Le2i liplnS 
spise »o tanci« (srv. 64 a si., 81) poddvd na bfiSni strand, pocfoba se pfedchozi okon- 




158 



Pantoskopicka komora — Pantucek. 



dripy ukonden^, podle druhd rftzn^ho tvaru, 
obydejnS ncsmirn^ dlouh^. KA2e tvofena 
z kutikuly a tenk^, ploch^ hypodermis, je2 
nese tetn6 koinf 21azy. NSkter^ z t&chto iiaz 
m£ni se u sariicA ve ildzy roazov6, priv6 
tak, jako u hydrachnid. Appardt zaiivacf 
skUdd se ze tri oddflCi: z pfedni £isti, jei 
nese uvnitf kousaci appardt a leii v rypdku, 
podmiftujic tak jeho tvar. Pak nasleduje tist 
stfedni, je2 vysiU dIouh<i slep^ v^b^zky do 
noh, a posl^ze konednfk, jeii2 listi na venek 
na zadku fiti. Za exkredni orgdny poklddiny 
jsou 21azy ve druh^m a tfetim paru okon6n, 
dstici na 4. nebo 5. £linku. Mi mo to Kova- 
levskij popsal roztrouSen^ ilazky jednobu* 
n££n^, hlavni u base noh sedici, jim2 rovn62 
pfipisuje lunkci exkrednf. Nervovd soustava 
sestdva z mozku, jicnov]^ch spojek a bfi$- 
niho pasma, je2 sestavi ze 4 a2 5 za- 
uzlin a jednoho neb dvou pdrA ganglii re- 
dukovan^ch, z nich2 posledoi vysild nervy 
do zadku. Z mozku vychazeji nervy do 
prv^ho p^ru okondin, ndsledujici okondiny 
innervovdny jsou z pdsma bfiSniho. Ctyfi 
odi, ka2d6 s kutikuUrni £o£kou a retinou, 
je2 jest obdana pigmentem, sedi na spo- 
ledn^m hrbolku na hfbetni strand prv- 
niho dl^nku tilniho. Mezi odima leii zvl^Stni 
i!&tvar, jej2 tak^ Dohrn poklddd za orgdn 
smyslov^; podobn^ i!&tvar jest i u voduli. 
D^chaci orgdny chybijf. Srdce le2i pod hfbe- 
tem, md 2—3 pdry ostii a vyznadeno je tfm, 
2e mu ve hfbetnf idsti liplni chybi stina 
kontraktilni, jsouc pHmo nahrazena hypo- 
dermis. 2ldzy pohlavni jsou pdrov6 roury, 
kter^ tahnou se v t^le pod61 traktu za2iva- 
ciho a nad nim spojeny jsou sekunddrn^ za 
srdcem; vysilaji knitk^ postranni v^b£2ky 
do 4.-7. okondiny, kde2 listi v druh^m 
ddnku. Podet v^vodA kolisd se velmi die 
jednotliv^ch forem. — Sami6ky kladou va- 
]i£ka, je2 slepujf ve vice m6nh okrouhl^ ba- 
liiky. V balidku le2i rAzn^ poiet vajidek 
(u PiUene 2, u jtn^ch forem a2 100). Balidky 
pfevezme pak same^ek a nosi je zav&$env 
na 3. piru okondin. Ryhovdni jest liplne, 
podle mno2stvf 21outku aequdln^a2inaequdln6, 
vykazuje zna^n^ podobnosti s vajidkem pa- 
voudira. D61ici se jddra putuji k periferii, 
kol nich kupi se pyramidovite plasma a zd- 
roveft vznik^ ve stfedu vajidka dutinka ry- 
hovaci, je2 zdhy mizf. TvoH se pak blasto- 
derm u ndkter^ch forem (Pallene) k jednomu 
p61u posunut^ a z plochj^ch bundk slo2en^, 
jindc {Phoxicnilidium a Tanystylum) ce\6. va- 
jfdko obepinajici a i!Kzk^mi, vysok^mi bun- 
kami tvoien^. Z blastodermov^ch bundk ra- 
di^lnim ddlenim vznikaji buAky, je2 putuji 
do floutku a tvofi die vSeho hypoblast a 
pozd^ji epithel stfedni ddsti roury za2ivaci. 
Zdrovefi epiblast na jednom misti vice nebo 
m^n£ zduH v dtvar homologick^ tomu, co 
u pavoukovit^ch zoveme cumulus primitivus. 
U tohoto hrbolu etabluje se zirovefi hlubSi 
nebo niiSi vchlipka, ji2 Ize pokUdati bud* za 
blastoporus, nebo podle Morgana za stomo- 
daemu. Ze stdn t^to vchlipky oditdpuji se 



bufiky, seskupuji se ve 2 pdsky a ddvajf tak 
pAvod mesodermu. Na povrchu vajidka vzni- 
kaji nadufeniny — zaklady okondin a ganglii, 
podle jednotliv^ch drubA r&zn^ polohy 

1 formy. Nejprve zaklddd se prv^ pir okon- 
din vedle vchlipky listnf. Pfed toulo le2i 

2 zaklady nadjicnov^ho ganglia. Za Asty leii 
2.-4. pdr ganglii bfiSnfcn; vedle posledniho 
le2i po ka2d^ strand zdklad IV. okondiny. 
Ganglia vznikaji ektodermdlnivchlipkou. Me- 
soderm rozddh se v fadu rddkA, jei do zakld- 
dajicich se okondin vnikaji, md tudii rdz do- 
konal^ srgmentace. Obydejn6 opoultdji mid- 
data obal vajedn]^ ve tvaru larvy se 3 pary 
okondin. Larvy rfizni se velmi die jednotli- 
v^ch roddv i specii. Ad jsou Sestinoh^, ne- 
snadno srovndvati je s naupliem a spfie vy- 
kazuji analogie s larvov^m stadiem roztodo- 
vit^ch. SvlSkaji se ndkolikrdte, pfi dem2 
i okondiny se redukuji. Prom6na ve zvife 
dospdl^ ddje se hlavnd zmnoienim a zfetel- 
n^m odd^lenim segment A tdlnich a vytvo- 
fenim definitivnich okondin a vysp^nim 
21az pohlavnich. Larvy parasituji v bydroid- 
nich polypech. Pouze u rodu Pallene a u ni- 
kter^ch forem rodu Nrmphon lihnou se mld- 
data dospdl^m zvifatam i&plnd podobna. — 
Nejnovdjii system je Meinertiiv: L Celed* 
Nymphonidae s tdlem zf etelnd rozdUnko- 
van^m, rostrem cyliudrick^m, s dokonale 
vyvinut^mi cheliferami, md dv6 poddeledi: 
Nympbonini a P a lien in i. U. Celed* A s- 
corhynchidae s rostrem tup^m, zakrnd- 
l^micheliferami. IlLCelecfColossendeidae 
s t61em solidnim, mohutn^m rostrem a dplnd 
schdzeiicimi cheliferami. IV. Celed Phoxi- 
chilidae s tdlem segmentovan^m, schdze- 
jfcfmi palpy. Tato deled* md poddelcd P yc no- 
go nini, jil chybdji chelifery. Celkera asi 25 
rodA se 100 druhy. — Literatura: The da- 
nish Ingolf- Expedition ; Meinert, Pycnogo- 
nida. Vol. III. Part 1 (1899); Die Pantopoden 
des Golfes von Neapel von A. Dohrn. Fauna 
und Flora des Golfes von Neapel (1881); 
Hock, Pycnogonide Challenger, Vol. III., v^- 
voj zpracovdn hlavnd od Morgana. (Biolog. 
Laboratory Johns Hopkins University Balti- 
more, 1891.) Mendi prdce od Carpentera, 
Hansena a j. TJion. 

Paato>kopiok4 komora dili pHstroj pa- 
noramatick]^, jej2 vyna2el mddiryjec Martens 
V Pafiii, je v podstatd appardt fotografick^, 
jej2 Ize pfi fotografovdni otddeti tak, 2e jed- 
notlivd ddsti fotografovan^ krajiny znendhla 
dostdvaji se do pfistroje a tak Izc celd pa- 
norama sejmouti na jedinou desku fotogra- 
iickou. Tim zpdsobem hotovi se zejm^na 
krajinn^ panoramy iv^carskd, hojne v ob- 
chodd rozSifend. 

PantOBkopiok^ brejle viz Br e j 1 e, 628 K 

Pantry, z franc, paneterie, chlebdrna di 
8pi2irna, slove skladijtd komisdrku a potra- 
vin vCibec na velik^ch lodich transatlant- 
sk^ch a na lodich vaiedn^ch. 

JPant&dek Ferdinand, prdvnik desk^ 
(* 1863 V Hlinsku). NavStdvoval mdSfanskou 
Skolu ve svdm rodiSti, z kter6 po zkouSce 



Pantun — Panyrek. 



159 



pfijimaci vstoupil do IV. tffdy reiln^ho a 
vyISiho gymnasia v Chrudimi. Absolvovav 
tento tistav (1882) dal se zapsati na priv- 
nickou fakultu cesk^ university, na kter^ byl 
r. 1887 na zakladS viech stitnich a pfisn^ch 
zkouSek vykonan^ch se vSeobecn^m vyiina- 
meninim promovovin na doktora prdv sub 
auspiciis imperatorts. R. 1891 poslouchal 
pravo processni na university lipsk^. R.1887 
vstoupil do sluiby soudni a byl r. 1898 jme- 
novan radou zemsk^bo soudu. P&sobil deHi 
dobu V praesidiu vrchniho zemsk^ho soudu. 

V lednu r. 1901 byl zvolen za Nov^ nn^sto 
Pralsk6 poslancem na radu fiSskou a v fijnu 
tdhoi roku poslancem do sn£mu zemsk^ho 
krdlovstvi Cesk^ho za m^sta Jidin-Nov^ Byd- 
iov. Samostatn^ vdtJi spisy jeho jsou: Se- 
kvestrace soudni die prdva rakouskeho (Praha, 
1892), kter^ito spis byl v nimeck^m pfe* 
kladu poct6n cenou 100 dukdtfi z nadace 
manielA Dierlov^ch od dolnorakousk^ advo- 
kdtni komory; O organisaci a pHsluinosti 
soudni die novy-ch ^dkonu processnich (t., 1897); 
menSi broiura : Nico o ndsledcich processudlni 
neposluinosti (Tdbor, 1898). Krom6 tobo na- 
psal nikter^ dlinky do »Prdvnika«, >Cesk6 
revue«, >Oesterr. Rechtslexiconc, vyd^van^ 
drero Duschenesem, a velroi ^etnd pojedndni 
do Vieobecn^ho slovniku prdvnfho vyddva- 
D^bo drcm F. Vesel^m. NSkter^mi dinky 
pfisp^l i do Ottova Slovniku naucn^ho. Pfe- 
klad soudniho jednacfho i^ddu v zdkonfku 
HSsk^m z r. 1897, t. 112, jako2 i s tim sou- 
viMfch nafizeni 6. 113—115 jest jeho dilem. 

Pantun (franc, pantoun n. pantoum)^ ma- 
lajska forma bisnicki, ]\i uiil V. Hugo a po 
Titm Banville i Leconte de Lisle. U nas mime 
pHklady u Vrchlick^ho. Kaida sloha p-u md 
dtyfi ver$e, z nichi dva a dva maji jinou 
nayilenku ; 2. a 4. verS prv6 slohy (o r^mech 
ahab) pfecbizi jako 1. a 3. ver$ do slohy 
druh6 atd. Posledni verS jest slovn^ opako- 
vint 1. verSe 1. slohy. Srv. Malajov6, 691a. 

Pannm Peter Ludwig, l^kaf ddnsk^ 
(• 1820 v R6nne — f 1885 v Kodani). Vy- 
studovav l^kafstvi v Kiclu a Kodani, v6no- 
val se nejprve praxi l^kai^sk^, pozd£ji viSak 
pHklonil se k fysiologii a za tim ddelem pod- 
nikl X.H r. 1853 v^tSi v^deckou cestu, pfi 
cemi delSi dobu pobyl i^Hilh u CI. Ber- 
narda v PaHii. Potom stal se prof, fysiologie, 
l^kafsk^ chemie a vdeob. pathologie nejprve 

V Kielu, r. 1863 pak v Kodani, k(^2 rozvinul 
velmi blahoddrnou ^innost u^itelskou, v6- 
deckou i spisovatelskou, pfi temi mimo jin6 
snaiil se tak^ o vyu2itkovini v^tdikA v£- 
dc^-k^ch k ddeln^mn vy2ivovini iirok^ch 
vrstev lidov^ch. Tak^ o zvelebeni l^kafsk^ho 
uccni a sociiini otizky stavu l^kafsk^ho sta- 
ral se horliv6. Z obsihl6 literirni (innosti 
jeho budte2 uvedeny: Experimentelle Unter- 
suchungen \ur Physiologie und Pathologie der 
Embolie^ Transfusion und Blutmenge (Virch. 
Archiv. 1857) a pi^iruini kniha fysiologie 
Haandhog i Menneskets Physiologie (Kodafi, 
1865—72), V nii snaiil se pfisn^ od sebe od- 
deliti spolehlivd data fysiologickd od theorii. 



Panurs^ (z fee, >v§e d61ajici«), prohnan^ 
chlapik v Rabelaisov£ romdn^ o Gargan- 
tuovi a Pantagruelovi. 

Pannxiui, zooL, viz S^kory. 

Pannika Jaroslav, malif £esk]^ (* 1872 

V Hofovicich, kdei otec jeho byl civilnim 
geometrem). Byl rok iakem Pirnerov^m, 
pak dlel 2 l^ta v Bosn£, kde se rozvila jeho 
obrazotvornost krajinn]^mi dojmy, a potom 
byl Sest let iakem Mafakov^m. VySel od mo- 
derni karikat^ury, z ni2 vyvinul se siln^ bal- 
ladistick^ dech, zpAsob hledati v pfirod^, 
v lidech — zvliStS studoval P. lidi potuln^ — 
i V knihich, je2 k illustrovdni si obird, ne- 
obvykl^, bizarrni a stralideln^. Praci rdzu 
karikaturniho neni mnoho zndmo SirSi vefej- 
nosti. Z ostatnich ukdzky pfinadi >Z\, Prahac. 
Srv. F. Kavinovu studii v >RozhJedech€ 1898. 

Panvio, jlechticki rodina ve Slezsku, kde 
se pfipomfnd (v Hlohovsku) ji2 ve XIII. stol. 

V Cechdch uvddf se casto od stol. XVI., ze- 
jm^na v6tev P-fl z Lorn nice. 

P&nvioe u paln^ch zbrani viz Pdnev, 
str. 146 tf. 
P. kosti kydelni (lat. cotyle) je hlubokd 

1'dma kloubni kosti bezejmen^, do n{2 zapadd 
:ulovitd hlavice kosti stehenni. Na horni, 
pfedni a zadni ddsti obvodu je vysok^ val, 
kde2to V dolni disti je hlubok^ zdfez, pfe- 
pa2en^ v derstv^m stavu tuh^m vazov^m 
prstencem. 

PanyasilB z Halikarnassu , feck^ epik 
V. stol. pf. Kn, die zprdvy slovniku Suidova 
ujec d6jepisce H^rodota, zahynuvdi v boji 
proti tyrannu halikarnassk^mu Lygdamidovi. 
Mimo bdseji lonika (povdsti o Kodrovi, N6- 
leovi a osadich idnsk^ch) 8lo2il v 14 kni- 
hich epos H^rakleia, 5krovn<^ ziomky napo- 
sled sebral Kinkel. Epicorum graec. frag- 
menta (Lip., 1877). Srv. Krausse, De Panyas- 
side (Hann., 1891). AF. 

Panj^ek: 1) P. Jan D. (* 19. £na 1839 
na Lhotkdch u Bfeznice). Studoval na desk^ 
re^lce a na polytechn. ilstavi v Praze. Od 
r. 1862—70 byl u^itelem nauk pfirodnich na 
obecni ni25i reilce v Rokycanech, r. 1870 a2 
1899 professorem na vzd61ivacim i&stav6 u£i- 
telsk^m V Hradci Krdl. Roku 1894 vyzname- 
nin byl zlat^m zislu2n^m kfi2t'm s korunou. 
Z p^ra jeho vyjia tato dila: Skladnd i ro^- 
bornd chemie v ulohdch (Praha, 1868); Barvo- 
slovnd stupnice (t.) ; UMnd kniha silo\pytu pro 
prumyslove skoly (die Hoffmanna; Vid.,1872); 
Pfirodoipyt pro skoly miitanske\ v u6ebnici 
t^to, vydan^ ve 3 stupnich (Praha, 1878 a2 
1880), spisovatel provedl poprv^ v c^esk^ li- 
teratuf e methodu induktivni ; Krdtkjr pfirodo- 
^pyt pro skoly obecni (t., 1891) ; Nafi\enio ^dra- 
votnictvi na ikoldch obecnj^ch v krdlovstvi Ces- 
kern (t.. 1891). Roku 1862 vydal Pisni^hladu^ 
kterd Neruda celkem pfiznivS posoudil, na- 
zvav autora >p£kn]^m epigrammatick^m ta- 
lentem«. P. sestrojil tak^ n^kolik fysick^ch 
pfistrojfl, kter^ch u2ivd se na Skolach m^- 
Sfansk^ch. 

2) P. Duchoslav, syn pfed., chirurg a 
Ukafsk^ publicista ^us. i* 1867 v Rokyca- 



leo 



Pan^rek-Vanfik — Panzer, 



nech). Gymnasium absolvoval v Hradci Kri- 
love, Hkafskou fakultu v Praze, kdei tak^ 
na doktora pov^Sen. Byv deUi 6as soukro- 
m^m assistentem professora Michla stal se 
r, 1896 operadnim elevem cesk^ kliniky 
cbirurgick^ professora Maydla (a2 do konce 
r. 1899) a jest nyni oclborn]^m Idkafem 
chorob chirurgick]^ch v Karling. Literdrni 
^innost zapodal r. 1888. Psal l^kaf sk^ feuille- 
tony do »Sv6tozora€, »Kv£tA«, »Zlat^ Pra- 
hy«, »Osv6ty« atd., nejvice pod pseudony- 
mem dr. Jaroslav Kv^t, a jest stdl^m 
spolupracovnikem fesk^ch listtk l^kafsk^ch 
i mnoh]^ch pfibuzn^cb. Populirnf prace 1^- 
kafskd vydal soubom6 v ndkolika knihdch 
(Visiiy V >Matici Lidu«, Z cechu sv, Kosmy 
V Modr6 knihovofi, Psdno fendm ve V6d6n(m 
a iivotem a >Bud'ce zdravi« v Pokladnici 
mladeic). Ostatni populdrni knihy z jeho 
p^ra jsou: tou^eni o cholere (u Otty), Zdravo- 
vida (u Simacka) a Osetfovdni nemocny-ch 
s dr. SCastn^m (u Simd£ka). Vedle popula- 
risujici cinnosti spisovatelsk6 pracoval i vd- 
decky. Podal prdce: Studie o kokainu (1890); 
Pfispivek ku poindni glycerofosfdtu (1898); 
K nauce o aktinotherapii (1899, vesm6s v »C!as. 
ies. l^kaf&c); dale: SubstiiuM therapie; Pistil 
krdle Ludvika XIV, ; O t. \v, spondylose rhi^o* 
melique do Thomayerovy Sbirky pfedniiek 
a rozprav z oboru Mkafsk^ho, v nii tak^ 
uvefejn6ny jeho pfeklady, z francouzsk^ho: 
Nervovi pH^nafy- vibuxeni bleskem (Charcot) 
a z polsk^ho Aie^e odbome oprdvninosti li- 
kafske (Sonnenbnrg), dale v »L^kafsk^ch 
Rozhledech« K ota\ce neoperativni Uibjr nd- 
dor& ihoubny-ch (1898) a Gelatina jako haemo- 
staticum (1899). Zde tak6 vySla studie Termi- 
nologickjr gallimathias, ukdzka dIouholet;^ch 
studii terminologick]^ch, z nichi vzeila KU- 
nickd terminologie (v >L6kafsk^ bibliot<Sce« 
u Bursika a Kohouta), kter^ho2 dila za pfi- 
sp^ni £lend fakulty a odborn;^ch l^kafd vy- 
Sel selit 3. Cesty vSdeck^ i turist. vykonal: 
r. 1894 do Italic, r. 1897 do Ruska; r. 1900 
do NSmccka, Francie a Sv^car. Z cest vzeSla 
kniha Od N<Svy po Kuru, causer ie z cest po 
evropsk^m Rusku a Kavkaze, jako2 i fada 
turistick^ch feuilletonA ve »Kv^tech€, »Ndr. 
Listechc aj. P. l€i pfcklddal bclletrii. Z pol- 
sk^ch autorfl pl^eloiil th'diln^ roman H. Sien- 
kiewicze »RodiDa Polanieck^chc (u Beauforta, 
1901) vedle drobnj^ch praci Gomulick^ho, 
Jankowsk^ho, Kraszewsk^ho, Zapolsk6 a j., 
z italStiny £. de Amicis, Vergu, Grandiho, 
Seraovou, Tarchettiho, z francouzStiny Cop- 
p^ea, Theurieta, Lemaitrea a j., z ruStiny 
Golicyna atd. Od r. 1900 je redaktorem »L6- 
kafsk^ch Rozhleddc a >Zdravic. R. 1901 zalo- 
iil a rediguje »Bibliot6ku l^kafsk^ch spisd 
popularnichc Je2 dospSla k svazku IX., a sbir- 
ku pfekladfl vynikajicich l^kafsk^ch spisfi 
v£deck]^ch »L^kaHti autofi cizi«, jejii prvni 
di'lo prav£ vychazi. Po smrti prof. Michla 
piSe do Ottova Slovniku Naudn^ho hesla 
chirurgicka. 

PaiL;$Tek-Van6k Vaclav, spisovatel 6es. 
(* 1865 V Praze), kdez absolvoval gymnasium 



a prdva a jest koncipistou poStovnibo fedi- 
telstvi. PhspivcL od let do n6kter$ch belle- 
tristick^ch listA ^esk^ch (»Pale£ka<, »Svandy 
Duddka«, >Besed Liduc atd.) a do dennich 
listtk (»Hlasu Naroda«, »Narouni Polltiky«) 
rozmarn^mi i ▼a2n]^mi obrdzky ze iivota. 
Vydal r. 1900 knihy humoresek Lehky- d^m, 
PNspival tak^ beltetristick^roi pracemi do 
>Zdbavn^ch ListAc, »Vesny«, »Moravskd Or- 
lice«, »mrodnfch ListA«. Do dennich listA 
praisk^ch piSe ^sem recense o nov]^ch zje- 
vech Hteramfch a divadelnich. Pfekl^dal tak^ 
z polsk^ho Sienkiewicze a j. 

Panzaoohl [-c^kij Enrico, basnik a um§- 
leckj kritik ital. (♦ 1841 v Bologni). Studo- 
val v Bologni, Pise a Florencii prdva, filo- 
sofii a iilologii a pfedndSel na lycei sassar- 
sk^m a bolognsk^m. Tuto stal se professorem 
(1871) a feditelem akademie krasn;^ch um^nf. 

V 1. 1895—98 pfedndiel t€i na university 
aesthetiku. Jako bdsnik druii se P. ke Car- 
duccimu, na jeho2 Odi barbare upozornil 
f adou v]^znamn^ch cldnkA. PiSe jemn6, hu- 
debn6 a dovede zachytiti t6n lidov^. Zivot 

V jeho povidkdch nemd chmurnych str^nek. 
Krom^ toho P. vynikd hlubokou znalosti li- 
teratur modernich. Z knih jeho uvedeny bud- 
tei: Lyrica (1877; 3. vyd. 1882); Racconti 
e liriche (1881); Racconti incredibili e credi' 
bill (1885); Nuove liriche (1889); / miei rac- 
conti (1889; 6. vyd. 1900); Poesie (1893; vy- 
dani definitivni) ; Rime novelle (1898); z knih 
historicko-kritic^ch soubory: Teste quadre 
(1881); Critica spicciola (1886); Nel mondo 
delta musica: impressioni e ricordi (1895); 
Saggi critici (1896); Nel campo delV arte 
(1897); Morti e viventi (1898); Conferenie 
e discorsi (1898). 

Panzer, ves v Cechach, viz Pane if. 

Panzer: 1) P. Georg Wolfgang, biblio- 
graf nSm. (» 1729 v Salzbachu — t 1804). 
Byl r. 1751 kazatelem v Etzelwangu, r. 1773 
hi. pastorem pfi kostele sv. Sebalda a zdro- 
veA dozorcem mSstsk6 knihovny v Norim- 
berce. P. zab^val se nejprve d^jinaroi ruz- 
n^ch vydani bible a napsal o tom: Versuch 
einer kur^en Geschichte der rdmisch-katholi- 
schen deutschen Bibeliiberset:[ung (Norimberk, 
1781); Entwurf einer voUstdndigen Literdr- 
geschichte der luther. Bibelubersct^ung vom 
iSry bis iSSr (t., 1783). Mimo to sbiral po- 
dobizny vynikajicich osob, jichi seznam vy- 
dal t., 1790. O prvotiscich nfemecki^ch jed- 
naji Annalen der dlteren deutschen Literatur 
(t., 1788, s dodalky v Lip., 1802 a 2. sv. 
v Norirab., 1805). Annates typographici (t., 
1793—1803, 11 sv.) jest seznam prvotiskft 
vSech zemi a fe£i s uddnim mista, kde byly 
tiStSny, a knihoven, v nich2 se chovaji; po- 
sl6ze vydal Alteste Buchdruckergeschichte Nurn- 
bergs (t., 1789). 

2) P. Georg Wolfgang Franz (♦ 1755 — 
t 1829), syn pfed., vynikajici entoroolog a 
botanik, napsal : Faunae insectorum Germaniae 
initia (Norimb.. 1793—1813, pokraiovdni vy- 
dal Herrich Schaffer); Beitrag ^ur Geschichte 
des ostindischen Brotbaums (t., 1783); Ideen ^u 



Panznerova-Klanova — Paolo Veronese. 



161 



einer kunftigen Revision der Gattungtn der 
Grdier (Mnich.. 1813). 

PaasiieroT4-Klanov4 Marie, operni 
p6vkyn£ ceskd (* 1865 v Praze), vstoupila 
r. 1879 do operni Skoly J. L. Lukesovy, kde 
byla vycvidena na sopranistku vysok^ po- 
lohy. Poprv^ vystoupila v Nov^m £es. divadle 
jako Agata ve Weberov^ »Carostfelci< v zafi 
r. 1884, V t6ie saison6 v Ndrodnim divadle 

V titulnich lilohdch Thomasovy >Mignony« 
a Gounodovy >Mark^tyc a byla po krisn^m 
dsp6chu engaiovina od r. 1885 jako2to ni- 
hrada za Irmu Reichovou. Ur^ena byvSi 
2prva pro mladistv^ illohy dramatick^, P. 
pfi velik6in objemu sveho hlasu dovedla 
obstarati i obor mezzosoprdnov^. Cast^jSim 
daliiim stykem s illohami ni2diho rejstfiku 
osv^ddilo se, 2e jen ^kolou jeji hlas vyveden 
byl k ovldddni vysok^ polohy, ie viak pfi- 
rozenoa kvalitou svou nejvolndji si vede 

V rozsahu stf ednim. Tim P. krok za krokem 
Tzdalovala se karri^rv soprdnov^ a rozSifila 
svAj repertoire posfeze i na kontraaltov^ 
Ulohy, co2 cesk^mu jeviSti zvlditS pKiSIo 
vhod, kdy2 r. 1890 Betty Fibichovd rozlou- 
dila se s jeviSt^rn. Od tono £asu P. je z nej- 
platnijjich sil opernich Narodniho divadla, 
zvonivosti a vydatnostf hiasovou i pNpad- 
nou hrou prospivajic r^pertoim v partiich 
pfev^iivSich pocet 90, z nichi sice Amneris 

V >Aid6€, Ortruda v »Lobengrinu« a titulni 
liloha >Sabske krcLlovny« stoji na prvnfm 
mist6, ale zna^n^ zlomelc pfipadi na zpivo- 
herni literaturu pAvodni. t^ 

Paola |p&-Jykraj. mistovltalii pfi bfehu 
Tyrrhensk^ho mofe, v prov. Cosenza, md 
jako obec 9053 ob. (1891), zamek, m^stsk^ 
opevn6ni, technickou Skolu, tkani hedvabi a 
saken, pKstav ir. 1894: 422 lodi o 153.221 t 
niklado), p^stovdni vina, olivy, rybdfstvi a 
na pobfe2i n^kolik tepl^ch pramenii. 

PaoU [p^*]: 1) P* Pas quale, vlastenec 
korsick^ (• 1726 v Morosaglii na Korsice — 
t 1807 u Londjna). Otec jeho, Giacinto P. 
(t 1756 V Neapoli), byl generdlem a bojoval 
za samostatnost ostrova proti Janovsk^m a 
FrancouzAm (1702). Syn navSt&voval vojen- 
skou Skolu V Neapoli, kam se otec jeho ode- 
bra), a vritW se na Korsiku r. 1753. Ostrov 
hijtl tehdy nezavislosti proti Janovskym a 
P. zvolen radon vlastencd za vrchniho ve- 
litele ostrova. Boj proti Janovsk^m vedl 
8 lisp^chem a ruSil jejich styky obchodni; 
doma jednotil nesvdry, daval zdkony (proti 
krevni mst6) a zvedal rolnictvi i Ikolstvi. 
Kdy2 Korsika odstoupena Francouzflm (1768), 
hijil ji rok proti nov^m pdnflm. Po pord2ce 
n Ponte Nuovo, ji2 mu zpAsobil hr. de Vaux, 
P. donucen uch]^liti se do Anglie. Roku 1789 
povolalo Ndrodni shromd2ddni po ndvrhu 
Mirabeauovd uprch]^ vlastence zp6t: P. po- 
spfSil do Pafi2e, kde2 Ludvik XVI. ud^lil 
mu hodnost vojenskou a veleni v Bastii, 
spoluob£ane sv^Hli mu pak veleni gard6 ni- 
rodni a sprdvu. Prohli2en by v vSak zdhy po- 
tohi koDventem za velezradce, P. pozvedl 
odboj proti republice a vypudil Francouze 

Ottftr Slomik Nauen^, ar. XIX. 1013 1902. 



pomoci anglickou s ostrova (1794). Nedo- 
sihnuv od Angli^anfl hodnosti mistokralov- 
sk^ a nad to byv u nich pomluven, odeSel 
do Lond^na obhajit se: mam6. Skolstvi kor* 
sick^mu odkizal mnoho pen^z. 2ivotopis 
jeho napsal Arrighi (Pah, 1843, 2 sv.), Klose 
(Bruniv., 1853) a Bartoli (Ajaccio, 1867; nov^ 
vyd. Bastia, 1891); listy jebo vydal Tommaseo 
(Flor.. 1846). 

2) P. Cesare (♦ 1840 ve Florencii). Od- 
dal se slu2b6 archivni, byl archivaf em v Sien6 
a Florencii, kde2 od r. 1887 pi^edndSi na uni- 
versity o latinsk^ palaeograiii a diplomatice. 
Napsal Programma scolastico di paleografla 
latina e di diplomatica (1888—94, 2 sv. ; n6m. 
pfekl. LohmeyerAv 1889—95). Od r. 1888 re- 
diguje >Archivio storico italiano*. 

8) P. Betty viz Glflck 3). 

Paolo [pHt ^^^1* Pavel. — P. naz;^vala 
se t€i stfiorna mince b^v. Cirkevniho stdtu 
(=10 bajocchi). 

Paolo Veronese, vlastn£ Paolo Ca- 
liari (Cagliari), malif ital. (♦ 1528 ve Ve- 
ronfi — f 1588 v Bendtkich). Byl synem so- 
chafe Gabriela Caliariho a u^il se nej- 
prve sochafstvi u sv^ho otce, pozd^ji ma- 
lifstvi u sv6ho stryce Antonia Badile, 
vzd61^vaje se pfi tom pode vlivem i jinych 
mistrA, jako Cavazzoly, Parmigianina, Ddrera 
a j. Vliv t^to Skoly jevi se i v obrazech 
oltdfnich a freskach, kter^ jako mladik sotva 
dvacitilet^ maloval ve VeronS a jimi2 obrdtil 
na se vefejnou pozornost, a£ nejm^n^ ve 
sv^ vlastni domovin^, tak 2e r. 1548 povolal 
jej kardindl Ercole Gonzaga s n6kter^mi jeho 
vrstevniky do Mantovy, aby tamni d6m vy- 
zdobili freskami. Roku 1555 odebral se do 
Ben^tek, kde2 zfistal a pracoval s mal^mi 
vyjimkami a2 do smrti. Jeho prvni malby be- 
natsk^ rdzem povznesly jej mezi prvni umSlce 
t^ doby a jeho soupefi sami pfi konkurrenci 
na ndstropni malby v bendtsk^ bibliot^ce 
pfifkli mu zlat]^ fet^z, vitSzi ustanoveny, 
co2 nemalo pHspSlo k jeho sldv6. V 1. 1560 
a2 1565 maloval svoje nejkrdsndjSi obrazy, 
vesm^s pro kostel San Sebastiano v Benit- 
kdch. Pfedem zasluhuje tu zminky obraz 
Sv. Sebastian krd6i k popravisti^ piny veliko> 
lep^ho, dramatick^ho 2ivota, pak na strop6 
sakristic Korunovdni Panny Marie a ctyH 
evangeliste, na strops chr^mov^ lodi fresky 
\e fivota Esthery^ na hi. oltdfi obraz Nebeski 
krdlovny^ posl^ze Sv, Marcus a Marcellinus 
na cesti k popravisti a Hostina u Simona^ tak 
2e kostel sv. Sebastidna pro hojnost i krdsu 
maleb P-v^ch mo2no nazvati pravou galerii 
tohoto mistra. Zatim ovSem P. V. maloval- 
tak^ jin^ vSci a jinde, ba doprovdzel i vy- 
slance republiky Benitsk^ prokurdtora Gri- 
maniho do ftima, kde studium dh\ RafTaelo- 
vych, Michelangelovych a staroklassick^ch 
pdsobilo velmi blahodarnfi na vSechen jeho 
smSr um^lecky, kter^ tim nabyl vySSiho 
vzletu, nepostrddaje jist^ho pflvabu a uSlech- 
tilosti; tak6 do Verony k nivltSvfe pfibuz- 
n^ch se odebral a maloval tu v refektdfi 
kuLitera San Nazzaro Hostinu u Simona, prvni 

11 



162 



Paolo Veronese. 



onoho druhu, je2 u^inily jej tak slavn^m. 
Ale vidy zase vracel se k obliben^m Bvfm 
obrazAm v chrdmu sv. Sebastidna do Benatek. 
Zde b^val tak obsypavin zakazkami, 2e pfese 
viecku svoji pili a neoby(ejnoa zru^nost ne- 
mohl vSem vyhoviti. Cel^ kostely zdobil mal- 
bami, a villy v okoH Vicenzy, Trevisa a Ve- 
rony jsou piny jeho fresek, a mimo to ma- 
loval velik^ mnoistvi olejov^ch obrazAv 
oltdfnich, allegorick^ch, mythologick^ch a 
historickj^ch. Tak jii r. 1561 provedl vc 
ville Tiene u Vicenzy s G. Zelottim allego- 
rick^ obrazy a obrazy ze star^ch d6jin, r. 1566 
maloval rovn62 se Zelottim fadu fresk v po- 
kojkh villy Barbari v Maseru a Trevise, 
kter^i prdce ndle2eji k nejlepSiro jeho mal- 
bdm dekorativnfm, pak r. 1572 v zdmku 
Magnadole u Trevisa fresky ze star]^ch d6jin, 
mezi nimi takd rodinu Dareia a Hostinu 
u Kleopatry, 

V Bendtkdch sam;^ch maloval velik^ mno2- 
stvi mythologick^ch a historick^ch obrazfl, 
jako: tinot Evropy (do2. paldc v Bendtkdch 
a V Kapitolinsk6 galerii v flimS); Rodina 
Dareiova pfed Alexandrem Vel, (nir. galerie 
v Lond^n6), kde um61ec zobrazil v antick^ch 
postavach dleny rodiny Pisanid, s iUcbvatnou 
silou a vroucim koloritem, pak fresky v do- 
2ec{m paUci benatsk^m, z nich2 uvadime: 
Ndvrat do{ete Andrea Contariniho ^ viti\stvi 
fiad janovskjrm loctstvem u Chioggie r, i3yg ; 
Sldva Bendtek] PamitrJ obra\ bitvy u Lepanta 
a j. N^kter^ z t6chto obrazfl, jako Jupiter 
blesky metajki (kdysi ndstropni obraz v za- 
sedaci sini Rady desfti), jsou ted* v pafi2. 
Louvru. Z benatsk^ch maleb dekorativnich 
jsou nej^eln^jSi: Hudba^ Geometrie, Arithme- 
tika a Sldva v ovdlnich n^stropnich polich 
V Libreria vecchia a mythologick^, na pldtn6 
roalovan^ ndstropni obrazy pro hodovni siii 
ve Fondaco dei Tedeschi (v mus. berl.). Nej- 
vice vynikaji z jeho obraz& ty, na kter^ch 
znazornoval bujn^ 2ivot v slavnostnim lesku 
a hivu, zeim^na pfi hostinich, nej^astSji die 
motivA z Nov^ho zakona. NejvdtSi a nejpro- 
sluIejSt z jeho hostin, je2 zalo2ily i rozSifily 
sldvu P-vu, jest obraz z r. 1563 Svaiba v Kani 
galilejski (ted' v paf. Louvru), obrovskjch 
rozmdrA 6*6 X 9*9 m, se 130 postavami, mezi 
nimi2 jest mnoho portrait^ um^lcov^ch 
vrstevnikfl. Ne o mnoho menSi jest Hostina 
u Leviho (z r. 1572, ted* v akad. benatsk^) 
s bohatou a krdsnou malbou architektonic- 
kou, pro kter^2 obraz P. V. ocitil se r. 1573 
ve vySetfovani inkvisicnim, pon&vadi na 
nSm byl zobrazil »bldzny, opil^ Ntoce, trpas- 
llky a jin^ po§etilosti«. Z jin^ch obrazA toho 
druhu uv^sti dlu2no: Svatba v Kani galilej- 
ske (2 X 4-5 m, v gal. drdf dansk^), Hostina 
u Simona (jej2 maloval celkem tf ikrdte, jeden 
z obrazfl t^ch v akademii bendtsk^), Kristus 
a u^enici v Emausich (v paf. Louvru a v dra2d'. 
galerii). 

Z oltiFnich obrazd P-v;^ch nejlepSi jsou: 
Naleieni Mojiise (gal. drdfd.); Krdlovna Sab- 
ska pfed salomounem (v turinsk^ pinako- 
thece); Tfi krdlove (v Dra2d'anech, Lond^^nfe, 



MilanS, Petrohrad£ i ve Vidni); Kristus meii 
udenci (v Pradu madr.); Ciioio{nice pi^ed Kri- 
stem (Ermit. petrohr.); Zasnoubeni sv. Kate- 
finy (Sta Caterina v Bendtkach); Umuceni 
sv. Justiny (v Padov6); Umuceni sv. JiH (ve 
Veron£): Rodina Cuccina pfed trunici Marii 
(v ?al. drd2d'.). 

Y obrazarni pra2sk^ nal^zajise od P-laV. 
tyto obrazy: Mu^skd podobi\na\ Jidelna, do 
kteref vchaii krdi Ahasver\ Esther s krdlov- 
skym man(elem svy-m Ahasverem x^ stolem se» 
diet a Esther u nohou Ahasverovj^ch. V galerii 
Nosticovsk^ jest obraz Danai ve \latem desti. 
Tim vSak daleko nejsou vyierpdny jehoprace, 
je2 dnes roztrouSeny jsou nejen po museich 
a kostelich italsk^ch (ve Florencii, Brescii, 
Mildn^, feim^, PadovS a j.), ale tak^ po vSech 
v^tSich galerifch evropsk^ch, jako v Dri2d'a- 
nech, V Berlin^, ve Vidni, v MadridS, Petro- 
hrad6 a j. P. V. jest prav^m d6dicem Tizia- 
nov^m V umSni malifsk^m, ac vedle n^ho 
dovedl si zacbovati pfes velik^ Tizianfiv vllv 
svoji samostatnost, vynikaje pfi torn veliko- 
lepou silou tvflr^i a vysokou krasou sv^ch 
maleb. Sic ji2 jeho koncepce neni tak yzne- 
§en£ jednoduchou jako mistrd dfiv6j§ich, 
ale jest pfece mnohem uSlechtilejSi, volndjSi 
a krdsn6j§f ne2 u kter^hokoli zjeho vrstev- 
nikA. Lfdi zvldStS star^ nddhern^ 2ivot be- 
ndtsk^ V jeho pln^ slav£ a omamujici roz- 
ko.^i; z velik}^ch jeho obraztk vyznivd jdsavi 
radost jako posledni mohutn^ t6n zlat^ch 
dob italsk^ch. ZvldSf tehdejSi obycej zdobiti 
rcfektafe obrazy biblick^ch hostin poskyto- 
val mu hojng pnle2itosti, aby mohl malovati 
bohat6 kostumy, nddhern6 vystrojen^ tabule 
a mramorov^ sloupovd architektury. Proti 
Tizianovi P. V. vynikd je5t6 bohatosti kom- 
posice a rozmanitosti koloritu, kter^ od be- 
natsk^ho liSi se sv^m stfibfit^^m t6nem, pfi 
cem2 prAzradnost, teplota a jemna harmonie 
jeho obraztk jsou tim vice podivuhodny. Um^- 
leckd 6innost P-Ia V. byla toho jedin^ pfi- 
£inou, 2e v dobdch, kdy Skoly velik]^ch mi- 
strdv italsk^ch byly ji2 v ilipadku, Skola be- 
natskd sv]^m naturalisroem a pAvabn^m ko- 
loritem jeSt6 d^le se udr2ovala. Dekorativni 
princip se sprdvn^m rozdSlenim forem a 
barev podle zdkonA velikolep^, nikde ztrnul6 
a pfisn^ monumcntalnosti vystupuje u P. V. 
tou m^rou v popfedi, 2e a2 do dnes jeho 
tvorba z&stdvcL klassickou zistupkyni v malb6 
dekorativni v nejvvSSim toho slova smyslu. 

Mnoh^ z obrazu P-v;^ch dokon^il jeho 
bratr Benedetto (1538—1598) zdrovefis jeho 
syny. Z t6ch nejznamenit&jSi byl Carlo ^ili 
Carletto (1572-1596). 2dk sv^bo otce a Ja- 
copa Bassana. Pracoval ve slohu otce sv^ho, 
byt i jeho dila daleko otcov^m se nevyrov- 
nala. Z obrazfl jeho nejlepSi jsou: Pfedsta- 
vent Pdna Krista (mus. berl.); Allegorie na 
odev^ddni koruny Cyperske; Sv. rodina; Kfest 
Pdna Krista (v gal. drdid.); Sv. Augustin 
(v Belved. vid.) a n6kolik obraz& v do2ecim 
paldci V Bendtkdch. — Druh^ syn P-l&v 
Gabricllo (1568—1631) byl sice tak^ ma- 
Iffem, ale po smrti otcov£ a bratrovi vzdal 



Paonazzo — Papaveraceae. 



161 



se malifstyi a vedl obchod a pfedmSty um6- 
leck^mi. Obrazy, jei tito nistupcov6 P-vi 
casto spoledn6 malovali, znamendvali Here- 
des Paoli (didicov^ Paolovi). — Srv. Ca- 
liari, P. V., sua vita e sue opere (fi.im, 1888); 
Meissner, P. V. (Lip., 1897); Dohme, Kunst 
u. KuQstler, sv. 3. 

Paobaiio [-^co] (ital.). t. co fialov^, viz 
Mramor, str. 810a. 

Papa, t j. otec; jm^no duchovnich (zvl. 
vySiich) v cirkvi feck6 (ndnnag), papeiovo 
od dob Siriciov^ch v cirkvi latinsk6. 

P&pA, m6sto V Uhrach s vlastaim magi- 
stritem v iup6 vesprimsk^, na 2elezQ. drize 
Kis-Czell-Rib, mi 14.261 obyv. madar. (1890), 
okr. soud, sluini dfad, stdt. pS., telegraf, 
3 kostely (fim.-katol. far. kostel r. 1778 vy- 
star^Q^ nikladem kn. Eszterhdzyho, evang. 
augsp. a helv. vyzndni), 3 kiditery (bene- 
diktinsk^, frantiSkansk^ a milosrda^ch bratf i), 
d7e synagogy, vel. zdtnek kn. Eszterhdzyho, 
bfv. obytnf dAm Mati^e Korvina, bene- 
diktiask^ gymnasium, hi. Skolu evang. reform, 
vyzoini s kursem theologick^m a vyS. gym- 
nast em, Ikoitt hospoddf., dstav pro hlucho- 
n6m^; ddlejsou zde tovdrny natabcik, zboii 
z kameniny, hlin^n^ d]^mky, noie, papir, k&ie, 
tkalcovstvf, vinafstvi alukafstvi. Dne 12. £na 
1809 sriika mezi RakuSany a Francouzi. 

PapUek Pavel, historik £es. {* 4. bF. 
1S63 V Chrudimi, kde otec jeho, Josef P., 
byl akad. malifem [od n6ho jsou podobizny 
Zieglera, Kaliny, Havlidka a j.J). Studoval na 
gymaasiu v Chrudimi a na filosofick^ fakultS 
uoiversity praisk^, zab^vaje se hlavnS stu- 
dieaa nejstarSich d£jin desk^ch. P&sobiv 5 let 
na ob. Ikolich, jest od r. 1889 uSitelem na 
iicoie m^^Caask^ (ted v NusKch). Podnikl n6- 
kolikstudijnich cest (do NSmecka, Sv^car a 
Italie; v Rusku byl tfikrate). Literdrng dinn$ 
jest od r. 1883. Vedle J^ady dSjepisn^ch a 
cestopisn^ch statt, feuilletonfiv a liter nich 
referatft (hlavnS spisfl historie zip. Slovanii 
se t^kajicich) vydal: O pfedslovanske dohi 
V Cechdch (Praha, 1892). Zde (i jinde) zastdvi 
mJQ^ni, 2e Cechov6 bydli v Cechich od pra- 
davoa, ii nebylo tu ani Keltflv ani N6mcii. 
Pruvodce po Berouni a okoli (1895); O pivo- 
vantvi v krdl. misti Berouni (Beroun, 1897); 
XI. arch, sje^d v Kyjevi (zvl. otisk; Praha, 
1898). V tisku jest kniha Keltove a Nimci -- 
ci Slovani? Z polStiny pfelo2il Balzer&v 
•OteviFen^ list Mommsenovic, z ruStiny pfe- 
kladal z Krylova, Turgeneva, Tolst^ho a j. 
do r&zn^ch fasopisAv a sbtrek, hlavn£ v$ak 
do Ottovy Rusk^ knihovny, jejimi je tedre- 
daktorem. Zhotovil n&kolik map plastick^ch 
(▼ydal i nivod k jejicb v^rob5: Jak hotoviti 
^^py plasticki a dvodem o mapdch v&bec; 
Praha, 1899) a z6e$til n6kter6 plany a mapy. 
Do Ottova Slovniku Naud. napsal n6kolik 
set ilankflv. 

PApadlAmAntopouloi, bdsnik franc, viz 
Mor6as Jean. 

Papajovit^, bot., viz Papayaceae. 

Papallgmas viz Papdlni system. 

Pap&lnl, z lat. papalis, papeisk^. 



Pap&lni «y«t^m c. kuridlni system 
nebo papalismus slove v kat. cirkvi theorie 
o absolutni pravomoci pape2ov6 k fizeni 
cirkve proti t. zv. episkopalismu (v. t.), 
uieni o cirkevnf pravomoci vSech biskupd, 
jei nabylo platnosti zvliSt^ v XV. stol. Te- 
prve koncil.Tridentsk^ (1545—63) pfiklonil 
se k p-mu s-u a jen ve Francii jestS proti 
n6mu se brojilo. Ale od t6ch £as vie a vice 
nab^val pfldy ve Francii, zejm^na po revo- 
luci a za Napoleona I., a2 posl^ze bullou 
ze dne 18. £ce 1870 tak6 pravoplatn6 byl 
stanoven a dogmatem o neomylnosti pape2- 
sk^ vyvrcholen. Hlavnfmi obhdjci tohoto 
p-ho s-u byli Bellarmin, Ballerini de Maistre, 
Kilipps a vAbec vSichni spisovatel6 jesuitSti. 
Soustava tato mi, piivod svflj ji2 v cirkvi 
starov6k6, vyvinula se v2ak nisledkem pod- 
vr2en6ho Isidora teprve ve stfedovSku. — 
Srv. Friedrich, Tagebuch des vaticanischen 
Concils (Nordlinky, 1871). 

Papantla, hi. m^sto distriktu P. (21.159 
obyv.) V mexick^m stdtS Veracruz na silnici 
z Veracruzu do Tampika v krdsn^, dobfe 
zavla2en6 roving, mi 14.367 ob. (1900), poStu 
a rozsahl^ pSstovini vanilky, tabdku, pepfe 
a kukufice. V sousednim lese le2i proslul6 
zficeniny Teocalli (v. t.). THr, 

PaparigopulOA Konstantin, d^jezpytec 
novofeckj (* 1815 v Cafihradfe — f 1891 
V Ath^nach). R. 1858 vydal spis Ziavinal 
iv xalg %XXrivi%oLlg %(6Qoiig inoiKrjaBus (O by* 
dliStich slovansk^ch v zemich f eck^ch), v n6m2 
vystoupil proti nekritick^mu Fall me ray e- 
rovi, kter^ tvrdil, 2^ njrnfejSi feekov^ isou 
potomci Slovanii. Hlavni vsak dilo P-Iovo 
byly vlasteneck^ d6jinv ndroda 6.eck^ho 
'fatoQia xov ^ElXrjviMov sd'vovs (5 d(l&, Ath. 
1867 si., 2. vyd. 1887—88; pfel. do franc, 
pod ndzvem Hiftoire de la civilisation helli' 
nique, Paf. 1878). 

Papaver, mdk, rostlinn^ rod £eledi md- 
kovit^ch {Papaveraceae). Jsou to byliny 
s listy vykrajovan^mi a2 d61en^mi, obycejn6 
dlouze fapCkat^mi, s kv&ty pfed rozkvStem 
nicimi, s bilou SCavou ml^dnou. Kvity oby- 
cejnd dvou6etn6, fiddeji tfi£etn^, semenik 
(makovice) utvofen ze 4—16 plodoHstfl, 
oddSlen^ch semenicemi mnohossmen^mi, do- 
vnitf vystupujicimi; makovice otviraji se bud 
mal^mi chlopn6mi neb zflstdvaji zavJ^eny. Se- 
mena drobuci, ^ernavd (mik) bez pfiv^skA. 
Obsahuje celkem asi 40 druhfl ve stfedni a 
ji2ni Evrop^ a v mirn6 Asii, po jednom 
druhu V ji2. Africe a Australii. U nds rostou 
druhy P. rhoeas L. (m. vlii), P. dubium L. 
(m. pochybn^), vzicnfejSi v teplejSich kra- 
jich, P. Argemoneh. (m. polni), a hojnS se 
p&stuje P. somni/erum L. (m. set^). Semena 
a semeniky druhu tohoto, z nich2 semen 
upotfebuje se i za kofenf a k v^rob6 oleje, 
jsou officinilnfmi a to v odr&dfe (album D. C). 
Poskytuji opium (v. t.), k jeho2 v^robfi pS- 
stuje se mak set^ hlavn6 v Indii a v Orient^, 
m6nS i V CinS, EgyptS a teplejSi EvropS. -f, 

Papaveraoeae, mikovit^, rostlinnd ^e- 
led dvoud61o2nf ch i^idu Rhoeadinae. Jsou to 



164 



Papaverin — Papebrock. 



StStinat^ byliny se stffdav^mi, nej^ast^ji zpe- 
fen& ddlen^mi listy a pravidelnf mi (aktino- 
morfnimi) kv£ty, s kalichem dvoulist^m, pfi 
rozviti opadav^m, s korunou 4pUte£nou, slo- 
ienou ze dvou dvoulist^ch pfeslenfiv, mnoha 
podplodnfmi tyiinkami a semenikem svrch- 
nim, mnoho^len^m (alespofi ze dvou plodo- 
listfi sloien^m), z n&ho2 se vyvinuje mnoho- 
semeni tobolka a to bud* makovice, kterd 
jest tvofena n6kolika plodolisty a dozraviSi 
otvfri se d^rami pod bliznou pfisedlou, 
mnoho- (a2 16-)£lenou, nebo SeSule podobni 
jako u kfiiat^ch, avSak bez neprav6 pfi- 
brddky, utvofend ze dvou plodolistflv a otvi- 
raj id se dv&ma postrannimi chlopn6mi. Se- 
mena (s endosperm em) j sou pKrostId na ni- 
st^nn^ch semenicich. Obsahujf vesm^s ve 
zvldStnich, nej^ast^ji vakovit^ch neb 2drko- 
vit^ch bufikdch bi\6 nebo 21ut^ ml^ko, je2 se 
ronf z cerstv^ch ran. P. ndleieji vesm^s Se- 
vern! extratropick^ polokouli, kdei nejbo- 
hat6ji zastoupeny jsou ve stf. a v^ch. Asii, 
pacifick^ sev. Americe a ve Stfedomof i. N£- 
kter^ formy jdou a2 do tropick^ Indie, ja- 
ko2 i do Mexika. Tropfim ndleii pouze Arge- 
mone a Bocconia ve Stfedni a Jiini Americe ; 
na jih od rovniku nal^zajf se v jiini Africe. 
Tamt^i i jeden druh rodu Papaver, kter^ se 
vyskytm i v Austral ii. Obsahuji celkem 
28 rodu, z nichi tfi {Chelidonium, Papaver, 
Glaucium) rostou i u nds. V naSich zahra- 
d^ch pSstuji se mnoh^ rody jako rostliny 
ozdobn6. -^. 

Papaverin, C^^H^J^O^, alkaloid, jen2 se 
nal^zd V opiu (0'8— l7o); tvofi krystally bez- 
barv^, pfi 147* tajici, ve vod6 t^mdf neroz- 
pustn^, ve vroudm lihu a v chloroformu 
lehce rozpustn6. P. s kyselinami tvofi soli, 
na pf. chlorhydrit p-u jest C^qH^^NO^ , HCl, 
Zahfdt s koncentrovanou kyselinou sirovou 
barvi se fialovS. Fr,M\dk, 

Papaya, bot., viz Carica. 

Papayaoeae, papajovit^, Seled* rostlin 
z hidu mu6enkokvSt^cn {Passiflonnae)^ ob- 
sahujici ml^dnat^ ki^e nebo stromy, tyto oby- 
£ejn^ kmene jednoduch^ho, s velik^mi, v ko- 
ruuu nahloucen^mi listy fapikfi ndkdy pfes 
metr dlouh^ch a £epele dlanito-, zfidka Stito- 
nebo zpefeno2iln6. Jednopohlavn^, vStSinou 
2dom^, pravideln^, 5^etn^ kv6ty sklddaji 
i!iilabi£kov^ dlouhostope<^n6 laty n. hrozny. 
Kalich jest mal^, 5diln^ a ve vsech kv^tech 
stejn^; koruna jest ve kvStech praSn^ch 
srostlopldtefnd a fepicovitd, avSak ve kvS- 
tech pestikov^ch prostopldte^ni. Tycinek 
jest 10, z nichz 5 protipldte^n^ch bez nitek, 
nebo jsou nitky vSech tycinek u zpodiny 
srostl^. Svrchni semenfk, z 5 plodolistA slo- 
ien^, jest bud* Ipouzdr^ n. nepravfmi pfe- 
hrddkami Spouzdr^, vidy mnohovajecn^, s va- 
jidky bud* ndstSnn^mi n. ve vnSjSich koutech 
pouzder. CnSlka schdzf n. jest krdtkd, s 5-, 
n^kdy 2lalo£n^mi bliznami. Plod jest bobule 
vice m^n6 du2natd, uvnitf velmi houbovit^, 
s mnoh^mi veidt^mi, ponSkud sma^knut^mi 
semeny, jejichi osemeni jest n6kdy brada- 
vi£nat6 n. ostnit^ a bilek duinat^ s pfimj^m 



klffkem. P. dtaji asi 24 druhft domacich 
V tropick6 Americe. Did, 

Papaxanije, obliben^ jidlo srbsk^, vlastnS 
tureck^, z hovSzfho a vepfov^bo masa, k nh- 
mu2 se pfidd 6esneku, papriky a rdzn^ho 
kofeni a kter6 se v pife v pfiklopen^m 
hrnci dusi. JZRr. 

Pape: 1) P. Wilhelm, klass. filolog n^m. 
(♦ 1807 V Berlins — f 1854 t.). Byl prof, 
gymnasijnim v Berlin^. Sepsal: Etymohgi- 
sches Wdrterbuch d. griech, Spraehe (Berlin, 
1836); Handwdrterbuch d, griech, Spraehe 
(BrunSvik, 1842 sL; 3. vyd. opatfili Benseler 
a Sengebusch, 1875—80, k tomu: Wdrterbuch 
d, griech, Eigennamen^ 2. vyd. opatfil Ben- 
seler, 1863—70). 

2) von P. Alexander August Wilhelm, 
general prusk^ (♦ 1813 v Berlin6 — f 1895 1.). 
Vstoupil do vojen. slu2eb prusk^ch r. 1830 
a stal se r. 1856 velitelem kadetni Skoly po- 
stupimskS. Roku 1866 d^astnil se vojny 
prusko-rakousk^ jakoito plukovnik a vynikl 
statednosti u Sadov^. Ve valce nSm.-fran- 
couzsk6 r. 1870—71 velel prvni divisi gar- 
dovS pfechoty, je2 mfela dflle2it^ likol v bit- 
vdch u Saint-Privatu, Beaumontu a Sedanu; 
pi^i oble2eni Pafi2e P. obsadil Saint-Denis a 
Severn! frontu Pafi2e. Po vdlce ponechano 
mu veleni jeho divise, r. 1880 jmenovdn ge- 
nerilem p^choty, velel pak rflzn^m sbordm, 
na£e2 r. 1888 stal se gen. plukovnikem s hod- 
nosti gen. polniho marSilka a vojensk^m 
guvern^rem berlinsk^m. Roku 1895 odebral 
se na odpoc^inek. 

3^ P. Eduard, malif n6m. (* 1817 v Ber- 
lin6). Byl 2akem Gerstov^m na akademii 
berlinsk6 a prvni jeho vynikajici praci jest 
dekorativni v^zdoba fimsk^ galerie nov^ho 
musea. Po cestdch po Sv^carsku, Tyrolsku 
a Italii byl jmcnovan professorem akademie 
berlinsk^ pro krajinifstvi. Z obrazfl jeho 
nejoblibendjSi jsou jeho pohledy sv]^carsk^, 
vynikajici koloritem a romantick^m rdzem; 
nejzndm6jSi z nich jsou: Pbhled na je\ero 
Ctjrrkantonske; Ledovec Grindelwaldsk}' ; Mont- 
reux\ Je\ero Brien^ske\ Vodopdd Ry-nsky; See- 
lisberg] Lago Maggiore\ Je\ero Genevike 
od Villeneuve ; Miy-n v hordch jurskjrch ; Po* 
hied na je^ero Gard$ki\ Bordighera a j. v. 

4) P. Karl Ferdinand, observator pfi 
hv£zddrn£ altonsk^ (♦ 4. led. 1834 ve Vcr- 
denu V Hannoversku — f 27. kv6tna 1862 
v Alton^), studoval pfivodnd theologii v Er- 
lankdch, od r. 1853 math, a fysiku v Gotin- 
kdch, r. 1855 hv^zd^fstvi v Berlin^. Byl za- 
m£stndn pfi dinsk^m m^feni stupfiov^m a 
r. 1856 ustanoven observatorem v Altond. 
Vykonal pozorovini t^kajici se drah plane- 
toid, parallax (mimohledQ) a ur^ovini zd* 
kladnich poloh. Srovnal chyby pfi method^ 
sluchov6 s chybami pfi u2ivdni chronografu 
(»Astr. N.c, I860) a dokazal identitu vlasa- 
tice 1790 II. s vlasatici Tuttleovou, objevenoa 
r. 1858. VRy. 

Papebrock [papebrdk], tak^ Papebroch 
Daniel (♦ 1628 v Antverpdch — f 1714), 
uSen^ jesuita a z hlavnich BollandistA (vis. 



Papeiti — Papez. 165 

ActaSanctoruiii).StudovalvDottaiar. 1645 , Hcich, ani jednotlivi biskupov^, anisborbi- 
vstoupil do fadu jesuitsk6ho. Zihy d£astnil skupfl formu aristokratickou majfcf ; jedin^m 



se BoUandova vydavani Acta Sanctorum a 
s Godefroyem Henschenem redigoval tu 
svazky t^kajici se misice bfezna, sdm pak 
svazky dobnov^ a tfi prvni kv6tnov^, po- 
sMze s Boertem a Jenningem posledni svazky 
kT6tnov6 a dasf dervnov^ch. Psal proti nd- 



prostfedkem jest pravomocn6 prvenstvi nad 
vedkerou cirkvf, sv£fen^ jednomu past^fi. 
Tento dAkaz nepHm^ podporovin jest d&- 
kazem pHm^m, z veiker6 viry kfesfansk^ 
(erpan^m. NeboC synagoga Star^ho zikona, 
obraz cirkve Kristovy, fizena by la na rozkaz 



zorAm karmelitanfiv o vzniku jejich fadu, Bo2i jednim pfedstaven^m nejvyidim. Dile 
z tchoi pak vznikla ostrd polemika. Karme- ; Kristus pHrovniva cirkev svou k ovcinci, 
litani obialovali P-a u pape2e Innocence XII. t61u, domu, kralovstvi, aby dal na jevo, 2e 
jako haeretika, a inkvisice toledski odsou- ' jeho cirkev bude miti jadnoho pfedstave- 
dila dilo Bollandistd. Na zakro^eni cisafe n^ho nejvySSIho, pravomoci obdafen^ho. 



Leopolda I. P. vydal obhajovaci spis Respon- 
sio ad exhibitionem errorum (Antv., 1696 a2 



Dile Kristus volil zajist6 vlddu ph'hodnou 
a i!i£inlivou pro svou cfrkev, kterd jest roz- 



1699), nacei pape2, necht^je ukfivditi 2ddn^ iifena v flifch mezi sebou samostatn^ch, 
strand, zakizal prostg dalSi polemiku (20. list. ! mezi narody pferozmanit^mi, kterd trvati 
1698); zikaz toledsk^ inkvisice byl zruSen a i ma a2 do skonini sv6ta, kteri zachovati mi. 
jeoom jeden svazek Acta Sanctorum zapo- i jednotu viry, kterd k u^enf Kristovu Inouti 
vdden. P. zanechal v rukopise Annales Ant- mi z cel^ho srdce viSemi silami; takovoa 
werpienses, z nich2 prvni svazek vytiStSn vlddou jest jedini monarchie. Ddle Kristus, 
r. 1845. Srv. Reusch, Der Index d. verbote- pokud meSkal na zemi jako £lov£k, byl mon- 
nen Bucher, sv. 2. (Bonn, 1885). archou sv^ cirkve; tedy nemohla b^ti jini 

Papeiti 6i Papeete, hi. m. s ph'stavem j forma vlidni po jebo odchodu. Dile samo- 
nasev.-zdp.pobf.ostr. Tahiti, stfedisko franc. I vldda jest v jednotlivi di^c^si, od biskupa 
kolonii ve v^ch. Tich^ho okeanu, rozkladd | fizen^; je-li tedy potfebi samovlddy pro jed- 
se v piivabn^ poloze uprostfed hajflv oran- notliv^ di^c^se, jest ji potfebi tim vice pro 
iovQikdv a chlebovniku. V m6st6 jest palac celou cirkev. Sv. otcov6 a u£itel6 svorn6 
guvern^rflv a b}^v. krdle Pomare, chramy tvrdi, 2e prvenstvf nad vedkerou cirkvi pravo- 

atol. a prot., kasarny, dSlostfel. arsendl a mqcn^ jest nevyhnutelno. 



dnska dtvrC P. mi 3500 ob. (4—500 Fran- 
coazA). Obchod, jeho2 pfedm6ty jsou po- 
moran^e, kava, cukr, perlef, kopra, jest v ru- 



Pravomocn^ prvenstvi nad veikerou cirkvi 
udfilil Kristus Petrovi (viz Petr sv.). Tak^ 
vieobecni snSmov^ cirkevnf, i ti, na kter^ch 



kou Angli^anfiv a Ameri^anfiv. P. md pravid. byli biskupov^ fedtf, na pf. 8n6m Efesk^, 
spojeni s Francif pfes Nov. Kaledonii, s Nov. zovou Petra hlavou veSker^ vfry, ba i apo- 



Zealandem a San Franciskem. 



Stolfl. Podle ustanovenf Kristova Petr musf 



PApenbaT|r» ci(lle2it(S obchodnl mSsto miti nistupce v prvenstvi. Nebof dfad od 
v Hannoversku na Papenbursk^ch bla- Krista Petrovi ud^lent jest fiduj a po- 
tech {Papenburger Moor) a 2el. draze Mun- ' tfebn^ tak